DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 3. ledna 2024

Recenze/review - CERTAIN DEMISE - Profane Chants of the Forsaken (2023)


CERTAIN DEMISE - Profane Chants of the Forsaken
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Měl jsem zase jednou pocit, že svět kolem mě je hnusný a ošklivý. Přestal jsem postupně mluvit a stal se svým vlastním stínem. Je nemrtvý, říkali o mě a měli svým způsobem pravdu. Vyhýbal jsem se světlu a moje kroky vždy směřovaly na staré hřbitovy. Pod rouškou tmy jsem exhumoval staré hroby i death metal, který kdysi v devadesátých letech formoval i můj pohled na svět. Poslední roky si říkám, že je mi zde, ve starých katakombách lépe, než mezi živými.

Dnešní doba je skvělá v tom, že se ke mě dostane i hudba, kterou bych jinak přehlédl. Stačilo několik prvních tónů a obal, který mě ihned zaujal a byl jsem proklet. V Bulharsku byla v roce 2020 založena kapela CERTAIN DEMISE. Ta letos přichází se svým prvním EP. Po několika singlech, demonahrávce, jsou znovu otevřeny staré rakve. Tohle je death metal, u kterého shnijete zaživa!


Pánové nekompromisně uctívají smečky jako BAPHOMET, BANISHED, ROTTREVORE, MORTA SKULD, RESURRECTION, INFESTER, FUNEBRE. Prašivý, surový zvuk, atmosféra, která vás doslova zahltí tmou. CERTAIN DEMISE hrají krutě a ošklivě. Mám neodbytný pocit, že musím znovu ohledat dávno mrtvé tělo. Zajímavé je, že svůj čas raději trávím v podzemí, ve starých chladných katakombách. Beru si s sebou EP "Profane Chants of the Forsaken" a spokojeně se usmívám já, všichni démoni i samotná Smrt. Bulhaři exhumovali staré pořádky po svém, uvěřitelně a s nadšením pro poslední věci člověka. Tohle není žádná dnešní umělá produkce, ale na hrubé kusy natrhané maso, které vám kapela hodí přímo do ksichtu. Podávám ruku přízrakům a zavíráme se do studených kobek. Zde, mezi dávno rozpadlými rakvemi, vynikne hudba těchto šílenců nejlépe. Jedná se o vskutku povedenou stylovou záležitost. Kapela sice neobjevuje nic nového, ale baví mě je poslouchat. Věřím jim jejich morbidní práci. Nezbývá nic jiného, než vzít do rukou zase lopatu a vydat se do rohu hřbitova. Přidat hlasitost a když mám hotovo, tak ulehnu do márnice. Mezi ostatní, kteří uctívají ryzí a ortodoxní smrtící kov. Venku se opět setmělo a já vím, že musím zase ven. Čeká mě dlouhá cesta bez konce. Budu během ní poslouchat tuhle desku, protože se opravdu povedla. Měl jsem zase jednou pocit, že svět kolem mě je hnusný a ošklivý. Přestal jsem postupně mluvit a stal se svým vlastním stínem. Je nemrtvý, říkali o mě a měli svým způsobem pravdu. Vyhýbal jsem se světlu a moje kroky vždy směřovaly na staré hřbitovy. Dnes už  to vím, jsem zde správně! Old school death metal, který doporučují všichni nemrtví! Kult tmy!


Asphyx says:

Once again, I had the feeling that the world around me was ugly and nasty. I gradually stopped talking and became my own shadow. He's undead, they said of me, and in a way they were right. I avoided the light and my steps always went to the old cemeteries. Under the cover of darkness, I exhumed old graves and death metal, which once shaped my worldview in the nineties. For the last few years I have been telling myself that I am better off here, in the old catacombs, than among the living.

Today is a great time in that music that I would have otherwise overlooked reaches me. All it took was the first few notes and a cover that immediately caught my attention and I was cursed. CERTAIN DEMISE was founded in Bulgaria in 2020. This year, they come out with their first EP. After a few singles, a demo, old coffins are opened again. This is death metal that makes you rot alive!


Gentlemen uncompromisingly worship packs like BAPHOMET, BANISHED, ROTTREVORE, MORTA SKULD, RESURRECTION, INFESTER, FUNEBRE. A dusty, raw sound, an atmosphere that literally overwhelms you with darkness. CERTAIN DEMISE play cruel and ugly. I have an insistent feeling that I have to look for a long dead body again. Interestingly, I prefer to spend my time underground, in the cold old catacombs. I take the "Profane Chants of the Forsaken" EP with me and smile with satisfaction at myself, all the demons and Death itself. The Bulgarians have exhumed the old order in their own way, believably and with enthusiasm for the last things of man. This is not today's artificial production, but roughly torn meat that the band throws right in your face. I shake hands with the phantoms and we close ourselves in the cold dungeons. It is here, amongst the long decayed coffins, that the music of these madmen shines at its best. This is a really good stylish affair. The band is not discovering anything new, but I enjoy listening to them. I trust their morbid work. There is nothing left to do but to pick up the shovel again and head to the corner of the cemetery. Turn up the volume and when I'm done, I'll lie down in the morgue. Among others who worship the pure and orthodox death metal. It's dark outside again and I know I have to get out again. I have a long journey ahead of me with no end in sight. I'm gonna listen to this record along the way, because it's really good. Once again, I had the feeling that the world around me was ugly and nasty. I gradually stopped talking and became my own shadow. It's undead, they said about me, and they were right in a way. I avoided the light and my steps always went to the old cemeteries. Today I know, I'm right here! Old school death metal that all undead recommend! The cult of darkness!


Tracklist:
01. Profane Chants Of The Forsaken 
02. Fields Of Relinquished Shine 
03. Damned In Lamentation 
04. Mantle Of Obscurity

Line up:
Boyan Sotirov - Guitars, Vocals, Acoustic Guitars, Lyrics
Dobromir Angelov - Backing Vocals, Drums, Keyboards
Alexander Ivanov - Guitars, Lyrics
Luchezar Vladimirov - Bass

A few questions - interview with death metal band from Bulgaria - CERTAIN DEMISE.


A few questions - interview with death metal band from Bulgaria - CERTAIN DEMISE.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

We are a Death Metal band from Sofia, Bulgaria. The group was formed right around October of 2020 The line-up consists of Luchezar Vladimirov on bass, Alexander Ivanov on guitar, Dobromir Angelov on drums and Boyan Sotirov on guitar and vox.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

It was recorded in studio “The Morgue” April-July 2023, engineered, mixed, mastered by Vasil Dimitrov "Corpsedrip".


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

It was issued on cassette only by Bulgarian label Panzer Productions and around 100 copies were made.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Boyan and Alex wrote them. The lyrics deal with issues like death, sorrow, tranquility and the afterlife.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our friend Georgi Angelov “Gialog” created the base of the logo and Corpsedrip made it more drippy and slimy. The cover of our newest effort "Profane Chants Of The Forsaken" was created by Violeta Velikova “Skadi”. We don't have a website, but we do have social media. We consider it vital to having a connection with fans and bands all around the world.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As said earlier, Panzer Productions put it out though we don’t have a contract or anything, it was all thanks to the generosity of Panzer Productions main man Stoycho Dimitrov (Eternal hails!!!)

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We worship bands such as Gorguts, Entombed, Sentenced and Autopsy, Incantation and (Early) Paradise lost.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We did, it failed miserably. We reached out to Old Shadows Records from Brazil, Headsplitter Records from the USA and some others. They didn't respond at all, which was quite discouraging. (If you know some labels searching for artists, hit us up!)


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We lost count really, we began playing gigs in late 2021. Best gigs for us are cramped small clubs with a crowd that’s going completely bananas. I don’t think we can say for our selves what our definite “best gig” is, but one of the gigs in Plovdiv stands out!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are planning on releasing a full length in the near future and possibly do a small tour in support of it!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We have a Facebook page, and an Instagram page that we moderate frequently, but we also have an Email - certaindemise661@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank you for the interview!!! ETERNAL HAILSSS!!!

- Certain Demise

úterý 2. ledna 2024

Recenze/review - ZARROT - Where Aeons Have Been Lost (2023)


ZARROT - Where Aeons Have Been Lost
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Stojím nahoře nad městem a cítím v sobě prázdnotu. Domy jsou přikryté smogem a v ulicích je mrtvo. Všichni sedí u obrazovek. Zemřeli už dávno. Vstávají velmi brzy, nikdy nevidí světlo, protože všechen svůj čas tráví v továrnách. Padá na mě splín, když vidím další hejno mrtvých ptáků. Padli k zemi, zasaženi další neznámou chorobou. Přemýšlím, jak to bude ještě dlouho trvat. Kdy nastane konec? A bude nový začátek? My nepotřebujeme jadernou bombu, zničíme se sami. Postupně, zevnitř. Včera poprvé vypnuli elektřinu. Následovaly stovky sebevražd. 

Také se díváte do budoucnosti s obavami? Pokud ano, měl bych pro vás jeden hudební tip, který jsem objevil při svých toulkách podzemím. Polští ZARROT, kapela, kterou jsem vůbec neznal. Nejdříve mě zaujal obal, který ve mě evokoval každodenní ranní cestu do práce. Měl jsem ve sluchátkách nové album "Where Aeons Have Been Lost" a nějak podvědomě jsem cítil, že apokalypsa je opravdu velmi blízko. 


Pokud jste přežraní stále stejných death metalových kapel, tak zkuste novinku od ZARROT jako já. Je atmosférická, naléhavá, melodická a chladná jako ráno v ulicích plných smogu. Nevím, jak se to stane, že mě nějaká hudba osloví. Co ale moc dobře vím je, že si mě ihned tihle polští maniaci získali na svou stranu. Dokáží totiž napsat skladby, které jsou velmi podmanivé, jsou pečlivě vystavěné a nenudil jsem se ani chvilku. Cítím z nich takovou zvláštní melancholii, jako mívají některé kapely na severu. Jasně, některé skladby jsou možná až moc dlouhé a rozvláčné, ale abych pravdu přiznal, vůbec mi to nevadí. Naopak, desku jsem nejvíce ocenil jak při dlouhých toulkách v lesích nad městem (dodnes před sebou vidím mrtvá zvířata, která byla otrávena toxickým odpadem), tak při četbě starých dystopických sci-fi knih. Je začátek zimy a všude je šero a brzy se stmívá. Dokonce i na hřbitovech je prázdno. V těchto dnech vynikne album nejvíce. Líbí se mi i zvuk, který je čistý, křišťálový, bolestivý. Mám to takhle rád, jsem ve zvláštním, těžko vysvětlitelném stavu. Ne, tohle není žádná povrchní hudba, tady se jde do hloubky. Kdo si všimne mladého sebevraha? Když se na něj podíváte z venku, vypadá šťastný. Má všechno, co si může přát. Přesto něco hledá, možná sám sebe, dokonalý svět, který neexistuje. Dost ale bylo filozofických úvah, nechme raději mluvit muziku. Za mě osobně se debut "Where Aeons Have Been Lost" opravdu povedl. Zima bude ještě dlouhá a mlha v ulicích nás jen tak neopustí. Než ale zase uvidím světlo, budu poslouchat tuhle desku stále dál. Apokalyptický death metal, který rozdrásá do krve vaši duši i mysl! 


Asphyx says:

I'm standing up above the city and I feel an emptiness inside me. The houses are covered in smog and the streets are dead. Everyone is sitting in front of screens. They died a long time ago. They wake up very early, they never see the light because they spend all their time in the factories. I get a full moon when I see another flock of dead birds. They have fallen to the ground, struck by another unknown disease. I wonder how much longer it will last. When will the end come? And will there be a new beginning? We don't need a nuclear bomb, we'll destroy ourselves. Gradually, from within. Yesterday, the power went off for the first time. Hundreds of suicides followed. 

Do you also look to the future with fear? If so, I have a musical tip for you that I discovered on my underground wanderings. Polish ZARROT, a band I didn't know at all. What first caught my eye was the cover art, which evoked my daily morning commute to work. I had the new album "Where Aeons Have Been Lost" in my headphones and somehow subconsciously I felt that the apocalypse was very close indeed.


If you are a sucker for the same death metal bands, try the new one from ZARROT like me. It's atmospheric, urgent, melodic and as cold as a morning in the smog-filled streets. I don't know how it happens that some music appeals to me. But what I do know is that these Polish maniacs won me over immediately. Because they can write songs that are very captivating, they are carefully constructed and I wasn't bored for a moment. I can feel a kind of strange melancholy from them, like some bands in the North have. Sure, some of the songs may be too long and drawn out, but to be honest, I don't mind that at all. On the contrary, I appreciated the album the most both during long wanderings in the woods above the city (I still see dead animals in front of me that were poisoned by toxic waste) and while reading old dystopian sci-fi books. It's the beginning of winter and it's dark everywhere, and soon it will be dark. Even the cemeteries are empty. These days the album stands out the most. I also like the sound, which is clear, crystal, painful. I like it that way, I'm in a strange, hard-to-explain state. No, this isn't superficial music, there's a lot of depth going on here. Who's gonna notice a young suicide? If you look at him from the outside, he looks happy. He's got everything he could want. Yet he's looking for something, maybe himself, a perfect world that doesn't exist. But enough philosophical musings, let the music do the talking. For me personally, the debut "Where Aeons Have Been Lost" was a real success. The winter will be long and the fog in the streets will not leave us easily. But until I see the light again, I'll keep listening to this record. Apocalyptic death metal that will rip your mind and soul to shreds!


Tracklist:
01. Soul Gem (01:46)
02. Where Aeons Have Been Lost (03:24)
03. Cleansing (05:16)
04. A Psalm for Derelict Earth (03:42)
05. 腸流し (04:03)
06. The Suffering of Existence (05:00)
07. Mark of the Damned (07:15)

band:
Faust - Vocals
Ñakaq - Guitars
Zapiexa - Guitars, bass, drum programming

pondělí 1. ledna 2024

Recenze/review - CORPSEROT - Introspective Torture (2023)


CORPSEROT - Introspective Torture
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Potkávám ho každý den cestou do práce. Vypadá jako mrtvola v počátečním stádiu rozkladu. Už dlouho jsem se ho chtěl zeptat, co poslouchá za muziku a jaká je jeho oblíbená rakev. Jenže potom na nějakou dobu zmizel. Znovu jsme se sešli až na jednom hřbitově u nás ve městě. Konečně jsem viděl na jeho tváři úsměv. Měl na hlavě sluchátka a poslouchal nové EP německých CORPSEROT. Kapely, která hraje starý a prašivý death metal. Zeptal jsem se ho, jestli bych si mohl nahrát jejich novinku na kazetu a on mě pozval do márnice. 

Na starém kazeťáku jsme udělali několik kopií, abych mohl šířit zkázu i mezi ostatní. Chvíli jsem si dokonce myslel, že se píše rok 1990, měl na sobě totiž starou džínovou vestu a jeho vizáž tomu také odpovídala. Znovu se usmál a zeptal se mě, jestli mi nevadí, že je dávno mrtvý. Odpověděl jsem, že nikoliv. Jen mi musí stále dodávat hudbu, jako je ta od CORPSEROT. 

V muzice, která se na "Introspective Torture" odehrává, lze vystopovat vlivy kapel jako OBITUARY, BOLT THROWER, JUNGLE ROT, MORGOTH, CASKET. To ale není zase tolik důležité. Pro mě, i pro všechny nemrtvé je hlavní, že skladby řežou tou správnou stranou nože, že mě je baví poslouchat, že se k EP rád a často vracím. Kapela má na svém kontě ještě demonahrávku z roku 2021 ("Rise of the Corpses"). Tu také doporučuji si poslechnout. Uděláte si potom krásně morbidní a hlavně ucelený obrázek o téhle smečce. Já vím, podobných kapel, hrajících dnes starý kov smrti, je velká spousta. Pro nás, staré psy, je proto nutné, aby vše prošlo sítem. Hudba musí hnít, pálit a žhnout, musíte mít chuť vzít do rukou kladivo a rozmlátit nejbližší zeď. Myslím si a slyším to tak, že pánové se vydali správnou cestou. Rovnou do starých katakomb. Musím pochválit povedený zvuk i obal, ale hlavně nápady, kterých je velká spousta a nenudím se ani chvilku. Navíc, a to je pro mě asi nejdůležitější, mě baví nahrávku poslouchat. Rád se k ní vracím. Znovu a znovu otevírám kobku se jménem CORPSEROT. A pokaždé, když vstoupím dovnitř, tak ho potkám. Vypadá jako mrtvola v počátečním stádiu rozkladu. Dáme si pivo, zhasneme všechna světla a do kostí nám vleze chlad. Kýváme spokojeně hlavou a posloucháme tuhle desku stále dokola. Muzika se valí kupředu, nekompromisně, přesto melodicky a zajímavě. Víka od rakví praskají a lebky pukají tlakem. Old school death metalový stroj na zabíjení, který nezná slitování!



Asphyx says:

I meet him every day on my way to work. He looks like a corpse in the early stages of decomposition. I've been meaning to ask him what music he listens to and what his favorite coffin is. But then he disappeared for a while. We didn't meet again until we were in a cemetery in our town. I finally saw a smile on his face. He was wearing headphones and listening to the new EP of German CORPSEROT. A band that plays old and dusty death metal. I asked him if I could record their new release on cassette and he invited me to the morgue. 

We made a few copies on an old cassette tape so I could spread the destruction to others. For a while I even thought it was 1990, because he was wearing an old denim vest and his appearance matched it. He smiled again and asked me if I minded that he was long dead. I said no. He just has to keep supplying me with music, like that of CORPSEROT.

In the music that takes place on "Introspective Torture", you can trace the influences of bands like OBITUARY, BOLT THROWER, JUNGLE ROT, MORGOTH, CASKET. But that's not so important. For me, and for all the undead, the main thing is that the songs cut with the right side of the knife, that I enjoy listening to them, that I like to come back to the EP often. The band also has a demo from 2021 ("Rise of the Corpses"), which I also recommend to listen to. You'll get a beautifully morbid and most importantly complete picture of this pack. I know, there are a lot of similar bands playing old death metal today. For us old dogs, it's essential that everything passes through the sieve. The music has to rot, burn and glow, you have to want to pick up a hammer and smash the nearest wall. I think, and I can hear it, that the gentlemen are on the right track. Straight to the old catacombs. I have to praise the hilarious sound and cover, but especially the ideas, which are plenty and I'm not bored for a moment. Moreover, and this is probably the most important thing for me, I enjoy listening to the record. I like coming back to it. I open the dungeon with the name CORPSEROT again and again. And every time I go in, I meet him. He looks like a corpse in the early stages of decomposition. We have a beer, turn off all the lights, and a chill creeps into our bones. We nod our heads in satisfaction and listen to this record over and over again. The music rolls forward, uncompromising, yet melodic and interesting. Coffin lids pop and skulls crack with pressure. An old school death metal killing machine that knows no mercy!


Tracklist:
01. Boonestomp 
02. Dental Decay 
03. Monument Of Gore 
04. Introspective Torture 
05. Payback Of The Living Dead

band:
Olli - Guitar, Vocals
Konrad - Vocals
Toni - Bass
Tobi - Drums

neděle 31. prosince 2023

Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Towards Decay (2023)


THOSE WHO BRING THE TORTURE - Towards Decay
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Na severu byla opět rozpoutána další bouře. Lidé nevycházejí ven a ve vichřici je možné potkat démony. Zlé přízraky ze starých časů, které se vrátily, aby vykonaly pomstu. Když je potkáte, tak budete určitě poslouchat novou desku Roggy Johanssona a jeho věrných, kteří si říkají THOSE WHO BRING THE TORTURE. Jedná se opět o klasický švédský death metal s mocnými melodiemi, s atmosférou chladu a naprosté tmy. Schválně, zkuste se vydat ven, do vichřice a uvidíte sami. Přidejte hlasitost, zavzpomínejte na staré časy, když se pohřbívalo pouze do země. 

Jasně, Rogga Johansson se již dlouhé roky poměrně opakuje. Vždy záleží, s jakými muzikanty se dá dohromady, jak se jim povede zvuk, jak bude album nakonec znít. Novinka "Towards Decay" se mi líbí. Není to sice nic nového a spoustu motivů jsme již mohli slyšet v jiných Roggových kapelách a projektech, ale nová deska se velmi dobře poslouchá. Dal jsem ji šanci a dobře jsem udělal. Oni mají totiž pánové starý smrtící kov v krvi!


I nadále se vše odehrává v podobných rytmech, jako to uměly a umí kapely typu HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH. Vše odsýpá jak má, songy drtí kosti a i když působí album v určitých momentech již trošku rutinně a stereotypně, tak jako celek obstojí. Nemůžu si zkrátka pomoc. Mám rád chladné a temné melodie, líbí se mi vokály, obal, celkové provedení. Nejdřív jsem si říkal, že už to jenom zkusím, že si desku aspoň párkrát poslechnu a psát o ni nebudu. Jenže potom se venku setmělo a začalo foukat. Vydal jsem se ven a moje kroky mě jako vždy zavedly na hřbitov. Ze songů je cítit taková zvláštní melancholie. Jako když se díváte na zasněženou krajinu nebo když se vrátíte z dlouhého výletu v lesích. Zapálíte oheň, otevřete si dobrou značku piva a zapnete play na svém přehrávači. THOSE WHO BRING THE TORTURE do vás narvou spoustu krutých melodií, přikovají vás na zeď a pohřbí zaživa. Při poslechu ožívají starodávné mýty a legendy. Alespoň tak vnímám novinku já, starý pes. Jasně že se nejedná o nic, co by aspirovalo na album roku, ale to ani není účelem. Tohle je nahrávka pro fanoušky, kteří mají rádi k smrti starý prašivý kov smrti, kteří tráví svůj čas v temnotě, kteří uctívají stále dávné pořádky. Na severu byla opět rozpoutána další bouře. Lidé nevycházejí ven a ve vichřici je možné potkat démony. Zlé přízraky ze starých časů, které se vrátily, aby vykonaly pomstu. Old school death metalová vichřice ze severu! Mrazivé melodie plné přízraků!


Asphyx says:

Another storm was again unleashed in the north. People are not going out and demons can be found in the storm. Evil phantoms from the old days have returned to wreak vengeance. When you meet them, you'll be sure to listen to the new record by Roggy Johansson and his faithful who call themselves THOSE WHO BRING THE TORTURE. This is classic Swedish death metal again, with powerful melodies and an atmosphere of coldness and utter darkness. By all means, try to venture out into the gale and see for yourself. Turn up the volume, think back to the old days when only the ground was buried. 

Sure, Rogga Johansson has been quite repetitive for years. It always depends on what musicians she puts together, how they sound, how the album will end up sounding. I like the new album "Towards Decay". While it's nothing new and a lot of the themes we've heard in Rogg's other bands and projects, the new album is very listenable. I gave it a chance and I did well. They have the old death metal in their blood!



Everything continues to play out in similar rhythms as bands such as HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH. Everything goes as it should, the songs are bone-crushing and even though the album seems a bit routine and stereotypical in certain moments, as a whole it holds up. I just can't help myself. I like the cool and dark melodies, I like the vocals, the cover art, the overall execution. At first I thought I'd just give it a shot, listen to the album at least a few times and not write about it. But then it got dark outside and it started to blow. I went outside and my steps took me to the cemetery as usual. There's a strange melancholy in the songs. It's like looking at a snowy landscape or coming back from a long hike in the woods. You light a fire, open a good brand of beer and put it on play on your player. THOSE WHO BRING THE TORTURE will shove a bunch of cruel tunes at you, pin you to the wall and bury you alive. Ancient myths and legends come alive as you listen. At least that's how I, an old dog, perceive the novelty. Sure, it's nothing that aspires to be album of the year, but that's not even the point. This is a record for fans who love the dusty old metal of death to death, who spend their time in the dark, who worship the still ancient orders. Once again, another storm has been unleashed in the north. People don't go out and demons can be encountered in the storm. Evil phantoms from the old days that have returned to wreak vengeance. Old school death metal storm from the north! Freezing melodies full of ghosts!


about THOSE WHO BRING THE TORTURE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Enter The Foul 
02. The Overflow 
03. The Morbid And The Sordid 
04. Dusk Has Come 
05. ...Of The Forgotten 
06. Nothing Is Left Alive 
07. The Punishment Machine 
08. To Burn Oot The Soul 
09. Towards Decay

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý sedmý - Otisk doby


Příběh čtyř stý třicátý sedmý - Otisk doby

U Salzmannů se mi vždycky líbilo. Psal se rok 1997 a kolem se slavilo osvobození americkou armádou. Byl jsem překvapený, jak to plzeňští prožívají. Seděl jsem jako vždy v koutě u okna a sledoval cvrkot na ulici. Holky už sundaly neforemné kabáty a ty odvážnější už ukázaly i kousky kůže. Všechno kvetlo a i jinak více méně zachmuření místní se sem tam usmívali. Četl jsem zrovna Kunderu. Stejně jako Škvoreckého nebo Topola jsem je nikdy moc nechápal. Ani jeden nemluvil mojí řečí. Ale patřilo k dobrému jménu studenta je znát. Přečtu vždycky pár stránek, ale nemůžu se soustředit. Vedle si sedne dvojice dívek. Jsou hodně mladé, sotva  mají nárok na pivo. Ale je na nich vidět, že už nejsou poznamenaní socialismem. Dívají se dopředu, hlavinky vztyčené, žádná připosranost, po roky budovaná v našich duších. Míval jsem také děsný respekt ke stáří, k různým šaržím. Jenže pak zjistíte, že ten vážný pán, co na vás pořád jako na dítě řval, práskal STB. Hodně jsem se začal učit od strýce, co byl v Jáchymově.

Hospody ještě tenkrát byly otiskem doby. Několik novodobých podnikatelů, bývalí zelináři, veksláci halekají v jednom koutě. Jsou neomalení, přišli rychle k penězům, ale chybí jim vychování a elegance. Ze sandálů jim čouhají bílé ponožky, fialová saka rozhalená a vypadají podivně. Obzvlášť v kontrastu s několika Američany, kteří doslova září šviháctvím a sebejistotou. Umívají se a vůbec neřeší, jestli je někdo černý nebo bílý. Oni spolu bojovali, oni si váží svobody. Popíjejí pivko, otírají si pěnu z pusy a jsou děsně milí. Nikdo z nich si nedovolí plácnout servírku po zadku. Někdy si říkám, že je ta spousta let socíku stále někde v nás. Takové to vidláctví a snaha pořád někoho ochcat. To ale dva zedníci, co vystřídali děvčata v sobě nemají. Jsou rádi, že makají na sebe. Mají spoustu práce a je na nich vidět únava. Mozolnaté ruce sebejistě objímají půllitry. Chce se mi na ně zakřičet, že jim děkuju. Obyčejní živnostníci a opravdová inteligence nám hrozně chybí. To jsem si myslel v devadesátých letech a bohužel si to myslím i dneska. Potřebovali bychom snad i církev, aby nás aspoň trošku kultivovala. Taky pár masarykovských politiků, abychom mohli věřit v budoucnost.

Otevřou se dveře a dovnitř vleze parta turistů odněkud z jihu Čech. Jsou rudí a nejdou přehlédnout. Snaží se být urputně vtipní, mluví rádoby plzeňsky, což jsem zatím slyšel jen od nich. Ihned hlásí na servírku, na její poprsí, na její zadek. Hergot, kde se to v nás pořád bere? Špatný je, že si na to snad ta dáma už i zvykla. Má sice na tváři profesionální úsměv a pobíhá mezi stoly jako baletka, ale pokaždé, když nějaké hovado řekne něco ošklivého, vidím, jak se zarazí. Je na ní vidět, že jí to bolí. Raději přečtu několik dalších stránek, ale není mi přáno. Hospodou se začne ozývat šepot. Prý jsou tady. A já vůbec nevím, kdo. Dozvím se to až na záchodcích, kde čůrám do mušle. Z každé strany jeden starý pupek a baví se spolu o tom, jak přišli dva práskači. Bývalí agenti STB. Sranda je, že mají s sebou notýsky a pořád si něco zapisují. Nikdo jim ale neřekne nic od plic, nikdo je nevyhodí, nedá jím do držky. Všichni jen pomlouvají bokem. Až jeden malíř, co si přisedl k živnostníkům, zvedne svoji pracku a dá jednomu ze šedivých zmetků facku. To máš za fotra, ty kreténe. Aspoň někde je svět v pořádku. Šedivec si sbalí notes a jako nějaká zlá krysa se podél zdi plouží ven. Ještě se otočí, koukne na malíře a v jeho očích je vidět nenávist.

Nějací umělci, těžko říct jací, protože já se v divadle moc nepohybuju, dorazí až večer. Růžolící paní, s bílým boa, se mě zeptá, jestli se mi Kundera fakt líbí. Já raději Hrabala, odpovím a ona nejdřív nevěřícně kouká. Špulí na mě pusu a předklání se, abych jí viděl do výstřihu. Přijde její kolega, udělá na mě puš puš a jeho pohyby jsou jemné, na chlapa až moc. Pochválí mi vlasy a ihned se mě zeptá, kde hraju. Omluvím se, jsem tu jen na pivu. Studuji a pracuji. Nejsem ničím výjimečný, možná jen, miluju hudbu a knihy. A ihned dodám, že taky svojí blondýnku. Dáma jen mávne rukou, že prý takových už viděla. Jestli jsem jí viděl v nějaké hře. Vůbec nevím, o čem hovoří. Když jí konečně dojde, že u mě jí pšenka nepokvete, našpulí ještě víc pusu, naštvaná, že se lov nezdařil a odejde mezi své. Osiřím, ale není to nadlouho. Starý, šedivý pán, se zeptá velmi slušně - je zde volno? Usměje se a já v jeho očích vidím laskavost a moudrost.

Takoví lidé jako on by měli být dáváni za příklad. Chtěl se stát knězem, ale nebylo mu přáno. Sálá z něj dobrota a mluví doslova sametovým hlasem. O vězení, o tom, jak ho pronásledovali. Když jdu na záchod, tak se zase dozvím věci. Víš, kdo si k tobě přisedl? Odpovím, že nemám tucha. Tenhle pán zde kdysi pracoval. Jenže měl příliš rovný hřbet a mluvil pravdu. Celý život. Za nácků i komoušů. Tak se zeptám na rovinu, protože mě tyhle věci zajímají. Je to i moje historie. Říkám si, jak je to v hospodě pomíchané, političtí vězni, stbáci, američtí osvoboditelé, řemeslníci, umělci, i jeden obyčejný student, který právě poslouchá jedno moc zajímavé vyprávění. Pan má vlastně ještě jednu skvělou vlastnost. Neblábolí, mluví jasně, nic nezveličuje, nedělá ze sebe mistra světa. Jak všem nakopal prdel. Naopak, je v něm taková ta pokora, kterou v sobě mají lidé, kteří opravdu něco dokázali. Koutkem oka jsem uviděl, jak se jeden živnostník zase zvedá a křičí, co to kurva je, ty máš žaludek na to se sem vrátit. Šedivá krysa jde zase na pivo.

Stane se něco, co bych nečekal. Můj moudrý spolustolovník, s vráskami od smíchu, zvedne svoje staré, vetché tělo, zubožené prací v lágrech a stoupne si mezi rozčíleného muže v montérkách a stbáka. Hele, kluci, znám vás oba. Nechcete se na to vysrat? Oba se zarazí a já v ten moment cítím v lokále ducha doby, její otisk. Je to fascinující. Žádná pomsta, ale odpuštění. Ano, mezi cinkajícími půllitry dojde k situaci, která se už nikdy v mém životě neopakuje. Politický vězeň je jako Kristus. Má ruce dlaněmi vzhůru. Vše se uklidní, krysí oči zalezou do kouta a srkají tam desítku. Notýsek je ale zavřený. Přemýšlím, jestli se stydí, jestli by nebylo lepší, nakopat mu prdel, dát najevo vztek, za všechny ty ponižované, za zničené životy a dodnes si s tím nejsem jistý. Pán se omluví, jde na záchod a když se vrátí, tak si objedná uzené koleno. Má neskutečný apetit. Říká mi, jak se na tohle jídlo vždycky děsně těšil. Zeptám se, proč nedal stbákovi do držky. Můj mladý příteli, to bych byl jako on. Nenávist je hrozný pán. Semele tě, užere zevnitř. To máte pravdu, ale takhle si pan Krysa bude myslet, že nebude nikdy potrestaný. Nad nespravedlností by se přece neměly mhouřit oči. 

Popíjíme pivo a kolem se střídají další lidé. Vypráví mi, že nejhorší pro něj byl vždycky spíš ten tupý dav se skloněnou hlavou. Ten by si zasloužil nakopat prdel, mladíku. Protože jim nevadilo, že jsou mí kamarádi mučeni za obyčejný názor. Několik generací zničených. Inteligence potlačována. Víra také. Co byste po tomhle národě chtěl? Zeptám se ještě a on mi nakonec poděkuje. Drž se svých názorů. Nebudeš to mít někdy lehké, ale bojuj. Rozloučí se a já jsem děsně rád, že jsem mu udělal radost. Hodně dlouho přemýšlím, tedy až do doby, než přijde partička rozvášněných Němců. Je to vlastně paradox. U jednoho stolu potomci nácků, u druhého ti, kteří Plzeň osvobodili. Ožralí rádoby podnikatelé, kteří ladí svoji mafii. Studenti, kteří věří v to, že jednou bude lépe. Chlapi v montérkách, kteří dřou, abychom se měli všichni lépe. Sem tam nějaký umělec a intelektuál. Přemýšlím, kam bych asi v minulosti patřil já a kam budu patřit v budoucnu. Kunderu odložím, už jej číst nebudu. Sleduju tlukot pivařů, nasávám atmosféru jako Hašek nebo Hrabal. Zasním se a z fantazie mě vyruší až blondýnka, která mě přijde vyzvednou. Zeptá se, jak bylo a já se celou noc nezastavím. Mám o čem vyprávět.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. prosince 2023

Recenze/review - DIABOLIC - Blastmasters Twisted Metal (2024)


DIABOLIC - Blastmasters Twisted Metal
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Až se vás jednou ďábel zeptá, co jste dělali v roce 2008, tak možná nebudete znát odpověď. Je to dlouhá doba. Svět se hodně změnil. Satan mnohokrát změnil svoji podobu. Přesto tu je stále s námi. Stojí ve stínu a čeká. Až budeme slabí, až podlehneme vlastním démonům. Shodou okolností jsem byl nedávno ve sklepě a přehraboval jsem se ve starých CD nahrávkách. Objevil jsem mezi nimi jeden kousek totálního zla. Album "Twisted metal" od smečky BLASTMASTERS. Ta fungovala pouze mezi lety 2004 - 2006 a vydala ještě jednu demonahrávku. Osobně jsem vlastníkem jedné dlouhohrající desky od Deathgasm records. 

My, staří psi, to tak máme. Fyzické nosiče nám leží ve sklepích, abychom je jednou za čas exhumovali a znovu vložili do hudebních přehrávačů. Letos se rozhodli DIABOLIC opět vydat tenhle hudební artefakt. Je to prašivý death metal z floridských močálů, se zvukem, který zabíjí na potkání. Ďábel zase jednou vystoupil ze svého stínu. 


Poslouchat "Blastmasters Twisted Metal" je jako otevřít starou rakev, ve které byly dlouhé roky uloženy shnilé ostatky prokletých kněží. Pradávná death metalová choroba, doslova nasáklá zkaženou krví a sírou. Nové album vnímám jako poctu Jeffovi Parrishovi, který v roce 2013 zemřel na infarkt. Čest jeho památce, byl to skvělý muzikant. Pokaždé, když poslouchám něco z dílny těchto maniaků, tak si představuji, že jsem na nějakém starém, opuštěném hřbitově. Potkávám zde přízraky, které se mnou ve chladných márnicích poslouchají podobné nahrávky. Líbí se mi masivní a ostrý zvuk, oceňuji takovou tu prašivou a temnou atmosféru, kterou lze nasát i na divokých seancích. Kapela má v sobě velké množství vzteku a šílenství, které se jim opět povedlo narvat pod tlakem do skladeb. Rád se dívám do ohně, rád poslouchám tohle album. Daleko od lidí, od dnešního divného světa. Tohle je hudba, která je nahrána poctivě, od srdce. Satan zase sedí na svém trůnu a usmívá se. Má důvod, hraje se zde i pro něj. Každý z nás máme svoji temnou stránku, myšlenky, které raději neříkáme nahlas. Připadá mi, že jsou v téhle desce zakomponovány. Album si užívám nejvíce uprostřed noci, když ke mě přijdou démoni a noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány a hoří jasným černým plamenem. Pro všechny fanoušky totálního rouhání a kapel typu DEICIDE je nahrávka doslova povinností. Nechte se ovládnout démony a absolutní temnotou! Blasfemický death metal, který vám oddělí maso od kostí!


Asphyx says:

One day when the devil asks you what you did in 2008, you may not know the answer. It's a long time. The world has changed a lot. Satan has changed his form many times. Yet he is still with us. He stands in the shadows and waits. When we are weak, when we succumb to our own demons. Coincidentally, I was in the basement the other day going through some old CDs. I discovered a piece of total evil among them. The album "Twisted Metal" by the BLASTMASTERS. The band was only active between 2004 and 2006 and released one more demo. I personally own one long-playing album from Deathgasm records. 

We old dogs have it. We have physical media lying around in our basements to be exhumed and reinserted into music players every once in a while. This year, DIABOLIC decided to re-release this musical artifact. It's dusty death metal from the Florida swamps, with a sound that kills on sight. The devil has once again stepped out of his shadow.

Listening to "Blastmasters Twisted Metal" is like opening an old coffin in which the rotten remains of cursed priests have been stored for years. An ancient death metal disease, literally soaked in corrupted blood and sulfur. I see the new album as a tribute to Jeff Parrish, who died of a heart attack in 2013. Honor his memory, he was a great musician. Every time I listen to something by these maniacs, I imagine I'm in some old, abandoned graveyard. I meet ghosts who listen to similar records with me in cold morgues. I like the massive and edgy sound, I appreciate the kind of dusty and dark atmosphere that can be soaked up even at wild séances. The band has a great amount of rage and madness that they once again manage to cram into the songs under pressure. I love looking into the fire, I love listening to this album. Away from people, away from the strange world of today. This is music that is recorded honestly, from the heart. Satan sits back on his throne and smiles. There's a reason he's playing here. We all have a dark side, thoughts we prefer not to say out loud. I feel like they're incorporated in this record. I enjoy the album most in the middle of the night when the demons and nightmares come to me. The songs are very well written and burn with a bright black flame. For all fans of total blasphemy and bands like DEICIDE, this record is literally a must. Let the demons and absolute darkness take over! Blasphemous death metal that will separate the flesh from your bones!



about DIABOLIC on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost (2020)



Tracklist:
01. Catastrophic System Failure 
02. Shellfire And Tombstones 
03. We The Treacherous 
04. Altricial Meta- Genesis 
05. Implemented Digital Control 
06. The Beheadings 
07. Putrid Future 
08. La Fin Du Monde 
09. Shock Wave Undertow 
10. Twisted Metal 
11. Implemented Digital Control (Demo) 
12. The Beheadings (Demo) 
13. La Fin Du Monde (Demo)

band:
Aantar Coates - Drums
Jessie Jolly - Bass Vocals
Jeff Parrish - Guitars
RJ - Guitars


pátek 29. prosince 2023

Recenze/review - SAVAGE - Demo 1 (2023)


SAVAGE - Demo 1
demo 2023, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Nejdříve jsem musel odkrýt vrstvu špíny a prachu. Někde tu musí být, mezi pavučinami, hluboko pod zemí. Jsem archeologem temnoty, který hledá staré death metalové hroby. Přehrabuji se v plesnivých archívech, exhumuji kapely, které byly již dávno považovány za mrtvé a také píšu o těch, které vznikly mezi dlouhými stíny. Mám moc rád smečku ENTRAPMENT a vlastně vše, pod čím je podepsán mistr Michel Jonker (Makiladoras, Suffering Quota, Massive Assault). Ten letos přichází s novou smečkou SAVAGE. 

Je to prašivina, špína a smrt, totální inferno, masakr v márnici. Tři skladby, připomínající rezavé hřeby, které vám jednou budou zatlučeny do rakve. Nejlépe za zvuků "Demo 1". Pokud tedy máte rádi starý, smradlavý pach smrti, jste tu správně. Smrt je zase jednou velmi blízko!


Pokud jste byli v devadesátých letech neustále zavřeni v temných katakombách a sedávali jste dlouhé hodiny u přehrávače a vyměňovali jste si kazety s kamarády, budete určitě spokojeni. Tahle nahrávka je velmi podařeným výletem do starých časů. Představte si, že se po mnoha letech vrátíte na místa, která jste kdysi navštěvovali. Také cítíte sílu vzpomínek? Vstoupíte do dávno opuštěných kobek, abyste stejně jako SAVAGE exhumovali ducha pravého, ryzího death metalu. Na demonahrávku velmi slušný zvuk, jednoduchý obal, tohle všechno je velkým příslibem do budoucna. Beru tuhle demonahrávku jako takovou morbidní ochutnávku, kus zahnívajícího masa, které je podáváno na víku od rakve. Michel Jonker má svůj, jasně rozpoznatelný rukopis a výraz. Přiznám se bez mučení, je pro mě velmi příjemné se zavřít ve svém pokoji a neustále přidávat hlasitost. Jasně, je v tom kus nostalgie, kus i mé historie a samozřejmě vzpomínek. Ale i tak je "Demo 1" pravým a nepřehlédnutelným zásekem přímo do živého. Jedná se přesně o druh hudby, kterou raději poslouchám, doporučuji po hospodách svým kámošům, než abych o ní jen psal. Žiju mezi hroby již dlouhá léta a pokaždé, když se ke mě dostanou podobné záležitosti, jako jsou SAVAGE, tak se probudím jako nějaká šílená zombie. Tuhle hudbu musíte mít v sobě, musí být vaší součástí. Zhasínám všechna světla. Už je čas jít. Přehrávač i stará kobka jsou připraveny. Tohle bude dlouhá noc plná přízraků. Nejdříve odkryji vrstvu špíny a prachu. Potom zapnu play. Staré, popraskané death metalové kosti, exhumované z prokletých hrobů! Hniloba, špína a prokletí!


Asphyx says:

First I had to uncover a layer of dirt and dust. It must be here somewhere, among the cobwebs, deep underground. I'm an archaeologist of darkness, looking for old death metal graves. I rummage through the moldy archives, exhuming bands long thought dead and also writing about those that emerged among the long shadows. I'm very fond of the ENTRAPMENT pack, and in fact anything signed by the master Michel Jonker (Makiladoras, Suffering Quota, Massive Assault). This year he comes with a new pack SAVAGE. 

It's filth, filth and death, total inferno, a massacre in the morgue. Three tracks reminiscent of rusty nails that will one day be hammered into your coffin. Preferably to the sounds of "Demo 1". So if you like the old, smelly smell of death, you've come to the right place. Death is once again very close!

If you were constantly locked in dark catacombs in the 90s and sat in front of a record player for hours, swapping tapes with your friends, you will be satisfied. This recording is a very successful trip to the old days. Imagine going back to the places you used to visit after many years. Do you also feel the power of memories? You enter long abandoned dungeons to exhume the spirit of true, pure death metal, just like SAVAGE. A very decent sound for a demo, a simple cover, all this shows great promise for the future. I take this demo as a kind of morbid taster, a piece of rotting meat served on a coffin lid. Michel Jonker has his own, clearly recognizable signature and expression. I admit without torture, I find it very pleasant to shut myself in my room and constantly turn up the volume. Sure, there's a piece of nostalgia, a piece of my history and of course memories. But even so, "Demo 1" is a true and unmissable hit straight to the live. This is exactly the kind of music I prefer to listen to, to recommend around the pubs to my mates, rather than just write about. I've been living amongst the graves for many years now and every time stuff like SAVAGE comes my way I wake up like some kind of crazed zombie. You have to have this music in you, it has to be a part of you. I'm turning off all the lights. It's time to go. The player and the old dungeon are ready. This is gonna be a long night of ghosts. First, I'll uncover a layer of dirt and dust. Then I turn on the play. Old, cracked death metal bones, exhumed from cursed graves! Rot, dirt and curses!



Tracklist:
1. Mortal Decay
2. Revulsion
3. Malformation

SAVAGE

Dawnbreed Records

KNIŽNÍ TIPY - Lesní duch - Graham Masterton (2023)


Lesní duch - Graham Masterton
2023, Golden Dog

Ke skautskému hnutí mám velmi blízko. Kdysi dávno jsme jako malí našli několik knížek na chalupě po dědovi. Naučili jsme se z nich, jak vázat uzly, jak zabít rybu, aby moc netrpěla a udělat si z ní pochoutku na ohni. Kousek od chalupy jsou hluboké lesy, kde jsme se toulali, poznávali rostliny i zvířata. Když dnes někomu řeknu, že jsem jako malý lovil pstruhy do ruky a číhal na raky, když někomu řeknu, že jsem měl každé prázdniny své čolky a mloky, tak už mi moc lidí nevěří. Bylo to krásně dětství, byli jsme páni kluci, raubíři, kteří zažívali spoustu dobrodružství. Každý rok jsme byli jiný indiánský kmen. Nedávno se mi o všem zdálo. Byl jsem sice na Šumavě, ale to jsou hory, které jsou v mnohém Jizerkám podobné. Měl jsem běžky a ve stopě jsem byl velmi brzy ráno. Vyběhl jsem nahoru na hřebeny a nepotkal ani živáčka. Vzpomínal jsem na to, jak jsem chtěl být skautem, ale nesměl to nikde říkat, protože kolem byli jenom pionýři. Zrovna jsem dočetl Lesního ducha a chvílemi jsem měl pocit, že se v dálce houpe několik oběšenců. 

Je to skvěle napsaná kniha, temná a záhadná. Je v ní kus historie a lidské nenávisti. Pro mě osobně první setkání s autorem. Občas to tak mám, objevím si pro sebe někoho nového. Mnohdy mi knížku doporučí nějaký kamarád, někdy umělá inteligence. Je to vlastně jedno. Přečetl jsem si, o čem kniha je a říkal si, že mě tohle téma zajímá. Příběh je hororový a já jsem zase jednou všechno prožíval znovu. Co když mě někdo překvapí? Na běžkách jsem poměrně zranitelný. Hodně jsem nechával fantazii, aby vzpomínala jak na moje dětství, tak na knížku. Jezdil jsem, asi jako každý, na pionýrské tábory. Někdy byly skvělé, ale někdy, když je vedli divní lidé, tak se stali noční můrou. Jako tenkrát, na mezinárodním táboře, kde našli kubánským dětem v puse červy a museli jsme všichni do karantény. Jako kdysi, když jsem šel na noční hlídku s jednou holkou a ona se mi počůrala, protože se šíleně bála. Byli jsme malé děti, uprostřed temných lesů. To víte, představivost pracovala na plné obrátky.

Líbí se mi i vztah k minulosti, k Polsku, které je jak známo od Jizerek nedaleko. Mám rád knížky, které navazují na naše dějiny, líbí se mi, když se odkrývají stará děsivá tajemství. Připadá mi potom všechno uvěřitelnější, protože i naše dějiny jsou pohnuté a mnohdy hodně kruté. Ještě si pamatuji, co vyprávěly sousedky a babička, co se dělo po válce. Dávno zapomenuté vraždy, násilí, krádeže. Musí vždycky přijít několik nových generací, aby vše přestalo bolet. Problémem bývá, že zločinci zůstanou často nepotrestáni. Miluji lesy, mám rád jejich zdánlivé ticho. Slunce, které proniká přes koruny stromů. Malý hřbitov, uprostřed mýtiny, který je dávno zapomenutý. Když budete zticha, stanete se jeho součástí. Autor vytvořil vskutku děsivou atmosféru, která vynikne o to víc, když se potom jdete projít kousek za město. Ono je to umění, umět navodit takové nálady. Četl jsem opět jedním dechem, přesně tak, jak to mám nejraději. Pod lampičkou, která mi několikrát zhasla, protože žárovka pomalu končila svojí životnost.

Cestoval jsem nejen s autorem a jeho hlavními hrdiny, ale taky sám se sebou, do svého dětství. Dospělí nás často strašili, abychom nechodili tam, kam oni nechtěli. Přesto nás někdy přemohla zvědavost. Jako tenkrát, když jsme šli na jeden opuštěný statek a našli tam provaz, který byl v polovině odříznutý. Také kapky krve a s křikem jsme potom utíkali zpět, do bezpečí. Mladší z nás se potom báli jít i na záchod, protože se říkalo, že tu chodí kolem chlápek se sekyrou zaseknutou v hlavě. Přesně takový pocit mám i z Lesího ducha. Je to návyková knížka, na pomezí detektivky, thrilleru a hororu. Líbí se mi způsob, jakým je napsána, oceňuji, že mě chytla a nepustila. Byl jsem napnutý, od začátku do konce, trošku jsem se bál, to k tomu patří. Ale hlavně, fantazie mi opět pracovala na plné obrátky. Byl jsem znovu malým klukem, skautíkem, kterým jsem chtěl tolik být, abych byl jako děda a nikdy se mi to nepovedlo, protože tomu doba nepřála. Graham Masterton se stal dalším autorem, které jsem si letos objevil.

Lesní duch je zároveň i posledním mým letošním tipem. Byla to jízda, co myslíte? Doufám, že jsem se vám aspoň párkrát trefil do vkusu. Pokud by to bylo alespoň jednou, má moje psaní smysl. Jsem stále překvapen a udiven, jaký moje knižní tipy mají odezvu. Nečekal jsem to a utvril jsem se v tom, že lidé ještě čtou, ještě přemýšlejí. Mám naději naději do budoucna. Vypadá to, že příští rok bude pro mě a moji ženu hodně těžký. Bojovat proti nemoci je náročné a dlouhé. Chce to pevné nervy a hodně síly. Přeji vám, ať jste zdrávi, ať máte dobré světlo a ať vás pořád baví číst. Děkuji moc za všechno a opatrujte se! 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současná Amerika. V lese u skautského tábora je nalezeno patnáct skautů a sedm jejich vedoucích – všichni spáchali sebevraždu. Jeden z mrtvých chlapců je přítelem Sparkyho Wallace, jehož otec Jack vede v Chicagu polskou restauraci. Jack objeví souvislost mezi sebevraždami a smrtí vlastního dědečka, který se zabil v Kampinoském pralese v Polsku, když za druhé světové války bojoval proti nacistům.

Jack a Sparky se společně vydávají do Polska, aby odhalili děsivé tajemství. Co způsobuje nezvladatelnou paniku lidí v lese? Aby se jim to podařilo, musí hrůzu zažít na vlastní kůži a dostat se až na samou hranici šílenství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. prosince 2023

Recenze/review - APOPLEXY - Destiny (2023)


APOPLEXY - Destiny
CD 2023, HladoHlas

for english please scroll down

Dnešní svět je jako zběsilá jízda. Někdy vás vaše kroky zavedou do temnoty, jindy záříte jako ranní slunce. Roky přibývají a člověk si začne postupně vážit obyčejných věcí. Zimního lesa bez lidí, tichého hřbitova, na kterém vzpomínáte na své předky. Stojím zrovna před náhrobkem ve svém rodném městě a přemýšlím. Do uší mi hraje nová deska slovenských APOPLEXY a připadám si přesně jako v takových těch momentech, kdy se ve filmech všechno zastaví. Vzpomínky, nostalgie, ale také současný divný svět i nejistá budoucnost. Myšlenky mi létají hlavou jako můry kolem noční lampy. Zvláštní co? Tohle všechno ve mě dokáže probudit hudba. 

Kapela datuje svůj vznik do roku 1993 a na jejich rukopise je to znát. Jsou ovlivněni dobou, ve které začínali, ale na rozdíl od jiných nezůstali zakonzervováni ve starých časech. Naopak, novinka je velmi svěžím, dobře poslouchatelným albem na pomezí death a black metalu. Celkově pak na mě působí deska až doomovým dojmem. Možná právě proto jsem se na hřbitově zastavil. 


Základem jsou zajímavé melodie. Samozřejmostí je skvělý zvuk i obal. Pánové jsou staří bardi, kteří si dali na formální věci velký pozor. A dobře udělali, na povrchu pak může vyniknout podmanivě černá atmosféra. Nejdříve jsem si novou desku dávkoval postupně, ale pak jsem zjistil, že nejlépe vyzní jako celek, jako temný monolit. Nikdy jsem album nepoužíval jako kulisu, pokaždé jsem se musel plně soustředit. Nejlépe, když jsem zhasl všechny světla a nechal hudbu jen tak plynout. Opravdu, schválně to zkuste. Dejte si "Destiny" do přehrávače a jděte se podívat na zimní řeku. Na pěnu ve vlnách, na pomíjivost a věčnost, se kterou teče ke svému cíli. Pánové stylově odkazují na kapely typu DEATH, DIMMU BORGIR, PESTILENCE, OBSCURA, OPETH, TIAMAT, MY DYING BRIDE, CRADLE OF FILTH. To ale není zase tolik důležité, to jen tak pro představu, abyste věděli, s kým máte tu čest. Jinak jsou slovenští maniaci nejen skvělými muzikanty, ale také dokáží napsat velmi dobré skladby. Většinou se vracím ze svých toulek promrzlý a musím nejdříve chvilku sedět, abych se dostal do normálu. Pouštím si tuhle nahrávku stále dokola a postupně zjišťuji, že došlo ke vzájemnému přenosu. Nedokáži poslouchat jen tak, songy mě musí ovlivnit, rozdrásat, pohltit. Chce se mi zase jednou vystoupat na vysokou horu. Sledovat svět pode mnou. Skočit a za zvuků APOPLEXY padat dolů do hlubiny. Vznášet se, zemřít a znovu se narodit. Slováci se vrátili ve velkém stylu. Jsou silní a ukázali nám, že mají v sobě velkou spoustu nápadů, talentu a temnoty. Album na mě působí až melancholických dojmem a to mám velmi rád. Obzvlášť, když zajdu na tichý hřbitov, když se zastaví dnešní svět a já jen tak poslouchám. Black death doom metalová definice věčnosti! Vznášení se na vlnách, pád do hlubin! Síla chladných melodií!

Asphyx says:

Today's world is a mad dash. Sometimes your footsteps take you into the darkness, sometimes you shine like the morning sun. As the years go by, one gradually comes to appreciate the ordinary things. A winter forest without people, a quiet cemetery where you remember your ancestors. I'm standing in front of a tombstone in my hometown and I'm thinking. The new album by Slovak APOPLEXY is playing in my ears and I feel exactly like in those moments when everything stops in the movies. Memories, nostalgia, but also the current strange world and uncertain future. Thoughts fly through my head like moths around a night lamp. Strange what? Music can awaken all this in me. 

The band dates back to 1993 and it shows in their handwriting. They're influenced by the era they started in, but unlike others, they haven't been conserved in the old days. On the contrary, the new album is a very fresh, listenable album on the border between death and black metal. All in all, the novelty gives me a doom impression. Maybe that's why I stopped by the cemetery.


Interesting melodies are the basis. Of course there is great sound and packaging. Gentlemen are old bards, who paid a lot of attention to formal things. And they did well, on the surface a captivatingly black atmosphere can stand out. At first I dosed the new album gradually, but then I found that it sounds best as a whole, as a dark monolith. I never used the album as a backdrop, I had to concentrate fully every time. It was best when I turned off all the lights and let the music just flow. Really, give it a try. Put "Destiny" in your player and go see the winter river. The foam in the waves, the transience and eternity with which it flows to its destination. The gentlemen stylistically refer to bands like DEATH, DIMMU BORGIR, PESTILENCE, OBSCURA, OPETH, TIAMAT, MY DYING BRIDE, CRADLE OF FILTH. But that's not so important, it's just to give you an idea of who you're dealing with. Otherwise, Slovak maniacs are not only great musicians, but they can also write very good songs. I usually come back from my wanderings freezing and have to sit for a while first to get back to normal. I play this record over and over again and gradually find out that there is a mutual transmission. I can't just listen to it, the songs have to affect me, tear me apart, absorb me. It makes me want to climb a high mountain again. To watch the world below me. To jump and fall down into the depths to the sound of APOPLEXY. To float, die and be born again. The Slovaks are back in style. They are strong and showed us that they have a lot of ideas, talent and darkness. The album has an almost melancholic feel to me and I like that a lot. Especially when I go to a quiet graveyard, when the world of today stops and I just listen. Black death doom metal definition of eternity! Floating on the waves, falling into the depths! The power of cold melodies!



Recenze/review - APOPLEXY - Tears Of The Unborn (2018):


Tracklist:
Destiny / Labyrinth Without End
In The Carpathian´s Woods
Silent Autumn of Life
Pandora´s Box
Morpheus
Kiss of Death / Gospel of Judas
Soul Lethargy
Mephistofeles
Grain of Dust 
Last Caress


Line-up:
Mário Duga - Vocals, Lead Guitar
Pavol Bohac - Rhythm and Acoustic Guitar
Martin Bradac - Bass Guitar
Jakub Kouril - Drums
Guest: Stanley - Keyboard 
Guest: Zdeno Klčo - Backing Vocals (track 3)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine