DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 16. února 2024

Recenze/review - PETRIFICATION - Sever Sacred Light (2024)


PETRIFICATION - Sever Sacred Light
CD 2024, Svart Records

for english please scroll down

Když se dívám na hromadu kostí přede mnou, není mi příliš dobře. Čeká mě dlouhá noc. Beru do rukou kladivo a dávám se do práce. Kolem se vznáší hnilobný pach smrti. Potřebuji nějakou hudbu, která by se dostala do mých žil a dodala mi potřebnou dávku temné energie. Chvíli hledám ve svém přehrávači a nakonec zvolím nové album amerických PETRIFICATION. Jedná se o hnisavý smrtící kov, který mě nakopne tak, že drtím lebky s nebývalou silou. 

Letošní novinka je druhou dlouhohrající deskou kapely. Ještě má na svém kontě jedno EP. Nutno rovnou napsat, že veškerý materiál je nebývale povedený. Pokud váš hudební vkus vychází ze starých hrobů, neměl by chybět ve vaší sbírce. Kývám se spokojeně do rytmu a užívám si morbidní atmosféru. Dnešní noc bude opravdu dlouhá. 


Kapela se volně ve své hrobnické práci inspirovala kapelami jako AUTOPSY, INCANTATION, BOLT THROWER, DEMIGOD. Samozřejmě, vše je nadále rozvíjeno a opatřeno velkou spoustou vlastních nápadů. Nenudil jsem se ani chvilku, naopak. Veškeré skladby mají drive, sílu, nakumulovanou energii. Tohle je nahrubo nasekaná tma, velká porce zla, které vám doopravdy pronikne do žil. Pokud jste jako já staří psi nebo rádi a často navštěvujete opuštěné katakomby, potom jste zde správně. Prašivý zvuk, děsivý obal, tohle všechno krásně doplňuje morbidní nápady, kterých je na desce velké množství. Z márnice se začaly ozývat podivné zvuky. Strávil jsem s nemrtvými již spoustu nocí a tak moc dobře vím, co potřebují. Pořádný kus syrového masa a poctivou porci smrtícího kovu. Nové album mě doslova přikovalo na zeď, pohřbilo mě několikrát zaživa. Drtím dál staré kosti a atmosféra postupně graduje. Smrt je zase jednou velmi blízko a zombie se usmívají. Musím neustále přidávat hlasitost, až na samou hranu snesitelnosti. Bolí mě celé tělo a odpadává mi maso od kostí. Stávám se pomalu nemrtvým a hniju zaživa. PETRIFICATION jsou jako smečka hladových psů, kteří hlídají vstup do podzemí. Novou desku mohu doporučit všem démonům. Nelze jinak, než hodnotit velmi kladně. Kapele se povedlo exhumovat staré, dávno opuštěné hroby. Otevřené rakve jen potvrzují, že je všechno v absolutním pořádku. Zvuk, obal, produkce, ale hlavně smradlavé nápady, kterých je opravdu velké množství. Doporučuje deset z deseti zombie. Když se dívám na hromadu kostí přede mnou, není mi příliš dobře. Čeká mě dlouhá noc. Beru do rukou kladivo a dávám se do práce. Prašivý, mokvající, hnisavý death metal ze starých katakomb, který vás pohřbí zaživa! Smrt je velmi blízko!


Asphyx says:

Looking at the pile of bones in front of me, I don't feel too good. It's going to be a long night. I pick up the hammer and get to work. The putrid smell of death hovers around me. I need some music to get into my veins and give me a much needed dose of dark energy. I search in my player for a while and finally choose the new album by American PETRIFICATION. It is a festering death metal that kicks me so hard I crush skulls with unprecedented force. 

This year's release is the band's second full-length album. They have one more EP to their credit. It must be written straight away that all the material is unprecedentedly hilarious. If your musical taste comes from the old graves, it should not be missing in your collection. I sway contentedly to the beat and enjoy the morbid atmosphere. Tonight's gonna be a long night.


The band was loosely inspired by bands such as AUTOPSY, INCANTATION, BOLT THROWER, DEMIGOD in their grave work. Of course, everything is still developed and provided with a lot of their own ideas. I was not bored for a moment, on the contrary. All the songs have drive, power, accumulated energy. This is coarsely chopped darkness, a big portion of evil that really gets into your veins. If like me you are an old dog or like and frequent abandoned catacombs, then you have come to the right place. The dusty sound, the creepy cover art, all of this beautifully complements the morbid ideas that abound on the record. Strange noises started coming from the morgue. I've spent many nights with the undead, so I know exactly what they need. A good chunk of raw meat and a fair portion of deadly metal. The new album has literally pinned me to the wall, buried me alive several times. I keep on crushing old bones and the atmosphere gradually builds up. Death is once again very close and the zombies are smiling. I have to keep turning up the volume to the very edge of bearable. My whole body aches and the flesh is falling off my bones. I'm slowly becoming undead and rotting alive. PETRIFICATION are like a pack of hungry dogs guarding the entrance to the underground. I can recommend the new album to all demons. I can't help but give it a very positive review. The band has managed to exhume old, long abandoned graves. The open coffins only confirm that everything is in absolute order. The sound, the cover, the production, but most of all the stinking ideas, of which there are a lot. Recommended by ten out of ten zombies. Looking at the pile of bones in front of me doesn't make me feel too good. I'm in for a long night. I pick up the hammer and get to work. Dusty, swampy, festering death metal from the old catacombs that will bury you alive! Death is very near!


Recenze/review - PETRIFICATION - Hollow of the Void (2018):


Tracklist:
01. Twisted Visions Of Creation 
02. Oneiric Obscurum 
03. Temporal Entrapment 
04. Cadaverous Delirium 
05. Sepulchral Lesions 
06. Seething Cosmological Dread 
07. Transmissions Of The Unseen 
08. The Hourglass Dissolves

KNIŽNÍ TIPY - Hluboký sníh - Brian Freeman (2023)


Hluboký sníh - Brian Freeman
2023, Kalibr

Už mám rád svůj klid. Možná je to příznak stárnutí, ale štvou mě davy lidí v ulicích, koncerty narvané k prasknutí. Supermarkety s nadrženými důchodci, kteří jsou neomalení. Tuhle jsem dostal hůlkou jenom proto, že jsem stál příliš dlouho u mléka. Bylo ve slevě. Ony se ty svině musely někde narodit, mít nějaký rodiče, říkával mi kdysi jeden kamarád. No nic, pryč od všeho. Asi jako každý potřebuji relax. Vypnout mozek a soustředit se na něco jiného, než obvykle. Znáte to, práce, rodina, stereotyp všedních dní. Jak z toho ven? Mě pomáhá muzika, čtení a potom dlouhé procházky po lesích. Jeden takový máme kousek za domem. Chodím tam rád a často. Je úplně jiný, než ten na chalupě v Jizerkách. Tady jsou borovice a voní v něm smůla. Když ale zajdete hlouběji, je stejně temný. Někdy bývá i strašidelný. Když se ponoří do mlhy. Nedávno jsem viděl chlapa, který klečel uprostřed cesty. Vypadal, že nemá hlavu. Byl jen totálně ožralý. Ale díval se na mě divně. Raději jsem přidal do kroku a neustále se ohlížel za sebe.

Když byly naše děti malé, trávil jsem s nimi v lese hodně času. Byl jsem jako ovčácký pes, který kolem nich kroužil. Jednou jsme totiž hledali malou holčičku, co se ztratila mamince, která čuměla do mobilu. Zavolal jsem manželce, která odvedla naše ratolesti a pomohl jsem hledat. Ten děs, co nás všechny popadl, byl neskkutečný. Paralizoval nás. Není nic horšího, než ztracené dítě. Brian Freeman to ve své knize Hluboký sníh, vykreslil opravdu hodně uvěřitelně. Malé holce bylo něco kolem pěti, takový to živý dítě, v knížce je to desetiletý Jeremiah. Přesto se mi všechno spojilo v jedno. My jsme měli štestí, jeden starý pán, který nám také pomáhal, ji našel na nedaleké mýtině. Měla pusu od borůvek a spala na trávě. Jako anděl. Nejdřív jsme tedy byli v šoku, vypadala tak klidně, jako mrtvá, ale pak se nám šíleně ulevilo. Vše dobře dopadlo. To se ale v knížce nestane. 

Já vám pořád nevím. Nejsem žádný strašpytel, ani se příliš nebojím, ale když jsem v lese sám, mám pocit, že se mi pokaždé zbystří smysly. Jsem potom ochoten věřit na příšery, démony, vlkodlaky a všelijakou další havěť. Když ještě napadne hodně sněhu a je krutá zima, tak potom na jaře můžete najít různá temná tajemství. Najednou jdete po cestě, po které jste chodili naposledy na podzim a něco je jinak. Najdete malou kostu v příkopu, uvidíte divná znamení. Někdy dojde i k něčemu opravdu zlému a les je jediným svědkem. Mám pocit, že se mnou mluví. Stromy šeptají. My čtenáři detektivek a thrillerů jsme na vraždy zvyklí. Jenže to jsou knížky, realita bývá ošklivější, mrazivější, hnusnější. Myslím si, že autor tohle všechno umí perfektně vykreslit. Děj je napínavý, zajímavý, chytil mě a jen tak nepustil. Baví mě ještě jedna věc. Mám rád, když se v knihách objeví staré křivdy, mladické nerozvážnosti, když se musíte ponořit i do historie. Příběh pak bývá košatější a pestřejší. 

Je to svým způsobem hodně smutná kniha. Dějová linka desetiletého Jeremiashe, je opravdu ponurá. Bohužel. Jenže zase, když se podíváte kolem sebe, když si sundáte růžové brýle, tak se podobné věci bohužel stále dějí. Mnozí zavíráme oči, ale děje se to. Lidé umí být hodně zlí a špatní. Statistiky mluví za vše. Už jsem od autora četl jeho knížky s Frostem, ty mě bavily hodně, ale tahle také není k zahození. Je čtivá, napínavá jak kšandy a měla na mě takový ten lepící efekt - nemohl jsem se odtrhnout. Bydlím v bytě, ve kterém se pořád něco děje. Vlastně moc klidu nemám. Ale nevadilo mi to, normálně jsem si sedl a četl a četl. Kolem mě se vařilo, uklízelo, hádaly se děti, prostě normálně běžel život. Ale já se dokázal plně soustředit. A asi to nebude tím, že dělám v open space office a jsem zvyklý. Kniha je zkrátka fakt dobrá. 

Hluboký sníh nelze jinak, než doporučit. V rámci tohoto stylu se jedná špičku loňského roku. Alespoň pro mě, pro starého psa. Mě také chytil ten les okolo, ten sníh, co křupal pod nohama. Vždycky, když jsme se vrátili o víkendu z dlouhého špacíru, dali jsme si kafe. Ani pak nemusíme mluvit. Povídali jsme si na lesních pěšinách. Jenom na sebe kývneme a jdeme si oba číst. Já do křesla a moje milá žena na kanape. Uvelebíme se a necháme se unášet fantazií. Musím tedy říct, že Brian Freeman je hodně dobrý autor. Už si to u mě několikrát potvrdil. Pokud máte podobný vkus jako já, tak nelze jinak, než říci třikrát ANO, ANO, ANO. Buďte dobří, děkuji za skvělou zpětnou vazbu. Moc si jí vážím. Pěkný den přeji. A dávejte na sebe nejen v lese pozor. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mistr napínavých psychothrillerů přináší nový silný a poutavý příběh. V zapadlém okrese Mittel, kde se všichni znají a nikdo nezamyká své auto ani dům, se ztratí desetiletý Jeremiah Sloane. S každou další hodinou, kdy není k nalezení, je jasné, že se stalo něco zlého. Něco, co si místní nechtějí představit ani připustit. Něco, co možná souvisí s bájnou stvůrou zvanou Ursulina nebo s pár měsíců starým, neobjasněným případem vraždy. Nebo s tajemstvími, které tady má a skrývá každý. Některá leží zahrabaná v závějích. Ale ani ten nejhlubší sníh neodolá jarnímu tání.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. února 2024

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024)


SICKENING - The Death King
CD 2024, Amputated Vein Records

for english please scroll down

Každý si představuje bestii jako nějakou krvelačnou příšeru. S velkými zuby a ostrými drápy. Jenže ono tomu bývá většinou úplně jinak. Může jí být milý soused, který vždy prohodí pár vtipných slov. Může to být váš šéf, pod kterým je radost pracovat. Nebo také neklidný chlápek, kterého potkáváte každý den v tramvaji. Působí velmi nejistě a je plachý. Zdání mnohdy klame, protože temnota je hlavně v našich myslích, ukrytá hluboko. Jste potom v šoku, když objevíte chladný sklep s kobkami. V něm budoucí oběti. Tolik bolesti a strachu dokáže jiným způsobit opravdu jenom člověk. Bestie.

Brutální death metal, v jeho tradiční a klasické podobě, jak jej hrají italští maniaci SICKENING, je právě o všech těch hnusných a ošklivých věcech, které dokážeme způsobit jeden druhému. V tomto případě je hudba opět ohlodána až na kost. Kapela se vrátila po dlouhých devíti letech, aby nám znovu přinesla další svědectví o krutosti. 


Připadám si jako v nějakém děsivém hororu, když poslouchám novou desku "The Death King". Užívám si masivní a surový zvuk, obdivuji motiv na obalu. Bylo splněno vše, aby byl fanoušek spokojen. Dostanete samozřejmě brutální death metal té nejvyšší kvality. Kapela sice tento styl nikam neposouvá, ale to ani není účelem. Sází se zde spíše na krvavou a temnou atmosféru. Volná inspirace a stylová sounáležitost třeba s takovými SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DEVOURMENT, nijak nevadí. Naopak, jsem spokojený. Jak jenom může starý patolog být. Krev stříká všude kolem, lebky pukají pod ostrými nástroji, maso je odtrháváno od kostí. Italové zvládají své morbidní řemeslo velmi dobře a přidávají ještě něco navíc. Líbí se mi, že kapela nijak zbytečně neexhibuje, jak tomu bývá dnes dost často. Spíše se soustředí na dobré riffy, na poctivé motivy, které se vám dostanou postupně do krve. Přiznám se bez mučení, mám pro podobné nahrávky velkou slabost. Aplikuji je často a rád se k nim vracím. Umírám a znovu se vracím, abych vydal tajná svědectví o zlých myšlenkách. Doslova cítím pach zkažené krve, chlad kobek, řetězy, kterými jsem připoután ke zdi. SICKENING nahráli album, které by nemělo chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška brutality v metalu. Vše sedí perfektně na svých místech a mě nezbývá nic jiného, než vám "The Death King" doporučit. Tohle je výlet do morbidní galerie smrti! Každý si představuje bestii jako nějakou krvelačnou příšeru. S velkými zuby a ostrými drápy. Jenže ono tomu bývá většinou úplně jinak. Dávejte pozor, kdo stojí ve stínu! Tradiční, klasický brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Chlad a temnota starých piteven!


Asphyx says:

Everyone imagines the beast as some kind of bloodthirsty monster. With big teeth and sharp claws. But it's usually quite different. It can be a nice neighbour who always says a few funny words. It could be your boss, who's a pleasure to work under. Or the restless guy you meet every day on the tram. He seems very insecure and shy. Appearances are often deceiving, because darkness is mostly in our minds, hidden deep down. You are then shocked to discover a cold cellar with dungeons. In it, future victims. Only a human being can cause so much pain and fear to others. The beast.

Brutal death metal, in its traditional and classic form, as played by Italian maniacs SICKENING, is just about all the nasty and ugly things we can do to each other. In this case, the music is once again gnawed to the bone. The band has returned after nine long years to once again bring us another testament to cruelty.


I feel like I'm in a scary horror movie when I listen to the new album "The Death King". I enjoy the massive and raw sound, I admire the motif on the cover. Everything has been done to make the fan happy. Of course you get brutal death metal of the highest quality. The band doesn't push this style anywhere, but that's not the point either. Rather, it relies on a bloody and dark atmosphere. The free inspiration and stylistic belonging to such bands as SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DEVOURMENT, doesn't matter. On the contrary, I am satisfied. As only an old pathologist can be. Blood spurting everywhere, skulls cracking under sharp instruments, flesh being torn from bones. The Italians have mastered their morbid craft very well, and they've added a little something extra. I like the fact that the band doesn't over-exhibit, as is often the case nowadays. Rather, they concentrate on good riffs, on honest themes that gradually get into your blood. I admit without torture, I have a great weakness for such recordings. I apply them often and I like to come back to them. I die and come back again to give secret testimonies of evil thoughts. I can literally smell the stench of tainted blood, the chill of the dungeons, the chains that bind me to the wall. SICKENING have recorded an album that should not be missing from the collection of any true fan of brutality in metal. Everything fits perfectly in place and I have no choice but to recommend "The Death King" to you. This is a trip to the morbid gallery of death! Everyone imagines the beast as some kind of bloodthirsty monster. With big teeth and sharp claws. But that's not usually the case. Watch out who's standing in the shadows! Traditional, classic brutal death metal that will rip your guts out! The coldness and darkness of the old morgues!


Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):


Tracklist:
01. The Seventh Day 
02. Drowning Bath 
03. Dangling Legs 
04. Like A Slaughtered Pig 
05. The Ropeless Jump Bridge 
06. Where The Eye Can't See 
07. New Martyr 
08. Headboards On The Wall 
09. The Death King

Recenze/review - INCULT - The Burnt Offering (2024)


INCULT - The Burnt Offering
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Měl velmi přísnou výchovu. Každý den se musel modlit a dodržovat jasná pravidla. Nikdy se neusmíval. Pomáhal v místním kostele a vypadalo to, že bude jednou knězem. Jenže měl v sobě něco děsivého, něco zlého. Pradávnou vzpomínku s odvrácenou tváří služebníka božího. Tolik přetvářky a klamu. Nikdo ho nikdy neposlouchal, nikdo mu nikdy nepomohl. Dospěl a stále si v sobě nesl svoji křivdu. Dlouhé roky v sobě dusil vztek. Nesnášel lidi, jdoucí jako ovce na porážku z nedělní mše. Musel to udělat.

Podobných příběhů známe všichni spoustu. Možná až příliš. Na jeden takový jsem si vzpomněl, když jsem poprvé uviděl obal debutového alba belgických death metalistů INCULT. Ihned jsem začal jejich novinku poslouchat a postupně jsem zjistil, že se jedná přesně o druh smrti, který mám v hudbě tolik rád. Poslouchejte hodně nahlas!


Osobně je mi jedno, jestli se jedná o kapelu slavného jména nebo o někoho, kdo teprve začíná. Pokaždé si sednu a nechám na sebe hudbu jen tak působit. Potom se rozhodnu, jestli recenzi napíšu nebo ne. Tentokrát jsem vůbec nepochyboval. Pro tenhle valivý, surový smrtící kov s thrash metalovými elementy mám zkrátka slabost. INCULT mají skvělý zvuk. Je čitelný, masivní, řeže tou správnou stranou nože. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale asi jste si za poslední roky všimli, že to nepřináší vlastně vůbec nikdo. Mě jde hlavně o přenesenou energii, o fantazii, která začne pracovat na sto procent, když muziku poslouchám. U "The Burnt Offering" jsem před sebou opravdu viděl hořící kostely, cítil jsem pomstu všech zničených a ponížených, všech, kteří dávno pochopili, že víra je opravdu slepá. Mocné nástupy, chorobami nasáklý vokál, jednotlivé motivy, které jedou dopředu jako buldozer. Tohle všechno dělá z novinky doslova návykový materiál. Belgičané si navíc hrají s temnými a chladnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Mám chuť mlátit pěstí do stolu. Během psaní recenze jsem několikrát vstal, rozpustil si vlasy a začal pařit po pokoji. Jsem zkrátka starej prašivej pes, který cítí tu energii, ten nakumulovaný tlak a vztek, která se nám snaží kapela předat. Nutnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pro mě osobně objev letošního ledna a zároveň i moje doporučení pro vás. Old school death metal nesmí zemřít! Chladná a temná lavina z prašivých kostí!

Asphyx says:

He had a very strict upbringing. He had to pray every day and follow clear rules. He never smiled. He helped out at the local church and it looked like he was going to be a priest one day. But he had something scary inside him, something evil. An ancient memory with the averted face of a servant of God. So much dissimulation and deception. No one ever listened to him, no one ever helped him. He grew up and still carried his wrongs inside him. For many years he bottled up his anger. He hated people walking like sheep to the slaughter from Sunday mass. He had to do it.

We all know plenty of stories like that. Maybe too many. I was reminded of one such story when I first saw the cover of the debut album from Belgian death metallers INCULT. I immediately started listening to their new release and gradually discovered that it was exactly the kind of death I love so much in music. Listen very loud!


Personally, I don't care if it's a big name band or someone just starting out. I always sit back and let the music just affect me. Then I decide if I'm going to write a review or not. This time I had no doubt at all. I simply have a soft spot for this rolling, raw death metal with thrash metal elements. INCULT have a great sound. It's clear, it's massive, it cuts with the right side of the knife. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but you've probably noticed over the years that nobody really brings that. For me, it's all about the energy transferred, the imagination that starts working one hundred percent when I listen to the music. With "The Burnt Offering" I really saw churches burning in front of me, I felt the vengeance of all the destroyed and humiliated, all those who long ago understood that faith is really blind. Powerful entrances, disease-soaked vocals, individual motifs that drive forward like a bulldozer. All this makes the new material literally addictive. Moreover, the Belgians play with dark and cold moods like a beast with its prey. I feel like pounding my fist on the table. While writing this review, I got up several times, let my hair down and started partying around the room. I'm just a mangy old dog who can feel the energy, the accumulated pressure and anger that the band is trying to convey. I have to say, they're doing a great job. For me personally the discovery of this January and also my recommendation for you. Old school death metal must not die! A cold and dark avalanche of scabrous bones!


Tracklist:
01. Pogrom 
02. Takfir 
03. Nanking Massacre 
04. Black Ritual 
05. Darkened Idea Of Existence 
06. Dead End Deviation 
07. Block 10 
08. The Quenched Menorah

band:
Wouter Viepie - Drums
Niels Beirinckx - Guitars
Carsten Geerts - Guitars
Dylan Elsermans - Vocals

středa 14. února 2024

Interview - DECONSEKRATED - A dusty, rotten death metal coffin that's filled to the brim with filth and darkness!


Interview with death metal band from Chile - DECONSEKRATED.

Answered Agorh Skullptor - Guitars & composer, thank you!

Recenze/review - DECONSEKRATED - Ascension in the Altar of Condemned (2024):

Ave UNCONSECRATED! Greetings to Chile. I hope everything will be right with you. I was really looking forward to your new release "Ascension in the Altar of Condemned", I really enjoyed the previous demo and loved coming back to it. How did the new album come about and where did you want to move to?

A.S_ Hello, nice to be here Agorh Skullptor, first of all thank you for the invitation to participate in the new issue of Deadly Storm Zine. Well, the album comes about like most, a few years ago I had already composed the songs that would be part of it, for me I would have liked this to come out much sooner, but external factors always occur that make the processes delay more than one would expect. wait, but even with certain inconveniences we managed to release this work, the line and approach of this album is clearly related to the concept of the band. "Liberation of the being in the face of religious and especially Christian oppression"

I must say that the news literally opened me up. It is dense, solid, dark and at the same time cold like a corpse's hand. That's exactly how I like it! The mix is ​​signed by Mauricio Salgado. Did you record directly with him or did you just mix the album? How did you feel when you went to the studio and how did you manage to get such spectacular material?

A.S_ Thanks for the spectacular haha ​​and great that you liked the album.

Yes, Mauricio was in charge of all the processes of the album, recording, mixing and mastering. It was a slow and leisurely process as I mentioned before, we recorded a large part of the album in the countryside in the forest, setting up a family home and we started recording, it was a different process from the usual but quite satisfactory one. It has its magic to record that way, perhaps for the same reason the album achieves its goal.


I always take recordings as a whole and you underestimated not only the sound but also the cover. Rodrigo Pereira Salvatierra is a great painter. How did you get together and how did the packaging come about? Did you have any requirements or did you choose between already prepared paintings? And how was the cooperation.

A.S_ Generally I always have the ideas in my mind first, the same thing happened with art, I envisioned it and then I put it on a sheet of paper, I drew what I had in mind. Well, but that's not enough, that's when I contacted Rodrigo, I showed him my sketch and he, being a great painter, had no problem capturing the idea, even giving it his particularities, showing his essence and his talent, he really left an incredible job. The painting he made took on a unique strength and mysticism. So no, I did not choose from his paintings, it is a custom painting.

The texts are an integral part of the album. It states that you are facing death. Such classic death metal themes. What are the lyrics of "The Ascension on the Altar of the Damned" about, who is its author? Where did you get your inspiration from?

A.S_ The theme of this work is conceptual to the line and name of the band. Manifestation of religious abhorrence.

The lyrical concept and approach we refer to is the desacralization of humanity, the repudiation of what is religiously sacred, social deconsecration. And from there comes the name Deconsekrated and the concept of Ascension in The Altar of Condemned, since it is a liberation and ascension of those oppressed by the damned and dirty religion.

Well, the person who writes these lines was the one who was in charge of the lyrics with no more inspiration than crude reality and religious shit.


And what about the concerts? What happens to them in Chile? Do fans go to concerts or just sit in front of the Internet? I need a club, beer, girls!

A.S_ Many bands from the underground come to Chile and also those that already have a firm name all over the world, the fans or bangers are very crazy at the concerts, there is a lot of adrenaline live.

But without a doubt this is always accompanied by some very cold beers.

And what happens with the underground scene in your country in general? Do you live in Chile? You are from Temuco, Araucanía, do you meet somewhere to make death metal? If I visited the city, where should I go to the concert? And what about the fans? Do the bands support?

A.S_ I live in Temuco region of Araucanía Chile, most of the band are from this region, except for the bassist who lives in Valdivia, a nearby city. And the truth is that the scene moves a lot, there is a circle where the undergound is generated.

The public supports the scene quite a bit by buying material, attending "tokata" concerts, that's what we call it here, the truth is there is no fixed place to do Death Metal, at least in my city. The events are held in different locations, paying the rent of the premises. But there are some bars where rock and metal plays and you can go for a few beers.

Do you have any dreams with the band? Do you have a good name in the underground world, but want to go to a higher place? I mean, does a tour with a big name, playing a big festival, releasing another album with a well-known label appeal to you? What dreams and vision does DECONSEKRATED have?

A.S_ more than dreams, we have goals to fulfill. Among those is editing a new work that will hopefully come out next year. It's still too early to talk about that but it's a goal we have in mind. For now we're focused on promoting the record by playing as much as possible. I don't mind touring. I can say that it is out of our hands but logically we would like to do it sometime.


What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get into this and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

A.S_ It was when I was a teenager when I got into metal, we would get together with friends and my brother and we would spend the afternoon listening to bands like Sepultura, Slayer, Deicide, Cannibal Corpse etc etc... But over time I got deeper into it. In more obscurantist sounds and acquiring a devotion to Death Metal, bands like Morbid Angel, Immolation, Incantation were fundamental pillars to forge me and delve even further into this raw, sordid and dark world of Death Metal.

Those of us who are in this know that it is not just music... Far from fashion, it is a way of seeing life and also death.

Do you have a band in your area that you would recommend to us? And what are people going to see when they go to clubs in Chile?

A.S_ There are many bands which are very interesting, among them I can name Myst, Cenotafio, Horrifyng, Exanimatvm, Suppression, Uter Tomb. Etc.........

There is a lot of devotion to metal in Chile, therefore you will see bands with courage and eggs well placed.


What can we expect from DECONSEKRATED in the coming months? Aren't you going to release "Ascension in the Altar of Condemned" also on vinyl?

A.S_ As I mentioned, for now we are focused on promoting the material by presenting ourselves at some events, and if we have a vinyl edition fairly planned, we hope that everything goes well and this new edition turns out, there is also something out there on cassette.

Thank you very much for the interview. I'm going to play the new „Ascension in the Altar of Condemned again. It's great! Good luck and I hope we meet up somewhere at the concert and have a beer together!

A.S_ Thank you for considering Deconsekrated in your Zine, I also hope to visit your lands showing our Death Metal, to be able to share some beers and a good conversation.

Only Death Is Real.

Agorh Skullptor - Guitars & composer

Recenze/review - DECONSEKRATED - Ascension in the Altar of Condemned (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DECONSEKRATED - Prašivá, shnilá death metalová rakev, která je po okraj narvaná špínou a temnotou!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Chile - DECONSEKRATED.

Odpovídal Agorh Skullptor - kytary & skladatel, děkujeme!

Recenze/review - DECONSEKRATED - Ascension in the Altar of Condemned (2024):

Ave DECONSEKRATED! Zdravím do Chile. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Ascension in the Altar of Condemned“ jsem se neskutečně těšil, předchozí demo mě hrozně bavilo a rád jsem se k němu vracel. Jak novinka vznikala a kam jste se chtěli posunout?

A.S_ Ahoj, těší mě, jmenuji se Agorh Skullptor, především děkuji za pozvání k účasti na novém čísle Deadly Storm Zine. No, album vzniká jako většina, už před několika lety jsem měl složené písně, které budou jeho součástí, pro mě za mě bych byl rád, kdyby to vyšlo mnohem dřív, ale vždycky se objeví vnější faktory, které procesy zdrží víc, než by člověk čekal. čekat, ale i přes určité nepříjemnosti se nám podařilo toto dílo vydat, linie a přístup tohoto alba je jasně spojený s konceptem kapely. "Osvobození bytosti tváří v tvář náboženskému a zejména křesťanskému útlaku".

Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Mauricio Salgado. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

A.S_ Děkujeme za velkolepá slova a je skvělé, že se vám album líbilo.

Ano, Mauricio měl na starosti všechny procesy alba, nahrávání, mixování i mastering. Byl to pomalý a pozvolný proces, jak už jsem zmínil, velkou část alba jsme nahráli na venkově v lese, zařídili jsme si rodinný dům a začali nahrávat, byl to jiný proces než obvykle, ale docela uspokojivý. Nahrávání tímto způsobem má své kouzlo, možná i proto album dosáhlo svého cíle.


Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Rodrigo Pereira Salvatierra je skvělý malíř. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

A.S_ Obecně mám vždycky nejdřív nápady v hlavě, to samé se mi stalo s uměním, představil jsem si to a pak jsem to přenesl na list papíru, nakreslil jsem to, co jsem měl na mysli. No, ale to nestačí, tehdy jsem kontaktoval Rodriga, ukázal jsem mu svůj náčrtek a on, jako skvělý malíř, neměl problém nápad zachytit, dokonce mu dal své zvláštnosti, ukázal svou podstatu a svůj talent, opravdu zanechal neuvěřitelnou práci. Obraz, který vytvořil, získal jedinečnou sílu a mystiku. Takže ne, nevybíral jsem z jeho obrazů, je to obraz na zakázku.

Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Ascension in the Altar of Condemned“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

A.S_ Téma této práce je konceptuální k linii a názvu kapely. Manifestace náboženského hnusu.

Lyrický koncept a přístup, na který odkazujeme, je desakralizace lidství, zavržení toho, co je nábožensky posvátné, společenská dekonsekrace. A odtud pochází i název Deconsekrated a koncept Ascension ve skladbě The Altar of Condemned, protože jde o osvobození a povznesení těch, kteří jsou utlačováni zatraceným a špinavým náboženstvím.

No a člověk, který píše tyhle řádky, měl na starosti texty bez větší inspirace než surovou realitou a náboženskými sračkami.


A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Chile? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

A.S_ Do Chile přijíždí mnoho kapel z undergroundu a také ty, které už mají pevné jméno po celém světě, fanoušci nebo bangers jsou na koncertech velmi pobláznění, naživo je tam hodně adrenalinu.

Ten je ale bezpochyby vždy doprovázen nějakým hodně vychlazeným pivem.

A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Chile? Jste z Temuco, Araucania, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

A.S_ Žiji v regionu Temuco v Araukánii v Chile, většina kapely pochází z tohoto regionu, kromě baskytaristy, který žije v nedaleké Valdivii. A je pravda, že scéna se hodně hýbe, je tu kruh, kde se generuje underground.

Veřejnost scénu dost podporuje tím, že si kupuje materiál, chodí na koncerty "tokata", tak tomu tady říkáme, pravda je, že neexistuje žádné stálé místo, kde by se death metal dělal, alespoň v mém městě. Akce se konají na různých místech, platí se pronájem prostor. Ale je tu několik barů, kde se hraje rock a metal a kam můžete zajít na pár piv.

Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají DECONSEKRATED?

A.S_ více než sny máme cíle, které chceme naplnit. Mezi ně patří vydání nového díla, které snad vyjde příští rok. Je ještě příliš brzy o tom mluvit, ale je to cíl, který máme v hlavě. Zatím se soustředíme na propagaci desky tím, že budeme co nejvíc hrát. Turné mi nevadí. Můžu říct, že to není v našich silách, ale logicky bychom to někdy rádi udělali.


Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

A.S_ Když jsem byl teenager, začal jsem se zajímat o metal, scházeli jsme se s kamarády a mým bratrem a trávili odpoledne poslechem kapel jako Sepultura, Slayer, Deicide, Cannibal Corpse atd. atd... Ale postupem času jsem se do toho dostal hlouběji. V obskurnějších zvucích a získání oddanosti death metalu, kapely jako Morbid Angel, Immolation, Incantation byly základními pilíři, které mě ukovaly a ještě více ponořily do tohoto syrového, špinavého a temného světa death metalu.

Ti z nás, kteří v tom jedou, vědí, že to není jen hudba... Zdaleka to není jen móda, je to způsob vnímání života a také smrti.

Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Chile?

A.S_ Existuje mnoho kapel, které jsou velmi zajímavé, mezi nimiž mohu jmenovat Myst, Cenotafio, Horrifyng, Exanimatvm, Suppression, Uter Tomb. Etc.........

V Chile se metalu hodně věnují, proto uvidíte kapely s odvahou a dobře umístěnými koulemi.


Na co se můžeme od DECONSEKRATED těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Ascension in the Altar of Condemned“ i na vinylu?

A.S_ Jak už jsem zmínil, zatím se soustředíme na propagaci materiálu tím, že se budeme prezentovat na nějakých akcích, a máme poctivě naplánovanou vinylovou edici, doufáme, že se všechno povede a tato nová edice vyjde, bude něco i na kazetě.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Ascension in the Altar of Condemned“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

A.S_ Děkuji, že jste Deconsekrated podpořili ve svém Zinu, doufám, že také navštívím vaší zemi a ukážu vám náš death metal, abychom se mohli podělit o nějaké pivo a dobrou konverzaci.

Jen smrt je skutečná.

Agorh Skullptor - kytary a skladatel

Recenze/review - DECONSEKRATED - Ascension in the Altar of Condemned (2024):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 13. února 2024

Recenze/review - EXOCRINE - Legend (2024)


EXOCRINE - Legend
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy mi připadá, že stojím za velkým zrcadlem. Sleduji lidské hemžení, jsem našeptávačem, tichým stínem. Už jsem ve svém životě něco zažil a poslední roky mě lidský druh příliš nebaví. Nevím, jestli dojde v nejbližší době k restartu nebo jsme jenom v divné době, co ale vím jistě je, že stále vznikají nové desky, které stojí za pozornost. Pořád existují kapely, které se snaží death metal někam posunout. Někdy se jim to daří, jindy nikoliv. Každý asi známe profláklá jména. Většinou mi nic moc neříkají. Jsou ale skupiny, které hrají technicky a progresivně a mám pro ně slabost.

Francouzští EXOCRINE rozhodně patří mezi ně. Nové album "Legend" je toho jasným důkazem. Hned od první skladby jsem si připadal jako při návštěvě koncertu vážné muziky. Všechny skladby jsou neskutečně propracované a intenzivní. A hlavně, nejedná se jen o takové to, dnes tolik časté, preludování a dokazování, kdo hraje rychleji a brutálněji. Naopak. Pánové se nebojí popustit uzdu své fantazii. Umí být vznešení, syroví, chladní i živočišní. Zpočátku je to možná těžký materiál k poslechu, ale pokud máte dobrou představivost, tak budete určitě spokojeni. 


 "Legend" je jako nějaký živoucí organismus, který neustále mění svoji strukturu. Časté změny tempa, chvílemi majestátní opus, jindy zase surovost. Dostanete všechno, jen musíte mít otevřenou mysl. Moje oblíbené přirovnání (nejen u muziky, ale i u knih), je představa velkého trychtýře, který je zatlučen do vašeho mozku. Skrz něj prýští temná energie. Nasbíraná ve vesmíru, možná v představách muzikantů. Nevím. Jistý jsem si ale  s tím, že tahle skupina má velký talent a zároveň umí složit dobré skladby, které se poslouchají tak nějak samy. O zvuku (Sylvain Octor-Perez), ani o obalu (Andreas Christanetoff) není nutné diskutovat. Vše je neskutečně povedené a já si tak můžu užívat hudbu samotnou. Zajímavé je, že jsem na novou desku dostával dost často chuť v autě. Nebo doma, když nastala noc a všude byl klid. Líbí se mi přístup kapely, jejich styl, způsob, jakým píše skladby. Jsou pestré, zajímavé, neotřelé. Někdy bolí, zadírají se hluboko do hlavy, jindy se zase usmívám, protože jsou doslova lahodné. EXOCRINE jsou z krásné oblasti Bordeaux a přirovnávat hudbu k dobrému vínu by bylo jen obyčejným klišé. Jenže ono tomu tak je. Pánové dali svým skladbám náležitou péči, nechali je uležet, uzrát a jsou každou další deskou lepší a lepší. Pokud jste fanoušci skupin jako BEYOND CREATION, ARCHSPIRE, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, AHTEIST, GOROD, CRYPTOPSY, měli byste zbystřit svoji pozornost. Hraje se tu i pro vás. Recenzi nelze ukončit jinak, než doporučením. Tohle je totiž velmi návyková záležitost. K dokonalosti vybroušený technický progresivní death metal! Symfonie z jiných sfér!


Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm standing behind a big mirror. I'm a whisperer, a silent shadow. I've been through some things in my life, and for the last few years, I've not been too fond of the human species. I don't know if there's going to be a reboot anytime soon or if we're just in a weird time, but what I do know is that there are still new records being made that are worth paying attention to. There are still bands out there trying to push death metal somewhere. Sometimes they succeed, sometimes they don't. I think we all know the famous names. Most of the time they don't mean much to me. But there are bands that play technically and progressive and I have a soft spot for them.

French EXOCRINE is definitely one of them. The new album "Legend" is a clear proof of that. Right from the first track I felt like I was attending a classical music concert. All songs are incredibly sophisticated and intense. And most importantly, it's not just the prelude and proving who plays faster and more brutal that is so common nowadays. On the contrary. The gentlemen are not afraid to let their imagination run wild. They can be sublime, raw, cold and animalistic. It may be difficult material to listen to at first, but if you have a good imagination, you will definitely be satisfied.


"Legend" is like a living organism that is constantly changing its structure. Frequent changes of pace, at times a majestic opus, at other times brutality. You get everything, you just have to keep an open mind. My favourite simile (not just for music, but for books too) is the idea of a big funnel being hammered into your brain. Dark energy oozes through it. Collected in the universe, perhaps in the imaginations of musicians. I don't know. But what I am sure of is that this band has a lot of talent, and they can write good songs that sort of listen to themselves. There is no need to discuss the sound (Sylvain Octor-Perez) or the cover (Andreas Christanetoff). Everything is incredibly well done and I can enjoy the music itself. Interestingly enough, I've been craving the new album quite often in the car. Or at home, when night fell and all was quiet. I like the band's approach, their style, the way they write songs. They're varied, interesting, fresh. Sometimes they hurt, they dig deep into my head, sometimes they make me smile because they are literally delicious. EXOCRINE are from the beautiful region of Bordeaux and to compare their music to fine wine would be a mere cliché. But it is. The gentlemen have given their compositions due care, let them age and mature and they get better and better with each album. If you're a fan of bands like BEYOND CREATION, ARCHSPIRE, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, AHTEIST, GOROD, CRYPTOPSY, you should focus your attention. There's music for you too. We cannot end this review except with a recommendation. This is a very addictive affair. Technical progressive death metal polished to perfection! A symphony from other realms!





Tracklist:
01. Presage/Legend 
02. Life 
03. Eidolon 
04. The Altar Of War 
05. Dust In The Naught 
06. Warlock 
07. Dragon 
08. The Oath 
09. By The Light Of The Pyre 
10. Cryogenisation (Bonus Track)

Exocrine is:
Sylvain Octor Perez - Lead Guitars
Nicolas La Rosa - Guitars
Jordy Besse - Bass / vocals
Theo Gendron - Drums

Recenze/review - DISSIMULATOR - Lower Form Resistance (2024)


DISSIMULATOR - Lower Form Resistance
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Když jsme na téhle planetě přistáli poprvé, byli jsme fascinováni její krásou. Zelené lesy, oceány plné ryb, hory pokryté bílým sněhem. Koloběh přírody fungoval a svět byl přirozeně krásný. Jenže pak jsme potkali lidi. Stačilo jim několik desetiletí, aby začali všechno ničit. Do moří vypouštěli jedy, zabíjeli se navzájem, díky něčemu tak neuchopitlenému, jako je víra. Bylo nám z nich smutno. Nešlo to jinak. Tenhle experiment se zkrátka nepovedl. Poslali jsme svoje vojáky, divoké a nekompromisní vestřelce, aby jej ukončil. 

Útok začal za tmy a byl nemilosrdný. Stejně jako technická thrash/death metalová smečka DISSIMULATOR, která pochází z Kanady a po jedné demonahrávce v roce 2021 přichází letos s vysokooktanovým materiálem, který vás spálí na popel. 

 

Musím se vám k něčemu přiznat. Kapelu jsem vůbec neznal, nikdy o ní neslyšel a když jsem si pustil novinku poprvé, připadal jsem si, že se mi čip implantovaný do mozku zbláznil. To byl tak obrovský tlak a energie, že jsem si musel sednout. Nikdy jsem neměl infarkt, ale myslím, že takhle nějak probíhá. Pánové totiž, nejen že umí skvěle hrát a jsou na tom skvěle technicky, ale oni ještě navíc dokáží složit skladby, které vás doslova smetou z povrchu zemského. Není divu, sešli se tu členové BEYOND CREATION, PHOBOCOSM, CHTHE’ILIST. Je to šílenství! Riffy ostré jako čerstvě nabroušený skalpel. Vše za podpory masivního a masakrujícího zvuku. Takhle nějak si představuji, že by měla hrát moderní thrash/death metalová kapela, která nejen že ctí staré pořádky (VOIVOD, CORONER, NOCTURNUS), ale zároveň se snaží do tohoto stylu přinést i něco nového a neotřelého (VEKTOR). Líbí se mi jejich přístup, nápady, motivy, které nemůžu ani po dlouhé době vyhnat z hlavy. Určitě znáte zákon o zachování energie. Kapela vám jí předá tolik, že budete doslova nabití ještě několik dní potom. Zároveň, a to mi dělá jako starému psu velmi dobře, jsou old schoolově neurvalí, živočišní, divocí, jestli mi rozumíte. Je to prostě radost, dávat si "Lower Form Resistance" stále dokola do uší a užívat si jednotlivé pasáže. Myslím si, že tohle album pustím jednou nějaké vyspělé civilizaci, která nás přiletí kolonizovat. A abych ještě nezapomněl, černobílý obal od Jesse Draxler je vynikající a perfektně sedne k tomu, co se na desce odehrává. Nemůžu zkrátka jinak, než novou nahrávku všem doporučit. Absolutně zničující útok thrash death metalových vetřelců! K dokonalosti vybroušená hudba!


Asphyx says:

When we first landed on this planet, we were fascinated by its beauty. Green forests, oceans full of fish, mountains covered in white snow. The cycle of nature was working and the world was naturally beautiful. But then we met people. It only took them a few decades to start destroying everything. They were dumping poisons into the seas, killing each other, thanks to something as unsubtle as faith. They made us sad. There was no other way. This experiment just didn't work. We sent our soldiers, fierce and uncompromising gunslingers, to put an end to it. 

The attack began in the dark and was merciless. Just like the technical thrash/death metal pack DISSIMULATOR, hailing from Canada, and after one demo in 2021, they come this year with high-octane material that will burn you to ashes.


I have a confession to make. I didn't know the band at all, I had never heard of them and when I first listened to the news I felt like the chip implanted in my brain had gone crazy. That was such a huge amount of pressure and energy that I had to sit down. I've never had a heart attack, but I guess that's how it goes somehow. Because not only can the gentlemen play and are great technically, but they can also compose songs that will literally blow you off the face of the earth. It's no wonder, members of BEYOND CREATION, PHOBOCOSM, CHTHE'ILIST. It's insane! Riffs as sharp as a freshly sharpened scalpel. All backed by a massive and slaughtering sound. This is how I imagine a modern thrash/death metal band should play, which not only honors the old ways (VOIVOD, CORONER, NOCTURNUS), but also tries to bring something new and fresh to this style (VEKTOR). I like their approach, ideas, themes that I can't get out of my head even after a long time. I'm sure you know the law of conservation of energy. The band will give you so much of it that you will literally be charged for days afterwards. At the same time, and this makes me feel very good as an old dog, they are old school uncouth, animalistic, wild, if you understand me. It's just a joy to put "Lower Form Resistance" over and over in your ears and enjoy each passage. I think I'll play this album one day to some advanced civilization that comes to colonize us. And lest I forget, the black and white cover art by Jesse Draxler is excellent and fits perfectly with what's going on on the record. I simply can't recommend the new record to everyone. Absolutely devastating attack of thrash death metal invaders! Music polished to perfection!


TRACKLIST
1. Neural Hack
2. Warped
3. Outer Phase
4. Automoil & Robotoil
5. Cybermorphism / Mainframe
6. Hyperline Underflow
7. Lower Form Resistance

LINE-UP
Claude Leduc : Guitars & Vocals
Antoine Daigneault : Bass
Philippe Boucher : Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine