Nejsou vidět, ani slyšet. Útočí ze tmy a zůstávají po nich zohavená těla. Nikdo neví, kdy se objevili poprvé, ale osobně to podle mého muselo být na konci osmdesátých let minulého století. Legendy vyprávějí, že přiletěli z jiné galaxie. Jsou krvelační, nekompromisní a neznají slitování. Toulají se tichými ulicemi a odchytávají slabé kusy. Ty potom pomalu zabíjejí a dělají na nich pokusy. Démoni z vesmíru. Ďáblové ze tmy. Máte rádi filmy režiséra Johna Carpentera? Říkají vám něco názvy filmů jako „The Thing“, „Prince of Darkness“ a „In the Mouth of Madness“?
Potom jste zde správně. Floridská legenda MASSACRE, která se před několika lety vrátila, aby nás znovu zničila svým klasickým a tradičním death metalem, je znovu zpátky s novým EP "Tri-pocalypse". A jedná se opět o vysokooktanovou jízdu, na jejímž konci je vždy jenom smrt.
Jsem starý fanoušek kapely a jako takový samozřejmě uctívám jejich nahrávky z devadesátých let. Líbí se mi ale i to, jakým způsobem přistupují ke své hudbě v novodobé historii. Od vydání alba "Resurgence" (2021) se s recenzemi na jejich nahrávky můžete setkat i na našich stránkách (odkazy naleznete dole pod článkem, včetně parádního rozhovoru s basákem Mikem Bordersem). Novinka pokračuje v tom, co tahle smečka umí nejlépe. V ryzí a poctivé morbidní práci. Za přispění zvukového mistra Jonny Petterssona je sound masivní, divoký a živočišný. Líbí se mi, že si kapela stále zachovává svůj výraz a ksicht (hodně i díky nezaměnitelnému vokálu Kam Leeho), ale zároveň se vyvíjí. A to všechno v rámci značky MASSACRE. Určitě jste kdysi jako mladí také chodili do kina na horory. Nejlépe s hezkou dívkou po boku. Když jste ji potom vyprovázeli domů, ohlíželi jste se neustále za sebe. Občas jste měli pocit, že jste zahlédli oči ve tmě, které vás sledují. Tak přesně taková atmosféra je i na "Tri-pocalypse". Riffy, které se vám zadřou pod kůži, možná ještě hlouběji, do vašeho podvědomí, do myšlenek. Už dávno všichni víme, že jsou mezi námi. Vypadají jako my. Usmívají se, ale pod povrchem naleznete jenom hromadu šílených maniakálních myšlenek. Opět byla nalezena podivná, zelená tekutina v jednom opuštěném kostele. Stejně jako hudba v sobě obsahuje esenci samotného Satana, který jednou ovládne celý náš svět. Možná se mu to už povedlo. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nejsou vidět, ani slyšet. Útočí ze tmy a zůstávají po nich zohavená těla. Tradiční, klasický old school death metal plný hrůzné hororové atmosféry! Vládci temnoty jsou zpět!
Asphyx says:
They are neither seen nor heard. They attack from the darkness, leaving mutilated bodies in their wake. No one knows when they first appeared, but personally, I think it must have been in the late 1980s. Legends say they came from another galaxy. They're bloodthirsty, uncompromising and show no mercy. They roam the silent streets, picking off the weak. Then they kill them slowly and experiment on them. Demons from outer space. Devils from the dark. Do you like the films of director John Carpenter? Do titles like "The Thing", "Prince of Darkness" and "In the Mouth of Madness" mean anything to you?
Then you've come to the right place. Florida legends MASSACRE, who came back a few years ago to destroy us again with their classic and traditional death metal, are back again with their new EP "Tri-pocalypse". And it is once again a high-octane ride with only death at the end of it every time.
I'm an old fan of the band and as such I obviously worship their records from the 90s. But I also like the way they approach their music in modern times. Since the release of "Resurgence" (2021), you can also find reviews of their recordings on our site (links at the bottom of the article, including a cool interview with bassist Mike Borders). The new album continues to show what this pack does best. In pure and honest morbid work. With the help of sound master Jonny Pettersson, the sound is massive, wild and animalistic. I like that the band still retains its expression and face (thanks in large part to Kam Lee's unmistakable vocals), but is evolving at the same time. And it's all within the MASSACRE brand. I'm sure you used to go to the cinema to see horror movies when you were young. Preferably with a pretty girl by your side. Then when you walked her home, you kept looking behind you. Sometimes you thought you saw eyes in the darkness following you. That's exactly the atmosphere of "Tri-pocalypse". Riffs that get under your skin, maybe even deeper, into your subconscious, into your thoughts. We've all known for a long time that they're among us. They look like us. They smile, but under the surface you don't just find a bunch of crazy manic thoughts. Again, a strange green liquid was found in an abandoned church. Like music, it contains the essence of Satan himself, who will one day take over our world. He may have already succeeded. Just look around you. They are neither seen nor heard. They attack from the darkness and leave mutilated bodies. Traditional, classic old school death metal with a horror atmosphere! The Lords of Darkness are back!
Občas navštívím místa, která se mi navždy otisknou do podvědomí. Pokaždé, když si vzpomenu na zničený kostel v horách, přeběhne mi mráz po zádech. Uprostřed rozvalin byl vstup do podzemí. Zvědavě jsem vstoupil dovnitř a poznal jsem, jaké může být peklo. Někteří lidé v sobě mají temnotu a zlo. Jinak si to nedovedu vysvětlit. V katakombách jsem nalezl dávno zohavená, mučená těla. Ve jménu víry, amen! Práchnivějící kosti stále nesly pozůstatky inkvizice. Nikdy na to nezapomenu.
Poslouchal jsem při exhumacích novinku španělských ENDEMIC, což je kapela členů DEIMLER. Stačilo několik prvních setkání a jejich hudba se mi dostala do podvědomí. Stále dokola jsem si pouštěl album "The Church of Destruction" a hlavou mi létaly děsivé vzpomínky na prokletý kostel. Tohle je old school death metal pro všechny poctivé maniaky!
Základem je to nejlepší, co nám kdysi daly devadesátá léta minulého století. Pánové jsou zkušení muzikanti, což plně dokazují ve svých domovských skupinách. V ENDEMIC se sešli, aby vzdali poctu starým smečkám jako VOMITORY, INCANTATION, PESTILENCE, MASSACRE, MORBID ANGEL, ANGEL CORPSE, SADISTIC INTENT, VITAL REMAINS a další. Každý si asi nejde to své, ale to není zase tolik důležité. Hlavní je, že hroby jsou opět otevřeny a vydávají svá svědectví. Doporučuji, abyste si vzali novou desku na hřbitov. Až všichni odejdou a setmí se, vynikne síla této nahrávky teprve naplno. Určitě oceníte masivní a hnilobný zvuk (Produced, mixed, and mastered by Vicente Paya at Black Night Productions Studios in Mallorca) a pochválit musím i obal, jehož autorem je Julian Felipe Mora Ibañez. Krásná práce! Přiznám se rovnou a bez mučení, tohle album si opravdu užívám, hraje se zde přesně pro mě, pro starého hrobníka. Líbí se mi temné a mrtvolné nálady, které se vznášejí všemi skladbami jako krkavec kroužící nad mršinou. V kostech se vám postupně usadí chlad a na svět se budete dívat přes krvavou oponu. Jsem proklet! Občas navštívím místa, která se mi navždy otisknou do podvědomí. Někteří lidé v sobě mají šílenství a zlo. Jinak si to nedovedu vysvětlit. V katakombách jsem nalezl dávno zohavená, mučená těla. Ve jménu víry, amen! Práchnivějící kosti stále nesly pozůstatky inkvizice. Nikdy na to nezapomenu. Mrtvolný, hnisající death metalový horor, který se stal krutou a děsivou realitou! Absolutní temnota!
Asphyx says:
Occasionally I visit places that are forever imprinted on my subconscious. Every time I think of a ruined church in the mountains, a chill runs down my spine. In the middle of the ruins was the entrance to the underground. Curiously, I stepped inside and saw what hell could be like. Some people have darkness and evil in them. I can't explain it any other way. In the catacombs, I found long-mutilated, tortured bodies. In the name of faith, amen! The stinking bones still bore the remains of the Inquisition. I shall never forget it.
During the exhumations, I listened to the new Spanish ENDEMIC, a band of DEIMLER members. The first few encounters were enough to get their music into my subconscious. I played the album "The Church of Destruction" over and over again and horrifying memories of the cursed church flew through my head. This is old school death metal for all honest maniacs!
The foundation is the best that the 1990s once gave us. The gentlemen are experienced musicians, which they fully demonstrate in their home bands. In ENDEMIC they have come together to pay homage to old packs like VOMITORY, INCANTATION, PESTILENCE, MASSACRE, MORBID ANGEL, ANGEL CORPSE, SADISTIC INTENT, VITAL REMAINS and more. I guess everybody has their own thing, but that's not so important. The main thing is that the graves are open again and giving their testimonies. I recommend that you take a new plaque to the cemetery. When everyone leaves and it gets dark, the power of this recording will only come out in full. You will appreciate the massive and rotten sound (Produced, mixed, and mastered by Vicente Paya at Black Night Productions Studios in Mallorca) and I must also praise the cover artwork by Julian Felipe Mora Ibañez. Beautiful work! I'll admit straight up and without torture, I really enjoy this album, it plays just right for me, for the old undertaker. I like the dark and deadpan moods that float through all the tracks like a raven circling over a carcass. Gradually a chill settles in your bones and you look at the world through a bloody curtain. I'm cursed! Occasionally, I visit places that are forever imprinted on my subconscious. Some people have madness and evil in them. I can't explain it any other way. In the catacombs, I found long-mutilated, tortured bodies. In the name of faith, amen! The stinking bones still bore the remains of the Inquisition. I shall never forget it. A dead, festering death metal horror that became a cruel and terrifying reality! Absolute darkness!
Na nebi nebyla vidět ani jedna hvězda. Jenom lampa na tiché ulici blikala v šíleném tempu. Potom nastala prázdnota. Cítil jsem v kostech chlad a musel jsem se zastavit. Začaly pomalu vystupovat ze stínů. Postavy bez tváře, některé popálené, některé s useknutými částmi těl. Zohavené a prokleté. Slyšel jsem jejich šepot, naříkaly a odpadávaly jim kusy masa. Rozhodně nevypadaly jako éterické, vznášející se bytosti, jak se nám snaží vnutit kněz. Naopak, všechny do jednoho byly zlé. Roztrhaly mě na kusy. Když jsem padal k zemi, hluboko do propasti, usmíval jsem se. Moc dobře jsem věděl, že poznám další dobrou death metalovou desku.
I stalo se. Ihned, během několika prvních okamžiků, jsem věděl, že tohle je kapela, která moc dobře ví, o čem je temnota, chlad i čerstvě vykopané hroby. Dámy a pánové, živí i nemrtví, dovolte mi, abych vám představil španělské maniaky APPARITION. Ti letos, po demonahrávce v roce 2021, debutují s albem "Fear the Apparition". Vítejte ve starých katakombách.
Plesnivý zvuk (Javi Félez - mastering, mixing), chorobný vokál, obal (Markus Vesper) jak vystřižený z devadesátých let minulého století. Ostré riffy, nahrané v tom nejhlubším podzemí. Spousta morbidních riffů ve stylu třeba takových SKELETAL REMAINS, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, SADISTIC INTENT, DEATH (éra "Leprosy"). Tohle všechno dělá z nové desky doslova povinnost pro všechny dávno prokleté, pro fanoušky absolutní tmy, nekonečných stínů a zdánlivě opuštěných hřbitovů. Po nějakém společně stráveném čase jsem zjistil, že se k nahrávce stále dokola vracím, rvu si ji pod tlakem do hlavy a nemůžu se zbavit dojmu, že mě někdo sleduje. Vstávám každý den velmi brzy ráno a ulice jsou ještě prázdné. Jenže zdání někdy klame. My, staří metaloví psi moc dobře víme, že když se budeme soustředit a poslouchat u toho desky jako je "Fear the Apparition",začnou se postupně objevovat. Postavy bez duše, nemrtví, které tahle hudba dokáže probudit. Někdy, když se mi album opravdu líbí, tak ani do práce nepřijdu. Raději se nechám pozvat mezi hroby. Usednu hned vedle márnice a neustále přidávám hlasitost. Když se rozední a slunce vylézá ven, ulehnu do své rakve. Troufám si, jako starý hrobník, tvrdit, že se nová deska APPARITION povedla po všech stránkách. Má v sobě vše, co si přeji a co mi dělá dobře na mé černé duši. Tohle je metal zahraný od srdce, opravdově a s temnou jiskrou v oku. Pokud to takhle máte rádi (jako já), neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci syrového masa! Hnilobný, plesnivý, starodávný death metalový zážitek! Exhumace se povedla, tělo se rozpadlo v prach!
Asphyx says:
Not a single star was visible in the sky. Only the lamp on the quiet street flickered at a maddening pace. Then there was emptiness. I felt a chill in my bones and I had to stop. They began to slowly emerge from the shadows. Faceless figures, some burned, some with severed body parts. Charred and cursed. I could hear them whispering, moaning, and pieces of flesh falling off. They certainly didn't look like ethereal, floating beings, as the priest tries to tell us. On the contrary, every last one of them was evil. They tore me apart. As I fell to the ground, deep into the abyss, I smiled. I knew very well that I would know another good death metal record.
And I did. Immediately, within the first few moments, I knew that this was a band that knew very well what darkness, coldness and freshly dug graves were all about. Ladies and gentlemen, living and undead, let me introduce you to Spanish maniacs APPARITION. This year, after a demo in 2021, they debut with the album "Fear the Apparition". Welcome to the old catacombs.
Mouldy sound (Javi Félez - mastering, mixing), sick vocals, cover (Markus Vesper) as if cut from the 90s. Sharp riffs, recorded in the deepest underground. Lots of morbid riffs in the style of SKELETAL REMAINS, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, SADISTIC INTENT, DEATH (the "Leprosy" era). All of this makes the new album literally a must for all the long-damned, for fans of absolute darkness, endless shadows and seemingly abandoned graveyards. After spending some time together, I found myself returning to the record over and over again, ripping it into my head under pressure and unable to shake the impression that I was being watched. I get up very early every day and the streets are still empty. But appearances can be deceiving. We old metal dogs know very well that if we concentrate and listen to records like "Fear the Apparition", they will gradually start to appear. The soulless, undead characters that this music can awaken. Sometimes when I really like an album, I don't even come to work. I'd rather be invited among the graves. I sit next to the morgue and I keep turning up the volume. When the sun comes out, I lie down in my coffin. I dare say, as an old undertaker, that the new APPARITION album is a success in every respect. It has everything in it that I want and that makes me feel good about my black soul. This is metal played from the heart, real and with a dark sparkle in its eye. If you like it this way (like I do), don't hesitate a moment. You will get a fair portion of raw meat! A rotten, moldy, ancient death metal experience! The exhumation was successful, the body disintegrated into dust!
Příběh čtyř stý čtyřicátý druhý - Šťastně ztraceni v ulicích
Zařekl jsem se, že začnu chodit poctivě do školy. Z hospod a barů jsem se vracel kolem desáté, abych se aspoň trošku vyspal. Věnoval jsem se víc sportu. Žili jsme teď takový poklidný život mladé dvojice. Prospívalo mi to. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Přeběhl jsem pole, na kterém rostly kedlubny. Nějací místní s vozíkem zrovna kradou. Dívám se na druhou stranu, je mi stydno za ně. Mám kecky od bláta a tak si je otřu o trávu. Kolem stájí, kde zamávám kobylám. Nechce se mi dovnitř, tak naschvál dávám před školou i druhé cigáro. Jsem sám, tak šíleně sám. Ve škole pořád moc kamarádů nemám. Usednu do přednáškového sálu, dole pode mnou je nějaké děvče s velkým výstřihem, tak mám pěkný výhled. Střídavě se koukám na ní a ven z okna. Pan profesor se snaží, dokonce mu i rozumím, ale nakonec stejně začne moje fantazie létat úplně někde jinde. Jsem na chalupě, se svoji milou, stromy kvetou a ona si sundá na lesní mýtině boty. Rozpuštěné vlasy, je poslední mojí vílou.
Nevím, na co se mě ptali, ale pochopil jsem, že přednáška skončila. Následuje nějaké cvičení, kde pořád dokola počítáme jeden příklad. Mladý asistent machruje na holky, naschvál je vyvolává k tabuli. Zase jsem mimo, se mnou nikdo nepočítá. Dám si cigáro u bufetu, pak další a na přednášku přijdu pozdě. Mechanika, zase se počítá a přednášející vypadá jako Doktor smrt. Nemá mě rád, kdysi, ještě během prvních měsíců, jsem mu přefikl dceru. Od té doby se na mě velmi pečlivě zaměřil. Vás to nezajímá, pane kolego, směřuje svojí výčitku přímo na mě. Jenže já zrovna plavu nahý v rybníce a nemám na jeho jedovaté sliny náladu. Místo toho, abyste se zajímal jen o děvčata, měl byste se učit. Já vím, zamumlám si a modlím se, aby už byl konec. Připadám si jako indián, kterého zavřou do místnosti a jemu chybí volný prostor a nebe nad hlavou. Odcházím, i když máme ještě nějaké hodiny, nedávám to. Raději jdu pěšky až do středu města. Sednu si na lavičku a sleduji cvrkot na ulici. Studentky chodí do knihovny, posedávají v kavárnách, čechrají si vlasy. Nějak automaticky zabloudím až k peďáku. Vylezu po hromosvodu do prvního patra a ťukám na okno. Moje milá sedí uvnitř a dělá na mě, ať vypadnu. Počkám na přestávku a pak se vloudím dovnitř. Musel jsem tě vidět, chci tě.
Muchlujeme se v parku, ale musí se vrátit. Ona studovala poctivě. Čekám několik hodin, s párkem v rohlíku, s dalším sci-fi příběhem. Dýchám pyl a raduji se z květin. Chci být pošťákem a nosit lidem radost, škoda, že není tohle povolání lépe placené. Byl bych venku a ne zavřený v kanclu jako celý život. Vzpomínám jak jsem jím byl na brigádě. Bavilo mě to. Krev mi proudila v nohách a otevíraly mi dámy v negližé. Ty na mě pořád čekáš? Asi jsem usnul, protože jsem zmatený. Pozvu ji na gothaj s cibulí. Pije malé pivo a já jí odvyprávím celý svůj den. Chytne mě pod rukou, zavěsí se do mě, jako to dělávaly dámy v černobílých filmech a vydáme se na cestu. Podél Mže, jen tak, sledujeme kachny a labutě a bezdomovce. Je konec jara a už je pěkné teplo. Pak zabouří, zmokneme a musíme se schovat pod most. Půjčím jí svůj discman a pak pozvu na další pivo. Musíme uschnout. Je už k večeru a jsme kousek od lochotínských kolejí. Mají tam taky bar. Přemístíme se a u jednoho stolu se bavíme o věcech, o kterých nemá nikdo slyšet. Jsou naší součástí. Má to takhle každá dvojice. Intimní chvilky plné poezie. Dívám se na její oči a hrozně mě jí baví poslouchat. Její věty a slova totiž mají hlavu a patu. Já ji fakt miluju, řeknu nahlas a odměnou mi je velká pusa.
Pojď, půjdeme ven. Zamíříme, neznámo kam a narazíme na starý židovský hřbitov. Nálada místa je pochmurná, čteme si nápisy, kterým nerozumíme. Strávíme tu poměrně dlouhou dobu, už je tma a chvílemi máme pocit, že tu začne každou chvíli strašit. Zavřeme branku a přemýšlíme, co dál. Sejdeme pomalu až k zoo, do parku, kde na lavičkách děláme to, co milenci dělávají. Vyruší nás nějaká skupinka mladých kluků. Jdeme pryč, chceme být sami. Za světla střed města známe, ale v noci bloudíme. Několikrát se ocitneme na stejných místech. Všude je prázdno, asi se hraje nějaký sport, o který jsme se nikdy nezajímali. Hospody jsou plné a podniky praskají ve švech. Občas někdo vyleze ven, poblije se nebo si jen tak zakouří. Kluci balí holky a ony dělají, že jako ne, že na prvním rande se to nesluší. Pak už to záleží jen na nich. Sem tam se objeví i nekonečně zamilovaní a není jim opětováno. To se to pak pláče pod lampami a dámy vysvětlují klukům, že jsou jen nejlepšími kamarády, ale jen kamarády, víš. Zaslechneme toho hodně, protože už nemám žádné baterie do přehrávače.
Projdeme přes Slovany, vrátíme se, pak Doubravku, zase zpátky a na Bory. Tam někde ve vilách zase bloudíme, až do rána, až do korupění. Vezmu si rovnou tašku do školy a na první přednášce regulérně usnu. Kopne do mě dívka ze včerejška, co jsem jí koukal do výstřihu. Má ještě odvážnější tričko. Chrápal si, omluví se. Přemáhám spánek, celý den se trápím a místo do menzy jdu na opečený špekáček k Darebákovi. Na koleji se osprchuji a řeknu své milé, aby šla zase se mnou. Nechce se jí, ale nakonec jí přemluvím. Mám v nohou cukání, jako každé jaro. Chci být venku a ne zavřený jen uvnitř. Děsí mě nevětrané prostory, asi mám v sobě fakt někde v genech zakódovanýho tuláka. Jsem sice srdcem i duší metalista, ale zrovna teď, bych raději někde trampoval. Štve mě škola, že tam musím chodit, ale vojna je pro mě pořád hrozným strašákem. Kdyby mě bývali neodvedli, asi bych už dávno někde pracoval. Kdyby, chyby...kam půjdeme? Nevím, ale určím směr. A zase jsou tu rybníky, kde potkáme jen pár turistů a kolařů. Ztrácíme se na pěšinách, zapadneme v močálu, ocitneme se u rybníka, který jsme ještě neviděli. Ale pořád si povídáme a je to zvláštní, protože už druhý den nespíme. Raději si dáme někde mezi paneláky pivo v konzumu a sedneme si ven.
Vyprávím o tom, jak jsem chtěl být jako malý kluk indiánem, jak jsem měl luk a šípy, ale nebyla to jenom hra. Ledacos jsem o přírodě věděl. Na chalupě nás nechávala babička občas spát venku. Pamatuji si, jak se objevila u okna, jestli ještě ležíme na louce. Podle mě chodívala i v noci, ale to už jsem spal jako dřevo. Utahaný po celém dni, kdy jsme se pořád dokola děsně řehtali s bratranci. Tak pojď se mnou. Řekne mi a je tajemná. Kam jdeme? Uvidíš. Slezeme dolů na tramvaj a jedeme až na konečnou. Takhle jsme to zase dělávaly my s holkama v Táboře. Koupíme v nonstopu dvě lahve vína a sedneme si do borského parku. Jsme stranou, aby nás nikdo neviděl. Ani pejskaři, ani milenci. Jako bychom se ocitli v jiné dimenzi, ve světě, kde vládneme jenom my. Tulíme se a s každým hltem si vyprávíme odvážnější příběhy. O tom, co jsme zažili, co nás trápilo, taky spousta vtipných historek, ve kterých samozřejmě hrajeme hlavní roli. Už spolu chodíme nějaký čas. Pořád mám někde v hlavě červa, který tam hlodá a přesvědčuje mě, že ji ztratím, jako všechny předešlé. Popadne mě strach, jako malé dítě, které pochopí, že smrt je nezvratná. Nikdy nechci, aby si umřela, pomyslím si a na důkaz ji začnu líbat.
Svítá, už zase svítá a už jsme dva dny naspali. Jsme hrozně utahaní, přesto se oklepeme a jdeme do školy. Nepamatuji si, co jsem tam dělal, ale musel jsem vypadat jako zombie. Nějaká slečna si ode mě odsedne. Usměju se na ní, kdybys zažila to co já, možná bys mě chápala. Ale nevím nevím, jak tak na tebe koukám, na ten povýšenecký pohled a nos nahoru, tak si myslím, že tohle asi nikdy nezažiješ. Je fakt, že jsme neměli peníze, že jsme byli mladí a plní ideálů, ale věřte mi, že v jádru jsme byli upřímní a řídili jsme se hlavně srdcem. Uteču ze školy zase dřív. Stejně nevím, o čem je další předmět. Počkám na blondýnku na stejné lavičce. Zvu tě na jídlo. Jdeme na Americkou nahoru, dáme si vlašák a dva rohlíky, ona malé pivo, já velké a pak jsme tak hotoví, že musíme na kolej. Osprchujeme se spolu a v peřinách šeptáme slova o tom, kde jsme byli, jak nás baví jen tak chodit ulicemi a lesem a na lukách. Jak je ten náš svět krásnej, jen nesmí člověk sedět na prdeli. Chůze okysličuje mozek a je prostým faktem, že se nám mnozí stále smějí. To jako fakt jen tak jdete ven? Na procházku? Odpovídáme ano a je to jen naše, děláme to spolu. Dodnes se pokaždé děsně těším na víkend. Až se nabiju zelenou energií, až se šťastně ztratíme v ulicích.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave HUMILIATION! Greetings to Malaysia. Last year you took the battle out again with your new album "Conflagration" which took me straight to the battlefield. A year ago, I also got my hands on your previous album "Infantry" and to be honest, I didn't like it that much. But the new one is great. I feel like I'm right in the war. What has changed for you in the past year and how was the new album created?
Salam sejahtera Jakub! Greetings to you too in Czech Republic. Thanks for having interest on HUMILIATION. I am BearBee, the vocalist who will be answering all your questions regarding the band. We feel honoured to be interviewed by Deadly Storm zine. Also great to know that you have been noticing HUMILIATION since a year ago. Thanks for listening to our 2022 release “Infantry” and giving an honest feedback into the album. We also feel that something is not right with the album production, but we don’t know exactly why…… Nevertheless, quickly we realized that there are things to be done for the next release. Therefore, for the case of “Infantry”, we don’t want to spend sooo much time to figure out on the negativity,… because past is past , history will never change.. and look forward for the betterment. It is better that way, while at the same time keeping the positive energy within the band.
For the release in 2023, nothing changed much actually. The songs composition process still the same where the guitarist cracking his head putting into structure then let the drummer pound the beat. Later during recording, we provided very clear input to the sound engineer on what we want and things that to be avoided so that song mixing & mastering will follow through giving the expected result. Finally, we are now back again into the battlefield with new ‘tank’ that is called “Conflagration”…. neither we retreat nor we surrender….Frontrunner!!!
Before we get to your new record, could you please tell us how the idea of starting a band was born, who was behind its birth? Please take us through the history of HUMILIATION.
Historically, myself and Mudon (drummer) were in a band that was formed back in 1996 during our university period. At that time, we were young and do not have any serious plan for band progression.
After myself and Mudon quitted that band in 2008, we were idle. Not much to do in our free time.
Not so long in mid-2008, an urge to form a new band come to my mind. HUMILIATION is an idea from myself and Mudon (drummer). We set vision that this new band that we want to form has to be serious in making progression. Second, the music itself is mid-tempo mood. Hence we chose death metal in simple way.
Third, we chose war + military theme & concept because for us it really suite with mid-tempo of tank rolling, ammunition firing and battle scene.
In realizing the dream, we met Afe (bassist) and started talk about how to make music (of course, metal in general) in simple way, a music that is not complicated but memorable. We passionately digging back our favorite playlist consisting songs from Bolt Thrower, Asphyx, Massacre & Gorefest and many more. At the same time, we were looking for a guitarist. That time, it was quite hard to find an old school death metal oriented guitarist in the country (I mean Malaysia). Most were into full of technical stuff, brutal death, grind core influence. Lucky enough, we found out from our circle of friends, Matt (guitarist) who is really into death metal. So we sat down and focused what actually we want to do. We decided to emphasize more on mid-tempo music...a simple one but contains strong groove. After few rehearsals, we went into studio and recorded 4 songs for our first release, an EP entitled “Face The Disaster”. We feel that something is lacking with the release which is the sound is not heavy enough. This has triggered us to scout one more guitarist to make our music heavier. Also, new guitarist is able to add to the heavy sound when performing live on stage. As a results, we recruited our friend Shah (guitarist) in late 2009. Henceforth, the ‘battle’ in composing new songs and releasing full length albums are unstoppable…
When I heard last year's album "Conflagration" for the first time, I watched an old documentary about the First World War before. I can tell you that I did one thing then. I re-watched the documentary with your new album as a backdrop. Everything fit together perfectly! It's like the sound was tailor-made. Where and how did you record, who signed the mix? The production reminds me of the good old BOLT THROWER. Was that the purpose?
Oh really??? I never thought that you did watched the 1st World War documentary with “Conflagration” album as the backdrop musics…. what a good idea.
We are an independent band under an independent label from Germany. The cost and budgeting for recording, mixing and mastering are really tight. For “Conflagration” album, all processes were done in our beloved country, Malaysia. The recording for drum and vocal tracks were accomplished in a studio, outskirt of capital city Kuala Lumpur. Whereby the guitar and bass tracks were all done in a personal studio in Perak (a state northwest of Peninsular Malaysia). Since all of us have personal work and family commitments, we really pay attention to complete all recordings session as per scheduled as time is the essence. Some more, every single cent of the cost is counted. We don’t play in the studios and not a lazy person throughout the sessions …..hahaha.
When it comes to the mixing and mastering, for “Conflagration”, were done by the same person, the sound engineer that has been working with us since HUMILIATION first release back in 2009.
Never that we set the expectation for the production to be like Bolt Thrower. As explained in the above question, we just provide clear input to the sound engineer that we want slightly bright but big heavy sound. Maybe it was just a coincidence. Anyhow, so far, we really satisfied with this release.
I'm looking at the cover and wondering what kind of tank it is. Subconsciously it's telling me something, but as it's damaged, I don't know, you have to help me. Tell us who the author is and how the theme is intertwined with your music?
When it comes to new album, I always figure out what would be the concept - cover, inlay and artwork. It is so happened that the recent years and current situation worldwide, we are experiencing wars involving some countries. So, it is good to portray the situation with an image of damage tank as a remembrance for year 2023. Right from there, I threw the idea to the illustrator in order for him to draft the sketch artwork before finalizing with the actual one and finally the colouring.
It was painted by our local Malaysian talent illustrator (Arifullah Ali) an oil-based painting on a canvas screen size.
In fact, HUMILIATION frequently engaged and entrusted him to do cover artwork for lots of our releases.
Wars are crap, but it's also true that from a historical point of view they are of course very interesting. How did the lyrics for the new album come about? Do you search in archives, watch war-themed films, for example? And are the lyrics historically accurate? I remember once HAIL OF BULLETS told me that a history professor came to them after a concert and reproached them for inaccuracy in one passage. Who writes the lyrics for HUMILIATION and how?
I like your word… wars are crap.
War + military is our theme & concept since the beginning. Lots of war + military stories mingling in our mind therefore we will continuously use it as the theme & concept in our next releases and will never stop it. Some more, war + military topic is among the most interested subject for metal musics lyrically and conceptually. When the lyrics are combined with our mid tempo death metal musics, it sounds like tank rolling on the ground…submerged propeller deep in the ocean….air strikes above the land… while firing and bombing causing casualties.
Malaya (early name Malaysia before independence) was involved in Second World War. The people fight for our independent, we were in the battle against Imperial. We also have our internal wars. We have tons of war stories to tell the world about our region and we eagerly passionate to share it through our musics.
Sad but true, human desire to be in power and money always has been, is and will be a powerhouse for human destruction. I do not regret the people, but I do not want anyone to justify, but war kills innocent people.
It is truly because of money & to be in power that kill people.
As long as human is in the existence, the history of war will never perish. World is all about good and evil. Always be ready to “Face The Disaster”.
All HUMILIATION lyrics is by me. I dive into historical readings and digesting all the relevant information before finalizing any lyrics and connecting the dots for an album stroryline. By doing this, I may avoid any misinterpretation of historical facts. For “Conflagration”, it started with one figure who is Sergeant Hassan Osman. From there on, the lyrics and concept grew.
What about you and concerts? Do you perform a lot and do you like it? And do you prefer bigger festivals or small clubs? What is the scene like in Malaysia in general? I know you have a very strong scene in terms of brutal death metal, slam and stuff like that, but I don't know many old school death metal bands from you. How do you feel about your bands?
We really really love live performance. This is where we are able to deliver our energy to the crowd and satisfy them in enjoying our musics.
Since 2009 until 2019, HUMILIATION performed a lot whether locally in Malaysia or abroad. We are not selective in choosing the venues. Whether it is a big festival or small club, we have done all sorts of venues. To date, we have been performing (and touring) in countries like Singapore, Thailand, Japan, European tours (Bulgaria, Romania, Czech Republic, Germany, Poland, Austria, Denmark, Netherland, Switzerland).
Due to COVID-19 pandemic in 2020, it really impacted us for going abroad. Since then until now, we have yet to go abroad.
Malaysia metal scene began in mid 80's. The bands that are formed in the early era are such as Black Fire and Rator. The scene is getting bigger and bigger. We have lots of bands pop-up in late 80's and early 90's. Sil Khannaz, Brain Dead, Silent Death, Suffercation, Senseless are among the big death metal bands from that era. We still have other genres as well such as Infectious Maggot, Negation, Social Infection for grind core/industrial; Nebiras, Aradia for black metal; FTG, Tandus for thrash metal and Modar for doom metal. In end 90's, authority had spreaded the propaganda that all extreme musics are related to satan worshipping activities. As a results, authority did not approve permission for local gig and to make it worse, few metalshops in Kuala Lumpur also got raided. They confiscated all stuffs that has pentagram & inverted cross symbol especially metal band stuffs. Then the scene almost hibernated for some years. The scene started to burst again when Napalm Death played in Kuala Lumpur back in year 2001. After that, lots of extreme metal bands such as Kreator, Destruction, Death Angel, DRI, Hate Eternal, Lock Up, Misery Index, Dying Fetus, Warbringer, Municipal Waste and many more are able to showed up in Malaysia . But hardly on black metal bands, because the authority is closely observing the underground movement that involves black metal. Nowadays, there are lots of new bands and they are good in making music. We are proud of them and these new bands has making the scene keep its’ existence.
I guess you could say Malaysia is the promised land of metal for me. How do you explain that? The environment, the history? For example, we don't have many death metal bands in the Czech Republic. It's more grindcore here.
For a small country, it is not that big and not that small. We are quite a small country compared to Thailand or Indonesia, for selected gigs, we can have up to 500 people in one venue, which is very good. I would say sometime if there are commercial rock and metal bands come over to Malaysia, roughly about 2000 people may attend the show which is not that less or not that many.
Also, here we can see lots of younger generation are into metalcore but they are in separate movement. Metal show that includes metalcore bands may not be a good idea here. It is difficult to work together and it is a fact.
One thing for sure, whatever happens to the scene, HUMILIATION will continue and remain active and productive.
"Conflagration" is about war. In modern history, Malaysia went through a war with Japan in 1941. The war must have drained your country terribly. Do you still feel the references from history in society now? Again, we had socialism for many years and at some points, what we experienced still comes back in different forms. Was or is the Malayan war also a theme in your music?
Yes. Of course Malayan war is in our lyrical and album concept. Local war history is part of our life. Anyhow, especially in the millennium era, there are not much impact of past wars to the society. Since now is the world of modern technology and internet, people are being kept themselves busy with individual life. They’re less bothering about the past. So, we are surfacing it up and documenting those stories particularly about war that has happened in our country and regional areas in our way through lyrics and musics. People may not notice us but we don’t give a fuck since we do this for the sake of passion in death metal music and war + military history.
Years ago, metal music was strictly prohibited by the government but as its slowly becomes acceptable by the society, government starts to give some space on it. But that doesn‘t mean they support it at all. Public service broadcasters do play some metal music on the radio but with some limitations, it is very very rare for a death metal song to get airplay in the radio or television.
You play war death metal, for me personally it's one of my favourite types of this style. I think you'll agree with me that the founding fathers were once BOLT THROWER. Then came HAIL OF BULLETS, more recently DECAYING, MEMORIAM, DEATH KOMMANDER, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE. War themes are often dealt with in VADER. Why do you think that war is so interesting for death metallers? How would you even define what an honest war death metal should have in it?
I tend to agree with you on this. Those bands are in the ‘battleground’.
War has it all… aggression, greed, power, domination, evil, and darkness. For that, I think it suites with metal musics in general. For death metal in specific, there is an additional element that binds war with death metal which is the ‘death’ itself. In warfare, either you loose or you win….either you die or continue to survive with your life. In short, it tells you to have high spirit…keep going and strong!
Becoming a death metaller, going to live show is like going to battlefield with end in mind is to ‘win’ the battle…and the way to ‘win’ a battle is winning through head banging together with others as a team…as a regiment, battalion or platoon….then you can be “From Strength To Strength”.
As a band, when we are going into the battlefield, our songs are the ‘bullet’, be ready to be shot by us….hahaha.
HUMILIATION are definitely planning some concerts, events for fans. What about the tour for the new album? Please tell us what's new in your camp and what will follow in the near future?
The last time that we had been on the road was in 2019. COVID-19 pandemic had badly changed our plan for touring. Now, we are planning for shows. We can’t say much yet since the discussion is still on going. But for sure, there is going to be shows and concert this year 2024.
In late December 2023, we just announced our new member, Farhan (guitarist) who replaced Asraf. The unit is intact, full of tactic and strategies. Just wait for us to unleash new ‘bullet’ in the near future because we are a military death metal band.
I think you definitely won the war this year with your new album. I listen to it very often indeed. I downright enjoy your music. Thank you so much for that! And thank you for the interview. I'll look forward to the next battlefield and wish you well in private!
Thanks so much Jakub! Appreciate it much! It is an honour when you awarded us to ‘win’ the war with our new/latest album “Conflagration”.
Again, thanks for the interview DEADLY STORM ZINE and thanks for supporting us, HUMILIATION.
Till then, grind on! …in military death metal way.
Ave HUMILIATION! Zdravím do Malajsie. Loni jste vytáhli znovu do bitvy s novým albem „Conflagration“, které mě přeneslo rovnou na bojiště. Před rokem se mi dostala do ruky i vaše předchozí deska „Infantry“ a abych pravdu řekl, tak ta se mi tolik nelíbila. Novinka je ale skvělá. Úplně cítím, že jsem přímo ve válce. Co se u vás za ten rok změnilo a jak nové album vznikalo?
Salam sejahtera Jakub! Zdravím tě do České republiky. Děkuji za zájem o HUMILIATION. Jsem BearBee, zpěvák, který bude odpovídat na všechny vaše otázky týkající se kapely. Cítíme se poctěni, že jsme mohli poskytnout rozhovor Deadly Storm zinu. Také je skvělé vědět, že jste si HUMILIATION všimli už před rokem. Děkujeme, že jste si poslechli naši novinku "Infantry" z roku 2022 a poskytli nám upřímnou zpětnou vazbu k albu. Taky cítíme, že s produkcí alba není něco v pořádku, ale nevíme přesně proč...... Nicméně jsme si rychle uvědomili, že na dalším vydání je potřeba něco udělat. Proto v případě "Infantry" nechceme trávit tolik času vymýšlením na negativa,... protože minulost je minulost, historie se nikdy nezmění... a dívat se dopředu k lepšímu. Tak je to lepší a zároveň se v kapele udržuje pozitivní energie.
Pro vydání v roce 2023 se vlastně nic moc nezměnilo. Proces skládání písní je pořád stejný, kdy si kytarista lámal hlavu a tvořil jednotlivé struktury, pak nechal bubeníka bušit do rytmu. Později během nahrávání jsme zvukaři poskytli velmi jasné informace o tom, co chceme a čemu se vyhnout, aby mixování a mastering písní proběhly podle očekávaní. Nakonec se nyní opět vracíme na bojiště s novým "tankem", který se jmenuje "Conflagration".... ani neustupujeme, ani se nevzdáváme....Frontrunner!!!
Ještě, než se dostaneme k vaší nové desce, mohl bys nám prosím prozradit, jak se zrodil nápad založit kapelu, kdo stál u jejího zrodu? Proveď nás prosím historií HUMILIATION.
Já a Mudon (bubeník) jsme historicky působili v kapele, která vznikla v roce 1996 během našeho vysokoškolského studia. V té době jsme byli mladí a neměli jsme žádný vážný plán na postup kapely.
Poté, co jsme já a Mudon v roce 2008 z této kapely odešli, jsme byli nečinní. Ve volném čase jsme neměli moc co dělat.
Nedlouho na to, v polovině roku 2008, se v mé hlavě objevilo nutkání založit novou kapelu. HUMILIATION je nápad můj a Mudona (bubeníka). Stanovili jsme si vizi, že nová kapela, kterou chceme založit, musí být seriózní v tom, aby dělala progres. Za druhé, samotná hudba má střednětempé nálady. Proto jsme zvolili death metal v jednoduchém pojetí.
Zatřetí jsme si vybrali válečné + vojenské téma a koncept, protože nám to opravdu sedí ke střednímu tempu valícího se tanku, střílející munice a bitevní scény.
Při realizaci tohoto snu jsme se setkali s Afe (baskytaristou) a začali se bavit o tom, jak dělat hudbu (samozřejmě metal obecně) jednoduchým způsobem, hudbu, která není složitá, ale zapamatovatelná. Vášnivě jsme překopali náš oblíbený playlist sestávající ze skladeb od Bolt Thrower, Asphyx, Massacre & Gorefest a mnoha dalších. Zároveň jsme hledali kytaristu. Tehdy bylo docela těžké najít v zemi (myslím tím Malajsii) deathmetalového kytaristu orientovaného na starou školu. Většina z nich se věnovala plným technickým věcem, brutálnímu deathu, vlivu grind core. Naštěstí jsme z okruhu našich přátel objevili Matta (kytaristu), který se death metalu opravdu věnuje. Tak jsme si sedli a zaměřili se na to, co vlastně chceme dělat. Rozhodli jsme se klást větší důraz na hudbu ve středním tempu... jednoduchou, ale obsahující silný groove. Po několika zkouškách jsme šli do studia a nahráli čtyři skladby pro naše první vydání, EP s názvem "Face The Disaster". Cítíme, že nám na tomto vydání něco chybí, a to je nedostatečně "heavy" zvuk. To nás přimělo vyhledat ještě jednoho kytaristu, aby naše hudba byla těžší a hutnější. Nový kytarista je také schopen přidat na těžkém zvuku při živém vystupování na pódiu. Výsledkem bylo, že jsme koncem roku 2009 angažovali našeho kamaráda Shaha (kytaristu). Od té doby se "bitva" při skládání nových písní a vydávání plnohodnotných alb nezadržitelně blíží...
Když jsem slyšel loňské album „Conflagration“ poprvé, sledoval jsem předtím jeden starý dokument o první světové válce. Můžu ti říct, že jsem pak udělal jednu věc. Dokument jsem si pustil znovu a k němu jako kulisu vaši novinku. Všechno sedlo perfektně dohromady! Jakoby byl zvuk dělaný přímo na míru. Kde a jak jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem? Mě produkce připomíná hrozně staré dobré BOLT THROWER. Bylo to účelem?
Opravdu??? Nikdy jsem si nemyslel, že jste sledovali dokument o 1. světové válce s albem "Conflagration" jako hudební kulisou.... jaký dobrý nápad.
Jsme nezávislá kapela pod nezávislým vydavatelstvím z Německa. Náklady a rozpočet na nahrávání, mix a mastering jsou opravdu napjaté. Pro album "Conflagration" jsme všechny procesy prováděli v naší milované zemi, v Malajsii. Nahrávání bicích a vokálních skladeb probíhalo ve studiu na okraji hlavního města Kuala Lumpur. Kytara a baskytara byly nahrány v osobním studiu v Peraku (stát na severozápadě Malajského poloostrova). Jelikož máme všichni osobní pracovní a rodinné závazky, dáváme si opravdu záležet na tom, abychom všechny nahrávky dokončili podle plánu, protože čas je základ. Někteří navíc počítají s každým centem nákladů. Ve studiích si na nic nehrajeme a po celou dobu session není nikdo lenoch .....hahaha.
Co se týče mixu a masteringu, pro "Conflagration" je dělal stejný člověk, zvukař, který s námi pracuje už od prvního vydání HUMILIATION v roce 2009.
Nikdy se nestalo, že bychom si od produkce slibovali, že bude jako Bolt Thrower. Jak už bylo vysvětleno v otázce výše, zvukaři jsme jen poskytli jasné zadání, že chceme mírně jasný, ale velký heavy zvuk. Možná to byla jen náhoda. Každopádně jsme zatím s tímto vydáním opravdu spokojeni.
Dívám se na obal a přemýšlím, co je to za typ tanku. Podvědomě mi to něco říká, ale jak je poničený, tak nevím, musíš mi pomoc. Prozraď nám, kdo je autorem a jak je motiv provázaný s vaší hudbou?
Když se chystá nové album, vždycky vymýšlím, jaká bude koncepce - obal, provedení. Stalo se, že v posledních letech a v současné celosvětové situaci zažíváme války, které se týkají některých zemí. Takže je dobré tuto situaci ztvárnit obrázkem poškozeného tanku jako vzpomínku na rok 2023. Hned poté jsem nápad předhodil ilustrátorovi, aby připravil skicu výtvarného díla, než se dopracuje ke konečné verzi a nakonec k vybarvení.
Namaloval ji náš místní malajský talentovaný ilustrátor (Arifullah Ali) olejomalbou na plátno o velikosti plátna.
Ve skutečnosti ho HUMILIATION často angažuje a svěřuje mu tvorbu obálek pro spoustu našich vydání.
Války jsou svinstvo, ale je také pravda, že z historického hlediska jsou samozřejmě hodně zajímavé. Jak vznikaly texty k novému albu? Pátráte třeba v archívech, sledujete filmy s válečnou tématikou? A jsou texty historicky přesné? Pamatuji si, jak mi kdysi HAIL OF BULLETS říkali, že za nimi přišel po koncertě profesor dějepisu a vytkl jim, že mají v jedné pasáži nepřesnost. Kdo a jak tvoří texty pro HUMILIATION?
Líbí se mi vaše slovo... války jsou svinstvo.
Válka + vojenství je naše téma a pojem od počátku. Spousta válečných + vojenských příběhů se nám mísí v hlavě, proto je budeme neustále používat jako téma & koncept v našich dalších vydáních a nikdy s tím nepřestaneme. Válka + vojenská tématika patří mezi nejzajímavější témata metalové hudby po textové i koncepční stránce. Když se texty spojí s naší deathmetalovou hudbou ve středním tempu, zní to jako tank valící se po zemi... ponořená vrtule hluboko v oceánu....letecké údery nad pevninou... při střelbě a bombardování způsobující oběti.
Malajsie (dřívější název Malajsie před získáním nezávislosti) se účastnila druhé světové války. Lidé bojovali za naši nezávislost, byli jsme v boji proti císařským. Máme také své vnitřní války. Máme spoustu válečných příběhů, které můžeme světu vyprávět o našem regionu, a dychtivě se o ně chceme podělit prostřednictvím naší hudby.
Je smutné, ale pravdivé, že lidská touha po moci a penězích vždy byla, je a bude hybnou silou lidské destrukce. Nelituji lidí, ani nechci nikoho omlouvat, ale válka zabíjí nevinné lidi.
Zabíjení lidí je to opravdu kvůli penězům & moci.
Dokud bude existovat člověk, historie válek nikdy nezanikne. Svět je o dobru a zlu. Buďte vždy připraveni "čelit katastrofě".
Všechny texty HUMILIATION jsou ode mě. Než dokončím jakýkoli text a spojím celý koncept alba, ponořím se do historické četby a ověřím si všechny relevantní informace. Tím se mohu vyhnout případné chybné interpretaci historických faktů. V případě "Conflagration" to začalo jednou postavou, kterou je seržant Hassan Osman. Odtud se text a koncept rozrůstaly.
Co vy a koncerty? Vystupujete hodně a rádi? A jsou vám milejší větší festivaly nebo malé kluby? Jaká je vůbec scéna v Malajsii? Vím, že máte hodně silnou scénu, co se týká brutálního death metalu, slamu a podobných záležitostí, ale moc old school death metalových kapel od vás neznám. Jak vnímáš vaše kapely ty?
Opravdu milujeme živá vystoupení. Právě zde můžeme publiku předat naši energii a uspokojit ho tím, že si užívá naši hudbu.
Od roku 2009 až do roku 2019 HUMILIATION hodně vystupovali, ať už na místní úrovni v Malajsii, nebo v zahraničí. Při výběru míst konání si nijak nevybíráme. Ať už je to velký festival, nebo malý klub, vystoupili jsme na všech možných místech. K dnešnímu dni jsme vystupovali (a koncertovali) v zemích jako Singapur, Thajsko, Japonsko, na evropských turné (Bulharsko, Rumunsko, Česká republika, Německo, Polsko, Rakousko, Dánsko, Nizozemsko, Švýcarsko).
Kvůli pandemii COVID-19 v roce 2020 nás to opravdu ovlivnilo pro výjezdy do zahraničí. Od té doby až do současnosti jsme do zahraničí ještě nevyjeli.
Malajsijská metalová scéna začala v polovině 80. let. Mezi kapely, které vznikly v této rané éře, patří například Black Fire a Rator. Scéna je stále větší a větší. Koncem 80. a začátkem 90. let u nás vzniká spousta kapel. Sil Khannaz, Brain Dead, Silent Death, Suffercation, Senseless patří mezi velké deathmetalové kapely z té doby. Stále máme i další žánry, jako Infectious Maggot, Negation, Social Infection pro grind core/industrial; Nebiras, Aradia pro black metal; FTG, Tandus pro thrash metal a Modar pro doom metal. Koncem 90. let rozšířily úřady propagandu, že všechna extrémní hudba jsou spojena s uctíváním satana. Výsledkem bylo, že úřady neschvalovaly povolení k místním koncertům, a aby toho nebylo málo, několik metalových obchodů v Kuala Lumpuru bylo také napadeno. Zabavili všechny věci se symbolem pentagramu a obráceného kříže, zejména věci metalových kapel. Pak scéna na několik let téměř usnula. Scéna se znovu rozjela, když v roce 2001 v Kuala Lumpuru hráli Napalm Death. Poté se v Malajsii objevilo mnoho extrémních metalových kapel jako Kreator, Destruction, Death Angel, DRI, Hate Eternal, Lock Up, Misery Index, Dying Fetus, Warbringer, Municipal Waste a mnoho dalších. Blackmetalové kapely se však téměř nevyskytují, protože úřady pečlivě sledují undergroundové hnutí, které se týká black metalu. V současné době existuje spousta nových kapel, které jsou dobré v tvorbě hudby. Jsme na ně hrdí a tyto nové kapely se zasloužily o to, že scéna stále existuje.
Dalo by se říct, že Malajsie je pro mě země metalu zaslíbená. Čím si to vysvětluješ? Prostředím, historií? Třeba u nás v Čechách moc death metalových kapel nemáme. U nás se jede spíše grindcore.
Na to, že je to malá země, není ani tak velká, ani tak malá. Ve srovnání s Thajskem nebo Indonésií jsme docela malá země, na vybrané koncerty se vejde až 500 lidí, což je velmi dobré. Řekl bych, že někdy, když do Malajsie přijedou komerční rockové a metalové kapely, může na koncert přijít zhruba 2000 lidí, což není zase tak málo.
Také zde můžeme vidět, že spousta mladší generace se věnuje metalcoru, ale je v odděleném hnutí. Metalová show, která zahrnuje metalcoreové kapely, zde nemusí být dobrým nápadem. Je těžké spolupracovat a to je fakt.
Jedno je jisté, ať už se se scénou stane cokoliv, HUMILIATION budou pokračovat a zůstanou aktivní a produktivní.
„Conflagration“ je o válce. Malajsie si v novodobé historii prošlo v roce 1941 válkou s Japonskem. Válka musela vaši zemi hrozně vyčerpat. Cítíte stále odkazy z historie ve společnosti i nyní? U nás byl zase mnoho let socialismus a v některých momentech se nám zažité stále v různých podobách vrací. Byla a nebo je válka o Malajsii i vaším tématem, co se týká hudby?
Ano. Malajská válka je samozřejmě v našem lyrickém a albovém konceptu. Místní válečná historie je součástí našeho života. Každopádně, zejména v éře tisíciletí, nemají minulé války na společnost velký dopad. Protože dnes je svět moderních technologií a internetu, lidé jsou zaměstnáni individuálním životem. Méně se zabývají minulostí. Proto ji vytahujeme a dokumentujeme tyto příběhy, zejména o válkách, které se staly v naší zemi a regionech, naším způsobem prostřednictvím textů a hudby. Lidé si nás možná nevšimnou, ale nám je to jedno, protože to děláme pro vášeň v deathmetalové hudbě a válečné + vojenské historii.
Před lety byla metalová hudba vládou přísně zakázaná, ale jak se pomalu stává pro společnost přijatelnou, vláda jí začíná dávat prostor. To ale vůbec neznamená, že ji podporují. Veřejnoprávní stanice sice hrají nějakou metalovou hudbu v rádiu, ale s určitými omezeními, jen velmi zřídka se stane, že by se v rádiu nebo v televizi objevila deathmetalová skladba.
Hrajete válečný death metal, pro mě osobně je to jeden z nejoblíbenějších druhů tohoto stylu. Asi se mnou budeš souhlasit, že otci zakladateli byli kdysi BOLT THROWER. Následovali HAIL OF BULLETS, nověji pak DECYING, MEMORIAM, DEATH KOMMANDER, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE. Válečnou tématikou se často zaobírají i VADER. Proč si myslíš, že je válka pro death metalisty tolik zajímavá? Jak bys vůbec definoval, co má mít poctivý válečný smrtící kov v sobě?
V tomto ohledu s vámi souhlasím. Tyto kapely jsou na "bojišti".
Válka má všechno... agresi, chamtivost, moc, nadvládu, zlo a temnotu. K tomu se podle mě hodí metalová hudba obecně. Konkrétně u death metalu je tu další prvek, který spojuje válku s death metalem, a tím je samotná 'smrt'. Ve válce buď prohrajete, nebo vyhrajete....buď zemřete, nebo budete pokračovat v přežívání se svým životem. Stručně řečeno, říká vám to, abyste měli vysokého ducha... pokračujte a buďte silní!
Stát se deathmetalistou, jít na živé vystoupení je jako jít na bojiště s cílem "vyhrát" bitvu... a způsob, jak "vyhrát" bitvu, je vyhrát díky mlácení hlavou společně s ostatními jako tým... jako pluk, prapor nebo četa....tedy můžete být "From Strength To Strength".
Jako kapela, když jdeme na bojiště, jsou naše písničky "kulkou", buďte připraveni na to, že vás zastřelí....hahaha.
HUMILIATION určitě chystají nějaké koncerty, akce pro fanoušky. Co turné k nové desce? Prozraď nám prosím, co nového je ve vašem táboře a co bude následovat v nejbližší době?
Naposledy jsme byli na cestě v roce 2019. Pandemie COVID-19 nám hodně změnila plán turné. Nyní se chystáme na koncerty. Zatím toho nemůžeme moc říct, protože diskuse stále probíhá. Jisté ale je, že v roce 2024 se koncerty a vystoupení uskuteční.
Na konci prosince 2023 jsme právě oznámili našeho nového člena, Farhana (kytaristu), který nahradil Asrafa. Jednotka je neporušená, plná taktiky a strategie. Jen počkejte, až v blízké budoucnosti vypustíme novou "kulku", protože jsme military death metalová kapela.
Myslím, že letos jste válku se svým novým albem rozhodně vyhráli. Poslouchám jej opravdu velmi často. Vyloženě si vaši hudbu užívám. Děkuji moc za to! A děkuji i za rozhovor. Budu se těšit na dalším bojišti a přeji vám, ať se vám daří i v soukromí!
Díky moc Jakube! Velmi si toho vážím! Je to pro nás čest, když jste nám udělili cenu za "vítězství" ve válce s naším novým/posledním albem "Conflagration".
Ještě jednou děkujeme za rozhovor DEADLY STORM ZINE a děkujeme za podporu, HUMILIATION.
Do té doby grindujte dál! ...na military death metalový způsob.
Chodil jsem okolo a fascinovaně se díval. Něčím mě přitahoval. Nevím vlastně proč, ale stále jsem se musel vracet. Do starého opuštěného kostela, o kterém se vyprávějí šílené věci. Dávné legendy plné děsu a bolesti přede mnou znovu ožívají. Oltář je zabarven krví a ze stínu slyším nářek obětí. Šepot nemrtvých, rouhání a studené kobky, které najdete v podzemí, jsou dalším důkazem, že se zde pořádaly pradávné rituály. Určitě znáte ten pocit, když se ocitnete na místě, kde se stalo něco zlého. Nebo když budete poslouchat nahrávku, která vás hned při prvním setkání zcela pohltí.
Pro UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN z Chile a jejich diskografii mám velkou slabost. Kdysi se mi dostala do rukou jejich první alba a ihned jsem propadl jejich kouzlu. Pro mě, starého hrobníka je velmi zajímavé a napínavé sledovat cestu, po které se tihle tmáři vydali. Každým dalším albem je jejich hudba mocnější, pestřejší, propracovanější. Ano, opět chodím fascinovaně okolo oltáře s nápisem "Häxan Sabaoth" a užívám si všechnu temnotu, zkaženou krev a nihilismus, které z alba odkapávají.
Je to spíše starodávný okultní obřad, při kterém znovu ožívají přízraky, než jen obyčejná deska. Kdo kapelu znáte, tak určitě víte, že jejich hudba vyžaduje čas. Nutno poslouchat v klidu, ve tmě a pokud možno, tak několik metrů pod zemí. Na novince kapela překračuje další hranice a posouvá vše do zcela jiných dimenzí. Pokud jste na atmosféru vnímavější jako já, budete si opravdu připadat prokletí. Vždycky mě fascinovaly staré chrámy, jejich vznešenost a majestátnost. Vždycky, když nějaký navštívím, tak se mi dostane do kostí mráz. U nové nahrávky UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN to mám hodně podobné. Fanoušci třeba takových INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, MORTEM, DRAWN AND QUARTERED, FUNEBRARUM si přijdou určitě na své. A nejen oni, skladby jsou totiž návykové, dostanou se vám postupně do žil a možná vám způsobí i zástavu srdce. Povedl se zvuk, který je masivní a čitelný, prašivý a ostrý. S chutí se určitě podíváte i na obal, pod kterým je podepsán Rodrigo Pereira Salvatierra. Jeho malba by klidně mohla být na prokletém oltáři, o kterém jsem se zmiňoval v úvodu dnešní recenze. "Häxan Sabaoth" mě rozsekalo na malé kousky. Několikrát jsem zemřel a znovu povstal z popela. Líbí se mi, že je ve skladbách obsaženo velké množství temné energie, kruté síly. Chilané umí být záhadní, magičtí, ale zároveň umí pokousat. Jsou jako nějaká pradávná bestie, která dlouho spala v podzemí. Letos se probudila a za zvuků téhle desky znovu zabíjí. Krása morbidní disonance! Mocný, děsivý, hypnotický death metalový opus, který vás strhne do hlubin nicoty!
Asphyx says:
I walked around and watched in fascination. I was attracted to him. I don't really know why, but I kept coming back. To an old abandoned church that they say crazy things about. Ancient legends full of terror and pain come alive before me again. The altar is stained with blood and from the shadows I hear the cries of the victims. The whispers of the undead, the blasphemies and the cold dungeons you find underground are further proof that ancient rituals were held here. I'm sure you know the feeling of being in a place where something bad has happened. Or when you listen to a recording that completely engulfs you the first time you see it.
I have a great fondness for UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN from Chile and their discography. I once got my hands on their first albums and immediately fell under their spell. For me, an old grave digger, it is very interesting and exciting to follow the path these darkies have taken. With each successive album their music becomes more powerful, more varied, more sophisticated. Yes, once again I walk fascinated around the altar that says "Häxan Sabaoth" and enjoy all the darkness, corrupted blood and nihilism that drips from the album.
It's more of an ancient occult ceremony in which ghosts come to life again, rather than a simple plaque. If you know the band, you know that their music takes time. It has to be listened to quietly, in the dark, and preferably a few feet underground. On the new album, the band crosses other boundaries and takes everything to completely different dimensions. If you're as receptive to the atmosphere as I am, you'll really feel cursed. I've always been fascinated by old temples, their grandeur and majesty. Every time I visit one, it sends chills to my bones. With the new UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN recording, I feel much the same way. Fans of such bands as INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, MORTEM, DRAWN AND QUARTERED, FUNEBRARUM will surely enjoy it. And not only them, the songs are addictive, they will gradually get into your veins and maybe even cause a cardiac arrest. The sound is massive and clear, dusty and sharp. You'll also want to take a look at the cover, which is signed by Rodrigo Pereira Salvatierra. His painting could very well be on the cursed altar I mentioned in the opening of today's review. "Häxan Sabaoth" cut me to pieces. I died and rose again from the ashes several times. I like that there is a lot of dark energy, cruel power in the songs. Chileans can be mysterious, magical, but at the same time they can bite. They're like some ancient beast that's been sleeping underground for a long time. This year, it's awakened and it's killing again with this record. The beauty of morbid dissonance! A powerful, terrifying, hypnotic death metal opus that will take you into the depths of nothingness!
about UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN on DEADLY STORM ZINE:
