Krvavé skvrny na oltáři jsou jasnou vzpomínkou na včerejší seanci. Sešli jsme se zase po nějaké době, abychom uctili památku démonů temnoty. Symboly smrti, žhnoucí do tmy, postavy zahalené v kápích. Ostré nože, připravené pro oběti. Tajemné zaříkávání a k tomu nové album INFERNAL EXECRATOR ze Singapuru. Na tenhle rituál jsme čekali dlouhých pět let. Za tu dobu byla zničena spousta životů. Ve jménu víry poklekněte, říkají nám stále dokola. A mají u toho falešné úsměvy a jed v žilách. Potřebuji svoji dávku black a death metalu, který bude zahrán od srdce, upřímně a s opravdovou krutostí.
INFERNAL EXECRATOR tohle všechno umí a dělají to velmi naléhavě, uvěřitelně. Když si jejich novou desku "Diabolatry" pustíte, pokloníte se zároveň peklu a temnotě. Skladby jsou ostré jako nůž, který vám právě někdo zabodl do vnitřností. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, ale poctivý starodávný obřad, u kterého shoříte v černých plamenech.
Dodnes si pamatuji koncert v roce 2016, který jsme navštívili. Tenkrát nás kapela doslova rozsekala na kusy. Hudba se nám zadřela pod kůži a zase jednou jsme odcházeli a měli po těle popáleniny druhého stupně. INFERNAL EXECRATOR i letos připomínají jezdce apokalypsy, kteří se vrátili do našeho světa, aby se pomstili za všechny hříchy. Skladby jsou velmi dobře napsány a je doslova morbidní radost je poslouchat. Obsahují v sobě opravdovou černou energii, spoustu tlaku, u kterého vám popraskají kosti v těle. I letos je to rituál ve stylu IMPIETY, BLASPHEMY, ANGELCORPSE, SARCÓFAGO. Nic pro slabé povahy, nic pro fanoušky umělých současných skupin. Tohle je vichřice, kterou kapela znovu rozpoutala. Divoký vítr v katakombách, ve kterých jsou pochovány oběti pradávných rituálů. Jsem znovu zavřen v prašivé kobce. Pověšený v řetězech. Každý riff, každý úder bicích mi proniká do mozku jako ostrý hřeb. Prašivina, špína a hnis. Nahrubo nasekaná tma a absolutní zlo. Podvědomě cítím, že jsem zde správně. Tohle je přesně druh hudby, který si znovu pustím, až půjdu na stejnou seanci jako včera. Zapálíme ohně a nakreslíme na zeď symboly smrti. Vše je připraveno, můžeme znovu začít. Dnes jsem já obětí. Musím se vám k něčemu přiznat, nové album mě zcela pohltilo, rozsekalo mě a pokaždé si na něj vzpomenu, když jdu kolem kostela. Tohle je obrácená mše, u které zazní jen modlitby plné rouhání. Zvuk, obal, celkové provedení - vše je podřízené jedinému. Peklu. Songy žhnou a pálí. Budete spáleni na popel! Obraťte všechny kříže směrem dolů! Black death metalová blasfemie!
Asphyx says:
The bloodstains on the altar are a clear reminder of yesterday's seance. We have gathered again after some time to honor the memory of the demons of darkness. Symbols of death, glowing in the dark, hooded figures. Sharp knives ready for their victims. Mysterious incantations, plus the new album from Singapore's INFERNAL EXECRATOR. We've waited five long years for this ritual. A lot of lives have been destroyed in that time. Kneel in the name of faith, they tell us over and over again. And with fake smiles and venom in their veins. I need my dose of black and death metal, played from the heart, honestly and with real cruelty.
INFERNAL EXECRATOR can do all that and they do it in a very urgent, believable way. When you listen to their new album "Diabolatry", you will bow down to hell and darkness at the same time. The songs are as sharp as a knife that someone just stuck in your gut. No uselessness, no compromises, but an honest ancient ritual that will burn you in black flames.
I still remember the concert we attended in 2016. That time the band literally cut us to pieces. The music got under our skin and once again we left with second degree burns all over our bodies. This year, INFERNAL EXECRATOR are again reminiscent of the horsemen of the apocalypse who have returned to our world to avenge all sins. The songs are very well written and are literally a morbid joy to listen to. They contain a real black energy, a lot of pressure that will make the bones in your body crack. Again this year it's a ritual in the style of IMPIETY, BLASPHEMY, ANGELCORPSE, SARCÓFAGO. Nothing for the faint of heart, nothing for fans of artificial contemporary bands. This is the whirlwind the band has unleashed again. A wild wind in the catacombs where the victims of ancient rituals are buried. I'm locked in a dank dungeon again. Hanging in chains. Every riff, every drum beat penetrates my brain like a sharp spike. Dirt, grime and pus. Coarsely chopped darkness and absolute evil. Subconsciously, I feel I'm right here. This is exactly the kind of music I'm going to play again when I go to the same session as yesterday. We light fires and draw death symbols on the wall. Everything is ready, we can start again. Today I am the victim. I have a confession to make, the new album has completely engulfed me, it has cut me up and I think of it every time I walk past the church. This is a reverse mass with nothing but blasphemous prayers. The sound, the cover, the overall performance - everything is subordinate to one thing. Hell. The songs burn and burn. You will be burned to ashes! Turn all the crosses upside down! Black death metal blasphemy!
Prodloužené víkendy jsme se snažili trávit na chalupě. Snad poprvé nebyla na narozeniny doma. Odjela se mnou na hory, topila v kamnech, vařila na nich a uléhala ke mě do postele unavená venkovským životem. Těšil jsem se na každé ráno, až ji zase uvidím, jak se motá kolem plotny, jak tančí na louce. Mezi zbytky sněhu. Pokaždé jsem se zasnil a vzpomínal na všechny víly, které se prošly mým životem. Měl jsem hrozné štěstí, nikdy jsem nechodil s nikým divným, neměl jsem špatnou zkušenost, že by na mě byla nějaká zlá nebo ošklivá. Řeknu jí to a ona se směje, že prý jsem kouzelný a roztomilý. Trošku mě to zamrzelo, chtěl jsem být jako každý chlap radši nadsamec a divočák. To jí taky řeknu a ona se místo odpovědi začne svůdně svíjet mezi stromy. Pojď ke mě. Jdu a pak musíme do chalupy, protože meze jsou ještě studené a mohl by nás vidět nějaký Pražák nebo turista a mohli bychom mu způsobit újmu. Vylezeme z peřin, já jí popřej vše nejlepší k devatenáctým narozeninám. Ano, svoji budoucí ženu znám už takhle mladou. Chodíme po kopcích, zavěšeni jeden do druhého, leze na nás, asi jako na každého jaro.
Umýváme se ve starých neckách, kam nanosím ohřátou vodu. Jdu jako druhý, neplýtváme, máme úplně jiné starosti. Připravím večeři, která sice není moc chutná, ale je to romantika, jak mý být. Pogratuluji a dám ji první prsten. Dřel jsem na něj několik měsíců. Není zase tolik drahý, ale je vykoupen krví. A to doslova. Pokaždé, když jsem několik kilometrů nosil starou barvu v kanálech pod škodovkou, bouchl jsem se do hlavy a rozedřel si zaschlý strup. Také moje ruce byly doslova rozežrané, rukavice moc nepomáhaly. Ale pro její úsměv všechno. Pouštím jen muziku, co má ráda a je to skvělý, stejně jako v knihách a filmech, si neskutečně sedneme. Můžu se s ní bavit, není to jen obyčejná žena, má v sobě moudrost, ano, už v tomhle věku. Všechny moje předchozí dívky byly každá trošku jinak divoká, pubertální, ale tentokrát mám co do činění s ženou. Ano, už takhle mladá přesně věděla co chce a mě to fascinovalo, protože já byl stále mimo. Tápal jsem. Věděl jsem jen jedinou věc, že chci být s ní. Musím jí to všechno říct, poslouchá mě a znovu mě líbá. Víš o tom, že zítra budou dole ve vsi u kostela čarodějnice?
U nás v Boleslavi býval lampiónový průvod, notně podporovaný soudruhy. Taky vatra, která se sestávala ze zbytků dřeva a chrastí. Pálily se ale i staré pneumatiky a různý bordel. My jsme si vždycky s partou zalezli na panely, protože bývaly kousek od ohně a sledovali vše shora, s lahváči v rukou a holkama po boku. Musel jsem hlídat psa, který měl jako každá šelma z ohně respekt. Bylo to hodně o chlastu, o šukání v křoví, co jsme tak pozorovali. Přesně ti dospělí, kteří nám neustále kladli na srdce různé poučky a morálku, si dali pár panáků a už byl kámen na cihle, znáte to. Podobné čarodějnice byly i v Táboře, ale tady na horách to bývá jiné, říkám a vyprávím strašidelné příběhy o sousedce, která měla vždy velkou dogu. Byla to vysoká paní, která ji chodila venčit v dlouhém plášti. Jako přízrak, jako démon. Měli jsme z ní jako děti strach. Protože mluvila skřehotavým hlasem, s německým přízvukem. Když nám spadnul k ní na zahradu míč, vždycky poslali mě, protože jsem byl ze všech nejstarší. Jedna velká doga, flekatá a jeden malý pes. Ten ale vydržel pokaždé jen chvilku. Buď šel do pekla nebo ho snědla.
Ona jí ta doga pak roztrhala, když jí bylo snad sto. Museli jí utratit, protože hlídala její mrtvolu. Jo, byla to čarodějnice, říkám v hluboké noci a moje milá nechce ani na záchod. Vezmu baterku a stojím na chodbě. Když si sedne, fouká vítr a z lesa se ozve skřehot. Počkám tu na tebe, vidím, že se trošku bojíš. Vyprávím dál a pak si říkám, že toho musím nechat, protože jestli nepřestanu, tak bude stále mluvit ze spaní. Ráno jdeme do krámu a kolem voní dřevo. Bříza i s kůrou. Staví klády do obrovské vatry. Jsou tu hasiči, co popíjejí. Zdravím sousedy, co jsem si s nimi hrával jako malý. Prohodíme pár slov, jak je, jak se jmenuje blondýnka a jestli nechceme večer přijít do hospody. Pak se půjdou pálit ohně. Je v tom něco záhadného, tajemného, tady na horách se dějí někdy věci, které nikdo nevysvětluje. Nemluví se o nich. Jsme v Sudetech a pořád se zde vznášejí staré křivdy. Polsko - Německo - Česko. A všechno, co k tomu patří. Pohnutá historie, ukradené domy, vypálené chalupy. Spousta křížků v lese. Ale staří postupně umírají a mladým už je to jedno. Přesto tu bývá občas zvláštní nálada mezi lidmi. Má přijít i ta stará čarodějnice ze Samot. Tak jí můžeme rovnou upálit, zavtipkuje jeden z hasičů. Nikdo se tomu ale nesměje.
Vrátíme se do chalupy, ale nemáme stání. Je totiž krásně a lesy jsou čerstvě voňavé. Vylezeme až na Černou studnici, nikde nikdo, což je divné, většinou tu bývá spousta turistů. Asi sledovali počasí. Protože během několika minut přijde slejvák a do toho sněží. Mraky jsou nízko a blýská se. Jsme v hospodě, ale když to nechce přestat, vydáme se dolů. Lesem a po kopcích. Když jdeme kolem Muchova, zahlédneme v dáli postavu. Vypadá jako smrt, jako posel z pekla. Moje budoucí žena se rozklepe. Má totiž u sebe obrovskou dogu, která na nás začne štěkat. To ale nedává smysl, vždyť sousedka by měla být dávno mrtvá. Otřepu se chladem a přidáme do kroku. Z mraků vykoukne slunce, ale vylézá pomaličku. Večer by to mohlo být dobré co, řeknu a zalezeme si na chvilku ke kamnům. Musíme roztát. Pomalu se setmí, má milá se hezky obleče, miluju ty její vyprsený trička a flanelový košile. Myslím, že nám to hodně slušelo. Jí tedy rozhodně. Prý také nejsem k zahození. Dáme si rum na cestu, zavěsí se do mě a už si to suneme k hospodě. Tam nás přivítají již notně navátí hasiči. Někdo tančí, místní dívky se zatím uculují, protože mají v sobě málo alkoholu.
Mastný pusy a povolený pásky. Dřevorubci se řehtají a plácají své manželky po zadcích. Jdeme taky do kola a hrajou tu nějakou obyčejnou dechovku. Nevadí mi to, tak nějak to k dnešnímu večeru patří. Pak někdo zahlásí, že se jde na ohně a celá hospoda se zvedne. Výčepák má připravený vozík s lahváči, pípu a rum. Sklo mu cinká a cesta je jinak ve znamení vtípků a příslibů divoké noci. Stařenky jsou ale zachmuřené. Copak, copak? Ptám se jedné a ona odpoví na půl pusy. Prý uvidím sám. Obestoupíme vatru, která se vypíná hrdě před kostelem. Starodávný obřad versus křesťanství. Někdo se křižuje, lidé mumlají a když nakonec přijde i stará paní ze Samot, někdo zapálí oheň. Vzplane vlastně ihned. Mladí tleskají a staří mumlají slova, kterým nerozumím. Jakoby vzývali nějaké temné síly, celé to vypadá jako nějaký rituál. Dáma opravdu vypadá jako čarodějnice. Stíny jí zakrývají tvář a když ji konečně uvidím, dívá se přímo na nás. Znovu se oklepu chladem. Moje dívka také, tak jí půjčím křiváka. Jdu do toho prsama, rovnou k ní. Copak na nás tak koukáte? Skřehotá německy, nerozumím jí ani slovo. Moje žena ale ano. Když pochopím, o co jde, tak se musím smát. Řekne nám, že vypadáme jako z nějakého propagačního letáku Hitlerjugend. Má to už v hlavě popletené. Hodně. Připadá nám to děsně vtipné.
Noc pokračuje, všichni pijí jako o závod. Pak se začne skákat přes menší ohniště. Kluci i holky, skočíme si samozřejmě taky, adrenalin stoupá, párují se dvojice, které by se jinak asi nikdy ani nesetkaly. Pražáci a lufťáci raději odvedou své děti do chalup, stařenky houknou na dědy, aby už nechlastali a marš domů. Někdo má lucerničky a tak se na kopcích začnou mihotat světla. Pak se nějaká divoženka svlékne do půl těla. Ty budeš dneska hodně oblíbená, řekneme si šeptem. Všichni křičí a řvou, povzbuzují se. Je to rej čertů a čertic. Úplně něco jiného než ve městě. Jako bychom se vraceli pomalu ke kořenům, zpátky po časové ose zpět. Páruje se to páruje, čím dál tím víc. Vypadá to, že dnes nezůstane nikdo sám. Dokonce i místní blázen odchází s nějakou paní. Blondýnce se odrážejí plamínky v očích. Najednou je ticho. Spustí se déšť a hasiči čarodějnice ukončí. Voda syčí na ohořelých kmenech. Pach spáleniny a mlha, počasí se fakt mění každou chvíli. Poslední proud vody a jeden hlídač si zaleze do kabinky na hřiště. Bude tu až do rána. Jinak jsme tu jen my a vysoká postava v plášti na konci hřiště. Opět vystoupila z mlhy. Doga začne štěkat. Copak nás šálí zrak? Zaklepu na hlídače, ale ten chrápe jako na lesy. Držíme se za ruce a krve by se v nás nedořezal.
Celou cestu na chalupu se neustále ohlížíme, děsíme se každého zvuku a já přemýšlím, co jsem kde četl o tom, jak se dá bojovat s duchy. Zamkneme na několik západů, zalezeme si do peřiny a když začne z lesa nějaké zvíře výt, chodíme na záchod zase jen spolu. Dělám hroznýho hrdinu, ale přiznávám, že jsem se také bál. Asi je to přirozené, ale pro jistotu si dám sekyru dovnitř do obýváku. Pro jistotu. Pomalu nastane ráno a my konečně usneme. Po probuzení je venku tak krásně, že nám všechno připadá jen jako zlý sen. Opravdu se to stalo? Ale vždyť jsme ji viděli oba. Přemýšlíme a drkotáme zubama, protože nám vyhasla kamna. Jak bylo jaro, tak bylo dřevo už stopené a museli bychom ven. A to se nám rozhodně nechtělo. Sbalíme se, zabedníme chalupu a jdeme na zastávku. Tam je nějaká místní paní, kterou tedy neznám. Opatrně se jí zeptám na mrtvou sousedku. A ona mi se samozřejmostí, o které nejde pochybovat, odpoví, že ano, zemřela, ale že se občas objeví. Když je mlha, když jsou ohně, když jsou čarodějnice. Včera tu prý také byla. Pokouším se něco namítat, že to není možné, ale ona jen mávne rukou. Kdybys tady žil, jako tvoje bába, chápal bys to. Sedneme si dozadu a o ničem jiném se až do Plzně nebavíme. Od té doby víme, že čarodějnice opravdu existují. Nebo ne? To nechám na vás.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Možná to byl děsivý sen nebo krutá realita. Uprostřed noci za tebou přišla tvoje vlastní Smrt. Podala ti kostnatou ruku a zasekla do tebe ostré drápy. Řekla pojď a jak známo, tohle pozvání se neodmítá. Měl si pocit, že jsi spálený zevnitř, že tvé vnitřností hoří černým plamenem. Samota duše, nakonec stojíme před posledním soudem jen sami za sebe. Kolem se smějí démoni temnoty a nohy se ti boří do špinavého bahna plného krvavých skvrn. Na vlnách se houpají těla utopenců. V kostech cítíš chlad a tvoje duše se leká každého stínu. Smrt tě předá Cháronovi. Zaplatíš novou deskou německých death metalistů TERMINAL CARNAGE a vydáš se na dlouhou cestu bez konce.
Pokaždé, když poslouchám hudbu od téhle smečky, tak je moje fantazie rozdrásaná do krve. Pánové totiž mají velký dar a talent na to, přenést mě na onen svět, do nekonečných katakomb podsvětí. Dělají to pomocí muziky, která je jako prudký jed. Pokaždé mi pronikne do žil a zemřu v nekonečných křečích. Letos Němci pokračují ve své započaté morbidní práci. Tohle je ryzí a prašivý old school death metal, který vás spálí na popel!
Silné melodie, mráz v kostech, chorobný vokál, jasný a zřetelný rukopis. To jsou všechno důvody, proč se mi nové album "Feast Upon The River Styx" líbí a proč se k němu často vracím. Album je volně inspirováno nejlepšími díly kapel jako BOLT THROWER, MEMORIAM, OBITUARY, ASPHYX, AUTOPSY, NECROPHAGIA, MONSTROSITY, MORBID ANGEL, ale zazní i odkazy na mé oblíbené CELTIC FROST nebo TYPE OF NEGATIVE. TERMINAL CARNAGE jsou zkrátka jiní a odlišní od ostatních. Mají vlastní výraz a styl, což se v dnešní době počítá. Líbí se mi nejen přístup, ale i celkové provedení. Zvuk, obal, produkce, vše je na skvělé, profesionální úrovni. Jsem starý metalový pes, který už zvedá hlavu pouze v případě, když ho nějaká hudba zaujme. Songy mě musí pálit, žhnout, musí být ukovány z kvalitní oceli. Němci tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Těžko definovatelné chvění, temnou energii. Věci, které se nedají naučit, musíte je mít v sobě. Všemi skladbami se prolíná určitý neklid, který působí až magickým dojmem. Teď už to vím na sto procent. Mé děsivé sny se vracejí vždy ve chvílích, když poslouchám "Feast Upon The River Styx".Nezbývá než ulehnout do mé oblíbené rakve a čekat, až si pro mě zase přijde. Ona, samotná Smrt, která mě za zvuků téhle desky odvede až k řece Styx. Tohle album je k dokonalosti vybroušený, původně surový kus kovu smrti, který se mi zadřel hluboko pod kůži. Démonický, tajemný death metal staré školy, který vás provede nekonečnou říší temnoty! Smrt čeká i na vás!
Asphyx says:
Maybe it was a scary dream or a harsh reality. In the middle of the night, your own Death came to you. It held out a bony hand and dug its sharp claws into you. She said come, and as we know, you don't refuse that invitation. You felt like you were burned from the inside, your insides burning with black flame. A lonely soul, in the end we stand before the final judgment for ourselves alone. The demons of darkness laugh around you and your feet sink into the filthy mud full of blood stains. The bodies of the drowned sway in the waves. You feel the cold in your bones and your soul fears every shadow. Death will hand you over to Charon. You pay with the new album of German death metallers TERMINAL CARNAGE and set off on a long journey without end.
Every time I listen to music from this bunch, my imagination is ripped to shreds. For these gentlemen have a great gift and talent for transporting me to the other world, to the endless catacombs of the underworld. They do it with music that's like violent poison. Each time it penetrates my veins and I die in endless spasms. This year, the Germans continue their morbid work. This is pure and dusty old school death metal that will burn you to ashes!
Strong melodies, chills in the bones, sick vocals, clear and distinct handwriting. These are all reasons why I like the new album "Feast Upon The River Styx" and why I come back to it often. The album is loosely inspired by the best works of bands like BOLT THROWER, MEMORIAM, OBITUARY, ASPHYX, AUTOPSY, NECROPHAGIA, MONSTROSITY, MORBID ANGEL, but there are also references to my favourites CELTIC FROST and TYPE OF NEGATIVE. TERMINAL CARNAGE are simply different and different from the others. They have their own expression and style, which counts nowadays. I like not only the approach but also the overall performance. The sound, the cover, the production, everything is on a great, professional level. I'm an old metal dog who only raises his head when he's interested in some music anymore. Songs have to burn me, they have to be forged from quality steel. The Germans can do all this and add something extra. A hard-to-define tingle, a dark energy. Things that can't be taught, you have to have it in you. There's a certain restlessness that runs through all the songs that has an almost magical feel to it. I know that now, one hundred percent. My scary dreams come back every time I listen to "Feast Upon The River Styx". I can't help but lie in my favorite coffin and wait for it to come for me again. She, Death himself, who will take me to the River Styx to the sounds of this record. This album is a polished to perfection, originally a raw piece of death metal that dug deep under my skin. Demonic, mysterious death metal of the old school that will take you through an endless realm of darkness! Death awaits you too!
Začalo to pomalu. Nejdřív tomu nikdo nevěnoval pozornost. Někteří lidé se zastavovali na ulicích, poklekli, chytli se za hlavu a během šíleného křiku si rozdrásali obličej do krve. Nejdříve si všichni mysleli, že se vrátila nějaká pradávná choroba, jenže to nebyla pravda. Záchvaty šílenství, panika a neskutečný strach, tohle popisovali ti, kteří přežili. Bez očí, bez kůže, bez svědomí. Vrátily se jim jejich temné myšlenky, zlo, které kdysi někomu způsobili. Umírali nakonec v hrozných křečích.
A já jsem u toho poslouchal druhé album black metalových maniaků HELFRÓ. Kapely z Islandu, která se pokusila zhudebnit nekonečné stíny. Musím rovnou napsat, že se jim to opět povedlo na výbornou. Deska má v sobě zvláštní podmanivou atmosféru, je doslova nasáklá zkaženou krví. Až jednou uvidíte na ulici klečet člověka s hlavou v dlaních, tak určitě budete vědět, o čem píšu.
Pod skladbami je podepsaný Ragnar Sverrisson, zkušený muzikant, který moc dobře ví co a jak chce hrát. Mrazivý black metal ze staré školy s vlastním výrazem a rukopisem. HELFRÓ mají i letos skvělý zvuk, album je doslova radost poslouchat. Postarali se o něj Símon Þórólfsson (engeneering) a Mark Lewis (mixing, mastering). Líbí se mi i obal (Grindesign). Vše je zde ohlodané na kost, jednotlivé motivy v sobě mají velkou sílu, spoustu černé energie. Pokud bych měl potom k někomu tvorbu téhle smečky přirovnat, byli by to DARK FUNERAL, ABIGOR, Ragnar se ale vydává ale i do oblasti death metalu (HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, BEHEMOTH), zazní i technické prvky. Album je tím pádem velmi pestré, zajímavé, neustále se něco děje. Zároveň, a to se opravdu velmi oceňuji, si skladby zachovávají přehlednost a syrovost. Vše stojí na jasné myšlence, ďábel se ukrývá v každém z nás. Zajímavé také je, že už dlouho se mi nestalo, že si jednotlivé motivy pamatuji, zní mi neustále dokola v hlavě. Možná za to můžou magické, záhadné nálady, které se prolínají celou nahrávkou jako had nebo k dokonalosti vybroušený a ostrý sound. Nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý je, že tohle album budu doporučovat všem prokletým. Melodie jsou jako ostré hřeby, které mi kapela zatlouká do hlavy. Možná se jednou stanu svým vlastním stínem a najdete mě, jak klečím na ulici s obličejem v dlaních. Než se tak ale stane, budu nadále poslouchat "Tálgröf". Mrazivý, smrtící black metal, který je temným otiskem děsivých lidských myšlenek! Ozvěny ze severu!
Asphyx says:
It started slowly. At first, no one paid attention. Some people stopped in the streets, knelt down, grabbed their heads and, during the frenzied screaming, tore their faces to blood. At first everyone thought that some ancient disease had returned, but it wasn't true. Fits of madness, panic and unbelievable fear, this is what the survivors described. No eyes, no skin, no conscience. Their dark thoughts returned, the evil they had once done to someone. They eventually died in terrible convulsions.
And I was listening to the second album of black metal maniacs HELFRÓ. A band from Iceland that tried to musicalise the endless shadows. I have to write right away that they succeeded again. The album has a strange captivating atmosphere, it is literally soaked in corrupted blood. Once you see a man kneeling in the street with his head in his hands, you'll know what I'm writing about.
The songs are signed by Ragnar Sverrisson, an experienced musician who knows very well what he wants to play and how he wants to play it. Chilling black metal from the old school with his own expression and handwriting. HELFRÓ have a great sound again this year, the album is literally a joy to listen to. Símon Þórólfsson (engeneering) and Mark Lewis (mixing, mastering) took care of it. I also like the cover (Grindesign). Everything here is stripped down to the bone, the individual motifs have a lot of power in them, a lot of black energy. If I had to compare the work of this pack to someone, it would be DARK FUNERAL, ABIGOR, but Ragnar also ventures into the realm of death metal (HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, BEHEMOTH), there are also technical elements. The album is therefore very varied, interesting, something is always happening. At the same time, and I really appreciate this, the songs retain clarity and rawness. Everything is based on a clear idea, the devil hides in each of us. It is also interesting that it has been a long time since I remember the motifs, they sound over and over again in my head. Maybe it's the magical, mysterious moods that run through the whole record like a snake or the polished and sharp sound. I don't know. What I am absolutely certain of, though, is that I will be recommending this album to all the damned. The melodies are like sharp nails being hammered into my head by the band. Maybe one day I'll become my own shadow and you'll find me kneeling in the street with my face in my hands. But until that happens, I'll keep listening to "Tálgröf". Freezing, deadly black metal, which is a dark imprint of horrible human thoughts! Echoes from the North!
Nejhorší je, že se množí nejvíc ti hloupí a tupí. Alespoň tak to vidím poslední roky já. Kdysi jsem čítával staré sci-fi a přemýšlel, jak nakonec naši planetu zničíme. Jaderná katastrofa, mimozemšťani, nějaká šílená choroba nebo genetické úpravy. Vyberte si. Smrtku od mého oblíbeného spisoovatele Neala Shutermana jsem četl teprve nedávno. Po předchozém skvělém Suchu, mě opět mrazilo. Celá kniha má takovou pochmurnou atmosféru. Pečlivě vybudovaná fikce o přelidnění naší planety není daleko od reality. Možná se vám zdá, že u nás v Evropě vymíráme, ale to je jen zdání. V celkovém měřítku je nás čím dál tím víc a začíná to být neúnosné. Autor pracuje s myšlenkou, že jsme jako lidé dospěli, vymýtili jsme nemoci a zastavili jsme stárnutí i smrt. Šílené, co?. Ono tedy, již dnes je lidský život v průměru o hodně delší, než dřív. A teď si představte, že bude muset být vytvořen úřad, který bude muset váš život ukončit. Proto název Smrtky.
Kdo o tom bude rozhodovat? Jak bude vše probíhat? Na to se vám bude snažit kniha odpovědět. V některých momentech sice nalezne pár nelogičností a osobně si myslím, že by to takhle nakonec nemohlo fungovat. Znáte lidi. Ale musím uznat, že se mi knížka četla velmi dobře. Pak jsem viděl ve zprávách, jak se dávají na pochod díky válkám, suchu a hladu celé národy a uvědomil jsem si, že planeta přelidněná už opravdu je. Když si k tomu ještě připočtěte, že je spousta jedinců, kteří nejsou zvyklí pracovat a dodržovat pravidla, potom najednou působí knížka poměrně realisticky. Nechali byste si vložit do hlavy čip? A neděje se to už náhodou? Říkáte, že ne? A co když vám pak bude zaručena nesmrtelnost? Myslím si, že by každý přemýšlel. Muselo by ale být nějak ošetřeno i tělo, aby nestárly kosti a tkáně. S tím si ale určitě časem nějak poradíme, tomu věřím. Pokud se tedy do té doby nezničíme. Přiznávám, že mě podobné úvahy a situace stále baví. Rád nad nimi přemýšlím. Pořád jsem totiž toho názoru, že to nebude dlouho trvat a ocitneme se na rozcestí. Buď přežijeme a nebo se zničíme.
Představa dokonalého světa s sebou nese pokaždé temnotu. V každém z nás je i kus zkaženosti. Ke komu byste se přidali? Uměli byste brát ostatním život? I kdyby to bylo v rámci řemesla pro dobro ostatních? Tahle knížka vám nahlédne do svědomí. Sám nevím, co bych si vybral. Už teď si spoustu nových technologií nejdřív očuchám, zkusím si je nějakou dobu používat a dost často je opustím. Nebaví mě. Rád sleduji nové trendy, ale nechytám se u všeho. Jenže jsem výjimkou. Dnes už vám napíše email jen staromilec, všichni chatují a mě to nebaví. Nemám rád mlácení prázdné slámy. Znamená to, že jsem mimo? Sociální sítě mě k smrti nudí, přesto je "musím" používat. Mnozí ani neví, že naše stránky nejsou jen na facebooku. Můžete se snažit sebe víc, ale většina používá jen to, co ostatní a neradi mění své návyky. Někdy si připadám, že žiju ve své vlastní bublině. Přežiju v budoucnosti já a nebo ti, co půjdou s dobou a nechají si dát do hlavy čip? Nevím, ale je fakt, že jsem nad těmito věcmi také dlouho přemýšlel, když jsem četl Smrtku.
Na Nealovi Shustermananovi mám rád, že se jeho knihy hrozně těžko vysvětlují a popisují. Je opravdu lepší si je přečíst. Ony jsou totiž plné poměrně hlubokých a zajímavých myšlenek. Dost často se dotýká filozofie, pokládá spoustu otázek a nabízí i způsoby, jakým směrem bychom se mohli jednou vydat. Smrtka na mě potom působila celou dobu poněkud znepokojivě. Ano, tohle je přesně to slovo - znepokojivé. Nevím jak vy, ale já to tak nějak čtu mezi řádky. Lůza má čím dál tím větší slovo, hloupých je čím dál tím víc a ti chytří nějak neví, co s tím. Zřizujeme úřady a ty vydávají rozhodnutí, které nikdo nedodržuje. Chaos opět začíná. Třídíme odpadky a odvážíme je na druhou stranu zeměkoule, kde je hodíme do oceánu. Nejistá budoucnost zaručena. Stejně jako v případě Smrtky, se děje spousta věcí, které nemůžeme ovlivnit. Jak to celé dopadne? V realitě nevím, ale vize, kterou předkládá tahle kniha je svým způsobem pěkně děsivá.
Na jednom koncertě mi řekl jeden známý krásnou větu. Ty vole, konečně někdo, kdo píše o knhách, které čtu i já. Byl jsem velmi mile překvapen, když se potom i mezi ostatními rozvířila diskuze o dobrotách, které se vám snažím každý pátek předkládat. Nikdy jsem nechtěl a nikdy nebudu kritikem. Stejně jako u muziky jsem jen obyčejným fanouškem. Rád poslední roky sedím, čtu si a k tomu poslouchám nějakou oblíbenou kapelu. Smrtku si určitě přečtěte, ani nemusíte být fanoušci sci-fi. Mějte se co nejlépe a snad bude naše budoucnost lepší, než v případě dnešního tipu. Děkuji za pozornost.
Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.
Interview with death metal band from Colombia - OSSUARY.
Answered Brahiam Valencia, bassist and vocalist and Juan Esteban Sánchez, Guitarist and Founder, thank you!
Ave OSSUARY! Greetings to the Colombian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a fourth full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
Greetings brothers, I am Brahiam Valencia, bassist and vocalist of Ossuary. Before starting with the dynamics of the questions and answers, I would like to thank you for the interview. Having done this, I would like to say that both albums are distant from each other, clearly I am not stating it in a chronological sense. First of all, Stellar Annihilation is a more mature album, both in theme and instrumental composition. To exemplify this, just read some of the lyrics from Addicted to Human Flesh, and compare it with any of the new album, you will notice that the influence is already another. We have tried to make this more serious.
Consider that both pieces are thought of from two very different perspectives. Today Osario moves in other orbits, perhaps a little more delirious that, without leaving the flesh, has settled on a stellar path.
“Stellar Annihilation“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of OSSUARY?
For this, Juan Esteban and I worked on the musical composition for a few months. We tried to make the music follow the classic style of good death metal, therefore, the guitars and bass remain faithful to this genre. Julián, our drummer, was in charge of adding the touch to the percussion. Regarding the lyrics, there is the intention that they be thematic, that their development during the album leaves in each piece fragments of a single story compacted in the eleven songs. There is a common thread that invites listeners to immerse themselves in the plot, while the riffs complement the hallucination of such a trip... With that intention, Stellar has been written.
I found out that Juan Esteban Sánchez is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Juan has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?
Juan Esteban is the leader and founder of Ossuary, also a very good producer who has left his mark on this piece, both in the composition and execution of the guitars, and in everything related to production. Previous albums have been mixed and mastered in other studios, and with other engineers. But Juan has been in charge of this album, who in his Studio 440 hz, has injected rawness and brutality into each of the songs. Exactly what we had thought for this work, since, although the previous productions are forceful, the sound of the drums seemed to be reduced to computerized programming, losing all organic traces.
The recording process was carried out in a pleasant way, each of us recorded our lines in confidence. First there were the drums, then the guitars, basses, and finally the voices. We tried to ensure that the work was articulated, always thinking about the coherence of the arrangements and the production intention led by Juan Esteban.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Awakening Records, and it has a dark cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a scary cthulhu monster? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
All our works have been published physically, we consider it essential. The author of the cover is a Colombian illustrator named Carlos Jacome. He has been in charge of almost all of our art, from Buried, launched in 2019, to the present.
As for the second question, it is an interpretation that is given explicitly, since the reading of art does not leave much to speculate when looking at the main spectrum. Without a doubt, he is that character that Mr. Lovecraft has left behind. However, when linked to the theme of the songs, it is possible to find that this Cthulhu is never named, but rather he represents in himself that extraterrestrial species that with its demonic tentacles penetrate the bowels of everything organic on planet Earth. The link between the cover and the lyrics is found there, since that demon is the one who embodies all the cruelty of the foreigners who colonize through terror the physical and spiritual areas in which the human being circulates, who, dejected by his inferiority, surrenders absolutely to the irrational luck of the gods. The entire context of the main art can account for this.
I wonder what the lyrics on the new album "Stellar Annihilation" are about. Who is the author and where is his inspiration?
I have composed the lyrics. Interestingly, the influence can be traced in some readings to Sumerian mythology. Lovecraft and Clark Ashton Smith have also been a starting point for thinking about certain nuances. But let's say that the greatest influence is produced by a dialectical perspective that is eclectically mixed with ufological stories and interpretations of these on mythology, especially Sumeria, as I already said, where the image of man is projected onto the divine, in this case the gods or demons, who as archetypes establish an anthropological ideal.
For over thirty years and I still go to Colombia for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
It is difficult to affirm that there is success for Colombian death metal bands, at least a success that is measured under econometric parameters (I am aware that this condition is common in almost all countries in the world, but I would like to emphasize on this side of the planet) .
Here, most bands have been established in conditions of scarcity and violence, making it difficult to access those cultural assets, such as a recording studio, or even an instrument (of course, as difficult as it was a couple of decades ago). Fans of Ossuary and death metal in general, understand the vicissitudes that the passion for this genre implies, as do the sister bands that, despite the difficulty of cultivating and solidifying a musical work, remain standing, due to that strong character that owns the undergraun lover. And that is where the efforts of labels, magazines and other initiatives, most of them independent, contribute to the growth of death metal and other metal subgenres. I consider that that is what has strengthened Colombian metal. Despite the difficulty, it continues to expand, and at the same time creates an important artistic repertoire for metal.
You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start OSSUARY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
Our influence from the beginning, and I think until now, has been American death metal, as you have pointed out, however, old school European bands have also been a tremendous frame of reference for Ossuary. In a small list we could name the following: Morbid Angel, Obituary, Death, Malevolent Creation, Deicide, Pungent stench, Asphyx, Death, Pestilence, Cannibal Corpse, Sinister, Grave, Entombed, Unleashed, Nocturnus, Demilich... Among others.
To complement this answer, I would like to quote verbatim what Juan Esteban thinks about it, since he has the authority to do so as he is a founding member of Ossuary. (I arrived in the promotion of the second album, Buried and Forggoten from 2019). Juanes says:
The idea of forming the band was mainly due to the found taste towards metal and mainly for the subgenre of death metal and for its proposals for dark bands with a classic sound. Having several of these influences, it was decided to form a band with several friends from that time, around 2012, and with the passion to perform songs that caught our attention and had marked us. It was at that moment that the band was born.
Where we hope one day to be able to share the stage with some of them, whether outside or inside our country.
From this question onwards, it seems necessary to me that the one who answers is Juan Esteban. In that case, I deeply thank the Zine for the interview. See you soon. Thank you for supporting Metal Underground.
When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
Greetings friends and DEADLY STORM ZINE. I am Juan Esteban Sánchez, Guitarist and Founder of Ossuary.
Well, the promotion of our band has been well reflected through the record label we are working with: Awakening Records from China, they have helped us a lot in the distribution of physical material, distributing it throughout almost the entire planet; In short, they have contact with several labels, and we have seen this reflected in new followers who are coming to our pages.
Also through the networks we have reached different media that have given us support with interviews and reviews of the albums that help make the band a little better known.
And on our part, of course we seek to support bands of friends, buying their material and distributing it. We have a good collection of material, mainly from national bands. And we also try to attend as many events as possible to support many bands in our region.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as OSSUARY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
What I think about new technology, regarding music, is that it can be a very good tool, which allows the band to be heard and known in any corner of the world with great ease. There are different digital monetization platforms that can be an income for the band, although it is not in a large amount as it could be by selling physical material. But if this option is well explored, technology can be positive for musical projects.
Controversies on the networks abound, and death metal is not immune from that. I consider that there are well-founded criticisms, others are just nonsense.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
Death metal is more like a way of life, in our case it is like a form of relationship that causes when listening to it, also when it comes to interpreting it it is the way of letting off steam and giving everything with the instrument, letting the darkest things flow. that lives inside. It is also a door to get out of the routine. We really enjoy death metal.
Finally, a classic but important question. What is OSSUARY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit Europe?
At the moment we will be playing in Colombia in promotional concerts for the band's new album. We also hope to soon start recording a new official video, corresponding to one of the Stellar songs. In addition, we are currently recording a reissue of our first album, A Morbid Lust for Death.
As for concerts, we are hoping to finalize a proposal to visit Mexico, and we are looking forward to a proposal to travel to Europe.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "Stellar Annihilation" into my head again!
Thank you very much for the space and the good energy. We hope to provide a Stellar Death Metal download.
Recenze/review - OSSUARY - Addicted to Human Flesh (2021):
Entrevista con la banda de death metal de Colombia - OSSUARY.
Respondieron Brahiam Valencia, bajista y vocalista y Juan Esteban Sánchez, Guitarrista y Fundador, ¡gracias!
¡Ave OSSUARIO! Saludos al underground colombiano. Espero que todo esté bien con ustedes. Debería estarlo porque este año habéis lanzado el cuarto álbum de larga duración en la carrera de vuestra banda. Tengo que admitir que literalmente me ha volado la cabeza. Es oscuro, enérgico y como si cortara por el filo de la navaja. Puedo escuchar en el disco que habéis hecho un trabajo realmente bueno y que además habéis añadido una gran parte de talento. ¿Cómo percibes el nuevo álbum en comparación con el anterior? ¿Hacia dónde queríais moveros y en qué se diferencian estos dos discos?
Un saludo hermanos, soy Brahiam Valencia, bajista y vocalista de Ossuary. Antes de iniciar con la dinámica de las preguntas y las respuestas, me gustaría agradecer por la entrevista. Ya hecho esto, quisiese decir que ambos discos son distantes el uno del otro, claramente no estoy declarándolo en un sentido cronológico. En primer lugar, el Stellar Annihilation es un disco más maduro, tanto en temática como en composición instrumental, para ejemplificarlo basta con leer alguna de las letras de Addicted to Human Flesh, y compararla con cualquiera del nuevo álbum, se notará que la influencia ya es otra. Hemos tratado de que esto sea más serio.
Considero que ambas piezas son pensadas desde dos perspectivas muy diferentes. Hoy Ossuary se mueve en otras orbitas, quizás un poco más delirantes que, sin dejar la carne, se ha instaurado en un camino estelar.
"Stellar Annihilation" incluye todos los atributos del buen death metal. Para mí, personalmente, representa el disco que más me gusta escuchar. ¿Cómo lo habéis producido? ¿Cómo es el proceso de composición de nuevo material en el caso de OSSUARY?
Para esto, Juan Esteban y yo trabajamos en la composición musical durante algunos meses. Procuramos que la música siguiese el estilo clásico del buen death metal, por tanto, las guitarras y el bajo siguen fieles a este género. Julián, nuestro baterista, se encargó de ponerle el toque a la percusión. Respecto a las letras, hay la intención de que sean temáticas, que su desarrollo durante el disco vaya dejando en cada pieza fragmentos de una sola historia compactada en las once canciones. Existe un hilo conductor que invita a los oyentes a sumergirse en la trama, mientras que los riffs complementan el alucinar de tal viaje… Con esa intención se ha escrito el Stellar.
He descubierto que Juan Esteban Sánchez firma bajo la mezcla y masterización del nuevo disco. Tengo que confirmar que el sonido es literalmente matador. Todavía me hace añadir volumen al reproductor. Juan ha creado un sonido cruel, crudo y a la vez oscuro y orgánico. ¿Cómo fue el trabajo con él y por qué lo elegisteis? ¿En qué estudio lo grabasteis? ¿Cómo fue el proceso de grabación?
Juan Esteban es el líder y fundador de Ossuary, además un muy buen productor que ha dejado su impronta en esta pieza, tanto en la composición y ejecución de las guitarras, como en todo lo que refiere a producción. Los discos anteriores se han mezclado y masterizado en otros estudios, y con otros ingenieros. Pero de este disco se ha encargado Juan, quien en su Studio 440 hz, ha inyectado de crudeza y brutalidad cada una de las canciones. Justo lo que habíamos pensado para este trabajo, ya que, si bien las producciones anteriores son contundentes, el sonido de las baterías parecía reducirse a una programación computarizada, perdiendo todo rastro orgánico.
El proceso de grabación se llevó de un modo ameno, cada uno de nosotros grabó sus líneas en confianza. Primero fueron las baterías, posteriormente las guitarras, bajos, y por ultimo las voces. Tratamos de que el trabajo estuviese articulado, siempre pensando en la coherencia de los arreglos y la intención de producción liderada por Juan Esteban.
Una parte importante y una especie de extra para los fans de hoy en día es el CD físico. Habéis editado el nuevo álbum en CD a través de Awakening Records, y tiene un arte de portada oscuro. ¿Quién es el autor? ¿Explico bien la imagen cuando pensaría que se trata de un terrorífico monstruo de Cthulhu? ¿Cómo elegisteis el motivo y qué relación tiene con la música del disco?
Todos nuestros trabajos han salido en físico, lo consideramos fundamental. El autor de la portada, es un ilustrador colombiano llamado Carlos Jacome, él se ha encargado de casi todas nuestras artes, desde el Buried, lanzado en el 2019, hasta el presente.
En cuanto a la segunda pregunta, es una interpretación que se da de modo explícito, pues la lectura del arte no deja mucho por especular cuando se ve al espectro principal. Sin duda es ese personaje que el señor Lovecraft ha legado. Sin embargo, cuando se enlaza con la temática de las canciones, es posible hallar que este Cthulhu nunca es nombrado, sino que él representa en sí mismo aquella especie extraterrestre que con sus tentáculos demoniacos penetran las entrañas de todo lo orgánico del planeta tierra. El enlace entre portada y letras se encuentra ahí, pues ese demonio es quien encarna toda la crueldad de los extranjeros que colonizan mediante el terror las parcelas físicas y espirituales en las que circula el ser humano, quien abatido por su inferioridad se entrega absolutamente a la suerte irracional de los dioses. De ello, puede dar cuenta todo el contexto del arte principal.
Me pregunto de qué tratan las letras del nuevo álbum "Aniquilación estelar". Quién es el autor y dónde está su inspiración?
Las letras las he compuesto yo. Curiosamente, la influencia se puede rastrear en algunas lecturas a la mitología Sumeria. Lovecraft y Clark Ashton Smith, también han sido un punto de partida para pensar ciertos matices. Pero digamos que el mayor influjo se produce por una perspectiva dialéctica que, eclécticamente se mezcla con relatos ufológicos e interpretaciones de estos sobre la mitología, en especial la Sumeria, como ya dije, donde la imagen del hombre se proyecta sobre lo divino, en este caso los dioses o los demonios, que cómo arquetipos establecen un ideal antropológico.
Hace más de treinta años y sigo yendo a Colombia por música con seguridad. Creo que tenemos una naturaleza y gustos similares cuando se trata de metal. Me gustan mucho sus bandas y sigo con atención su escena. Tal vez los envidio un poco, porque solo tenemos unas pocas bandas de death metal que valen la pena. ¿Cómo explicas que el death metal vaya tan bien en tu país? ¿Cómo percibís vuestra escena, los fans, las discográficas?
Es difícil afirmar que hay éxito para las bandas de death metal colombianas, al menos un éxito que se mida bajo parámetros econométricos (soy consciente de que esta condición es común en casi todos los países del mundo, pero quisiera enfatizar en este lado del planeta).
Acá la mayoría de bandas se han erigido en condiciones de escases y violencia, por lo que es difícil acceder a esos bienes culturales, como un estudio de grabación, incluso un instrumento (claro, tan difícil como hace un par de décadas atrás). Los fans de Ossuary y del death metal en general, comprenden las vicisitudes que implica la pasión por este género, al igual que las bandas hermanas que pese a la dificultad de cultivar y solidificar un trabajo musical, siguen en pie, por ese carácter fuerte que posee el amante del undergraun. Y ahí es donde se imbrica el esfuerzo de los sellos, revistas y otras iniciativas, la mayoría independientes, que aportan al crecimiento del death metal y otros subgéneros del metal. Considero que eso es lo que ha fortificado el metal colombiano. A pesar de lo difícil, se sigue expandiendo, y a su vez urde un repertorio artístico importante para el metal.
Tocáis un death metal devastador influenciado, entre otras cosas, por la escuela americana. Hoy en día, la banda no puede evitar las comparaciones, pero me gustaría saber cómo nació la idea de fundar OSSUARY, ¿quién era y es vuestro ídolo metalero? ¿Hacia dónde quieres llevar tu banda? ¿Os atraen los grandes festivales extranjeros, por ejemplo, estáis dispuestos a ir de gira con una banda más famosa?
Nuestra influencia desde el principio, y creo que hasta ahora, ha sido el death metal americano, como bien lo ha señalado, no obstante, bandas de la vieja escuela europea, tambien han sido un marco de referencia tremendo para Ossuary. En una pequeña lista podriamos nombrar las siguientes: Morbid Angel, Obituary, Death, Malevolent Creation, Deicide, Pungent stench, Asphyx, Death, Pestilence, Cannibal Corpse, Sinister, Grave, Entombed, Unleashed, Nocturnus, Demilich… Entre otras.
Para complementar la presente respuesta, me gustaría citar textualmente lo que piensa Juan Esteban al respecto, ya que él tiene la autoridad para hacerlo por ser miembro fundador de Ossuary. (Yo llegue en la promoción del sengundo disco, el Buried and Forggoten del 2019). Dice Juanes:
La idea de formar la banda fue principalmente por el gusto encontrado hacia el metal y principalmente por el sub genero del death metal y por sus propuestas de bandas oscuras y con un sonido clásico. Teniendo varias de estas influencias, se decide formar una banda junto a varios amigos de ese tiempo, alrededor del año 2012, y con la pasión de interpretar canciones que más nos llamaban la atención y nos habían marcado. En ese momento fue que se le dio nacimiento a la banda.
Donde esperamos algún dia poder llegar a compartir escenario con alguna de ellas, ya sea fuera o dentro de nuestro país.
De esta pregunta en adelante, me parece preciso que el que responda sea Juan Esteban. En tal caso, agradezco profundamente al Zine por la entrevista. Nos veremos pronto. Gracias por apoyar el metal Underground.
Cuando empecé mi sitio web hace seis años, tuve la visión de que intentaría apoyar a bandas que no son tan populares, o que están perdidas en el underground. Que el mundo los conociera. Creo que lo estoy haciendo bastante bien, al menos según las respuestas. ¿Cómo enfocas la promoción de tu música? ¿Confía en la discográfica o envía usted mismo los CD para que los revisen? Por ejemplo, yo compro discos que realmente me gustan. ¿Y usted? ¿También son fans y apoyan a menudo a sus colegas? ¿Va a conciertos?
Un saludo amigos y DEADLY STORM ZINE. Soy Juan Esteban Sánchez, Guitarrista y Fundador de Ossuary.
Bueno la promoción de nuestra banda se ha visto bien reflejada mediante el sello discográfico con el que estamos trabajando: Awakening Records de China, nos han ayudado mucho en la distribución de material físico, distribuyéndolo por casi todo el planeta; en suma, tienen contacto con varios sellos, y esto lo hemos visto reflejando en seguidores nuevos que van llegando a nuestras páginas.
También por medio de las redes hemos llegado a diferentes medios que nos han brindado apoyos con entrevistas y reseñas de los discos que ayudan para que la banda sea un poco más conocida.
Y de parte de nosotros, por supuesto buscamos apoyar a bandas de amigos, comprando su material y haciendo su distribución. Contamos con una buena colección de material, principalmente de bandas nacionales. Y también tratamos de asistir a la mayoría de eventos que sean posibles para brindar apoyo a muchas bandas de nuestra región.
Por un lado, hoy en día las nuevas bandas tienen muchas oportunidades de darse a conocer, pero por otro, hay un gran número de grupos y los fans se están perdiendo en este gran mar de metal. Mucha gente se limita a descargarse mp3 de internet y en lugar de ir al concierto prefiere escupir saliva venenosa en Facebook. ¿Cómo os afectan las tecnologías modernas como OSSUARY? ¿Qué opinas de la descarga de música, google metaleros, streaming de música, etc.?
Lo que opino de la nueva tecnología, referente a la música, es que puede ser una muy buena herramienta, lo cual permite que la banda pueda llegar a ser escuchada y conocida en cualquier rincón del mundo con buena facilidad. Hay diferentes plataformas de monetización digital que puede ser un ingreso para la banda, aunque no es en gran cantidad como podría ser vendiendo material físico. Pero bien explorada esta opción, puede llegar a ser positiva la tecnología para los proyectos musicales.
Las polémicas en las redes pululan, y el death metal no se salva de eso. Considero que hay críticas fundamentadas, otras son solo niñerías.
Me gusta preguntar a los músicos qué significa para ellos el death metal. ¿Cómo lo definirían, si para ellos es más bien filosofía y estilo de vida o "sólo" relajación? ¿Qué significa para ti? ¿Cómo lo percibes y experimentas?
El death metal es más como una forma de vida, en nuestro caso es como una forma de relación la que causa al escucharlo, también a la hora de interpretarlo es la forma de desahogo y darlo todo con el instrumento, dejar fluir lo que más oscuro que habita dentro. También es una puerta para salir de la rutina. Realmente disfrutamos el death Metal.
Finally, a classic but important question. What is OSSUARY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit Europe?
De momento estaremos tocando en Colombia en conciertos promocionales del nuevo disco de la banda. Esperamos también pronto iniciar grabación de un nuevo video oficial, correspondiente a una de las canciones del Stellar. Además, nos encontramos actualmente grabando una reedición de nuestro primer disco, el A Morbid Lust for Death.
En cuanto a conciertos, estamos esperando lograr concretar una propuesta para poder visitar México, y con ansias deseamos alguna propuesta para viajar a Europa.
Muchas gracias por la entrevista. Deseo mucho éxito al nuevo álbum y que el número de vuestros fans se amplíe todo lo posible. Estoy deseando volver a veros en directo. Os deseo mucho éxito tanto en lo musical como en lo personal. ¡Voy a volver a meterme en la cabeza "Stellar Annihilation"!
Mil gracias por el espacio y la Buena energía. Esperamos propiciar una descarga Stellar de Death Metal.
Recenze/review - OSSUARY - Addicted to Human Flesh (2021):
.JPG)
