DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 19. ledna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Divadlo Járy Cimrmana - Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák (1987)


Divadlo Járy Cimrmana - Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák
1987, Melantrich

Byl jsem zase na cestách. To se vždycky přepnu do úplně jiného stavu. Poslouchám muziku do sluchátek a koukám se z vlaku, jak kolem ubíhá krajina. Vrátil jsem se zase po nějaké době domů, do Mladé Boleslavi. Procházím se ulicemi, vzpomínám, kde jsem jako mladý řádil. První parta, první holka, první polibek. Toulám se ulicemi a připadám si děsně starý. Jakoby kolem mě život proběhl a ani se neohlédl. Mrzne a měl bych někam zajít na pivo, ale nechce se mi. Místo toho se projdu po Radouči a dívám se na Michalovickou putnu a Jizeru. Moc lidí tu už neznám, nejezdím sem často, raději vyrážím na sever, na chalupu do Jizerek. Včera jsem dočetl jednu knihu a najednou jsem v divném mezistavu, že nemám nic do vlaku. Jedu brzy ráno, směr Turnov, pak na Tanvald a když vystoupím, udeří mě do očí další vzpomínky. Jseš jak starej jezevec, řekne mi manželka do telefonu a má pravdu. Jenže já si nemůžu pomoc. Zkontroluju chalupu, uklidím polámané větve. Je tu děsná zima a fouká. Ani nezatopím a vylezu nahoru na půdu. Nic si nevyberu. Je mi z toho nějak smutno. Není nic horšího, než když nemáte co číst.

Klepu kosu na zastávce a pan řidič je nevrlý. Asi ho serou lidi. Trošku ho chápu, ale zase na druhou stranu, tak jdi dělat něco jiného, ty vole. Mám v Jablonci skoro hodinu čas. Pak pojedu rovnou do Prahy. Vylezu po schodech nad autobusák a zahnu doprava. Hele, antikvariát. Ihned vlezu dovnitř a málem pak nestihnu spoj. Tolik skvostů a dobrot. Je velká škoda, že se tímhle moc nevydělá, nemůžu si dovolit dělat práci, která neuživí rodinu. Ale bavilo by mě to. Vykupovat knížky, licitovat o ceně, pak je zatřídit, přehrabovat se v nich, pročítat je. Nechávat si ty nejlepší kousky, prodávat a bavit se se zákazníky. Sním a z mých představ mě probere až jedna slečna. Vezmete si tu knihu? Kývnu jako v mátohách, zaplatím pakatel a ani nevím, co mi zabalila do papíru. Občas mívám divné stavy, kdy jsem raději někde v oblacích, mimo tenhle svět. Koupil jsem si dnešní recenzovanou knihu. Starý ohmataný výtisk. Pro mě momentálně artefakt, kus i mé historie. Dětství s kazeťákem, mládí, kdy jsem konečně do divadla Járy Cimrmana zavítal, filmy, které miluju. Zkrátka a dobře, je to pro mě povinnost. Nakupoval jsem reflexivně, impulsivně. 

A dobře jsem udělal. Slečna s iphone a neskutečně dlouhými nehty sice vedle mě v autobuse ohrnovala nos. Protože knížka přeci jen trošku zaváněla zatuchlinou. Taky jsem šedivý a mám nadváhu. Rozhodně se nemůžu rovnat klučíkům, co je lajkovala celou cestu do Prahy. Já na to šel jinak. Listoval jsem, hladil stránky, byl jsem jak nějakej fetišista. Kdo byl asi původní majitel? Který zvrhlík může dát takovouhle knihu do antíku? No vlastně, ještě že tak, jinak bych se už někde za Jabloncem neusmíval jako Buddha. Ano, byla to blaženost, byla to láska a dobrota. K tomu ten laskavý humor, někdy břitký a ostrý, ale vždy myšlený v dobrém. Žádné zlomyslnosti, padání na hubu a dnešní tolik rádoby nekorektní prdel. U Járy Cimrmana jsem se nikdy nepopadal za břicho. Spíše jsem se pokaždé nechal vcucnout do dávné doby, mezi parní stroje, balóny, expedice. Do doby, o které mi vyprávěly babičky a dědové, protože jim o ní povídali jejich rodiče. Vystoupím na Černém mostě a v metru vypadám jak nějakej hipster. Jedna paní v obrovských brýlích se na mě usměje. Potom ukáže na knihu a dá mi palcem pomyslný like. Hned je mi veselo na duši.

Spousta hlášek zlidověla, těch osm her, které zde naleznete, jsou pro každého fanouška povinnost. Známe je všichni nazpaměť a když potkáte podobně prokleté, tak lze diskutovat celý večer, různě navazovat. Prý existují i lidé, kteří nemají humor Cimrmanů rádi. Možná o tom jenom nevědí. Nebo je to póza. Znáte to, dnes musíte zaujmout za každou cenu. A nebo jsou prostě z jiného těsta, než já. Jejich věc. Čekám na hlaváku v Praze a nemám si samozřejmě kam sednout. Tak si čtu ve stoje. To nemám moc rád, ale nemůžu si pomoc. Stojím vedle krásného a mocného obchodu Luxor, se spoustou skla a těmi nejaktuálnějšími bestsellery. Vše je takové krásné a připadám si jako chudý příbuzný, když žmoulám v ruce tenhle starý výtisky. Ohnuté oslí rohy proti lesklým kuchařkám a životopisům osmnáctiletých modelek. V dnešní době bych asi neobstál, ale je mi to tak nějak jedno. Jsem ve svém a Cimrmanově světě. 

Hodil by se nějaký pompézní závěr, něco v tom smyslu, že mě oslovila krásná dívka v kupé na Plzeň. A až domů jsme spolu rozmlouvali o knihách. Nic takového se nestalo. Jel jsem s umaštěným padesátníkem, který měl otevřený tablet a diskutoval na serveru Novinek. Vždycky jsem si říkal, kde se tihle lidé berou. Teď už to vím. Prskal u toho a nadával. A tak jsem knížku ani nedočetl. Pozoroval jsem ho jako vědec pokusné zvíře. Vše jsem dohnal až doma, po večeři a dobré kávě. Je to skvělá kniha. Jestli na ní někde narazíte, jděte do ní. Dobrého humoru je jako šafránu. Díky moc, že ještě čtete! Mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kniha obsahuje úvodní přednášky a texty celkem osmi her, jež byly uvedeny na scéně Divadla Járy Cimrmana v prvním desetiletí jeho existence: Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, široký a krátkozraký, Posel z Liptákova a doslov Vladimíra Justa „Smysluplná hra s nesmyslem“.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. ledna 2024

Recenze/review - MASTER - Saints Dispelled (2024)


MASTER - Saints Dispelled
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Syrové maso, ohlodané až na kost. Pravé, krvavé kořeny. Vztek a zuřivost, které vzešly z temných lidských myšlenek. Prašivina, hniloba a spousta nahrubo nasekané energie. Tohle všechno naleznete na nové desce legendárních death metalistů MASTER. Paul Speckmann táhne tuhle káru plnou polámaných a rozdrcených kostí od roku 1985. Už jenom když se podíváte na diskografii kapely, naleznete spoustu zásadních stylových alb, bez kterých by smrtící kov vypadl možná úplně jinak. V novodobé historii jsou ale tihle maniaci stále silní. Možná již nepřekvapují ničím novým, ale hrobnické řemeslo zvládají stále na výbornou.

Důkazem budiž i novinka "Saints Dispelled", která v sobě stále obsahuje spoustu zajímavých momentů. Základem jsou stále tradiční, klasické postupy made in MASTER, přidávány jsou potom kousky z metalové a rockové historie. Z některých songů je cítit lehká inspirace třeba takovými MOTORHEAD nebo BLACK SABBATH. 


Zkrátka a dobře, jako starý fanoušek kapely jsem si našel to své. MASTER nikdy nepřekročí neviditelnou čáru kvality. Je na ně spolehnutí, jsou pro mě pevným a záchytným bodem v dnešním divném světě. Letos se opravdu povedl obal. Autorem je Richard Schouten z Holandska (jinak také kytarista Acrostichon). Zaručen je jako vždy perfektní zvuk, který je namíchán přesně tím způsobem, jakým to mám rád - vše je náležitě špinavé a živočišné, ale zároveň čitelné. Hlavní pro mě potom je, že Paulovi a jeho věrným nové skladby věřím. Jsou surové, ohlodané na kost. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Každý, kdo má tuhle smečku rád, bude určitě spokojen. Oceňuji i snahu o lehký vývoj v rámci vlastního stylu. Vždycky, když se vracím ze svých čím dál tím častějších výletů do lesů a dávno opuštěných pohřebišť, nechce se mi vracet do současného pokřiveného světa. Raději se zavírám znovu a znovu do své kobky a poslouchám stále dokola nové album "Saints Dispelled". Je v něm totiž úplně všechno, co si můžu jako starý metalový pes přát. Spousta tlaku, polámaných kostí, rebelie, ostrých melodií, i drtivých bicích, charakteristického Paulova vokálu, který časem zraje jako dobrá whiskey. Určitě znáte ten pocit, když si přinesete domů nějakou novou desku, sednete si a po několika přehráních přesně víte, že je to ono! To se mi letos stalo s tímto albem a můžu vám to podepsat vlastní krví. Syrové maso, ohlodané až na kost. Pravé, krvavé kořeny. Vztek a zuřivost, které vzešly z temných lidských myšlenek. Prašivina, hniloba a spousta nahrubo nasekané energie. Old school death metal ve své krystalické podobě! 

Asphyx says:

Raw meat, gnawed to the bone. Real, bloody roots. The rage and fury that comes from dark human thoughts. Dust, rot and a lot of roughly chopped energy. All this can be found on the new album of legendary death metallers MASTER. Paul Speckmann has been pulling this cart full of broken and crushed bones since 1985. Just looking at the band's discography, you'll find a lot of essential styles that death metal might have looked very different without. In modern history, though, these maniacs are still going strong. They may not surprise with anything new anymore, but they still master the gravedigger's craft to perfection.

The proof is the new release "Saints Dispelled", which still contains many interesting moments. The basis is still the traditional, classic Made in MASTER methods, then bits of metal and rock history are added. From some of the songs you can feel a slight inspiration from such as MOTORHEAD or BLACK SABBATH.


Long story short, as an old fan of the band, I found my thing. MASTER never crosses the invisible line of quality. They can be counted on, they are a solid and clue point for me in today's weird world. The cover artwork this year was really good. The author is Richard Schouten from Holland (otherwise also guitarist of Acrostichon). As always, it's guaranteed to have a perfect sound, mixed exactly the way I like it - everything is properly dirty and animalistic, but at the same time legible. The main thing for me then is that I trust Paul and his faithful new songs. They're raw, gnawed to the bone. Nothing is missing or missing anywhere. Anyone who likes this pack will be pleased. I also appreciate the effort to evolve slightly within their own style. Every time I return from my increasingly frequent trips to the woods and long-abandoned burial grounds, I don't want to return to the current warped world. I prefer to shut myself in my dungeon and listen to the new album "Saints Dispelled" over and over again. It has everything I could want as an old metal dog. Lots of pressure, broken bones, rebellion, sharp melodies, and crushing drums, Paul's characteristic vocals that mature over time like good whiskey. I'm sure you know the feeling when you bring home a new record, sit down and after a few plays you know exactly what it is! That's what happened to me this year with this album and I can sign it for you in my own blood. Raw meat, gnawed to the bone. Real, bloody roots. The rage and fury that comes from dark human thoughts. Dust, rot and a lot of roughly chopped energy. Old school death metal in its crystalline form!


about MASTER on DEADLY STORM ZINE/ o MASTER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MASTER - Vindictive Miscreant (2018)












TRACKLIST
01. Destruction in June
02. Walk in the Footsteps of Doom
03. Saints Dispelled
04. Minds Under Pressure
05. Find Your Life
06. Marred and Diseased
07. The Wiseman
08. The Wizard of Evil
09. Nomads (CD Bonustrack)
10. Alienation of Insanity (CD Bonustrack)

LINE-UP
Paul Speckmann - Vocals / Bass
Aleš Nejezchleba - Guitars
Peter Bajci - Drums


středa 17. ledna 2024

Recenze/review - CRUCIFER - Hell Is for the Hopeful (2024)


CRUCIFER - Hell Is for the Hopeful
CD 2024, Pathologically Explicit Recordings

for english please scroll down

Scházíme se pravidelně, každý pátek v noci. Uctíváme tenhle kult již více než třicet let. Obětovali jsme svůj čas i svědomí, abychom se zahalili do kápí a ve starém opuštěném kostele pořádali pradávné metalové rituály. Vždy někdo přinese něco zajímavého, nového, neotřelého. Stále nás fascinuje temnota, rychlost a polámané kosti. Je to jako závislost. Dáváme si do uší i do žil jedovaté koktejly ze smrtícího kovu a thrashe. Dnes bych měl pro vás jednu starou legendu, která kdysi v letech 1992 - 1993 byla povinností pro každého opravdového fanouška, pro každého, kdo byl proklet. CRUCIFER.

Poslední EP, které jsem v devadesátých letech zaregistroval, tak byla nahrávka "Separation". Kapela potom dlouhých třicet let hibernovala (pokud tedy nepočítám dvě vydané kompilace). Letos se vrátila a nám nezbývalo nic jiného, než jejich nové desce "Hell Is for the Hopeful" zasvětit několik černých večerů. Tohle je totiž hudba, která otevírá staré rakve!


Jsme již staří psi a spousta z nás není několik let na tomto světě. Všechno se točí úplně jinak, než když jsme byli mladí. To nám ale nebrání v tom, abychom si vychutnali poctivou a ryzí muziku. Zahranou od srdce. Díváme se do tmy a čekáme, až se objeví přízraky. Tentokrát mají oheň v očích a ihned do nás zaseknou svoje drápy. Krve by se ve mě nedořezal. Kapele se povedlo album, u kterého praskají kosti. Líbí se mi ostrý a živočišný zvuk. Co se týká obalu, tak jsem také velmi spokojen. Dostal jsem pořádně natlakovanou desku, plnou vzteku, šílenství. Je v ní spousta energie a síly. Základem je thrash metal a tradiční death metal. Pokud uznáváte kapely jako POSSESSED, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, SOLSTICE, OBITUARY, DEATH, ale třeba i první počiny SEPULTURY, jste zde správně. Novinka je ostrá jako břitva, jako nůž, který vám kapela zabodne do vnitřností. Jak jsem již zmiňoval, jsem starý pes a mí kolegové, se kterými tvořím smečku, jsou na tom stejně jako já. Všichni jsme se shodli na tom, že se nová deska nebývale povedla. Není jen nostalgickou vzpomínkou, ale obstojí i v dnešním divném světě. Je v ní totiž vše potřebné pro naše pravidelné seance. Sedíme jako za starých časů u reproduktorů a spokojeně kýváme hlavou. Dáme si nějaké pivo a vůbec nám nevadí, že jsme zavřeni v hlubokém podzemí. Tihle démoni sem patří a vždycky budou. Pevně věřím, že  nebudeme čekat na nové album dalších třicet let. Tortura těla, tortura mysli! Thrash death metalový útok na vaše podvědomí! CRUCIFER vás roztrhají na kusy!


Asphyx says:

We meet regularly, every Friday night. We've been worshipping this cult for over thirty years. We've sacrificed our time and conscience to cloak ourselves in hoods and hold ancient metal rituals in an old abandoned church. Someone always brings something interesting, new, novel. We're still fascinated by darkness, speed and broken bones. It's like an addiction. We're injecting our ears and veins with poisonous cocktails of deadly metal and thrash. Today, I have an old legend for you, one that was once a must for every true fan back in 1992-1993, for anyone who was cursed. CRUCIFER.

The last EP I registered in the 90's was "Separation". The band then hibernated for thirty long years (unless you count the two compilations released). This year they returned and we had no choice but to dedicate a few black nights to their new record "Hell Is for the Hopeful". This is the music that opens old coffins!


We are already old dogs and many of us have not been in this world for several years. Everything is very different than when we were young. But that doesn't stop us from enjoying honest and pure music. Played from the heart. We look into the darkness and wait for the ghosts to appear. This time, they have fire in their eyes and they'll immediately sink their claws into us. He wouldn't cut the blood in me. The band has made an album that cracks bones. I like the crisp, animalistic sound. As for the cover art, I'm also very pleased. I got a properly pressurized record, full of rage, madness. There's a lot of energy and power in it. The base is thrash metal and traditional death metal. If you appreciate bands like POSSESSED, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, SOLSTICE, OBITUARY, DEATH, but even the first releases of SEPULTURA, you are right here. The novelty is razor sharp, like a knife that the band will stab into your guts. As I've mentioned before, I'm an old dog, and my bandmates, with whom I form a pack, are in the same boat as I am. We all agreed that the new record was a great success. It's not just a nostalgic memory, but it will stand up in today's weird world. It's got everything we need for our regular sessions. We sit at the speakers like in the old days and nod our heads in satisfaction. We're having a beer and we don't mind being locked deep underground. These demons belong here and always will. I firmly believe we won't be waiting another thirty years for a new album. Torture of the body, torture of the mind! A thrash death metal assault on your subconscious! CRUCIFER will tear you apart!


Tracklist:
01. Soul Within 
02. Green With Envy 
03. Deity In Black 
04. Arbeit Macht Frei 
05. Vainglory 
06. Pearls Before Swine 
07. Sickly Divine 
08. Laughing As I Suffer 
09. Beneficence In Grace 
10. Vamachara 
11. Bury The Breathless 
12. Airlane

band:
Jeff Riddle on vocals and drums, Brian Ronquest on guitars, and Stevie Snyder on bass

úterý 16. ledna 2024

Recenze/review - VOID BELOW - World Undone (2023)


VOID BELOW - World Undone
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Zasvětil tomu celý život. Spoustu let hledal vchod do pekla, až nakonec zjistil, že ďábel existuje v každém z nás. Nikdy se nevzdal, studoval staré spisy, pátral v archívech, četl knihy pana H.P. Lovercrafta. Nakazil se zlem, špínou a jeho obličej vykazoval jasné známky postupného rozkladu. Teď stojí ve starém močálu, kolem plují nafouklá těla utopenců a nasává morbidní atmosféru. Přemýšlí o smrti, o konci všeho. Nebo začátku? Potom zazní první tón. Nové EP britských maniaků VOID BELOW je velmi návykovou záležitostí.

Alespoň tedy pro mě, starého metalového psa. Stále vyhledávám muziku, o které si myslím, že je dobrá. Která mě dokáže přikovat na zeď, která ve mě umí probudit pestrou paletu temných nálad. Novinka "World Undone" je skvělou nahrávkou, plnou zajímavých momentů. 


Stylově lze tuhle smečku připodobnit ke kapelám jako MORBID ANGEL, FUNEBRARUM, BLOOD INCANTATION, GORGUST, DEMILICH, VASTUM. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že mě baví nové EP poslouchat. Samozřejmostí je velmi dobrý zvuk, zajímavý obal i produkce, kterou si užívám. Nejdůležitější ale je, že kapela dokáže napsat skladby, které se vám zadřou hluboko do mozku i pod kůži. Je to opravdu pestrá záležitost. Základem je klasický, tradiční kov smrti, přidávány jsou potom velmi vkusně a elegantně progresivní a technické pasáže. Zároveň si pánové zachovávají divokost, neurvalost a sílu. Ano, je to právě energie, nakumulovaný vztek, které vás rozdrtí. Doporučuji poslouchat velmi pozorně. Troufám si tvrdit, že vše vynikne až po několika společných setkáních. Tahle deska chce čas a klid. Pro mě osobně je potom loňský počin velkým, příjemným překvapením. Někdy si připadám jako starý nomád, který je neustále na cestách. Vyhledávám nahrávky, které žhnou a pálí, které jsou ukovány z té nejkvalitnější oceli. "World Undone" lze doporučit všem, kteří rádi u hudby také přemýšlejí, kteří mají otevřenou mysl a bohatou fantazii. Zasvětil jsem tomu celý život. Spoustu let jsem hledal vchod do pekla, až jsem nakonec zjistil, že ďábel existuje v každém z nás. Nikdy jsem se nevzdal, studoval jsem staré spisy, pátral v archívech, četl knihy pana H.P. Lovercrafta. Nakazil jsem se zlem, špínou a můj obličej vykazuje jasné známky postupného rozkladu. Teď stojím ve starém močálu, kolem plují nafouklá těla utopenců a nasávám morbidní atmosféru. Přemýšlím o smrti, o konci všeho. Mýtický cthulhu death metal ze starých močálů! Definice zla, špíny a inferna!


Asphyx says:

He's devoted his whole life to it. For many years he searched for the entrance to hell, until he finally discovered that the devil exists in all of us. He never gave up, studying old writings, searching archives, reading the books of Mr. H.P. Lovercraft. He became infected with evil, filth, and his face showed clear signs of gradual decay. Now he stands in an old swamp, the bloated bodies of drowned men floating around, soaking up the morbid atmosphere. He thinks of death, the end of everything. Or the beginning? Then the first note sounds. The new EP from British maniacs VOID BELOW is a highly addictive affair.

At least for me, an old metal dog. I still seek out music that I think is good. That can drive me up the wall, that can awaken a variety of dark moods in me. The new "World Undone" is a great record, full of interesting moments.


Stylistically this pack can be compared to bands like MORBID ANGEL, FUNEBRARUM, BLOOD INCANTATION, GORGUST, DEMILICH, VASTUM. But that's not so important. The main thing is that I enjoy listening to the new EP. Of course I enjoy the sound, the interesting cover and the production. But the most important thing is that the band can write songs that dig deep into your brain and under your skin. It's a really varied affair. The foundation is classic, traditional death metal, then very tastefully and elegantly progressive and technical passages are added. At the same time, the gentlemen retain their ferocity, rawness and power. Yes, it is the energy, the accumulated rage that will crush you. I recommend listening very carefully. I dare to say that everything will become clear after a few meetings together. This record needs time and peace. For me personally, then, last year's release is a big, pleasant surprise. Sometimes I feel like an old nomad who is always on the move. I seek out records that burn and blaze, that are forged from the finest steel. "World Undone" can be recommended to anyone who also likes to think with music, who has an open mind and a rich imagination. I have devoted my whole life to it. For many years I searched for the entrance to hell, until I finally discovered that the devil exists in all of us. I never gave up, I studied old writings, searched the archives, read Mr. H.P. Lovercraft's books. I have become infected with evil, with filth, and my face shows clear signs of gradual decay. Now I'm standing in an old swamp, the bloated bodies of drowned men floating around, soaking up the morbid atmosphere. I think about death, the end of everything. Mythical cthulhu death metal from the old swamps! The definition of evil, filth and inferno!


Tracklist:
01. Eldritch Incarnate 
02. Pillars Ov Pestilence 
03. Beyond The Black Mire 
04. World Undone

band:
James Maxwell: Guitars & Vocals
Kyle Jenkins-Young: Guitars
Looke Norman: Bass
Brad Messenger: Drums

Recenze/review - LIPID - The Perfect Killing Machine (2023)


LIPID - The Perfect Killing Machine
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Ležím na operačním sále a čekám. Nejhorší je, že mě vnitřnosti bolely již dlouhé roky. Pan doktor se usmívá s zdravotní sestře to hrozně sluší. Říznou do mě a najednou je kolem spousta zkažené krve. Zmítám se v křečích. Nepoužívají anestezii, to prý prokletí nemohou. Vše proběhne dobře, i když to hodně bolí. Ptám se na příčinu mých problémů a stále usmívající se lékař mi nakonec diagnózu prozradí. Posloucháte thrash metal již příliš dlouho. Kývnu na souhlas, nasadím si sluchátka a do nich si narvu pod tlakem novou desku dánských LIPID. 

Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1995 a je to hodně znát. Od prvních tónů zjišťuji, že zde máme co do činění s poctivými řemeslníky, kteří ale přinášejí i něco navíc. Ostré melodie, šílené rytmy i vokál, připomínající Kerbera, strážce podsvětí. Kývám se spokojeně do rytmu. Moc dobře totiž vím, že tahle hudba koluje i v mých žilách. 


Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já když poslouchám nějakou desku, která se mi líbí, tak jde vše ostatní stranou. Najednou mě nic nebolí, usmívám se a jsem mimo tenhle zkažený svět. LIPID umí napsat velmi dobré melodie, na kterých je také vše postaveno. Základní riffy jsou dále rozvíjeny, kapela si hraje s dynamikou, s náladami, jako šelma se svojí kořistí. Thrash metal má být naštvaný, rebelský a musí smrdět živočišností. Dánové tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Novinka je jako kopanec přímo do ksichtu, jako setkání v ringu, ze kterého odejdete rozsekáni na kusy. Jestli máte rádi staré EXODUS, ale třeba i THE HAUNTED, HATESPHERE, MUNICIPAL WASTE, jděte určitě i do téhle nahrávky. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří vám garantují dobrý zvuk i produkci, ale hlavně velkou spoustu nápadů, u kterých se rozhodně nudit nebudete. Pokud jste jako já, staří thrashoví psi, určitě budete skákat po pokoji, jako v dobách svého mládí. Soukromý mosh-pit bude doslova nakažlivý. Vždycky, když o podobných kapelách píšu, říkám si, jaká je škoda, že nejsou z nějakého města poblíž. Rád bych totiž zašel na koncert, vymlátil si hlavu v první řadě a skočil si možná i z pódia. Miluji totiž malé zaplivané kluby, kde má kapela blízko k fanouškům. A myslím si, že v nich vynikne síla téhle smečky nejvíce. Ležím na operačním sále a čekám. Nejhorší je, že mě vnitřnosti bolely již dlouhé roky. Pan doktor se usmívá s zdravotní sestře to hrozně sluší. Říznou do mě a najednou je kolem spousta zkažené krve. Zmítám se v křečích. Usmívám se také, posloucháme totiž všichni "The Perfect Killing Machine". Divoká thrash metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

I'm lying in the O.R. waiting. The worst thing is that my insides have been hurting for years. The doctor is smiling and the nurse is smiling. They cut into me and suddenly there's a lot of bad blood around. I'm convulsing. They don't use anesthesia, they say they can't do that. Everything goes well, even though it hurts a lot. I ask about the cause of my problems and the ever-smiling doctor finally gives me the diagnosis. You've been listening to thrash metal for too long. I nod in agreement, put on my headphones and shove the new Danish LIPID album into them under pressure. 

This pack dates back to 1995 and it shows. From the first notes I find out that we are dealing with honest craftsmen, but they bring something extra. Sharp melodies, crazy rhythms and vocals reminiscent of Kerber, the guardian of the underworld. I sway to the beat. Because I know very well that this music runs through my veins.


I don't know how you have it set up, but I listen to a record I like and everything else goes by the wayside. Suddenly I'm not in pain, I'm smiling, and I'm out of this rotten world. LIPID can write very good melodies, which is also what everything is built on. The basic riffs are further developed, the band plays with dynamics, with moods, like a beast with its prey. Thrash metal is supposed to be angry, rebellious and it has to reek of animalism. The Danes do all this and add something extra. The new stuff is like a kick right in the face, like a meeting in the ring that you'll walk away from chopped to pieces. If you like the old EXODUS, but also THE HAUNTED, HATESPHERE, MUNICIPAL WASTE, go for this record for sure. The gentlemen are experienced musicians who guarantee you a good sound and production, but most importantly a great deal of ideas that you definitely won't get bored with. If you're like me, an old thrash dog, you'll definitely be jumping around the room like you did in the days of your youth. A private mosh-pit will literally be contagious. Whenever I write about bands like this, I always think what a shame they're not from a city near me. Because I'd love to go to a show, beat my head off in the front row, and maybe jump off the stage. I love small, seedy clubs where the band is close to the fans. And I think that's where the power of the pack shines through the most. I'm lying in the operating room waiting. The worst thing is, my insides have been hurting for years. The doctor's smiling and the nurse's smiling. They cut into me and suddenly there's a lot of bad blood around. I'm convulsing. I'm smiling too, because we're all listening to "The Perfect Killing Machine". A wild thrash metal ride straight to hell!


Tracklist:
01. Dead For The Rest Of Your Life
02. The Perfect Killing Machine
03. Before The Storm
04. The Ominous Sympony
05. Wreck Of The Past
06. Imagination Of The Fake
07. Fragments Of Eternity

LINE UP:
- Soren Hartlev PEDERSEN Guitar & Vocals
- Anders Moller PEDERSEN Lead Guitar
- Martin Hartlev PEDERSEN Drums
- John Frederik SMEDEMARK Bass

pondělí 15. ledna 2024

Interview - ABYSSAL RIFT - Ancient, eerie rituals full of death metal, doom and deadly echoes from the misty swamps of eternity!


Interview with death metal band from United States - ABYSSAL RIFT.

Answered Matt Auxier (Guitars, Bass, Vocals, Keyboards), thank you!

ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023):

Ave ABYSSAL RIFT! Hello to the underground. I hope everything's okay with you. It should be, you have the first long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record? How did the idea to start ABYSSAL RIFT!

Thank you! I feel quite good about it as it has been well recieved so far which is always flattering, the idea for the project came out of an abundance of time during the pandemic and a long love for death metal. Starting writing some songs and liked the direction so I wrote a bunch and picked the best ones!! I always like to write more songs than intended so as to not have any parts or riffs that are lacking.

„Extirpation Dirge“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ABYSSAL RIFT?

It was self produced in my home studio, besides David recording the drums on his own, I did the rest. Its really nice to be able to do that as you can really dial in the sounds and mix to your liking. As far as the new stuff goes, we‘ve been writing that more as a band, while I still write the riffs and songs, Its very helpful to have input form others to help shape it. Plus the people playing live are old and dear friends that are incredible playres as well so it should continue to be a forward moving project.


Listening to the new album „Extirpation Dirge“, I feel like I'm sinking into a deep bloody swamp. The excellent cool and dark sound contributes a lot. How and where did you record? Who produced and, mixed album?

Yeah it was done by me as I mentined but mixed and mastered by Will Killingsworth at dead air studios, he does a fantastic job and was wonderful to work with. Will was able to take my rough mixes and make them more clear and present which Definitely contribute to the sound. Its good that you mention that about sinking into a deep bloody swamp as the whole goal of this project was to portray the bleakness and futility of humanity and I think we did that well!!

An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in label Sentient Ruin Laboratories, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

Jessi Nihil provided the absolutely stunning art, and If I remember correctly, it was a painting owned by M. From Sentient Ruin and we both thought it fit perfeclty. There were a copuple peieces from Jessi and we decided to go with that one cause it was just a perfect fit, the dead eyes, the color scheme, all of it was perfect for the sound and lyrics and the overall concept.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Ohio and Virginia for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Thats a good question, I think non american death metal is just as compelling but yes obviosuly tons of good shit here. I think Metal still stands as a counterculture movement, which may seem obvious but it makes me proud that death metal is still going stronger than ever after all these years of trying to play faster or more brutal, many bands today are pushing the boundries too which keeps it fresh in my opinion. I love modern Death Metal bands love of synths and was absolutely inspiring to me, Art and music are meant to be pushed to their limits and I would say that is one reason why metal has such staying power. Plus the undeniable energy in the music is still there as well.


You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ABYSSAL RIFT was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

It was started before and during the pandemic as early as 2019. I kinda wanted to do a death metal project and the pandemic allowed me plenty of time. I wanted to take all my heavy influences and not just from metal, and incoporate them into AR, while making sure it stays death at its core. I love 60s and 70s prog and psych ( King Crimson, Goblin, 13th floor elevators etc) as well as some of the heavy shoegazse sounds from the 80s and 90s, but making sure to keep it coherent and not just a bunch of experiemtnal jams. But I‘ll leave the people who listen to decide if I pulled that off! I wouldn‘t say I have one metal idol although as a young lad, Death and chuck, Immolation and incantation were always my favs, but way to many to mention. One of the first death metal shows I ever saw was NILE and Immolation and I just thought this is the most evil fucking thing I have ever seen I have to do this!! And yes we are vey interested in touring and doing some foreign fests, the fests in Europe absolutely do not dissapoint.

When I started my blog five years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We mostly rely on labels, social media and in the future our live show. Obviously building friendships and connections in the underground is helpful as well as are places like bandcamp and youtube where you can share your music without label assistance. I grew up in the DIY scene too playing hardcore and metal so very very happy to have the social media part of it. Makes it so much easier for indy bands like us. And yes love going to shows and showing support, the beauty of metal is the word of mouth thing, where I find a sick band and have to tell the homies and they tell theirs and so on, some other scenes its not about the music and its more of a fashion show. And I am ALWAYS on the lookout for new bands and old bands alike.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ABYSSAL RIFT? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Yeah there is definitely a giant sea of metal bands today so it is very hard to break thorugh but My attitude has always been make the best art I could possibly make and put as much energy behind it as possible and the rest is out of my hands. However, blogs and zines like yours are fantastic for small bands like us so you are essential!!!

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is a dessenting voice against the giant blob of power we as humanity face, it is a lifesyle, and to be quite honest with you, metal and music saved me many times over, even if it was just something to look forward to that day. Sometimes its All I had. It also stands as a voice for me to express freely the issues of today as we try to sing about reality and fantasy metaphorically all kind of rolled into one. Death metal can be what ever you want it to be and thats why its always refreshing and doesn‘t grow stale to me.

Finally, a classic but important question. What is ABYSSAL RIFT planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

We have some shows coming, only one announced on Feb 13th with Necrot and Mutilatred in our hometown of Columbus Ohio, then some more stuff planned as well not yet announced. We are also playing Total death over Mexico fest in June so that should be fun as fuck.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Extirpation Dirge“ into my head again!

Thank you so much for the opportunity and keep on doing what youre doing! Cheers!!!

Rozhovor - ABYSSAL RIFT - Pradávné, děsivé rituály plné death metalu, doomu a smrtících ozvěn z mlhavých močálů věčnosti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - ABYSSAL RIFT.

Odpovídal Matt Auxier (kytara, basa, zpěv, klávesy), děkujeme!

ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023):

Ave ABYSSAL RIFT! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty? Jak vznikl vůbec nápad, založit ABYSSAL RIFT!

Děkujeme! Mám z toho docela dobrý pocit, protože to zatím bylo dobře přijato, což je vždycky lichotivé, nápad na projekt vznikl z hojnosti času během pandemie a dlouhé lásky k death metalu. Začal jsem psát nějaké písně a líbil se mi směr, tak jsem jich napsal několik a vybral ty nejlepší!!! Vždycky rád napíšu víc skladeb, než bylo zamýšleno, aby mi nechyběly žádné části nebo riffy.

„Extirpation Dirge“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ABYSSAL RIFT?

Kromě toho, že si David nahrál bicí sám, zbytek jsem dělal já. Je opravdu příjemné mít tu možnost, protože si můžeš opravdu vyladit zvuky a namíchat je podle svých představ. Co se týče nových věcí, ty jsme psali spíš jako kapela, i když jsem pořád psal riffy a písničky já, hodně nám pomohly příspěvky ostatních, kteří nám pomohli je dotvořit. Navíc lidi, kteří hrají naživo, jsou staří a drazí přátelé, kteří jsou také neuvěřitelní hráči, takže by to měl být i nadále projekt, který se posouvá kupředu.


Když poslouchám nové album „Extirpation Dirge“, připadám si, jako bych se propadal do hlubokého krvavého močálu. Hodně tomu přispívá znamenitý chladný a temný zvuk. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album produkoval, mixoval?

Jo, udělal jsem to já, ale smíchal a zmasteroval to Will Killingsworth v Dead Air Studios, odvádí fantastickou práci a skvěle se s ním spolupracovalo. Will dokázal vzít moje hrubé mixy a udělat je jasnější a přítomnější, což rozhodně přispělo ke zvuku. Je dobře, že jsi zmínil to o propadání se do hluboké krvavé bažiny, protože cílem celého projektu bylo vykreslit bezútěšnost a marnost lidstva a myslím, že se nám to povedlo!!!

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Sentient Ruin Laboratories a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Jessi Nihil poskytla naprosto úžasnou kresbu, a pokud si dobře vzpomínám, byl to obraz, který vlastnil M. ze Sentient Ruin, a oba jsme si mysleli, že se k němu perfektně hodí. Od Jessiho existovalo několik obrázků a my jsme se rozhodli pro tenhle, protože prostě perfektně seděl, ty mrtvé oči, barevné schéma, všechno to perfektně ladilo se zvukem, texty a celkovým konceptem.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Ohia a Virginie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

To je dobrá otázka, myslím, že neamerický death metal je stejně přesvědčivý, ale ano, je tu spousta dobrých věcí. Myslím, že metal je stále kontra kulturní hnutí, což se může zdát samozřejmé, ale jsem hrdý na to, že death metal je stále silnější než kdy dřív po všech těch letech, kdy se snažil hrát rychleji nebo brutálněji, mnoho kapel dnes také posouvá hranice, což ho podle mě udržuje svěží. Miluju moderní deathmetalové kapely, jejich láska k syntezátorům pro mě byla naprosto inspirativní, umění a hudba jsou od toho, aby se posouvaly až na hranice svých možností, a řekl bych, že to je jeden z důvodů, proč má metal takovou sílu. Navíc ta nepopiratelná energie v hudbě je také stále přítomná.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ABYSSAL RIFT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Byla zahájena před pandemií a během ní již v roce 2019. Tak nějak jsem chtěl udělat deathmetalový projekt a pandemie mi poskytla spoustu času. Chtěl jsem vzít všechny své heavy vlivy, a to nejen z metalu, a zakomponovat je do AR, přičemž jsem se chtěl ujistit, že to v jádru zůstane deathové. Mám rád progresivní a psychedelickou hudbu 60. a 70. let (King Crimson, Goblin, 13th floor elevators atd.), stejně jako některé heavy shoegazse zvuky z 80. a 90. let, ale dávám si pozor, aby to bylo ucelené a ne jen snůška experimetálních jamů. Ale nechám na lidech, kteří to poslouchají, aby rozhodli, jestli se mi to povedlo! Neřekl bych, že mám jeden metalový idol, i když jako mladý kluk jsem měl vždycky nejradši Death a Chucka, Immolation a Incantation, ale je jich mnohem víc, než bych mohl vyjmenovat. Jeden z prvních deathmetalových koncertů, který jsem kdy viděl, byli NILE a Immolation a já si prostě říkal, že tohle je ta nejzlejší zkurvená věc, jakou jsem kdy viděl, to musím udělat!!! A ano, máme velký zájem o turné a nějaké zahraniční fesťáky, fesťáky v Evropě absolutně nezklamou.

Když jsem před pěti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Spoléháme se hlavně na labely, sociální média a v budoucnu na naše živé vystoupení. Samozřejmě nám pomáhá budování přátelství a kontaktů v undergroundu, stejně jako místa jako bandcamp a youtube, kde můžete sdílet svou hudbu bez pomoci vydavatelství. Já jsem taky vyrostl na DIY scéně a hrál jsem hardcore a metal, takže jsem moc rád za tuto část sociálních médií. Pro indie kapely, jako jsme my, je to mnohem jednodušší. A ano, rád chodím na koncerty a vyjadřuju podporu, krása metalu je v tom, že se to šíří od úst k ústům, když najdu nemocnou kapelu a musím to říct svým kámošům a oni to řeknou svým a tak dále, na některých jiných scénách to není o hudbě a je to spíš módní přehlídka. A já jsem VŽDY na pozoru před novými i starými kapelami.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ABYSSAL RIFT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Ano, v dnešní době je určitě obrovské moře metalových kapel, takže je velmi těžké se v něm prosadit, ale můj postoj byl vždy takový, že musím dělat to nejlepší, co umím, a dát do toho co nejvíce energie, zbytek už není v mých rukou. Nicméně blogy a ziny, jako je ten váš, jsou pro malé kapely, jako jsme my, fantastické, takže jste nezbytní!!!

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je hlasem, který se staví proti obrovské kapce moci, které jako lidstvo čelíme, je to životní styl, a abych byl upřímný, metal a hudba mě mnohokrát zachránily, i když to bylo jen něco, na co jsem se ten den těšil. Někdy to bylo všechno, co jsem měl. Stojí pro mě také jako hlas, kterým mohu svobodně vyjádřit problémy dnešní doby, když se snažíme zpívat o realitě a fantazii, metaforicky tak nějak srolované do jednoho. Death metal může být, jaký chceš, a proto je pro mě vždycky osvěžující a nezevšední.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ABYSSAL RIFT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Chystáme nějaké koncerty, zatím jsme ohlásili jen jeden na 13. února s Necrot a Mutilatred v našem rodném městě Columbus Ohio, a pak ještě nějaké další, které zatím nebyly oznámeny. Taky budeme hrát na Total death over Mexico festu v červnu, takže by to měla být sranda jako prase.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Extirpation Dirge“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za příležitost a pokračujte v tom, co děláte! Na zdraví!!!

ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 14. ledna 2024

Recenze/review - ENDBROKEN - Defeat of Common Sense (2023)


ENDBROKEN - Defeat of Common Sense
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Stojím opět nad propastí a mám jako vždycky dvě možnosti. Buď budu létat nebo se vrátím pokorně domů. Dnes poslouchám novou desku francouzských ENDBROKEN a mám sto chutí skočit. Hezky po zádech, vznášet se na vlnách ostrých riffů a nakonec padnout do temnoty. Jenže to zase neudělám. Chci si totiž užít i další den. Původně jsem sem přišel a měl jsem velký splín. Jenže tahle smečka divokých psů mě doslova nabila energií. Nezbývalo mi nic jiného, než uspořádat malý soukromý headbanging a vrátit se pokorně domů. Pokud máte nějakého frustrovaného nebo smutného kamaráda, pusťte mu "Defeat of Common Sense" a určitě půjde do mosh-pitu s vámi.

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a Francouzi jej notně ušpinili groove pasážemi a zazní i odkazy na death metal. Mě se vlastně ani nechce o nové desce nic psát. Raději ji poslouchám, kývám se spokojeně do rytmu a vyzývám všechny zombie, aby pařily se se mnou. Navíc, na tomhle stylu jsem kdysi dávno začínal a dodnes mi koluje v krvi.


Máte rádi kapely jako SLAYER, METALLICU, THE HAUNTED, HATESPHERE? Potom jděte i do nové desky těchto maniaků. Pánové hrají upřímně, mají dobrý zvuk, zajímavý obal a ještě přidávají něco navíc. Některé pasáže jsou rychlé a dynamické, jiné temné a chladné, jako ruka staré mrtvoly. Jako celek potom drží album velmi pevně pohromadě a doporučuji vám jej poslouchat zásadně v jednom kuse. Teprve potom vynikne naplno jeho síla. Ne, neskočil jsem dolů do propasti, ale raději jsem za zvuků "Defeat of Common Sense" vzal kladivo a zboural několik zdí. Určitě to znáte. Svět na člověka někdy padá jako nějaký šílený a těžký mrak. Já nepotřebuji psychologa, ani žádné podpůrné prostředky, já mám hudbu. Na to vám přísahám a pevně věřím, že jste na tom stejně jako já. Tady se hraje opravdově a i když jsou některé songy možná až příliš dlouhé, řetěz nespadne nikdy. Jako bych seděl na starém hrobě a vzpomínal na své mládí. Toulali jsme se tenkrát s kazeťákem na zádech po periferii našeho města a poslouchali podobné kapely, jako jsou ENDBROKEN. Já vím, kapela nepřináší nic nového, ani převratného, ale to dnes nedělá skoro nikdo. Pro mě je o hodně důležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád vracím a že už nikdy neskočím do propasti. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Něco na tom bude. Jsem moc rád, že jsem tuhle nahrávku dostal na recenzi. Hoří totiž jasným plamenem. Na obalu by mohlo být s klidem napsáno, že desku doporučuje deset z deseti starých thrasherů. Dávám vysokou známku kvality! Groove thrash metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! 


Asphyx says:

I'm standing on the precipice again, and as always, I have two choices. Either I fly or I return home humbly. Today I'm listening to the new French ENDBROKEN album and I feel like jumping. I want to jump on my back, float on the waves of sharp riffs and finally fall into the darkness. But I won't do it again. Because I want to enjoy another day. I came here originally and I had a big full moon. But this pack of wild dogs literally energized me. I had no choice but to do a little private headbanging and go home humbly. If you have a frustrated or sad friend, put on "Defeat of Common Sense" and they'll be sure to mosh-pit with you.

Thrash metal can be played in many ways and the French dirty it up a bit with groove passages, and there are even references to death metal. I don't really want to write anything about the new album. I prefer to listen to it, swaying contentedly to the rhythm and inviting all zombies to party with me. Besides, I started out on this style a long time ago and it still runs in my blood.


Do you like bands like SLAYER, METALLICA, THE HAUNTED, HATESPHERE? Then go to the new album of these maniacs. The gentlemen play sincerely, have a good sound, interesting cover and add something extra. Some passages are fast and dynamic, others are dark and cold, like the hand of an old corpse. As a whole, the album holds together very tightly and I recommend listening to it in one piece. Only then will its full power shine through. No, I didn't jump down into the abyss, but rather took a hammer and broke down a few walls to the sounds of "Defeat of Common Sense". I'm sure you know the drill. Sometimes the world comes down on you like some crazy, heavy cloud. I don't need a psychologist or any kind of support, I have music. I swear to you, and I firmly believe you're in the same boat as I am. The playing here is real, and even though some of the songs may be too long, the chain never falls off. It's like sitting on an old grave and remembering my youth. Back then we used to wander around the outskirts of our town with a tape recorder on our backs, listening to bands like ENDBROKEN. I know, the band didn't bring anything new or groundbreaking, but almost nobody does that nowadays. For me, it's much more important that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it, and that I never jump into the abyss again. They say the ways of the Lord are mysterious. There's something to that. I'm so glad I got this record to review. It burns with a bright flame. It could easily say on the cover that ten out of ten old thrashers recommend the record. I give it high marks for quality! Groove thrash metal, forged from the finest steel!


Tracklist:
01. Hate Field
02. Axes of Evil
03. Straight Ahead
04. Into the Grave
05. Defeat of Common Sense
06. Shadows of Death
07. Cannibal Holy Ghost
08. The Opponent
09. Dark Fate

Line up:
MITCH : Vocals
NICO : Drums
NONO : Bass
KAN : Guitar
FAB : Guitar



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine