DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 21. prosince 2023

Rozhovor - OSSUARY - Starý, prašivý smrtící kov z dávno opuštěných pohřebišť!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kolumbie - OSSUARY.

Odpovídali Brahiam Valencia, basa a zpěv a Juan Esteban Sánchez, kytara, děkujeme!

Ave OSSUARY! Zdravím do kolumbijského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos čtvrté dlouhohrající album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravím bratry, jsem Brahiam Valencia, baskytarista a zpěvák kapely Ossuary. Než začnu s dynamikou otázek a odpovědí, rád bych vám poděkoval za rozhovor. Když už jsem to udělal, rád bych řekl, že obě alba jsou od sebe vzdálená, jasně, že to neuvádím chronologicky. Především Stellar Annihilation je vyzrálejší album, a to jak tématem, tak instrumentální skladbou. Pro příklad si stačí přečíst některé texty z Addicted to Human Flesh a porovnat je s některým z nového alba, všimnete si, že vliv je už jiný. Snažili jsme se to udělat vážnější.

Vezměte si, že obě skladby jsou myšleny ze dvou zcela odlišných perspektiv. Dnes se Osario pohybuje na jiných oběžných drahách, možná trochu blouznivějších, které se, aniž by opustily tělo, usadily na hvězdné dráze.


„Stellar Annihilation“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál OSSUARY?

Na hudební kompozici jsme s Juanem Estebanem pracovali několik měsíců. Snažili jsme se, aby hudba navazovala na klasický styl dobrého death metalu, proto kytary a basa zůstávají věrné tomuto žánru. Julián, náš bubeník, měl na starosti přidat nádech bicím. Co se týče textů, existuje záměr, aby byly tematické, aby jejich vývoj v průběhu alba zanechal v každé skladbě útržky jednoho příběhu zhutněného do jedenácti písní. Je tu společná nit, která vybízí posluchače, aby se ponořili do děje, zatímco riffy doplňují halucinace takového výletu... S tímto záměrem byla napsána deska Stellar.

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Juan Esteban Sánchez. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Juan vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Juan Esteban je lídrem a zakladatelem Ossuary, také velmi dobrým producentem, který na tomto díle zanechal svou stopu, a to jak ve složení a provedení kytar, tak ve všem, co souvisí s produkcí. Předchozí alba byla mixována a masterována v jiných studiích a s jinými inženýry. Toto album však měl na starosti Juan, který ve svém Studiu 440 hz vdechl každé ze skladeb syrovost a brutalitu. Přesně to jsme si u tohoto díla chtěli, protože ačkoli předchozí produkce jsou silové, zvuk bicích jako by se omezil na počítačové programování a ztratil všechny organické stopy.

Nahrávání probíhalo příjemným způsobem, každý z nás nahrával své linky s důvěrou. Nejprve byly na řadě bicí, pak kytary, basy a nakonec hlasy. Snažili jsme se, aby dílo bylo členité, vždy jsme mysleli na soudržnost aranží a na produkční záměr, který vedl Juan Esteban.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Awakening Records a je opatřeno temným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o děsivou cthulhu příšeru? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Všechny naše práce byly vydány fyzicky, považujeme to za zásadní. Autorem obálky je kolumbijský ilustrátor Carlos Jacome. Má na starosti téměř všechny naše výtvarné práce, od Buried, které jsme uvedli na trh v roce 2019, až po současnost.

Pokud jde o druhou otázku, jde o interpretaci, která je dána jednoznačně, protože čtení umění při pohledu na hlavní spektrum nenechává příliš mnoho prostoru pro spekulace. Bezpochyby je to ta postava, kterou po sobě zanechal pan Lovecraft. Ve spojení s tématem skladeb je však možné zjistit, že tento Cthulhu není nikdy pojmenován, ale spíše v sobě představuje onen mimozemský druh, který svými démonickými chapadly proniká do útrob všeho organického na planetě Zemi. Zde se nachází souvislost mezi obalem a textem písně, neboť onen démon je tím, kdo ztělesňuje veškerou krutost cizopasníků, kteří terorem kolonizují fyzické i duchovní oblasti, v nichž se pohybuje lidská bytost, která se sklíčená svou podřízeností naprosto poddává iracionálnímu štěstí bohů. To lze vysvětlit celým kontextem hlavního díla.

Zajímalo by mě, o čem jsou texty na nové desce „Stellar Annihilation“. Kdo je jejich autorem a kde se inspiroval?

Já jsem napsal texty. Zajímavé je, že v některých výkladech lze vysledovat vliv sumerské mytologie. Východiskem pro přemýšlení o určitých nuancích byli také Lovecraft a Clark Ashton Smith. Ale řekněme, že největší vliv vytváří dialektická perspektiva, která se eklekticky mísí s ufologickými příběhy a jejich interpretacemi na mytologii, zejména sumerskou, jak už jsem řekl, kde se obraz člověka promítá do božského, v tomto případě bohů nebo démonů, kteří jako archetypy zakládají antropologický ideál.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Kolumbie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je těžké tvrdit, že kolumbijské deathmetalové kapely mají úspěch, přinejmenším úspěch, který se měří podle ekonometrických parametrů (jsem si vědom, že tento stav je běžný téměř ve všech zemích světa, ale rád bych zdůraznil na této straně planety).

Většina kapel zde vznikla v podmínkách nedostatku a násilí, což ztěžuje přístup k takovým kulturním statkům, jako je nahrávací studio, nebo dokonce nástroj (samozřejmě stejně obtížně jako před několika desetiletími). Fanoušci Ossuary a death metalu obecně chápou proměnlivost, kterou vášeň pro tento žánr obnáší, stejně jako sesterské kapely, které navzdory obtížím s kultivací a upevňováním hudebního díla zůstávají stát, a to díky onomu silnému charakteru, který vlastní milovník undergroundu. A právě zde přispívá k rozvoji death metalu a dalších metalových subžánrů úsilí vydavatelství, časopisů a dalších iniciativ, většinou nezávislých. Domnívám se, že právě to posílilo kolumbijský metal. Navzdory obtížím se stále rozšiřuje a zároveň vytváří pro metal důležitý umělecký repertoár.

Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit OSSUARY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Od začátku, a myslím, že až do teď, nás ovlivňoval americký death metal, jak jsi podotkl, nicméně i evropské kapely staré školy byly pro Ossuary obrovským referenčním rámcem. V malém výčtu bychom mohli jmenovat např: Morbid Angel, Obituary, Death, Malevolent Creation, Deicide, Pungent stench, Asphyx, Death, Pestilence, Cannibal Corpse, Sinister, Grave, Entombed, Unleashed, Nocturnus, Demilich.... Mimo jiné.

Pro doplnění této odpovědi bych rád doslovně citoval, co si o tom myslí Juan Esteban, protože k tomu má oprávnění, jelikož je zakládajícím členem Ossuary. (Přijel jsem v rámci propagace druhého alba Buried and Forggoten z roku 2019). Juanes říká:

K myšlence založit kapelu vedla především nalezená záliba v metalu, a to hlavně v subžánru death metal a další temné kapely s klasickým zvukem. S několika těmito vlivy bylo rozhodnuto založit kapelu s několika přáteli z té doby, tedy kolem roku 2012, a s vášní hrát písně, které nás zaujaly a poznamenaly. V tu chvíli se zrodila kapela.

Doufáme, že jednoho dne budeme moci s některými z nich sdílet pódium, ať už venku, nebo v naší zemi.

Od této otázky se mi zdá nezbytné, aby tím, kdo na ni odpovídá, byl Juan Esteban. V tom případě Zinu hluboce děkuji za rozhovor. Na shledanou v nejbližší době. Děkuji vám za podporu metalového undergroundu.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Zdravím přátele a DEADLY STORM ZINE. Jsem Juan Esteban Sánchez, kytarista a zakladatel skupiny Ossuary.

Propagace naší kapely se dobře odrazila prostřednictvím nahrávací společnosti, se kterou spolupracujeme: Awakening Records z Číny, kteří nám hodně pomohli s distribucí fyzického materiálu, který distribuují téměř po celé planetě; zkrátka mají kontakty na několik vydavatelství a my jsme viděli, že se to odrazilo v nových příznivcích, kteří přicházejí na naše stránky.

Prostřednictvím sítí jsme se také dostali k různým médiím, která nás podpořila rozhovory a recenzemi na alba, díky nimž se o kapele ví o něco víc.

A z naší strany se samozřejmě snažíme podporovat kapely svých přátel, kupujeme jejich materiál a distribuujeme ho. Máme slušnou sbírku materiálu, hlavně od tuzemských kapel. A také se snažíme navštěvovat co nejvíce akcí, abychom podpořili mnoho kapel v našem regionu.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako OSSUARY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Co se týče hudby, myslím si, že nové technologie mohou být velmi dobrým nástrojem, který umožňuje, aby kapela byla snadno slyšet a známa v jakémkoli koutě světa. Existují různé digitální monetizační platformy, které mohou být pro kapelu příjmem, i když to není ve velké výši, jako by to mohlo být prodejem fyzického materiálu. Pokud se však tato možnost dobře využije, může být technologie pro hudební projekty pozitivní.

Kontroverzí na sítích je mnoho a death metal se tomu nevyhnul. Domnívám se, že některé kritiky jsou oprávněné, jiné jsou prostě nesmysly.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je spíš způsob života, v našem případě je to forma vztahu, který způsobuje při poslechu, ale i při interpretaci, je to způsob, jak upustit páru a dát do toho všechno s nástrojem, nechat plynout to nejtemnější, co v nás žije. Jsou to také dveře, jak se dostat z rutiny. Death metal nás opravdu baví.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají OSSUARY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

V současné době budeme hrát v Kolumbii na propagačních koncertech k novému albu kapely. Doufáme také, že brzy začneme natáčet nový oficiální videoklip, který bude odpovídat jedné z písní Stellar. Kromě toho v současné době nahráváme reedici našeho prvního alba A Morbid Lust for Death.

Co se týče koncertů, doufáme, že dokončíme nabídku na návštěvu Mexika, a těšíme se na nabídku na cestu do Evropy.


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Stellar Annihilation“ zase narvat do hlavy!

Děkuji vám za prostor a dobrou energii. Doufáme, že vám poskytneme hvězdný death metal ke stažení.


Recenze/review - OSSUARY - Addicted to Human Flesh (2021):

středa 20. prosince 2023

Recenze/review - DEMONCY - Diabolica Blasphemiae (2023)


DEMONCY - Diabolica Blasphemiae
EP 2023, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Pokaždé, když najdu na oltáři krev, začne moje fantazie spřádat pavučinu divných příběhů. Jsou v nich padlí kněží, tajemné rituály a také ryzí a prašivý black metal. Letos jsme o démonech DEMONCY již jednou psali. Kapela se rozhodla nás poctít jedním dlouhohrajícím albem (recenze na "Black Star Gnosis" je dokazována dole pod článkem) a jako takový morbidní bonus přidala EP "Diabolica Blasphemiae", které je neméně démonickou záležitostí.

Lidé říkají, že u nás v kostele dost často hoří ohně. Kříže se obracejí dolů a kněží šeptají zvrácené modlitby. Není divu, že všichni propadli peklu. Lidé i démoni totiž už dávno poslouchají DEMONCY. I ty se o tom můžeš přesvědčit, když přijdeš na nedělní mši. Ihned si určitě všimneš, že mniši se divně usmívají a jejich slova jsou jedovatá jako kyanid. 


Nejlépe uděláte, když se k nám přidáte. Vezmeme vás dolů do sklepa, kde jsou pohřbeni prokletí. Oběti pradávných rituálů. A všichni poslouchají tohle EP. S pohledem upřeným do tmy, nadšeni pro všechny poslední věci člověka před smrtí. Přesně takovou atmosféru má i tahle deska. S příměsí zkažené krve, krystalů ledu a hnisu, padáme do hlubiny. DEMONCY to se mnou opět umí, povedlo se jim mě spoutat a zavřít do plesnivé kobky. Užívám si mrazivý zvuk, oceňuji majestátní obal. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Navíc jsou přidávány velmi dobré, děsivé nápady. Máte rádi kapely jako PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON? Potom doporučuji zhasnout všechna světla i zavřít víko od rakve. Pak si vychutnáte "Diabolica Blasphemiae" jako krev z čerstvě proříznuté tepny. Skladbám nechybí drive a síla, energie načerpaná mezi starými hroby. Někdy mívám zlé a ošklivé sny. Když se probudím, tak potom nevím, co je jen představa a co krutá realita. Po poslechu tohoto alba mám pocit, že se nikdy neprobudím. Navždy budu zavřený v temných kobkách, navždy budu uctívat staré metalové kulty. DEMONCY patří mezi ně. Pro mě, jako oddaného fanouška je skvělé, že si kapela stále drží svoji kvalitu. Rád se k novému EP vracím, rád trávím čas při společných rituálech. Pokaždé, když najdu na oltáři krev, začne moje fantazie spřádat pavučinu divných příběhů. Kříže se obracejí dolů a kněží říkají zvrácené modlitby. Není divu, že všichni propadli peklu. Seance pradávných black metalových démonů! Nahrubo nasekaná tma! Totální inferno!


Asphyx says:

Every time I find blood on the altar, my imagination starts spinning a web of strange stories. There are fallen priests, mysterious rituals and also pure and dirty black metal. This year we have already written about DEMONCY demons once. The band decided to grace us with one full-length album (the review of "Black Star Gnosis" is evidenced below the article) and as a sort of morbid bonus, they added the EP "Diabolica Blasphemiae", which is no less demonic affair.

People say there are fires burning in our church quite often. Crosses are turned down and priests whisper perverted prayers. No wonder they've all gone to hell. For both men and demons have been listening to DEMONCY for a long time. You can see for yourself when you come to Sunday Mass. You'll immediately notice that the monks smile strangely and their words are as poisonous as cyanide.


The best way to do that is to join us. We'll take you down to the basement where the cursed are buried. Victims of ancient rituals. And they're all listening to this EP. With their eyes fixed on the darkness, excited for all the last things a man does before he dies. That's exactly the vibe of this record. With a mixture of tainted blood, ice crystals and pus, we fall into the depths. DEMONCY have done it again, they've managed to handcuff me and lock me in a moldy dungeon. I enjoy the chilling sound, appreciate the majestic cover. Formally, everything is in the best order. Plus, some very good, scary ideas are added. Do you like bands like PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON? Then I suggest you turn off all the lights and close the coffin lid. Then you will enjoy "Diabolica Blasphemiae" like blood from a freshly cut artery. The compositions are not lacking drive and power, energy recharged among old graves. Sometimes I have bad and ugly dreams. When I wake up, I don't know what's imagination and what's cruel reality. After listening to this album, I feel like I'll never wake up. I will always be locked in dark dungeons, forever worshipping old metal cults. DEMONCY is one of them. For me, as a devoted fan, it's great that the band still maintains its quality. I like to come back to the new EP, I like to spend time in the rituals together. Every time I find blood on the altar, my imagination starts spinning a web of strange stories. Crosses are turned down and priests say perverse prayers. No wonder they've all gone to hell. A séance of ancient black metal demons! Coarse chopped darkness! Total inferno!


Recenze/review - DEMONCY - Black Star Gnosis (2023):
http://www.deadlystormzine.com/2023/12/recenzereview-demoncy-black-star-gnosis.html

Tracklist:
1. Satanas Vult
2. Diabolica Blasphemiae
3. Sepulcrum Spectra
4. Malum Incarnatus Est
5. Consummatum Est

DEMONCY lineup on this recording:
Ixithra - Voice of Serpents & Subterranean Thunder (Vocals/Bass)
VJS - Typhonian Strings (Guitars)
Vorthrus - Martial Law (Drums)



úterý 19. prosince 2023

Recenze/review - FUNERAL VOMIT - Monumental Putrescence (2023)


FUNERAL VOMIT - Monumental Putrescence
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Jsme tu jenom pro tebe. Nevím, na co čekáš. Vždyť všechno v tvém životě je jenom ošklivé a zlé. Co kdyby sis vzal do rukou nůž a potom je to na tobě? My máme čas, my hnijeme v zemi již dlouhou dobu. Nikam nespěcháme. Nakonec se vždycky setkáme, neboj se. V zemi nekonečných stínů, hluboko pod zemí. Pohřbí tě v dřevěné rakvi a sežerou tě červi. Teprve potom tě přivítáme, mezi námi, nemrtvými. Jenom nám prosím přines nějakou hudbu, třeba novou desku kolumbijských FUNERAL VOMIT. Ano, přesně tohle zde posloucháme. 

S kolumbijskou smečkou jste se již mohli na našich stránkách jednou setkat. Bylo to kdysi, v roce 2020, když vydali svoje první demo "Necrophoric Infestation". Nahrávka se mi tenkrát velmi líbila (recenze je odkazována dole pod článkem) a tak jsem se na jejich první dlouhohrající album opravdu těšil. Novinka je volným pokračováním krvavých masakrů v márnicích. A řeže jako čerstvě nabroušený skalpel! 


Je to hniloba, špína a smrt. Hnisavý vřed, který praskne, když do něj říznete rezavým nožem. Pánové hrají postaru, plesnivě, uvěřitelně, ve stylu třeba takových AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION, INFESTER. Dělají svoji morbidní práci velmi uvěřitelně. Představte si smradlavá jatka. Oběti zavřené v klecích, čekající na jistou smrt. Určitě chápete rozdíl mezi současnými umělými kapelami a FUNERAL VOMIT. Pokud ne, tak doporučuji poslouchat hodně nahlas. Tahle parta řezníků vám vystřelí mozek z hlavy a roztrhá vás na kusy. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom starodávné, divoké rituály. Je vám doufám jasné, že po setkání s jejich hudbou, neodejde nikdo živý? Starý, surový zvuk, parádní obal, znázorňující říši mrtvých, k tomu spousta děsivých a mocných melodií. Myslím si, že my staří metaloví psi, si nemůžeme přát víc. Kolumbijci neznají slitování, útočí napřímo, jako hladová šelma, která touží po čerstvém mase. A mě tak nezbývá opět nic jiného, než vám jejich nové album "Monumental Putrescence" doporučit. Líbí se mi totiž temná a chladná atmosféra celé desky, oceňuji drive a sílu, které z alba doslova vytékají, jako zkažená krev ze znovu otevřené rány. Deska musela být nahrávána hluboko v podzemí, ve starých katakombách. Jsme tu jenom pro tebe. Nevím, na co čekáš. Už nastal čas. Za chvíli se setkáme, těšíš se? V zemi nekonečných stínů, hluboko pod zemí. Pohřbíme tě v dřevěné rakvi a sežerou tě červi. A hrát nám k tomu budou FUNERAL VOMIT. Hnusná, zahnívající death metalová mršina! Temnota ze starých hrobů!


Asphyx says:

We're just here for you. I don't know what you're waiting for. I mean, everything in your life is just ugly and bad. What if you picked up a knife and then it was up to you? We have time, we've been rotting in the ground for a long time. We're in no hurry. We'll always meet in the end, don't worry. In the land of endless shadows, deep underground. You'll be buried in a wooden coffin and eaten by worms. Only then will we welcome you, among us undead. Just please bring us some music, like the new FUNERAL VOMIT record from Colombia. Yes, that's what we're listening to here.

You may have already met the Colombian pack once on our site. It was back in 2020, when they released their first demo "Necrophoric Infestation". I liked the record a lot back then (review is linked at the bottom of the article) and so I was really looking forward to their first full-length album. The new album is a loose continuation of the bloody massacres in the morgues. And it cuts like a freshly sharpened scalpel!


It is rot, filth and death. A festering ulcer that bursts when you cut it with a rusty knife. Gentlemen play old-fashioned, mouldy, believable, in the style of AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION, INFESTER. They do their morbid work very believably. Imagine a stinking slaughterhouse. Victims locked in cages, waiting for certain death. I'm sure you can understand the difference between the current artificial bands and FUNERAL VOMIT. If you don't, I suggest you listen very loudly. This bunch of butchers will blow your brains out and rip you to shreds. No compromises, no uselessness, just ancient, wild rituals. I hope you understand that after you've heard their music, no one leaves alive. The old, raw sound, the cool cover, depicting the realm of the dead, plus a lot of scary and powerful melodies. I think we old metal dogs couldn't ask for more. Colombians know no mercy, they attack directly, like a hungry beast that craves fresh meat. And I have no other choice but to recommend their new album "Monumental Putrescence". I like the dark and cold atmosphere of the whole album, I appreciate the drive and power that literally ooze out of the album, like bad blood from a reopened wound. The record must have been recorded deep underground, in the old catacombs. We're only here for you. I don't know what you're waiting for. The time has come. I'll see you soon. Are you excited? In the land of endless shadows, deep underground. We'll bury you in a wooden coffin and the worms will eat you. And FUNERAL VOMIT will play for us. Filthy, rotting death metal carrion! Darkness from the old graves!



Recenze/review - FUNERAL VOMIT - Necrophoric Infestation (2020):


Tracklist:
Intro (The Entombment)
Immense Morbidity
The Mortuary Moon
Spectral Parasite
Cadaveric Apparition
Interlude (Towards the Abysmal Doom)
Monumental Putrescence
Necromantical Winds
Swarming Pestilence
Outro (The Sinister Mist)

Line-up:
Y. Lopez: Guitar
C. Monsalve: Guitar/Vocals
H. Montaño: Bass guitar
J. Carvajal: Drums

pondělí 18. prosince 2023

Recenze/review - FOETAL JUICE - Grotesque (2023)


FOETAL JUICE - Grotesque
CD 2023, Gore House Productions

for english please scroll down

Vždycky jsme přišli pozdě. Pokaždé stejný modus operandi. Mladá dívka s proříznutým hrdlem. V temné ulici, kousek od rušného davu. Nikdo si ničeho nevšímal, přesto měl každý spoustu fotek a videí. Muž v černé kápi, s velkým nožem v ruce. Ulicemi obcházel strach a šílený bastard nám stále unikal. Byl čím dál tím víc drzý a brutálnější. Lovec a jeho oběti, smrt, která pro něj byla vysvobozením. Nakonec jej roztrhal na kusy rozzuřený dav. Lynčoval ho a pověsil na nejbližší lampu. Nehumánní, co říkáte? Zkuste to říct do očí rodičům obětí. 

Četl jsem podobný příběh a v některých momentech jsem musel knihu zavírat. Byla příliš zlá a ošklivá. Poslouchal jsem k tomu nový počin britských maniaků FOETAL JUICE a kýval se do rytmu. Až půjdu večer ven, budu se neustále ohlížet za sebe. Budou mě děsit stíny a budu pořád přidávat hlasitost na svém prohlížeči. "Grotesque" je death metalovým albem, které je špinavé a krvavé jako ulice plná mrtvých těl. 


S kapelou máme u nás na stránkách i rozhovor (je spolu s recenzemi na předchozí desky odkazován dole pod článkem). I letos pokračují pánové ve své šílené kovové jízdě. Nasypou do vás ostrý, nekompromisní smrtící kov, ve stylu třeba takových CANNIBAL CORPSE, VADER, MASTER, ENTOMBED, MALEVOLENT CREATION. Je to lavina, vichřice, tlak a energie. Vztek, který máme každý v sobě a jednou za čas musí ven. Pořádně si zařvat, vzít do rukou kladivo a zbourat zeď. Vyčistit si hlavu, vystřelit mozek z hlavy. To je hlavním účelem téhle desky a gentlemanům se to daří na výbornou. Hudba zde není nijak novátorská, ani objevná, ale zase na druhou stranu, kapele věřím každý riff, každou melodii, každý úder bicích. Zvuk, obal, produkce, vše je v nejlepším pořádku a netřeba je pitvat. Raději si užívám mrtvolnou atmosféru celé nahrávky. Představuji si malý klub na periferii města. Projít musíte ulicemi, kde vás můžou přepadnout i roztrhat na kusy. Pokud přežijete, dáte si pivo a pak skočíte do mosh-pitu. Osobně tak hudbu FOETAL JUICE vnímám. Je prostým faktem, že v dnešní šílené době je potřeba občas provést očistu svých myšlenek. Alba jako je "Grotesque" jsou k tomu určena. Řvu zase jednou z plných plic. Tančím do rytmu, muzika je mojí nedílnou součástí. Myslím si, že není třeba dalších slov, lepší bude, když si desku poslechnete. A to pořádně nahlas. Maniakální, agresivní death metalový stroj na zabíjení! Masakr v temné ulici!


Asphyx says:

We were always late. Same modus operandi every time. Young girl with a slit throat. In a dark alley, away from a busy crowd. Nobody noticed anything, yet everyone had lots of photos and videos. A man in a black hood, with a big knife in his hand. Fear was running through the streets, and the crazy bastard kept eluding us. He was getting more and more brazen and brutal. The hunter and his victims, the death that was his deliverance. Finally, he was torn to pieces by an angry mob. He was lynched and hung from the nearest lamppost. Inhumane, don't you think? Try telling that to the parents of the victims. 

I read a similar story and at some points I had to close the book. It was too mean and ugly. I listened to the new release by British maniacs FOETAL JUICE and swayed to the beat. When I go out tonight, I'll keep looking behind me. I'll be creeped out by the shadows and I'll keep turning up the volume on my browser. "Grotesque" is a death metal album that is as dirty and bloody as a street full of dead bodies.


We also have an interview with the band on our website (it is linked below the article, along with reviews of previous albums). This year the gentlemen continue their crazy metal ride. They pour sharp, uncompromising death metal into you, in the style of such bands as CANNIBAL CORPSE, VADER, MASTER, ENTOMBED, MALEVOLENT CREATION. It's an avalanche, a whirlwind, pressure and energy. The anger that we all have inside us and once in a while it has to come out. We have to scream, take a hammer in our hands and break down the wall. Clear your head, blow your brains out. That's the main purpose of this record, and the gentlemen are doing a great job of it. The music here is not innovative or revelatory, but then again, I trust the band with every riff, every melody, every drum beat. The sound, the cover, the production, everything is in the best order and there is no need to dissect them. I prefer to enjoy the deadpan atmosphere of the whole record. I imagine a small club on the outskirts of town. You have to walk through the streets where you can be ambushed and torn to pieces. If you survive, you'll have a beer and then jump into a mosh pit. Personally, that's how I feel about FOETAL JUICE music. It's a simple fact that in these crazy times, you need to purge your thoughts from time to time. Albums like "Grotesque" are meant for that. I'm screaming at the top of my lungs once again. I dance to the rhythm, music is an integral part of me. I think no more words are needed, it's better if you listen to the album. And loudly. A maniacal, aggressive death metal killing machine! Massacre in a dark alley!


about FOETAL JUICE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Human Beach Master 
02. Mountain Of Gore 
03. Legion Of The Grotesque 
04. Ghoul Amongst The Mouldering Dead 
05. Two Bongs Don't Make A Right 
06. Cunt Of The Litter 
07. Cemetery Leachate 
08. The Walking Groin 
09. Torn Apart 
10. F. K. E. O. 
11. Gruesome

band:
Ry - Guitar
Dez - Vocals
Rob - Drums
Lewis - Bass

neděle 17. prosince 2023

Recenze/review - DÉCEMBRE NOIR - Your Sunset | My Sunrise (2023)


DÉCEMBRE NOIR - Your Sunset | My Sunrise
CD 2023, Lifeforce Records

for english please scroll down

V některých místech je led již popraskaný. Utopenci se tak mohou alespoň trošku nadechnout. Sedím na břehu a dívám se na hejno krkavců, kteří krouží kolem. Koloběh přírody, život a smrt. Narodíme se v bolestech a celý život si s sebou neseme kříž svých předků. Pomíjivost, zrnko písku ve věčnosti. Tichý les, přízraky, které vylezou pokaždé, když poslouchám novou desku německých death doom metalistů DÉCEMBRE NOIR. Jsou pro mě kapelou pro dlouhé procházky zimní přírodou, jsou pro mě soundtrackem k pohřebním hostinám. 

Smutek a temné síla, chlad a bolest, to jsou hlavní charakteristiky hudby, kterou nám pánové předkládají i letos. Silné melodie, zdánlivě tichý hřbitov, s náhrobkem, na kterém si jednou přečtete i svoje jméno. Opět na mě dýchl ledový vzduch, zatuchlina a dotkla se mě samotná Smrt.


Pánové se pohybují ve stejných močálech, jako kapely typu MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, INSOMNIUM, SWALLOW THE SUN. Němci sice příliš nevystupují z předem nastavených mantinelů, ale rozhodně mají svůj vlastní výraz. Novinka na mě působí svěžím a zajímavým dojmem. Skladby jsou pestré, pokud bych byl malířem, charakterizoval bych je jako smutnou paletu do černé zahalených odstínů. Zvuk, obal, celková produkce a provedení jsou vybroušeny k dokonalosti. "Your Sunset | My Sunrise" je albem, které jsem nejčastěji poslouchal, když jsem si četl, když jsem se vrátil z dlouhých výletů bez konce. Je to právě podzimní a zimní počasí, které mi bylo pro společná setkání nejlepší kulisou. Koloběh přírody se spojil s jednotlivými motivy a pod nohama mi praskal čerstvý sníh. Nová deska mě donutila se zastavit, přemýšlet. Hudbu si neskutečně užívám, je pro mě nedílnou součástí. Je hrozně příjemné se v dnešním uspěchaném a povrchním světě zastavit, uklidnit svoje myšlenky. Chvíli nedělat nic, jenom přidávat hlasitost. Srovnat si všechno v hlavě, vychutnat si jednotlivé pasáže, zase jednou se nestydět za smutek, který nás každého občas přepadne. Nenadále a ze zálohy. Jako děsivý stín, který vás obejme a nepustí. Zase jsem si jednou uvědomil, co je v životě důležité. DÉCEMBRE NOIR dokázali na novince vytvořit spoustu pochmurných nálad. Byl jsem zase jednou můrou, která se snaží rozbít lampu. Smutný, depresivní doom death metal, který rozdrásá vaše duše!


Asphyx says:

In some places the ice is already cracked. Drowning people can breathe a little. I'm sitting on the shore watching a flock of ravens circling. The cycle of nature, life and death. We are born in pain and carry the cross of our ancestors with us all our lives. Transience, a grain of sand in eternity. The silent forest, the ghosts that come out every time I listen to the new album by German death doom metallers DÉCEMBRE NOIR. They are the band for long walks in the winter countryside, they are the soundtrack to funeral feasts for me. 

Sadness and dark power, coldness and pain, these are the main characteristics of the music that the gentlemen present to us this year. Strong melodies, a seemingly silent cemetery, with a tombstone on which you will one day read your own name. Once again, the icy air, the mustiness, and Death itself touched me.


The gentlemen are in the same swamps as bands like MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, INSOMNIUM, SWALLOW THE SUN. Although the Germans don't really step out of the pre-set boundaries, they definitely have their own expression. The novelty makes a fresh and interesting impression on me. The songs are colourful, if I were a painter I would describe them as a sad palette of shades shrouded in black. The sound, packaging, overall production and execution are polished to perfection. "Your Sunset | My Sunrise" is the album I've listened to most often when I've read when I've returned from long trips with no end in sight. It's the fall and winter weather that has been the best backdrop for me to get together. The cycle of nature merged with each motif and fresh snow crunched under my feet. The new record made me stop, think. I enjoy music immensely, it's an integral part of me. It's so nice to stop in today's hectic and superficial world, to calm my thoughts. To do nothing for a while, just turn up the volume. To sort everything out in your head, to savour the individual passages, to once again not be ashamed of the sadness that comes over all of us from time to time. Suddenly and out of the blue. Like a terrifying shadow that embraces you and won't let go. Once again, I realized what's important in life. DÉCEMBRE NOIR managed to create a lot of gloomy moods on their new album. I was once again a moth trying to break a lamp. Sad, depressing doom death metal that will tear your soul apart!



Tracklist:
01. Dead End: May
02. Against The Daylight
03. Your Sunset | My Sunrise
04. Sentimental Giants
05. Sleepwalker (In Yesterday´s Smoke)
06. Trivial Heart



Recenze/review - FEASTEM / INSISTENT - (2023)


FEASTEM / INSISTENT
2023, LP/CD/MC 2023, L’Inphantile Collective

for english please scroll down

Venku mrzlo a v ulicích se toulaly divné stíny. Oči upřené do obrazovek, cítil jsem z nich nenávist. Všichni se sešli v šíleném davu a měli ústa plná prázdných slov a vzteku. Šel z nich strach. Hledali nejslabší kus, další oběť. Rabování, násilí a nekonečná bolest. Vypnul jsem televizi i internet a schoval se do sklepa. Několik metrů pod zem, do temnoty a chladu. Frustrace a beznaděj musely ven. Zapnu hi-fi věž a vložím do přehrávače nové split českých INSISTENT a finských FEASTEM. Stačí několik prvních tónů a kapely mě chytí za vlasy a vytřou se mnou podlahu. Když grindcore, tak prosím v tomto provedení. Neexistuje svět okolo mě, v ulicích nejsou žádné stíny. Jsem jenom já a hudba.

Nebudu vám zde rozebírat podrobně jednotlivé skladby, ani se nebudu zaobírat produkcí a provedením. Obě smečky jsou natolik zkušené, že to ani není potřeba. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Pro mě je o hodně důležitější, že mě baví nové splitko poslouchat, že se k němu rád vracím. A to si prosím v tomto stylu opravdu hodně vybírám a jen tak něco se mi nelíbí. 

INSISTENT jsou skvělí v tom,  že je jejich grindcore temný a ošklivý, v určitých momentech s až death metalovým nádechem. Pokud máte rádi třeba takové NAPALM DEATH, NASUM, BIRDFLESH, jste tu správně. Tohle jsou zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, jak zabíjet hudbou. Jsou to šelmy na lovu, které když vás potkají, tak vás roztrhají na kusy. V jejich muzice je vztek, frustrace i šílenství. A tak si zase jednou říkám, že kdyby se lidé uklidnili u jejich skladeb a nechodili do nenávistného davu, bylo by nám všem o hodně lépe. Pánové se nebojí i lehce zvolnit, dodat technické pasáže, nechat vyniknout to, co jim jde nejlépe. Masivní tlak, nahrubo nasekanou tmu, totální masakr! Za mě hodnotím velmi vysoko a jejich část si opravdu užívám! Grindcore jízda přímo do pekla! 


FEASTEM jsou neurvalí, více punkoví. Také více potichu, ale to je jenom drobnost. Zmínit to ale musím, protože když split posloucháte v kuse, tak dojde při změně kapely i ke zvukovému skoku. Vše je víc zastřené, pokryté plesnivými pavučinami. Je to divoký tanec na ostrých čepelích čerstvě nabroušených nožů. Schválně si někdy zkuste pustit večerní zprávy a k tomu FEASTEM a uvidíte, jak na vás bude působit hudba doslova podmanivě. Finové se s ničím také moc nepářou, jdou přímo na věc. Nekompromisně, bez zbytečností. Je to rána sekyrou přímo do lebky. Také slyšíte, jak vám praskají kosti? Já ano, zavřený ve starém sklepě, zařazuji tohle splitko mezi nejhranější tento měsíc. Pokaždé, když potřebuji vyčistit hlavu a štve mě současný svět, pomáhá mi přežít. Agrese, blast beaty, totální divoká rvačka s vlastním svědomím. To jsou FEASTEM. 


Máte rádi grindcore? Myslím tím opravdu rádi? Potom je pro vás letošní split doslova povinností. Jasně, obě kapely nepřinášejí nic nového, neobjevují, ani nejsou ničím "progresivní". Jenže o to tady nejde. Slyším a cítím, že obě smečky do toho šly srdcem. Věřím jim každý tón, každou notu. A to pro mě bude vždy důležitější, než satan jaká dokonalost. Grindcore vám má nakopat zadky, měli byste být po poslechu rozervaní. A to já prosím pěkně jsem. Nezbývá, než oběma kapelám poděkovat za jejich hudbu a přidat znovu hlasitost. Venku mrzne a v ulicích se toulají divné stíny. Oči upřené do obrazovek, cítím z nich nenávist. Všichni se sešli v šíleném davu a mají ústa plná prázdných slov a vzteku. Strach už z nich dávno nemám. Pustil bych jim do ksichtu tohle skvělé splitko! Totálně temný grindcore, ohlodaný až na kost! 

Asphyx says:

It was freezing outside and strange shadows were wandering the streets. Eyes fixed on the screens, I could feel the hatred. They were all gathered in a maddened crowd, their mouths full of empty words and anger. Fear was coming from them. They were looking for the weakest piece, the next victim. Looting, violence and endless pain. I turned off the TV and the internet and hid in the basement. A few meters underground, in the dark and cold. Frustration and despair had to come out. I turn on the hi-fi tower and put in the player the new split of Czech INSISTENT and Finnish FEASTEM. Just the first few notes and the bands grab me by the hair and wipe the floor with me. If grindcore, then please in this version. There is no world around me, there are no shadows in the streets. It's just me and the music.

I'm not going to go into detail about each song here, nor will I go into the production and execution. Both packs are so experienced that it's not even necessary. Formally, everything is in the best order. For me, it is much more important that I enjoy listening to the new split, that I like coming back to it. And please, I really choose a lot in this style and just don't like anything.

INSISTENT are great at making their grindcore dark and nasty, with a death metal edge at certain points. If you like the likes of NAPALM DEATH, NASUM, BIRDFLESH, you've come to the right place. These are experienced musicians who know exactly how to kill with music. They're beasts on the prowl that will tear you apart when they meet you. There's anger, frustration and madness in their music. So once again, I think if people would calm down to their songs and not go into a hateful crowd, we'd all be a lot better off. The gentlemen aren't afraid to slow things down a bit, to add technical passages, to let what they do best shine through. Massive pressure, coarsely chopped darkness, total carnage! For me I rate very highly and I really enjoy their part! Grindcore ride straight to hell!


FEASTEM are more uncouth, more punk. Also more quiet, but that's just a small thing. I have to mention it though, because if you listen to the split all the time, there is a sonic jump when the band changes. Everything is more obscured, covered in mouldy cobwebs. It's a wild dance on the sharp blades of freshly sharpened knives. Try the evening news and FEASTEM sometime and see how the music literally captivates you. The Finns don't mess with anything too much either, they get straight to the point. Uncompromisingly, no frills. It's a hatchet blow straight to the skull. Can you hear your bones cracking too? I do, locked in an old basement, I'm putting this split in the top ten most played this month. Every time I need to clear my head and get annoyed with the world, it helps me survive. The aggression, the blast beats, the all-out savage brawl with your own conscience. These are FEASTEM.


Do you like grindcore? I mean really like it? Then this year's split is literally a must for you. Sure, both bands don't bring anything new, they don't reinvent, nor are they "progressive" in any way. But that's not the point. I can hear and feel that both packs have put their hearts into it. I believe every note, every note. And that will always be more important to me than satanic perfection. Grindcore is supposed to kick your ass, you should be torn apart after listening to it. And I'm pretty sure I am. I can't help but thank both bands for their music and turn the volume back up. It's freezing outside and there are strange shadows wandering the streets. Eyes fixed on the screens, I can feel the hatred. They're all gathered in a maddened crowd, their mouths full of empty words and anger. I'm not afraid of them anymore. I'd drop this great split in their faces! Totally dark grindcore, gnawed to the bone!


tracklist:

FEASTEM
Unending Slaughter
Shells
Disinformation Jesus
Autius
The Possibility of Life's Destruction (DISCHARGE cover)
Silence is Deafening (NAPALM DEATH cover)

INSISTENT
Separation
Overseer
Sickness
Furious
Ambush
Disgust
Oppressor

band FEASTEM:
Patrik Fält – bicí
Olli Nokkala – kytara
Petri Eskelinen – zpěv
Niko Lainas – baskytara

band INSISTENT:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý pátý - Po stopách předků


Příběh čtyř stý třicátý pátý - Po stopách předků

Babička vždycky říkala, že jde přes kopec. Znamenalo to, že se sebrala a zmizela na několik hodin v lesích. Párkrát jsem šel s ní. Nebyly to sice její rodiče, ty odpočívají v Českém lese, kousek od statku, kde vznikla knížka Hanýžka a Martínek, ale ona zalévala i hrob svého tchána a tchýně. Byla to moc hezká procházka a mě se do hlavy navždy vypálila vůně smrků a sváženého dřeva. Tahaly je koně, protože do některých míst se traktory nedostaly. Hou, hou, práskali chlapi bičem a zdravili uctivě. Někdo mě trošinku německý přízvuk, jiný zase polský. Přežili tu válku i komunisty. Většině lidí byla politiky u prdele, museli se nějak živit. Ale jako na každé vsi, staré křivdy nebyly nikdy zapomenuty. Poslouchám vyprávění a moje dětská fantazie pracuje na plné obrátky. Jako dnes, po letech, když vezmu na procházku svoji milou. Nejsem ale tak dobrým průvodcem, jako moje bábi. Prší a jsme totálně promoklí. Na kamenech to klouže a párkrát upadneme. Bouchnu se do kotníku a zakleju. V dálce zakřičí nějaký pták.

Konečně jsme v Zásadě, odkud pochází jedna větev mého otce. Jediná, kterou se mi zatím nepovedlo rozklíčovat. Jinak vím skoro všechno. Ptal jsem se prababičky i tetiček. Taky jedné moc chytré paní, která se zabývala genealogií. Říkala mi, jak každý hledá ve svém rodě šlechtice, ale je to většinou zbytečné. Česká šlechta, stejně jako církev, byla v historii systematiky ničena, vyháněna a nahrazována jinou. Z jedné čtvrtiny Žid, z jedné obyčejný český sedlák z Pojizeří. Z části mám geny řemeslníků z Klenčí pod Čerchovem a vypadá to i na nějakou tu německou krev. Jsem zkrátka obyčejná česká směs. Žádná sláva, ale mohlo to být horší. Sranda je, že manželka dohledala zatím jen španělskou větev od otce a srbskou od prababičky. Zajímavé je, že jsou všichni blonďatí, jak zákon káže. Otec o svém otci moc nemluvil. Já ho znám jako hodného dědu, ale ono to tak asi úplně nebylo. Každopádně, vím odkud pochází a měl by mít sestru. Napadlo mě, že když už jsme zase v Jizerkách, tak trošku popátráme. Koneckonců, je to svým způsobem i napínavé.

Je to malá vesnička, kde chcípl pes. Bývá tu dlouho sníh a žádná práce. Pár lufťáckých chalup, ale ne moc, spíš to jsou starý stavení, kam jezdí vnuci na rekreaci. Je tu jen kaple a v ní prázdno. Vyděsí nás malý statek, kde je děsný bordel a všichni jsou si neskutečně podobní. Mají velké hlavy, jsou zrzaví a dívají se takovým tím pohledem zombie. Jako když někdo v Texasu sjede z cesty a dojde mu benzín. Zamrazí mě v zádech, snad nepatří do našeho rodu? Uff. Na zvonku zahlédnu jiné jméno. To ještě nemusí nic znamenat, ale stejně se mi uleví. Hospoda je staré stavení. S balkonem, takhle se stavěly sokolovny. Nikdo si nás nevšímá a když už konečně přijde paní v zástěře, řekne nám, že tu nic nemají. Jako bychom je obtěžovali, byli vetřelci. Tohle na vsích nikdy nepochopím. Přinesli jsme vám peníze, přátelé, tak dávejte na stůl. Ale je prý jen vajíčko. Musí ale ke slepicím. Máme štěstí a dostaneme několik míchaných. Pokouším se zaplést hovor, ale není mi přáno. Jsou tu divný lidi. Každý si žije sám pro sebe. Chalupy na samotách, sem tam pár baráků u sebe. Velký psi a prázdno. Přesto mám pocit, že nás pořád někdo sleduje. 

Napadne nás, že bychom mohli začít na hřbitově. Je kousek za vsí, vlastně už v lese. Samá německá a polská jména, ve smrti jsme si všichni rovni. Vrzneme brankou a hledáme hrob se jménem, které nosím celý život. Nikde nic. Pak se jako nějaký duch zjeví snad stoletá paní. Opatrně se jí zeptám. Chvíli na mě kouká a pak ukáže směrem do rohu. Secvakne mi to, jako malý jsem tu opravdu byl. Teď už vím. Vydám se tam a ona za mnou zaskřehotá. Proč ho hledáš, chceš se pomstít na mrtvém? Úplně mě to vyděsí. Něco blekotám a ona hned, že jsem mu podobnej. Jsem rád, že mě drží blondýnka za ruku. Paní má totiž v očích takovou tu děsivou nenávist. To byla pěkná svině polská. Začne mi svítat. Koukám, národy tu nežily nijak v souznění. Naopak, každý si hleděl svého. Nemíchaly se mezi sebou. A pro Němce byl Polák horší, než Čech. To zase vím z vyprávění bábinky. Opatrně poděkuju a jsem trošku zklamaný. Celý život jsem si myslel, že mé jméno je spíše německé a ono ne. Těšil jsem se na předky ze Saska, třeba, na pradědka ze Švédska nebo něco takového.

Začne to všechno zapadat do sebe. Inu pohraničí, tady se to míchalo jak to šlo. Zbývá poslední šance. Dojet do Železného Brodu a tam se poptat na matrice. Jen kývneme oba, že je to dobrý nápad a já jsem hrozně rád, že už mám platební kartu. Je mi to ale prd platný, stejně musím na poštu pro peníze, v Brodě nebyl tenkrát žádný bankomat. Asi jsem zase jednou předběhl trošku dobu. Tady ale vše odsýpá jak má. V hospodě nám řeknou, že paní sedí v jiné hospodě, najdeme ji a je hrozně ochotná. Pomůže nám prolézt matriky a najít mého pradědu. Býval obyčejným truhlářem, živil se ale i jako dřevorubec. Jeho rodiče přišli kdysi z polského Kladska. Máme další cíl, usměju se na svoji budoucí ženu a mám takový ten pohled, že musím. Jenže nejdřív by to chtělo něco k snědku a nějaký nocleh. Hotel nad Jizerou se sám nabízí. Občas jsme sem jezdili s otcem na pstruhy. Na pytlačku, chytal je tak i kuchař, rovnou z okna hotelu. Dnes ale mají poloprázdno. Návrat do doby socialistické je až děsivý. Těžké závěsy, umakart, kdysi výstavní budovu komouši pěkně poničili. Ale postele mají čisté. Povídáme si dlouho do noci. Ještě nevíme, že zítra nás čeká šíleně dlouhý výlet.

On totiž nejede žádný vlak ani autobus. Musíme přes Pardubice, prosím. Cesta trvá šest hodin a i když vstaneme velmi brzy, do cíle dorazíme až kolem poledne. Vylezeme rozlámaní z vlaku a zrovna odbíjejí dvanáctou. Krásné, starobylé město, se spoustou uliček, kostely, gotickým mostem, barokní pevností, radnicí i židovským hřbitovem. My tedy jdeme rovnou na katolický, kde hledáme asi dvě hodiny. Nic. Zkusíme další hřbitov a zase nic. Na radnici se nám nechce, ale nakonec musíme. Mluvíme rukama nohama, žena to zkouší německy, ale chvilku to trvá. Pak zavolají takovou skoro šestnáctiletou dívku, která mluví jak česky, tak německy. Paráda. Nejdřív se tváří tak nějak puberťácky otráveně, ale nakonec ji naše dotazy zaujmou. Musíme vedle do archívu. Je to starý, hodně starý dům. Prý tu byl i slovutný Kosmas. Mě ihned začnou hlavou lítat myšlenky. To by bylo něco, potomek slavného kronikáře. Blondýnka hned, že to by bylo super, ale z omylu jsme vyvedeni vlastně během několika minut. Omyl, praděda a jeho rod byli obyčejní měšťané, s řemeslnými živnostmi. Zase ta práce se dřevem, truhlařina a tesařina. Prabábi zase odněkud z polí a luk. Takže normální krev, žádná modrá, jestli mi rozumíte. 

Možná jsem trošku zklamán, ale zase na druhou stranu si říkám, že to není tak špatný, jak to vypadá. Taky jsem mohl mít v rodě vrahy a nedejbože debily. Zapíšu si do tabulky a zeptám se, jak bych měl pátrat případně dál. Dnes už nic nestihneme, nechceme tu spát, jsme chudí studenti. Slečna nám neodpoví. Ale od známé genealožky po čase zjistíme, že bychom museli do archívů v klášterech. Tohle všechno ale za předpokladu, že budeme věřit záznamům. Některé jsou dávno zničeny a nikdy nevíte, jestli nebyl pradědek nemaželský dítě. Jen se o tom nevědělo. Ono také dřív ženy rodily od sedmnácti do čtyřiceti, někdy i deset potomků. Přežili ale sotva dvě, tři. Nebyla antikoncepce, ani dobrá poporodní péče. V Pardubicích se rozhodneme, že pojedeme rovnou do Plzně. Batohy si na chalupě vyzvedneme až příští týden. Bylo to náročné, i když hodně zajímavé. Vždycky mě zajímalo, odkud jsou moje kořeny. A jsem vlastně rád, že jsou úplně obyčejné. Po stopách předků se pak ještě několikrát vydala moje máma. Ale našla jen několik zajímavostí ze své strany rodu. jizersko-polskou větev už nikdo nikdy nezkoumal. Nedávno jsme viděli s manželkou film z Kladska a tak se myslím hodilo, trošku zavzpomínat. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. prosince 2023

Report, photos, video - HYPNOS, WELICORUSS, INNERSPHERE - Plzeň, club Divadlo pod Lampou - 15. 12. 2023


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Tradice se mají dodržovat. My death metalisté sice nechodíme moc do kostela a advent je pro nás spíše rouháním, ale co se týká koncertů, tak se každý rok před vánoci sejdeme a zavítáme (letos třeba) na HYPNOS. Stalo se již milou povinností si ukrátit čekání na opětovné narození jednoho z největších influecerů světa dobrou hudbou. V pátek jsem končil v práci, poslední email, poslední úsměv na kolegyni před dovolenou, poslední oběd a v půl jedné nastartovat auto, naložit cestou manželku a nakoupit, aby děti nepadaly hlady. Obyčejný den obyčejného chlápka, dalo by se také napsat. Až na jednou věc. Byl jsem zase trošku neklidný. Těšil jsem se na hudbu, na lidi, na pokec před koncertem, který se stal již dávno také skvělou příležitostí se ujistit, že alespoň někde je dnes svět ještě v pořádku. 

Převléknu se do křiváka, nazuji marteny. Vyslechnu si dobře míněné rady, které jsou vždy velmi oprávněné. Nemusím totiž nikam daleko cestovat, stačí nasednout na tramvaj a tak můžu dát o nějaké to pivo navíc. I stalo se. Klábosili jsme o letošních koncertech a hlavně o nových knihách. Vše připomínalo staré časy, reálný život, který dnes už moc lidí nežije. Neudělali jsme si v hospodě ani jedno selfie, nenahráli jsme ani jedno vtipné video, přesto jsme se nasmáli, zalykali se radostí a poměli se jako kdysi měšťané. Venku řádil mamon a nákupní horečka spolu s další vlnou covidu a my seděli a užívali si. Svět se opravdu na chvilku zastavil, zakonzervoval v normálnosti. Vše mělo pokračovat i nadále, když jsme dopili žejdlíky, zaplatili, došli si na mušle.

Platím vstup do Divadla pod Lampou a jsem tu zase po poměrně dlouhé době. Většinou opravdu cestuji vlakem, za hudbou a kamarády po celé republice. Někdy jsem již hodně unaven, ale musím, je to stále prokletí. Pokaždé se vždycky hrozně těším, až vypnu, až si zakřičím na oblíbené smečky, až budu stát dole pod pódiem a usmívat se. Možná jsme staří mamuti, možná je náš svět dávno mrtvý, ale my nemůžeme jinak. Kupujeme si trička a hudební nosiče, pijeme pivo a metal je pro nás hlavně zábava a relax. Pozdravím známé, prohodím pár slov. Ujistím se, že v tom stále nejsem sám. A potom, co si zase hrdlo proleji plzeňským, jsem v příjemném očekávání. Jako prvnička, jako panna, co čeká na svého milého nebo faráře. To tam nepiš, budeš vypadat jako blbec, ale já nemůžu jinak. Připadám si tak. Muzika je mojí součástí. První úder bicích, první ostrý riff a jsem zase v tom. 


INNERSPHERE - melodický death metal se spoustou dalších prvků. Doom, thrash, ale i kousky nasekaného blacku. Základem jsou zajímavé motivy a perfetkní souhra kytar. Hudba od téhle smečky mě baví dlouhodobě a líbí se mi i vývoj, jakým se kapela vydala. Je zajímavé sledovat jejich cestu. Kluci na sobě hodně pracují a zároveň si zachovávají takovou tu hravost, radost z muziky jako takové. Stojím dole pod pódiem a cítím, že mě jejich vystoupení zcela pohltilo. Vznášel jsem se zase jednou na krvavých vlnách a neskutečně si všechno užíval. INNERSPHERE v sobě vždycky měli takový zvláštní náboj, temnou energii. Páteční koncert nebyl výjimkou. Bylo to opět mocné, velmi dobře zahrané a se spoustou nápadů, které mi zněly v hlavě ještě dlouho poté, co jsem už byl na pivu. Skvělá práce, gentlemani!




INNERSPHERE - melodic death metal with many other elements. Doom, thrash, but also pieces of chopped black metal. Interesting motifs and perfect interplay of guitars are the basis. I've been enjoying the music from this pack for a long time and I like the way the band has evolved. It's interesting to follow their journey. The guys are working hard on themselves while maintaining that playfulness, the joy of music itself. Standing down below the stage, I feel completely absorbed by their performance. I was once again floating on bloody waves and enjoying everything immensely. INNERSPHERE have always had this strange charge to them, a dark energy. Friday's concert was no exception. It was once again powerful, very well played and with a lot of ideas that echoed in my head long after I had already had a beer. Well done, gentlemen!

WELICORUSS - pohani, symfonici a black metalisté, které vidím podruhé v životě. Ruské ozvěny z daleké Sibiře a také hudba, kterou normálně moc neposlouchám. Jsem zkrátka z jiného těsta. Nemám naposloucháno a tak napíšu jenom jediné. Po formální stránce bylo vše v nejlepším pořádku. Kluci jsou dobří muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát a dělají to velmi dobře. Jenom není jejich tvorba mojí krevní skupinou. Nechme tedy raději mluvit fotky. 





WELICORUSS - pagans, symphonists and black metallers that I see for the second time in my life. Russian echoes from far Siberia and also music I don't normally listen to much. I'm just from a different dough. I haven't listened to it so I will write only one thing. Formally, everything was fine. The guys are good musicians who know exactly what and how they want to play and they do it very well. It's just that their music is not my blood type. So let the photos do the talking.

HYPNOS - pokaždé, když poslední roky moravské bardy někde vidím, vzpomenu si na jeden starý příběh o démonech. Ti na sebe brali různé podoby. Kluci, v čele s nejen českou legendou Brunem, působí v osobním kontaktu velmi příjemně a inteligentně. Jakmile ale vylezou na pódium, stanou se z nich zrozenci temnoty. Jejich death metal má jasný rukopis i výraz a smrdí sírou. Pánové přijeli do Plzně ve velmi dobré formě. Trošku jsem se bál změny bubeníka, ale vzhledem k tomu, že jsem již kapelu v této sestavě viděl, nebyl jsem překvapen. Sataroth bubnuje trošku jiným stylem, než Pegas, ale na celkový dojem to nemělo žádný vliv. Naopak, vše znělo opět velmi temně, syrově. Jako návštěva starého hřbitova, ve kterém potkáte dávno padlého kněze. Nevěřte modlám! Poslouchejte death metal a buďte ortodoxní! Moje kosti byly rozdrceny na prach a nezbývalo nic jiného, než zase po nějak době propadnout peklu. Byl to jako vždy profesionální výkon s divokým a živočišným přívlastkem navíc. Vynikající výlet na onen svět!







HYPNOS - every time I see Moravian bards somewhere in the last years, I remember an old story about demons. They took on different forms. The guys, led by not only Czech legend Bruno, seem very pleasant and intelligent in personal contact. But once they get on stage, they become the spawn of darkness. Their death metal has a clear signature and expression and smells of sulfur. The gentlemen came to Pilsen in very good shape. I was a bit afraid of the change of the drummer, but since I had already seen the band in this line-up, I was not surprised. Sataroth drummed in a slightly different style than Pegas, but it had no effect on the overall impression. On the contrary, everything sounded very dark and raw again. Like visiting an old graveyard where you meet a long fallen priest. Don't believe the idols! Listen to death metal and be orthodox! My bones were crushed to dust and I had no choice but to go to hell again after a while. As always, it was a professional performance with a wild and animalistic extra touch. An excellent trip to the other world!


Návštěvnost byla vynikající. Klub byl zcela zaplněn. Zvuk se mi zdál v pořádku a k organizaci nemám žádných námitek. Celkově se jednalo o velmi vydařenou akci po všech stránkách. 

Za pár dní zapálíme svíce a uklidníme svoje myšlenky. Sejdeme se u vánočních stromků, obejmeme své milé. Vzpomeneme si na ty, kteří neměli tolik štěstí jako my. Na nemocné, na oběti válek a démonů. Je vcelku jedno, komu jak, kdy a v co věříte. My jsme si kdysi svoji víru vybrali. Až utichnou zvony, zalezu si do svého koutku a budu vzpomínat. Na to, jaký tenhle rok byl, co mi dal a vzal. Jaké jsem zažil koncerty, festivaly, kolik jsem potkal skvělých lidí. Páteční seanci řadím k tomu nejlepšímu, co jsem tento rok zažil. Těm, kteří se o to zasloužili, patří velký dík. Jak říká jeden můj kamarád: "Někdo jezdí na drahé dovolené, jiný chodí za děvkama, další si kupuje zbytečné věci. No a my máme metal, koncerty, trika a kámoše, se kterýma je vždycky radost zahrozit dole pod pódiem". S těmito slovy usínám a jsem rád, že jsem zase jednou vyrazil. Odpočívejte v pokoji! Tradice se mají dodržovat, jsou totiž jistotou, záchytným bodem v dnešním zmateném světě. Děkuji za přečtění a mějte se co nejlépe. 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine