DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 26. ledna 2024

Recenze/review - CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral (2023)


CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem neviděl světlo. Kdysi dávno, ještě na konci osmdesátých let minulého století, mě navštívili démoni. Prokleli mě a řekli mi, abych zde hlídal. Ve staré, studené a plesnivé kobce. Jedinou mojí radostí je hudba. Pokaždé, když se ke mě dostane něco morbidního a zkaženého, rozproudí se mi krev v žilách. Začnu se kývat do rytmu, odříkávat tajemnou mantru smrti a nakonec mi popraskají všechny kosti v těle. Stalo se mi to i při poslechu nové desky polských death black metalistů CULTUM INTERITUM. 

Není divu, již od prvního riffu jsem si připadal, jako znovu prokletý. Tohle je album, které muselo vznikat v opuštěných katakombách, mezi dávno mrtvými těly. Nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům i démonům. Hraje se totiž hlavně pro ně. 


Kapela vzešla z hlubokého polského podzemí. Z míst, kde hoří pekelné ohně a hříšníci trpí za své hnusné a zvrácené činy. Zaujal mě ihned absolutně devastující a maniakální zvuk. Užívám si morbidně temné nálady, už dávno nejsem v současném divném světě. CULTUM INTERITUM vás vezmou na dlouhý výlet bez konce. Potkáte zohavená těla, ucítíte pach zkaženého masa i síry. Rozhodně se nejedná o desku pro slabé povahy. Naopak, na své si přijdou fanoušci třeba takových BLASPHEMY, DEICIDE, PROFANATICA, BEHERIT, SACRÓFAGO, REVENGE, PROCLAMATION. Pro mě jsou ale nejdůležitější děsivé a hororové nálady, které kolem mě během společných setkání létají jako můry kolem spalujícího ohně. Představte si starou jeskyni, o které se říká, že v ní žije stará bestie. Letos se probudila, říká si CULTUM INTERITUM a touží po čerstvé krvi. Když ohledáte první mrtvolu, oběť její zvrácenosti, budete se cítit úplně stejně, jako při rituálu zvaném "Sacrum Funeral". Není to rozhodně nahrávka na první dobrou, je nutné několik společných seancí, teprve pak vám pronikne jako nějaký hodně zlý jed do žil. Nejdříve se stanete svým vlastním stínem a začnete se bát ohně. Budete vyhledávat stará pohřebiště, opuštěné kostely s divnou pověstí a hluboké jeskyně. Stanete se zvířetem, zlou šelmou. Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem neviděl světlo. Prokleli mě a řekli mi, abych zde hlídal. Ve staré, studené a plesnivé kobce. Jedinou mojí radostí je hudba. Pokaždé, když se ke mě dostane něco morbidního a zkaženého, rozproudí se mi krev v žilách. Blasfemický black death metal, který smrdí zkaženým masem a sírou! Peklo!


Asphyx says:

I don't know how long it's been since I've seen the light. Once upon a time, back in the late 1980s, I was visited by demons. They cursed me and told me to keep watch here. In an old, cold, moldy dungeon. My only joy is music. Every time something morbid and corrupt gets to me, it gets my blood pumping. I'll start swaying to the rhythm, chanting the mysterious mantra of death, and eventually every bone in my body will crack. It happened to me while listening to the new album of Polish death black metallers CULTUM INTERITUM. 

No wonder, from the very first riff I felt like I was cursed again. This is an album that must have been made in abandoned catacombs, among long dead bodies. I can't help but recommend this new release to all darkies and demons alike. It is played especially for them.


The band emerged from the deep Polish underground. From a place where hellfires burn and sinners suffer for their ugly and perverse deeds. I was immediately taken by the absolutely devastating and maniacal sound. I'm enjoying the morbidly dark mood, I'm long gone from the weird world of today. CULTUM INTERITUM will take you on a long trip with no end in sight. You will meet mutilated bodies, smell the stench of rotten flesh and sulphur. This is definitely not a record for the weak of character. On the contrary, fans of such bands as BLASPHEMY, DEICIDE, PROFANATICA, BEHERIT, SACRÓFAGO, REVENGE, PROCLAMATION will find it to their liking. But for me the most important are the scary and horror moods that fly around me like moths around a burning fire during our meetings. Imagine an old cave that is said to be inhabited by an old beast. This year it has woken up, it calls itself CULTUM INTERITUM and it is craving for fresh blood. When you examine the first corpse, a victim of its depravity, you will feel exactly the same as you did during the ritual called "Sacrum Funeral". It's definitely not a first time recording, it takes a few sessions together before it seeps into your veins like some very bad poison. First you become your own shadow and you become afraid of the fire. You will seek out old burial grounds, abandoned churches with strange legends and deep caves. You will become an animal, an evil beast. I don't know how long it's been since I've seen the light. They cursed me and told me to keep watch here. In an old, cold, moldy dungeon. My only joy is music. Every time something morbid and corrupt gets to me, it gets my blood pumping. Blasphemous black death metal that reeks of rotten meat and brimstone! Hell!



Music by E & K.M.
Lyrics by E & R.P.
Nimerius - guitars in 5th and 6th track
Grief - mixing and mastering as Tryton Audio, album intro & drums in 5th and 6th track
M - guest vocals in 3rd & 4th track
N - guest vocals in 5th track
Cover artworks by BMS Illustration.
Layouts by WS Artworks.

KNIŽNÍ TIPY - Vrána - James O’Barr (2012)


Vrána - James O’Barr
2012, Horory , Komiksy , Thrillery

Stojím na náměstí v Plzni a na zádech mě tíží batoh narvaný novými knihami. Mám takovou tu těžko definovatelnou radost a přemýšlím, co začnu číst jako první. V dutině lebeční mi létají divoce myšlenky, možná mám i zrychlený tep. Pořád nemůžu z hlavy vyhnat jeden obal. Hergot, kde já jsem jej ale viděl? Mozek je zvláštní zařízení, které někdy vymýšlí neskutečné věci. Nasednu na autobus a jedu domů. Vyskládám si na stůl jednotlivé tituly a stále mám pocit, že mi něco chybí. Mám ještě rozečtenou jednu starší knížku a protože nerad odcházím od rozdělané práce, tak se k ní vrátím. Nemůžu se ale soustředit. Jednak mě pořád někdo vyrušuje a potom mi mozek šrotuje na plné obrátky. Jdu raději spát, ale také to není k tomu. Hergot už ale, co mi to je? Usnu vždy jen na pár hodin. Jsem jak nějaký detektiv, který pátrá po ztracených vzpomínkách.

Nikdy jsem nebyl fanouškem komisků. Když jsem byl malý, tak jsem měl samozřejmě Rychlé šípy a potom bylo v Abíčku několik příběhů. Pamatuji si na jeden, který byl odněkud z Jižní Ameriky a skupina vědců v něm našla ztracený svět dinosaurů. To bylo ještě dávno před Jurským parkem. Druhý byl zase o návštěvě cizí planety. Byli tam lidé, kteří měli čtyři ruce. Přišlo mi to hrozně divné. Taky jsem někdy v roce 1994 viděl u kamaráda na VHS Vránu. S Brandonem Lee, který při natáčení zahynul. Díval jsem se vlastně hlavně proto, protože jsem obdivoval jako karatista jeho otce Bruce Leeho. Pamatuji si, že se mi tenkrát film moc nelíbil. Vůbec jsem netušil, že existuje nějaký komiks. To mi všechno došlo až v lednu roku 2024, když jsem se potřetí probudil a šel se podívat, jestli mi stále stojí na parkovišti auto. Zrovna nějaký chlápek vybíral popelnice. Když se rozhlédl kolem sebe, připomněl mi Vránu. Konečně mi to secvaklo. Druhý den jsem byl jako na trní a nemohl se dočkat, až v práci bude padla. Netrpělivě jsem se zase vydal do knihkupectví.

Když jsem odcházel, tak jsem nějak podvědomě věděl, že vše zapadlo krásně do sebe. Je to krásná práce. Hrozně temná a smutná, o pomstě za záhrobí. Ale to vy asi všichni víte. Mluvil jsem o tom s jedním kamarádem z IT. Připadalo mi, že jsem z jiného světa. Ty vole, ty neznáš komiks Vrána? Omlouval jsem se, protože já na tohle nikdy nebyl. Ale stalo se, nakonec jsme se našli. Udělal jsem doma výjimku. Odložil jsem rozečtenou knížku a naplno se věnoval James O’Barrovi a jeho příběhu. Myslím si, že určitě není pro každého. Stejně jako film. Ale ten příběh je hrozně silný, smutný, znovu a znovu mě dostával. Zajímavé je, že jsem si základ stále pamatoval, ale teď vylezly na povrch úplně jiné myšlenky a pasáže. Hodně bolestivá záležitost plná černých emocí. Trošku jsem litoval snad jediného, že jsem si nedal kdysi v devadeátých letech víc práce, abych knihu i film víc pochopil. Jenže znáte to, nemůžu být u všeho. Také se samozřejmě moje vnímání po letech mění a dávám dnes šanci spoustě věcem, kolem kterých jsem dříve jen proběhl.

Přitom, je to vlastně taková klasika, touha po pomstě, nic převratného. Jenže ono jde spíš o způsob, jakým je komiks napsán a ilustrován. To je krásná sběratelská práce, kus něčeho fyzického, co chcete vlastnit. A když jsem si k tomu pustil ještě dobrý kov smrti, vše se mi krásně propojilo. Najednou jsem věděl, že vše opravdu zapadlo do sebe, že jsme si s knížkou souzeni. Tak to vidíte, co všechno můžete zažít. Vlastně by se dalo také napsat, že Vrána oslovila i mě, který nejsem komiksovým nadšencem. Seděl jsem v pokoji, listoval stránkami a zase jednou nevěděl o světě. Někdy přemýšlím, proč vlastně stále čtu, proč pořád hledám nové knihy i muziku. Možná je to kvůli pocitu, že žiju, že uniknu na chvilku ze stereotypu všedních dní. Asi jako když někdo tráví dlouhé hodiny sledováním sportu. Přitom by se mohl podívat jen na výsledky. Mám to prostě v krvi a nehodlám na tom nic měnit. Vrána mě hrozně bavila, cítil jsem z ní obrovskou sílu. 

Mám to tahle vlastně od malička. Každá knížka, časem pak i deska, má svůj vlastní příběh. Musel jsem se k ní dostat nějakým způsobem, přesně si pamatuji, jak jsem ji nesl domů, jestli byla nová nebo z antikvariátu. Nejsem nijakým velkým sběratelem, ale je prostým faktem, že v mé knihovně najdete krásné kousky. Vrána patří mezi ně. Možná ji už jako komiksoví nadšenci máte. Ze mě se příznivec obrázků s popisy asi nikdy nestane. I když, kdo ví? Chápu, že třeba v USA mají komiksy úplně jinou historii. Možná se dostanu někdy i k nějakému jinému. Uvidíme, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Děkuji vám za pozornost a buďte bdělí, nikdy nevíte, jakou knížku objevíte!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle je Vrána, jak jste ji ještě neviděli — neuvěřitelnou pouť anděla pomsty a zároveň oslavu opravdové lásky... konečně tak krutou, inteligentní a zároveň nezapomenutelnou, takovou jaká byla původně zamýšlena. James O'Barr vytvořil přetavením utrpení a bolesti osobní tragédie do kreseb Vránu. Silně očistný příběh Erika – který se navrátil ze záhrobí, aby se pomstil pouličnímu gangu za svoji smrt a smrt své snoubenky – zaujal čtenáře po celém světě. Věhlas získal díky filmové adaptaci, při jejímž natáčení nešťastnou náhodou zemřel herec Brandon Lee.

Nyní tento román v obrazech vychází konečně kompletní v rozšířené verzi, tak jak ho původně autor zamýšlel. Kniha obsahuje navíc:

- Třicet stran nikdy nezveřejněných kreseb včetně nového závěru „Jiskrný kůň“ a emotivní pasáže „O vánocích v srpnu“
- Novou předmluvu od Jamese O'Barra
- Ztracené pasáže zrekonstruované za použití původních výtvarných technik


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. ledna 2024

Recenze/review - DROWNED - Procul His (2024)


DROWNED - Procul His
CD 2024, Sepulchral Voice Records

for english please scroll down

Zlo bývá někdy ukryté hluboko pod povrchem. Zdánlivě spí a krmí se nenávistí. Některé jedince prozradí oči, jiní občas vybuchnou. Někdy to bývá otázka příležitosti. Tichá ulice v černé noci. Rituály plné smrti a utrpení. My, staří fanoušci extrémního metalu moc dobře víme, že existují horší věci, než umírání. Po deseti letech se vrátila kapela, kterou sleduji celou dobu jejich existence. Němečtí DROWNED vždy přesně věděli, o čem je zlo a utrpení. I letos potvrzují, že dokáží do své hudbu promítnout chladnou, zákeřnou temnotu. 

Důkazem budiž jejich nové album "Procul His", které je po okraj narvané prudkým jedem, špínou a hnisem. Připomíná kdysi dávno nedoléčenou ránu, která se po letech znovu zanítila. Tepe v ní zkažená krev a když nakonec praskne, tak se z ní vyhrne prvotřídní smrtící kov s příměsí doomových nálad. Zlo, které dlouhé roky spalo ukryté hluboko v podzemí, se opět probudilo. 


Jediným původním členem kapely, která vznikla v roce 1992, je kytarista Tlmnn. Jeho rukopis je pro DROWNED zásadní. Když totiž posloucháte pečlivě, dostanete se do pradávné jeskyně, ve které spí bestie. Za zvuků téhle desky se probudí a sežere vás zaživa. Alespoň tak vnímám album já. U takto starých smeček nemám rád přirovnání k ostatním, podle mě se to příliš nesluší. Přesto, pro představu. Pokud máte rádi INCANTATION, NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCFYRE, DEAD CONGREGATION a další podobné tmáře, mohla by se vám líbit i nová nahrávka těchto prokletých démonů. Určitě oceníte perfektní zvuk, který se vám zadře pod kůži. Jsou to ale hlavní motivy, jednotlivé riffy, zničující bicí i chorobný vokál, které dohromady vytvářejí absolutně nihilistickou atmosféru. Zlo v podání Němců je opravdu plazivé, slizké, nechutné a nepříjemné. V určitých momentech může dojít i k návykovým, halucinačním jevům. Deska působí jako nějaké zvláštní, neklidné zaříkávání, které není z tohoto světa. Pánové se museli vydat nahrávat hluboko pod zem, možná i na druhou stranu, za řeku Styx. Songy jsou totiž velmi propracované, pestré, zahalené do šedého pláště z pavučin. Garantuji vám, že pokud máte bohatou fantazii, tak budete během poslechu "Procul His" ve zcela jiných dimenzích. Dívám se do tmy a mrazí mě v zádech. Ze stínů vystupují přízraky bez tváře. Podávají mi ruku, mluví beze slov, jejich dotyky mě pálí a chladí zároveň, stejně jako nové album. Umírám a znovu se rodím. Jsem navěky prokletý. Zlo bývá někdy ukryté hluboko pod povrchem. Zdánlivě spí a krmí se nenávistí. Starodávný, temný death metalový rituál nasáklý hnisem a hnilobou! Zlá mantra z onoho světa!


Asphyx says:

Evil is sometimes hidden deep beneath the surface. Seemingly asleep and feeding on hatred. Some individuals are betrayed by their eyes, others occasionally explode. Sometimes it's a matter of opportunity. A quiet street on a black night. Rituals full of death and suffering. We old extreme metal fans know all too well that there are worse things than dying. Ten years on, the band I've been following for their entire existence has returned. Germany's DROWNED have always known exactly what evil and suffering is all about. This year they also confirm that they can project a cold, insidious darkness into their music. 

The proof is their new album "Procul His", which is packed to the brim with violent venom, filth and pus. It's reminiscent of a wound once long ago that went unhealed, only to re-inflame years later. Corrupted blood flows in it, and when it finally bursts, it spews out top-notch death metal with a dash of doom. The evil that has been sleeping deep underground for years has awakened again.


The only original member of the band, which was formed in 1992, is guitarist Tlmnn. His signature is essential to DROWNED. For if you listen carefully, you will be transported to an ancient cave where the beast sleeps. It wakes up to the sound of this record and eats you alive. At least that's how I perceive the album. I don't like comparisons to other old packs like this, it doesn't really fit in my opinion. Still, to give you an idea. If you like INCANTATION, NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCFYRE, DEAD CONGREGATION and other such obscurantists, you might also like the new record of these cursed demons. You will appreciate the perfect sound that gets under your skin. But it's the main motifs, the individual riffs, the devastating drums and the morbid vocals that combine to create an absolutely nihilistic atmosphere. The evil as performed by the Germans is truly creepy, slimy, disgusting and unpleasant. At certain moments it can even become addictive, hallucinatory. The record comes across as some strange, restless incantation that is not of this world. The gentlemen must have gone deep underground to record, maybe even to the other side, beyond the River Styx. The songs are in fact very elaborate, colourful, wrapped in a grey cloak of cobwebs. I guarantee that if you have a rich imagination, you will be in a completely different dimension while listening to "Procul His". I look into the darkness and I get chills. From the shadows, faceless phantoms emerge. They shake my hand, they speak without words, their touches burn and chill me at the same time, just like the new album. I'm dying and being born again. I'm cursed forever. Evil is sometimes hidden deep beneath the surface. Seemingly asleep and feeding on hatred. An ancient, dark death metal ritual soaked in pus and rot! An evil mantra from the other world!



about DROWNED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)


TRACKLIST
1. Star Tower
2. Phantom Stairs
3. Corpse God
4. Malachite Mirror
5. Man In Devil In Man
6. Blue Moth Vault
7. Seed Of Bones
8. Chryseos Vas

Recenze/review - RIBSPREADER - Reap Humanity (2024)


RIBSPREADER - Reap Humanity
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Když jsem šel kolem kostela, zrovna končila mše. Ven vycházeli lidé a divně se usmívali. Křižování nemělo konce. Potom vyšel on, služebník boží. Podíval se na mě a otevřel pusu. Měl v ní rozeklaný jazyk, jako jedovatý had, jako samotný ďábel, převlečený za kněze. Šel jsem za ním. Otevřel rezavou bránu na hřbitov a zmizel v jedné staré kobce. Nad vchodem byl nápis RIBSPREADER a já věděl, že jsem zde správně. Tuhle smečku mám moc rád. Hraje totiž velmi syrově, zuřivě a temně. Našel jsem ho, jak sedí u otevřené rakve. V ní ležel starý, prokletý mnich, který měl jeho tvář.

Nové album je určeno opět pro všechny nemrtvé, pro přízraky, pro démony,  pro všechny, kteří ještě poslouchají opravdový death metal. Novinka má opět velmi chladnou a podmanivou atmosféru. Rogga Johansson a jeho věrní znovu ukázali, jak se to má dělat, jak se hraje v záhrobí. 


Někdy chci být sám, jen tak sedět a poslouchat muziku. Jsem napnutý a zvědavý u reproduktorů a užívám si novinky, které mi umí polámat všechny kosti v těle. Když poslouchám "Reap Humanity", tak jsou černé mraky nad městem velmi nízko. Ulicemi se toulají zombie a krkavci naříkají před naším domem. Za rohem se objevila první mrtvola. Zmrzlá a s vyděšeným výrazem ve tváři. Lidé mluví o šíleném knězi, o ďáblovi. Přesně takové nálady lze vystopovat i na novém albu. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, jsou syrové a chladné, jako ruka staré mrtvoly. Pánové nenechali nic náhodě. Mají skvělý zvuk, obal, produkci, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušci se tak mohou soustředit na všechny morbidní nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Někdy nevím, jestli je to jenom zlý sen, děsivá noční můra, jenže potom se probudím a realita bývá ještě krutější. Masivní riffy, chorobami nasáklý vokál, touha ničit. Už vám někdy trhali zuby a nemohli je dostat ven? Hnusný zážitek a hodně bolestivý, když zanícená rána přichází postupně k sobě. Troufám si tvrdit, že poslech téhle desky je hodně podobný. Smrt je hodně blízko a dáma s kosou zase chodí kolem a usmívá se. Ještě zbývá si naposledy zatančit s démony a zombie a potom vám podá ruku a za zvuků "Reap Humanity" vás vezme na dlouhou cestu bez konce. Tohle album se opravdu povedlo. Je určeno pro všechny staré psy, pro fanoušky pohřbů do země, pro všechny prokleté. RIBSPREADER jsou ve skvělé formě. Tihle hrobníci nikdy nezklamou. Masivní, morbidní smrtící kov s chladným a krvavým otiskem! Krása čerstvě otevřených hrobů!


Asphyx says:

When I walked by the church, the mass was just ending. People were coming out and smiling strangely. There was no end to the crucifixion. Then he came out, the servant of God. He looked at me and opened his mouth. His tongue was forked, like a poisonous snake, like the devil himself, disguised as a priest. I followed him. He opened the rusty gate to the cemetery and disappeared into an old dungeon. Above the entrance was the sign RIBSPREADER, and I knew I was right here. I like this pack a lot. They play very raw, fierce and dark. I found him sitting by an open coffin. In it was an old, cursed monk with his face on it.

The new album is again for all the undead, for ghosts, for demons, for all those who still listen to real death metal. The new album has again a very cold and captivating atmosphere. Rogga Johansson and his faithful have once again shown how it should be done, how to play in the afterlife.


Sometimes I want to be alone, just sit and listen to music. I'm tense and curious at the speakers, enjoying the news that can break every bone in my body. When I listen to "Reap Humanity", the black clouds are very low over the city. Zombies roam the streets and ravens wail outside our house. Around the corner, the first corpse appears. Frozen and with a terrified look on his face. People are talking about a mad priest, the devil. That's exactly the mood you can trace on the new album. The songs are written very believably, they are raw and cold, like the hand of an old corpse. The gentlemen left nothing to chance. They have a great sound, cover, production, everything fits perfectly in place. Fans can concentrate on all the morbid ideas that abound on the record. Sometimes I don't know if it's just a bad dream, a terrifying nightmare, but then I wake up and the reality is even more cruel. Massive riffs, disease-soaked vocals, the urge to destroy. Have you ever had your teeth pulled and couldn't get them out? It's a nasty experience and very painful when an inflamed wound comes together gradually. I dare say listening to this record is a lot like that. Death is very close and the lady with the scythe is walking around smiling again. There's one last dance with demons and zombies to be done before she shakes your hand and takes you on a long journey with no end in sight to the sounds of "Reap Humanity". This album is a real success. It's for all the old dogs, for the fans of burying themselves in the ground, for all the damned. RIBSPREADER are in great form. These gravediggers never disappoint. Massive, morbid death metal with a cold and bloody imprint! The beauty of freshly opened graves!


about RIBSPREADER on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. The Skeletal Towers 
02. A Fleshless Gathering 
03. Reap Humanity 
04. Count Damnation 
05. As The Ghouls Are Summoned 
06. Like Breeding Vermin 
07. Further Into Decay 
08. Human Fodder 
09. Shrouded In Despair

středa 24. ledna 2024

Info - NIGHTS ov GORE and DESTRUCTION Tour 2024 - SQUASH BOWELS (PL), EMBRIONAL (PL), BRUTALLY DECEASED (CZ), SEE YOU IN HELL (CZ)



SQUASH BOWELS (PL)

EMBRIONAL (PL)

BRUTALLY DECEASED (CZ)

SEE YOU IN HELL (CZ)

Pátek 26. ledna 2024 - Plzeň – Pod Lampou

Sobota 27. ledna 2024 – Brno – Kabinet Múz + Deviance

Pátek 16. února 2024 - Praha – Modrá Vopice + Impulsealer*

Sobota 17. února 2024 – České Budějovice – MC Fabrika + Pure, Taedifer*

Čtvrtek 22. února 2024 - Lódz – Klubopiwiarnia

Pátek 23. února 2024 – Warszawa – VooDoo

Sobota 24. února 2024 – Bielsko - Biala – Rudeboy

* bez SYIH

Polská gore grindová legenda Squash Bowels, blasphemici Embrional, švédském nasáklý death metalisté Brutally Deceased a HC/crustový veteráni See You in Hell vyjedou na začátku letošního roku na společné víkendové tour nazvané NIGHTS ov GORE and DESTRUCTION, v rámci kterého se představí 4x v ČR!

Polsko je Evropským srdcem gore grindu a Squash Bowels nesou hrdě již neuvěřitelných 30 let na scéně prapor nasáklý krví a spiritusem a po delší době se představí v Čechách na klubové scéně. Kapela z Polského Bialystoku s neuvěřitelně dlouhým seznamem vydaných nahrávek a splitů bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co gore grind za svoji historii přinesl. Čekají vás brutální riffy střídající chytlavé groovy party, ultra rychlé sypačky a zprasený zpěv. Těšte se na legendy gore grindu, těšte se na Squash Bowels!

Extrémnímu metalu se v Polsku bezpochyby posledních 20 let daří. Embrional jsou jednou z kapel, která patří k tomu nejlepšímu, co v rámci death metalu za poslední roky vznikly. V Polsku byla vždycky velmi silná death metalová scéna a na pevných základech, které kdysi postavili např. Vader s Behemoth vznikla nová akvizice, kterou v roce 2003 založil Marcin Skullripper. Agresivní, temný a velice technický death metal v nejvyšší kvalitě. Kapela se členy Azarath, Dissenter nebo Hellfuck přiveze apokalyptickou jízdu smrti.

Další partou, která se v rámci NIGHTS ov GORE and DESTRUCTION tour představí, jsou domácí Brutally Deceased. Kapela, která už od roku 2007 drtí poctivý metal smrti se švédským HM-2 zvukem má čerstvě nahranou novou desku. Kromě klasických skladeb bezpochyby dojde na těchto koncertech i k představení některých novinek z připravovaného alba, které slibuje smršť sofistikovaných a atmosférických riffů podpořenou profesionálně zahranými blasty.

Druhým českým zástupcem na tomto turné jsou léty prověření borci z Brna - See You In Hell! Kapela, která už přes 20 let drtí poctiví hardcore crust s temnými texty má čerstvě vydanou desku „Do smrti a ještě dál“, která vyšla u Insane Society records a kterou v rámci setu určitě představí. O kvalitě SYIH v tomhle stylu nemůže být pochyb, se svojí muzikou objeli celý svět a tak nezbývá než se těšit na nihil crust as fuck!

 fb events:

https://www.facebook.com/events/1059938801674494

https://www.facebook.com/events/876613940248606

https://www.facebook.com/events/1343314846263548

https://www.facebook.com/events/1519408218808666

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Nonagon (2024)


BLOOD RED THRONE - Nonagon
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno jsem ztratil naději. Nepomáhalo vůbec nic. Zkusil jsem modlitby, zaříkávání i starodávné tajemné rituály. Moje oči ztrácely jiskru a tělu pomalu ubývalo maso na kostech. Lidé se mě začali stranit, říkali, že jsem divný, že mluvím cizí řečí. Kdyby jen věděli... Stalo se to již dávno, v dobách, kdy ještě světu vládly přízraky. Byl jsem proklet. Až navěky, amen! Je to již mnoho lety, co jsem propadl jediné pravé víře - ryzímu, nefalšovanému metalu. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, která mě dokáže rozsekat na malé kousky. Tentokrát jsem se vydal na dlouhou cestu bez konce. Na sever, do Norska. Abych se nechal pohřbít zaživa u nové desky maniaků BLOOD RED THRONE.

Nemá cenu zapírat, přiznal bych to i bez mučení. Pro tuhle smečku mám velkou slabost. Nikdy totiž neslevila z kvality. Pokaždé dostanete spoustu zajímavých melodií, chorobný vokál, zničující bicí. To vše zabalené v absolutní tmě a chladu a podávané na víku od rakve. Nové letošní album "Nonagon" jenom moje slova potvrzuje. Je hrozně příjemné být prokletý a poslouchat u toho novou desku BLOOD RED THRONE.


Trošku jsem se bál změny na postu zpěváka, ale Sindre Wathne Johnsen se ujal své role na výbornou. Vy si tak můžete vychutnat pořádnou porci shnilého masa ve stylu BLOOD RED THRONE. Vždy se mi moc líbilo, jak kapela pracuje s morbidními náladami, jakou dokáže vytvořit temnou a šílenou atmosféru. Na posluchače je vytvářen takový ten poctivý, surový tlak, který máme my staří fanoušci reálné smrti, tolik rádi. A to vše za podpory masivního a ostrého zvuku (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Navíc, protože jsme zároveň i sběratelé a podporovatelé, oceňuji parádní obal. Autorem je řecký malíř Giannis Nakos a podepisuji vám vlastní krví, že tenhle motiv se bude na tričkách i vinylech vyjímat opravdu dobře. Vraťme se ale k tomu nejdůležitějšímu, k hudbě. Pokaždé, když jsem "Nonagon" poslouchal, připadal jsem si jako lovená zvěř. Vždy jsem se naplno ponořil do jednotlivých songů a popraskaly mi všechny kosti v těle. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, s takovým tím krvavým nadšením, které vás přinutí mávat hlavou, podupávat si do rytmu a nakonec skončíte v mosh-pitu. Návštěva téhle hrobky mi dělá velkou radost na mé černé duši. Zničující surový kov smrti, který je načernalý jako ruka prašivé mrtvoly,  se vám bude určitě také líbit. Pokud jste byli kdysi prokletí jako já, tak na to můžete vzít jed. Norové jsou ve skvělé formě a neznají slitování. Tohle je nahrávka, která působí jako těžký vzduch na místech, kde se stalo něco hrozného, děsivého, násilného. Z riffů odkapává krev a skupina působí jako smečka prašivých vzteklých psů. Krvavý, prokletý, zuřivý smrtící kov, který se vám dostane až do morku kostí! Bestie, která vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

I lost hope a long time ago. Nothing was helping. I've tried prayers, incantations and ancient mystery rituals. My eyes were losing their sparkle and the flesh on my bones was slowly fading. People began to shun me, saying I was strange, that I spoke a foreign language. If they only knew... It happened a long time ago, in the days when ghosts still ruled the world. I was cursed. Forever and ever, amen! It's been many years since I succumbed to the one true faith - pure, unadulterated metal. I wander the underworld in search of music that can cut me to pieces. This time, I've embarked on a long journey with no end in sight. To the north, to Norway. To be buried alive by the new album from maniacs BLOOD RED THRONE.

There's no point in denying it, I'd admit it without torture. I've got a big soft spot for this bunch. They've never been one to skimp on quality. Every time you get lots of interesting melodies, sick vocals, devastating drums. All wrapped up in absolute darkness and cold and served on a coffin lid. This year's new album "Nonagon" only confirms my words. It's awfully nice to be cursed and listen to the new BLOOD RED THRONE album.


I was a bit afraid of the change in the singer, but Sindre Wathne Johnsen took his role perfectly. You can enjoy a good portion of rotten meat in the style of BLOOD RED THRONE. I've always loved the way the band works with morbid moods, the dark and crazy atmosphere they can create. It creates that honest, raw pressure on the listener that we old fans of real death love so much. And all of this is backed by a massive and crisp sound (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Plus, being collectors and supporters at the same time, I appreciate the awesome packaging. The artist is Greek artist Giannis Nakos and I sign with my own blood that this motif will look really good on t-shirts and vinyls. But let's get back to the most important thing, the music. Every time I listened to "Nonagon" I felt like a hunted animal. I was always fully immersed in each song and every bone in my body cracked. The songs are actually very well written, with that bloody enthusiasm that makes you bob your head, stomp to the beat and eventually end up in a mosh-pit. Visiting this tomb makes me very happy on my black soul. The devastating raw metal of death, which is blackened like the hand of a mangy corpse, is sure to appeal to you as well. If you were once cursed like me, you can take poison for that. The Norwegians are in fine form and know no mercy. This is a record that feels like heavy air in places where something terrible, horrible, violent has happened. Blood drips from the riffs and the band comes across as a pack of mangy rabid dogs. Bloody, cursed, furious death metal that gets right down to your bones! A beast that will tear you apart!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:







TRACKLIST
1. Epitaph Inscribed
2. Ode To The Obscene
3. Seeking To Pierce
4. Tempest Sculptor
5. Every Silent Plea
6. Nonagon
7. Split Tongue Sermon
8. Blade Eulogy
9. Fleshrend

LINE-UP
Daniel ”Død” Olaisen - Guitar
Ivan ”Meathook” Gujic - Guitar
Freddy "the Shred" Bolsø - Drums
Stian "Clammy Hackett" Gundersen - Bass
Sindre Wathne Johnsen - Vocals

Recenze/review - SERPENTS OATH - Revelation (2024)


SERPENTS OATH - Revelation
CD 2024, Odium Records

for english pleae scroll down

Některé rány se nikdy nezahojí. Někdy začnou bolet i po letech. Znovu se otevřou a začne z nich téct zkažená krev. Nejdříve v nich bude pulsovat špína ä zlo. Dostanete horečku a jedinou záchranou pro vás bude hudba. Musíte ale sestoupit hluboko pod zem, do starých katakomb, ve kterých se hraje prvotřídní black metal. Přesně takový, jako předkládají belgičtí tmáři SERPENTS OATH. Ti letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající desku a je nutné rovnou napsat, že je vynikající po všech stránkách.

Znovu se jedná o okultní obřad, který jasně a zřetelně připomíná starodávné rituály z devadesátých let minulého století. Pokud jste v té době poprvé přičichli k muzice, určitě víte, o čem hovořím. Belgičané moc dobře ví, jak zní opravdové peklo. Na to přísahám, amen! Nezapomeňte přidat hlasitost na maximum. Teprve potom si veškerý nihilismus, který je ve skladbách obsažen, vychutnáte naplno. 


Existuje už jenom tma a chlad. Jsem zavřený v plesnivé kobce a jedinou cestou ven je smrt. Zažívám při poslechu spoustu divokých představ. Hudba ve mě doopravdy rezonuje, dostává se mi pomalu do morku kostí, pálí mě a žhne. "Revelation" je albem, které nemá jenom skvělý chladný zvuk, majestátní obal a perfektní produkci. Kapela přidává ještě něco navíc, kus syrového masa, několik litrů jedu, po kterém zemřete v šílených křečích. Fanoušci třeba takových DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION se budou určitě kývat spokojeně do rytmu, stejně jako já, starý hrobník. Zahalte svoji tvář do pavučiny, sestupte po schodech dolů, do podzemí. Přestavuji si dávno opuštěný chrám, ve kterém se kdysi pořádaly krvavé rituály. Na kamenném pódiu stojí kapela a v davu se mísí živí s nemrtvými. Přesně takhle by to mělo vypadat. Vše je postaveno na silných melodiích, chorobných vokálech a drtivých bicích. SERPENTS OATH jsou pro mě i letos jasnou sázkou na jistotu. Je na ně spolehnutí, jako na samotnou Smrt. Je pro mě velmi příjemné ulehnout každé ráno do své oblíbené rakve a poslouchat u toho tuhle desku. Je totiž po okraj narvaná hnisem, mrazem, špínou, prašivinou. Jako když potkáte u cesty pohozenou mrtvolu. Pod nohama vám křupe čerstvý sníh a kapky krve jsou rozstříknuty v děsivých ornamentech. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové album doporučit. Obsahuje v sobě totiž vše potřebné, aby mohl být obřad zahájen. Některé rány se nikdy nezahojí. Okultní, temný, nihilistický black metal, který se dostane až do morku vašich kostí!


Asphyx says:

Some wounds never heal. Sometimes they start to hurt years later. They reopen and start leaking bad blood. Before long, they'll pulse with filth and evil. You'll get a fever, and the only salvation will be music. But you have to descend deep underground, into the old catacombs, where first-class black metal is played. Exactly the kind of metal presented by the Belgian darkies SERPENTS OATH. This year they come with their third full-length album and it is necessary to write right away that it is excellent in all aspects.

Once again it is an occult ritual that clearly and distinctly recalls the ancient rituals of the 1990s. If you took your first sniff of the music back then, you'll know what I'm talking about. The Belgians know what real hell sounds like. I swear on it, amen! Don't forget to turn the volume up to maximum. Only then will you enjoy all the nihilism contained in the songs to the fullest.


There is only darkness and cold. I'm locked in a moldy dungeon and the only way out is death. I'm having a lot of wild fantasies listening to it. The music really resonates inside me, slowly getting into my bones, burning and burning. "Revelation" is an album that doesn't just have a great cool sound, a majestic cover and perfect production. The band adds something extra, a piece of raw meat, a few liters of venom that will make you die in mad convulsions. Fans of the likes of DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION will surely sway contentedly to the beat, just like me, an old undertaker. Wrap your face in the cobwebs, descend the stairs, down to the underground. I imagine a long-abandoned temple where blood rituals were once held. A band stands on a stone stage and the living and the undead mingle in the crowd. This is exactly what it should look like. It's all built on strong melodies, sick vocals and crushing drums. SERPENTS OATH are a sure bet for me again this year. You can count on them like Death himself. It's very pleasant for me to lie down in my favorite coffin every morning and listen to this album. It's filled to the brim with pus, frost, dirt, grime. It's like meeting a dead body on the side of the road. Fresh snow crunching under your feet and drops of blood splattered in gruesome ornaments. I have no choice but to recommend the new album. It contains everything you need to start the ceremony. Some wounds never heal. Occult, dark, nihilistic black metal that gets to the core of your bones!



Recenze/review - SERPENTS OATH - Nihil (2020):


Tracklisting:
"Invocatio Genesis"
"Blood Covenant"
"Gateways To Tiamat"
"Purification Through Fire"
"Invocatio Apocalypsis"
"Beyond The Void"
"Drakonian Gnosis"
"Path Of The Serpent"
"Invocatio Resurrectio"
"Cult Of Death"
"Unto Typhon"
"Pandaemonium"

Serpents Oath is:
Baelus - Guitar
Daenum - Guitar
Draghul - Drums
Mørkald - Bass
Tes Re Oth - Vocals

úterý 23. ledna 2024

Recenze/review - DIPYGUS - Dipygus (2024)


DIPYGUS - Dipygus
CD 2024, Memento Mori / Crypt of the Wizard

for english please scroll down

Zvláštní bylo, že jsem chápal každé jejich slovo. Přestože mluvili zcela jinou řečí, věděl jsem, o co jde. V hlubokých lesích, uprostřed ničeho, jsem nalezl starý opotřebovaný oltář. Stranou leželo několik shnilých kostí a v nedaleké jeskyni bylo pohřebiště. Vše působilo od začátku velmi divně. Všichni se na mě usmívali. Přesto jsem cítil mrazení v zádech. Kolem se rozprostřela tma a dostal jsem koktejl se zvláštní chutí. Následovaly děsivé představy, nekonečný tanec a první bolest. Odžízli mi kousek masa z těla. Už se nikdo neusmíval. Stal jsem se jejich součástí. Podlehl jsem dalšímu z šílených rituálů smrti. A poslouchal jsem u toho novou desku amerických tmářů DIPYGUS. 

O téhle smečce jsem již nekolikrát psal. Již před několika lety mě zaujal jejich divoký, živočišný, krví nasáklý death metal. Vždy skvěle zahraný, s morbidním zvukem a spoustou maniakálích nápadů. U novinky mi připadá, že stojím před zdánlivě opuštěnou jeskyní. Ještě před chvílí bestie spala. Teď se ale za zvuků stejnojmenného alba "Dipygus" probudila a touží po čerstvém mase. Asi sami uhodnete, kdo bude obětí. 

Představte si nekonečné chodby podzemí. Vstoupili jste dovnitř v očekávání velkého dobrodružství. Místo toho jste pobudili síly, které nejsou z tohoto světa. Když totiž poslouchám novou desku "Dipygus", už dávno nejsem součástí kruté reality. Toulám se záhrobím a navštěvuji pradávné rituály smrti. Máte rádi kapely jako AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM, ABSCESS, GHOUL, EXHUMED? Potom asi víte, o čem píšu. Tuhle smečku lze ke zmiňovaným skupinám lehce přirovnat. Při poslechu jsem opravdu hmatatelně cítil mrtvá těla, jejich chlad, bolestivý pohled očí i shnilé vnitřnosti. Fanoušci dlouhých stínů, hlubokého undergroundu i tradičních pohřbů do země, mi určitě má slova potvrdí. DIPYGUS na to jdou postaru, hnusně a ošklivě. Jednotlivé skladby doslova mokvají, jsou prašivé a obsahují v sobě potřebné množství temnoty a chladu. Je pro mě pokaždé velkou ctí, pokud jsem na podobné starodávné obřady pozván. Každý máme v sobě kus zvířete, záleží jen na tom, jak jej dokážeme hlídat. Někdy stačí pár okamžiků nebo něco šíleného, co se nám stane a bestie v nás se probudí. Letos se povedlo úplně všechno - zvuk, obal, produkce. Jako starý pes, který hlídá již dlouhé roky vstup do podzemí, vám mohu nové album jenom doporučit. Shnije vám totiž v rukách! Podlehl jsem dalšímu z šílených rituálů smrti. A poslouchal jsem u toho surové ozvěny v podání amerických tmářů DIPYGUS. Pach rozkládajícího se masa! Maniakální death metal, který vás vyvrhne zaživa!


Asphyx says:

The strange thing was that I understood every word they said. Even though they were speaking a completely different language, I knew what was going on. In the deep woods, in the middle of nowhere, I found an old, worn altar. A few rotten bones lay off to the side, and in a nearby cave was a burial ground. Everything seemed very strange from the start. Everyone was smiling at me. Yet I felt a chill down my spine. Darkness spread around me and I got a cocktail with a strange taste. What followed were terrifying images, endless dancing and the first pain. They chewed a piece of flesh from my body. No one smiled anymore. I became part of them. I succumbed to another of the mad rituals of death. And I listened to the new album by the American darkies, DIPYGUS. 

I've written about this bunch several times before. Already a few years ago I was attracted by their wild, animalistic, blood-soaked death metal. Always well played, with a morbid sound and lots of manic ideas. With the new one, I feel like I'm standing in front of a seemingly abandoned cave. Just a moment ago, the beast was asleep. But now it has awakened to the sounds of the album of the same name "Dipygus" and is craving for fresh meat. You can probably guess who the victim will be.


Imagine the endless corridors of the underground. You stepped inside in anticipation of a great adventure. Instead, you've stirred up forces that are not of this world. Because when I listen to the new "Dipygus" album, I'm no longer part of the harsh reality. I'm wandering the beyond, visiting ancient death rituals. Do you like bands like AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM, ABSCESS, GHOUL, EXHUMED? Then you probably know what I'm writing about. This pack can easily be compared to the aforementioned bands. Listening to them I could really feel the dead bodies, their coldness, the painful look of their eyes and rotten insides. Fans of long shadows, deep underground and traditional burials in the ground will surely confirm my words. DIPYGUS go at it the old fashioned way, ugly and nasty. The individual tracks are literally swampy, dusty and contain the necessary amount of darkness and coldness. It is always a great honour for me to be invited to such ancient ceremonies. We all have a piece of the animal in us, it's just a matter of how we can guard it. Sometimes all it takes is a few moments or something crazy happening to bring out the beast in us. This year, everything went well - the sound, the cover, the production. As an old dog who has been guarding the entrance to the underground for many years, I can only recommend the new album. It will rot in your hands! I've succumbed to another of my crazy death rituals. And I listened to the raw echoes performed by American darkies DIPYGUS. The smell of decomposing flesh! Maniacal death metal that will eviscerate you alive!



about DIPYGUS on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. The Dover Demon
2. Monrovia, LR 1990
3. Vipers at the Pony Keg
4. Rat Lung-Worm
5. Огромный Кальмар (Ross Sea Trawler)
6. AquaGenesis
7. Perverse Termination (Bulb of Force)
8. Bug Sounds II (Megascolides australis)
9. Sacral Brain
10. The Ochopee Skunk Ape


Recenze/review - BAFOMET - Baptized in Goat Blood (2023)


BAFOMET - Baptized in Goat Blood
CD 2023, Iron Fist Productions, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Probudím se a všechno kolem je úplně jinak. Ještě včera jsme trávili svůj čas na sociálních sítích a všichni byli online, jenže teď mám na sobě džínovou vestu a vedle postele stojí kazeťák. Trošku se leknu, protože dostanu pusu od mladé krásné dívky. Má pevné tělo a na zadku vytetované logo kapely BAFOMET. Usměje se na mě a zmáčkne play. Celý pokoj se zaplní metalem, který  jsem poslouchal v dobách, když jsem s muzikou začínal. Vítejte zpátky v osmdesátých letech minulého století! Dáme si pivo a cigáro a vyrazíme do ulic.

Na periférii se sejdeme s ostatními. Metal zrovna vládne světu a nová deska "Baptized in Goat Blood" ihned všechny zaujme. Sedneme si na betonovou zeď a popíjíme. Pak začne někdo mávat  hlavou. Nakonec se přidáme všichni. Schválně si pusťte ukázky a posuďte sami. 


BAFOMET pocházejí z Japonska a ďábla uctívají od roku 2015. Jedná se o hudbu, která je ohlodaná na kost. Základem jsou odkazy na BATHORY, VENOM, ABIGAIL, SABBAT, přístup mi potom připomíná to, co dělá Fenriz z DARKTHRONE. Zkrátka a dobře, Satan číhá za každým rohem a usmívá se. Hraje se zde hlavně pro něj i pro všechny démony. Jasně, že už tu všechno bylo a Japonci jenom exhumují staré, notoricky známé postupy. Je nutné ale také rovnou dodat, že to dělají velmi zkušeně a elegantně. Mám to ve své hlavě a uších nastavené tak, že mě musí songy rozsekat, musím mít chuť na mosh-pit. Pořádně zahrozit nebi, odplivnout si před kostelem. Tohle jsou všechno věci, které z hudby těchto maniaků slyším. Líbí se mi zastaralý, pradávný zvuk, ten je opravdu jak vystřižený z dávné doby. Parádní je i obal, který vše krásně doplňuje. Je pro mě velmi příjemné poslouchat novou desku  "Baptized in Goat Blood" stále dokola. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Jedná se o divokou jízdu přímo do pekla. Doporučuji vám si  pustit album, až budete řídit auto. Jen si potom dejte pozor, abyste nepřekročili rychlost. Protáčím CD stále ve svém přehrávači a je mi zase sedmnáct. Nikde žádný internet, ani divný svět, řítící se do záhuby. Jsem jenom já, pivo, holky a metal, který mi právě začíná kolovat v žilách. Mrazí mě v kostech a těším se na večer, až se zavřu před vším okolo a budu si tuhle desku rvát pod tlakem do hlavy. Je totiž skvělá, baví mě a má v sobě potřebnou dávku energie, kterou potřebuji, abych přežil. Zapalte znovu ohně! BAFOMET jsou zde! Heavy black speed metal zahraný s ďáblem s těle! 

Asphyx says:

I wake up and everything around me is completely different. Just yesterday we were spending our time on social media and everyone was online, but now I'm wearing a denim vest and there's a tape recorder next to the bed. I'm a little scared because I get a kiss from a beautiful young girl. She has a firm body and the BAFOMET logo tattooed on her ass. She smiles at me and presses play. The whole room fills up with the metal I used to listen to back when I first started with music. Welcome back to the 1980s! We'll have a beer and a cigarette and hit the streets.

We'll meet up with the others on the outskirts. Metal's ruling the world right now, and the new album, "Baptized in Goat Blood", is catching everyone's attention. We sit down on a concrete wall and drink. Then someone starts waving their head. Eventually, we all join in. You can listen to the previews and judge for yourself.


BAFOMET are from Japan and have been worshipping the devil since 2015. This is music that is gnawed to the bone. The base is references to BATHORY, VENOM, ABIGAIL, SABBAT, then the approach reminds me of what Fenriz from DARKTHRONE does. In short, Satan is lurking around every corner and smiling. It's mostly played for him and all the demons. Of course, it's all been done before and the Japanese are just exhuming old, notorious practices. But it must also be said that they do it with great skill and elegance. I have it set in my head and ears that the songs must chop me up, I must be in the mood for mosh-pit. Threaten the heavens, spit in front of the church. These are all things I hear in the music of these maniacs. I like the antiquated, ancient sound, it's really like something cut from a bygone era. The cover art is awesome too, it complements everything beautifully. I find it very enjoyable to listen to the new album "Baptized in Goat Blood" over and over again. Nothing is missing or missing anywhere. It's a wild ride straight to hell. I recommend you listen to the album when you drive your car. Just be careful not to speed afterwards. I'm still spinning the CD in my player and I'm seventeen again. No internet anywhere, no strange world hurtling towards destruction. It's just me, beer, girls and metal, which is just starting to flow through my veins. I'm chilling in my bones and looking forward to tonight, when I close myself off from everything around me and rip this record into my head under pressure. Because it's great, it's fun, and it has the necessary amount of energy I need to survive. Light the fires again! BAFOMET are here! Heavy black speed metal played with the devil with a body!



tracklist:
1. Baptism
2. Goat Blood
3. Lucifer
4. Beast Of Chaos
5. Scythe Of The Reaper
6. Resurrection
7. Leviathan's Priest
8. Evil Force
9. Witch's Curse
10. Take The Knife
11. Heavy Metal Avenger



pondělí 22. ledna 2024

Recenze/review - MORBID SACRIFICE - Ceremonial Blood Worship (2023)


MORBID SACRIFICE - Ceremonial Blood Worship
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že je to jenom moje představa. Děsivý sen, který se neustále vrací. Potkával jsem ji každé ráno. Postavu zahalenou v kápi. Bez obličeje. S divným, zvráceným úsměvem. Několik let jenom stála a dívala se na mě. Poslední dobou jsem měl ale pocit, že se ke mě postupně přibližuje. Začaly mě pálit vnitřnosti a v kostech se mi usadil mráz. Dnes konečně nadešla chvíle, kdy jsme se setkali. Doopravdy setkali. Podala mi kostnatou ruku a já ji fascinovaně přijal. Jsem tvoje smrt, řekla mi a mě se zastavilo srdce.

Podobné představy jsem měl i při poslechu nové desky italských black death metalistů MORBID SACRIFICE. Kapely, která loni vydala svoje druhé dlouhohrající album. Musím rovnou dodat, že je po okraj narvané špínou, zkaženou krví a prvotřídní hudbou. Tahle nahrávka vás navěky prokleje!


Italové kombinují black a death metal přesně takovým tím šíleným, maniakálním a temným způsobem, který musí dělat dobře všem, kteří mají rádi staré prašivé kosti, nekonečné chodby Hádovy říše. Jsem jeden z nich a album si dávám s chutí. Rád se k němu vracím. Líbí se mi zvuk, obal a samozřejmě nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Nenudím se ani chvilku. Deska mi připomíná starodávný obřad, uspořádaný v chladné kobce, několik metrů pod zemí. Nad námi stojí prokletý kostel a podáváno je syrové, shnilé maso. Máte rádi přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století? Nosili jste džínovou vestu a uctívali jste a jste fanoušci kapel jako BLASPHEMY, IMPIETY, BESTIAL WARLUST, BLACK WITCHERY? Potom si narvěte "Ceremonial Blood Worship" pod tlakem do hlavy. Možná vám bude téct z uší a očí krev, ale to je jenom průvodní jev, který zná každý opravdový fanoušek reálné smrti a pohřbů do země. Dívám se do tmy, kývám se do rytmu a přikládám ruce o ohni, který přede mnou hoří. Necítím bolest, přesto jsem prokletý. Tohle u mě umí jenom dobrá hudba, která má černou atmosféru. Tohle album smrdí sírou a zadřelo se mi hluboko do mozku. Už dávno nejsem na tomto světě. Tak nějak samozřejmě, automaticky, jsem přešel na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Není divu, MORBID SACRIFICE přišli s velmi divokým, šíleným a uvěřitelným materiálem. Věřím jim každý riff, každou notu. To vám můžu podepsat vlastní krví! Znesvěcující, blasfemický, okultní black death metal, u kterého vám začnou hořet stigmata! Kult kruté a děsivé smrti!


Asphyx says:

At first I thought it was just my imagination. A scary dream that keeps coming back. I used to meet her every morning. A hooded figure. No face. With a strange, twisted smile. For years, she just stood there and looked at me. But lately, I've had the feeling that she's been getting closer and closer to me. My insides began to burn and a chill settled in my bones. Today was the day we finally met. We really did. She held out her bony hand to me and I took it in fascination. I am your death, she said, and my heart stopped.

I had similar thoughts while listening to the new album by Italian black death metallers MORBID SACRIFICE. A band that released their second full-length album last year. I must add that it is packed to the brim with filth, bad blood and first class music. This record will damn you forever!


The Italians combine black and death metal in exactly the kind of insane, manic and dark way that must do well for anyone who likes the old, mangy bones, endless corridors of Hades. I'm one of them and I put the album on with gusto. I love coming back to it. I like the sound, the cover art and of course the ideas, of which there are plenty on the record. I'm not bored for a moment. The record reminds me of an ancient ceremony, held in a cold dungeon, several meters underground. Above us stands a cursed church and raw, rotten meat is served. Do you like the late 1980s and early 1990s? Did you wear a denim vest and worshipped and are a fan of bands like BLASPHEMY, IMPIETY, BESTIAL WARLUST, BLACK WITCHERY? Then cram "Ceremonial Blood Worship" under pressure into your head. You may have blood coming out of your ears and eyes, but that's just a side effect that any true fan of real death and burial in the ground knows. I stare into the darkness, swaying to the rhythm and placing my hands about the fire that burns before me. I feel no pain, yet I am cursed. Only good music that has a black atmosphere can do this to me. This album stinks of brimstone and it's burned deep into my brain. I'm long gone from this world. I've kind of naturally, automatically, crossed over to the other side, to the land of endless shadows. No wonder, MORBID SACRIFICE came up with very wild, crazy and believable material. I believe every riff, every note. I can sign this with my own blood! Devastating, blasphemous, occult black death metal that will make your stigmata burn! The cult of cruel and terrifying death!


tracklist:
Ceremonial Blood Worship
Venomous Messiah
Bloodsoaked Salvation
Cremation Ritua
Conjuration
Serpent of Abomination
Bleed for the Horned King
Alucarda

Line-up:
ThroatVomit • Vocals
BloodSpiller • Guitars
WitchFucker • Bass, Vocals
SkinEater • Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine