DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 2. února 2024

KNIŽNÍ TIPY - Archanděl - Kerstin Signe Danielsson , Roman Voosen (2019)


Archanděl - Kerstin Signe Danielsson , Roman Voosen
2019, MOBA (Moravská bastei)

Někdy bývám nepříjemný a nevrlý. Když si chci číst a někdo po mě něco chce. Ukončuji potom stroze dlouhé hovory, neodepisuji na zprávy a o asociálních sítích ani nemluvě. Lidé tam na sebe stejně jenom prozrazují věci, které raději nechci vědět. Raději mizím do lesů za naším domem. Chodíme s manželkou na dlouhé procházky, které někdy bývají spíše výletem. Vymrzlí přicházíme domů, nadopovaní přírodou a čerstvým vzduchem. Jenom na sebe po obědě kývneme a zalezeme si každý do svého kouta. Děti už jsou velké a mají brigády. Vyčistím si brýle a otevřu Archanděla. Opět jedna z knih, kterou mi doporučil můj dvorní dodavatel skvělých tipů, Goro. Zakoupeno v Levných knihách, za pár korun. Tenhle kluk mě zná jako svoje boty, máme stejný vkus. A tak nezbývalo, než se zase jednou ponořit hluboko do příběhu, který je z mého oblíbeného severu. 

Navíc se v něm řeší moje oblíbené téma. Dávné vraždy členů metalové skupiny. Spojili se mi tak zase jednou dva mé světy. Ten čtenářský, literární a muzika. Poslouchám tuhle hudbu přes třicet let (a už to několik let tvrdím, takže si nějaký ten rok připočtěte) a zažil jsem díky ní spoustu věcí. Většinou to byly krásné koncerty, spousta přátelství. Jsem metalem doslova nasáklý. Když o mě někdo mluví, tak říká - jo to je ten v metalovým triku. Oslovují mě tak, klepají si za zády na hlavu, ale pravdou je, že v téhle komunitě jsem našel spoustu přátel na celý život. Pravdou ale také je je, že jako všude, se i zde najdou magoři a debilové. Ti jsou samozřejmě s nástupem asociálních sítí ještě víc vidět. Téhle knížce jsem propadl naplno. Vyšetřovatelé jsou mi sympatičtí, kapitoly jsou plné záhad a takové té zvláštní nálady severu. Mám bujnou fantazii a tak jsem si zase vytvořil obrazy, zhmotnil jsem si jednotlivé postavy a zcela mě kniha pohltila. Dáme si něco k jídlu? Neslyším, nevnímám, moje zlatá žena se mě ptá několikrát po sobě. 

Někdy si říkám, proč nemůžu být jako ostatní? Sledoval bych tuny debilních seriálů, reality show bez duše, víkendy bych trávil jen v supermarketech. Poslouchal bych komerční rádia a měl bych si co říct s ostatními. Já vím, není to se mnou někdy lehké. Raději volím knihu a moc nás už není nebo nejsme tolik vidět. Přemýšlím o tom, když si mnu bolavé oči pod lampičkou. Něco po mě chtějí děti, tati ty mě neposloucháš. Vytrhnou mě z příběhu, nejsem najednou na severu, ale doma v bytě a musím se několikrát nadechnout. Hodně umění prožívám, muziku i knížky, mě když něco baví, tak neumím být v klidu. Odpovím na otázky, jsem klasickým tátou od rodiny, ale pak hned utíkám pryč, na sever. Zrovna jsme v důlních šachtách, ve kterých se těžila slavná švédská ruda. V devadesátkách se utvářel i můj pohled na svět, vyrůstal jsem v nich, zasáhly mě naplno a dodnes na ně nedám dopustit. Ve Švédsku to bylo sice jiné, ale stejně. Metal je jen jeden. 

Proč čteš jenom sci-fi a nebo o vraždách? Ptá se mě kolegyně na obědě v práci. Měl by sis přečíst něco veselého a doporučí mi pár rádoby vtipných a romantických příběhů. Nahlédnu do knih v knihkupectví a musím se smát. To je tak blbě napsaný, žádný napětí, nic pro mě. Vražda je samozřejmě něco hnusného, je to překročení lidských pravidel. Mě ale doopravdy baví ta temnota, vyšetřování, které směřuje nejdříve různými směry, zamotává se a vy přemýšlíte, co je pravda a co lež. Je to jako v životě. Nebuďme naivní, spousta lidí se tváří moudře a nejsou. Také v sobě často mívají hodně temných myšlenek. Švédi nejsou výjimkou. Odkládám knížku, ale nechce se mi. Už je hodně pozdě a sobota končí v koupelně, kde si čístíme zuby spolu. Bývá to vždycky docela legrace. Mluvím prý ze spaní, o nějakých dolech nebo co. Ty si zase vyšetřoval, haha? Dělá si ze mě žena legraci ráno u snídaně. Dáme si kafe a pak zase vyrazíme ven. Povídáme si i o knížkách, ale opatrně, abychom jeden druhému neprozradili moc. Stejně jako já, když vám tu píšu svoje páteční knižní tipy. 

Venku je sníh. Křupe pod nohama a klouže to. V lese je fajn, ale když se vracíme, vezmeme to kolem kostela. Zrovna ven vylézají věřící. Mají takový ten blažený výraz ve tváři. Potom se objeví kněz. Chybí už jen, aby měl rozeklaný jazyk. Najednou nejsem v Čechách, ale na severu a představuji si, jak kostel shoří. Je to samozřejmě jenom představa, propojení fiktivní knížky, která mě schlamstla a nepustila celou dobu. Nelze jinak než doporučit a opět poděkovat Gorovi. Díky kámo za další skvělý tip. Děkuji i vám, kteří jste dočetli až sem. Mějte se krásně. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ingrid Nyströmová a Stina Forssová narazí na nesrovnalosti ve starém případu, který se týkal sebevraždy mladého muže. Tento muž byl na počátku devadesátých let hlavním podezřelým z jednoho z nejkrutějších zločinů ve Švédsku, v němž bylo zabito šest mladých lidí, členů skupiny Heavy Metal Band. Vyšetřování zavádí obě dvě rozdílné ženy do hlubin subkultury, na hranici mezi vírou a fanatickou religiozitou, ze zasněženého Smalandu na rozeklaném západním pobřeží do temných důlních šachet Kiruny v severním Švédsku, v nichž se těží železná ruda. Když je v blízkosti Växjö zapálen středověký kostel a jeden z kolegů, kteří se podílejí na vyšetřování, je těžce zraněn, uvědomí si obě ženy, že tento případ není ještě zdaleka vyřešen...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. února 2024

Recenze/review - NECROWRETCH - Swords of Dajjal (2024)


NECROWRETCH - Swords of Dajjal
CD 2024, Season of Mist: Underground Activists

for english please scroll down

Stává se mi čím dál tím častěji, že se děsivé sny stávají krutou skutečností. Mnohdy už nevím, co je realita a co jsou mé představy. Probouzím se uprostřed noci, abych sestoupil několik pater dolů, do podzemí. Nějak podvědomě vnímám, že chci být blíže peklu. Nedávno jsem otevřel staré rezavé dveře a vstoupil dovnitř. Pozdravil jsem Kerbera a potom mě pohltil oheň. Spálený na popel jsem si znovu a znovu užíval nové album francouzských tmářů NECROWRETCH. Kapelu sleduji od jejich začátků a jejich vývoj se mi zdá fascinující. Stejně jako obrácené kříže, které jsou potřísněné krví.

Ještě na minulé desce "The Ones from Hell" byla tahle smečka typickým představitelem hlubokého undergroundu. Oceňoval jsem jejich nadšení, ryzost a opravdovost. Tyhle atributy zůstaly a pánové se vydali dál, aby více prozkoumali temná zákoutí Hádovy říše. Myslím si, že se jim to povedlo na výbornou. Novinka je propracovanější, pestřejší, naléhavější. 


Zvuk je majestátnější, tajemnější a záhadnější. Mám při poslechu neodbytný pocit, že ze šedé mlhy vystupují přízraky. Vypadají stejně jako démon, příšera na obalu, který je mimochodem také moc povedený. NECROWRETCH jsou i nadále velmi jedovatí, nejdříve se kolem vás plazí jako hadi, syčí a proklínají vás, aby nakonec zaútočili a nechali svoji hudbu působit, dokud nezemřete a nepřejdete na druhou stranu. Lehce inspirováni třeba takovými POSSESSED, DARK ANGEL, DISSECTION, NECROPHOBIC, PANZERFAUST, MERCILESS, NIFELHEIM, DEICIDE, KATHARSIS, DARK FUNERAL, útočí zákeřně a divoce. Já opravdu cítím, že se během společných rituálů setkávám s ústřední postavou téhle desky, s démonem, antikristem Dajjalou. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a podívat se na současný zkažený svět plný falešných proroků. Vše zapadne krásně morbidně do sebe. Hudba, texty, zvuk, obal, produkce. Přesto přidává kapela ještě něco navíc, něco těžko definovatelného, co umí jenom prokletí. Podepisuji vlastní krví, že se nové album povedlo po všech stránkách. Když jej budete vnímat celým svým tělem, celou černou duší, tak se vaše děsivé sny také stanou krutou realitou. "Swords of Dajjal" se mi usadilo v mé hlavě, jako nějaký hladový červ. Postupně jsem se rozpadal v prach a pomalu se stával démonem. Skladby jsou totiž napsány velmi uvěřitelně, ortodoxně a svěže zároveň. Zkažená krev, slepá víra, čerstvě otevřené hroby, naleznete zde vše pro pravý, poctivý rituál smrti. Mýtický, démonický, temný černý smrtící kov smrti, který vás strhne do hlubin věčnosti! Soudný den přichází!


Asphyx says:

It happens to me more and more often that frightening dreams become a cruel reality. Often I no longer know what is reality and what is my imagination. I wake up in the middle of the night to go down several floors to the underground. Somehow, subconsciously, I feel that I want to be closer to hell. I recently opened the old rusty door and entered. I said hello to Kerber and then I was engulfed in fire. Burnt to ashes, I enjoyed the new album by French darkies NECROWRETCH all over again. I've followed the band since their early days and find their evolution fascinating. Like the inverted crosses that are smeared with blood.

Even on the last album "The Ones from Hell" this pack was a typical representative of the deep underground. I appreciated their enthusiasm, their purity and their sincerity. These attributes remained and the gentlemen went on to explore more of the dark corners of Hades' realm. I think they succeeded admirably. The novel is more propaced, more colourful, more urgent.


The sound is more majestic, mysterious and enigmatic. Listening to it, I have the insistent feeling that ghosts are emerging from the grey mist. They look just like the demon, the monster on the cover, which by the way is also very hilarious. NECROWRETCH continue to be very venomous, at first slithering around you like snakes, hissing and cursing you, only to finally attack and let their music work until you die and cross over to the other side. Slightly inspired by the likes of POSSESSED, DARK ANGEL, DISSECTION, NECROPHOBIC, PANZERFAUST, MERCILESS, NIFELHEIM, DEICIDE, KATHARSIS, DARK FUNERAL, they attack viciously and savagely. I really feel that during the communal rituals I meet the central character of this record, the demon, the antichrist Dajjala. Just look around you and look at the present corrupt world full of false prophets. It all fits together in a beautifully morbid way. Music, lyrics, sound, cover art, production. Yet the band adds something extra, something hard to define that only a curse can do. I sign with my own blood that the new album has succeeded in every aspect. If you feel it with your whole body, with your whole black soul, your terrifying dreams will also become a cruel reality. "Swords of Dajjal" settled in my head like a hungry worm. Gradually I crumbled into dust and slowly became a demon. The songs are written in a very believable, orthodox and fresh way at the same time. Corrupted blood, blind faith, freshly opened graves, you will find here everything for a true, feeling ritual of death. The mythical, demonic, dark black death metal of death that sweeps you into the depths of eternity! Doomsday is coming!



about NECROWRETCH on DEADLY STORM ZINE:






Interview - NECROWRETCH - Greetings from the crypts!





Track-list
1. Ksar Al-Kufar 4:22
2. The Fifth Door 5:30
3. Dii Mauri 5:07
4. Swords of Dajjal 4:56
5. Numidian Knowledge 4:12
6. Vae Victis 4:18
7. Daeva 2:49
8. Total Obliteration 6:13Total: 37:27

Line-up
Vlad Vocals, Guitars
W. Cadaver Lead Guitars
R. Cadaver (Live) Bass
N. Destroyer Drums

Recording Studio
Studio Sainte Marthe, Paris

Sound, Mixing & Mastering Engineer
Francis CasteCover Art
Stefan Thanneur / Manifeste



Recenze/review - VITRIOL - Suffer & Become (2024)


VITRIOL - Suffer & Become
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Už zase slyším naříkat démony. Sám uprostřed davu vidím černou auru, kterou někteří lidé mají. Usmívají se, ale uvnitř jsou zkažení a shnilí. Jsou to právě oni, kteří působí bolest, kvůli kterým máme strach. Jsou jako poslové z jiného světa, padlí andělé s ohořelými křídly. Chytnou vás, jsou hezcí a přitažliví, ale když jim podlehnete, zničí vás. Jak byste definovali bolest? Jak utrpení? Možná bych pro vás měl jeden tip. Američtí death metalisté VITRIOL jsou její přesnou definicí. Pod to se vám podepíši vlastní krví. Jejich druhé dlouhohrající album "Suffer & Become" je toho jasným důkazem.

Pokud se jako já pohybujete většinu svého hudebního života v záhrobí, určitě jste o téhle kapele již slyšeli. Není divu, pánové přeci jen ke smrtícímu kovu přistupují jinak, než ostatní. Opravdu připomínají démony, kteří se vrátili, aby se svojí muzikou pomstili za všechny hříchy. Tohle je smrtící symfonie pro všechny prokleté. 


Definovat hudbu VITRIOL není zase tolik jednoduché. Základem je klasický a tradiční death metal odkazující na kapely typu MORBID ANGEL, KRISIUN, HATE ETERNAL, BEHEMOTH, ORIGIN a další tmáře. Naleznete zde ale i pasáže, které evokují třeba to, co hrají ANAAL NATHRAKH. Výsledný efekt je tak velmi zajímavý, neotřelý. Navíc skladby nepostrádají živočišnost, takovou tu tolik důležitou touhu ničit. Asi to nebude album pro každého, vyžaduje totiž soustředění a alespoň nějakou fantazii, ale garantuji vám, že když nové desce propadnete, budete se k ní neustále vracet a rvát si ji pod tlakem do hlavy. Některé songy jsou možná až příliš dlouhé a na můj v kus se v nich moc preluduje, ale to berte jenom jako drobnou výtku. Jinak je to masakr, který se vám zadře pod kůži. Ten tlak a energie, které se ke mě dostávají, jsou opravdu obrovské. Dnešní doba je zvláštní tím, že jsme přehlceni velkým množstvím negativních informací. Je nutná očista hlavy. Myslím si, že nové album "Suffer & Become" se k tomu hodí perfektně. Bude vás bolet, bude vás pálit. Jako kdyby vám někdo hodil do rukou rozžhavený kus železa. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech netřeba diskutovat. Vše je v absolutním pořádku. Netuším, kolik ještě bude vydáno letos dobrých nahrávek, ale tahle deska určitě bude patřit k tomu nejlepšímu. Už zase slyším naříkat démony. Sám uprostřed davu vidím černou auru, kterou někteří lidé mají. Usmívají se, ale uvnitř jsou zkažení a shnilí. Jsou to právě oni, kteří působí bolest, kvůli kterým máme strach. Expresivní death metal, po okraj narvaný bolestí! Definice hudebního násilí!


Asphyx says:

I can hear the demons wailing again. Alone in the middle of the crowd, I see the black aura that some people have. They smile, but inside they are corrupt and rotten. It is they who cause the pain, who make us fearful. They are like messengers from another world, fallen angels with charred wings. They grab you, they're pretty and attractive, but if you give in to them, they destroy you. How would you define pain? How would you define suffering? I might have a tip for you. American death metallers VITRIOL are the very definition of it. I'll sign my own blood to that. Their second full-length album "Suffer & Become" is a clear proof of that.

If, like me, you've been in the afterlife for most of your musical life, you've surely heard of this band. It's no wonder, after all, the gentlemen take a different approach to death metal than others. They truly resemble demons who have returned to avenge all sins with their music. This is a deadly symphony for the damned.


Defining VITRIOL music is not so easy. The basis is classic and traditional death metal, referring to bands like MORBID ANGEL, KRISIUN, HATE ETERNAL, BEHEMOTH, ORIGIN and other obscure bands. But you can also find passages that evoke, for example, what ANAAL NATHRAKH play. The resulting effect is very interesting, novel. Moreover, the tracks don't lack animalism, that so important desire to destroy. It probably won't be an album for everyone, as it requires concentration and at least some imagination, but I guarantee you that if you fall for a new album, you'll keep coming back to it and ripping it into your head under pressure. Some of the songs are perhaps a little too long and there is too much prelude for my taste, but take that as a minor complaint. Otherwise, it's a massacre that gets under your skin. The pressure and the energies that are getting to me are really huge. Today is a strange time in that we are overwhelmed with a lot of negative information. A head cleansing is needed. I think the new album "Suffer & Become" fits perfectly. It's gonna hurt you, it's gonna burn you. It's like someone threw a hot piece of iron into your hands. The sound, the cover and other formal things need no discussion. Everything is absolutely fine. I have no idea how many more good records will be released this year, but this record will definitely be one of the best. I can hear the demons wailing again. Alone in the middle of the crowd, I see the black aura that some people have. They're smiling, but inside they're rotten and corrupt. It is they who cause the pain, who make us afraid. Expressive death metal, filled to the brim with pain! The definition of musical violence!



Tracklist:
01. Shame And Its Afterbirth 
02. The Flowers Of Sadism 
03. Nursing From The Mother Wound 
04. The Isolating Lie Of Learning Another 
05. Survival’s Careening Inertia 
06. Weaponized Loss 
07. Flood Of Predation 
08. Locked In Thine Frothing Wisdom 
09. I Am Every Enemy 
10. He Will Fight Savagely

středa 31. ledna 2024

Recenze/review - HYPOXIA - Defiance (2024)


HYPOXIA - Defiance
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem se fascinovaně díval na krev, která ze mě tekla. Teprve až potom mi došlo, jakou bolest vlastně cítím. Obrovská rána kladivem, přímo do mé hlavy. Mozek, vyhřezlý z lebky a spousta děsivých myšlenek. Přesto jsem došel až do konce. Potácel jsem se temnými chodbami a kolem mě tančily krysy na ostrých střepech. Několikrát jsem zemřel a znovu se narodil. Nebo ne? Nebo už jsem dávno mrtvý? Netuším. Co ale vím přesně je, že novou desku amerických maniaků HYPOXIA  budu poslouchat stále dál. 

Tahle smečka z New Yorku, pod kterou jsou podepsáni zkušení muzikanti v čele s vynikajícím vokalistou Mikem Hrubovcakem (MONSTROSITY), mě ihned přikovala na zeď. Od začátku do konce je to smršť, divoké a zničující tsunami, po kterém zůstává jenom zničená země. Nové album "Defiance" se mi dostalo postupně do krve a zcela jsem mu propadl. Až navěky, amen!


Je to totiž nahrávka s masivním a krutým zvukem (Noah Buchanan - mixing, mastering) a skvělým obalem (Daemorph), na který se stále fascinovaně dívám. Vzhledem k tomu, kdo jsou členové kapely, tak je jasné, že si dali na formální věci pozor. Posluchač se tak může naplno soustředit na hudbu, která je krutá, nekompromisní a odsýpá jako lavina z kostí. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Tohle je přímý útok na solar plexus, rána přímo mezi oči, chcete-li. Jedovatý koktejl s příměsí zkažené krve. Mám to takhle rád, líbí se mi, když je na mě vyvíjen tlak, když si připadám, jako pověšený za háky. Tohle album je o starém death metalu, rychlém thrashi a jasné vizi - zabíjet hudbou. Myslím si, že se to kapele daří na výbornou. Dovedu si představit klub, narvaný k prasknutí, ve kterém je s prvními tóny rozpoután mosh-pit. Jako bych poslouchal zuřivé vibrace, ozvěny ze záhrobí. Už jste někdy porcovali zmrzlé zkažené maso? Ani nemusíte, kapela vám je hodí přímo do ksichtu. Skladby jsou po okraj narvané šílenstvím. Kapela působí jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Smrt je při poslechu velmi blízko a pro mě je to důkaz, že se letos album opravdu povedlo. Pokud tedy uctíváte kapely jako SINISTER, SUFFOCATION, VADER, DEATH, SEPULTURU, jděte do toho. Tohle je totiž k dokonalosti vybroušený stylový zážitek. A to vám podepisuji vlastní krví! Obrovská rána kladivem, přímo do mé hlavy. Mozek, vyhřezlý z lebky a spousta děsivých myšlenek. Agresivní, energický death thrash metalový útok! Srážka s náklaďákem, který je plný vzteku, rozdrcených kostí a temnoty!


Asphyx says:

At first, I looked fascinated at the blood that flowed out of me. It was only then that I realised the pain I was actually feeling. A huge hammer blow, right to my head. My brain, carved out of my skull, and a lot of scary thoughts. Still, I made it to the end. I staggered through the dark corridors, rats dancing around me on sharp shards. I died and was reborn several times. Or did I? Or have I been dead for a long time? I have no idea. But what I do know is that I'll keep listening to the new album from American maniacs HYPOXIA.

This pack from New York, signed by experienced musicians, led by the excellent vocalist Mike Hrubovcak (MONSTROSITY), had me immediately pinned to the wall. From start to finish, it's a whirlwind, a wild and devastating tsunami that leaves only a devastated earth in its wake. The new album "Defiance" gradually got into my blood and I completely fell for it. Forever and ever, amen!


It's a record with a massive and harsh sound (Noah Buchanan - mixing, mastering) and a great cover (Daemorph) that I still look at with fascination. Considering who the band members are, it's clear they've paid attention to the formal stuff. This allows the listener to concentrate fully on the music, which is harsh, uncompromising and slides away like an avalanche of bones. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. This is a direct assault on the solar plexus, a punch right between the eyes, if you will. A poisonous cocktail of tainted blood. I like it this way, I like the pressure, I like feeling like I'm being hung by hooks. This album is about old death metal, fast thrash and a clear vision - to kill with music. I think the band succeeds in doing that to great effect. I can imagine a club, packed to bursting, where a mosh-pit is unleashed with the first notes. It's like I'm listening to a furious vibe, echoes from beyond the grave. Have you ever butchered frozen rotten meat? You don't have to, the band will throw them right in your face. The songs are packed to the brim with madness. The band is like a perfectly tuned killing machine. Death is very close when you listen to it, and for me, it's proof that this year's album was a real success. So if you worship bands like SINISTER, SUFFOCATION, VADER, DEATH, SEPULTURA, go for it. Because this is a stylistic experience honed to perfection. And I sign this with my own blood! A huge hammer blow, right in my head. Brain carved out of my skull and a lot of scary thoughts. An aggressive, energetic death thrash metal attack! A collision with a truck full of rage, crushed bones and darkness!



Tracklist:
01. Overture 
02. Bleed For Blasphemy 
03. Pathway To Charon 
04. Correlated Embolism 
05. Agonized Asphyxia 
06. Drowning In Darkness 
07. Too Far Gone 
08. Black Omens 
09. Serpents Of Gaia 
10. Scorched And Skinned 
11. Finale

band:
Michael Poggione - bass
Carolina Perez - drums
Carlos "Dirty" Acboleda - guitars
Mike Hrubovcak - vocals, lyrics

Recenze/review - RESIN TOMB - Cerebral Purgatory (2024)


RESIN TOMB - Cerebral Purgatory
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Její kdysi tak hezká tvář se začala postupně rozpadat. Nemohl si se dívat na bolest v očích, připadalo ti, že tě všechno drásá. Chodili jste ven už jenom v noci, světlo ji ničilo. Našlapovali jste tiše, abyste nevyrušili přízraky, které se toulaly tmou. Kdyby tě někdo viděl, tak by si myslel, že jsi sám, že si se zbláznil. Tvoje dívka je dávno mrtvá, to jenom ty si myslíš, že tě stále navštěvuje. V hnusných, děsivých snech a představách.

Australané RESIN TOMB mají na svém kontě dvě EP a letos přicházejí s prvním dlouhohrajícím albem. Když jsem jej slyšel poprvé, měl jsem pocit, že jsem se srazil s náklaďákem plným hnisu a polámaných, prašivých kostí. Jedná se o velmi smrtící, zničující záležitost pro všechny fanoušky death metalu, grindu a sludge. Tahle smečka se vám dostane do hlavy!


"Cerebral Purgatory" je jako shnilá mrtvola, kterou najdete u cesty, když se uprostřed noci probudíte a nenajdete klid, dokud nepůjdete ven do tmy. Při poslechu téhle desky možná na sobě začnete pozorovat první příznaky šílenství. Není divu, kapela jde na dřeň, až do morku kostí. Někteří slabší jedinci možná začnou mlátit hlavou o zeď. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsané. Mají v sobě chladnou, mrtvolnou atmosféru a zároveň vám vystřelí mozek z hlavy. Pánové se s ničím nepářou, jdou rovnou na věc. Bez kompromisů, bez zbytečností. Fanoušci třeba takových TERRA BUILDER, REPLICANT, VERMINN WOMB, NORSE, SPURN, TEETH, FULL OF HELL, CONVERGE, budou mít určitě stejnou radost jako já. Hraje se zde hlavně pro ně. Ale také pro všechny ostatní, kteří mají rádi v hudbě špinavé, morbidní a surové věci. Je to samozřejmě extrém, ale perfektně zahraný, se skvělým zvukem a obalem, který by mi bylo ctí mít na tričku. Pokud jste na tom jako moje maličkost a někdy se dostáváte do stavů, kdy potřebujete propláchnout mozek kyselinou, tak neváhejte a narvěte si RESIN TOMB do uší. Zažijete neskutečnou smršť, tlak, bude na vás padat masivní zeď z riffů, vzteklého vokálu a nekonečné bolesti. Mrzí mě snad jenom jedna věc, že nehraje kapela někde poblíž našeho města. Rád bych skočil do mosh-pitu a užil si jejich hudbu i naživo. Hnusné, vzteklé, děsivé death grind sludgeové představy! Temnota a smrt!


Asphyx says:

Her once so pretty face gradually began to crumble. You couldn't look at the pain in her eyes, everything seemed to be tearing you apart. You only went out at night anymore, the light was destroying her. You stepped quietly, so as not to disturb the ghosts that wandered through the darkness. If anyone saw you, they'd think you were alone, that you were crazy. Your girl is long dead, only you think she still visits you. In ugly, horrible dreams and fantasies.

Aussies RESIN TOMB have two EPs to their name and this year they're coming out with their first full-length album. When I first heard it, I felt like I'd collided with a truck full of pus and broken, mangy bones. This is a very deadly, devastating affair for all fans of death metal, grind and sludge. This pack will go to your head!


"Cerebral Purgatory" is like the rotten corpse you find by the side of the road when you wake up in the middle of the night and find no peace until you go out into the darkness. Listening to this record, you might start to see the first signs of insanity on yourself. It's no wonder, the band goes to the bone, to the core. Some weaker individuals may start banging their heads against the wall. I like the way the songs are written. They have a cool, deadpan vibe to them and will blow your mind at the same time. The gentlemen don't argue with anything, they get straight to the point. No compromise, no frills. Fans of such bands as TERRA BUILDER, REPLICANT, VERMINN WOMB, NORSE, SPURN, TEETH, FULL OF HELL, CONVERGE will surely be as happy as I am. It's mostly for them. But also for everyone else who likes the dirty, morbid and raw stuff in music. It's extreme, of course, but perfectly played, with great sound and a cover that I'd be honored to have on my t-shirt. If you're anything like my little one and sometimes get into states where you need to flush your brain with acid, feel free to cram RESIN TOMB into your ears. You'll experience an incredible whirlwind, pressure, a massive wall of riffs, angry vocals and endless pain. My only regret is that the band isn't playing somewhere near our town. I'd love to jump into a mosh pit and enjoy their music live. Nasty, angry, scary death grind sludge imagery! Darkness and death!



Track listing -
1. Dysphoria
2. Flesh Brick
3. Scalded
4. Cerebral Purgatory
5. Human Confetti
6. Purge Fluid
7. Concrete Crypt
8. Putrescence

Artwork by Mitchell Nolte (Baest, Werewolves)

Line up -
Matt Budge (Consumed) - Vocals
Perry Vedelago (Siberian Hell Sounds) - Drums
Brendan Auld (Descent, Feculent) - Guitar
Matt Gordon - Guitar
Mitch Long (Consumed) - Bass

úterý 30. ledna 2024

Recenze/review - HUMILIATION - Conflagration (2023)


HUMILIATION - Conflagration
CD 2023, Brutal Art Records

for english please scroll down

Tenhle buldozer vyjel poprvé v roce 2009. Dodnes před sebou hrne obrovskou hromadu špíny, hnisu, polámaných kostí a pravého, reálného death metalu. HUMILIATION jsou z Malajsie a troufám si tvrdit, že každý opravdový fanoušek reálné smrti o nich již slyšel. Letos přicházejí s novým albem "Conflagration". Na obalu je vyobrazen rozbitý tank. Každému je tak jasné, že válka bude hlavním tématem textů a kapela se bude snažit vás každou deskou přenést na bojiště. 

Nutno rovnou podotknout, že se to kapele daří a pokaždé, když se s jejich hudbou setkám, musím si nejdříve pustit nějaký starý dokument z války. Teprve potom jejich songy vyniknou naplno. Prašivý zvuk, valivé riffy, spousta bolesti, krutosti, šílenství a prostřelených hlav. Co víc si můžeme vlastně přát? Myslím, že nová nahrávka udělá dobře každému, který v děsivých snech pochodoval na smrt, spal v zákopech a dokáže se vcítit do chladu a temnoty, které zažívají obyčejní vojáci. Bombardování začne za úsvitu!

Není asi žádným tajemstvím, že se kapela nechala inspirovat slavnými BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS a JUNGLE ROT, MEMORIAM. Nověji je lze potom připodobnit k tomu, co ve své tvorbě znázorňují třeba takoví JUST BEFORE DAWN, DECAYING, INVASION, MASSIVE ASSAULT, TRENCHANT, SHRAPNEL STORM, CHAINSWORD, DEATH KOMMANDER. Zkrátka a dobře, válce je zde podřízeno všechno. Snaha o vytvoření potřebné atmosféry se samozřejmě daří, jinak bych o kapele nepsal, ale je fakt, že v některých momentech jsou Malajci trošku monotónní. Berte to ale jen jako lehké povzdechnutí starého metalového psa. Jinak je samozřejmě vše v pořádku. Masivní zvuk, již zmiňovaný obal, ale i nápady, které musí udělat radost každému živému i mrtvému vojákovi. "Conflagration" je deskou, která je určena všem staromilcům, démonům i prokletým. Jedná se o hodně syrovou záležitost, opravdu cítím, jak mi pánové během poslechu přikládají hlaveň k hlavě. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o muziku, která vzešla z nekonečných chodeb Hádovy říše. Je vlastně jedno, jestli si při poslechu představíte tank nebo buldozer. Hlavní je, že se mi riffy zadřely pod kůži, že jsem před sebou viděl zákopy, hromadné hroby, vypálené vesnice. Všechnu tu bolest a hrůzu, kterou nesmyslné války přinášejí. Smrt je všude kolem nás! Vojáci temnoty povstali, aby nás rozdrtili válečným death metalem!


Asphyx says:

This bulldozer first came out in 2009. To this day, it still throws a huge pile of dirt, pus, broken bones and true, real death metal in front of it. HUMILIATION are from Malaysia and I dare say every true fan of real death has heard of them. This year they come with their new album "Conflagration". The cover art features a broken tank. It is so clear to everyone that war will be the main theme of the lyrics and the band will try to transport you to the battlefield with every record. 

It must be said right away that the band succeeds in doing this and every time I encounter their music, I have to watch an old documentary from the war first. Only then their songs stand out to the fullest. Dusty sound, rolling riffs, lots of pain, cruelty, madness and heads being shot through. What more could we ask for? I think the new record will do good for anyone who has marched to their death in horrific dreams, slept in the trenches and can empathise with the coldness and darkness experienced by ordinary soldiers. The bombing will begin at dawn!

It's probably no secret that the band was inspired by the famous BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS and JUNGLE ROT, MEMORIAM. More recently, they can be likened to the likes of JUST BEFORE DAWN, DECAYING, INVASION, MASSIVE ASSAULT, TRENCHANT, SHRAPNEL STORM, CHAINSWORD, DEATH KOMMANDER. In short, everything is subordinated to the reel here. The effort to create the necessary atmosphere is obviously successful, otherwise I wouldn't write about the band, but it's a fact that in some moments the Malaysians are a bit monotonous. But just take it as a slight sigh of an old metal dog. Otherwise, of course, everything is fine. Massive sound, the aforementioned cover art, but also ideas that must make every soldier alive and dead happy. "Conflagration" is a record that is for all old men, demons and the damned. This is a very raw affair, I can really feel the gentlemen putting the barrel to my head as I listen. This is of course deep underground music, music that came from the endless corridors of Hades. It doesn't really matter if you imagine a tank or a bulldozer when you listen to it. The main thing is that the riffs got under my skin, that I saw trenches, mass graves, burnt villages in front of me. All the pain and horror that senseless wars bring. Death is all around us! The soldiers of darkness have risen to crush us with war death metal!


Tracklist:
01. Platoon 
02. 13 Strong 
03. Kursial Connection 
04. Terror After Terror, Horror After Horror 
05. Defense Of Muar 
06. Hassan Osman - The Ordinary 
07. Hassan Osman - Preparation 
08. Hassan Osman - Redemption 
09. Hassan Osman - Sabotage 
10. No Rights

Humiliation is:
Bear Bee - Vocal
Mudon - Drum
Asraf - Guitar
Amir - Guitar
Aima - Bass


Recenze/review - TRYGLAV - The Ritual (2023)


TRYGLAV - The Ritual
CD 2023, Extreme Metal Music

for english please scroll down

Určitě znáte ty zvláštní a podivné sny, ve kterých běžíte tmou. V hlubokých lesích někde na severu. Ze stínů vás sledují oči lovců i jejich obětí. Tělo máte rozdrásané do krve a v kostech se vám usadil mráz. Někdy se probudím, zpocený a vyděšený, ale když přes den poslouchám desky, jako je ta od TRYGLAV, dosáhnu svého cíle. Doběhnu až na konec, na starodávné pohanské pohřebiště. A začnou se přede mnou odehrávat rituály plné bolesti, smrti a utrpení. 

Vždycky jsem hudbu poslouchal hlavně srdcem. Když jsem se před lety rozhodl, že budu podporovat muziku i tím, že o ní budu psát, měl jsem na mysli právě kapely jako jsou TRYGLAV. Jedná se o jednočlenný projekt, pod kterým je podepsán Boris Behara, jinak také BorisT, jehož youtubový kanál vám mohu jenom doporučit a to i přesto, že jinak nikoho moc nesleduji. Jenže tenhle maniak má talent a již zmiňované srdce. Zkrátka a jednoduše, já, starý pes mu jeho tvorbu věřím. Jedná se o melodický black metal, který se mi ihned usadil hluboko v hlavě. 


Pojďme k hudbě samotné. Ta je doslova nasáklá mrazem a severským black metalem. Songy jsou velmi syrové, mají parádní zvuk (Rocco Pezzin), hlavně kytary a vokál, na to, že je pod vším podepsán jeden člověk, je to na poklonu. Stylově lze desku přirovnat k tomu, co vytváří třeba takoví DISSECTION, WATAIN, DIMMU BORGIR. To ale není zase tolik důležité. Hlavní pro mě je (a to je u black metalu hrozně důležitá věc), že Borisovi Beharovi jeho motivy věřím. Vždycky vyrazím do lesů za naším domem. Zmizím z tohoto světa, sleduji přírodu. Je právě zima a pod nohama mi křupe sníh. Postupně přidávám hlasitost a dělám to až do té doby, dokud mě nebolí hlava. Potom se vrátím domů a postupně roztaji. Před očima se mi promítají záběry plné temných lesů, starých pohřebišť a ze skladeb cítím velkou sílu a energii. Takovou tu pradávnou patinu, nebál bych se napsat poctivost kapel z osmdesátých let. Je to parádní album pro dlouhé zimní večery, pro noci plné nočních můr. Zajímavé je, že třeba v práci se mi deska příliš neosvědčila. Potřebuje klid a čas. Musí proniknout do krve i do mysli. Zmínit musím i obal, na který se dívám s chutí a nemůžu od něj odtrhnout oči. Autorem je Mordiggian-Art (Dávid Busai z Maďarska). Tohle je album black metalového fanouška a muzikanta pro všechny, kteří uctívají stejnou hudbu jako on. Myslím si, že není potřeba dalších slov. Raději půjdu ven a poběžím temnou nocí. V hlubokém lese, za poslechu "The Ritual". Těším se, až dosáhnu svého cíle. Doběhnu až na konec, na starodávné pohanské pohřebiště. A začnou se přede mnou odehrávat rituály plné bolesti, smrti a utrpení. Mrazivý, temný, melodický black metalový vichr ze severu!


Asphyx says:

You must know those strange and weird dreams in which you run through the dark. In the deep woods somewhere in the north. The eyes of hunters and their victims watching you from the shadows. Your flesh is torn to blood and a chill has settled in your bones. Sometimes I wake up, sweaty and scared, but when I listen to records like TRYGLAV's during the day, I reach my destination. I run to the end, to an ancient pagan burial ground. And the rituals of pain, death and suffering begin to unfold before me. 

I've always listened to music with my heart. When I decided years ago that I would support music by writing about it, I had bands like TRYGLAV in mind. This is a one-man project signed by Boris Behara, otherwise known as BorisT, whose YouTube channel I can only recommend, even though I don't follow anyone much otherwise. But this maniac has talent and the aforementioned heart. Simply put, I, an old dog, trust his work. This is melodic black metal that immediately settled deep in my head.


Let's go to the music itself. It is literally soaked with frost and Nordic black metal. The songs are very raw, they have a great sound (Rocco Pezzin), especially the guitars and vocals, it's a compliment to have one person signing everything. Stylistically, the album can be compared to what the likes of DISSECTION, WATAIN, DIMMU BORGIR create. But that's not so important. The main thing for me (and this is a very important thing in black metal) is that I trust Boris Behar's motives. I always go to the woods behind our house. I disappear from this world, I watch nature. It's just winter and the snow is crunching under my feet. I gradually turn up the volume and I do it until my head hurts. Then I return home and gradually melt. Before my eyes are projected images full of dark forests, old burial grounds, and I feel great power and energy from the songs. Such an ancient patina, I wouldn't be afraid to write the honesty of bands from the eighties. It's a great album for long winter evenings, for nights full of nightmares. Interestingly enough, I didn't find the album very effective at work. It needs peace and time. It needs to get into the blood and the mind. I must also mention the cover, which I look at with relish and can't take my eyes off it. The author is Mordiggian-Art (Dávid Busai from Hungary). This is a black metal fan and musician's album for everyone who worships the same music as him. I think no more words are needed. I'd rather go out and run through the dark night. In the deep woods, listening to "The Ritual". I look forward to reaching my destination. I'll run to the end, to an ancient pagan burial ground. And the rituals of pain, death and suffering begin to unfold before me. A freezing, dark, melodic black metal blast from the north!



Tracklist:
01. The Ritual
02. The Evocation
03. The Plague
04. The Repentance
05. The Redemption
06. The Vision
07. The Vengeance

band:
Boris Behara - All instruments (2018-present), Vocals (2023-present)

pondělí 29. ledna 2024

Recenze/review - SAEVUS FINIS - Facilis Descensus Averno (2024)


SAEVUS FINIS - Facilis Descensus Averno
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Řekli mi běž a tak jsem běžel. Mí vlastní démoni. Utíkal jsem dlouhou chodbou, hluboko pod zemí a ze stěn vylézaly ruce. Měly v dlaních nože, skalpely. Bodaly mě a řezaly, odsekávaly mi maso od kostí. Ke konci jsem se už jenom plazil. Ve špíně a hnisu, v nadějí, že existuje světlo na konci tunelu. Byl to velký omyl a zklamání. Když totiž zemřete, potkáte už jenom tmu a nekonečnou bolest. Stejné je to i při poslechu debutové desky portugalských SAEVUS FINIS. Když totiž jejich hudbu poslouchám, opravdu si připadám,  že se toulám podsvětím, nahlížím do jednotlivých kobek, abych se nakonec dostal k bráně do pekla.

První, co mě zaujalo, tak byl obal. Vždycky, když jsem novinku poslouchal, díval jsem se na něj a připadal jsem si fascinovaný. Tak nějak mi krásně doplňuje jednotlivé skladby. Ty jsou náležitě morbidní, špinavé a když jim dáte čas, tak vás začnou pálit ve vnitřnostech. Budete se kývat do rytmu jako nemrtví a vychutnávat si atmosféru plnou tmy a absolutního nihilismu. Portugalci vydali velmi povedené a zajímavé dílo. 


V některých momentech působí nahrávka až "nepříjemně". Rozhodně to není jen obyčejná, dnes tolik častá vzpomínka na staré kapely. Naopak, Portugalci se snažili o invenci, o to, aby bylo album pestré a zajímavé. Musím potvrdit, že se jim to povedlo. Základem jsou sice vlivy třeba takových IMMOLATION, INCANTATION, BURIAL HORDES, MORBID ANGEL, VIANIDE, MAERE, ale přidávána je i velká spousta vlastních nápadů. Jako celek je potom nahrávka velmi naléhavá, masivní, neklidná a má v sobě takovou zvláštní energii. Od posluchače bude určitě vyžadovat fantazii a soustředění. Teprve po nějaké době vynikne její síla naplno. Pro mě osobně je potom skvělé, že i po několika týdnech stále objevuji nová temná zákoutí, další neotřelé momenty. Připadám si jako archeolog, který právě vykopal starý hrob. Ohledávám jednotlivé kosti, samozřejmě se sluchátky na uších, ve kterých mi hraje "Facilis Descensus Averno". Najednou mám pocit, že se mnou mrtvý rozmlouvá. Vypráví mi o nekonečné bolesti, o utrpení, o dlouhé chodbě bez konce. Jak musel běžet stále dopředu a jak u toho muzika postupně gradovala, zadírala se mu do mozku, hluboko pod kůži. Určitě víte, o čem píšu. Pokud jste staří fanoušci kovu smrti, také vás fascinuje temnota a chlad. Chladné kobky, mrtvolné katakomby. Pokud ano, tak jste zde správně. Zmínit ještě musím formální stránku věci. Zvuk i obal jsou povedené. Nemám žádných námitek. Naopak, desku si opravdu užívám. Řekli mi běž a tak jsem běžel. Mí vlastní démoni. Utíkal jsem dlouhou chodbou, hluboko pod zemí a ze stěn vylézaly ruce. Morbidní, tíživý, mocný a infernální death metal z onoho světa! Blasfemie a temnota!


Asphyx says:

They told me to run, so I ran. My own demons. I was running down a long corridor, deep underground, with hands coming out of the walls. They had knives in their hands, scalpels. They stabbed and cut me, slicing the flesh from my bones. By the end, I was just crawling. In the dirt and the pus, hoping there was a light at the end of the tunnel. It was a big mistake and a disappointment. Because when you die, all you find is darkness and endless pain. It's the same when listening to the debut album of Portuguese SAEVUS FINIS. Because when I listen to their music, I really feel like I'm wandering through the underworld, peering into the various dungeons to finally reach the gates of hell.

The first thing that caught my attention was the cover art. Every time I listened to a new release, I'd look at it and feel fascinated. It somehow complemented the individual tracks beautifully for me. They are appropriately morbid, dirty and if you give them time, they start to burn your guts. You'll be swaying to the beat like the undead and enjoying an atmosphere full of darkness and absolute nihilism. The Portuguese have released a very hilarious and interesting work.


In some moments, the recording seems almost "unpleasant". It is definitely not just an ordinary, nowadays so common memory of old bands. On the contrary, the Portuguese have tried to be inventive, to make the album varied and interesting. I have to confirm that they succeeded. Although the base is influenced by such bands as IMMOLATION, INCANTATION, BURIAL HORDES, MORBID ANGEL, VIANIDE, MAERE, they also add a lot of their own ideas. As a whole then the record is very urgent, massive, restless and has such a strange energy to it. It will definitely require imagination and concentration from the listener. Only after some time will its power fully emerge. For me personally, then, it's great that even after a few weeks I'm still discovering new dark corners, more novel moments. I feel like an archaeologist who just dug up an old grave. I'm examining the bones, of course with headphones on, with "Facilis Descensus Averno" playing in my ears. Suddenly I feel like the dead are talking to me. He's telling me about the endless pain, the suffering, the long corridor without end. How he had to keep running forward, and how the music gradually graded, digging into his brain, deep under his skin. I'm sure you know what I'm writing about. If you're an old fan of death metal, you're also fascinated by the darkness and the cold. Cold dungeons, dead catacombs. If so, you've come to the right place. I must also mention the formal side of things. The sound and the cover art are great. I have no complaints. On the contrary, I really enjoy the record. They told me to run, so I ran. My own demons. I was running down a long corridor, deep underground, with hands coming out of the walls. Morbid, oppressive, powerful and infernal death metal from the other world! Blasphemy and darkness!



Track listing -
1. Scourge of Humanity
2. Aeons of Spiritual Starvation
3. Thou Hast Destroyed Thyself
4. Unfulfillment
5. Overrun by Pests
6. I - Corporeal Malfeasent
7. II - Those Who Aid and Abet
8. III - Corpse of Hope
9. Execration
10. Facilis Descensus Averno

Line up -
Mortvorvm (Wells Valley) - Vocals, Guitars
Sangvis Aestvs (Concealment) - Bass
MCMXII - Drums

Logo by Christophe Szpajdel
Design by Pedro Mau

Recenze/review - ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​. (2023)


ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​.
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Naposledy ho všichni viděli před několika měsíci. Vypadal spokojený a jako vždy se usmíval. Měl spoustu plánů, dařilo se mu dobře. Přesto jej našli, jak se houpá na větvi. S vyplazeným jazykem a bez dopisu na rozloučenou. Kolem se rozprostíral černý les a ve tmě byly vidět oči přízraků. Žhnoucí a krvelačné. Nebo to byl jenom přelud, iluze? Nevím, ale když jsme jej sundali a odřízli provaz, tak byl v jeho tváři neskutečný děs. Vypadalo to, že prožil něco šíleného a hrozného.

Black metal je hudební styl, u kterého hodně záleží na tom, jestli mu věřím. Musí ve mě probudit temné myšlenky, musím se soustředit na svůj vlastní vnitřní svět. ABSQUE COR je polská kapela o jednom členovi. Jmenuje se Vos a je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. Jedná se již o druhé dlouhohrající album a je nutné rovnou napsat, že se je to muzika, která koluje i v mých žilách. Naléhavé, mrazivé, tajemné rouhání. 


Pochválit musím zvuk i obal (WS Artworks). Líbí se mi jak Vos přistupuje k hudbě jako takové. Pro mě je vždy hrozně důležité, jestli mě skladby popálí a ochladí zároveň. Musí mi srdce tepat ve stejném rytmu. U novinky "Na zawsze cieniem​.​.​." tomu tak je. Kolem mě se vznáší smutek a melancholie. Opravdu se mi nejvíce osvědčil poslech v lese, když padla tma. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a všechna mrtvá zvířata, co jsem potkal, měla už dávno místo očí prázdná místa. Základem je norský a švédský black metal staré školy, přidávány jsou potom velmi vkusně ambientní plochy. Tohle je hudba, která zní v zimních vánicích. Do obličeje vás šlehají poryvy větru a vy slyšíte nářek. To jsou nemrtví, navěky prokletí. Všichni ti, kteří ukončili svůj život vlastní rukou. Album doporučuji poslouchat v jednom kuse a nejlépe ve tmě a tichu. Zhasněte všechna světla a sedněte si. Přidávejte postupně hlasitost. Časem, pokud se do nahrávky dostanete, se před vámi začnou odehrávat pochmurné příběhy. Budete si na stěnu promítat černobílé filmy, které budou plné bolesti, rozdrásaných tváří i spalujícího, ledového ohně. Mozek se mi vařil ve vlastní šťávě a v kostech se mi usadil mráz. Až jednou zase půjdu do lesa a potkám někoho, kdo bude mít ve tváři odkaz démonů, pustím mu tuhle desku. Možná si potom svůj poslední čin rozmyslí. Je vlastně hrozně těžké hudbu ABSQUE COR popisovat. Myslím si, že slova jsou zbytečná. Lepší je opravdu poslouchat. Nihilistické, temné, chladné ozvěny z lesa sebevrahů! Tajemný black metal, který pohřbí vaši duši zaživa!


Asphyx says:

The last time everyone saw him was a few months ago. He seemed happy and smiled as always. He had a lot of plans, things were going well. Yet they found him swinging from a branch. with his tongue hanging out and no suicide note. The forest was black around him, and in the darkness the eyes of ghosts could be seen. Glowing and bloody. Or was it just a mirage, an illusion? I don't know, but when we took him down and cut the rope, there was a look of incredible terror on his face. It looked like he'd been through something crazy and horrible.

Black metal is a style of music that depends a lot on whether I believe in it. It has to awaken dark thoughts in me, I have to focus on my own inner world. ABSQUE COR is a Polish band with one member. His name is Vos and he is signed on all instruments and vocals. This is their second full-length album and it's necessary to write straight away that this is music that runs through my veins as well. Urgent, frosty, mysterious blasphemy.


I have to praise the sound and the cover (WS Artworks). I like the way Vos approaches music as such. For me, it's always terribly important if the songs burn me and cool me down at the same time. My heart must be beating in the same rhythm. With the new release "Na zawsze cieniem..." that's the case. I'm surrounded by sadness and melancholy. I really enjoyed listening to it in the woods when it was dark. The fresh snow crunched under my feet and all the dead animals I met had long since had empty spaces for eyes. The base is old school Norwegian and Swedish black metal, then very tastefully ambient areas are added. This is music that sounds in winter blizzards. Gusts of wind whip you in the face and you hear the wailing. These are the undead, forever cursed. All those who ended their lives by their own hand. I recommend listening to the album in one piece, preferably in the dark and in silence. Turn off all the lights and sit down. Increase the volume gradually. Eventually, if you get into the recording, grim stories will begin to unfold before you. You'll project black and white films on the wall, full of pain, torn faces and burning, icy fire. My brain boiled in its own juices and a chill settled in my bones. Someday, when I go into the woods again and meet someone with a legacy of demons in their face, I'm going to play this record for them. Maybe then he'll change his mind about his last act. It's actually really hard to describe ABSQUE COR's music. I think words are useless. It's better to really listen. Nihilistic, dark, cold echoes from the suicide forest! Mysterious black metal that will bury your soul alive!


tracklist:
01. Zapaść
02. Jeden Raz Za Dużo
03. Nawet Nie Próbuj
04. Dziękuję, Ze Jesteś
05.Piosenka O Niczym
06.Солнце Мёртвых (Der Golem cover)

Line-up:
Vos • Everything

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine