DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 9. ledna 2024

Recenze/review - PANZERCHRIST - All Witches Shall Burn (2024)


PANZERCHRIST - All Witches Shall Burn
EP 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Míval jsem děsivé představy. Stávalo se mi čím dál tím častěji, že jsem se z nočních můr neprobudil. Chodil jsem po světě, bílý jako stěna. Můj obličej vypadal jako od popela. Bál jsem se světla a moje krev byla zkažená a černá. Třásl jsem se chladem, i když bylo teplo. Lidé se mě stranili a myslím si, že měli i strach. Občas jsem na ně mluvil cizí, zvířecí řečí. Všichni si nakonec oddychli, když jsem přešel na druhou stranu. Do země nekonečných stínů. Mezi přízraky. Mě se také ulevilo, hraje se zde totiž jenom muzika, která je mému srdci vlastní.

Dánští death black metaloví tmáři PANZERCHRIST přicházejí po loňském skvělém albu "Last of a Kind" (odkaz na recenzi naleznete dole pod článkem) s novým EP "All Witches Shall Burn", které je opět po okraj narvané temnotou, zlem a nekonečným utrpením. Zapalte tedy znovu ohně, pohodlně se usaďte a nechte se unášet na krvavých vlnách řeky Styx.


Čtveřice skvěle napsaných songů, s podmanivě černou atmosférou, vás navěky prokleje. Jedná se o hudbu, kterou uctívám již od svého mládí a pečlivě sleduji cestu téhle smečky. Líbí se mi, že si umí vždy perfektně hrát s morbidními náladami. Jakoby kolem mě ve staré kobce praskaly plesnivé kosti. Ze songů je cítit chlad a absolutní tma. To zase tolik kapel neumí. PANZERCHRIST lze vzdáleně přirovnat k tomu, co hrají třeba takoví DARK FUNERAL, NECROPHOBIC. Kombinace mrazivých black metalových pasáží s hrubým a syrovým smrtícím kovem. To vše zabaleno v plesnivých pavučinách a podáváno na víku od rakve. Skvělý zvuk, děsivý obal, produkce, celkové provedení, to vše je samozřejmě na té nejlepší úrovni. Na tuhle smečku je vždy spolehnutí. K EP "All Witches Shall Burn" jsem se nejraději vracel, když už byla venku tma a foukal ledový vítr. Musel jsem vždy vyrazit ven, nasadit na hlavu sluchátka a zmizet z civilizace. Novinka má v sobě velkou pradávnou sílu, posbíranou snad na prokletých pohřebištích, v dávno opuštěných katakombách i daleko za řekou Styx. Jdu temným lesem a mám pocit, že mě sledují oči šelem. Budu další na řadě? Prokousnou mi hrdlo? Přidávám neustále hlasitost a nová deska je pro mě obřadem, hnilobným odkazem i morbidní představou. Stává se mi čím dál tím častěji, že se z nočních můr neprobudím. Chodím po světě, bílý jako stěna. Můj obličej vypadá jako od popela. Bojím se světla a moje krev je zkažená a černá. Už to nebude dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Těším se. Budou tam totiž hrát PANZERCHRIST. Black death metalová, mrazivá a temná vichřice z onoho světa!


Asphyx says:

I used to have scary fantasies. It was happening more and more often that I didn't wake up from nightmares. I walked around the world, white as a wall. My face looked like ashes. I was afraid of the light and my blood was corrupt and black. I shivered with cold, even though it was warm. People shunned me and I think they were afraid. Sometimes I spoke to them in a strange, animal language. They all finally breathed a sigh of relief when I crossed over to the other side. The land of endless shadows. Among the ghosts. I'm relieved too, because the only music played here is the music that's in my heart.

After last year's great album "Last of a Kind" (link to the review can be found at the bottom of the article), Danish death black metal darkies PANZERCHRIST come with a new EP "All Witches Shall Burn", which is again packed to the brim with darkness, evil and endless suffering. So light the fires again, sit back, and let the bloody waves of the River Styx carry you away.


Four well-written songs, with a hauntingly black atmosphere, will forever curse you. This is music I have worshipped since my youth and have followed the journey of this pack closely. I love that they can always play perfectly with morbid moods. It's like moldy bones cracking around me in an old dungeon. The songs are cold and absolutely dark. Not so many bands can do that. PANZERCHRIST can be remotely compared to the likes of DARK FUNERAL, NECROPHOBIC. A combination of chilling black metal passages with rough and raw death metal. All wrapped in moldy cobwebs and served on a coffin lid. The great sound, the eerie packaging, the production, the overall execution, it's all of course at its best. You can always count on this pack. My favorite time to revisit the "All Witches Shall Burn" EP was when it was dark outside and the icy wind was blowing. I always had to go out, put on my headphones and disappear from civilization. The novelty has a great ancient power to it, gathered perhaps in cursed burial grounds, long-abandoned catacombs and far beyond the River Styx. I walk through the dark woods and I feel the eyes of the beasts watching me. Will I be next? Will they bite my throat? I keep turning up the volume and the new record is a rite of passage, a rotten legacy and a morbid fantasy. It's becoming more and more common for me not to wake up from nightmares. I walk the world, white as a wall. My face looks like ashes. I'm afraid of the light and my blood is corrupt and black. It won't be long now before I cross over to the other side. I'm looking forward to it. Because PANZERCHRIST will be playing there. Black death metal, chilling and dark storm from the other world!



Recenze/review - PANZERCHRIST - Last Of A Kind (2023):


tracklist:
1. Sabbath Of The Rat
2. A Stone For The Graveless
3. Satan Is Among Us
4. She's A Witch

Recenze/review - OCULTAN - Trevas (2023)


OCULTAN - Trevas
CD 2023, Black Metal Store

for english please scroll down

Někdy jenom tak sedím a dívám se do tmy. Nemůžu spát. Probudím se z děsivých snů a mám zlou předtuchu. Mrazí mě v zádech a když pro mě konečně přijdou démoni, nic nenamítám. Vydáme se na cestu a do chodidel mě řežou ostré střepy i kameny. Nikdy jsem se necítil tak sám, jako v téhle noční můře. Potkávám nemrtvé, ukládám své tělo do hrobu. Moc dobře totiž vím, že u pravého, ryzího black metalu hodně záleží na atmosféře. Musí být naléhavá, krvavá, zlověstná a děsivá. Brazilští OCULTAN jsou legendou ze starých časů, z devadesátých let minulého století, která přesně splňuje definici ďábelského kovu smrti. 

Mám pocit, jakoby mě během poslechu nového alba "Trevas" kapela zahalila do chladného pláště utkaného z pavučin. Nemůžu se nadechnout, topím se ve vlastních myšlenkách, nahlížím na onen svět. Procházím se mezi náhrobky a moc dobře vím, že v rohu je hrobka s nápisem OCULTAN. Když do ní vstoupíte, tak poznáte, jak zní pravé peklo. 

Je to starodávný obřad, rituál pro vyvolávání morbidních myšlenek. Kapela opět povstala z popela, aby nás pozvala na černou zádušní mši. Mrazivé riffy, chorobný vokál, všude přítomná hniloba a smrt. Staří fanoušci moc dobře vědí, že tahle smečka patří do stejných katakomb jako kapely typu BESSAT, MARDUK, DISSECTION, MYSTIFIER, BEHEXEN, DARK FUNERAL. Od počátku věků, od roku 1994 máme co do činění s opravdovými vyslanci pekla. I letos hrají OCULTAN velmi uvěřitelně, syrově. Ne, tohle není jen obyčejné album, ale opravdová seance, které se zúčastní všichni démoni, prokletí i duše bloudící navěky mezi naším a oním světem. Zvukově je nahrávka velmi povedená, připadá mi, že ze skladeb doslova odkapává zkažená krev. Líbí se mi i obal. Postava na něm mi připomíná ty, kteří mě navštěvují ve snech. Opravdu, když novinku poslouchám, pokaždé sestoupím do hlubokého podzemí. Ohně již dávno hoří a z kobek je slyšet nářek mučených. Zlo nelze jen tak vymýtit, ani zničit. Připadám si, jako by mě kapela ukřižovala hlavou dolů. Rány v rukou a nohou mi dávno zhnisaly. Přesto se budu rád a často k nové desce vracet. Je totiž krví, která koluje i v mých žilách. Někdy jenom tak sedím a dívám se do tmy. Nemůžu spát. Probudím se z děsivých snů a mám zlou předtuchu. Mrazí mě v zádech a když pro mě konečně přijdou démoni, nic nenamítám. Vydáme se na cestu a do chodidel mě řežou ostré střepy i kameny. Nikdy jsem se necítil tak sám, jako v téhle noční můře. Potkávám nemrtvé, ukládám své tělo do hrobu. Surový, chladný a temný black metal, starodávný obřad pro vyvolávání temných sil! Černý plamen!


Asphyx says:

Sometimes I just sit and stare into the darkness. I can't sleep. I wake up from scary dreams and have bad premonitions. I get chills, and when the demons finally come for me, I don't object. We set off on our journey and sharp shards and stones cut into my feet. I've never felt so alone as I do in this nightmare. I meet the undead, I lay my body in the grave. I know that in true, pure black metal, atmosphere matters a lot. It's got to be urgent, bloody, sinister and terrifying. Brazil's OCULTAN are a legend from the old days, from the 1990s, who exactly meet the definition of evil death metal. 

I feel as if the band has enveloped me in a cold cloak woven of cobwebs while listening to their new album "Trevas". I can't breathe, I'm drowning in my own thoughts, I'm looking at the other world. I walk among the tombstones and I know very well that in the corner there is a tomb with the inscription OCULTAN. When you enter it, you'll know what true hell sounds like.

It's an ancient rite, a ritual for inducing morbid thoughts. The band has risen again from the ashes to invite us to a black memorial service. The chilling riffs, the sick vocals, the omnipresent rot and death. Old fans know very well that this pack belongs to the same catacombs as bands like BESSAT, MARDUK, DISSECTION, MYSTIFIER, BEHEXEN, DARK FUNERAL. Since the beginning of time, since 1994, we have been dealing with the true ambassadors of hell. This year, OCULTAN are playing very believable, raw. No, this is not just an ordinary album, but a real seance, in which all the demons, curses and souls wandering forever between our world and the other world will take part. Sonically, the record is very well done, it seems to me that the songs are literally dripping with bad blood. I also like the cover art. The figure on it reminds me of those who visit me in my dreams. Really, when I listen to the news, I descend into the deep underground every time. The fires have been burning for a long time, and the cries of the tortured can be heard from the dungeons. Evil cannot be eradicated or destroyed. I feel as if the band has crucified me upside down. The wounds in my hands and feet have long since festered. Still, I'll be returning to the new record often and gladly. It's the blood that runs through my veins. Sometimes I just sit and stare into the darkness. I can't sleep. I wake up from scary dreams and have bad premonitions. I get chills and when the demons finally come for me, I don't object. We set off on our journey and sharp shards and stones cut into my feet. I've never felt so alone as I do in this nightmare. I meet the undead, I lay my body in the grave. Raw, cold and dark black metal, an ancient ritual for summoning dark forces! Black flame!


Tracklist:
01. Primordial Chaos
02. Trevas
03. King of Winds
04. Tears of Fire
05. Ceifador
06. Evolution
07. Memories from the Past
08. Lembranças Do Mal , a Crucificação
09. Outro - End Times


pondělí 8. ledna 2024

Recenze/review - TORTURED CORPSE - Burial Mounds (2024)


TORTURED CORPSE - Burial Mounds
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Je hluboká tma a nejsou vidět ani hvězdy. Říkali mi, abych nechodil ven, jenže já musím. Jakmile se setmí, nemám klid. Začnou mě bolet vnitřnosti a pálit stigmata na rukou. Zabouchnu za sebou dveře a zmizím v ulicích. Moje kroky vždy směřují na starý, zdánlivě opuštěný hřbitov. Pokaždé se nejdříve rozhlédnu a pomodlím k peklu. Nejdříve zahlédnu jen několik divných stínů. Potom se ozvou z márnice podivné zvuky a nářek nemrtvých. Pomalu přejdu na druhou stranu, na onen svět. Každou noc navštívíme jinou hrobku. Dnes má nad vchodem nápis TORTURED CORPSE a smrdí zatuchlinou a rozkládajícím se masem. 

Tuhle smečku prokletých maniaků sleduji od jejich začátků. Odkazy na recenze i rozhovor naleznete dole pod článkem. Každé setkání je pro mě divokou a děsivou noční můrou. Nové EP "Burial Mounds" je morbidní ozvěnou ze záhrobí. Death metalem, který vás pohřbí zaživa. 


Peklo má mnoho podob a to, které nám ukazují TORTURED CORPSE, je velmi kruté, temné a smrdí sírou. Stejně jako jejich hudba. Vše se odehrává ve stylu třeba takových CANNIBAL CORPSE, ROTTREVORE, NUNSLAUGHTER, IMPETIGO, REPULSION, CARCASS, AUTOPSY. Je to starodávný masakr v márnici, který je velmi dobře složený, má parádní plesnivý zvuk a takovou tu patinu, kterou naleznete na starých pohřebištích. Poslouchat tuhle desku je jako když odkryjete prašivou rakev, ve které byly dlouhé roky uloženy choroby, které když vás nakazí, tak zemřete v šílených křečích. Rozpadnete se v prach a vaše vnitřnosti budou spáleny na popel. Líbí se mi přístup, jakým Poláci ke své morbidní práci přistupují. Jsou uvěřitelní, reální, suroví. Společně strávené chvíle u přehrávačů mi opravdu připomínají moje pravidelné návštěvy opuštěných pohřebišť. Tančíme do rytmu s těmi nejkrásnějšími zombie, užíváme si hororovou náladu EP  "Burial Mounds". Už jste  někdy podali ruku mrtvole? Ani nemusíte, stačí když si tohle album poslechnete. Jsem starý pes, který poslouchá smrtící kov přes třicet let. Troufám si tvrdit, že novinka je určena pro mě i pro všechny prokleté. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám tihle tmáři předkládají, je velmi krutá, hnusná a mokvající. Jedná se samozřejmě o hluboký underground. Novinka musela být nahrávána v temných katakombách. Nejdříve v nich zahlédnu jen několik divných stínů. Potom se ozvou z márnice podivné zvuky a nářek nemrtvých. Zahnívající, mokvající, shnilá death metalová exhumace prašivých rakví!


Asphyx says:

It's deep dark and you can't even see the stars. They told me not to go out, but I have to. Once it gets dark, I can't rest. My insides start to ache and the stigmata on my hands start to burn. I slam the door behind me and disappear into the streets. My footsteps always head for the old, seemingly abandoned cemetery. Each time, I look around first and pray to hell. At first I only see a few strange shadows. Then there are strange noises from the morgue and the cries of the undead. Slowly, I cross over to the other side, to the other world. Each night we visit a different tomb. Tonight it has a sign over the entrance that reads TORTURED CORPSE and smells of stale, decaying flesh. 

I've been following this pack of damned maniacs since they started. Links to reviews and interviews can be found at the bottom of the article. Every encounter is a wild and terrifying nightmare for me. The new EP "Burial Mounds" is a morbid echo from beyond the grave. Death metal that will bury you alive.


Hell has many forms and the one shown by TORTURED CORPSE is very cruel, dark and smells of brimstone. Just like their music. Everything is in the style of CANNIBAL CORPSE, ROTTREVORE, NUNSLAUGHTER, IMPETIGO, REPULSION, CARCASS, AUTOPSY. It's an ancient morgue massacre that is very well composed, has a great moldy sound and that patina you find in old burial grounds. Listening to this record is like uncovering a dingy coffin that has held diseases for years that if they infect you, you'll die in mad convulsions. You will crumble into dust and your insides will be burned to ashes. I like the way the Poles approach their morbid work. They're believable, real, raw. Spending time together at the players really reminds me of my regular visits to abandoned burial grounds. We dance to the beat with the most beautiful zombies, enjoying the horror mood of the EP "Burial Mounds". Have you ever shaken hands with the dead? You don't have to, just listen to this album. I'm an old dog who's been listening to death metal for over thirty years. I dare say this new release is for me and all the damned. Death comes in many forms and the one these darkies present to us is very cruel, ugly and swamping. It is, of course, deeply underground. The novelty must have been recorded in the dark catacombs. At first, I only see a few strange shadows in them. Then there are strange noises from the morgue and the cries of the undead. A rotting, sweltering, putrid death metal exhumation of mangy coffins!


about TORTURED CORPSE on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Lord Of The Worms 
02. Burial Mounds 
03. Hellbound 
04. Boneyard (Impetigo Cover)

Recenze/review - WHITE DEATH - Iconoclast (2023)


WHITE DEATH - Iconoclast
CD 2023, Werewolf Records

for english please scroll down

Bylo zase jednou na čase vyhlásit nebi válku. Příliš mnoho falešných úsměvů, příliš mnoho odpuštění i pro ty, co si to nezaslouží. Zrovna jsem se vrátil z dlouhého výletu. Šel jsem i kolem starého kostela. Právě končila mše svatá a lidé vycházeli ven s divným výrazem na tváři. Klaněli se dávno padlým modlám, věřili v milost Boží a pak přišli domů a prováděli zlé a ošklivé věci. Pokrytci, je potřeba spálit jejich názory pekelným ohněm. Klidně můžete použít nové album finských black metalistů WHITE DEATH. Ti letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Opět se jedná o mrazivý, temný kov jak vystřižený z devadesátých let minulého století.

Zvuk, obal, celková atmosféra, vše je podřízeno jedinému. Absolutnímu rouhání a blasfemii. Možná byste byli překvapeni, co se děje v hlubokých sklepeních klášterů. Padlí kněží zde pořádají starodávné černé rituály a poslouchají u toho nahrávky, jako je "Iconoclast".

Jedná se o klasický finský black metal, který je ovlivněný kapelami jako SATANIC WARMASTER, MARDUK, BEHEXEN, SARGEIST. To ale není vůbec důležité. Hlavní je atmosféra, temné a naléhavé nálady. Album si vás zcela podmaní, stačí si jej několikrát poslechnout po sobě. Musíte ale zhasnout všechna světla a obrátit kříže směrem dolů. Potom vynikne síla této desky ještě více. WHITE DEATH jsou nekompromisní, neznají slitování. Riffy jsou ostré jako břitva, bicí vám vystřelí mozek z hlavy a melodie se vám zadřou hluboko pod kůži. Poslouchat "Iconoclast" je jako sedět ve starých plesnivých katakombách a číst si v knize mrtvých. Po stěnách teče zkažená krev a v kostech se vám usadil mráz. Mám rád black metal v tomto stylu, protože je uvěřitelný, zahraný opravdově a reálně. Slyším z něj bestialitu, zkaženou duši i maniakální myšlenky. Nic pro slabé povahy. Až se setmí, tak také přijďte. Stačí, když přinesete kus syrového masa. Vaše kroky budou směřovat na hřbitov. Vstup do podzemí je v kobce s nápisem WHITE DEATH. Sejdete po schodech dolů a půjdete kolem márnice. Pozdravíte nemrtvé a otevřete starou rezavou bránu. Ano, jste tu správně. V prašivé kobce, ze které byla tato deska exhumována. Přidejte pořádně hlasitost a obřad může začít. Už dávno vím, že nebe tuhle válku dávno prohrálo. Během poslechu této desky to alespoň tak vypadá. Agresivní, blasfemický, zvrácený black metalový výlet do prašivých hrobek!


Asphyx says:

It was once again time to declare war on heaven. Too many false smiles, too much forgiveness even for those who don't deserve it. I just got back from a long trip. I walked past the old church, too. Mass was just ending and people were coming out with strange looks on their faces. They were bowing down to long fallen idols, believing in the grace of God, and then they came home and did evil and ugly things. Hypocrites, we need to burn their views with hellfire. Feel free to use the new album by Finnish black metallers WHITE DEATH. They come this year with their second full-length album. Once again, it's chilling, dark metal straight out of the 1990s.

The sound, the cover, the overall atmosphere, everything is subordinated to one thing. Absolute blasphemy and blasphemy. You might be surprised what goes on in the deep dungeons of monasteries. Fallen priests holding ancient black rituals and listening to records like "Iconoclast".


This is classic Finnish black metal influenced by bands like SATANIC WARMASTER, MARDUK, BEHEXEN, SARGEIST. But that's not important at all. The main thing is the atmosphere, dark and urgent moods. The album will completely conquer you, just listen to it several times in a row. But you have to turn off all the lights and turn the crosses downwards. Then the power of this album will stand out even more. WHITE DEATH are uncompromising, they know no mercy. The riffs are razor sharp, the drums will blow your brains out and the melodies will dig deep under your skin. Listening to "Iconoclast" is like sitting in the moldy old catacombs and reading the Book of the Dead. Corrupted blood runs down the walls and a chill settles in your bones. I like black metal in this style because it's believable, played real and real. I hear bestiality, corrupted soul and maniacal thoughts. Nothing for the weak of character. When it gets dark, come too. Just bring a piece of raw meat. Your steps will lead to the cemetery. The entrance to the underground is in a dungeon marked WHITE DEATH. You'll go down the stairs and past the morgue. Say hello to the undead and open the old rusty gate. Yes, you're in the right place. The dank dungeon from which this slab was exhumed. Turn up the volume and the ceremony can begin. I've known for a long time that heaven lost this war. Listening to this record, at least it seems that way. An aggressive, blasphemous, twisted black metal trip to the dusty tombs!



tracklist:
1. Born from the Unholy Fire (Part II) 04:24
2. Iconoclast 06:18
3. Aal Apam Li Aamnuk 05:13
4. Strife for Blood 04:11
5. Life in Death 04:43
6. To Die a Thousand Times 03:50
7. Summum Bestiae 04:45
8. Phosphorus 05:18
9. Concerto of Sodomy 05:03
10. Celestial 04:27
11. Deathstruction



neděle 7. ledna 2024

Recenze/review - MACABRE DEMISE - Grave​(​y​)​art Gallery (2023)


MACABRE DEMISE - Grave​(​y​)​art Gallery
CD 2023, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Jak dlouho vydrží člověk, než vykrvácí? Visíš zavěšený na hácích a každou hodinu ti vyříznou kus kůže z těla. Svět není spravedlivý, to vidíme každý den, když nezavíráme před násilím oči. Fascinuje nás krev, sledujeme přímé přenosy z umírání. Někdy se mi chce zvracet, ale nakonec se ovládnu. Stále totiž ještě dokáži očistit svoji mysl a nezbláznit se. V brutálním death metalu si ale hodně vybírám. Musí mě něčím zaujmout, musí mě přikovat na zeď. Nebo pověsit na háky, abyste se měli jednou na co dívat ve zprávách.

MACABRE DEMISE je jednočlenná kapela, pod kterou je podepsán Andreas Rieger. Jedná se klasický, syrový a krutý kov smrti, který vám vyfrézuje do hlavy pořádně krvavou stopu. Budete pomalu přidávat hlasitost, budete se kývat do rytmu, jako staří řezníci, kteří právě vykostili další ze svých obětí. Je to masakr, je to tlak a energie. Je to brutalita, která se vám dostane do hlavy. 


Pokud jste fanoušci třeba takových SKINLESS, SUFFOCATION, DYING FETUS, BROKEN HOPE, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, nebo DEHUMANIZED, budou se vám líbit i MACABRE DEMISE. Skladby v sobě mají potřebný vztek a frustraci. Osobně jsem si dával novou desku do hlavy nejraději v pátek, když jsem šel z práce a potřeboval jsem přepnout svůj mozek do normálního módu. Přišel jsem vždy domů a usmíval jsem se. Tady se totiž hraje opravdově, divoce a od srdce. Líbí se mi určitá živočišnost, lehká progrese i spousta nápadů, které v sobě "Grave​(​y​)​art Gallery" obsahuje. Album se vůbec velmi dobře poslouchá. Je sice kruté a útočí přímo a bez zbytečností, ale zároveň je v rámci stylu pestré a i po několika společně strávených týdnech je stále co objevovat. Určitě jste byli někdy na starých jatkách, na pitevně a nebo jenom ve starém domě. Cítíte tu zatuchlinu? Plíseň a dávné temné vzpomínky? Nevím proč, ale pokaždé, když tuhle desku poslouchám, tak si vzpomenu na klasické hororové filmy. Andreas Rieger sice neobjevuje nic nového, ale řemeslo zvládá na výbornou. Navíc přidává velké množství do tmy zahalených nálad. Nakope vám zadek, vytře s vámi podlahu a vy za to budete ještě vděční. Navíc se myslím povedl zvuk i obal, což jsou velmi důležité věci. Jak dlouho vydržím, než vykrvácím? Visím zavěšený na hácích a každou hodinu mi vyříznou kus kůže z těla. Svět není spravedlivý, to vidíme každý den, když nezavíráme před násilím oči. Fascinuje nás krev, sledujeme přímé přenosy z umírání. Brutální death metalový útok, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Masakr!


Asphyx says:

How long does a person last before they bleed to death? You're hanging from hooks and every hour they cut a piece of skin off your body. The world isn't fair, we see it every day if we don't turn a blind eye to violence. We're fascinated by the blood, we watch live coverage of the dying. Sometimes I want to vomit, but eventually I control myself. Because I can still clear my mind and not go mad. But in brutal death metal, I'm very picky. It's got to grab me, it's got to drive me up the wall. Or hang you on hooks so you'll have something to watch on the news one day.

MACABRE DEMISE is a one-man band signed by Andreas Rieger. This is classic, raw and cruel death metal that will mould a bloody trail into your head. You'll slowly turn up the volume, swaying to the beat like old butchers who have just boned another of their victims. It's carnage, it's pressure and energy. It's brutality that goes to your head.


If you're a fan of SKINLESS, SUFFOCATION, DYING FETUS, BROKEN HOPE, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, or DEHUMANIZED, you'll also like MACABRE DEMISE. The songs have the necessary anger and frustration in them. Personally, my favorite time to put a new record in my head was on Friday when I got off work and needed to switch my brain into normal mode. I always came home and smiled. Because this is where the playing is real, wild and from the heart. I like the certain animalism, the light progression and the many ideas that "Grave(y)art Gallery" contains. The album is very easy to listen to. It is cruel and attacks directly and without gratuitousness, but at the same time it is varied in style and even after several weeks spent together there is still a lot to discover. I'm sure you've been to an old slaughterhouse, an autopsy room or just an old house. Can you smell the mustiness? The mould and the old dark memories? I don't know why, but every time I listen to this record I think of classic horror movies. Andreas Rieger may not be discovering anything new, but he's mastering his craft. Plus, he adds a great deal of darkly shrouded moods. He kicks your ass, wipes the floor with you, and you'll be thankful for it. Plus, I think the sound and cover art are very important things. How long can I last before I bleed to death? I'm hanging from hooks and every hour they cut a piece of skin off my body. The world isn't fair, we see that every day if we don't turn a blind eye to violence. We're fascinated by blood, we watch live coverage of the dying. A brutal death metal assault that will rip the guts out of your body! Massacre!



Tracklist:
01. Melody Of The Damned 
02. Grave(Y)Art Gallery 
03. The Nerve 
04. House By The Cemetery 
05. Miss Meat 
06. Skinpeeler 
07. Tired Souls 
08. World In Blood 
09. Mind Eater 
10. Dance Of The Forgotten Corpses

band:
Andreas Rieger - All instruments, Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý osmý - Setkání s mimozemšťany


Příběh čtyř stý třicátý osmý - Setkání s mimozemšťany

Byli jsme s Michalem asi největšími fanoušky sci-fi. Troufám si tvrdit, že jsem jej na tenhle styl přivedl já. On byl spíš beatnickej, ale i Hrabalovskej. Díky němu jsem objevil spoustu nových knih a bylo to super. Městská knihovna v Plzni byla velmi dobře zásobená, navíc ve městě, takže jste šli jedny knížky vrátit, druhé si půjčit a mohli jste hned do hospody. Sedíme zrovna na náměstí a zazdíváme školu. Nějaký cvičení o materiálech, které nás ale vůbec nezajímají. Probíráme Asimova a přeme se o vesmírných civilizacích. Představujeme si, jaké to bude za deset, dvacet let, jak na tom bude lidstvo dobře, protože před pár lety padnul socialistický blok a teď už bude všechno fajn. Předpovídáme umělou inteligenci, ve které se poměrně dobře trefíme. Něco málo jsme slyšeli už i o internetu, ale tam se mýlíme, není přeci možný, aby lidi seděli raději někde u počítače, než šli ven. To nám hlava nebere. Kompy byly doménou našich spolužáků z Favky, což byli děsní nerdi. Máme z nich tak trošku prdel. Kolejemi koluje spousta vtipů. 

Dáváme si do zobáčku, je nám fajn, protože je venku hezky a holky se vlní ulicemi. Za hezkými se ohlédneme, na milé se usmějeme a ty naštvaný ignorujeme. To můžou být sebekrásnější, ale jakmile nemá rohlík na puse, tak má určitě nějakej problém. Chtěl bych mít schopnosti, víš, abych je viděl nahý, ale taky jim koukal do hlavy. Ty vole, ženskou nejde pochopit, to by neuměli ani mimozemšťani, děsně se tomu řehtáme, až nám servírka řekne, že jsme blbý. Výčepák se ale řehtá s námi. Pak přijdou naše holky, tak se zklidníme, protože si to u nich nechceme dneska rozházet. Slíbily nám totiž, že nás doprovodí na přednášku. Narazili jsme na ní náhodou. Jednou cestou z koncertu, který se mi nelíbil. Odehrál se v Andělu. Na pódiu seděla neskutečně smutná a nešťastná holka s kytarou. Dokonce už měla nahraná nějaká CD, ale mě přišla děsně ukňouraná. Ale spousta kluků na tyhle éterický typy letí a tiše přikyvovala v hledišti. Mezi nimi několik dívek, co byly také zachmuřené. Nějak jsem to tenkrát celé nepochopil. Proč se trápit někde v baru na koncertě, když nám normálně život přináší různé překážky. Zvedl jsem se a Michal šel se mnou. No a na jednom sloupu jsme si přečetli, že v sokolovně na Bolevci bude přenášet velký odborník na vesmír.

Dopili jsme pivo a dál vyprávěli o knížkách. Měl jsem trošku pocit, že to naše dámy vůbec nebaví, ale šly s námi. Ihned se daly do dvojice a bavily se úplně o něčem jiném, než my. Jdeme jako vždy pěšky. Kolem Mže, pak nahoru, přes Rondel a mezi paneláky. Trošku bloudíme, ale nakonec se osvědčí můj orientační smysl. Vypadá to dobře. Všichni v kvádrech. Tváří se vážně. Jen mě zarazí, že za námi zamknou. Lidí tu je tak padesát, samej intouš, jestli mi rozumíte. Blondýnka a Blanka jsou jedinými ženami v sále. Jinak je to čistě mužská vědecká záležitost. Sedneme si a já mám hrozně divný pocit. Vůbec nevím proč. Jsem po několika nedávných zážitcích se satanisty, několika kolegy studenty ze školy vůbec dost ostražitý. Ale asi ne málo, protože to, co přijde, značně přesahuje moje chápání. Na pódium vleze chlap v kvádru a neustále se křečovitě kření. Vítáme vás na přednášce scientologů. Něco mi to říká, ale nemůžu si vzpomenout, co. Vůbec nám nedojde, že to je sekta. My si mysleli, že se tu budou říkat nějaké zajímavé věci.

Omyl, nejdříve se promítá struktura celé organizace. Mají to promyšlený. Blondýna měla vždycky dobrý radary na lidi, já se zatím učím a ihned chce jít pryč. Já ne, připadá mi to hloupý a neslušný. Jak je člověk vychovanej, tak toho tyhle šmejdi zneužívají. Po řečech se promítá film. Hnusnej film. Pitvají v něm mimozemšťana. Ten pak obživne a říká nám nějaký věci, jako že ho máme poslouchat, že jsme jeho otroci a do žen naklade svý vajíčka. Je tam spousta krve, hnisu, ale je to celý natočený hodně blbě, tak nomu nikdo, kdo kdy viděl nějaký béčkový horor, nemůže věřit. To si tedy myslím já, i mí společníci. Ne tak zbytek osazenstva. Všichni dělají oooch, a aááách a když se oplodňují ženy, tak se na nás pořád otáčejí. Pak nastane chvíle dramatického tich. Panebože, to jsou ale čuráci, řeknu já, pak přidá něco Michal. Ale jsme jediní. Ostatní tleskají. To je hrozný, jak se nechají lidi zblbnout. Je mezi námi totiž i několik profesorů. Exaktní vědci, co tu souhlasně kývají, když jím ukazují, co zase všem Američani zamlčeli. Píše se prosím rok 1997. 

Rozsvítí se světla a řeknou nám, že se budou vybírat peníze. No ale, vždyť na plakátu bylo, že je to zadarmo, zaskučí Michal. Pak se na sebe podíváme a nemusíme ani nic říkat. Zvedneme se jako jeden muž a jdeme ke dveřím. Jenže jsou zavřený. Poprosím slušně, jednoho maníka, aby mi otevřel. Ani se na mě nepodívá. Opakuji svůj požadavek, teď už důrazněji. Ale očividně se jedná o takovýho toho robota bez mozku, o gorilu, najatou na špinavou práci. Přijde ke mě přednášející a se stále stejným šklebem mě poprosí, abych zaplatil. Odmítnu a tak na mě skočí jedna opice, pak druhá a odtáhnou mě vedle do místnosti. Zavřou za mnou dveře. Mám strach o blondýnu, tak začnu kopat do dveří. Ale nic. Pak se z reproduktorů ozve chladný hlas. Očividně nahraná páska s takovými těmi sektářskými kecy. Rupne mi v kouli, tady už sahají na moji svobodu. Omezují mě. Kopnu do repráku a začnu celou místnost demolovat. Konečně se otevřou dveře a zase jsou tu milé opice. Zmítám se, ale není mi to nic platné. Jsem přesunut do další místnosti. Aspoň, že zahlédnu blondýnku i ostatní, jak sedí a sledují nějaký další film. Moje milá vykřikne, ale Blanka jí dá ruku na stehno. Odezírám, že se má uklidnit.

Připadá mi to jako zlý sen. V další místnosti je totiž plátno a ihned se spustí film. Nejdřív velká hlava, šéf celé církve. Je debilně předabovaný i namluvený. Takový ten moudrý kokot, který nesnáším celý život. Ještě několikrát zařvu, aby mě pustili ven. Nic. Tak vezmu židli a protrhnu plátno. Řvu, že jsou kurvy a připadám si jak v Mechanickém pomeranči. Všichni ti mimozemšťani, prázdný řeči, vymývání mozku. Povede se mi prokopnout dveře a Michal mi pak říkal, že jsem vypadal jak akční hrdina. Rozcuchaný vlasy, divoký výraz v obličeji. Jdu si pro tebe, zakřičím na blondýnku a ona se začne smát. Celé je to absurdní. Zrovna je tma a hraje nějaká debilní psycho hudba. Vezmu ji za ruku a divím se, kde jsou mí opuchlí přátelé s holými hlavami. Utečeme. Zatím sice nevím jak, ale něco vymyslím. Jdu za zvukem a pak i obrazem. Odněkud musí promítat. Vtrhnu do dveří a tam sedí vyjukaný chlapec. Vezmu ho pod krkem, zeptám se, jak může takový sračky pouštět a kudy se dostanu ven. Prý to dělá pro peníze, ale to ho neomlouvá. Každopádně, je tu ještě jeden východ. Jde se. Je tu špína a bordel, holky občas zaječí. Ale pořád lepší, než ty kreténi uvnitř.

Příště už budu číst jen porno, řeknu všem, když vylezeme. Stojíme za keřem a hele, kdo nám tu pokuřuje. Hlavní přenášející, k němu jdoucí jedna z goril, která se ptá, jak ještě dlouho. Odpoví mu, že je má nechat ještě tak patnáct minut škvařit a pak má následovat pitva mimozemšťana. Protože jsem odkojený na indiánkách, řeknu kryj mě, i když nikdo neví jak. Má to za následek, že když zakřičím na toho blba, že je blb a chci mu dát ránu, tak mu ji nedám, protože mě gorilí muž složí k zemi. No paráda, padne na mě jedno živý prase. Odře mi kolena, lokty i záda. Vyrazí dech a kroutí mi rukou. Nezmůžu se na vůbec nic. Zvedne mě a začne mi vyhrožovat. Normální regulérní lopaťácká vyhrožovačka. Kopnu ho do holeně, hodím hlavou dozadu a asi mu přerazím nos. Pak utíkám. Za rohem se ptám Michala, proč mi nepomohl. Jsem intelektuál vole, já se neperu. Tak dík.

Je čas na menší ošetření, které proběhne v nedaleké hospodě. Milá servírka nám pomůže. Sedíme, já dýchám ještě přerývavě, ale už je fajn. Hele kluci, až zase budete mít nějakej dobrej nápad, určitě s náma počítejte. No a my se děsně stydíme. Ne že bychom na mimozemšťany věřili, ale mysleli jsme si, že třeba někde daleko je svět, kterej je lepší, než ten náš. Nelže se tam, všichni jsou chytrý a přemýšlení hlavou a ne prdelí. Čekali jsme Arthura C. Clarka a Asimova a místo toho jsme dostali scientologickou církev. Partu hnusnejch parchantů, kteří jen z lidí tahají peníze. Vždyť to musí být nezákonné? Nebo ne? Nevíme, právo bylo tenkrát hodně děravé a spousta vychcánků si dělalo, co chtělo. Ale na každou svini se vaří voda. Za několik měsíců byla plzeňská sekce církve zažalována kvůli zpronevěře peněz. Mě už pak jenom napadlo, že jsme jim to tam měli zapálit. I se všema mimozemšťanama.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. ledna 2024

Recenze/review - SEVERE LACERATIONS - Burning the Mortal Coil (2023)


SEVERE LACERATION - Burning the Mortal Coil
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Chodil jsem kolem jeho domu dlouhé roky. Nikdy jsem nikoho neviděl. Mezi lidmi se říkala spousta děsivých příběhů. Moc jsem jim nevěřil. Jenže nedávno se na zahradě objevila hluboká díra v zemi. Musel ji vykopat za jednu noc. Jednalo se o klasický hrob. Pak jsem ho konečně potkal. Měl tvář bez krve, vypadal jako oživlá mrtvola. Zeptal jsem se, jestli něco nepotřebuje. Odpovědí mi byl jenom šílený smích, který mi pronikl hluboko do kostí. Stejně jako debutové album britských SEVERE LACERATIONS. Další den byl hrob zasypán a kolem vykvetly květy zla.

Někdy si říkám, že mě death metal natolik ovlivnil, že vnímám realitu přeci jenom trošku jinak, než ostatní lidé. Mám rád ty chvíle, kdy si domů přinesu nějakou novou kapelu. Sednu si a s napětím očekávám, co na mě z reproduktorů vypadne. Britové mě ihned doslova přikovali ke zdi. Svými nápady, zvukem, celkovým provedením. Kapela datuje svoje kořeny do devadesátých let minulého století a album "Burning the Mortal Coil" je poctou i památkou na Fila Rourkeho, který byl kytaristou kapely. Nutno rovnou dodat, že nahrávka je velmi povedeným dílem pro všechny old school metalové maniaky. A nejen pro ně. 


Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé motivy. Pánové se nechali ovlivnit smečkami jako BOLT THROWER, MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, OBITUARY, GRAVE. Možná vás napadnou i jiné skupiny, ale to je vlastně v závěru úplně jedno. Každý je někomu podobný a krvavé začátky máme všichni společné. O SEVERE LACERATIONS jsem se rozhodl napsat z prostého důvodu. Věřím jim každý tón, každou notu. Jsem spokojený, jako starý hrobník, který zná všechny fáze a procesy rozkladu lidských tkání. Jednou nás všechny sežerou červi nebo nás sežehne plamen, zůstane po nás jenom naše práce a potomci. S "Burning the Mortal Coil" jsem strávil spoustu času, rád jsem se k desce často vracel. Má v sobě totiž těžko popsatelné chvění, energii, temnou jiskru, které novinku odlišují od ostatních. Pokud jste jako já staří psi nebo máte rádi ryzí a prašivý smrtící kov, určitě víte, o čem píšu. Album je pro mě velmi zdařilým výletem do starých časů, kdy se pohřbívalo jenom do země. Do doby, kdy se hrálo krutě a nekompromisně. Hudba je zde založena na silných melodiích, chorobném vokálu a chladné, temné atmosféře. Až zase půjdu ráno kolem domu svého souseda, pomůžu mu vykopat hrob. A nebo mu pustím tuhle nahrávku, aby věděl, jaké to doopravdy bude, až překročí řeku Styx. Dovolím si ještě jednu poznámku. Myslím si, že se Filu Rourkemu dostalo skvělé pocty. Album má v sobě vše, co chci a potřebuji. Tohle je hudba ze starých pohřebišť, z Hádovy říše. Velmi dobře napsaná a složená. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vám "Burning the Mortal Coil" doporučit. Pevně věřím a doufám, že se dočkáme i nějakého dalšího, nového materiálu. Mrazivý, černý death metal, který je děsivou ozvěnou z onoho světa! 


Asphyx says:

I walked by his house for years. I never saw anyone. A lot of scary stories were told among the people. I didn't really believe them. But recently a deep hole in the ground appeared in the garden. He had to dig it out in one night. It was a classic grave. Then I finally met him. His face was bloodless, he looked like a reanimated corpse. I asked him if he needed anything. The only answer I got was a mad laugh that went deep into my bones. Just like the debut album of the British SEVERE LACERATIONS. The next day, the grave was filled in and the flowers of evil bloomed all around.

Sometimes I think that death metal has influenced me so much that I perceive reality a bit differently than other people. I like those moments when I bring home a new band. I sit down and I'm excited to see what's going to come out of the speakers. The Brits literally had me up against the wall immediately. Their ideas, their sound, their overall execution. The band traces its roots back to the 1990s and the album "Burning the Mortal Coil" is a tribute and memory to Phil Rourke, who was the band's guitarist. It must be added right away that the record is a very accomplished piece of work for all old school metal maniacs. And not only for them.


I sway contentedly to the rhythm, enjoying the individual motifs. Gentlemen were influenced by packs like BOLT THROWER, MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, OBITUARY, GRAVE. You may think of other bands, but it doesn't really matter in the end. Everyone is similar to someone and we all have bloody beginnings in common. I decided to write about SEVERE LACERATIONS for a simple reason. I believe them every note, every note. I am satisfied, like an old undertaker who knows all the stages and processes of human tissue decomposition. One day we will all be eaten by worms or consumed by flame, leaving only our work and our descendants. I've spent a lot of time with "Burning the Mortal Coil", I like to come back to the record often. For it has a hard to describe tingle, an energy, a dark spark that sets the new release apart from the rest. If, like me, you're an old dog or like your metal pure and dusty death metal, you'll know what I'm writing about. For me, the album is a very successful trip to the old days, when only the ground was buried. To a time when it was played cruelly and uncompromisingly. The music here is based on strong melodies, sick vocals and a cold, dark atmosphere. Next time I pass my neighbor's house in the morning, I'll help him dig his grave. Or I'll put this record on so he knows what it's really going to be like when he crosses the River Styx. Let me make one more comment. I think Phil Rourke has been given a great tribute. The album has everything I want and need in it. This is music from the old burial grounds, from the realm of Hades. Very well written and composed. So I have no choice but to recommend "Burning the Mortal Coil" to you. I firmly believe and hope that we will see some more new material. Freezing, black death metal that is a terrifying echo from the other world!



Tracklist:
01. Memento Mori 
02. Terror Signal 
03. Immutable 
04. Unholy Revenge 
05. Red Wraith 
06. Subjugation 
07. Atavistic 
08. To Kill 
09. Burning The Mortal Coil

band:
Lee Cummings - Lead guitar / bass guitar
and drum programming
Fil Rourke - guitars
Ian Maxwell - vocals

For live:
Me - guitars
Ian Maxwell - vocals
Ryan Trufitt - Bass
Callum Warren - drums

Mix & Mastered by Gord Olson (Darkened)

pátek 5. ledna 2024

Recenze/review - HERETIQUE - Bestias Hominum (2023)


HERETIQUE - Bestias Hominum
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Už jako dítě býval neklidný. Působilo to mile. Měl totiž úsměv, kterému nešlo odolat. Pomalu rostl a neustále posouval hranice. Víc bolesti, víc utrpení, víc adrenalinu. Mrtvá zvířata kolem jeho domu, stále jej měli všichni rádi. První láska, první smrt, první zabití. Teď už mu nikdo nevěřil. Navždy propadl peklu. V očích měl nenávist a nezbývalo mu nic jiného, než se stát knězem. Stačilo několik modliteb a všichni mu znovu naslouchali. Myslíte si, že je to jenom výplod mé fantazie? Myslíte si, že je tenhle příběh smyšlený? Ne, není, četl jsem o něm ve starých spisech. Poslouchal jsem u toho novou desku polských HERETIQUE a viděl kolem sebe nemrtvé.

Třetí dlouhohrající album kapely, která hraje velmi poctivě, reálně, uvěřitelně. Skladby smrdí sírou a když budete poslouchat pozorně, zjistíte, že je svět hodně černé místo k žití. Jakoby při téhle hudbě ožívaly ty nejtemnější a nejšílenější lidské myšlenky. Plamen byl opět zapálen!


Základem je starodávná blasfemie, která je velmi zkušeně a zručně podpořena death, black i thrash metalem. Poláci jsou ve svých nápadech velmi emotivní, povedlo se jim do skladeb doslova narvat velké množství černé energie. Není to ale jenom velké množství nápadů, které zaujmou. Líbí se mi i zvuk, obal, celkové provedení a produkce. Je slyšet, že pánové jsou nejen velmi dobří muzikanti, ale že u skládání nových songů přemýšleli. Jednotlivé pasáže na sebe různě navazují, jsou svým způsobem i lehce progresivní, různě gradují, žhnou a pálí. Jsou propojené jako prašivá pavučina děsivých snů. Pokud máte rádi opravdový, syrový a prašivý extrémní metal, tak jste určitě někdy navštívili nějaký rituál smrti. Představte si studený kostel plný lží a falešných úsměvů. Pokud si někoho zabil, tak neshoříš v pekle, ale stačí několik modliteb. Naopak! Měl bys být do smrti zavřený v plesnivé kobce a tvoje tělo by mělo postupně shnít zaživa. A z reproduktorů by ti měli každý den pouštět "Bestias Hominum". Tohle je totiž hudba pro všechny prokleté, pro bastardy, kteří jsou spíše šelmami, než lidmi. Každá víra je slepá, nevěř falešným slibům, ani krásnému nebi. Existuje jenom hnus, špína a utrpení. Alespoň to tak při poslechu téhle nahrávky vypadá. Polákům se povedlo namíchat hodně jedovatý koktejl. Je v něm všechno potřebné pro záhrobní mši, pro to, aby se brána do Hádovy říše znovu otevřela. V kotlích se vaří olej a já se kývám spokojeně do rytmu. Jakoby při téhle hudbě ožívaly ty nejtemnější a nejšílenější lidské myšlenky. HERETIQUE vás přikovají na zeď! Plamen byl opět zapálen! Blasfemický, nenávistný black/thrash death metal!


Asphyx says:

Even as a child, he used to be restless. It was nice. He had a smile that was irresistible. Slowly he grew and kept pushing the boundaries. More pain, more suffering, more adrenaline. The dead animals around his house, they all still loved him. First love, first death, first kill. No one believed him now. He'd gone to hell forever. There was hate in his eyes and he had no choice but to become a priest. All it took was a few prayers and everyone listened to him again. You think this is just a figment of my imagination? Do you think this story is made up? No, it's not, I've read about it in old writings. I was listening to the new Polish HERETIQUE album and I saw the undead around me.

The third full-length album of a band that plays very honest, real, believable. The songs reek of sulphur and if you listen carefully, you will find that the world is a very black place to live in. It's like the darkest and craziest human thoughts come to life with this music. The flame has been rekindled!



The basis is ancient blasphemy, which is very skilfully and expertly supported by death, black and thrash metal. The Poles are very emotional in their ideas, they manage to literally cram a lot of black energy into their songs. But it's not just the sheer amount of ideas that impress. I also like the sound, the packaging, the overall execution and the production. You can hear that the gentlemen are not only very good musicians, but that they put a lot of thought into writing the new songs. The individual passages build on each other in different ways, are in a way also slightly progressive, graduate in different ways, and burn. They are connected like a dusty web of terrifying dreams. If you like real, raw and dusty extreme metal, you've definitely visited a death ritual at some point. Imagine a cold church full of lies and fake smiles. If you kill someone, you won't burn in hell, but a few prayers will do. On the contrary! You should be locked up in a moldy dungeon for the rest of your life and your body should gradually rot alive. And "Bestias Hominum" should be blasted over the loudspeakers every day. This is music for the damned, for bastards who are more beasts than men. All faith is blind, don't believe in false promises or beautiful skies. There's only filth, filth and misery. At least, that's what it sounds like when you listen to this recording. The Poles have managed to mix a very poisonous cocktail. It's got everything you need for an afterlife mass, for the gates to Hades to open again. The oil is boiling in the cauldrons and I sway contentedly to the rhythm. It's as if the darkest and craziest of human thoughts come alive to this music. HERETIQUE will nail you to the wall! The flame has been rekindled! Blasphemous, hateful black/thrash death metal!


Tracklist:
01. Flames Ov Destiny 
02. Masto-Driver 
03. Frau Quandt 
04. Drowning 
05. Alconecrobarber 
06. Lord Of The Flies 
07. Sister Bernadette 
08. Brother Dariu 
09. Luna Ov Blood 
10. Jan Paweł Diabeł (Juan Pablo El Diablo)

KNIŽNÍ TIPY - O pití - Charles Bukowski (2022)


O pití - Charles Bukowski
2022, Argo

Vydržel jsem tenkrát docela dost. Měl jsem trénink. Hospody bývaly místem, kde se klábosilo, byla v nich sranda. Když se řeklo v sedm, tak všichni přišli na půl sedmou, aby se pohodlně usadili. Dělali jsme pravidelné seance, při kterých teklo pivo proudem. Omámeni alkoholem jsme diskutovali o knihách a někdy to bylo tak vášnivé, že jsme se málem poprali. Bylo mi dvacet, nosil jsem křiváka a nebo dlouhý kabát. Vytahaný svetr a velké kostěné brýle. Vlasy až na záda a moje holka, budoucí manželka, patřila k nejkrásnějším, co jsem kdy viděl. Všichni mi ji záviděli, to jsem zjistil až po letech. Zrovna probíráme Bukowského. Mám od něj přečteno všechno, co zatím vyšlo. Kamarád Michal dlouze a rozvážně rozebírá jeho dílo. Blance se nelíbí, protože je sprostej. Oba mluví dlouho a já postupně zjišťuji, že vůbec nerozumí tomu, co jim chce Charles říct. Nejde o všechny ty kurvy, blitky, chcaní a sraní, Bukowského musíte umět číst. Buď ho milujete a rozumíte mu a nebo jde totálně mimo vás.

Vše je totiž ohlodané na kost, na dřeň. Má odžito, i když některé příběhy jsou samozřejmě odposlechnuty. Autor si kolem sebe vytvořil bublinu a právě jeho styl mu zajistil popularitu. Veřejná čtení, která když si vyhledáte na youtube, tak vás doslova uhranou. Ošklivej chlap, kterej je ale uvnitř hrozně křehkej. Chápu to, býval jsem stejný. Mladý a neklidný, fascinoval mě jeho styl, dlouhou dobu jsem chtěl být jako on, jako Lemmy, se kterým má hrozně moc společných bodů. Víte, ono je to ale všechno trošku jinak. Musíte číst mezi řádky, musíte přemýšlet. I kurvy a pasáci jsou totiž lidé, kteří mají své strachy a bolesti. Přiznám se, že jsem vlastně sílu jeho knih ocenil až teď, když se mi blíží padesátka a ve chvílích, kdy mám trošku víc času, tak se vracím ke knížkám, které jsem měl kdysi rád. Nechávám je na sebe znovu působit a přemýšlím, čím mě kdysi zaujaly. A čím dnes. Bukowského vnímám úplně jinak. fascinuje mě lehkost, se kterou skládal slova vedle sebe. Spoustu jeho citátů mám zapsaných a znovu a znovu mi potvrzují svoji platnost. 

Sbírka O pití je nově vydána a patří k jedné z knih, které jsem dostal letos k vánocům. Ano, vzpomínal jsem. Žádný jiný spisovatel nemá takový nadhled a nepíše tímto způsobem. Dostal jsem chuť na pivo a dlouho jsem se díval z okna. Uvědomil jsem si, jak mě vlastně Bukowski ovlivnil. Možná asi nejvíc ze všech autorů. Možná i díky němu se pokouším psát, protože potřebuji ze sebe dostat to co on, občas bolest, někdy radost. Je to nutkání, jako se jít vysrat, jak píše v jedné povídce. Je to tak. Hlavou se vám začnou míhat myšlenky, na něco si vzpomenete a musíte si to zapsat. Je to zajímavý a těžko popsatelný proces. Každý muzikant, umělec, tvůrce, to moc dobře zná. Jenom Bukowski to ale uměl perfektně popsat. A co se týká chlastu? Viděl jsem, co dokáže s lidmi, kteří mu propadli. Zažil jsem šíleného otce, kamarády, kteří se upili k smrti. Přesto mám rád takové to normální popíjení, kdy si zvýšíte trošku náladu, kdy se vám potom dobře spí, když se smějete s kamarády. Je to dobrý sluha a špatný pán. Přes týden nepiju vůbec, ani lahváče. O víkendech si ale trošku dopřeju. Vyčistím si hlavu, podíváme se na nějaký dobrý film. 

Koncerty bez piva jsou pro mě spíše trápením. Já se chodím bavit, ne sledovat ostřížím zrakem chyby muzikantů. Abstinenti mi nevadí, znám jich také spoustu, ale často bývají v křeči, jakoby jim chybělo se uvolnit. Musí se to umět, člověk na to musí přijít časem. Bukowski moc dobře věděl, že chlast je zhouba, ono také, v reálu nebyl zase tak velký alkoholik, byla to samozřejmě póza, ale když pil, tak to stálo zato. Byl to velký silný chlap a taky tak psal. Žádný intelektuál (i když chytrý byl jako liška), ale muž z davu, který dokázal strhnout ke čtení i lidi, kteří mají problém přelouskat reklamní letáky. Rozuměl lidské duši, její temnotě, ale i lásce. Teď, v době, kdy už mám velké děti a nějaké ty menší zkušenosti, jej chápu o hodně víc. V mnoha lidech postupně vyhasne vášeň, stanou se z nich jenom zombie, které podlehnou stereotypu. Vstát, do práce, z práce, televize nebo teď už spíš internet, nákupy, pořád dokola, dokud nezemřeš. Potkat někoho, kdo přemýšlí, koho ještě nedostali, je hodně těžké. To si potom víc vážíte společných setkání. 

„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“ Krásný citát, co říkáte? Jen dodám, že to nemusí být nutně pití. Může to být víra, nakupování, nadávání s kolegy v práci. Jak píšu výše, Bukowski moc dobře znal lidi a jejich slabosti. Intelektuálové na něj koukají trošku skrz prsty, ale co, to nevadí, pro ně má Bukowski také jeden citát: „Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem; umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše.“

Opatrujte se, přeji vám, aby se vám v novém roce dařilo a děkuji za pozornost. Na zdraví!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast. Pití jako životní náplň, berlička, záchranný pás, pramen inspirace i dobré nálady. Knihu konzumujte s rozumem, není vhodná pro řidiče a těhotné ženy.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. ledna 2024

Recenze/review - SULFURIC HATRED - Sulfuric Hatred (2023)


SULFURIC HATRED - Sulfuric Hatred
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Někdy se mi zdají děsivé sny, ve kterých navštěvuji stále dokola morbidní galerii. Jsou v ní nainstalovány všechny druhy mučení, kterých je člověk schopen. Lámání v kole, škrcení a trhání masa od kostí. Mnohým je nepříjemné o tom jenom číst, jenže krutou pravdou je, že jsou lidé stále stejní. Během historie svého druhu jsme dokázali díky technologiím akorát zvýšit efektivitu a způsoby, jakými způsobit bolest. Asi uhodnete, jakou hudbu nám pořadatelé galerie smrti hrají. Ano, je to debutové album amerických black death metalistů SULFURIC HATRED. 

Spousta malířů, spisovatelů i dalších umělců se snaží znázornit peklo a absolutní zlo. Téhle smečce prokletých tmářů se to povedlo. Když jejich novinku poslouchám, mrazí mě v zádech a moje sny jsou stále děsivější. Jakoby na povrch vypluly nízké, pradávné lidské pudy a instinkty. Dívám se najednou na všechno zcela jiným pohledem a moje oči jsou zahaleny do krve. 


Kapela nám připravila chaotický koktejl, ve kterém jsou základem starý prašivý death metal, black metalová válka a přidávány jsou nahrubo nasekané kusy grindu. Výsledek je totálně nehumánní, divoký, zběsilý. Ze skladeb odkapává špína smíchaná s hnisem. Určitě jste někdy viděli dlouho neléčenou ránu, která se zdánlivě zahojí. Jenže pak si poslechnete album "Sulfuric Hatred" a máte vnitřnosti opět v jednom ohni. Zvuk, obal, provedení, vše je podřízeno jedinému - strhnout vás do hlubiny, pohřbít zaživa. Na slabší jedince bude nahrávka možná až příliš krutá, ale my, staří metaloví psi rádi a často překračujeme hranice. Zde máte možnost. Pochmurné, dávno zapomenutelné rituály znovu a znovu ožívají. Guturální vokály, dlouhý výlet ve smradlavých močálech. Nekonečné chodby pod vaším městem, ve kterých řádí vrah. Občas vyplují mrtvoly nebo jejich části na povrch. Je to hnus a špína, jsou to odstíny temnoty, kterou máme každý v sobě. SULFURIC HATRED je nechávají vyniknout a rozdrásají vám u toho vaši duši do krve. Jsem moc rád, že jsem měl další děsivý sen, že jsem navštívil morbidní galerii. Plátna plná utrpení, ale hlavně hudba, která mi pronikla do žil, stala se mojí součástí. Zhasněte všechna světla a ulehněte do rakví. Skladby jsou napsány s maniakální zručností a zkušenostmi starých mistrů. Navíc je přidána potom velmi magická a děsivá atmosféra. Myslím si, že pokud jste byli prokleti, je tohle album určeno i pro vás. Neváhejte ani chvilku a poslouchejte hodně nahlas! Hrůzostrašná, maniakální jízda morbidní black death metalovou galerií smrti! Kult zla!


Asphyx says:

Sometimes I have terrifying dreams in which I visit a morbid gallery over and over again. It's installed with every kind of torture of which man is capable. Breaking in circles, strangling and tearing flesh from bone. Many find it unpleasant just to read about it, but the harsh truth is that people are still the same. Throughout the history of our species, we have only been able to increase the efficiency and ways in which we inflict pain thanks to technology. You can probably guess what music the organizers of the gallery of death play for us. Yes, it's the debut album of American black death metallers SULFURIC HATRED. 

A lot of painters, writers and other artists try to depict hell and absolute evil. This bunch of cursed darkies have succeeded. When I listen to their new stuff, I get chills and my dreams get scarier and scarier. It's as if low, ancient human instincts and instincts have surfaced. Suddenly I'm looking at everything through a completely different lens and my eyes are bloodshot.


The band has prepared a chaotic cocktail in which the base is old dusty death metal, black metal war and added coarsely chopped pieces of grind. The result is totally inhuman, wild, furious. The tracks drip with filth mixed with pus. I'm sure you've seen a long untreated wound that seems to heal. But then you listen to "Sulfuric Hatred" and your insides are on fire again. The sound, the cover, the performance, everything is subordinated to one thing - to pull you down into the depths, to bury you alive. The record might be too harsh for weaker individuals, but we old metal dogs like to cross the boundaries and often do. Here's your chance. Grim, long-forgotten rituals come to life again and again. Guttural vocals, a long trip in the stinking swamps. Endless corridors beneath your city where the killer is on the rampage. Sometimes corpses or parts of corpses float to the surface. It's filth and dirt, it's shades of the darkness we all have inside us. SULFURIC HATRED let them stand out and tear your soul to shreds. I'm so glad I had another horrifying dream of visiting a morbid gallery. The canvases full of suffering, but most importantly the music that permeated my veins, became a part of me. Turn off all the lights and lie down in your coffins. The pieces are written with the maniacal skill and experience of the old masters. In addition, a very magical and eerie atmosphere is added afterwards. I think that if you have been cursed, this album is for you too. Don't hesitate a moment and listen very loud! A terrifying, maniacal ride through a morbid black death metal gallery of death! Cult of evil!



Tracklist:
01. Merciless Subjugation (Upon Our Knives) 
02. Stacked Remains In The Charnel Pits 
03. World Fucking Collapsing 
04. Foul Poison Insatiable 
05. Forward Our Legions 
06. Transmission I 
07. Sanctioned Execution Of Profaned Torture 
08. Sulfuric Hatred 
09. Fall Upon Lesser Armies 
10. Prostrated Human Race 
11. Transmission II

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine