Když jsem odcházel ze hřbitova, usmíval jsem se. Myslel jsem si, že už budu mít konečně klid. Pronásledoval mě jako stín celý můj život. Trápil mě a ubližoval mi. Byl zlý a nenávistný. Nechal jsem ho spálit v plamenech a rozprášit u hřbitovní zdi. Daleko od lidí. Vrátil se již první noc. Jakmile jsem usnul. Nebo jsem byl bdělý? Už nevím. Najednou stál u mé postele a divně se kýval. Kolem úst měl krev a v jeho očích bylo stále stejné zlo.
Někdy mám pocit, že zlo nelze nikdy zničit. Třeba když poslouchám druhé dlouhohrající album maďarských démonů MEPHITIC GRAVE. Ti opět přicházejí s děsivým, morbidním death metalem, který musel být nahráván v katakombách, ve kterých bývají pohřbíváni prokletí. Alespoň tak vnímám jejich nové album "Dreadful Seizures" jái všechny přízraky.
Tohle je prašivá, shnilá hudba, mrazivé ozvěny ze záhrobí. Ve stylu třeba takových AUTOPSY, DEICIDE, CRYPTIC BROOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, CARTILAGE, PESTILENCE, OBITUARY. Zkrátka a dobře, stará škola ve své krystalické podobě. Ono se to možná nezdá, ale pradávný prašivý smrtící kov má v sobě pořád velkou sílu. Maďaři to alespoň dokazují. A dělají to velmi elegantně a přesvědčivě. Působí na mě jako skupina zkušených hrobníků, kteří již mají něco za sebou. Přesně ví, co a jak chtějí hrát a podřizují tomu úplně vše. Potvrzením může být nejen velmi plesnivý zvuk, hnilobný obal, ale hlavně velká spousta od krve umazaných nápadů. Nevím, jestli jste byli někdy přítomni exhumaci starého hrobu, ale pokud ne, tak máte možnost. Vyzvedávány jsou ostatky prokletých kněží. Srdce probodnutá kůlem, useknuté končetiny, zohavený obličej. Není to tak dávno, co lidé ještě věřili v imaginárního spasitele. Líbí se mi atmosféra celého alba, temné a velmi podmanivé nálady, které se během poslechu vznášejí kolem, jako můry kolem svíčky. Dejte si pozor, abyste nebyli také spáleni na popel. Tahle deska totiž hoří jasným černým plamenem. Je v ní něco navíc, co ji odlišuje od ostatních. Nějak podvědomě vnímám, že tohle je přesně smrtící kov, který koluje i v mých žilách. Doporučuji, abyste zhasli všechna světla a přidali pořádně hlasitost. Budou praskat víka od rakví! Démoni se vrátili! Morbidní exhumace starého, zničujícího death metalu!
Asphyx says:
I was smiling as I left the cemetery. I thought I'd finally be at peace. He'd haunted me like a shadow all my life. He tormented me and hurt me. He was mean and hateful. I had him burned in the flames and scattered by the cemetery wall. Away from the people. He came back the first night. As soon as I fell asleep. Or was I awake? I don't know anymore. Suddenly he was standing by my bed, swaying strangely. There was blood around his mouth and the same evil in his eyes.
Sometimes I feel that evil can never be destroyed. Like when I listen to the second full-length album by Hungarian demons MEPHITIC GRAVE. Once again they come up with horrifying, morbid death metal that must have been recorded in the catacombs where the damned used to be buried. At least that's how I and all the ghosts perceive their new album "Dreadful Seizures".
This is dusty, rotten music, chilling echoes from beyond the grave. In the style of AUTOPSY, DEICIDE, CRYPTIC BROOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, CARTILAGE, PESTILENCE, OBITUARY. In short, old school in its crystalline form. It may not seem like it, but the ancient dusty death metal still holds a lot of power. At least the Hungarians prove it. And they do it very elegantly and convincingly. They strike me as a group of experienced gravediggers who have been through something. They know exactly what they want to play and how they want to play it, and they subordinate everything to that. Confirmation can be found not only in the very moldy sound, the rotten cover, but especially in the large number of blood-stained ideas. I don't know if you have ever been present at the exhumation of an old grave, but if not, you have the opportunity. The remains of cursed priests are being retrieved. Heart pierced by a stake, limbs severed, face mutilated. Not so long ago, people still believed in an imaginary savior. I like the atmosphere of the whole album, the dark and very captivating moods that hover around while listening, like moths around a candle. Beware of being burnt to ashes as well. This record is burning with a bright black flame. There's something extra that sets it apart from the others. Somehow, subconsciously, I sense that this is exactly the deadly metal that runs through my veins. I suggest you turn off all the lights and turn up the volume. Coffin lids are gonna pop! The demons are back! A morbid exhumation of old, destructive death metal!
Recenze/review - MEPHITIC GRAVE - Into the Atrium of Inhuman Morbidity (2021):
Měl to být obyčejný, rutinní výsadek. Všichni se usmívali a adrenalin byl cítit v celé kabině. Seskok proběhl ještě dobře, jenže pak vylezly z děr krvelačné krysy. Všichni jsme jim tak říkali. Následovala jatka, při kterých zemřela spousta kamarádů. Prostřelené hlavy, utrhané končetiny. Pak bylo ticho. Nekonečné, mrtvolné ticho. Do té doby, dokud neprořízl těžký, vlhký vzduch první riff. Z vysílačky se ozvala nová deska "Sentenced to War" českých thrash death metalistů 1000 BOMBS. Smrt byla zase jednou blízko a nikdo tuhle akci ze vzpomínek nikdy nevyhnal. Nešlo to. Zůstala navždy vypálena v našich myslích.
Poslouchat tuhle nahrávku je jako sedět na hřbitově plném bílých křížů a nechat si vyprávět staré příběhy od přeživších veteránů. A to nejen co se týká textů, ale i hudby, která je samozřejmě náležitě stará a plesnivá. Jako metal samotný. Není divu, tahle smečka hraje přesně tak, jak to mám rád. Letošní větší příklon ke kovu smrti mi samozřejmě, jako starému hrobníkovi, vyhovuje. Nezbývá, než zasalutovat a dát další příkaz.
Oproti předchozí, víceméně čisté thrashové desce "Peace Is Dead" (2014) přibylo spousta chladných, temných pasáží. Není to již "jenom legrace" (samozřejmě nic proti), ale vše je vážnější, propracovanější. Opravdu si připadám, jako bych ležel v zákopech, připravený k boji. Válka vždycky byla, je a vždy bude neskutečné svinstvo. Mám tohle téma v metalu všeobecně moc rád, protože když se to umí, tak vyleze na povrch atmosféra, která dokáže posluchače zcela pohltit. Představte si špinavý, dávno rezavý tank, který jede stále kupředu. Nezná slitování a zůstává po něm jenom spálená země. Rozdrtí vaše kosti a zemřete ještě dřív, než vás stačí zastřelit. Nálady jsou na novince velmi podobné, jako u BOLT THROWER, JUNGLE ROT, ENTOMBED nebo třeba JUST BEFORE DAWN. Zazní samozřejmě ale i odkazy na thrash metalové klasiky. Zkrátka a dobře, zažijete krutost války v přímém přenose, na vlastní kůži. 1000 BOMBS se povedlo mě dostat na svoji stranu. Stalo se to postupně, pomalu. Zajímavé je, že se mi vkradli i do mých snů. Byl jsem v nich účastníkem starých černobílých dokumentů o různých bojích. Končilo to pokaždé stejně. Zemřel jsem, roztrhaný a s děsem v očích. Obal je stylový, myslím si, že se opravdu povedl. Ke všemu nemám vlastně žádných připomínek, jenom snad zvuk by mohl být trošinku špinavější. To ale berte jenom jako drobnost. Jinak jsem si nové album užíval, jako starý veterán. Lidstvo se asi nikdy nepoučí, pořád jsme schopni se neustále vyhlazovat. Je moc dobře, že jsou stále skupiny, které na to upozorňují. Pánové z 1000 BOMBS to navíc dělají velmi elegantně a zkušeně. Tenhle výsadek se rozhodně povedl. Starý prašivý válečný thrash death metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli!
Asphyx says:
It was supposed to be a simple, routine drop. Everyone was smiling and the adrenaline was palpable throughout the cabin. The jump went well, but then the blood-sucking rats came out of the holes. We all called them that. What followed was a slaughter in which many of our friends died. Heads shot off, limbs blown off. Then there was silence. Endless, dead silence. Until the first riff cut through the heavy, damp air. From the radio came the new album "Sentenced to War" by Czech thrash death metallers 1000 BOMBS. Death was near once again and no one ever banished this event from their memories. It couldn't. It remained forever burned in our minds.
Listening to this record is like sitting in a cemetery full of white crosses and letting the surviving veterans tell you old stories. And not just in terms of the lyrics, but also the music, which of course is appropriately old and moldy. Like metal itself. No wonder, this bunch plays exactly the way I like it. This year's greater inclination towards death metal suits me, of course, as an old undertaker. Nothing to do but salute and give another command.
Compared to the previous, more or less pure thrash album "Peace Is Dead" (2014), there are a lot of cold, dark passages. It's no longer "just fun" (nothing against it, of course), but everything is more serious, more elaborate. I really feel like I'm lying in the trenches, ready to fight. War always has been, is, and always will be an incredible mess. I love this theme in metal in general, because when you get it right, an atmosphere comes out that can completely engulf the listener. Imagine a dirty, long-rusted tank that just keeps on going. It knows no mercy and all that's left is scorched earth. It will crush your bones and you will die before you can be shot. The moods are very similar on this new release, like BOLT THROWER, JUNGLE ROT, ENTOMBED or even JUST BEFORE DAWN. But of course there are also references to thrash metal classics. In short, you will experience the cruelty of war live, first hand. 1000 BOMBS managed to get me on their side. It happened gradually, slowly. Interestingly enough, they even crept into my dreams. In them, I was a participant in old black and white documentaries about various battles. It ended the same way every time. I died, torn apart and with terror in my eyes. The cover art is stylish, I think it's really good. I don't really have any complaints about everything, except maybe the sound could be a little dirtier. But just think of that as a minor thing. Otherwise I enjoyed the new album, like an old veteran. I guess humanity never learns, we are still capable of exterminating ourselves all the time. It's very good that there are still bands that point that out. And the gentlemen of 1000 BOMBS do it very elegantly and expertly. This drop has definitely been a success. Dusty old war thrash death metal, forged from the finest steel!
Jak jsem měl rád Stephena Kinga, tak jsem se často vžíval do role vypravěče hororových příběhů. Takhle přes den, někde v parku, když svítí sluníčko, by zněly mé vymyšlené zkazky o vrazích, různých bestiích a nepravostech, nepřesvědčivě nebo možná i trapně. Jenže když se setmí a ožívají stíny, je vše jinak. Lidé se od přírody rádi bojí, co jsem tak vypozoroval, tak holky snad odmalička. Máme v sobě děs, chceme adrenalin, napětí. Možná právě proto dodnes fascinují lidi veřejné popravy, krev a sérioví vrazi. Ke Kingovi mě přivedl jeden kamarád ajťák, co studoval Favku. Pamatuji si, že na koleji machroval, že když si stoupne, tak je jeho sbírka vyskládaných knížek vysoká jako on. Jako první jsem četl Řbitov zvířátek. Celé osamocené sychravé odpoledne. Pak jsem měl jít přes opuštěný park do hospody. Byla už tma a mě přes cestu přeběhla černá kočka. Dodnes si pamatuji, jak jsem málem omdlel leknutím. Lidská mysl je zajímavá, v noci obzvlášť. Ne nadarmo se babičky při něčem podivném vždy pokřižovaly. Ony byly více spjaté s přírodou a věděly své. Temné síly neradno podceňovat.
Moji rodiče neměli nikdy video, považovali to za zbytečnost a tak jsem musel ke kamarádům. Dabované porno a horory. Taky pár akčňáků, to byla moje puberta. Dívali jsme se vlastně na hroznej brak, ale jak nebyl dostupnej, tak pro nás byl neskutečně zajímavý. Byla v tom touha po "zakázaném". V televizi tenkrát dávali už i nějakou tu erotiku, v devadesátkách běžná věc. Na chalupě se chytalo dokonce i porno od Poláků, ale nesměl foukat vítr. Museli jste si svůj zážitek zasloužit. Je ale pravdou, že mě to zase tolik nebavilo. Byl jsem přeci jen odkojenej na kině a chodíval jsem do nich hrozně rád. Hltal jsem novinky, těšil se na oskarové snímky a od věci nebylo ani to, že jste mohli za levný peníz někam pozvat i dívku a užít si muchlování. Pokud na vás tedy nepřišla uvaděčka s baterkou a nevykázala vás ze sálu. S blondýnkou jsme chodívali velmi často do Elektry. Nebo do Edenu. Tam se mi líbilo víc, protože byly sedačky v kopci a bylo krásně vidět na plátno. Elektra ale zase byla blíže ke koleji a mohli jste tam vidět více zajímavých filmů.
Některé festivaly byly oficiální a mohli jste v baru za sálem potkat spoustu slavných herců. Podívat se, jak se chovají v reálu. Nikdy jsem nebyl z těch, co by se chtěli s nimi fotit nebo obtěžovat, ale bývalo zajímavé jen zaslechnout, jak mluví s personálem, jak s fanoušky. Nasávali jsme atmosféru a hltali každou novinku. České filmy, na které se dalo dívat a byli jsme na ně hrdí. Nová vlna režisérů, ale i staří machři natáčeli snímky, co stály fakt za to. Dnes už se bojím na nové snímky podívat i v televizi. Zůstaňme ale na konci devadesátek. V kuchyňce na koleji, kam jsem chodíval smažit lunch meat, jsem potkal malou sousedku. Celá v černém, gothička jak vyšitá. Podá mi do ruky leták s reklamou na filmový festival hororových filmů. Poděkuji a dám si jej do kapsy. Ona na mě zamrká černě nalíčenými řasami a řekne něco velmi funerálního. Nosím sice death metalová trika, ale přátelé, já byl vždycky spíše veselé povahy. Hudbu poslouchám hlavně, abych si vyčistil hlavu, abych se odvázal. Dělá mi zkrátka dobře a radost temnější muzika. Je to relax, něco jako když někdo chodí na ryby. Ale to očividně slečna moc nechápala. Za týden se mě zeptala, jestli fakt půjdu a že byla večer na hřbitově. Ptám se, jaký to tam bylo a ona mi řekne, že krásně mrtvolný. Nevím, co na to odpovědět, i když vím, že čeká něco v tom smyslu, že jí závidím. Ale raději odejdu.
Blondýnka nemůže. Nebo spíš nechce a raději odjede za rodičema do Tábora. Zůstanu sám a čtu si dalšího Kinga. Jsem jeho knihami doslova pohlcený, mám hrozně rád, jak vykresluje postavy a takovou tu krutou fantazii. Hltám všechno a zároveň nechápu, proč jej tolik lidí odsuzuje. Má mezi lidmi pověst brakové literatury. Mnoho kritiků ale neví a nikdy jej nečetlo. Boženka, jak se malá gothička jmenuje, se ale hned chytí. Má přehled a tak máme téma rozhovoru. Dám ji ihned najevo, že jsem zadaný, nechci, aby si dělala plané naděje, ale ihned mě setře, že ona na žádný vztahy nevěří, že ji zajímá jenom smrt. Myslím si, že na to, jak si mladá, je to hodně smutný. Pokusím se o vtip, ale ona mi odpoví, že chce být smutná. Zajdeme tedy do nějakého klubu u Masarykova náměstí, ve kterém se scházejí černokněžnice. Už tu sedí asi pět dívek, všechny stejně nalíčené. Když přijdu, přeruším jim jejich bědování. Nelíbí se jim, že nemám černé líčení, ale jen metalový triko. Když já na ty pózy moc nejsem a chci vypadat jak chci já. Taky mám rád pohodlné oblečení. Ony místo odpovědi sepnou ruce a začnou si něco šeptat. Vůbec nevím, co dělat, tak si dám zase pivo. Ostatně jako vždy v podobných situacích.
Vedle ke stolu si sedne pětice mladíků, kteří přesně splňují jejich požadavky. Jsou smutní, zachmuření a pijí jen černé pivo (jako opravdu!). Mám z nich tak trošku prdel, ale nikdo se mým vtipům nesměje. Zvážním tedy a začnu se pomalu nudit. Připadá mi to jako hrozný kecy. Poslouchám sice metal už hodně dlouho, ale vždycky u toho byla prdel, ty jejich deprese mě štvou. Jdu na záchod a vedle mě močí jeden černý hrdina smrti. Když si myje ruce, uvidím na jeho zápěstí jizvy. Nechci to komentovat, ale řekne mi to sám. Chtěl se zabít, protože jediná jistota je smrt, chtěl si to zkusit. Ty vole a pomyslel si i na ostatní, sobečku? Co tvoje máma, táta, jak by jim asi bylo? Ale on se na mě podívá tak nějak smutně, divně, hrozně divně. Jdu si raději sednout a přemýšlím, kde se to v nich vzalo? Jak se dostane mladý kluk a holka k tomu, že je pro ně jediným cílem sebevražda? Hřbitovy a pohřby. Horory a podobní kamarádi, se kterými se ujišťují v tom, jak je svět hroznej. Nechápu to, zažil jsem věci, který pravděpodobně nikdo z nich a vždycky jsem věřil, bojoval. Oni rezignovali. A k tomu ta jejich depťácká hudba. Vždycky když mi někdo pustil ukázku do sluchátek, oklepal jsem se zimou. Zlatý Slayer, řeknu vždycky a vysloužím si nálepku hulváta.
Zase lituju, že jsme nejel s blondýnkou. Poslední dobou jsou všechny akce a víkendy bez ní takový divný. Možná se už dívám na svět jejíma očima, ale připadá mi, že mnohé lidi už nechápu tak jako dřív. Stojíme frontu před Elektrou a jsem asi jediný, kdo není oblečený ve smutečním. Je pátek večer a mají následovat dva dny hororového maratonu. Čekal jsem nějaký pivko a nadsázku, ale všichni to hrozně žerou. Jdou na nějakého režiséra, jehož jméno si nepamatuju. Sednu si mezi dvě čarodějnice a je mi zvláštně. Nikdo se s nikým nebaví, všichni jen koukají podmračeně a mrkají očima. Mají bílé tváře a mě přijde, že jsem asi v nějakém opravdovém hororu. Za chvilku mě někdo prokousne žílu na krku a vysaje všechnu moji krev. Jeden chlapec měl dokonce zbroušené zuby do špičky. Docela hnus, řeknu vám. Na plátně se objeví těhotná žena. Příběh je jednoduchý. Ona počala dítě s nějakým démonem. Přijde chlápek a velmi neomaleně ji vyřízne plod z těla. Je to hnusný. Já jsem zvyklý na krev a různý osmdesátkový horory, ale tohle je jiný. Fakt nechutný. Vadí mi to, ale všichni sedí jak zařezaní a občas se ozve i potlesk. Morbidita střídá další úchylárnu a já se modlím, aby příští film byl o obyčejných dobrých zombie. Nestane se tak.
V dalším snímku jsou dvojčata. Kluk a holka, kteří spolu neustále obcují. Převážně v márnicích, v pitevnách a tak podobně. Zabíjejí koho potkají, nejvíce mladé, hodně mladé dívky. Pan režisér asi nechal vylézt na povrch svoje nízké pudy. Je mi blbě a jdu blejt na záchod. Vrátím se a jsem ještě víc bledý, než ostatní. Také si to vyslouží pochvalu od Boženky, které odešla nějaká kamarádka se slabším žaludkem. Mám si sednout vedle ní. Udělám to, ale také jí řeknu, že mám sto chutí odejít. Myslel jsem, že je to festival klasických hororů a ne nějaký ujeťárny. Ale ona mě chytne za ruku a musím zůstat. Následuje otec a dcera, kteří mají jako koníčka vyhrabávání mrtvol. Herečka je stylizovaná také do gothičky a když se rozhlédnu kolem sebe, všichni kluci na ní koukají a vypadají nadšeně. Je hodně mladá, sotva nad zákonem a pro mě na ní není nic. Zaplať satan za metalový děvčata. Za jejich zadky a úsměvy. Hergot, vždyť je to kolem mě samej úchyl. Jsem zase jednou hodně mimo. Je přestávka. Stojíme před kinem, kouříme a všichni do detailů rozebírají herecké výkony, jednotlivé pasáže. Chodím hodně do kina, ledacos vím a znám, ale tady se vůbec nechytám.
Boženka vypadá nějak jinak. Pořád se o mě otírá, nevím co s ruka a kam s očima. Docvakne mi, že se mnou flirtuje. Jsem na tohle tupej, asi jako každej normální chlap, tak mi to docvakne až když jsme zpátky uvnitř a ona mi dá ruku na stehno. Zrovna na plátně někdo otevírá hlavu malému chlapci. Nějak nechápu, co je na tom rajcovní. Už jsem pár lidí, co poslouchali metal a byli ujetí potkal, ale tohle bylo ještě horší. Oni hltali mozek, co vylézá z hlavy, viseli na rtech tomu magorovi, co to dělal. Byl jsem zvyklý na ledacos, ale vždycky jsem věděl, že je to nadsázka. Pamatuji, jak jsme si dělali srandu z toho maníka s motorovou pilou, i z Fredyho Krugera. Z týpka se sekačkou. Hele, ale oni se vůbec neusmívají. V celém kině bylo hrozně děsivě. Hnusně a těžko. A podle mě za to nemohly ani tak filmy, ty sice byly ošklivý a natočený s trošku jiným účelem, než jsem byl zvyklý, ale mě šokovaly tváře návštěvníků. Mimochodem, ani jsem netušil, kolik je v Plzni gothiků a jak je tenhle směr rozšířenej. Mám pochopení pro thrillery, horory, pro hudbu o starých hrobech, ale tohle působilo jinak. Smutněji. Necítil jsem se tam dobře. Konečně poslední film. Klasika, sklep, mladé zavřené dívky a spousta násilí. Byl jsem rád, když všechno skončilo. Musím na pivo. Jdeme hned vedle. Jen já a Božka.
Je nadšená. Hrozně se jí filmy líbily, je to nějaká vlna filmařů, kterou fakt žere. Piju pivo a poslouchám. Mluví a mluví, je ve svém živlu a já myslím na blondýnku. Na to jak je mladá a plná života, jak je silná, jak se pořád směje. Jak jí u toho nadskakují ňadra, jo! Dopijeme, zavěsí se do mě a před kolejí mě chce líbat. Nedám se. Řeknu jí, že přece ne, že ještě nejsem mrtvý. Je smutná, ale odejde do svého pokoje. Lehnu si na záda a do snů se mi vloudí děsivé noční můry. Několikrát se probudím, naposledy, když už je světlo a ona mi zaklepe na dveře. Na sobě má jen tričko a kalhotky. Přinesla snídani. Já myslel, že vy nepotřebujete jíst, že jenom pijete krev, dělám si z ní srandu, ale není mi přáno. Rozpovídá se o svém životě. Nevím, čím si to zasloužím, ale je přede mnou otevřená jako kniha. A to doslova, protože má nohy od sebe a nechá mě, abych se koukal. Mám co dělat, abych nepodlehl, ale udržím se. Mám před sebou obrázek své ženy. Řekne mi klasický, hnusný příběh. Kolikrát já to už jenom slyšel. Despotická matka a otec, který byl prostě divný. Chodil ji přikrývat, když byla mladá. Nakonec víceméně utekla a začala studovat.
V duchu se jí omluvím a nakonec i nahlas. Taky jí řeknu, že bychom neměli chodit na druhý den festivalu. Místo toho ji vezmu do parku. Aby viděla všechnu tu krásu, mladý lidi, co se líbají na lavičkách. Maminky s dětmi, které jsou ještě čerstvé a nepoznamenané. Babičky a dědové, co se dívají do dálky. Je nadšená. Byla si až příliš dlouho v temnotě. Sleduješ jen depresivní filmy, posloucháš hudbu, u který je tak lehké si podřezat žíly. Pak mě napadne jedna věc. Sedneme do tramvaje a jedeme až do Sadů pětatřicátníků. V synagoze, do které chodím hrozně rád, je výstava. Holokaust. Nandám si čepici u vchodu a procházíme se po ochozech. Fotky a texty, o opravdové bolesti a utrpení. Vylezeme ven asi až za dvě hodiny, zrovna zavírají. Proč si mě sem vzal? Zeptá se a má slzy v očích. Víš proč? Protože tohle je reálné, hnusné a kruté utrpení. Tohle není žádný film ani hudba. Žádný úchylný představy, ale něco, co se nemělo nikdy stát. Buď vděčná za každé ráno, za každý úsměv. Věř mi. Políbí mě a pak se rozejdeme. Jdu si číst do hospody. Asi 14 dní ji nevidím. Pak ji potkám a není sama. Má na sobě květované šaty a vedle sebe obyčejnýho kluka s brýlemi. A vypadá hrozně šťastně. Usměju se a když jdu večer s blondýnkou spát, všechno jí vyprávím.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave SADISM! Greetings to the Chilean catacombs! When I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you over the weekend. I found out that the first demo that came to us was record „ Tribulated Bells“ from 1992. Do you know what is interesting? I haven't found a weak record in your entire discography. How is it possible? Do you have a recipe for that? So many years to keep the bar of quality so high?
JP: Well it's simple, it all starts with the friendship that we have with Ricardo since we were very young, and of course our music addiction, Can you imagine this for more than 3 decades?, and we still have the enthusiasm for making albums and tours, and we believe that we do better through the years, this keeps us active and today we are reaching our tenth album OBSCURANS, we don't know if over time we have been able to keep a stable a composition line ‘cause in this long path we have changed in all aspects. OBSCURANS defines it very well the time goes by and our clear idea what we want and like to do.
Anyway, the „Obscurans“ is out and immediately become my most played albums. While listening, one feels that it has returned on the timeline back to the 1990s. It's excellent! How was it created? And how does SADISM create new material?
P: Definitely, these songs were created incorporating many ideas and formulas from our past. We focus on a short period of time that is quite intense of total concentration and dedication indeed. We composed the 12 songs of OBSCURANS during 3 months, after that another 3 months into recording studio
I always liked the sound of your albums. “Obscurans” is no exception. Where did you record the album, it was again at JP Donoso and Israel Yévenes at Sadestudio, Santiago, Chile? How did you get such a dense sound? Seems to me as if it was recorded in analogue way or am I wrong? The sound of the record seems to me similar like the sound of previous album „The Sadistic Key Elements“. Do you talk a lot about how the record should sound or do you leave it to the sound masters?
JP: I feel very flattered by your question, thank you so much, and once again since 2002 on our 4th album “SUMMON”, I have recorded and done the sound production in my own studio “Sadestudio”, and I have really seen very surprised in OBSCURANS with the general comments about it, I feel really satisfied with this production when I see that the dark and analog sound is appreciated. Technically this album is digitally recorded on a hard drive and software, but…, we took care of using analog sound, tubes and microphones, which I maintain throughout the editing and mixing process.
I'm an old-school fan and I'm a big fan of record covers. The man behind "Obscurans" are Patricio Saavedra and Ricardo Roberts. The theme is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the new album? How did you guys get together and how did the cover for the album come about?
RR: Well, I must clarify that Patricio only makes and modifies my digital drawings, it is not an easy job, however I must emphasize that the authorship of all the cover graphics and logos from the band have always been my creation. First, the models are designed and then the final drawing is delivered to a graphic designer (Patricio in this case) in this way the final product is reached. In this process we see details that the designer proposes to us and we proceed to make the arrangements. In Obscurans I wanted to reflect the dark side of the factual power of the church and religion and I think it was more than achieved. In this way an incredible mantle was created that includes the 12 songs on the album that talk about exactly the same topics.
You have played since 1988 and you have a relatively stable line-up. This is not very common. Have you never had a submarine disease? Did you had different opinions, how should your music sound? You know, someone prefers blondes, another brunette. Then a few sharper words are enough. Someone once wrote that the band is like a family. What about SADISM?
JP: We have been through many situations in so many years, and there are two of us since 1988, what we have done since that year is the identity and basis of Sadism's music. On the other hand, the lineup changes in the band have been in the strings, guitars and bass. About sound and composition, we have always agreed, also for art concepts and there are almost no differences of opinion, we know very well what we should do and we concentrate on that.
Today is good in having the Internet. At least I can remotely look at your concerts. Although it is not perfect, because the sound on you-tube is always weird, but according to all available information - you perform mainly at big festivals? I'll write it straight, I'd really like to see you live, but there's no opportunity. Aren't you going on tour? I could imagine you, MASTER and maybe you can take AUTOPSY then my dream would come true. Well, seriously - what about SADISM and concerts? What would you say on a trip to Europe with a stop in our country? If I'm not mistaken, you guys played Obscene Extreme recently. I'm afraid I couldn't make it.
JP: We have been touring for some years and also participating in festivals, in your country we were at OEF in 2015, also in 2022 we were at other shows in places like Mladá Boleslav and Litoměřice. Well…You missed out !!
Just yesterday, I had a conversation with a friend in the pub about how everything has gone crazy over the past years. Everyone has the internet in the pocket, young people are more influenced by pictures and videos than by music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it is different in America, but in the Czech Republic I see it every day. Music is not different. How do you perceive changes in society as a musician? We have a lot of new technologies, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the Internet.
JP: Despite the distance, the situation here is exactly the same as everything you have mentioned. I have belonged as a musician to this scene since the late of 80’s, and with this I mean that I see many generations and there are many changes and behaviors for the world. Also, on social networks it is so evident that people don’t read and they get information faster with an image, I can’t fail to mention that it happens mostly with youngers or teenagers. On the other hand, and my vision of society, in many countries and even more so in South America, I think that art and culture have a secondary importance, so it seems that the information that people consume through social networks seems to be enough.
Another is the world, also in terms of labels, publishing. SADISM is a band which for me is synonymous for underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and reach more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette tape and CD also has its magic. Did you had to change your approach to publishing your music? Or do you still drive old school way and the no novelties don‘ t bother you?
JP: Definitely, we would not be able to make an album if it were only published digitally and in apps. I understand very well that in today's world it is the most popular thing and we hope that it will also be a very good complement to the main product, which for us is vinyl, the cd and tape. Personally, as a music fan, due to my lifestyle and activities I don’t use a smartphone to listen to music and I have nothing against those who do. I also do my best to have as little activity as possible on a smartphone, although for my job I do have to be connected all the time. It is difficult for me to understand what dependence on the telephone causes in society, but today the majority of people behave that way and we have to accept it for mental health.
You founded the band in 1988. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. I old deadly school. I like it because it sounds dirty, raw. What was actually the 1990s and your beginnings? Please remember for us. Which bands do you like to go to see? Who were your idols? Feel free to add some cheerful story, surely you have a lot of them.
JP: In our beginnings we sounded dirty and raw not because we sought it, it was because we had limited musical knowledge, precarious technical conditions and little money for a production, which is why for us it is very strange to see current people who seek to sound that way. In our album number 9 “The Sadistic Key Elements - 2021” we wanted to pay tribute to the bands that we listened to in the mid and late 80’s, and they prompted us to create our band, I think the most important story about it is that in our country and the Government that we had in the 80’s, there were no tours and shows by international bands, even for the beginnings of the bands in Chile and also our history, many times we ended up detained by the police for no reason, they only entered the shows and They brought random people. So, we only knew international bands through their albums and fanzines of that time, that was our means of information.
I ask this question to every band and your opinion really interesting me a lot. What does death metal really mean to you? How would you define it? You can hear a lot on the SADISM records that you put everything in your music that it is played by the heart. I see it as a fan. So what death metal means to you…?
RR: “Death Metal” for me means an important part of my life, it is part of my lifestyle which has not changed since I started listening to it, a portal that has instructed me and has opened up enormous cult aspects such as literature, art, spirituality and the love for life itself and that together have increased my cultural heritage during all these years. On the other hand, it has been the style that has allowed me to be more critical and a fan of other styles. However, you don't just spend the whole day listening to it since the magic of creating music is being able to enjoy other styles that enrich your creative capacity to do the work we develop with SADISM.
Finally, a classic but important question. What are SADISM preparing in the near future? Can we look forward to a new album? Alternatively, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?
RR: Of course… At this moment we are giving shows in our country, a few days ago we launched OBSCURANS and it was an incredible show, with many followers, friends and family. At the same time, an European tour is already being planned for 2024, perhaps the second half of the year, but we haven't settled it up anything yet. Regarding the fact that if we want to continue making good albums...?, of course…there is a long way to go...we love that we do, new works will definitely come, reissues of old albums by our new label and new works in the short and medium period of time. Sadism non stop my friend..!
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old SADISM fan and actually one of my dream come true. I wish you a lot of sold out concerts, so that the fans will tear your hands off with merchandise and I will enjoy more of your music. Hopefully I'll see you live. Good luck in your personal lives. SADISM RULES!
RR: First of all, thank you for your constant support and good wishes, all the best for you and for Deadly Storm 'zine. A hug from a distance and it will be a pleasure to meet you sometime. Best regards & big Hails for all Sadismaniacs..
Ave SADISM! Zdravím do katakomb v Chile! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Tribulated Bells“ z roku 1992. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
JP: No, je to jednoduché, všechno to začíná přátelstvím, které máme s Ricardem už od mládí a samozřejmě naší závislostí na hudbě. Dokážete si to představit už více než tři desetiletí? A stále máme nadšení pro tvorbu alb a turné, a věříme, že se nám daří lépe v průběhu let, to nás udržuje aktivní a dnes jsme dosáhli našeho desátého alba OBSCURANS, nevíme, jestli jsme byli schopni v průběhu času udržet stabilní kompoziční linii, protože na této dlouhé cestě jsme se změnili ve všech ohledech. OBSCURANS velmi dobře definuje to, jak plyne čas a naše jasná představa o tom, co chceme a co nás baví dělat.
Každopádně, novinka „Obscurans“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří SADISM nový materiál?
P: Určitě, tyto písně vznikly na základě mnoha nápadů a vzorců z naší minulosti. Soustředili jsme se na krátký časový úsek, který je skutečně poměrně intenzivní a plný soustředění. Dvanáct písní OBSCURANS jsme složili během tří měsíců, poté jsme další tři měsíce strávili v nahrávacím studiu.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Obscurans“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u JP Donoso and Israel Yévenes at Sadestudio, Santiago, Chile? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „The Sadistic Key Elements“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
JP: Cítím se velmi polichocen tvou otázkou, moc ti děkuji, a ještě jednou, od roku 2002 na našem čtvrtém albu "SUMMON" jsem nahrával a dělal zvukovou produkci ve svém vlastním studiu "Sadestudio", a opravdu jsem byl velmi překvapen v OBSCURANS s obecnými komentáři o tom, cítím se opravdu spokojený s touto produkcí, když vidím, že temný a analogový zvuk je oceňován. Technicky je to album nahrané digitálně na pevném disku a softwarově, ale..., dbali jsme na použití analogového zvuku, lamp a mikrofonů, které udržuji po celou dobu střihu a mixu.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Obscurans“ jsou podepsáni Patricio Saavedra and Ricardo Roberts. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na novém albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
RR: Musím upřesnit, že Patricio pouze vytváří a upravuje mé digitální kresby, není to snadná práce, nicméně musím zdůraznit, že autorství všech obalů a log kapely bylo vždy mým dílem. Nejprve se navrhnou modely a pak se konečná kresba dodá grafikovi (v tomto případě Patriciovi), tímto způsobem se dospěje k finálnímu produktu. V tomto procesu vidíme detaily, které nám designér navrhne, a přistoupíme k jejich úpravě. V Obscurans jsem chtěl reflektovat temnou stránku faktické moci církve a náboženství a myslím, že se mi to více než podařilo. Vznikl tak neuvěřitelný obal, který zahrnuje 12 písní na albu, jež hovoří o naprosto stejných tématech.
Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1988, máte poměrně stabilní sestavu. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom SADISM?
JP: Prošli jsme si mnoha situacemi za mnoho let, od roku 1988 jsme dva a to, co jsme od toho roku udělali, je identitou a základem hudby Sadism. Na druhou stranu změny v sestavě kapely se týkaly strun, kytar a baskytary. Ohledně zvuku a kompozice jsme se vždycky shodli, stejně tak na výtvarném pojetí a téměř neexistují názorové rozdíly, dobře víme, co máme dělat, a na to se soustředíme.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, MASTER a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co SADISM a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách? Jestli se nepletu, tak jste nedávno u nás hráli na Obscene Extreme. Bohužel jsem nemohl.
JP: Už několik let jezdíme na turné a účastníme se festivalů, u vás jsme byli na OEF v roce 2015, v roce 2022 jsme byli na dalších vystoupeních v Mladé Boleslavi a Litoměřicích. No... To jste prošvihli !!!
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Americe jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
JP: Navzdory vzdálenosti je zde situace naprosto stejná jako ve všem, co jsi zmínil. Patřím jako hudebník k této scéně od konce 80. let, a tím chci říct, že vidím mnoho generací a pro svět je tu mnoho změn a chování. Také na sociálních sítích je tak patrné, že lidé nečtou a informace získávají rychleji pomocí obrázku, nemohu nezmínit, že se to děje hlavně u mladých lidí nebo teenagerů. Na druhou stranu, a to je moje vize společnosti, si myslím, že v mnoha zemích, a ještě více v Jižní Americe, má umění a kultura druhořadý význam, takže se zdá, že informace, které lidé konzumují prostřednictvím sociálních sítí, se zdají být dostatečné.
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. SADISM jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD mají také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
JP: Určitě, nemohli bychom udělat album, kdybychom ho vydávali pouze digitálně a v aplikacích. Velmi dobře chápu, že v dnešním světě je to nejpopulárnější věc, a doufáme, že to bude i velmi dobrý doplněk k hlavnímu produktu, kterým je pro nás vinyl, cédéčko a kazeta. Osobně jako hudební fanoušek vzhledem ke svému životnímu stylu a aktivitám nepoužívám chytrý telefon k poslechu hudby a nemám nic proti těm, kteří tak činí. Také se snažím mít na chytrém telefonu co nejméně aktivit, i když kvůli své práci musím být připojen neustále. Je pro mě těžké pochopit, co závislost na telefonu ve společnosti způsobuje, ale dnes se tak chová většina lidí a my to musíme kvůli duševnímu zdraví akceptovat.
Kapelu jste založili v roce 1988. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
JP: V našich začátcích jsme zněli špinavě a syrově ne proto, že bychom se o to snažili, ale protože jsme měli omezené hudební znalosti, nejisté technické podmínky a málo peněz na produkci, a proto je pro nás velmi zvláštní vidět současné lidi, kteří se o takový zvuk snaží. Na našem albu číslo 9 "The Sadistic Key Elements - 2021" jsme chtěli vzdát hold kapelám, které jsme poslouchali v polovině a na konci 80. let a které nás přiměly k založení naší kapely, myslím, že nejdůležitější příběh o tom je, že v naší zemi a vládě, kterou jsme měli v 80. letech, neexistovala žádná turné a koncerty zahraničních kapel, dokonce ani pro začátky kapel v Chile a také pro naši historii, mnohokrát jsme skončili bezdůvodně zadrženi policií, na koncerty vstupovali jen Oni a přiváželi náhodné lidi. Takže mezinárodní kapely jsme znali jen z jejich alb a tehdejších fanzinů, to byl náš informační prostředek.
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách SADISM je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
RR: "Death metal" pro mě znamená důležitou součást mého života, je to součást mého životního stylu, který se nezměnil od doby, kdy jsem ho začal poslouchat, portál, který mě poučil a otevřel mi obrovské kultovní aspekty, jako je literatura, umění, spiritualita a láska k životu jako takovému, a které společně za ta léta rozšířily mé kulturní dědictví. Na druhou stranu to byl styl, který mi umožnil být kritičtější a fandit jiným stylům. Člověk však nestráví celý den jen jeho poslechem, protože kouzlo tvorby hudby spočívá v tom, že si můžete užívat i jiné styly, které obohacují vaši tvůrčí schopnost dělat práci, kterou rozvíjíme se SADISMEM.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají SADISM v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?
RR: Samozřejmě... V tuto chvíli koncertujeme v naší zemi, před pár dny jsme zahájili OBSCURANS a byla to neuvěřitelná show se spoustou příznivců, přátel a rodiny. Zároveň už se plánuje evropské turné na rok 2024, možná na druhou polovinu roku, ale ještě jsme to nijak neřešili. Co se týče toho, že pokud chceme dál dělat dobrá alba...? Samozřejmě... je před námi dlouhá cesta... milujeme to, co děláme, určitě přijdou nová díla, reedice starých alb u našeho nového labelu a v krátkém a středním časovém horizontu i nová tvorba. Sadismus non stop, příteli..!
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek DISMA a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. SADISM RULES!
RR: Především vám děkuji za vaši stálou podporu a přání všeho nejlepšího pro vás i pro Deadly Storm 'zine. Na dálku tě objímám a bude mi potěšením se s tebou někdy setkat. S pozdravem a velkými pozdravy pro všechny Sadismaniaky..
Když jsem ponořil ruce do shnilých vnitřností poprvé, měl jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Dnes mi to už nevadí. Opakování je matka moudrosti, to je staré pravidlo, které stále platí. Vždycky se je snažím uklidnit. Vytáhnu je z klece a mluvím na mě příjemným hlasem. Usmívám se. Potom je svážu a rozřežu na malé kousky. Pořád nechápu, proč tolik křičí? Můžete mi to někdo vysvětlit? Vždyť přeci není nic krásnějšího, než když jim uniká z očí pomalu život. Vlastně jim pomáhám? Nebo ne?
Podobnou výpověď od šíleného maniaka jsem nedávno četl ve zprávách. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem poslouchal novou desku rumunských maniaků NECROTUM. Death metalové kapely, která hraje nekompromisně, ostře a pokud s jejich hudbou strávíte delší čas, tak vás rozseká na malé kousky.
Morbidní, ostré kompozice, spousta tlaku a špíny. Čerstvě otevřené hroby, do kterých jsou pohřbívány zohavené mrtvoly. Pro fanoušky třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, INCANTATION a dalších prokletých skupin, radost poslouchat. Ano, nová deska "Defleshed Exhumation" se opět povedla. Pánové sice čerpají ze starých death metalových spisů, ale jejich práce není jenom obyčejným řemeslem. Naopak, je cítit i slyšet, že pánové opět zavítali na stará jatka, do patologických sálů a dávno opuštěných nemocnic, aby se tam inspirovali pro pořádnou gore jízdu. Riffy řežou jako čerstvě nabroušené nože, vokál připomíná bestii a bicí vám rozdrtí všechny kosti v těle. Nic pro slabé povahy, ale tuhle hudbu musí mít rád každý mladý i starý patolog. Pod to bych se vám podepsal vlastní krví. Samozřejmostí je surový zvuk, záhadný a děsivý obal. Mě se ale osobně nejvíc líbí nápady, kterých je na albu velká spousta. Mám pocit, že se dívám do tmy a čekám, kdy na mě znovu tahle šelma zaútočí. Pokaždé mi prokousne hrdlo a udělá to s elegancí a zkušenostmi starých mistrů. Vždy, když potkám podobné kapely, zavřu se do své rakve a nechám na sebe jejich hudbu působit. Tentokrát jsem si připadal jako bych byl právě vytažený z klece a připoután na pitevní stůl. Řez bude veden od krku dolů. Hezky do kříže, aby mohly být vyndány všechny vnitřnosti. A prosím pěkně, všechno bez anestezie. Nové album nelze jinak, než doporučit všem maniakům! Surová, morbidní, smradlavá a mokvající death metalová pitva! Smrt si vás všechny najde!
Asphyx says:
The first time I plunged my hands into the rotten entrails, I felt like my heart stopped. I don't mind it anymore. Repetition is the mother of wisdom, that's an old rule that still holds true. I always try to calm them down. I take them out of the cage and speak to me in a pleasant voice. I smile. Then I tie them up and cut them into little pieces. I still don't understand why they scream so much. Can someone explain? After all, there's nothing more beautiful than when life slowly escapes from their eyes. Am I actually helping them? I'm helping them, aren't I?
I read a similar statement from a crazy maniac on the news the other day. I remembered it when I was listening to the new album by Romanian maniacs NECROTUM. A death metal band that plays uncompromising, edgy and if you spend a long time with their music, it will cut you into small pieces.
Morbid, sharp compositions, lots of pressure and dirt. Freshly opened graves in which mutilated corpses are buried. For fans of such bands as CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, INCANTATION and other cursed bands, a joy to listen to. Yes, the new album "Defleshed Exhumation" is a success again. The gentlemen may draw from old death metal writings, but their work is not just ordinary craft. On the contrary, you can feel and hear that the gentlemen have once again visited old slaughterhouses, pathology halls and long-abandoned hospitals to inspire a proper gore ride. The riffs cut like freshly sharpened knives, the vocals resemble a beast and the drums will crush every bone in your body. Nothing for the faint hearted, but this music is a must have for every pathologist young and old. I'd sign my own blood to that. Of course there is the raw sound, the mysterious and eerie cover. But what I personally like the most are the ideas, of which there are plenty on the album. I feel like I'm looking into the darkness and waiting for this beast to attack me again. Each time it bites my throat and does it with the elegance and experience of the old masters. Every time I meet bands like this, I close my coffin and let their music affect me. This time I felt like I had just been taken out of the cage and strapped to the autopsy table. The incision would be made from the neck down. Nice and square so that all the guts can be removed. And please, no anesthesia. I can't recommend the new album to all maniacs! A raw, morbid, stinking and pissing death metal autopsy! Death will find you all!
Tracklist:
01. Warped In Entrails
02. Noxious Breeze
03. Incomprehensible Forms
04. Dissolved In The Flesh Pits
05. Mouldered Orb
06. Shattered Flow Of Time
07. Psychotic Apparitions
08. Ghastly Metropolis
09. As I Behold I Despise (Demigod Cover)
band:
Garlonta Filip: Main Vocals, High Vocals, Rhythm Guitar, Bass
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
We are Void Below, a Lovecraftian death/doom metal band from Whitehaven, N/W Cumbria (U.K)
We are a four piece band consisting of:
James Maxwell - Guitar/Vox.
Kyle Jenkins - Guitar.
Looke Norman - Bass.
Brad Messenger - Drums.
The band formed in late 2019 but things were initially interrupted by the COVID-19 pandemic. Following the lockdowns, we got back to rehearsals again and started work on our debut E.P “Void Below” which was released in mid 2022.
After our first wave of live shows following the EP release, we got right into writing the second. We felt like we had a lot of lost time to make up for.
“World Undone” was recorded in mid 2023 and released in the November of that year.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded World Undone at Soundwave studios with Dave Roberts, who Recorded, Mixed and Mastered the whole thing.
Dave recorded our first EP, he knew exactly what we wanted from the sound and production and captured it so well. we were really happy with how things went, so it felt natural to go back to him for the second release.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
There are no physical copies of our music available at the minute, however it is something that we are planning for the future.
Currently the new EP is available on all major streaming platforms and from our Bandcamp page, where the files can be purchased directly from us.
All of our music can also be found on our YouTube channel, including the video for our latest single, “Pillars Ov Pestilence”.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
James Maxwell writes the lyrics for all the songs.
“I tend to get a feel of a song then decide what I want to call it and this just tends to pop in my head then ill expand the idea with lyrics based on the title this can end up being in depth about an emotion or a story to tell.
I'll write some lyrics and go over the song then as a group we sometimes might pick certain phrases that may repeat or be added to section to give the song that extra punch vocally. The lyrics are themed on the Lovecraftian Mythos”.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
James came up with the lovecraftian theme and the logo.
The logo/font is very simplistic and all imaginary is presented in black and white. The subjects, story’s and their representing imagery are therefore kept at the forefront.
The artwork is created and sourced by the band. Every aspect of our work requires representing imagery to build the theme, feel and story of our music. hiring artists therefore wouldn’t be practical for us, also we have the ability to make everything as personal as we need it.
We consider social media very important, and our content is an extension of the above, though it’s great being able to interact closely with our fans and we try to be as active as possible online.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?
We released the EP independently.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Morbid Angel, Death & Incantation would be the main three. Although the members of the band all have varying tastes and bring different elements to the music, these influences are all presented in the death/doom style and heavily influenced by the above bands.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes we did send the EP to a few record labels, we had positive feedback. Hopefully something can happen on that front in the future.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We have actually played less than 10
Live shows. our focus over the last 9 months has been on the new E.P, so in 2024 we hope to announce a lot more live shows and focus more on that side of the band.
We have played some local shows as well as others in Scotland and wider Cumbria including all day events and small festivals. we enjoy playing any kind of gig, we get to see how our songs are received by people haven’t seen us before or by people who have came to see us for the first time, though we have some loyal fans who travel to see us regularly and we appreciate it all massively. We always get good reactions/reviews and comments, so we are looking forward to 2024.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We are gigging this year, and that will be the focus, but also working quietly on a release later in the year. After that however, the next step for us would be to start writing and putting together an album, we already have so many ideas floating around.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
