Můžeme se tvářit, že neexistuje, můžeme před ní zavírat oči. Ale stejně nakonec vyplave na povrch. Jako mrtvola z řeky, jako krev na hladinu. Smrt opravdu existuje. Žádná umělá neosobní krematoria na tom nic nezmění. Rozdíl mezi fikcí a realitou poznáte, když vám někdo zabodne nůž do břicha. Pokud máte plné zuby pozérských kapel v lesklých magazínech a oceňujete na extrémní hudbě spíše realitu, energii a tlak, tak bych pro vás měl jeden tip. WALKING CROPSE pochází ze Švédska a rozsekají vás na malé kousky.
Pánové hrají grindcore, ale nebojí se ani death metalových chvilek morbidní poezie. Kapela nepoužívá žádný filtr na to, aby byla hezčí, víc sexy a aby jim dámy házely kalhotky na pódium. Naopak, poslech "Our Hands, Your Throat" připomíná spíše návštěvu starých jatek, na kterých se zabíjelo ještě postaru. Sekerou přímo mezi oči.
Na zdech je zaschlá krev a všude je cítit bolest a strach. Mám neodbytný pocit, že mě za chvilku naporcují do salámu. Švédi zde museli svoji novou desku nahrávat, jinak to nevidím. jestli máte rádi kapely jako ROTTEN SOUND, FUCK THE FACTS, BATHUB SHITTER, TERRA BUILDER, SPURN, ANTIGAMA, ERNIA, tak dávejte velký pozor! Hraje se zde hlavně pro vás i pro všechny nadšené amatérské řezníky a patology. Správný grindcore musí bolet, musí vás po něm pálit vnitřnosti. WALKING CROPSE tohle všechno umí a přidávají ještě obrovskou porci zkaženého masa navíc. Je to jízda od začátku do konce. Nekompromisní nářez, ale také spousta chladných a temných nálad a atmosféry. Netřeba diskutovat o zvuku, ani o obalu. Vše je perfektní a krásně se hodí k hudbě, kterou nám tihle maniaci předkládají. Songy v sobě mají potřebnou sílu a drive, vztek a nakumulovanou nenávist ke všemu živému. Prostým faktem je, že vás "Our Hands, Your Throat" spálí na popel, zničí a extrahují vám všechny zuby z pusy. Nevím, jestli jste na tom někdy stejně jako já, ale mě když je úzko a padá na mě splín ze současného světa, tak potřebuji podobnou hudbu, abych přežil. Svět totiž není jen nepřetržité pásmo krásných reklam, ale má i svoji odvrácenou tvář. Hnusné mučírny, války a zvrácené jedince, kteří vám dokáží ze života udělat peklo. Tuhle nahrávku bych pouštěl do ksichtu všech hajzlům. Temný, zničující grindcore, která vám rozdrtí obličej na krvavou kaši!
Asphyx says:
We can pretend it doesn't exist, we can turn a blind eye to it. But it will still surface eventually. Like a corpse from the river, like blood on the surface. Death does exist. No amount of artificial, impersonal crematoria will change that. You can tell the difference between fiction and reality when someone sticks a knife in your stomach. If you're fed up with the poser bands in glossy magazines and appreciate reality, energy and pressure in extreme music, I have a tip for you. WALKING CROPSE hail from Sweden and will chop you up into little pieces.
The gentlemen play grindcore, but they are not afraid of death metal moments of morbid poetry. The band doesn't use any filter to make them prettier, sexier or to make the ladies throw their panties on stage. On the contrary, listening to "Our Hands, Your Throat" is more like a visit to an old abattoir where they used to kill the old-fashioned way. With an axe right between the eyes.
There is dried blood on the walls, and pain and fear everywhere. I have a nagging feeling that I'm about to be sliced into sausage. If you like bands like ROTTEN SOUND, FUCK THE FACTS, BATHUB SHITTER, TERRA BUILDER, SPURN, ANTIGAMA, ERNIA, pay attention! It's mainly played here for you and all the enthusiastic amateur butchers and pathologists. Proper grindcore must hurt, it must make your guts burn. WALKING CROPSE does all this and adds a huge portion of extra rotten meat. It's a ride from start to finish. An uncompromising blast, but also a lot of cold and dark moods and atmosphere. No need to discuss the sound or the cover art. Everything is perfect and fits beautifully with the music these maniacs present to us. The songs have the necessary power and drive, anger and accumulated hatred for all living things. The simple fact is that "Our Hands, Your Throat" will burn you to ashes, destroy you and extract all your teeth from your mouth. I don't know if you're ever in the same place as me, but when I'm feeling anxious and the fullness of the current world is crashing down on me, I need music like this to survive. Because the world is not just a continuous stream of beautiful commercials, but it has its flipside. Ugly torture chambers, wars and twisted individuals who can make your life a living hell. I'd play this tape in the faces of all the bastards. Dark, devastating grindcore that will smash your face to a bloody pulp!
Otevřel jsem staré rezavé dveře a sestoupil dolů. Sklepení, ve kterém byl vchod do podzemí. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já poslední roky moc nemusím světlo. Poslouchám metal možná až příliš dlouho a po těch více než třiceti letech si hodně vybírám, co si pořídím do své sbírky. Musím z hudby cítit sílu a energii. Nadšení a musejí mi praskat kosti. Polské black deathaře BONESNAP jsem objevil víceméně náhodou. Všude kolem mě byla tma a v jedné kobce se ještě svítilo. Hořel tam oheň a hrála se muzika, které mě ihned přikovala na zeď. Někdy se toulám jenom tak, bez cíle. A objevím kapelu, která mě opravdu baví.
Je to nahrubo nasekaná tma. S chladným a drtivým zvukem (Mastered by Paweł 'Janos' Grabowski at JNS Studio, Mixed by Julian Konowalski), s obalem (Cover artwork and layout design by Maciej Kamuda), který mi připomíná staré vyschlé mumie, opředené pavučinami. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. To by ale bylo v dnešní podivné době málo. Poláci přidávají něco navíc. Kus shnilého masa, které vám hodí přímo do obličeje.
Je to masakr, ale inteligentně a chytře složený. Skladby v sobě mají drive a sílu, takovou tu patinu, která lze velmi těžko popsat. Zkrátka a jednoduše, když jsem před lety zakládal tyhle stránky o undergroundové muzice, měl jsem na mysli právě smečky jako BONESNAP, které budu podporovat. Šest propracovaných songů, které zní jako hřeby do rakve, které vám jednou zatlučou, abyste nemohli utéct z hrobu. Během celého EP se vine jako jedovatý had takový zvláštní neklid, chvění, chcete-li. Silné melodie jsou kombinovány se zničujícími pasážemi. A tohle všechno je zabaleno do krvavé mlhy. Zhasněte všechna světla a přivítejte ve svém přehrávači přízraky ze starých plesnivých hrobů. Záměrně nebudu tvorbu kapely k nikomu přirovnávat, udělejte si názor sami podle přiložených ukázek. Já mohu jenom potvrdit, že návštěva katakomb ve společnosti těchto tmářů byla pro mě vždy velmi příjemná. Prosévali jsme mezi prsty prach, drtili staré kosti a exhumovali jenom ty nejkrásnější mrtvoly. Jasně, pánové a dáma neobjevují nic nového, ale rozhodně se nespokojili jen s dobrým řemeslem. Naopak, cítím a slyším, že dali do hudby kus sebe samého, obrovskou porci nadšení pro temnotu. Všude kolem mě byla tma a v jedné kobce se ještě svítilo. Hořel tam oheň a hrála se muzika, které mě ihned přikovala na zeď. Někdy se toulám jenom tak, bez cíle. A já zase jednou vím, že jsem zde správně. Protože "Inhale the Void" hoří jasným černým plamenem. Uvrhne vás do absolutní temnoty. Smrt je zase jednou velmi blízko. Black death metalové inferno s příchutí chladu, bolesti a šílenství!
Asphyx says:
I opened the old rusty door and went downstairs. The basement, which was the entrance to the underground. I don't know what your setup is, but I haven't been too fond of light lately. I've been listening to metal for maybe too long, and after more than thirty years I'm very selective about what I get for my collection. I need to feel the power and energy from the music. The enthusiasm and my bones must be cracking. I discovered Polish black deathtars BONESNAP more or less by accident. It was dark all around me and there were still lights on in one dungeon. There was a fire burning and music playing, which immediately pinned me to the wall. Sometimes I just wander around, aimlessly. And I find a band that I really enjoy.
It's rough-hewn darkness. With a cold and crushing sound (Mastered by Paweł 'Janos' Grabowski at JNS Studio, Mixed by Julian Konowalski), with a cover (Cover artwork and layout design by Maciej Kamuda) that reminds me of old dried up mummies, covered in cobwebs. Formally, everything is absolutely fine. But that wouldn't be enough in these strange times. The Poles add something extra. A piece of rotten meat thrown in your face.
It's a massacre, but intelligently and cleverly composed. The songs have drive and power, a patina that is very hard to describe. Quite simply, when I started this site about underground music years ago, it was packs like BONESNAP that I had in mind and that I would support. Six sophisticated songs that sound like nails in a coffin that will one day hammer you so you can't escape the grave. Throughout the EP, a strange kind of restlessness winds like a poisonous snake, a trembling if you will. Strong melodies are combined with devastating passages. And all this is wrapped in a bloody fog. Turn off all the lights and welcome the ghosts from the old moldy graves in your player. I'm deliberately not going to compare the band's work to anyone, make up your own mind by looking at the attached samples. I can only confirm that visiting the catacombs in the company of these obscurantists has always been very pleasant for me. We sifted the dust between our fingers, crushed old bones and exhumed only the most beautiful corpses. Sure, the gentlemen and lady weren't discovering anything new, but they certainly weren't content with just good craftsmanship. On the contrary, I can feel and hear that they put a piece of themselves into the music, a huge portion of passion for the darkness. It was dark all around me, and in one dungeon there were still lights on. There was a fire burning and music playing that immediately pinned me to the wall. Sometimes I just wander, aimlessly. And once again, I know I'm right here. Because "Inhale the Void" burns with a bright black flame. It plunges you into absolute darkness. Death is once again very close. Black death metal inferno with a taste of cold, pain and madness!
Tracklist:
01. Prologue
02. Beyond The Walls
03. Eclipse
04. Inhale The Void
05. Under The Blind Eye
06. Parasocial
band:
Arkadiusz Bzdyra - drums Jakub Kiliański - guitar Olga Proficz - bass Patryk Suseł - vocals
A few questions - interview with death metal band from Poland - BONESNAP.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hey. Jakub, guitarist of Bonesnap here. We are a death metal band from Poland, we were founded in the south-eastern small industrial town Stalowa Wola where we all lived at the time. I joined a band around 2018 as a second guitarist. We were called Impostor at that time, guys had some songs composed and did a couple of local shows. Its music was mostly groove/death metal, but with our drummer Areks fascination of black metal it all concluded with us releasing one black metal track, you can check it out here: https://www.youtube.com/watch?v=SW2UR8ltL-c .The plan was to finish material for demo, record and release it and continue to do concerts. But when I joined we started to experiment with riffs, doing new songs with different, more deathish style. Most of the old songs were reworked or completely scratched. One and only song from this era is on our EP “Under the blind eye”. As the time passed we all moved to Kraków for college/work. At that time Olga joined the band as our new bassist and we changed our band name to Bonesnap due to Impostor being taken by another polish band. All the recordings were done there; we are operating in Kraków to this day.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
All tracks are home recorded, we did that successively in January/February this year. Mixing is done by Julian Konowalski and for mastering we chose Paweł “Janos” Grabowski.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital,
vinyl, cassette)?
We did 200 copies of CDs which are available on our bandcamp, you can find our EP on almost every single streaming platform as well.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
All of the lyrics were written by our vocalist Patryk. And what are all these about? I can just wonder( he completely refused to explain any of its meaning besides just saying it’s about satan every time we asked haha), he took some inspiration from Behemoth’s Nergal lyrics writing. For me they are so metaphorical and not straight forward but yet all of them has its own story. I easily came with some references. “Beyond the walls” is about events in 1992 thriller “candyman”(You can hear a well known line from this film in our first track” Prologue”). “Eclipse” is about the final arc of the anime “Berserk”. And “parasocial” for me is clearly about the horror of abortion. But they are just my personal interpretations of his lyrics. Maybe one day he will decide to reveal some of their mystery which i will gladly share with you haha.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What
about you and social networks? Do you consider these things important?
Logo was created by a great artist from India “casusartem”. I highly suggest you check his work out, it’s sick! Album cover and all graphics designs were created by artist Maciej Kamuda, check him out as well. As the social media goes we are just trying to inform everyone interested about concerts, new music and cd availability. As a fun fact i can tell that our band name was taken after a unique item from my beloved game “Diablo 2”
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We decided to release the EP completely independent. We never considered going with a label, because we weren’t known and had none of the material released even as demo tracks. In fact we planned this EP as a demo, but as we were working on it and adding tracks, it became an EP.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
For me as a main songwriter it’s definitely Death. It was my first band to get me into death metal. I adore Chuck Schuldiners songwriting, albums “Symbolic” and “Human” are my tops in death metal to this day. I am really into every band which was following his steps like Obscura or Necrophagist. As modern death metal goes we are taking inspiration from such bands as Decapitated or Aborted. As I said earlier our drummer Arek who is also taking a huge part in songwriting is really into some black metal bands such as Mgła, Dark Funeral, Batushka. We are trying to incorporate black metal elements in our songs to give them an extra edge and also as an excuse to just play some blast beats haha.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Not really, we are concentrating now on doing gigs, and working on new material.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it is (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
And about gigs haha. We did only one on October 20 this year. We had only 4 members for most part of the year, when we were recording material. We kicked out our guitarist, and were searching for a new one, then the new one left 3 months after joining. We decided on doing a gig after we met our current guitarist Filip Konopka, which was a month before the event. I personally think our material is much better with all the double guitar work.I like clubs more than festivals as they are much more atmospheric and style of the bands is better matched. Our first show was a blast and we can say it was the best and the worst concert we ever had haha.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Playing concerts, making sick music, that’s about it.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
You can reach us via Facebook page https://www.facebook.com/bonesnap.band. We all have access to it so you can ask specific questions to each one of us.
Stává se mi to čím dál tím častěji. Začne mě bolet hlava a mluvím nesrozumitelnou řečí. Kývám se divně do rytmu a řvu do ticha. Pomalu mi odpadává maso od kostí a vyhledávám pouze stín. Beru do rukou kladivo, zavřu za sebou rezavé dveře a rozdrtím několik prašivých kostí. Toulám se mezi naším a oním světem, tančím s přízraky, kopu stále dokola další a další hroby, dokud neobjevím krvavé kořeny, stejně jako v případě nové desky švédských FARSOTH. Někde daleko na severu, v mrazu a ve tmě, musela vznikat tahle nahrávka.
Je to totiž 100% old school death metal. Bez slitování, bez kompromisů. S chladnými melodiemi, s riffy ostrými jako břitva, s chorobným vokálem. Pomalu přidávám hlasitost, znovu tančím se zombiemi, cítím vztek a nenávist ke všemu zlému. Takhle na mě novinka působí a podepisuji vám to vlastní krví.
Už jsem starý pes, už se nechci měnit a ani nebudu. Stále vyznávám stejné hodnoty a u hudby oceňuji hlavně pravost, odhodlání s schopnost mě přikovat na zeď. FARSOTH tohle umí opět na výbornou (recenzi a rozhovor k předchozímu albu "The Plague" z roku 2022 si můžete přečíst dole pod článkem). Patřím ještě ke generaci, která si vždy vybere ten nejtemnější hrob, neděsivější zážitek a nejkrásnější zombie. Jsem moc rád, že podobné kapely existují a dokáží mě stále nakopat zadek. Pánové nepodcenili vůbec nic. Zvuk je vynikající, obal krásně doplňuje to, co se na desce odehrává. V tomhle případě název alba opravdu přesně vystihuje i skladby, které se vám zadřou hluboko do mozku. Ano, jsou to "Morbid Symphonies", ryzí a ukované z té nejkvalitnější švédské oceli. Pánové odkazují na kapely jako DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. A dělají to po svém, s vlastním výrazem a nápady. Dejte mi, hergot, někdo studené pivo. Otevřu si i další rakev a narvu do sebe kusy syrového masa. Také cítíte tu temnou a chladnou energii, také slyšíte ten tlak? Jako by mě přejel buldozer, který právě vykopal masový hrob. Je to lavina, je to vichřice, která vás smete z povrchu zemského. Někdy bývám už unavený, ale když slyším FARSOTH, tak se ve mě probudí pradávní démoni. Songy na mě působí jako droga. Musím se k desce stále vracet a poslouchat ji pořád dokola. Tohle je prokletí, které nikdy neskončí. Zaplať Satan za. Tady se hraje pro všechny maniaky, gurmány a démony. Stává se mi to čím dál tím častěji. Začne mě bolet hlava a mluvím nesrozumitelnou řečí. Kývám se divně do rytmu a řvu do ticha. Pomalu mi odpadává maso od kostí a vyhledávám pouze stín. Beru do rukou kladivo, zavřu za sebou rezavé dveře a rozdrtím několik prašivých kostí. Staré, prašivé švédské death metalové kořeny! Krvavá smršť, u které umrznete v temnotě!
Asphyx says:
It's happening to me more and more. I get a headache and I speak unintelligible language. I sway to the rhythm and yell into the silence. Slowly the flesh falls from my bones and I seek only shadow. I take the hammer in my hands, close the rusty door behind me, and crush a few scabby bones. I wander between our world and the next, dancing with the ghosts, digging more and more graves until I discover the bloody roots, just like in the case of the new album by Swedish FARSOTH. Somewhere far up north, in the cold and dark, this record must have been made.
It's 100% old school death metal. No mercy, no compromise. With cold melodies, razor-sharp riffs, sick vocals. Slowly turning up the volume, dancing with the zombies again, feeling the rage and hatred for everything evil. That's how the novelty is affecting me, and I'm signing it for you with my own blood.
I'm an old dog, I don't want to change anymore and I won't. I still hold the same values and with music I value authenticity, commitment with the ability to nail me to the wall. FARSOTH do this again to perfection (you can read the review and interview for their previous album "The Plague" from 2022 below). I'm still part of the generation that always chooses the darkest grave, the scariest experience and the most beautiful zombie. I'm so glad bands like this exist and can still kick my ass. The gentlemen didn't underestimate anything. The sound is excellent, the cover art complements what is happening on the record beautifully. In this case, the album title really accurately describes the songs that will sink deep into your brain. Yes, it's "Morbid Symphonies", pure and forged from the finest Swedish steel. The gentlemen refer to bands like DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. And they do it in their own way, with their own expression and ideas. Somebody get me a damn cold beer. I'm gonna open another coffin and shove some raw meat inside. Do you also feel the dark and cold energy, do you also hear the pressure? It's like I've been run over by a bulldozer that just dug a mass grave. It's an avalanche, it's a whirlwind that will sweep you off the face of the earth. Sometimes I get tired of it, but when I hear FARSOTH, it brings out the ancient demons in me. The songs have a drug-like effect on me. I have to keep coming back to the record and listening to it over and over again. This is a curse that will never end. Pay Satan for. This is for all maniacs, gourmets and demons. It's happening to me more and more. I get a headache and I speak unintelligible language. I sway to the rhythm and scream into the silence. Slowly the flesh falls from my bones and I seek only the shadows. I take the hammer in my hands, close the rusty door behind me, and crush a few scabby bones. Old, mangy Swedish death metal roots! A bloodbath that will freeze you in the dark!
Bylo mi myslím nějakých sedmnáct, když mi kamarád půjčil kazetu "Illusions". Řekl mi, že si mám udělat jednu kopii. A potom zasvěceně dodal, že se z toho poseru. Běžel jsem k dalšímu kamarádovi, který měl kazeťák a uměl kopírovat. Ještě ten večer jsme šli s partou ven. Holky dodaly pití a my hudbu. Pamatuji si, že jsme stáli okolo přehrávače a museli všem okolo připadat jako blázni. Protože náš headbanging byl mocný a vášnivý. Uteklo hodně vody v řece Styx, svět se úplně změnil a moji hlavu zdobí šediny.
Možná a nebo právě proto přistupuji ke kapelám trošku jinak, než mladší posluchači. Máme spolu se SADUS spoustu společných zážitků. Asi se nebudete divit, že jsem se na novou desku těšil. I když jsem tušil, že už pánové asi nepřijdou s ničím novým. Je to tak v pořádku. Když chci slyšet SADUS, tak bych byl zklamaný z nějakých velkých stylových změn.
Jaká že tedy novinka "The Shadow Inside" vlastně je? Inu, dobrá. Pokud jste jako já staří fanoušci, tak budete spokojeni. I když je fakt, že zrovna od téhle smečky bych čekal, že se trošku víc odváže. Formálně je samozřejmě vše v pořádku (zvuk bych si ale dovedl představit ostřejší a špinavější - je pod ním podepsán Juan Urteaga). Hodně se mi líbí obal (Travis Smith). Tady je to bez debat a bez připomínek. Songy jsou napsány velmi dobře, jen by občas potřebovaly trošku zkrátit. Ale mé drobné výtky berte jen jako myšlenky, které napadnou starého fanoušky po spoustě hodin poslechu. Dnes je doba, kdy se dá v podstatě zkritizovat všechno. Osobně to mám s hudbou trošku jinak. Vnímám ji všemi póry svého těla. Pokaždé si sednu a nechám ji na sebe působit. A se SADUS se mi už samozřejmě nestává to, že by mi běhal mráz po zádech, jako v dobách mého mládí. Ale musím uznat, že se jedná o veterány, kteří na rozdíl od jiných svých kolegů, mi stále dokáží nakopat zadek. Kdybych hodnotil nahrávky prostým bodovým označováním, volil bych sedmdesát procent ze sta. Nějak si nemůžu pomoc (možná v tom hraje roli i nostalgie), ale já se rád k "The Shadow Inside" stále vracím. Určitě to není deska na jeden poslech. Ale tak tomu bylo u téhle smečky vždycky. Už nemusím kopírovat kazety, ani sedět u posluchače. Stačí sáhnout do kapsy. Doba se hodně změnila, SADUS zůstávají. A je to moc dobře. Technický thrash metal, u kterého se vám uvaří mozek ve vlastní šťávě!
Asphyx says:
I was about seventeen, I think, when a friend lent me a tape of "Illusions". He told me to make a copy. And then he added, in an insider's way, that I was gonna shit myself. I ran to another friend who had a tape recorder and could make copies. Later that night, a bunch of us went out. The girls supplied the drinks and we supplied the music. I remember we were standing around the record player and must have looked like fools to everyone around us. Because our headbanging was powerful and passionate. A lot of water has gone down in the River Styx, the world has completely changed and my head is adorned with grey hairs.
Maybe or maybe that's why I approach bands a little differently than younger listeners. We have a lot of shared experiences with SADUS. You probably won't be surprised that I was looking forward to the new album. Even though I knew that the gentlemen would not come up with anything new. It's okay. If I want to hear SADUS, I would be disappointed with some big style changes.
So what is the news "The Shadow Inside"? Well, good. If you are an old fan like me, you will be satisfied. Although I would have expected this pack to be a little more adventurous. Formally, of course, everything is fine (I could imagine a sharper and dirtier sound though - it's signed Juan Urteaga). I really like the cover (Travis Smith). Here it is without question and without comment. The songs are very well written, they just could use a little shortening at times. But just take my minor gripes as thoughts that come to mind for an old fan after many hours of listening. Today is a time when you can basically criticize everything. Personally, I feel a little differently about music. I feel it through every pore of my body. Every time I sit down and let it affect me. And with SADUS, of course, I don't get the chills I used to get in my youth. But I have to admit that these are veterans who, unlike some of their colleagues, still manage to kick my ass. If I were to rate the recordings by simple scoring, I would vote seventy percent out of a hundred. Somehow I can't help it (maybe nostalgia plays a role in this), but I like to keep coming back to "The Shadow Inside". It's definitely not a one-listen record. But that's the way it's always been with this pack. I don't have to copy tapes anymore, or sit in the listening room. Just reach into your pocket. Times have changed a lot, SADUS remain. And that's a good thing. Technical thrash metal that makes your brain boil in its own juice!
Tracklist:
01. First Blood
02. Scorched And Burnt
03. It's The Sickness
04. Ride The Knife
05. Anarchy
06. The Devil In Me
07. Pain
08. No Peace
09. New Beginnings
10. The Shadow Inside
band:
Jon Allen - Drums, Songwriting
Darren Travis - Bass, Guitars, Vocals, Lyrics, Songwriting
Příběh čtyř stý třicátý druhý - Metalové velikonoce v Sudetech
Matně si pamatuji, že jsem jako malý považoval Velikonoce v Jizerkách za takovou malou válku. Ve vsi se všichni děsně ožrali a řezali ženský tak, že měly jelita do krve. Děda měl připravenou brokovnici a hlídal moji tetu i mámu, která byla pěkně vyděšená. V Boleslavi se jednalo spíše o takovou symbolickou hodovačku, kdy se lidé setkávali převážně v rodinách, popíjeli a měli radost, že je jaro. Všechno to vyprávím blondýnce, se kterou právě přesedáme na Florenci na autobus. Je už docela tma, tak ihned usnu. Probudí mě polibkem na moji zmuchlanou tvář. Nakoupíme nějaké pivo a klepeme se zimou. Je tu ještě sníh. V Plzni chodíme v kraťasech a tady mají lidé zimní bundy. Dáme cigárko pod kaštanem u opravny traktorů. Jako vždycky. Pak vyšlapeme poslední kopec a vlezeme do chalupy. Víkend na horách, toulání po lesích, staré knihy a desky, na kterých se dávno usadil prach. Těšíme se hodně moc.
Děda sbíral staré spisy o Smržovce i Tanvaldu. Právě jsem je přinesl z půdy. Už dlouho jsme si je chtěli přečíst. Moje dívka umí německy a zvládne i švabach. Překládá a mě se hrozně líbí, jak se jí chvěje hlas, když čte o nějaké vraždě, o odsunutých Židech i Němcích. Přitopím v kamnech, místnost se velmi rychle stane skoro až neobyvatelnou. Dělám to schválně, protože pak jí je vedro a odloží si. Starý trik kluků z chalup. Řeknu jí to a děsně se tomu směje. Nemáme skoro nic k jídlu. Namažeme paštiky na starej chleba a přidáme pár stoletých sucharů. Zapíjíme rumem a čajem, je to pro nás mana nebeská. Ještě nevím, že spolu jednou budeme pomalu stárnou, mít dvě skvělý děti a obyčejný život. Někdy těžký, jindy lehký jako pápěří. Tyhle společné chvíle z počátku našeho vztahu ale máme navěky vypálené ve vzpomínkách. Protože jsme začínali. Přemůže nás, jak jinak, vášeň a když spokojeně ulehneme, vyprávíme si. Plánujeme. Od prvních okamžiků, co jsme spolu, tak víme, co bychom chtěli.
Mezi sněhovými zmrazky kvetou bledule a sněženky. Voda v potoce si razí cestu i v místech, kde je normálně sucho. Slunce nás vytáhne z pelechu a ani netopíme. Místo toho vyneseme před chalupu lavičku a sedíme ve starých vestách z ovčiny na zápraží. Je to jako nějakej kýč z filmů, ale tady je realitou. Kočka zamňouká a uloví myš. To musí nasrat, když si celou zimu zalezlá někde v díře, pak se probudíš a zemřeš. Komentuju krutost přírody. První skřivan na obloze, na hřebenech se ještě lyžuje. Jdeme s běžkama až nahoru, zadýchaní, ale spokojení, protože výhled je nádherný. Hrajeme si na starý lyžníky, máváme Krakonošovi, který sídlí nedaleko. Jedem až na Muchov, sníh je přemrzlý a místy už hodně taje, ale nevadí. Hýbeme se na čerstvém vzduchu. Vrátíme se a musíme znovu zatopit. Nějak jsme se zdrželi v Zásadě na pivu a utopencích. Snesu gramofon a tentokrát volíme staré swingové věci. Blondýnka vytahá šaty po babičce a dělá přehlídku. Tančíme a svědkem je nám jenom vítr, který se začne venku zvedat. Rychle se setmí a následuje první jarní bouřka. Bojím se, řekne mi a vypadne proud.
Nechám ji spát a pak se vydáme kousek od chalupy. Tady jsme jako malí lovili pstruhy v potoce. Kousek vedle na seníku jsem dostal první pořádnou pusu od holky a nejen to. Vzpomínky a nařezané proutí, které chvilku namočím do vody. Plést umím, ale povede se mi vždy až tak třetí pomlázka. Švihám jí do vzduchu a ona mi naváže pentle. Zkusmo ji lehounce vezmu přes zadek. To se musí vyzkoušet. Hele, ale jemně. Nejsi žádnej Sudeťák. Já jsem vždycky jemný jako starý gentleman. Dáme swing? Hrozně se mi v těch šatech líbíš. Vyhoví mi a blbneme až do čtyř, to nám jede autobus do Jablonce. Včera jsme si všimli, že tu hraje Arakain. Sice je už moc neposlouchám, ale lepší než drátem do oka. Předkapelou jsou V.A R. a zbytek neznám. A je nám to jedno. Raději se oblékneme do metalového, upravíme se lehce rumem a zapadneme do první hospody. Nějakej bodrej chlápek tu zrovna machruje, jak zítra seřeže svoji ženu. Protože vole, mě celej rok sere. Inu, taky názor.
Po několika pivech a spoustě vtipů se přesuneme do kulturáku. Už tu jsou nějaký postarší metalisti. Žádný davy, jako dříve, ale pořád vcelku slušná návštěvnost. Kýveme na pozdrav, pár jedinců, které si pamatujeme a oni nás. Ale není to kvůli mě, ale díky mé blondýnce, která zase doslova září. Opět vidím v některých tvářích takové ty překvapené výrazy. Nechápou, jak může tak pěkná holka chodit s někým takovým, jako jsem já. Nevím, vždycky jsem měl krásné dámy po svém boku. Asi osobnost, vole, řekne mi jeden starej kamarád, který se zde objeví jako zjevení. Ano, je tu Venca i se svoji slovenskou Petrou. Rozzáří nám úsměvy na tváři. Ani nevím, že jsme si domlouvali sraz. Spíš asi ne, tak nějak se očekávalo, že se ale objevíme. Tenhle pankáč patřil k posledním, na kterého bylo spolehnutí. Ihned se dáme do tance na kapelu, která hraje utahanej heavík. Zpěvák ječí jako o závod a je to asi tím, že ho škrtí koule v elasťákách. Má trvalou a vůbec už je za zenitem. Kdyby jen věděl, že přijde doba, kdy by ho zase mohli uctívat, nevěřil by mi to. Pod pódiem má několik věrných fanynek. Naše holky se vetřou mezi ně a dělají, že ho taky hrozně žerou. Prdel jak má být.
Dáváme si pivo a pivo a kecáme o životě. Řveme Prdel Evropy a tančíme o sto šest. Vyplavíme adrenalin, líbáme své milé. Děláme, že hrají ploužáky, jsme jemní a drsní zároveň. Dvě obyčejné, zamilované dvojice. Patříme k sobě. Jsme jednou z dalších generací rebelů. Alespoň si to o sobě myslíme. Už dávno není proti komu bojovat. Možná snad jen proti tupcům a neomalencům, proti těm, kteří chtějí zítra děsně seřezat manželky. Venca někde sežene tyčku od nějaké kytky a dělá, že má pomlázku. Chodí za děvčaty, koleduje a protože je to vtipný, dostává spoustu panáků. Ty vole, ty si ďábel, směju se mu a skáču po hlavě do davu. Všichni znají texty, ale posluchači jsou spíše vážnější. Jakoby se do nich otiskla záhadnost hor. Žádná velká rotyka, ale zpívají všichni. Kapela je ve velmi dobré formě a já si opět říkám, proč nejedou někam ven. Podle mě na to v té době měli. Padnu na zem, někdo mě zvedne a tak si jdu raději sednout. Mám koleno v jednom ohni.
Popijeme, pokecáme a nechce se nám loučit. Ale musíme. Venca za několik hodin vstává do práce. Dělá na směny. Starej punkáč, co musí něco jíst. Smutně se usměje. To víš, život nás začíná taky pomalu semílat. Mávnu nad tím rukou. Žít metal a punk stejně nikdy nebudeme na sto procent. Máme povinnosti a taky se chceme dožít aspoň třicítky. Ano, naše plány jsou zásadně krátkodobé. Olíbáme se a jdeme domů. Do kopce. Občas uklouznu. Pěkně mrzne. Znovu si narazím koleno. Ale je mi to jedno. Tedy až do rána, když se probudím do zimy. Blondýnku vyženu z postele a ona jen v noční košilce lítá po zahradě. Výská jako malá holka a stejně ji nemůžu chytit, protože mi koleno nateklo. Počkej přeci nebo uschneš. Nastaví mi a jsem jemný, i když důrazný. Užívám si to, ne že ne. Je to moc krásný zvyk, ale musí se dělat s citem, jako všechno. Vykoleduju si nějaká vajíčka, máčená v cibuli, jak to mám nejraději. Taky dostanu panáčka z placatky, která s náma procestovala už tisíce kilometrů. Políbí mě a musíme spěchat, protože nám zase jede autobus. Rychle uklidíme, naložíme kamna, pro další návštěvu a jdeme pěšky do Jablonce.
Z některých domů se ozývá děsný křik. Občas zahlédneme totálně ožralé chlápky, co mají v ksichtech takovej ten násilnickej výraz zabijáků. Co to kurva je? Přidáme do kroku a uvědomíme si, že se tu fakt musela dít v pohraničí zvěrstva. Krutost je zde stále přítomná. Přitom takový hezký svátek. Na autobusáku potkáme partu rozdováděných kluků kolem sedmnácti. Nejdřív to vypadá jako děsnej vtip. Začnou koledovat blondýnku, ale po chvilce se to zvrtne. Naseru se, ty vole, to neznáš míru? Vždyť je to ženská, křehká květinka, kreténe. Pak je to o smečce a o tom, kdo je jakože větší tvrďák. Vyhraju jen díky tomu, že nám jede autobus. Chci vylézt, když zaslechnu něco o děvce, jsem čestný muž, co by se šel rvát za čest své milé, ale chytne mě za ruku. Nech toho, jsou to chudáci. Jen zneužívají hezké svátky. Políbím ji, ale v krvi se mi stejně vaří vztek. Velikonoce miluju, je jaro. Ale tak nějak mile, uctivě, s pokorou ke zvykům i přírodě.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
CEREMONIAL BLOODBATH - Genesis of Malignant Entropy
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories
for english please scroll down
Každý si představuje peklo úplně jinak. Někdo se bojí rohatých čertů, chladu a temnoty. Jiný posledního soudu. Myslím si, že není potřeba hned umírat, abyste poznali plameny pekelné. Někdy se stačí rozhlédnout kolem sebe. Zlo a nenávist pohlcuje spoustu z nás. Mě nejvíc děsí přetvářka a klam. Krásné úsměvy, vystupování a moc. K tomu potom noční život, plný násilí, krve a špíny. Peklo má opravdu mnoho podob. Jednu z nich nám opět ukazují kanadští maniaci CEREMONIAL BLOODBATH.
Ti letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je znovu nenávistné, mokvající. Připomíná starodávnou chorobu, která byla dlouho uložena v opuštěných katakombách. Letos byla vyzvednuta v podobě desky "Genesis of Malignant Entropy", aby nás spálila na popel.
Skladby v sobě mají velkou sílu, spoustu nakumulovaného vzteku. Obsahují černou energii, která rozhodně není z našeho světa. Mám při poslechu neodbytný pocit, že novinku kapela nahrávala hluboko pod zemí. V opravdové blízkosti žhnoucího pekla. Zvuk, obal, produkce, tohle všechno je podřízeno jedinému - absolutní tmě. Jedná se opravdu o velmi povedený obřad. Fanoušci třeba takových BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL, by měli být na pozoru. Hraje se zde hlavně pro ně, ale i pro všechny prokleté, padlé mnichy i ostatní, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu. Osobně potom nejvíc oceňuji do šedé zabarvené nálady, které lze opravdu potkat pouze ve shnilých kobkách. Setkání s "Genesis of Malignant Entropy" lze také přirovnat k pocitům, které zažijete, když půjdete z nějakého dobrého hororového filmu. Také se budete neustále ohlížet za sebe, děsit se každého zvuku a váš spánek bude tu noc hodně neklidný. Jsou věci, mezi nebem a zemí, které nelze vysvětlit. Záhady a mystéria, o kterých se nesmí mluvit. Když poslouchám tohle album, tak na to musím pořád myslet. Kanaďanům se povedlo nahrát skvělou desku. Má v sobě vše potřebné pro záhrobní rituály. Stačí jenom pokleknout a nechat ji na sebe působit. Zlo a nenávist pohlcuje spoustu z nás. Peklo má opravdu mnoho podob. Jednu z nich nám opět ukazují kanadští maniaci CEREMONIAL BLOODBATH. A dělají to s elegancí, zkušenostmi, nadšením. Mají velký talent pro vše temné, zlé a ošklivé. Hnilobný, prašivý black death metal, u kterého shoříte na popel! Inferno!
Asphyx says:
Everyone has a different idea of hell. Some people are afraid of horned devils, cold and darkness. Others fear the Last Judgment. I don't think you have to die right away to know the flames of hell. Sometimes you just have to look around. Evil and hatred consumes many of us. What scares me the most is hypocrisy and deception. Beautiful smiles, appearances and power. Then there's the nightlife, full of violence, blood and filth. Hell really does take many forms. One of them is shown again by the Canadian maniacs CEREMONIAL BLOODBATH.
This year they come with their second full-length album. It's hateful again, swamping. Reminiscent of an ancient disease that has long been stored in abandoned catacombs. This year, it was picked up in the form of "Genesis of Malignant Entropy" to burn us to ashes.
The songs have a lot of power in them, a lot of accumulated anger. They contain a black energy that is definitely not of our world. Listening to it, I have the insistent feeling that the band recorded the new album deep underground. Real close to a blazing inferno. The sound, the cover, the production, all this is subordinated to one thing - absolute darkness. It's really a hilarious ceremony. Fans of the likes of BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL should be on the lookout. Playing here is mainly for them, but also for all the damned, fallen monks and others who like and often spend their time in the shadows. Personally, then, I most appreciate the grey tinged mood that can only really be found in rotten dungeons. Encountering "Genesis of Malignant Entropy" can also be compared to the feelings you get when you walk out of a good horror movie. You will also be constantly looking behind you, dreading every sound, and your sleep will be very restless that night. There are things between heaven and earth that cannot be explained. Mysteries and mysteries that must not be spoken of. When I listen to this album, I have to keep thinking about it. The Canadians have made a great record. It's got everything you need for the rituals of the afterlife. All you have to do is kneel down and let it affect you. Evil and hatred consumes a lot of us. Hell really does take many forms. One of them is shown to us once again by Canadian maniacs CEREMONIAL BLOODBATH. And they do it with grace, experience, enthusiasm. They have a great talent for all things dark, evil and ugly. Rotten, dusty black death metal that will burn you to ashes! Inferno!
Recenze/review - CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood (2020):
Ave CARCINOID! Greetings to the Australian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
Thanks so much for your kind words and support since 2019 also! This release is technically not an album but a 30 minute MLP compared to the 40 minute Metastatic Album. We have definitely grown and improved our sound compared to the previous release. Listening back to our first album it is considerably different to Encomium to Extinction for many reasons- the composition of the band having 5 members now and with 2 guitars we had the opportunity to experiment with feedback, guitar solos, contrasting guitar tones and added sound and layered heaviness with the addition of an additional instrument.
The recording process was a lot different as we had the ability to fix mistakes as we recorded only the drums to tape compared to Metastatic Declination which was recorded to tape in full and we had to nail each track in it's entirety with no ability to edit. Metastatic may have more of an organic feel for this reason but Encomium is definitely a step up professionally. The sound is heavier due to the layering of instruments, drums recorded to tape and recording at Goatsound studios over several days. The songs are more well constructed on Encomium, as we spent more time perfecting things to where we were happy and Metastatic was very rushed creatively in my opinion.
Our members on this record have also changed since the last release. Carter was replaced by Kit on drums and Wyatt was introduced on lead guitar. We have since again had another lineup change with Nathan now on lead guitar and Michele on drums.
I would say our influences still remain since the inception of the band in 2018 hence our sound still rings true to our 2018 demo.
Encomium to Extinction“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? In which studio did you record it? How did the recording process look like? How look the writing process of new material in the case of CARCINOID?
We recorded at Goatsound studios in Melbourne which is run by Jason Fuller (Blood Duster, Burn the hostages) All of our other releases were recorded to 4 and 8 track tape respectively by us through a DIY approach. This may explain the more professional sound of Encomium to Extinction compared to the previous releases which were very raw and underproduced as we were hoping to step it up a bit. All of the guitars and vocals were double tracked, the drums were recorded to tape which differed from Metastatic also.
Writing this record took awhile as we began the process during COVID where Melbourne was suffered harsh restrictions for 262 days. We could not have visitors or leave our house for distances further than 5 Kilometers. This affected us as we could not get together to rehearse or write so our creative process suffered massively. We had to email back and forth a lot and when we could reconvene we had to learn how to work creatively together we had 2 new members that had just joined at the time. They added their influences to the music but definitely keeping it true to the Carcinoid sound, as will follow with the current lineup and our sophomore album.
I found out that Dan Lowndes signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Dan Lowndes has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him?
Jason Fuller actually mixed the record and Dan mastered it. We have a lot of respect for Dan and he always does a great job of everything he touches. We first worked with him in 2020 as he mastered our split release with fellow Australian band Charnel Altar. We were very impressed with his work so definitely wanted to get him on board again. He just nails the sound of our genre of music as can be observed in a long list of excellent bands he has mastered sick records for- Caustic wound,Cerebral Rot, Corpsessed, Druid Lord, Father Befouled, Gosudar, Innumerable forms, Mortiferum, Spectral Voice, Worm- just to name a few as well as his own band Cruciamentum.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical vinyl. You released the new album at CD in Me Saco Un Ojo / Headsplit, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
Necrofrost composed the artwork for out MLP who we have used for many merch designs and who also did the Metastatic Declination cover. In his classic black and white style we envisioned a desolate, barren landscape surrounded a mausoleum tomb with lots of gravestones, the finer details show animal carcasses. The themes of the record incorporate feelings of isolation, depression, anxiety and death which resonates with the artwork. Necrofrost did a fantastic job as he always has done in the past with our artwork.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Australia for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
We are definitely lucky here in Melbourne that our scene is thriving and we can play great bills with great bands who go off to play shows overseas as well. Melbourne is not only great for death metal but a variety of other genres as we enjoy playing mixed bills with some diversity.
Metal in Australia has always been strong with some earlier notable bands that we still listen to from the 1990's such as Cruciform, Abramelin, Misery, Armoured Angel, Disembowelment and Sadistik Exekution. As Melbourne's scene is so great there are always lots of people of a range of ages which is awesome, As much as the scene is thriving here it is nothing compared with some European cities. There are not a great deal of metal labels in Australia at the moment and it is harder and more expensive (due to shipping costs) to distribute our music physically due to the distance between Australia and Europe/ America. This is why we have always looked to get our music released on overseas labels.
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CARCINOID was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
The band was formed in 2018 by Az (guitars) and Jess (bass). Az who is into a bit of everything genre wise wanted to do a death metal project and channeled bands such as Pungent Stench, Autopsy, Napalm Death and Brutal Truth who he is heavily influenced by. Jess was more into a lot of doom bands around that time and was influenced by Cathedral, Candlemass, Corrupted, Grief and Winter. A lot of our influences also now crossover melding the sound we have forged today. The idea of death doom is appealing as when combining genres you can really experiment with soundscapes and not be boxed into one specific style. We have a lot of respect for fellow death-doom bands such as coffins and cianide. Next year we are are hoping to do an Australian tour and play some overseas dates next year once we have a few new songs under our belts. We have enjoyed playing both of the festivals we have performed at (Killtown Deathfest and Asakusa Deathfest) and definitely would like to play some more in the future. I'm not sure about playing huge festivals but we certainly enjoy playing more underground death metal festivals as they have a very community based vibe you may not get at large commercial festivals. If we got asked to go on tour supporting a larger and more well known band I think that would definitely be a great experience as we are all passionate about travelling and meeting fellow musicians.
When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
You've definitely done a great job and it is appreciated how much work goes into running a zine like or website such as this. It is such a great way to showcase underground bands who would not necessarily be recognised. We mostly rely on our labels to promote our releases and also get asked quite a bit from people around the world to complete interviews like these. We all enjoy going to see local bands as we have a lot of friends collectively in the Melbourne music scene and like to go to gigs we aren't playing at least a few times per month. It really is great to support your community/ friends and watch them grow and thrive which in turn motivates us to push the limits with new material and onstage.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CARCINOID? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
From a revenue perspective digital streaming definitely does not do us any favours as online platforms we use such as spotify and bandcamp take large fees. Out of anything we definitely appreciate someone who can come to one of our shows and purchase a physical format copy of our musíc, as we do when going to support other bands in our community. In terms of internet trolls that don't go to shows. We don't have any control over that aspect of things but i think if you are passionate about music you should be positively supporting bands if you have the ability to.
Az and Jess are avid collectors of Vinyl, CD and cassettes so definitely agree that physical formats trumps digital formats. There's something special about getting up to put on a record and holding the artwork in your hands complete with inner sleeves and lyrics etc. Digital streaming platforms have definitely made our lives easier with music available with the click of a button and also from a musician perspective that your music can reach people from around the world with ease. I think physical formats offer the full package though, and the work that goes into the layout and packaging, it does not compare to digital formats.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
Death metal to us is definitely about community and coming together to support a common passion. Bonding over favourite bands and discussing riffs, merch and records. It is a good outlet and release to channel all of our energy into for us to be able to write and perform music.The sheer power that death metal can produce through performing, listening to music or going to see other bands is definitely a relaxing and cathartic experience.
Finally, a classic but important question. What is CARCINOID planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?
We are currently writing for our sophomore album and planning to write a large number of songs to keep some to release on splits with other bands- maybe even on a 7' format which we have not done yet. Next year with our new vocalist on board we will resume shows and hope to do 2 international appearances and multiple Australian dates including cities we have not yet performed in- Perth, Hobart etc
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Encomium to Extinction“ into my head again!
Big thank you for reaching out to us and we have the utmost respect for people like you who take the time to support and recognise the underground metal scene. We hope you enjoy the new release coming out in full this week!
Recenze/review - CARCINOID - Encomium to Extinction (2023):
.JPG)
