DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 28. ledna 2024

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Into the Abysmal Void (2024)


CARNAL SAVAGERY - Into the Abysmal Void
CD 2024, Moribund Records

for english please scroll down

Už si ani nepamatuji, kdy mi přivezli první kosti. Bylo to tuším někdy v devadesátých letech. Venku byla mlha a z márnice se ozývaly divné hlasy. Vstoupil jsem dovnitř a byl jsem ihned roztrhán na kusy. Nemrtví mě vzali mezi sebe a zavřeli mě do starých katakomb. Od té doby jsem nespal a neviděl světlo. Nevadí mi to. Práce je sice těžká, ale hraje mi zde muzika, kterou mám stále rád. Starý, severský death metal, plný chladu a temnoty. Třeba takový,  jaký umí švédští maniaci CARNAL SAVAGERY. Jedná se přesně o druh smrti, kterou když jednou potkáte, tak už nikdy nebudete chtít jinak.

Pánové opět chřestí pytlem plným kostí a dělají to velmi zkušeně a elegantně. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Maso je ohlodáno a lebky se smějí do ticha. Doporučuji i předchozí nahrávky (odkazy na recenze a rozhovor naleznete dole pod článkem). Tohle je masakr v márnici, jako za starých dobrých časů. Zvedám kladivo a pokračuji ve své morbidní práci. Stejně jako CARNAL SAVAGERY. 


Nedávno mi jedna mrtvola, předtím, než jsem ji rozdrtil na prach, vyprávěla a o tom, jak byla dlouhé roky zavřená v opuštěném domě hluboko v lesích. O hladu a s nekonečným strachem v srdci. Pouta zaříznutá do masa, šílený démon, kterému nikdy neviděla do tváře. Uvědomil jsem si, že atmosféra nové desky "Into the Abysmal Void" je velmi podobná. Hodně k tomu přispívá masivní a chladný zvuk. Líbí se mi i morbidní motiv na obalu. Jedná se o představu, kterou můžete u nás v podzemí dost často spatřit na vlastní oči. Stačí poslouchat tuhle nahrávku a nechat se pohřbít zaživa. Mám rád rukopis téhle smečky, jejich přístup mi dělá moc dobře na mé zkažené duši. Pánové vás roztrhají ve stylu třeba takových DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Jedná se o švédskou klasiku, o metal ukovaný z těch nejkvalitnějších materiálů a ingrediencí. Kývám se spokojeně do rytmu a čekám na další dávku, na hromadu naskládaných kostí. Některé ještě dlouho po smrti smrdí nenávistí, vztekem, hnilobou a šílenstvím. Přesně jako hudba, kterou tvoří CARNAL SAVAGERY. Jedná se o hodně tradiční záležitost pro všechny zombie, které ještě neztratily pravou víru ve smrt. Jsem starý hrobník, který už se asi nikdy nezmění. Vlastně ani nemusím. Pokud budou hrát stále podobné smečky, budu mít čím krmit svoje uši. Letos nám pánové připravili pořádně plesnivé kusy syrového masa. Během poslechu mě mrazilo v zádech a kolem mě chodila dáma s kosou. Moc dobře věděla, že se tu hraje také pro ní. Už si ani nepamatuji, kdy mi přivezli první kosti. Bylo to tuším někdy v devadesátých letech. Venku byla mlha a z márnice se ozývaly divné hlasy. Vstoupil jsem dovnitř a byl jsem ihned roztrhán na kusy. Distorze všech vnitřností v těle! Švédský masakr motorovou pilou! Death metal, hniloba a chlad!


Asphyx says:

I don't even remember when my first bones were brought in. I think it was sometime in the '90s. It was foggy outside and there were strange voices coming from the morgue. I walked in and was immediately torn apart. The undead took me in and locked me in the old catacombs. I haven't slept or seen the light since. I don't mind. The work is hard, but there's music playing, and I still like it. Old Nordic death metal, full of cold and darkness. Like the kind that Swedish maniacs CARNAL SAVAGERY do. This is exactly the kind of death that once you've met, you'll never want it any other way.

Once again, the gentlemen rattle a bag full of bones and do it with great skill and elegance. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. The meat is nibbled and the skulls laugh into silence. I recommend the previous recordings as well (links to reviews and interviews can be found at the bottom of the article). This is a massacre in the morgue, just like the good old days. I pick up the hammer and continue my morbid work. Just like CARNAL SAVAGERY.


Recently, a corpse, before I crushed it to dust, told me how it had been locked up for years in an abandoned house deep in the woods. Of hunger and endless fear in her heart. Handcuffs cut into her flesh, a mad demon she never saw the face of. I realized that the atmosphere of the new album "Into the Abysmal Void" is very similar. The massive and cold sound contributes a lot to it. I also like the morbid motif on the cover. It's an image that you can see quite often in our underground with your own eyes. Just listen to this record and let yourself be buried alive. I love the signature of this pack, their attitude does a lot of good to my corrupted soul. The gentlemen will tear you apart in the style of the likes of DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. This is Swedish classics, metal forged from the finest materials and ingredients. I sway contentedly to the rhythm and wait for the next batch, for the pile of stacked bones. Some still smell of hatred, rage, rot and madness long after death. Just like the music of CARNAL SAVAGERY. This is a very traditional affair for all zombies that haven't lost their true faith in death. I'm an old undertaker who will probably never change. Actually, I don't have to. If they keep playing packs like this, I'll have something to feed my ears. This year, the gentlemen have prepared some seriously moldy cuts of raw meat. I got chills while I listened to them and a lady with a scythe walked by. She knew full well that this was a place for her, too. I don't even remember when the first bones were brought in. I think it was sometime in the '90s. It was foggy outside and there were strange voices coming from the morgue. I walked in and was immediately torn apart. Distortion of all the viscera in my body! A Swedish chainsaw massacre! Death metal, rot and cold!





Tracklist:
01. Defleshing Bones 
02. Morbid Death 
03. Stench Of Burnt Decay 
04. Column Of Maggots 
05. Limb By Limb 
06. Choked To Death 
07. The Revenant 
08. Reek Of Decomposing Flesh 
09. Into The Abysmal Void 
10. Raped In A Coffin 
11. Buried Alive 
12. Rotting In A Grave

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý první - Sepnuté ruce v Drážďanech


Příběh čtyř stý čtyřicátý první - Sepnuté ruce v Drážďanech

Stojím u Semperova divadla a připadám si děsně světácky. Chodím po městě už asi dvě hodiny a nemůžu se nabažit. Vzpomínám na vyprávění rodičů, jak mě sem vzali kdysi za socialismu. Dodnes jsou na chalupě v bedně nějaké plastové hračky. Myslím, že oranžový králík a žlutý medvěd. Kráčím, jako by mi zde všechno patřilo. Svoboda, svoboděnka. Nikdo nás ani nekontroloval na hranicích. Normálně jsme v Praze zalezli do vlaku a vydrncaní vylezli až v Drážďanech. Byla tichá chladná noc a protože jsme chudí studenti, tak nemáme ani na taxíka. Šli jsme do ubytovny (nebo kolejí, intru nebo kýho šlaka) pěšky. Mám krosnu narvanou čínskými polívkami, lunch meatem a paštikami. Plán je jednoduchý. Ušetřit co nejvíc na jídle a mít na pivo. Zajít do klubu. Aby bylo o čem vyprávět. Jsem tady jen jako doprovod. Přes den má blondýnka školu. Výměnný pobyt, ke kterému jsem se tak trošku přivtírnul. Ale všichni jsou rádi, aspoň tu nebudeš, v tom velkým světě sama.

Žmoulám v ruce marky a přemýšlím, jestli si mám dát někde pivo. Nedám. Bylo by mi líto utratit peníze. Chyběly by mi večer. Jdu raději jen tak městem, nakukuju do výloh. Německo už je sedm let zase pohromadě v jednom státu a je to znát. Bohatý vývěr zboží, pro našince ale děsně drahé. Čeká mě ještě několik hodin. Bloudím a zase se nacházím. Mapu, kterou jsem si totiž okopíroval v plzeňské knihovně, nelze moc používat. Je stará. Hodně stará. Potkávám skoro samé turisty, sem tam se mě někdo zeptá na cestu. Procvičuji angličtinu, ale ještě se trošku stydím, i když podle toho, jak mluví ostatní, vůbec nemusím. Partička studentů odněkud z Litvy, páreček Japonců, všichni míří jedním směrem. Jdu také. A mám obrovské štěstí. Ráno je volný vstup do galerie. Věhlasné obrazy, o kterých toho příliš nevím. A tak na sebe nechám jen tak působit sixtínskou Madonu od Raffaela, jsem v úžasu nad krásou, nad tahy štětcem. Pokloním se pánům Rembrantovi, Rubensovi, Bellotovi. Výtvarnému umění vůbec nerozumím, ale jsem doslova oslněn. Připadám si jako nějaký divoch, který se poprvé dívá do zrcadla. Bože, to je nádhera. Řeknu asi nahlas, protože se otočí nějaká paní. Vy jste Čech?

Přitakám a asi mám nějakej dobráckej ksicht, protože se dá ihned do řeči, je ráda, že vidí krajana. Vyprávím něco málo o sobě a ona mě pozve do kumbálku na kafe. Není to žádný turek, ale presso silné jako býk. Motá se mi trošku hlava, jsem zvyklý jen na české náhražky. Usmívá se na mě, je hrozně milá. Vzala si Němce, ještě před revolucí, pak ovdověla. Zeptám se nesměle, jestli bych nemohl přijít i se svoji holkou, ale víte paní, my oba studujeme, nemáme skoro žádný peníze. Podívá se na mě snad ještě vstřícněji. Kývne hlavou a řekne mi, abychom přišli v sedm, že se potom zavírá a na vrátnici ať se na ní odvolám. Hej, osude, mám najednou dárek pro svoji krásnou dámu a odcházím a prozpěvuji si. Zase si sním, létám v oblacích, spřádám jako nějaké komplikované pavučiny myšlenky. Zavedou mě až k otomanu u paní galeristky, na kterém bych dělal se svoji ženou věci, to vám povím. A jak jsem ztracený v představách, zase zabloudím. Nemůžu najít školu, u které mám být. Běhám, jako pominutý a moje klukovská čest mi nedovolí se zeptat na cestu. 

Uff, čeká na mě před vchodem. U ní čtyři další dívky. Dvě z Francie, jedna Polka a jedna Španělka. Ihned mě představí a všechny mě hned olíbají. To není špatný zvyk, pokusím se o vtip v angličtině, akorát se nikdo nesměje. Blondýnka tedy řekne moji větu v němčině a všechny se řežou jako o závod. Kam půjdeme? Znám tu jeden podnik, řekne Španělka, která prý už v téhle škole byla loni. Zajímavé je, že na nás a na Polce je vidět, jak se ošíváme, jsme chudí. Studenti a ještě jsme ze zemí, které trpěly pod Rusákama. Zvláštní, možná je to slovanská sounáležitost nebo jen prožitá historie, ale Polka je mi nejvíc sympatická. Taky je nejhezčí. Zalezeme do podniku, který vede k našemu velkému překvapení Rus. Usadíme se a když se podíváme na jídelní a nápojový lístek, protočí se nám panenky. Tenkrát se tak nějak čekalo, že budu platit jako muž, ale nestane se tak. Po několika hodinách, vypitých pivech a panácích vše zatáhne Španělka. Prý otec je bohatý, rozvedený, tak ať ho to něco stojí. Znovu se olíbáme, já se cítím ještě víc světově a řeknu, pojď, mám pro tebe velké překvapení.

Ohlásíme se na vrátnici, celí nesví a ohromeni velkým světem. Víte, byl třeba hrozně velký rozdíl v tom, že se k nám vrátný nechoval jako hovado, že se číšník usmíval, že prodavačky poděkovaly, že jste k nim vůbec přišel. Všichni, i do posledního pomocníka v kuchyni, se k nám chovali hezky. Někdy možná moc škrobeně, ale byl to kulturní šok. A to jsme prosím byli kousek od hranic, navíc v bývalém východním Německu. Žádné vidláctví, žádné chování řeznických psů. Hrozně si to užíváme, stejně jako kulturu. Paní galeristka už nás čeká. Potom zažijeme jeden z takových těch krásných okamžiků, na které se nezapomíná celý život. Je hodně znát, že tahle dáma obrazy miluje. Mluví nádherně, je to koncert pro jedny ladné ruce, zvonivý hlas a slova. Pro mě je to spousta nových informací, vezmu tenkrát galerie na milost. Vždycky jsem považoval malování a sochy za něco, co stejně nikdy nepochopím. Ve škole nás občas někam vzali, ale bylo nás 30 blbečků v pubertě a socialistické výstavy byly svět sám pro sebe. Spíš jsme z toho měli srandu. V Drážďanech to ale bylo něco úplně jiného. Krása střídala nádheru.

Musím to paní říct, aby věděla a jak cítí z mého hlasu nadšení, tak ještě přidá na obrátkách. Vezme nás i do místností, ve kterých se restauruje, ukáže nám svoje království. Nezapomenutelný zážitek, za který jí málem utrhnu ruce, jak jí pořád děkuju. Blondýnka je tak šokovaná a má takovou radost, že si musíme sednout venku na studené schody a jen tam tak chvilku sedět. Pojď, projdeme se kolem Labe a pak někam zapadneme. Je to jenom náš týden, nikdo nás tady nezná a nějaké peníze přeci jen máme. Máme sepnuté ruce, když našlapujeme ve vlahé noci. Pod námi se valí kupředu řeka, která pramení pár desítek kilometrů od naší chalupy. Jsme hrozně dospělí, pro nás jsou Drážďany několik večerů naše město. Majestátní budovy, obchody, kavárny. Měla jeden takový sen, o kterém snila jako malá holka. Viděla kdysi na staré černobílé televizi vysílání z Rakouska. Nějaký francouzský film, ve kterém si ráno před prací sedla mladá dvojice ke stolečkům na ulici. 

Splnil jsem jí její sen, poprvé v Drážďanech, podruhé v Paříži. Pila ladně a hodně pomalu, protože to byla celá jedna výplata na brigádě. Mám třetinku piva a moje milá nějaké dobré vínko. Nejsme opilí alkoholem, ale jeden druhým. Tančíme v ulicích, smějeme se, jsme mladí a záříme. Na pokoji, který je spojený ještě s jedním, probíhá nějaká party. Holky z odpoledne, každá v ruce s nějakým nápojem, mají vlhké oči. Jen se usmějeme a musíme, nejde to jinak. Zamknu v pokoji a ztratím se. Chci aby to bylo co nejhezčí, tak se snažím být jemný, hraji na svoji budoucí ženu jako na kytaru. Miluju tě a ona to řekne mě. Pak se ozve bouchání na dveře a povzbuzování. Já je zabiju. Vylezu jen tak, v trenýrkách a ony se smějí. Jak jsou rozjetý, tak na mě bouchají i na dveře do sprchy. Dám se do kupy a moje milá taky. Sedneme si s holkama a kalíme až do svítání. Spíš sedím a poslouchám. Jsem pořád plný celého dne, občas si klimbnu a když usnu doopravdy, cítím, jak mě přenášejí do postele. Asi jsem to přehnal. Ta vodka od Polky byla fakt silná.

Druhý den si přepočítám několikrát peníze a zjistím, že máme ještě na jednu větší akci. Pak utrum. Kamarád na koleji mi říkal, že se máme určitě zajít podívat do nějakýho klubu. Je to sice spíše punk, ale je prý vyhlášený. Pátral jsem na internetu, v paměti, ale zaboha nemůžu přijít na jeho jméno. Podle mě už dávno neexistuje. Jenom vím, že jsem jej našel pár kilometrů od středu, v jedné malé uličce a namaloval jsem si plánek. Napsal si názvy ulic, abychom nezabloudili. Včetně orientačních bodů. Stejně jsme zabloudili. Protože jsme se šli předtím zase projít a když už byl čas, tak jsme byli úplně někde jinde, než jsem si původně myslel. Ale máme výhodu, blondýnka umí německy a tak se párkrát zeptá. Jsme na místě. Kousek vedle je hospoda a tak si sedneme každý na jedno pivo. Ještě nikdy jsem snad takhle dlouho nesrkal. Ale na dveřích je napsané, že tu dnes hrají nějaké kapely. Vstup zadarmo. Může si mladý student v Čech přát něco víc? Myslím, že určitě ne. Dopijeme, tedy dopiju vyvětralé pivo a jde se dovnitř. Jsme tu prosím úplně první.

Za barem je asi největší Němka, co jsem kdy viděl. Má děsný pařáty a velké náušnice, které cinkají a musím se na ně pořád dívat. Řekne mi, co čumím, což zní jako výslech na policejní stanici. Takhle štěkají bachařky, pošeptám své milé a ona mi objedná pivo. Přijde pár punkáčů, kteří vypadají úplně stejně jako u nás. Je tu ale i chlápek, co je černý jako bota. Pro mě doslova zjevení, punkáče černocha jsem fakt ještě v životě neviděl. Všichni, až na barmanku, se pořád usmívají, sem tam někdo poposkočí, protože z repráků hraje nahlas muzika. Jaké to překvapení, když se ve dveřích zjeví kráska z Polska. Připomíná zjevení. Mezi zaplivanými stoly, přítmím, počmáranými zdmi. Je líbezná, řeknu své milé a ona přikývne. Přisedne si k nám a je úplně stejně překvapená jako my. Ty posloucháš punk? To u nás v Polsku jsou tyhle dvě hudební směry úplně oddělené. Chvilku mluvíme, sranda je, že nakonec zvítězí ruština, protože s angličtinou se oba trápíme a německy už moc neumím. Dozvím se, že tady dnes bude hrát jedna polská kapela. Podle názvů neznám ale nikoho, kdo bude dneska hrát. Říkal jsem to pak Vencovi, ale také nevěděl. Ale to je jedno.

Polka má dvě placatky, holka naše šikovná. A tak je to koncert jak má být. Paříme, skáčeme, děláme, že jsme největší fanoušci na světě. Poláci se sežerou jako hovada, padají z pódia, ostatní se jim smějí a padají pak taky. Vyhodí nás kolem dvanácté, mě prosím pěkně doslova, protože mám slinu. Ještě, že už nemáme peníze. Barmanka mě skroutí ruku a normálně vykopne. Ty velká příšero, napadne mě jediná nadávka. Hrozně se ale směju a holky taky. Nojo, problém je, že jsem tak opilej, že nevidím na mapku. Kudy na ubytovnu? Zavěsím se do blondýnek a přijde mi trošku divný, že se naše nová kamarádka netulí ke mě, ale spíš k mojí holce. Dozvíme se to ale až u Labe, kde bliju já, pak ona a nakonec i má drahá. Jsme jak rozladěný orchestr. Stoupne si na kamenný sokl. Dívá se do dálky, pod ní se leskne hladina řeky, jak je opilá, tak pláče a že se jí prostě líbí holky. Obejmu jí a řeknu, ať si z toho nic nedělá, že mě taky. Usměje se a otře si slzy. Je naměkko. Pak nám vypráví, jaké to je, být lesbičkou v Polsku. Řeknu vám, žádný med.

Konečně dorazíme do pokoje. Rozejdeme se a já usnu jako špalek. Ráno mě neprobudí ani švitoření dívek, co se chystají do školy. Mám ji jak z praku ještě kolem poledne. Polka nikam nešla, jedna absence je prý povolena. Taky jí bolí hlava. Mám aspoň parťáka. Chodíme po památkách a ona mi říká, jak by tu chtěla žít, zůstat, pracovat. Utéct od kyselých ksichtů, poznamenaných socialismem. Kývám souhlasně hlavou, moc dobře vím, o čem mluví. Byla to naše poslední společná opice. Pak už jsme neměli žádné peníze. S Polkou jsem byl přes den, odpoledne jsme pak všichni prolézali Drážďany. Večer nás nechávala samotné a my chodili kolem řeky a ruce jsme měli vždy sepnuté.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. ledna 2024

Report, photos, video - SQUASH BOWELS, EMBRIONAL, BRUTALLY DECEASED, SEE YOU IN HELL - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 26. 1. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Dostali jsme se do stavu, kdy nás musí vyděsit i předpověď počasí. Když se to dobře pojme, tak i námraza v lednu dokáže být šokem. K tomu se každý den někde stane vražda. Byl to takový hodný soused, vždycky zdravil. Nikdy se nic nezlevní a když je velká úroda, tak určitě zdraží chleba. Ten zdraží vždycky. Kdybych byl mimozemšťan, co před dvaceti lety odletěl a letos se vrátil, asi bych si to hodil. Pokud se tedy může zelený mužíček oběsit. Nemáme to lehké, co? A děláme si to sami. Pliveme na sousedy, protože mají lepší auto, barák, kozatější paní. Chováme se podle influecerentů, kteří jsou zajímaví jenom tím, že se nebojí šokovat. Možná právě proto se čím dál tím víc před vším uzavírám. Nerad čtu špatné zprávy, nelíbí se mi tupé seriály. Místo toho se vracím na začátek. Vždycky jsem miloval knihy, metal, sport a les.

Jak člověk stárne, tak se na něj nabaluje spousta starostí a zodpovědnosti. Občas tomu tak chce osud, někdy starej dobrej strejda Bůh a nebo prozřetelnost, a najednou máme pocit, že na nás všechno padá. Práce, zdraví, starosti. V takových momentech vypínám celej svět a zajdu na pivo s kamarádama. Vyčistíme si hlavu, zasmějeme se, jako my na Výsluní), v pátek k večeru, když jsme se připravovali na koncert (já kupříkladu hlavně na EMBRIONAL a BRUTALLY DECEASED, anžto jsem death metalistou). Jakoby se najednou čas zastavil, když jsem viděl své spolubojovníky, jak do sebe hází vychlazené pivo a usmívají se. Máme to nastavené pořád stejně. Rovnice metal + pivo = zábava, pořád platí a funguje. Když nad tím přemýšlím, tak vlastně stále ještě chodím na akce hlavně kvůli lidem. Atmosféra bývá neopakovatelná a zážitky nepřenosné. Přesto se vám je pokusím opět zprostředkovat. To bylo tenkrát tak...do hospody zavítali i Embrional, zdravíme se, kecáme...



V práci jsem byl neklidný od rána. Na počítači se mi neustále v pravém rohu objevovaly šílené zprávy vygenerované pravděpodobně umělou inteligencí. Krev, sex, šok! Otevřu tedy raději mobil a je to ještě horší. Oklepu se mrazem. Jednak nám v práci netopí a hlavně na mě vyskočil další nenávistný příspěvek. Raději pracuji, abych vše do jedné stihnul. Se sluchátky na uších se připravuji. A vymýšlím názvy metalových kapel (black metal - KABANOS, death metal - ZANÍCENÝ NEHET, thrash metal - ELEKTRICKÝ ZOMBIE, heavy  metal - OCELOVÉ ELASŤÁKY). Domů jedu přes celé město, abych potom prohodil pár slov s rodinou. Na zítra mi nic neplánujte, pravděpodobně se nebudu moc hýbat, mluvit, ani reagovat na světlo. A to musím sepsat report, natáhnout fotky a video. Práce jak na kostele. Nikdo vám za to nic nedá. Pochválí málokdo. Tati a proč to tedy děláš? Abych si vyčistil hlavu. Odpovím a jdu na to pivo. Probíráme knížky, předchozí akce, plánujeme následující. Zkrátka obyčejný, ničím zajímavý život stárnoucích metalistů. Ale srandy je kopec. Jsme na stejné vlně a plně se socializujeme, jak by řekli dnešní mladí. 

Jdu ještě naposledy na žlábek a libuji si, že aspoň ta prostata je zatím v pořádku. Jinak mě bolí celé tělo, moc jsem nespal, moc pracoval, ponocoval, hodně psal, propagoval, snažil se podporovat kapely. Padám na hubu, ale nedávám to na sobě znát. Mám nasazený opravdový, upřímný úsměv a vstupem do mého oblíbeného klubu ze mě všechno spadne. Zdravím další kamarády a známé. Měl bych si dělat poznámky, jako jsem to viděl u jednoho psavce, neměl bych pít, abych se pečlivě soustředil na výkony kapel. Jenže to já neumím. Jsem přesně v takové té vznešeně rozevláté náladě, kdy mě nic "zázrakem" nebolí a je mi moc fajn. Dám si pivo a v družném rozhovoru čekám na první kapelu.


BRUTALLY DECEASED - opět jsme spolu, zase po nějaké době, otevřeli další rakev. Mimo shnilého těla ve značném stádiu rozkladu v ní byl také uložen starý death metal. Rodokmen mrtvého lze vystopovat jak do dalekého Švédska, tak i třeba na Floridu. Gentlemanům to sypalo o sto šest. Praskalo mi v kostech a mozek se vařil ve vlastní šťávě. Pokud vám něco říká pojem trepanace lebky, tak určitě víte, o čem píšu. Kapela připravuje nové album a myslím si, že je na co se těšit. Alespoň dle libozvučných ukázek, které zazněly sálem jako nějací morbidní poslové z katakomb. Říkám to stále a dokola. Když death metal, tak prosím takto. Navíc to mělo poctivý, metalový koule. Howgh! 





We opened another coffin together, again after some time. Apart from the rotten body in a considerable stage of decomposition, it also contained old death metal. The dead man's lineage can be traced to as far away as Sweden and as far away as Florida. Gentlemen were in for a treat. My bones were cracking and my brain was boiling in its own juices. If the term skull trepanation means anything to you, you know what I'm writing about. The band is working on a new album and I think it's something to look forward to. At least according to the lilting samples that rang through the hall like some morbid messengers from the catacombs. I've said it over and over again. If death metal, then please like this. Plus, it had honest, metal balls. Howgh!


SEE YOU IN HELL - crust hard core destrukce těla i mysli. Kapela hraje zcela mimo moji kompetenci, ale baví mě. Už jsem je párkrát viděl a vždy jsem odcházel spokojený. V pátek tomu nebylo jinak. Byla to smršť, vichřice, uragán. Vše náležitě neučesané, naštvané. Pánové to do nás nahrnuli a neměli s námi žádné slitování. Jen jsem měl trošku strach, aby mi nevypadaly plomby a keramika z té mé nevymáchané huby. Taková to byla síla!  




Crust hard core destruction of body and mind. The band plays completely out of my competence, but I enjoy it. I've seen them a couple of times and always left satisfied. Friday was no different. It was a whirlwind, a whirlwind, a hurricane. All properly unkempt, angry. The gentlemen piled into us and had no mercy on us. I was just a little worried about the fillings and ceramics falling out of my unwashed mouth. It was such a force!


EMBRIONAL - každý si asi představujeme peklo jinak. Pokud nevíte nebo tápete, měl bych pro vás jeden tip. Ti chytřejší z vás už asi tuší. Tuhle polskou temnou smečku sleduji již od jejich počátků. Nikdy mě nezklamali. Nestalo se to ani v Plzni. Zazněly songy plné nihilismu, špíny,  hnisu, zkažené krve. Všechno smrdělo sírou a chvílemi jsem měl pocit, že z pódia stéká rozžhavená láva. Hudba těchto satanových následovníků není pro každého. Vyžaduje pozornost a pořádnou dávku morbidní fantazie. Bylo to mocné, divoké, zuřivé, plné krutých a ošklivých melodií. Během vystoupení jsme spolu s kapelou sestoupili o několik metrů pod zem a exhumovali jsme další hroby prokletých. Technika se střídala s agresí a smrt byla velmi blízko. Na tomhle hřbitově se mi hodně líbilo. Skvělá zabijácká práce a death  metal, který smrděl sírou. 







I guess we all imagine hell differently. If you don't know, or if you're confused, I have a tip for you. The smarter among you probably already know. I've been following this Polish dark pack since their early days. They've never let me down. It didn't even happen in Pilsen. There were songs full of nihilism, filth, pus, bad blood. Everything smelled of sulphur and at times I had the feeling that hot lava was dripping from the stage. The music of these followers of Satan is not for everyone. It requires attention and a good dose of morbid imagination. It was powerful, wild, furious, full of cruel and ugly melodies. During the show, the band and I descended several feet underground and exhumed more graves of the damned. Technique alternated with aggression and death was very close. I really liked this cemetery. Great killer work and death metal that reeked of sulfur.


SQUASH BOWELS - je libo něco málo vyhřezlých vnitřností? Nějaké to syrové gore grindové maso, podávané na špinavém prkně? Nejsem v tomhle stylu nijak kovaný a rozhodně není častým hostem v mém jídelníčku, ale pánům to na pódiu moc slušelo. A nejen to. Je to stará parta, co brázdí pódia od roku 1994. Legenda, chcete-li. Poláci kopli do vrtule a na nás se snesl z pódia déšť brutálních riffů, groove pasáží i zuřivých sypaček. Tohle všechno dohromady mělo několik důsledků. Popraskané ušní bubínky, mozek vyteklý z hlavy, střeva, válející se všude kolem. Myslím to samozřejmě obrazně, ale pokud byste byli na koncertě s námi, určitě byste mi potvrdili, že to byl klasický masakr bez kompromisů. Troufám si tvrdit, že se pitva povedla na výbornou! 





Would you like some of the guts of the carcass? Some of that raw gore grind meat served on a dirty plank? I'm not forged in this style, and it's certainly not a frequent guest on my menu, but the gentlemen were very much at home on stage. And not only that. They're an old crew that's been taking the stage since 1994. A legend, if you will. The Poles kicked the propeller and a rain of brutal riffs, groove passages and furious sprinkles descended on us from the stage. All this together had several consequences. Cracked eardrums, brains spilling out of our heads, guts rolling all over the place. I mean this figuratively, of course, but if you were at the show with us, you'd confirm that it was classic carnage without compromise. I dare say the dissection was excellent!

Zvuk byl dobrý, návštěvnost slušná a organizace v pořádku.  

Když už se zadaří a vyrazím na koncert v Plzni, tak se pokaždé utrhnu ze řetězu. Většinou končím na baru, popíjím a nechci, aby akce skončila. Potácím se klubem, tlemím se od ucha k uchu a nic nedbám toho, že už mám věk a šedé vlasy nejen na skráních. Na tomto místě by se slušelo poděkovat pořadatelům a vlastně všem, kdo se o mě tak hezky starali. Ani vlastně pořádně nevím, jak jsem se ocitl doma. Ráno jsem dělal, že spím, nechtěl jsem do toho špinavýho, reálnýho světa plnýho dezinformací, tupých zpráv, umělých celebrit, vstoupit. Pak jsem byl ale stejně probuzen a mě nakonec zůstaly aspoň parádní vzpomínky na skvělou akci. Bylo dobře? Bylo. Díky, díky a ještě jednou pěkně děkuji. Mějte se co nejlépe a vaší podpory si opravdu vážím, nemyslete.


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - CONVOCATION - A dark, freezing doom death metal opus!

Interview with funeral doom death metal band from Finland - CONVOCATION.

Answered L. and M.N. , thank you!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! I was up very early this morning. There was snow outside and I walked several kilometres to work. It was freezing, -18 degrees Celsius and I was listening to your new album "No Dawn for the Caliginous Night" on the way. There were heavy black clouds over the city. Somehow both music and nature came together for me. I have to compliment you, the new album is really very good. How was it made? And where did you want to go from the last record?

L: Thank you. That sounds like a really good way of listening to the album although -18 is tad too much for my liking. We somehow wanted to create an album that is not “urban” or “nature” in its atmosphere but somehow a bit beyond that - otherworldly maybe. We didn´t have that clear vision of where should we go after Ashes Coalesce but instead we just explored a bit, created songs and tried to figure out what kind of big picture will appear for us.


I've been following your musical journey since the very beginning. And every time I listen to one of your records I imagine deep and dark forests somewhere near you, in Finland. Does the environment you live in influence you in any way? I mean now a certain melancholy, maybe even sadness, eternity, that can be heard in your music. Where do you come up with most of the themes for the new songs?

MN: Well this is the land of darkness, suicides and alcohol problems. So, of course it has an influence on us.

L: I´d say it definitely does influence a lot. I live in a place where on the other side there´s city and other other fields and forests. I tend to do walks there on the nature quite a bit and soak in that atmosphere. It´s where I am at peace the most. And I am definitely sure about being Finnish does affect a lot. We grew up with listening to stories of all kinds of hardships and life after wars and the general mentality and mood is very bleak. Most of the music in the radio is very melancholic and lyrics always deal with some problems. “Everything is horrible”.

We did work on the themes together with Marko and ended up digging into human psyche the most.

How do CONVOCATION actually compose, create new material? I understand that Lauri Laaksonen creates all the music and then Marko Neuman sings the vocals? How is the songwriting for CONVOCATION and DESOLATE SHRINE different?

L: From the basic process point of view it´s not that different. I work on ideas first in my head, then with either guitar of keyboard and see where to flow takes me. But I work differently in a smaller scale with Convocation and DS. I have different guitar that I use, I write way more with keyboard with Convocation and so on. It´s a different kind of mindset nowadays.


Why did you decide to play doom metal in particular? What fascinates you about this style? For me it's like I need to calm down in today's fast-paced world, to stop, to collect my thoughts. I really like to read books with your records. I like to wander in the woods at the weekend and when I come back I sit in my chair and read. I listen to "No Dawn for the Caliginous Night" and then I feel cleansed. How do you feel about this style?

L: That´s a really good question. I think originally I wanted to do more with keyboards, organs and such instruments as I had used them in few DS songs already. And it was always on the slower parts. So that lead to the conclusion that I want to go deeper into that realm. It wasn´t from the kind of “fan” perspective that I wanted to make doom (funeral or otherwise) because of I like certain bands. It was purely a step further down the road. It felt natural and interesting. I might as well now come clean that I do not listen very much doom metal myself compared to black- and deathmetal for example.

MN: To me personally, I'm not a huge Doom Metal fan. I like some Death Doom combinations, but like traditional Doom, no. Except Profetus. I love that band.

I understand completely. I also tend to put some albums on when I do basically anything other than music. Artwork, chores, reading and so on. For some reason having albums on background makes me very immersed with them as I don´t TRY to listen to anything. The music just works it´s magic from background to (sub)consciousness.

The Czech Republic is a small country in the middle of Europe. We are a former socialist country. Yet, when we talk with our friends in the pub, we like Finland very much. Your culture, your nature (if you only knew how many documentaries I've seen about your nature!). Somehow I feel that we perceive music very similarly. I feel like when a band from your country plays somewhere (I love SOLOTHUS, PURTENANCE and many others!), I understand them, I like the way they play. How do you perceive your scene and bands? Do you stick together? Do you support each other?

L: It might have something to do with our past, being subjugated by a much larger country and then getting free of that afterwards. It leaves a huge mark on culture and people. The interesting thing is that for me, even through I love our nature, it is not that super special in a way. I always look abroad for example Norway how amazing their nature is and so on. I guess it´s a human condition to always look elsewhere, right? I mean, you have amazing nature just as well and beautiful cities.

MN: I book and organize shows for a few Finnish Death Metal bands and work in Helsinki Death Fest etc. So, I support Death Metal bands in Finland. As I see it, we stick together and support each other.

I´d say we try to stick together and we are very very connected. But honestly, we (Convocation for example and, sorry guys, Solothus as well) are more of the “older generation” nowadays. I hope that the younger ones will carry the torch but I haven´t been in much contact with them. If they exists, hah. Of course we are a country with a small population so when you know guys that play instruments well and share similar interests, you tend to befriend them and do all kinds of shit together. Share tips, listen to music, talk about movies, life, drink and party together and so on.


I work in a company that bought one of your factories a few years ago. My colleagues, when they come to Helsinki, rave about the city. The food, the drink, the environment. But when I ask them about clubs, they don't know because they don't listen to metal. Do you play with CONVOCATION anywhere? Or are you just a band that records albums? Can you recommend a good club? Just so I know when I finally get to you. How are CONVOCATION doing with live performances in general?

L: Huh, interesting. I´d like to know which one. At the moment we don´t have a stable live line-up so no gigs. But we might in the future do something about that. Helsinki is a nice place but like most cities, it is not instantly visible. Lot´s of the nice places are maybe harder to find and requires a bit of exploration. I personally fell in love with Helsinki again when I was spending a summer to write around the city just randomly going here and there. It gives you new perspective to “old boring city”.

One thing that is a shame though is that our clubs for live music are going down the toilet. Many of the good mid-size places have done down under and there has been no replacement. So it's either really really small clubs or huge arenas and nothing in between.

I have to get back to the new album. I can't help but ask, what studio did you record in, who is signed for mixing and mastering? Because the sound is really chilling, beautifully clear and perfectly expresses the overall atmosphere of the album.

L: Thanks. It´s all me with the mastering done by Greg Chandler. I worked with the album in my, eh, mobile studio “Desolate Dungeon” where I recorded drums and all the other instruments. A long process, but I do think it was worth all the trouble. That was exactly my goal - to have a bit more clarity on the textures without sacrificing too much of the heaviness. Really hard balance to maintain but overall it worked out well enough.


The cover also complements your music beautifully. Am I wrong in thinking it's a photo? Where was it taken and who is the author? Or is it a painted picture? It really caught my eye because that's what the sky looked like when I first heard your new record.

L: It´s a digital painting by me. It's a thematic summary of the album in a nutshell but done in a way that it´s not instantly noticeable. Nor even very somber. Basically it is a kind of serene scenery in daylight but clouds and/or some entities are there to not just block the sun but strangle it forever. The entites are reaching each other and soon to be linked, strangling the light. It is, like the album title itself, an analogue of depression, dementia or any other severe disease clouding or poisoning one´s mind. I wanted to get a bit of old Anathema and Candlemass feel to it but it is also pretty generic Finnish scenery. I was driving from the middle of the Finland back home to south and the weather was kind of like that: sunny but constantly shifting patches of clouds formed very dark shadows all over and at the end the light didn´t reach the ground anymore. I was at that moment thinking of the concept for the cover art and realised that damnit, it´s in front of me the whole time.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? Do you have any musical training? What was the first band you played in? What was your first gig? Tell me, tell me...

MN: I had no role models. I was into extreme metal at an early age, but I didn't look up to no one. I don’t know why, I just didn’t. I have some musical training, but i learned more by studying myself. For example, singing and screaming in the shower. My first gig? The year was 1995. We (yes the band had a name) were drunk, we let minors in secretly through the back door, broke some instruments and cabinets (not our own), one of us got beaten up and we were thrown out from our own gig. Total disaster. Loved every second of it.

L: I was forced to play piano as a kid but I ended up doing more basic kids stuff - playing football, computer games and so on. It wasn´t really that interesting to me especially because I was forced to play songs from the notes. I found it very boring and I kind of understood the value of music in my life better when I got the means to Create it myself. Not just play what other people have already written.

I´m not sure about role models. Those shifted probably every year. For drums probably Lombardo from Slayer way back in the 80´s. But overall, it could have been anyone or anything. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (a Finnish prog trio), Classical music, Dracula´s Soundtrack, you name it. My first gig was probably some Christmas or summer festival of school. I was one of the few people at school that wanted or could play the drums so I was asked to help out many times. Hated that, haha.


Necessary question at the end. What is CONVOCATION planning in the next few months? Do you have any message for the fans? Here's your space...

L: I´m going to track drums for one song that will, along with another that didn´t fit on the album, be on a split. So two new songs upcoming!

Thanks for the interview and of course thanks all for the support. It is very appreciated especially during these long and dark days of december.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I already know what I'm going to listen to tomorrow on my way to work. It's supposed to be freezing again, and I think "No Dawn for the Caliginous Night" is an obvious choice for me. It's an excellent album, thanks a lot for your music too! Have the best of luck!

L: Sounds like a an excellent plan. And best of luck to you as well!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONVOCATION - Temný, mrazivý doom death metalový opus!

Rozhovor s funeral doom death metalovou skupinou z Finska - CONVOCATION.

Odpovídali L. and M.N. , děkujeme!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! Ráno jsem vstával velmi brzy. Venku byl sníh a do práce jsem šel několik kilometrů. Mrzlo, bylo -18 stupňů Celsia a poslouchal jsem cestou vaši novou desku „No Dawn for the Caliginous Night“. Nad městem byly těžké černé mraky. Nějak se mi oboje, hudba i příroda, spojilo v jeden celek. Musím vám vyseknout poklonu, novinka je opravdu velmi povedená. Jak vznikala? A kam jste se chtěli od minulé desky posunout?

L: Děkuji. To zní jako opravdu dobrý způsob poslechu alba, i když -18 je na můj vkus až příliš. Chtěli jsme nějak vytvořit album, které by svou atmosférou nebylo "městské" nebo "přírodní", ale tak nějak trochu mimo - možná nadpozemské. Neměli jsme tak jasnou vizi, kam bychom se měli po "Ashes Coalesce" vydat, ale místo toho jsme jen trochu zkoumali, tvořili písně a snažili se přijít na to, jaký velký obraz se nám objeví.


Sleduji vaši hudební cestu od úplných začátků. A pokaždé, když poslouchám některou z vašich desek, představuji si hluboké a temné lesy někde u vás, ve Finsku. Ovlivňuje vás nějak prostředí, ve kterém žijete? Myslím tím teď určitou melancholii, možná i smutek, věčnost, které lze z vaší hudby zaslechnout. Kde vás napadne většina motivů pro nové skladby?

MN: Tohle je země temnoty, sebevražd a problémů s alkoholem. Takže to na nás samozřejmě má vliv.

L: Řekl bych, že určitě hodně. Žiju v místě, kde je na druhé straně město a na další straně pole a lesy. Mám tendenci se tam dost často procházet po přírodě a nasávat tu atmosféru. Tam jsem nejvíc v klidu. A rozhodně jsem si jistý, že to, že jsem Fin, má velký vliv. Vyrůstali jsme s posloucháním příběhů o nejrůznějších útrapách a životě po válkách a celková mentalita a nálada je velmi ponurá. Většina hudby v rádiu je velmi melancholická a texty se vždy zabývají nějakými problémy. "Všechno je hrozné".

Na tématech jsme pracovali společně s Markem a nakonec jsme se nejvíce ponořili do lidské psychiky.

Jak vlastně CONVOCATION skládají, tvoří nový materiál? Chápu to dobře, že Lauri Laaksonen vytvoří veškerou hudbu a Marko Neuman potom nazpívá vokály? Jak se liší skládání pro CONVOCATION a DESOLATE SHRINE?

L: Z hlediska základního procesu se to tolik neliší. Nejdřív pracuji na nápadech v hlavě, pak s kytarou nebo klávesami a pak se dívám, kam mě to zavede. Ale v menším měřítku s Convocation a DS pracuji jinak. Mám jinou kytaru, kterou používám, s Convocation píšu mnohem víc na klávesy a tak dále. V dnešní době je to jiný druh myšlení.


Proč jste se vlastně rozhodli hrát zrovna doom metal? Čím vás tenhle styl fascinuje? Já to mám třeba tak, že se potřebuji v dnešním rychlém světě uklidnit, zastavit se, srovnat si myšlenky. Hrozně rád si třeba u vašich desek čtu knížky. O víkendu se rád toulám v lesích a když se vrátím, sednu si do křesla a čtu si. K tomu poslouchám „No Dawn for the Caliginous Night“ a pak si připadám očištěný. Jak vnímáte tento styl vy?

L: To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že jsem původně chtěl více pracovat s klávesami, varhanami a podobnými nástroji, protože jsem je už použil v několika písních DS. A vždycky to bylo v pomalejších pasážích. Takže to vedlo k závěru, že chci jít hlouběji do této sféry. Nebylo to z takového toho "fanouškovského" pohledu, že bych chtěl dělat doom (funerální nebo jiný), protože mám rád určité kapely. Byl to čistě krok dál po cestě. Přišlo mi to přirozené a zajímavé. Stejně tak bych teď mohl říct na rovinu, že sám doom metal ve srovnání například s black a deathmetalem moc neposlouchám.

MN: Pro mě osobně nejsem velký fanoušek doom metalu. Mám rád některé kombinace death doomu, ale jako tradiční doom ne. S výjimkou Profetus. Tu kapelu mám rád.

Tomu úplně rozumím. Taky mám tendenci pouštět si některá alba, když dělám v podstatě cokoli jiného než hudbu. Výtvarné práce, domácí práce, čtení a tak dále. Z nějakého důvodu, když mám alba puštěná na pozadí, jsem do nich hodně ponořený, protože se nesnažím nic poslouchat. Hudba prostě působí jako kouzlo od pozadí až do (pod)vědomí.

Česká republika je malý stát uprostřed Evropy. Jsme bývalá socialistická země. Přesto, když se s kamarády bavíme v hospodě, tak máme Finsko hrozně rádi. Vaši kulturu, přírodu (kdybys jen věděl, kolik jsem viděl dokumentů o vaší přírodě!). Nějak cítím, že vnímáme hudbu velmi podobně. Připadá mi, že když někde hraje nějaká kapela od vás (miluju SOLOTHUS, PURTENANCE a spoustu dalších!), rozumím jim, líbí se mi, jak hrají. Jak vnímáš vaši scénu a kapely ty? Držíte pohromadě? Podporujete se navzájem?

L: Možná to souvisí s naší minulostí, kdy jsme byli podmaněni mnohem větší zemí a pak jsme se od ní osvobodili. Zanechalo to obrovskou stopu na kultuře a lidech. Zajímavé je, že pro mě, i když mám rád naši přírodu, není svým způsobem tak super výjimečná. Vždycky se podívám do zahraničí, třeba do Norska, jak je jejich příroda úžasná a tak dále. To už je asi taková lidská vlastnost, že se vždycky podíváme jinam, ne? Vždyť vy máte úžasnou přírodu stejně tak i krásná města.

MN: Bookuju a organizuju koncerty pro několik finských deathmetalových kapel, pracuju na Helsinki Death Festu atd. Takže podporuji deathmetalové kapely ve Finsku. Vidím to tak, že držíme při sobě a vzájemně se podporujeme.

Řekl bych, že se snažíme držet pohromadě a jsme hodně hodně propojení. Ale upřímně řečeno, my (například Convocation a, promiňte, kluci, i Solothus) dnes patříme spíš ke "starší generaci". Doufám, že pochodeň ponesou ti mladší, ale s těmi jsem zatím moc v kontaktu nebyl. Pokud vůbec existují, haha. Samozřejmě jsme země s malým počtem obyvatel, takže když znáš kluky, kteří dobře hrají na nástroje a mají podobné zájmy, máš tendenci se s nimi spřátelit a dělat spolu různé blbosti. Sdílet tipy, poslouchat hudbu, povídat si o filmech, o životě, pít a pařit spolu a tak dále.


Pracuji ve firmě, která před několika lety koupila jednu vaší továrnu. Kolegové, když k vám do Helsinek jezdí, tak si město hrozně pochvalují. Jídlo, pití, prostředí. Když se jich ale zeptám na nějaké kluby, tak nevědí, protože neposlouchají metal. Hrajete s CONVOCATION někde? Nebo jste jen kapelou, která nahrává alba? Mohl bys nám nějaký dobrý klub doporučit? Já jen, abych věděl, až se k vám konečně dostanu. Jak jsou na tom CONVOCATION se živým vystupováním všeobecně?

L: Zajímavé. Rád bych věděl, která. Momentálně nemáme stabilní koncertní sestavu, takže žádné koncerty. Ale možná s tím v budoucnu něco uděláme. Helsinky jsou pěkné místo, ale jako většina měst nejsou hned vidět. Spousta pěkných míst se možná hůř hledá a vyžaduje trochu průzkumu. Já osobně jsem se do Helsinek znovu zamiloval, když jsem trávil léto toulkami po městě a jen tak náhodně chodil sem a tam. Dá vám to nový pohled na "staré nudné město".

Jedna věc je ale škoda, že naše kluby pro živou hudbu jdou do háje. Spousta dobrých středně velkých podniků skončila a nenašla se za ně náhrada. Takže jsou to buď opravdu hodně malé kluby, nebo obrovské arény a nic mezi tím.

Musím se ještě vrátit k novému albu. Nedá mi to, ale musím se zeptat, v jakém studiu jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? On je totiž zvuk opravdu mrazivý, krásně čitelný a perfektně vyjadřuje celkovou atmosféru desky.

L: Díky. Všechno jsem to nahrál já a mastering provedl Greg Chandler. Na albu jsem pracoval ve svém mobilním studiu "Desolate Dungeon", kde jsem nahrál bicí a všechny ostatní nástroje. Byl to dlouhý proces, ale myslím, že to stálo za tu námahu. To byl přesně můj cíl - mít trochu jasnější textury, aniž bych obětoval příliš mnoho z té tíhy. Bylo opravdu těžké udržet rovnováhu, ale celkově to dopadlo dost dobře.


Obal také krásně doplňuje vaši hudbu. Pletu se, když si myslím, že se jedná o fotku? Kde vznikla a kdo je jejím autorem? Nebo je to namalovaný obraz? Mě opravdu zaujal, protože přesně takhle vypadala obloha, když jsem slyšel vaší novou desku poprvé.

L: Je to moje digitální malba. Je to tematické shrnutí alba v kostce, ale udělané tak, aby to nebylo hned patrné. Ani příliš ponurá. V podstatě je to taková klidná scenérie za denního světla, ale jsou tam mraky a/nebo nějaké entity, které slunce nejen zakrývají, ale i navždy škrtí. Entity se k sobě přibližují a brzy se propojí, čímž světlo uškrtí. Je to, stejně jako samotný název alba, analogie deprese, demence nebo jiné těžké nemoci, která zatemňuje nebo otravuje mysl člověka. Chtěl jsem do toho dostat trochu starých Anathem a Candlemass, ale zároveň je to dost generická finská kulisa. Jel jsem ze středu Finska zpátky domů na jih a počasí bylo tak nějak podobné: slunečno, ale neustále se měnící skvrny mraků vytvářely všude velmi temné stíny a na konci už světlo nedosáhlo na zem. V tu chvíli jsem přemýšlel o konceptu obalu a uvědomil si, že ho mám sakra celou dobu před očima.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání? V jaké první kapele si hrál? Jaký byl tvůj první koncert? Povídej, vyprávěj…

MN: Neměl jsem žádné vzory. V raném věku jsem se věnoval extrémnímu metalu, ale k nikomu jsem nevzhlížel. Nevím proč, prostě jsem to nedělal. Mám nějaké hudební vzdělání, ale víc jsem se naučil studiem sám. Například zpěvem a křikem ve sprše. Moje první vystoupení? Psal se rok 1995. Byli jsme (ano, ta kapela se tak jmenovala) opilí, pustili jsme tam tajně zadním vchodem nezletilé, rozbili jsme nějaké nástroje a skříně (ne vlastní), jednoho z nás zmlátili a vyhodili nás z vlastního koncertu. Totální katastrofa. Milovali jsme každou vteřinu.

L: Jako dítě jsem byl nucen hrát na klavír, ale nakonec jsem dělal spíš základní dětské věci - hrál jsem fotbal, počítačové hry a tak dále. Moc mě to nebavilo, hlavně proto, že jsem byl nucen hrát písničky z not. Připadalo mi to velmi nudné a hodnotu hudby v životě jsem tak nějak lépe pochopil, až když jsem dostal prostředky k tomu, abych si ji mohl sám vytvářet. Ne jen hrát to, co už napsali jiní.

Se vzory si nejsem jistý. Ty se měnily asi každý rok. U bicích asi Lombardo ze Slayer už v 80. letech. Ale celkově to mohl být kdokoli nebo cokoli. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (finské progresivní trio), klasika, Dracula´s Soundtrack, prostě cokoliv. Můj první koncert byl pravděpodobně nějaký vánoční nebo letní školní festival. Byl jsem jeden z mála lidí ve škole, kteří chtěli nebo uměli hrát na bicí, takže mě mnohokrát požádali o výpomoc. Nesnášel jsem to, haha.


Nezbytná otázka na konec. Co chystají CONVOCATION v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? Zde máš prostor…

L: Chystám se natočit bicí pro jednu skladbu, která bude spolu s další, která se na album nevešla, na splitku. Takže se chystají dvě nové písně!

Díky za rozhovor a samozřejmě děkuji všem za podporu. Velmi si jí vážíme, obzvlášť v těchto dlouhých a temných prosincových dnech.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Už teď vím, co budu poslouchat zítra cestou do práce. Má zase mrznout a myslím si, že „No Dawn for the Caliginous Night“ je pro mě jasnou volbou. Je to vynikající album, díky moc i za vaši hudbu! Mějte se co nejlépe!

L: To zní jako skvělý plán. A hodně štěstí i tobě!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine