DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 12. prosince 2023

Rozhovor - MARTYRDOOM - Starodávný doom death metalový rituál, u kterého se vám rozpadnou kosti v prach!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Polska - MARTYRDOOM.

Odpovídal Greg (kytara), děkujeme!

Recenze/review - MARTYRDOOM - As Torment Prevails (2023):

Ave MARTYRDOOM! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Greg: Hailz! Děkujeme za milá slova o nové desce a děkujeme, že jste nás pozvali! Vím, že je to klišé, ale pro nás je druhé album určitě vyzrálejší a promyšlenější. Je určitě ucelenější než Grievous Psychosis, nemá znovu nahrané skladby a jen asi dvě byly napsány před více než pár lety. Takže je to pro nás pořád poměrně čerstvé. Taky bych řekl, že je víc naštvaná a posmutnělá.

„As Torment Prevails“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MARTYRDOOM?

Greg: Některé skladby byly docela staré (Garden of Flesh, Festering Existence), ale většina nové desky vznikla v letech 2021 a 2022. Z vnějšího pohledu to vypadá, jako bychom nové album psali šest let, ale mezi změnou sestavy, pandemií a časem na pouhé hraní živých koncertů - pro nás jsou to spíš dva roky. Jakmile se soustředíme, v podstatě každý druhý týden má někdo návrh na novou skladbu. A takhle jsme psali materiál - někdo přinese pracovní verzi skladby a my ji společně zpracujeme. I když "As Torment Prevails" vyšlo teprve nedávno, už jsme začali psát nový materiál.


Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Greg: Díky! Jsem opravdu rád, že to takhle dopadlo, protože jsme se kvůli tomu během mixování dost vztekali. Většinu alba jsme nahrávali ve studiu Chróst, které bylo v roce 2000 dost známé pro všechny velké popové a rockové hvězdy. Majitel, Winicjusz Chróst - kytarista legendární polské kapely Breakout, bohužel v roce 2020 zemřel. Rodina se rozhodla, že jeho legendární studio by nemělo zůstat zavřené, a umožnila Sociakovi, aby v něm působil jako rezidentní inženýr. Díky tomu jsme mohli album nahrát na plně analogové a lampové aparatuře, což se promítlo do zvuku.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Memento Mori a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Ryszard Wojtyński. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Greg: Když jsme vydávali "Grievous Psychosis", spolupracovali jsme s Ryszardem Wojtyńskim a věděli jsme, že chceme jeho grafiku pro "As Torment Prevails". Když souhlasil, poslali jsme mu hrubý mix nových skladeb spolu s texty. Krátce jsme si popovídali o tématech alba (smutek, truchlení, násilí) a našich oblíbených obalech alb a on na jejich základě vytvořil olejomalbu. Poslal nám návrh obrazu s vysvětlením, co bude dělat dál, my jsme přidali pár poznámek o tom, co se nám tam líbí nebo co tam vidíme. Následovalo odhalení a upřímně řečeno jsme byli šokováni tím, co udělal. V podstatě předčil naše očekávání ohledně obalu, a to do té míry, že každý člen kapely má kopii obrazu doma zarámovanou.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Greg: Upřímně řečeno, z mého pohledu většina "větších" nebo spíše rozpoznatelných kapel hraje buď black metal, nebo něco s ním kombinovaného. Nebo jinou variaci na Behemoth z éry 2000. Samozřejmě máme i skvělé undergroundové kapely a labely, ale řekl bych, že ty jsou většinou přehlíženy v moři průměrných blackmetalových kapel, které jsou další odbočkou toho, co v současnosti dělají Mgła nebo Furia. Rozhodně vám závidím vaši scénu, hlavně festivaly! Byl jsem na Brutal Assaultu tak čtyřikrát nebo pětkrát a samozřejmě nesmíme zapomenout na Mekku každého maniaka extrémní hudby - Obscene Extreme! Tam jsem byl asi pětkrát nebo šestkrát a vždycky se tam cítím jako doma.

Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MARTYRDOOM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Greg: Vznikla jako každá jiná kapela, kterou tvoří sedmnáctiletí kluci. Začali jsme jako Deathlust v roce 2010, jako skupina kamarádů, kteří chtěli hrát metal. Začali jsme hrát covery Metallicy, Sepultury, Nunslaughter a Hellhammeru, a když jsme začali psát vlastní materiál, přiklonili jsme se spíš na stranu death metalu. Naše hudba se vyvíjí s námi a s tím, co posloucháme nebo jsme poslouchali - našli jsme se v death/doomu a už to zůstalo. Řekl bych, že hlavní inspirací (která není tak zřejmá jako typické deathmetalové inspirace, které můžete slyšet) pro celý Martyrdoom je cokoli, co udělal Tom Warrior. Líbí se nám jeho přístup k hudbě, který dává na první místo emoce a to, že i ty nejjednodušší zvuky mohou vytvořit zvukový chaos. Co se týče budoucnosti, kdo může říct? Už jsme začali psát nový materiál a podle toho, co můžeme v tuto chvíli říct - bude více downtuned a méně schematický. Snažíme se opustit schéma skladeb položené jako ABABC a snažíme se trochu experimentovat. Samozřejmě to neznamená, že chceme jít progresivní cestou, spíš chceme opustit psaní "písniček".


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Greg: Myslím, že odvádíš skvělou práci! Trochu si děláme propagaci sami, ale nejsme tak moc na sociální sítě. "Trh" je přesycený a (alespoň pro nás) je opravdu únavné prodírat se tisíci novými vydáními každý měsíc. Co se týče našeho podílu na podpoře scény, samozřejmě chodíme na různé koncerty (možná ne tak často, jak bychom chtěli, ale co, takový je život) a kupujeme merch od našich kolegů. Víme, že to dělají z nadšení, stejně jako my.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MARTYRDOOM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Greg: Jak už jsem řekl v předchozí otázce, nejsme zrovna fanoušky sociálních médií. V případě streamovacích služeb je považuji za pohodlí. Nebo spíše jako nutné zlo. Pokud nejste přítomni ve streamovacích službách, neexistujete. Když se nad tím zamyslíte, je docela blbost, že musíte platit různým společnostem (které jsou vlastněny streamovacími službami) za "privilegium" umístit tam svou hudbu. Mezitím se megalabely nechávají propagovat Spotify (nebo jakýmkoli streamováním), takže fronta může jít nahoru. Podle mě snůška nesmyslů. Ale hej, aspoň má naše hudba šanci dostat se k širšímu publiku. Na druhou stranu jsem z generace, která začala objevovat hudbu stahováním MP3 a čtením online zinů a blogů. Ale samozřejmě, jak jsem dospíval, začal jsem si prostě kupovat hudbu a merch od umělců, které jsem chtěl podpořit. A to pokračuje dodnes - používám streamovací služby, ale vždy se budu snažit podporovat umělce, které chci. Ať už tím, že půjdu na koncert, nebo si koupím jejich věci přímo od nich, ne od vydavatelství. Možná si dělám iluze, ale myslím si, že fanoušci extrémního metalu vždycky podporují hudbu, kterou mají rádi.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Greg: Často žertuji, že death metal je ta nejlepší věc, která mě kdy potkala, haha. Pro mě jsou podstatou death metalu syrové, nespoutané emoce, které s hudbou přicházejí. I ve "středním" death metalu je pořád cítit agrese, kterou v žádném jiném žánru nemáš. Nevím, jak je to s filozofií a životním stylem, ale myslím, že i ten hraje v mém životě velkou roli, protože je ve mně zakořeněn už mnoho let. Určitě můžu říct, že mám rád, že deathmetalová scéna je taková pohodová.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MARTYRDOOM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Greg: Napsat nějaký nový materiál, aby fanoušci nemuseli čekat dalších šest let na nové album, haha. Ale vážně, v příštím roce budeme pravděpodobně propagovat As Torment Prevails, uděláme nějaký merch a možná se pokusíme vydat desku na vinylu. Žádné konkrétní plány zatím nemáme.

Člověče, v zahraničí jsme nikdy nehráli - pokud by někdo chtěl, abychom přijeli, tak jsme otevřeni pozvánkám. A jsme levní! Zahrajeme za benzín, trávu a chlast.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „As Torment Prevails“ zase narvat do hlavy!

Greg: Díky, chlape! Rád jsem si s tebou popovídal. Podporuj death metal i nadále!

Recenze/review - MARTYRDOOM - As Torment Prevails (2023):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 11. prosince 2023

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023)


GRAVEHAMMER - Bones to Harvest
CD 2023, Fucking Kill Records (GER) / Kellerassel Records (GER) / Rotting Misery Records

for english please scroll down

Tajemné symboly, žhnoucí do tmy. Vstup je jenom na pozvánku. Vybraní jedinci, s temnou jiskrou v oku, pořádají každou noc tajné rituály plné krutostí, krve, násilí a vyvolávání sil z onoho světa. Navenek krásní a úspěšní, mají ale i druhou, zvrácenou stránku. Falešné úsměvy se ve tmě změní v šílený škleb. Své oběti pohřbívají hluboko pod zem, do starých katakomb. Aby je nikdo nikdy nenašel. Aby nikdy nenalezli klid. Možná až letos, kdy vstali ze svých rakví, aby se pomstili. Někde v těchto místech musela vznikat i prvotina německých tmářů GRAVEHAMMER. 

Jedná se o kapelu, která bezezbytku ctí starodávné postupy a pořádky. Obraťte všechny kříže směrem dolů a modlete se k padlým svatým. Hraje se zde přesně pro mě i pro všechny, kteří byli kdysi v devadesátých letech prokleti. Až navěky amen! Rituál může znovu začít!


Pánové se volně inspirovali v metalovém pravěku. Pokud máte rádi staré nahrávky třeba takových GRAVE, NIHILIST, ENTOMBED, BOLT THROWER. Není to ale jenom death metal, který zde zazní. Ze skladeb je slyšet i black metalová nálada s doomovou příměsí. Zkrátka a jednoduše, na své si přijde každý staromilec. Osobně mě potom album zaujalo hlavně tím, že GRAVEHAMMER nejsou jen další obyčejnou retro kapelou v řadě. Nezapomnělo se na dobrý, prašivý a uvěřitelný zvuk, na parádní stylový obal, ale hlavně cítím takovou tu pradávnou prašivinu a plíseň, které se podle mě nedají moc naučit. Musí být vaší součástí, musíte hudbě věřit. "Bones to Harvest" se povedlo na výbornou. Nemám žádných námitek. Naopak, rád a často se vydávám na místa, o kterých vím, že zde v historii probíhaly krvavé oběti. Do starých chrámů, do nekonečných chodeb podzemí. Lidé se v průběhu času příliš nezměnili, stále nás objímá zlo, špína a temnota. Němci vzali dávno pohřbené rakve, exhumovali je a udělali to se zkušenostmi a elegancí starých hrobníků. Vy si tak můžete vychutnat songy, které jsou chladné a zároveň hoří jasným plamenem. Není to ale jenom deska pro pamětníky, ocenit by ji mohli i všichni ostatní, kteří se rádi a často procházejí na opuštěných hřbitovech. Zapalte svíce, připravte oltář, nebude to dlouho trvat a přijdou k vám démoni. Pokud budete poslouchat "Bones to Harvest", tak na to vemte jed. Syrové, temné, divoké black death metalové rouhání, které není z našeho světa! Kult smrti!


Asphyx says:

Mysterious symbols, glowing in the dark. Admission is by invitation only. Every night, selected individuals, with a dark sparkle in their eye, hold secret rituals filled with cruelty, blood, violence and the summoning of forces from the other world. Outwardly beautiful and successful, they have another, twisted side. Fake smiles turn into mad grins in the dark. They bury their victims deep underground, in old catacombs. Never to be found. Never to find peace. Perhaps not until this year, when they rise from their coffins to take revenge. Somewhere in these places must have been the birthplace of GRAVEHAMMER. 

This is a band that honours ancient practices and orders to no end. Turn all crosses upside down and pray to the fallen saints. Playing here is just right for me and all those who were once cursed in the 90's. Forever and ever, amen! The ritual can begin again!


The gentlemen were freely inspired by the metal prehistory. If you like old records like GRAVE, NIHILIST, ENTOMBED, BOLT THROWER. But it's not only death metal that can be heard here. From the songs you can hear also black metal mood with doom admixture. In short, there is something for every old-timer. Personally, the album caught my attention mainly because GRAVEHAMMER are not just another ordinary retro band in the line. They haven't forgotten the good, dusty and believable sound, the awesome stylish cover, but mainly I feel that ancient dirt and mould, which in my opinion can't be taught much. It has to be part of you, you have to believe in the music. "Bones to Harvest" was a great success. I have no complaints. On the contrary, I like and often go to places where I know there have been blood sacrifices throughout history. Into the old temples, into the endless corridors of the underground. People haven't changed much over time, evil, filth and darkness still embrace us. The Germans took long-buried coffins, exhumed them, and did it with the skill and elegance of the old gravediggers. So you can enjoy songs that are both cool and burning with a bright flame. But it's not just a record for memorialists, it could be appreciated by anyone else who enjoys and frequents abandoned cemeteries. Light the candles, prepare the altar, it won't be long before the demons come to you. If you listen to "Bones to Harvest", take poison for that. Raw, dark, savage black death metal blasphemy that is not of our world! Death cult!


Tracklist:
01. From Glory To Oblivion 
02. Self-Righteousness Breeds Torture 
03. Relics Of A Dying Breed 
04. Peace Above - Death Below 
05. Nails To The Coffin Of Divinity And Grandeur 
06. Triumphator 
07. Immoral Penitence (Flagellanten) 
08. The Stench Of Eternal Putrefaction 
09. Via Dolorum

Recenze/review - OSSUARY - Stellar Annihilation (2023)


OSSUARY - Stellar Annihilation
CD 2023, Awakening Records

for english please scroll down

Jsem zvyklý na různé podivné zvuky, jsem zvyklý na neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Dělám hrobníka již přes třicet let a za tu dobu jsem zažil spoustu zajímavostí. Všechny byly zahalené do temnoty a obyčejného smrtelníka by pěkně vyděsily. Jenže já poslouchám death metal, já si vybírám jenom hroby, které mi mohou vydat dobrou hudbu. Tentokrát jsem se vydal na dlouhý výlet do Kolumbie. OSSUARY, kapela, o které jsem již na našich stránkách psal. Pánové jsou zde s novou deskou a musím rovnou napsat, že se jedná o velmi dobrý zahnívající obřad.

Zombie zase jednou vylézají z děr a tančí do rytmu. Zběsile a divoce. Opadává jim maso od kostí a děje se to v šílených rytmech nového alba "Stellar Annihilation". Pokud máte chuť, vydejte se se mnou a s kapelou na misi do záhrobí. Potkáte na ní duše zemřelých i své vlastní démony. 


Pánové se volně inspirovali u kapel jako DEATH, PESTILENCE, TERRORIZER, CANNIBAL CORPSE. A udělali to velmi zkušeně a elegantně. Já vím, v současné době je podobných smeček všude velké množství, ale kolumbijským šílencům jejich morbidní práci zkrátka věřím. Možná za to může parádní plesnivý zvuk, možná obal, ale hlavně spousta skvělých nápadů, u kterých nadskakují víka od rakví. Troufám si tvrdit, že do téhle hrobky se budu rád a často vracet. Mám totiž pocit, že znovu a znovu prosévám mezi prsty prach, který tu zůstal po prokletých. Pánové sice nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale nové album není jen dobře odvedeným řemeslem. Slyším ze skladeb i něco navíc, něco temného a chladného. Kapele se povedlo přenést mě na staré pohřebiště, mezi dávno rozpadlé hroby. Na náhrobcích jsou napsána samá známá jména. Zavedou mě do rohu, hned vedle hřbitovní zdi. Je tu i mé jméno. Je na čase ulehnout do své rakve. Líbí se mi přístup, celkový dojem i atmosféra, které z desky slyším. Jsi prach a v prach se obrátíš. Krutost, síla, odhodlání, touha ničit hudbou. Tohle všechno zde naleznete a mě nezbývá, než hodnotit velmi vysoko. A hlavně! Mě baví "Stellar Annihilation" poslouchat a rád se k němu vracím. Mraky jsou černé a dotýkají se země. První blesk, první ostrý riff. Mrtvoly se začínají hýbat ve svých hrobech. Vše je v nejlepším pořádku. Starý, prašivý smrtící kov z dávno opuštěných pohřebišť! Masakr v márnici!


Asphyx says:

I'm used to all sorts of strange noises, I'm used to the insistent feeling that I'm being watched. I've been a gravedigger for over thirty years, and I've seen a lot of interesting things in that time. All of them shrouded in darkness, and they'd scare the living daylights out of a mere mortal. But I listen to death metal, I only choose graves that can give me good music. This time I took a long trip to Colombia. OSSUARY, a band I've already written about on our website. The gentlemen are here with a new record and I must write straight away that it is a very good rotting rite.

Once again the zombies come out of their holes and dance to the beat. Furious and wild. The flesh is falling off their bones and it's happening to the crazy rhythms of the new album "Stellar Annihilation". If you feel like it, join me and the band on a mission to the afterlife. You'll meet the souls of the dead and your own demons.


The gentlemen were inspired by bands like DEATH, PESTILENCE, TERRORIZER, CANNIBAL CORPSE. And they did it very skilfully and elegantly. I know, there are a lot of similar packs everywhere nowadays, but I simply trust the Colombian madmen for their morbid work. Maybe it's the awesome mouldy sound, maybe it's the cover art, but mostly it's a lot of great ideas that make coffin lids pop. I dare say I'll be returning to this tomb happily and often. I feel like sifting through the dust left by the damned again and again. The gentlemen are not inventing anything new or revolutionary, but the new album is not just a well done craft. I hear something extra from the songs, something dark and cold. The band has managed to transport me to an old burial ground, amongst long decayed graves. The tombstones are inscribed with well-known names. They'll lead me to a corner, right next to the cemetery wall. My name is there. It's time to lie down in my coffin. I like the approach, the overall feel and the atmosphere I hear from the plaque. You're dust and you'll turn to dust. Cruelty, strength, determination, the desire to destroy with music. You can find all this here and I have no choice but to rate it very highly. And above all! I enjoy listening to "Stellar Annihilation" and I love coming back to it. The clouds are black and touch the ground. The first flash, the first sharp riff. The dead begin to stir in their graves. Everything is in perfect order. Old, dusty death metal from long-abandoned burial grounds! Massacre in the morgue!



Recenze/review - OSSUARY - Addicted to Human Flesh (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/07/recenzereview-ossuary-addicted-to-human.html


Tracklist:
01. Freezing Souls (Intro) 
02. Arrival 
03. Demons Of The Universe. 
04. Chaos Awakening. 
05. I’m An Experiment. 
06. Temporary Vitrification 
07. Deadly Immolations. 
08. Contact. 
09. New Alliance. 
10. Chants 
11. Nothing Orbit (Outro)

band:
Juan Esteban Sanchez - Guitars
Brahiam Valencia - Vocals / Bass
Julian Vega Zapata - Drums



neděle 10. prosince 2023

Recenze/review - VARATHRON - The Crimson Temple (2023)


VARATHRON - The Crimson Temple
CD 2023, Agonia Records

for english please scroll down

Přinesl jsem další oběť. Musel jsem, před démony není úniku. Stál jsem ve starém opuštěném chrámu a přemýšlel, co se zde odehrávalo. Historie byla otištěna do kamenných zdí. Pustil jsem si nové album legendárních řeckých black metalistů VARATHRON a začaly se přede mnou odehrávat prastaré příběhy plné smrti, násilí, bolesti a strachu. Oběti zavřené v dřevěných klecích, jejich prosebné pohledy, nadšení, když mohly být zabity jako první. Je tu dobrá akustika a tak se zde nové album "The Crimson Temple" vznáší jako křídla padlých andělů. 

Psát o kapelách jako je tato je velmi těžké. Každý známe syrové počátky téhle smečky, sledujeme její vývoj a každý fanoušek má rád jiné období. Minulé album "Patriarchs of Evil" z roku 2018 jsem poslouchal velmi rád a často jsem se k němu vracel. Dodnes jsem fascinován jeho atmosférou (recenze je odkazována dole pod článkem). Letos se pánové vydali dál po své temné cestě a znovu rozvinuli své nápady. Novinka je velmi povedenou záležitostí. 


Nebudu troufale k někomu VARATHRON přirovnávat. Vzhledem ke statusu jejich jména se to nesluší. Líbí se mi, že si kapela stále zachovává i v nových skladbách drive a sílu, takovou tu temnou a vznešenou energii, kterou mám u nich tolik rád. Vše je postaveno na silných, chladných melodiích, mocném vokálu a drtivých bicích. Přidávány jsou potom různé válečné zpěvy, epické sbory, i šílené rytmy. Řekové jsou možná letos více čitelnější a přehlednější, ale to jim na síle rozhodně neubralo. Naopak! Jejich pradávná energie, posbíraná ve starých chrámech i pohřebištích, lépe vynikne. "The Crimson Temple" je dalším velmi povedeným výletem do temné historie. Je opředena pavučinami, mýty a legendami. Skladby jsou velmi dobře napsány, je pro mě vyloženě radost každé společné setkání. Klaníme se s kapelou stejným modlám. I když většinou poslouchám trošku jiný styl, kdysi dávno, v metalovém pravěku jsem si tuhle skupinu velmi oblíbil. Stále jsem věrným fanouškem a nehodlám na tom nic měnit. Ani nemusím, protože pánové i letos odvedli perfektní práci. Teď už jenom zbývá si ověřit, jak fungují nové songy naživo. Nejlépe v nějakém starém chrámu, mezi hrobkami starých válečníků. Přinesl jsem další oběť. Musel jsem, před démony není úniku. Historie je otištěna do kamenných zdí i do téhle nahrávky. Starý, bezbožný, zlověstný melodický black metal! Temné mýty znovu ožívají!


Asphyx says:

I made another sacrifice. I had to. There's no escape from demons. I stood in an old abandoned temple and wondered what had happened here. History was imprinted on the stone walls. I put on the new album by legendary Greek black metallers VARATHRON and ancient stories of death, violence, pain and fear began to unfold before me. The victims locked in wooden cages, their pleading looks, their elation when they could be killed first. The acoustics are good here and so the new album "The Crimson Temple" soars like the wings of fallen angels. 

It's very hard to write about bands like this. We all know the raw beginnings of this pack, we've watched it evolve and every fan likes a different era. I enjoyed listening to the previous album, 2018's "Patriarchs of Evil", and have returned to it often. To this day I am still fascinated by its atmosphere (review linked at the bottom of the article). This year, the gentlemen have gone further down their dark path and developed their ideas once again. The novelty is a very accomplished affair.


I won't be bold to compare VARATHRON to anyone. Given the status of their name, it's unbecoming. I like that the band still retains drive and power in their new songs, that dark and sublime energy that I like so much about them. Everything is built on strong, cool melodies, powerful vocals and crushing drums. Then various war chants, epic choruses, and crazy rhythms are added. The Greeks may be more clear and uncluttered this year, but that certainly hasn't taken away from their power. On the contrary! Their ancient energy, gathered in ancient temples and burial grounds, stands out better. "The Crimson Temple" is another very good excursion into dark history. It is shrouded in cobwebs, myths and legends. The songs are very well written, it's a real pleasure for me every time we meet together. The band and I worship the same idols. Even though I usually listen to a slightly different style, back in the metal prehistory I liked this band a lot. I'm still a loyal fan and I'm not going to change that. Nor do I have to, because the gentlemen did a perfect job this year as well. Now it's just a matter of checking out how the new songs work live. Preferably in an old temple, among the tombs of old warriors. I've made another sacrifice. I had to, there's no escape from demons. History is imprinted on the stone walls and on this recording. Old, unholy, sinister, melodic black metal! Dark myths come alive again!


Recenze/review - VARATHRON - Patriarchs of Evil (2018):

tracklist:
1. Ascension
2. Hegemony of Chaos
3. Crypts in the Mist
4. Cimmerian Priesthood
5. Sinners of the Crimson Temple
6. Immortalis Regnum Diaboli
7. To the Gods of Yore
8. Shrouds of the Miasmic Winds
9. Swamp King
10. Constellation of the Archons

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý čtvrtý - Beton a železo


Příběh čtyř stý třicátý čtvrtý - Beton a železo

Sedíme v kuchyňce na koleji a debatujeme o tom, co budeme dělat. Nakonec se shodneme na výletě. Ihned začne dělat svačiny a já obstarám mapu. Hrozně to prožíváme. Jako nějaký staří turisté. Líbí se mi, jak je praktická. A klidná. Načepuju vodu do lahve a dělám, že jí dávám napít jako ptáčkům do volátka. Pocintám jí tričko, což vede k tomu, že se zase ztratíme v peřinách. Má to za následek ještě lepší náladu a taky poměrně velké zdržení. Ale nevadí, máme den jen pro sebe. Co si mezi těmi všemi návštěvami rodičů a brigádami přát víc? Jsou to také chvíle, které si pak pamatuji, mám je zafixované v hlavě a stanou se milou vzpomínkou. Ono taky, kdybych vám popisoval každodenní rutinu, tak by vás to nebavilo. Mám napsané v sešítku, kudy a kam máme jít. Dojedeme tramvají číslo čtyři na konečnou a pak se touláme v lesích. Tentokrát ne kolem rybníků, ale vezmeme to víc nahoru. Prolezeme menší vesničky, v Chotíkově si dáme na návsi pivko a oběd. Jsou tu nebývale milí. Taková klasika s utopenci, dobrým pivem a gulášem. Jsme unaveni jídlem a tak raději zase zmizíme do polí.

Všechno kvete, dokonce vidíme i mladé králíky. Je najednou spousta světla a slunce a po dlouhé zimě si libujeme, když sedíme na mezi a jen tak filozofujeme o životě. Je to spíše líný výlet, nic náročného, ale o to ani nešlo. Museli jsme zmizet ze šedi města, z neustálých návštěv hospod. Už mi začalo připadat, že se někteří lidé neustále opakují. Taky, co si budeme povídat, nikoho moc nezajímají problémy těch druhých. Naslouchat umí málokdo. Copak o to, kamarády máme dobré, ale jak se to napárovalo, tak jsou u stolu převážně svobodní a nezadaní. Občas si říkám, že chápu, proč jsou sami. Mluví jen o sobě, o svých věcech. Působí to nesympaticky. Z některých necítím ani touhu mládí. Ale nechme to stranou, drbání mám dost ve škole. I když jsem převážně mezi klukama, jede to tam jak na pavlači. Možná byste se divili, co někteří řeší. Nevím pak kam s očima, mlčím a většinou i odcházím. Už se nemusím kamarádit s každým, stačí mi pár přátel, na které je spolehnutí. Ještě nevím, že nakonec odejdou z Plzně úplně všichni a zůstaneme tu úplně sami.

Jdeme borovým lesem, voní tu smůla, projdeme borůvčím. Les mi připomíná Český ráj, kousek od Boleslavi. Nikdo tu není, jak je krásně, tak asi všichni makají na chalupách nebo nakupují. Potkáme rozhlednu Krkavec, už jsme tu byli, ale teď je otevřená i terasa. Pivo je opět jasnou volbou. Koukáme do kraje, sem tam přijede nějaký cyklista, ale to ještě jezdívali jen nadšenci, žádné davy s náramky na rukou. Jezdí spíše pro radost, než na výkon. Pozdravíme se a je nám doporučena jedna cesta. Na Strženku, hezky lesem. Vyrazíme, jen co dopijeme a já udělám pár fotek na památku. Fotím na černobílý film a když po letech vidí fotky naše děti, tak nám říkají, jestli jsme vyrůstali za války. Zabloudíme, ano, v lesích kousek od Plzně zabloudíme a narazíme na kus močálu s potokem, kam se zabořím, když nesu svoji vyvolenou. Padáme do bahna, jsme špinaví, ale nakonec se ve smíchu vydrápeme na kopec. Ještě, že jsem dala svačinu do batohu, říká. Na pařezu nám chutná paštika a vejce jako mana nebeská. Nikde nikdo, jen srnka se přišla přesvědčit, jestli jsme v pořádku. 

Strženku najdeme, ale až po nějaké době, ještě se několikrát prodíráme křovím a mezi hustým porostem. Konečně turistické značky, vypadá to, že jsme šli úplně na druhou stranu. Sedíme na břehu rybníka a kocháme se pohledem na hladinu. Sem tam vyskočí nějaký kapr, aby se nadechl. Vezmeme to asfaltkou nahoru, aniž bychom věděli, že se vlastně vracíme zpět. U úlů, které jsou tam dodnes, to otočíme, tentokrát správným směrem a vylezeme nahoře na Košutce. Chceme jít na autobus, aby nás zavezl do města, že bychom jako dali ještě nějakou večeři a pořádně si to užili, ale zaujme mě plakát na jednom sloupu. Tady, uprostřed betonu a železa, na čtyřiceti tisícovém sídlišti, hrají black metal. Názvy kapel neznám, ani je neumím přečíst, ale to vůbec nevadí. Jen se kouknu na svoji milou, jestli souhlasí. Nejdřív se netváří, ale nasadím pohled štěněte, který jsem se naučil od svého psa a nakonec kývne. Dobře. Sejdeme dolů a potkáme Remus. Jsme na místě. Zaplivaná hospoda, ze které je dnes country klub, ale vcelku pitelné pivo a několik potemníků tu už sedí u stolu. Mají hrát nějaké polské kapely. 

Když jdu na záchod, zahlédnu plakáty na předchozí akce i budoucí. Vypadá to, že bych sem mohl někdy zavítat. Návštěvnost je sice nic moc, ale pod pódiem není rozhodně prázdno. Špatné je, že si jména kapel nepamatuji. Ne, nebyli to Behemoth, kteří zde také hráli, ale nějací jejich souputníci ano. Warpainty, rychlost a temnota. Všechny tři skupiny si neskutečně užiju. Fakt paráda. Masakr jak má být. Chodím pro pivo a betona. A vidím, že to moji drahou polovičku moc nebaví. Zeptám se proč a ona, že tohle je už na ní moc, že postrádá melodie. Kývnu souhlasně hlavou, její názor chápu. Být to před pěti lety, asi bych ji opustil, protože moje holka musela poslouchat to samé, co já. Jenže jsem trošinku dospěl. Ne zase moc, to se nebojte, ale už jsem byl tolerantnější. Když vylezeme ven, tak zrovna nějaký blacker zapaluje popelnici před jedním vchodem. Jdeme raději bokem, cestou potkáme policii. Vezmeme to Karlovarskou, sejdeme až k zoo. Přes řeku Mži a park, pak skrze Jižák, až na Bory. Na kolej přijdeme totálně zmožení a máčíme si nohy ve studené vodě. Protože to byl den plný přírody, metalu, betonu a železa. 

Měl jsem tenkrát hroznou touhu plavat venku. Dávno před sociálními sítěmi, jen tak si zaplavat. Půjdeš se mnou,  zeptám se druhý den ráno? Šla, protože mě považovala za blázna a nechtěla, abych se někde utopil. Hodím do žebradla plavky a jedeme. Přestoupíme na jedničku a na konečné chvilku bloudíme. Na Kameňáku si všimneme, že za hodinu otevírají. Vlezu do vody, plavu tam a zpátky, dělám, že mi je vedro, i když mi srdce tepe ve zběsilém tempu. Pivko si pak zasloužím. Probíráme včerejšek, posloucháme vyprávění turistů i místních pejskařů, kteří si dávají na terase jedno a buřta pro hafana. Včera někdo zapálil popelnici na Košutce, doslechneme se. Ale prý je chytili. Nějací satanisti nebo co. Vím to od dcery. Její soused volal policajty. Doufám, že si je pěkně podají, řekne jedna stará paní a vypadá hodně krvelačně. Kdyby black metalisty viděla, asi by je rovnou roztrhala na kusy. Dopijeme a jdeme zase pěšky. Touláme se sídlištěm, zase zabloudíme. Nahoru do kopce, mezi školami, mezi pískovcovými sochami. Tuny betonu a železa. Kilometry asfaltu a zeleně. Na podobném, i když o hodně menším místě jsem vyrůstal, tak mi nepřijde nijak děsivé. Je tu vzduch a klid. Vlastně by se dalo říct, že se mi tady líbí víc, než ve městě. Ne vážně, kousek od lesa a rybníků, nemusíš ani nikam na ves, všechno máš po ruce.

Ani jeden nejsme z vesnice, tak nás nějaký domek ani moc neláká. Stačí mi chalupa, na které většinou jenom dřu. Trmácím se spoustu kilometrů, abych sekal, řezal, udržoval. Pro pár klidných chvilek, ale je to náročné. Probíráme všechno dokola, naši budoucnost. Plánů máme hodně, mnoho jich ani nedopadne, ale základ tu je. Chceme být spolu. Každé období má v sobě něco jiného. Počáteční zamilovanost a spousta zážitků a dobrodružství. Radost z malých dětí, jejich puberta a jednou snad i stáří. Zatím ale zase dorazíme k Remusu, hodně jsme si zašli a dokonce jdeme kolem spálené popelnice. Osobně nemám rád žádnou formu vandalismu, přijde mi to jako neúcta k těm, co něco vytvořili, ale tentokrát mi to přijde trošku legrační. Babičky, postávající kolem, kroutí nevěřícně hlavami, jejich trvalé se natřásají a když mě uvidí, kývají řepami ještě více. To jsou oni, ty satanisti. Vůbec jim nedojde, že blondýnka je oblečená spíše sportovně. Nemá to cenu, už dávno jsem to vzdal. Nebudu nikomu nic stále dokola vysvětlovat. Vezmeme to po hlavní, až dolů do města. Kolem nás sviští auta, stovky aut a je na nás toho ruchu moc. Mezi betonem a železem bylo tišeji, zeleněji. Dorazíme na kolej a na bar ani nejdeme. Máme toho plný kecky.  

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. prosince 2023

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023)


CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Domů jsem se vracel až pozdě večer. Mraky byly nízko a slunce dávno zapadlo. Zdánlivé ticho lesa mě objímalo jako mrtvá milenka. Přízraky vylézaly ze stínů a pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Samota těla i duše. Létal jsem v oblacích, toulal se v zamrzlých močálech na onom světě. Potkával jsem mrtvá těla, zmrzlá na kost. S vyděšenými tvářemi, s prázdným pohledem. Když jsem potom přišel domů a četl si ve starých knihách, tak jsem u toho poslouchal novou desku finských death doomařů CONVOCATION. 

Ti mě umí vždy pohřbít zaživa, dostat na druhou stranu, za mlhavou oponu všedních dní. Kývám se spokojeně do rytmu. I letos se totiž jedná o hudbu, která nejlépe vynikne v mrazivých dnech, mezi dlouhými stíny. V pochmurném čase, kdy se příroda kolem ukládá ke spánku a démoni tančí mezi zasněženými hroby. 


Již jsem to psal mnohokrát. Dobrý doom metal musí být zahraný od srdce. Musíte věřit každému tónu, muzika vám musí proniknout hluboko do podvědomí. I letos se mě mrazí v zádech a užívám si smutné a záhadné melodie. "No Dawn for the Caliginous Night" je albem, které v sobě má zvláštní melancholickou náladu, která lze velmi těžko vyjádřit slovy. Lepší je jen tak sedět a poslouchat a nebo se procházet zmrzlou zasněženou krajinou. Jakoby se do songů otisklo ticho temných lesů, starých pohřebišť. Finové mají velký talent na to, napsat skvělé motivy. Novinka je v rámci žánru velmi pestrým albem. Kapela čerpá ze široké palety vlivů od kapel jako MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. Zároveň mají svůj jasný a originální rukopis. Dívali jste se někdy na řeku v zimě? Kusy ledu, vznášející se na vlnách, světlo, odrážející se od hladiny a někdy i utopené tělo, které konečně nalezlo klid. Je zajímavé, jaké představy se ve mě probouzí, když tuhle desku poslouchám. Pro mě je to jasný důkaz, že se nahrávka opravdu povedla. Podepisuji vám to vlastní krví. Neznám nic lepšího, než návrat z dlouhého výletu v lesích do vyhřátého domu. Dívám se na oheň v krbu a nasávám pach smutku i smrti. CONVOCATION mě i letos omotali pavučinami a přesvědčili o tom, že je velmi příjemné být jejich fanouškem. Padám po zádech do hlubiny, umírám a znovu se rodím. Všechno se vrací v kruhu a smrt je zase jednou velmi blízko. Temný, mrazivý doom death metalový opus! Pochmurná symfonie smrti!


Asphyx says:

I didn't get home until late in the evening. The clouds were low and the sun had long since set. The apparent silence of the forest embraced me like a dead lover. Ghosts crawled out of the shadows and fresh snow crunched under my feet. Solitude of body and soul. I flew in the clouds, wandering in the frozen swamps of the other world. I met dead bodies, frozen to the bone. With frightened faces, blank stares. Then when I came home and read in my old books, I listened to the new album by Finnish death doomsters CONVOCATION. 

They can always bury me alive, get me to the other side, behind the foggy curtain of everyday life. I sway contentedly to the rhythm. Again this year, this is music that stands out best on frosty days, between long shadows. In the gloomy time, when nature around is going to sleep and demons are dancing among the snowy graves.


I've written this many times before. Good doom metal must be played from the heart. You have to believe in every note, the music has to penetrate deep into your subconscious. I'm getting chills this year too, enjoying the sad and mysterious melodies. "No Dawn for the Caliginous Night" is an album that has a strange melancholic mood that is very hard to put into words. It's better to just sit and listen or walk through a frozen snowy landscape. It's as if the silence of dark forests, old burial grounds, is imprinted on the songs. The Finns have a great talent for writing great themes. The new album is a very varied album within the genre. The band draws from a wide range of influences from bands like MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. At the same time, they have their own clear and original handwriting. Have you ever looked at the river in winter? Pieces of ice floating on the waves, light reflecting off the surface and sometimes a drowned body that has finally found peace. It's interesting the images that come to me when I listen to this record. For me, it's a clear proof that the record is really good. I'm signing it with my own blood. I don't know anything better than returning from a long hike in the woods to a warm house. I look at the fire in the fireplace and I take in the smell of sadness and death. CONVOCATION have wrapped me in cobwebs again this year and convinced me that it is very pleasant to be a fan. I fall on my back into the depths, I die and am born again. Everything comes full circle and death is once again very close. A dark, freezing doom death metal opus! A grim symphony of death!


about CONVOCATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Graveless Yet Dead 
02. Atychiphobia 
03. Between Aether And Land 
04. Lepers And Derelicts 
05. Procession

Recenze/review - ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023)


ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Moje noční můry mě zavedly opět do shnilých močálů. Kolem se vznáší krvavá mlha a přízraky šeptají slova o nekonečné smrti a utrpení. Můžete zde potkat těla utopenců, vznášejících se ve smradlavé vodě. Jakmile jednou přejdete řeku Styx, jakmile jednou propadnete peklu, tak už není návratu. Abych přežil v dnešním zkaženém světě, tak potřebuji hudbu, které je neméně temná, záhadná a zlá. Jako mraky nad městem, jako ozvěny ze starých pohřebišť.

ABYSALL RIFT mě pozvali na starý záhrobní rituál. Sedl jsem si do chladného pokoje, zhasl všechna světla a zapnul jsem play. Ihned se mi na zeď začal promítat pradávný černobílý film. Moje fantazie pracovala na sto procent a já postupně zjišťoval, že tohle je přesně death metal ušpiněný doomem, který mám tolik rád. Musel jsem ven, do shnilých močálů.


"Extirpation Dirge" je albem, které působí jako děsivé zjevení. Pánové sice uctívají klasické a tradiční smrtící postupy ve stylu třeba takových IMMOLATION, DISEMBOWELMENT, ale velmi vkusně a inteligentně přidávají i ozvěny progresivních kapel ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století (GOBLIN, KING CRIMSON, ELOY). Posluchač tak dostane nebývale pestré a zajímavé album, které roste každým dalším poslechem. Je jako nějaká jedovatá rostlina, která vás postupně zcela pohltí. Už nikdy se nedostanete z jejího sevření. Stáhne vás do hlubin. Budete se zmítat, ale budete zcela paralyzováni. Alespoň tak jsem se cítil já, během všech společných setkání s těmito tmáři. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak je vše v absolutní pořádku. Líbí se mi, že na to jde kapela přeci jen jinak, odlišně, má svůj vlastní výraz a obličej. V dnešní době to není vůbec lehké. Není divu, pod touto smečkou jsou podepsáni zkušení a velmi talentovaní muzikanti. Tajemno, černá magie, dlouhé stíny plné chladu a strachu. Připadám si jako v nějaké morbidní galerii. Líbí se mi, že i přesto, že pánové rádi a často ve skladbách experimentují, zachovali si čitelnost a jasné motivy. Když poslouchám tuhle desku, tak nějak podvědomě vím, že existuje ještě jedna dimenze, jiný, temnější svět, druhá strana, do které když vstoupíte, tak už není návratu. Letos jsem zažil několik skvělých hudebních překvapení a ABYSSAL RIFT patří mezi ně. Vynikající album po všech stránkách! Pradávné, děsivé rituály plné death metalu, doomu a smrtících ozvěn z mlhavých močálů věčnosti!


Asphyx says:

My nightmares took me back to the rotten swamps. A bloody fog hovers around and ghosts whisper words of endless death and suffering. You can see the bodies of drowned men floating in the stinking water. Once you cross the River Styx, once you've gone to hell, there's no going back. To survive in today's wicked world, I need music that is no less dark, mysterious and evil. Like the clouds over the city, like the echoes of old burial grounds.

ABYSALL RIFT invited me to an old grave ritual. I sat down in a cold room, turned off all the lights and turned on the play. Immediately an ancient black and white film began to project on my wall. My imagination was working at 100% and I was gradually discovering that this was exactly the doom-stained death metal I love so much. I had to get out, into the snowy swamps.


"Extirpation Dirge" is an album that feels like a terrifying revelation. Although the gentlemen worship classic and traditional death methods in the style of such bands as IMMOLATION, DISEMBOWELMENT, they also tastefully and intelligently add echoes of progressive bands from the sixties and seventies of the last century (GOBLIN, KING CRIMSON, ELOY). The listener thus gets an unprecedentedly varied and interesting album that grows with each successive listen. It's like some poisonous plant that gradually engulfs you completely. You will never get out of its grip. It pulls you down into the depths. You'll be tossed around, but you'll be completely paralyzed. At least that's how I felt during all my encounters with these darkies. As far as the sound, the packaging and the overall performance is concerned, everything is absolutely fine. I like the fact that the band is going about it in a different way, with its own expression and face. It's not easy these days. No wonder, under this pack are signed experienced and very talented musicians. Mystery, black magic, long shadows full of cold and fear. I feel like I'm in a morbid gallery. I like the fact that even though the gentlemen like to experiment and often experiment in their compositions, they have maintained legibility and clear themes. When I listen to this record, I somehow subconsciously know that there is another dimension, another, darker world, another side that once you enter, there is no going back. I've had some great musical surprises this year and ABYSSAL RIFT is one of them. An excellent album in all aspects! Ancient, eerie rituals full of death metal, doom and deadly echoes from the misty swamps of eternity!


Tracklist:
01. The Plague 
02. The Rune 
03. The Magister 
04. The Scourge 
05. The Eye 
06. The Mourning

Written and recorded by Matt Auxier
Guitars, bass, vocals and synths by Matt Auxier
Drums played and recorded by David Mahoney
Mixed and mastered by Will Killingsworth at Dead Air
Cover art by Jessi Nihil
Design & layout by MA

pátek 8. prosince 2023

Recenze/review - XOTH - Exogalactic (2023)


XOTH - Exogalactic
CD 2023, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Když jsem jako mladý četl staré autory sci-fi, představoval jsem si současný svět jako inteligentní civilizaci, která se bude mít díky novým technologiím velmi dobře. Myslel jsem si, že budu jezdit na dovolenou na Měsíc a místo mě budou pracovat roboti. Nevím, kde se stala chyba, ale poslední roky mi připadá, že nás spíše obejmula temnota z vesmíru. Možná jsem se kdysi já i páni spisovatelé mýlili a čeká nás už jenom tma, války a nekonečné utrpení. Než se tak ale stane, můžeme si pustit nahrávky, jako je ta od amerických maniaků XOTH. 

Jedná se o moderněji pojatý metal, ve kterém lze vystopovat prvky thrashe, deathu, blacku, ale i spoustu technických a lehce progresivních pasáží. Výsledný koktejl je velmi neklidný, zvláštní a zajímavý. Kapela vás vezme na výlet do jiných dimenzí. A dělá to velmi elegantně a zkušeně. 


Abyste jejich novinku "Exogalactic" pochopili, je nutné si hned na začátku ujasnit, že se nejedná o dnes tolik častou kopii věcí minulých. Pánové sice čerpají v metalové historii, ale vše kombinují a spojují tak, že výsledkem jsou velmi zajímavé kompozice. Na své si tak přijdou fanoušci třeba takových DISSECTION, REVOCATION, DEATH, EMPEROR, BAL-SAGOTH, VOIVOD, VEKTOR. Zvuk i obal jsou v pořádku a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Výsledný koktejl bude možná pro někoho zpočátku méně stravitelný, ale doporučuji dát nahrávce čas. Po nějaké době vyniknou jednotlivé nuance a vše se usadí. Budete se vznášet, létat vesmírem a když na vás zaútočí vetřelci, tak jim pustíte tuhle nahrávku a oni se přidají na vaši stranu. Je to svým způsobem zvláštní, neotřelá muzika, kterou když pochopíte, tak se vám doslova zadře pod kůži. Alespoň já jsem to tak měl. Novinka je pestrá a opravdu zajímavá. Je to jízda, od začátku až do konce. Kapela vám nedá vydechnout. Možná jsme opravdu nakonec jenom druh, určený k vyhubení. V závěru je to asi jedno. Myslím si, že podobné desky, jako je "Exogalactic", tu zůstanou i po apokalypse. Budou zakonzervovány a uloženy pro další, snad lepší druhy,  které jednou naší planetu osídlí. Jedná se přesně o hudbu, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Má slova totiž nestačí. Thrash, black death metalové šílenství! Temné fantazie z vesmíru!


Asphyx says:

When I read the old science fiction authors when I was young, I imagined the current world as an intelligent civilization that would do very well thanks to new technologies. I thought I'd be going on holiday to the moon and robots would be working in my place. I don't know where the mistake was made, but in recent years it seems to me that we have been rather embraced by the darkness of space. Maybe I and the writers were wrong once upon a time, and all that awaits us is darkness, wars and endless suffering. But before that happens, we can listen to records like this one from American maniacs XOTH. 

This is a more modern metal, in which we can trace elements of thrash, death, black metal, but also a lot of technical and slightly progressive passages. The resulting cocktail is very restless, strange and interesting. The band takes you on a trip to other dimensions. And it does it in a very elegant and experienced way.


In order to understand their new release "Exogalactic", it is necessary to clarify from the very beginning that it is not a copy of things past that are so common nowadays. Although the gentlemen draw on metal history, they combine and combine everything in such a way that the result is very interesting compositions. Fans of such bands as DISSECTION, REVOCATION, DEATH, EMPEROR, BAL-SAGOTH, VOIVOD, VEKTOR will find it to their liking. The sound and the cover are fine and you can concentrate on the music itself. The resulting cocktail may be less digestible for some at first, but I recommend giving the recording time. After some time, the nuances will stand out and everything will settle down. You'll be floating, flying through space, and when the aliens attack you, you play this recording and they'll join your side. It's a strange, novel music in its own way, and when you understand it, it literally gets under your skin. At least I did. The novelty is varied and really interesting. It's a ride, from beginning to end. The band won't let you breathe a sigh of relief. Maybe we really are just a species destined for extinction after all. In the end, I guess it doesn't matter. I think records like "Exogalactic" are here to stay after the apocalypse. They'll be preserved and saved for the next, hopefully better species that will one day inhabit our planet. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Because my words are not enough. Thrash, black death metal madness! Dark fantasies from outer space!


Recenze/review - XOTH - Interdimensional Invocations (2019):


Album Credits:

All music by Xoth
All lyrics by Xoth and Mike Dreyer:

tracklist:
1. Reptilian Bloodsport (Bennett, Salvo, Sturgill, & Dreyer)
2. Manuscripts of Madness (Dreyer, Sturgill, Bennett, & Salvo)
3. Sporecraft Zero - (Sturgill & Dreyer)
4. The Parasitic Orchestra - (Salvo & Sturgill)
5. Saga of the Blade (Sturgill & Dreyer)
6. Reflective Nemesis (Salvo)
7. Battlesphere (Bennett, Sturgill, & Dreyer)
8. Map to the Stars, Monument to the Ancients (Salvo & Sturgill)

Recorded June-August 2023
Camano Island & Seattle, Washington

Produced by Ben Bennett & Xoth
Engineered by Bennett, Adler, Sturgill, Salvo, & Joe Cincotta
Mixed by Joe Cincotta at Full Force Studio
Mastered by Julian Silva at On Air Mastering

Artwork by Shindy Reehal at Shindy Design
Layout Design by Jeremy Salvo
Logo by Christopher Horst at Horst Type Foundry
Logo Treatment by Jeremy Salvo
Photography by Nate Phelps

Xoth is:
Tyler Sturgill: Guitar & Vocals
Woody Adler: Guitar
Ben Bennett: Bass
Jeremy Salvo: Drums

KNIŽNÍ TIPY - Otázka viny - Jørn Lier Horst (2023)


Otázka viny - Jørn Lier Horst
2023, Kniha Zlín

Horstovy knihy jsou trošku jinými severskými detektivkami, než je běžné. Žádná přehnaná brutalita a dokonalí vrazi, kteří maji skoro až zázračné schopnosti. Naopak, vše je neskutečně syrové, svým způsobem velmi smutné. Možná to bude tím, že autor opravdu pracoval jako kriminalista. Většina vražd je totiž smutným vyústěním frustrací, pomstou a někdy také nešťastnou náhodou. Tentokrát otevřeme 17 let starý případ, pachatele tehdy chytili. Jenže pak začnou chodit anonymní dopisy. Vypadá to, že něco je špatně. Tady se autorovi povedlo opravdu navodit tak reálně temnou atmosféru, že jsem nad knihou neustále přemýšlel. Dokonce jsem se chvílemi přistihl, že jen tak sedím, koukám do zdi a hlavou se mi míhá spousta myšlenek na to, kam se bude děj ubírat. Míval jsem potom vždycky hroznou radost, když jsem se trefil a býval smutný, když ne. Nečekejte žádný geniální šestý smysl vyšetřovatele. Naopak, na vše se musí přijít postupně. Děj ubíhá víceméně pomalu a detektiv se vydá spoustou slepých uliček. Je to hodně o trpělivosti a určitě to odpovídá víc realitě, než většina dnešních, často za vlasy přitažených kriminálek. 

Měl jsem nedávno narozeniny. To vám člověk trošku vzpomíná. Nějak na mě padla nostalgie a s knihou jsem byl čím dál tím raději. Zavřít se před světem, jen do své ulity. Jenom já, hudba a Otázka viny. Byl to vlastně hrozně hezký dárek, je znát že mě mí blízcí znají. Venku bylo sychravo, koneckonců, v podobném počasí jsem se prý kdysi narodil. Chvílemi už kolem poletoval sníh a já přemýšlel, kdo je vlastně vrah? William Wisting je přesně tím druhem hlavního hrdiny, který je mi opravdu sympatický. Jenom mě mrzelo, že si ode mě nenechal poradit. Ne fakt, mě se dokonce zdály sny. Ráno jsem se budil zmatený a nevěděl, co je pravda a co ne. Musel jsem se potom vždy vrátit o několik stránek zpátky, abych se ujistil. No, co vám budu, nelze jinak než knihu doporučit. Pokud opravdu rádi čtete, tak rozhodně. Je to trošku jiný druh, odrůda severské krimi, ale rozhodně zajímavá. Poslední roky jsou pro mě ve znamení nových knih. Kupuju jich opravdu hodně a mám většinou šťastnou ruku. Občas mi někdo poradí, doporučí, ale jinak jednám hodně instintivně. S Otázkou viny jsem chybu rozhodně neudělal.

V promo materiálech uváději, že je případ zahalen v mlze iluzí. Popis je přesný a dokonale vystihuje to, co se v příběhu odehrává. Seděl jsem v křesle, poslouchal novou desku AETERNUS. Ti hrají black metal s deathem a oba styly jsou spojeny velmi zručně. Deska má dokonale podmanivou atmosféru. Stejně jako tahle kniha. Nějak se mi to všechno spojilo dohromady. Stává se mi to poslední roky často. Je to pro mě odpočinek. Radost. Vždycky mě to uklidní. Chodím všude pěšky, pokaždé se mi rozproudí krev v žilách. Musím se potom vždycky vydýchat a je to pro mě jako rituál, meditace. Otřu si brýle, vyvětrám a rodina chodí kolem mě a usmívá se. Táta bude zase vyšetřovat. Dělají si legraci, ale myslí to dobře. Moc dobře ví, o co jde. Čtou totiž také. U nás doma to bývalo vždy zvykem. Já vím, už jsme asi v téhle době neustále blikajících obrazovek jiní, ale nám to nevadí. Víme dávno své. Vyhrazuji si právo vůdce smečky číst nové knihy jako první. Má to jednu nevýhodu. Musím mlčet, než si všichni také novinku přečtou. S Otázkou viny jsme byli spokojeni všichni. 

Autor má vystudovanou kriminalistiku, filozofii a psychologii. A z jeho knih je jeho rozhled hodně znát. Postupné odhalování a rozkrývání mi připomíná v některých momentech archeologii. Jen se neodkrývají jednotlivé vrstvy prachu a hlíny, ale lidských myšlenek. A ty bývají někdy hodně temné. Skvělý a překvapivý je i závěr a rozuzlení. Zkrátka a dobře, hrozně mě zase jednou bavilo "vyšetřovat". Je asi pravdou, že pro někoho bude všechno až moc rozvláčné. Jenže takové odhalení vraha bývá. Nabyl jsem dojmu, že se tenhle případ klidně mohl stát. Není na něm nic neuvěřitelného. Ani jednou jsem si neříkal, že je to hloupost, že takhle nikdo neuvažuje. Dokonce i vyšetřovatel je jen obyčejný člověk. Mimochodem, tentokrát se v příběhu objeví jeho dcera jen tak mimochodem, nijak mu s případem nepomáhá. V ostatních dílech této série tak činí a to někdy dost zásadně. To jen abyste věděli. 

Asi by to chtělo nějaký závěr. Mě napadá snad jediné. Pokud máte rádi klasické detektivky, které by se mohli stát i ve vašem sousedství, tak si Otázku viny klidně kupte. Zklamáni rozhodně nebudete. Jen nečekejte hektolitry krve na každé stránce, děsivého maniaka ani detektiva - supermana. Mě tenhle přístup vyhovuje. Možná je o hodně syrovější, protože mu můžu věřit. Jsem dodnes velmi překvapen a mile nadšen, jaký mají u vás moje knižní tipy ohlas. Potkávat na koncertě lidi z různých koutů republiky, kteří mě po setu death metalové kapely odchytí a doporučí mi nějakou knížku nebo mi poděkují, je pro mě neopakovatelný zážitek. Je skvělé, že čtete! Díky moc za všechno. Opravdu si toho vážím. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odsouzený vrah. Anonymní dopisy. Nebezpečná hra, ve které jde o všechno. William Wisting si od zločinu neodpočine ani během dovolené. Když mu přijde anonym odkazující na dávno vyřešenou vraždu sedmnáctileté dívky, rozhodne se případ přezkoumat. Zdá se, že něco nesedí… a další dopisy to potvrdí. Vrchního komisaře se zmocňuje nepříjemný pocit, že s ním tajemný pisatel manipuluje jako s loutkou. Podaří se mu odhalit jeho identitu a motiv? A co když vše souvisí i se současným zmizením další mladé ženy? Pravda je zahalená v mlze iluzí – Wisting ji však hodlá najít za každou cenu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine