DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 24. listopadu 2023

Recenze/review - TEMPLE OF SCORN - Funeral Altar Epiphanies (2023)


TEMPLE OF SCORN - Funeral Altar Epiphanies
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ulice opět zahalila mlha a smog. Nemůžeme dýchat a někteří z nás již dávno propadli peklu. Mějte se na pozoru, až půjdete ven. Občas vystoupí ze stínu přízraky a proříznou vám hrdlo. Přejdete na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a budete se topit ve smradlavých močálech. A hrát vám k tomu bude debutové album dánských maniaků TEMPLE OF SCORN. Ti letos přicházejí s hudbou, která nejlépe vynikne brzy ráno, když jdu do práce. V ulicích je chladno a divné ticho. Nemrtví sedí na hřbitovní zdi a kývají souhlasně hlavou. Hraje se tu hlavně pro ně. A také pro pravé fanoušky smrtícího kovu a doomových nálad.

Kapela vznikla v roce 2018 a je složena ze samých zkušených muzikantů (Baest, Bloodgutter, Dawn of Demise, Exmortem, Invocator). Prosévám mezi prsty prach svých předků a poslouchám pozorně. Album se mi pomalu dostává do krve a mě nezbývá nic jiného, než se vydat večer na hřbitov a vykopat si svůj vlastní hrob. Takhle zní ozvěny ze záhrobí!


Hudba je zde postavena na poctivých základech a v určitých momentech evokuje a navazuje na to, co dělají třeba takoví INCANTATION, VIANIDE, CRUCIAMENTUM, KRYPTS, MORTIFERUM. I když sedím u reproduktorů, tak se moje mysl toulá po děsivých ulicích našeho města. Kývám se do rytmu, pomalu se dostávám do stavu, kteří znají všichni praví fanoušci metalu. Rád se k nahrávce vracím a dávám si ji do hlavy v různých stavech, času i rozpoložení. Nejlépe vynikne opravdu hlavně v noci, když je sychravo a budí mě noční můry. Říkají mi, abych je následoval. Přidávám postupně volume a "Funeral Altar Epiphanies" zdí do ticha špinavých ulic. Našlapuji opatrně a pod nohama mi křupají plesnivé kosti. Cesta mě zavede vždy na hřbitov, dolů do katakomb, kde je vchod do podzemí. Zde musela nová deska vzniknout. Je plná nahrubo nasekané tmy, chladu a zvláštní energie, kterou máme my, tmáři tolik rádi. Pánové odvedli skvělou práci i co se týká obalu, zvuku a celkové produkce. Novinka se tak stává doslova povinností pro všechny, kteří mají tento styl rádi. Líbí se mi, že Dánové nepodcenili dobré řemeslo, ale přidali i něco navíc. Kus sebe samého, svých myšlenek a nápadů. Určitě to znáte. Setkáte se několikrát s novou muzikou a od začátku víte, že je to ono, že vám koluje v žilách, že se vám zadře pod kůži. Mě se to s TEMPLE OF SCORN stalo. Jsem moc rád, že jsem byl na tuhle seanci pozvaný. Pokloníme se stínům a odříkáme pradávnou mantru pro vyvolání temných sil. Pavučinami pokrytý smrtící kov, který vás uhrane! Temná děsivá mantra!


Asphyx says:

The streets were once again shrouded in fog and smog. We can't breathe and some of us have long since gone to hell. Be on your guard when you go out. Occasionally, ghosts will step out of the shadows and slit your throat. You'll cross over to the other side, into a land of endless pain, and drown in a stinking swamp. And the debut album of Danish maniacs TEMPLE OF SCORN will be playing for you. This year they come with music that is best played early in the morning when I go to work. The streets are cold and strangely quiet. The undead sit on the graveyard wall and nod their heads in agreement. It's mostly played for them. And for the true fans of death metal and doom.

The band was formed in 2018 and is made up of all experienced musicians (Baest, Bloodgutter, Dawn of Demise, Exmortem, Invocator). I sift the dust of my ancestors between my fingers and listen intently. The album is slowly getting into my blood and I have no choice but to go to the cemetery tonight and dig my own grave. This is what echoes from the beyond sound like!


The music here is built on honest foundations and at certain moments it evokes and follows what such as INCANTATION, VIANIDE, CRUCIAMENTUM, KRYPTS, MORTIFERUM do. Even when I'm sitting at the speakers, my mind wanders through the scary streets of our city. I sway to the rhythm, slowly getting into the state all true metal fans know. I like to go back to the record and put it in my head in different states, times and moods. It really comes out best at night, when it's drizzly and wakes me up with nightmares. They tell me to follow them. I add volume gradually and "Funeral Altar Epiphanies" walls in the silence of the dirty streets. I tread carefully and the moldy bones crunch under my feet. The path always takes me to the cemetery, down to the catacombs where the entrance to the underground is. This is where the new plaque must have been made. It's full of rough-hewn darkness, coldness, and that special energy that we darkies love so much. The gentlemen did a great job with the cover art, sound and overall production. This makes the new release a literal must for all who like this style. I like that the Danes didn't underestimate good craftsmanship, but added something extra. A piece of themselves, their thoughts and ideas. I'm sure you know it. You come across new music a few times and you know from the beginning that this is it, that it's in your veins, that it will get under your skin. That's what happened to me with TEMPLE OF SCORN. I'm so glad I was invited to this session. We bow to the shadows and recite an ancient mantra to invoke the dark forces. A spider webbed death metal that will enchant you! A dark, terrifying mantra!



Track listing -
1. Subsequent Mass
2. Burden of Decline
3. Begotten by the Envenomed
4. Icons of Demonic Virtues
5. Portals to Dystopia
6. Funeral Altar Epiphanies
7. Wretched Inner Sanctum
8. Burning Palace of Wisdom

Line up -
Simon P. Katborg (Horned Almighty, Exmortem) - Vocals
Flemming C. Lund (The Arcane Order, Invocator) - Guitars
Svend E. Karlsson (Baest, Kampvogn) - Guitars
Bjørn Jensen (Dawn of Demise, Bloodgutter) - Bass
Jacques Hauge (Horned Almighty, Sylvatica) - Drums

Artwork by Khaos Diktator Design (Burial Hordes)

Recenze/review - PSICOSFERA - Summa Negativa (2023)


PSICOSFERA - Summa Negativa
LP 2023, Lavadome Productions

for english please scroll down

Někdy mi hlavou létá tisíce myšlenek a nemůžu je uklidnit. Mám pocit, že mi každou chvíli pukne lebka a budu se dívat na svůj mozek, který bude stékat dolů po zdi. Sedím v temné místnosti, spoutaný a zavřený. Přemýšlím, jestli je normální svět zde, v domě šílenství nebo tam venku. Lidé již dnes dávno vnímají hudbu úplně jinak než před lety. Vše je pohodlnější a informací je tolik, že nás dokáží zcela pohltit. Pokud stále patříte mezi aktivní posluchače, kteří rádi nad novými deskami přemýšlí a nechávají je na sebe působit, měl bych pro vás jeden tip.

V daleké Argentině, v Morón, Buenos Aires, se zrodila třetí dlouhohrající deska black metalové kapely PSICOSFERA. Nese název "Summa Negativa", který přesně vystihuje to, co se na ní odehrává. Pestrá paleta černých, pochmurných nálad, avantgardy a syrových ozvěn z nekonečných zákoutí temné lidské mysli. Pokud patříte mezi výše zmiňované hudební gurmány, tak určitě ochutnejte. Hraje se zde hlavně pro vás. 


Na albu naleznete pečlivě vystavěné kompozice, které vám budou možná zpočátku trošku nepříjemné. Poslech mi dost často připomínal zkaženou krev, odtékající do trychtýře. Díváte se na vír, který se tvoří a v různých rytmech přesně vyjadřuje to, co se odehrává na této desce. V některých momentech jsou PSICOSFERA neuchopitelní, zvláštní a tím pádem i velmi zajímaví. Tohle je nahrávka pro všechny, kteří rádi objevují, nechávají se překvapovat. Přiznám se, že pro mě bylo každé setkání náročné, mozek se mi vařil ve vlastní šťávě. Nikdy jsem nedokázal novou desku poslouchat jen tak, jako kulisu. V určitých momentech lze kapelu přirovnat k tomu, co hrají třeba takoví DEATHSPELL OMEGA, MGLA, ale moje přirovnání berte jako náznak. Argentinci jsou jinak totiž velmi originálním tělesem. V některých pasážích jsou vloženy různé ruchy, děsivé zvuky, které krásně doplňují celkovou atmosféru tohoto díla. Často jsem se přistihl, že k "Summa Negativa" přistupuji spíše jako k vážné, moderně zahrané muzice. Mám totiž neodbytný pocit, že struktura kompozic je podobná. Ale třeba se mýlím, je to ode mě spíše pocitová záležitost. Mám rád kapely, které ve mě dokáží probudit emoce, pořezat mě, naštvat a také rozjitřit moji mysl. PSICOSFERA se to povedlo. Schválně jsem si poslechl i předešlé nahrávky a i když jsou instrumentální, zaujaly mě také. Jsem rád ve svém světě za zdí, jsem rád v temné místnosti. Když totiž poslouchám podobná alba, mám pocit, že do mě proudí energie. Avantgardní, disonantní black metal plný chladu a temnoty! Duše rozdrásaná do krve!


Asphyx says:

Sometimes a thousand thoughts fly through my head and I can't calm them down. I feel like my skull is going to crack at any moment and I'll be looking at my brain running down the wall. I sit in a dark room, chained and locked up. I wonder if the normal world is here in the madhouse or out there. People have a very different perception of music today than they did years ago. Everything is more convenient and there is so much information that it can completely engulf us. If you are still one of those active listeners who like to think about new records and let them affect you, I have a tip for you.

In far away Argentina, in Morón, Buenos Aires, the third full-length album of the black metal band PSICOSFERA was born. It's called "Summa Negativa", which accurately describes what's happening on it. A varied palette of black, gloomy moods, avant-garde and raw echoes from the endless corners of the dark human mind. If you're one of the aforementioned musical gourmands, be sure to give it a taste. The music is played here especially for you.


On the album you will find carefully constructed compositions that may be a bit uncomfortable at first. Listening to it often reminded me of spoiled blood draining into a funnel. You're looking at a vortex forming, and the different rhythms accurately convey what's happening on this record. In some moments PSICOSFERA are elusive, strange and therefore very interesting. This is a record for those who like to discover, to be surprised. I admit that for me every encounter was challenging, my brain was boiling in its own juice. I've never been able to listen to a new record just as a backdrop. At certain moments the band can be compared to what the likes of DEATHSPELL OMEGA, MGLA play, but take my comparison as a hint. The Argentinians are otherwise a very original band. In some passages there are various movements, eerie sounds that beautifully complement the overall atmosphere of this work. I often found myself approaching "Summa Negativa" more as serious, modern music. In fact, I have an insistent feeling that the structure of the compositions is similar. But maybe I'm wrong, it's more of a feeling thing for me. I like bands that can awaken emotions in me, cut me, make me angry and also stir my mind. PSICOSFERA succeeded in doing that. I deliberately listened to the previous recordings and even though they are instrumental, they caught my attention as well. I'm happy in my world behind the wall, I'm happy in the dark room. Because when I listen to albums like this, I feel like energy flows into me. Avant-garde, dissonant black metal full of coldness and darkness! Soul torn to the blood!


Album Tracklist:
1. Rising River of Frustration
2. Pernicious Oblivion pt.1
3. Pernicious Oblivion pt.2
4. Gamma (interlude)
5. Taste of Triumph
6. Dismal Landscape of Disillusion and Rejection
7. Contortionist of Perception
8. Tartarus


PSICOSFERA:

KNIŽNÍ TIPY - Cyklus vlkodlaka - Stephen King (2023)


Cyklus vlkodlaka - Stephen King
2023, Beta-Dobrovský

Vstávám velmi brzy, nemám moc času. Znáte to, když máte chalupu na druhém konci republiky, tak musíte všechno stihnout rychle, protože pak se tam třeba ani nedostanete. Když padá listí ze dvou obrovských kaštanů a kolečko a hrábě jsou vašimi společníky, když sekáte dříví na zimu, ocitnete se v takovém zvláštní stavu. Vzduchem už poletuje sníh a za dva dny místnosti pořádně nevytopíte. Vyčistím si vždycky pořádně hlavu a přemýšlím o věcech, které mě normálně nenapadají. Vylezu do kopce, podle chytrých hodinek jdu právě 25 kilometr. Vysypu listí a koutkem oka zahlédnu stín. Srna, kanec? Liška? Napadne mě jako první. Jenže ne, ti vypadají jinak. Je mlha a dívá se na mě. Opravdu je to on? Jak je to možné. To bude nějaký toulavý pes, občas tu nějací jsou. Sevřu v rukou pevněji sekyru a raději couvám, abych ho měl na očích. Ještě chvíli mě sleduje a potom odběhne. Konečně mám hotovo. Tma je už brzy, tak musím svítit. Uvařím si čaj a začnu si číst. Cyklus vlkodlaka je takovou klasickou Kingovinou. Někde na pomezí mezi fantasy a hororu. Ale příběh je to silný, a dobře se čte. To musím říci již po několika stránkách. 

Zaklepe soused a jestli to prý vím. Zeptám se, o co jde a on si mne vousy. Vlci se vrátili. Mává mi před obličejem místní vyhláškou, která navazuje na tu evropskou. Jak prý máme lovit a chytat vlky, jak na křížence mezi vlkem a psem. Nečtu to, já nikoho střílet nebudu a klást pasti už teprve ne. Ale je to zajímavé. Možná jsem jednoho dnes viděl. Nebo ne? Nevím, a tak si raději nechám všechno pro sebe. Usínám někde v polovině knížky. Mrzí mě to, protože jsem chtěl těch pár stránek dočíst. Není to dlouhé, ale já jsem po fyzické práci opravdu utahaný. V noci mě vyžene močový měchýř. Mám tlačítkový telefon, ten chytrý většinou vypínám. Na horách chci mít klid. Rozsvítím kužel světla, který jde od mobilu. Probudím na chobně několik můr. Vykonám, co je potřeba a pak se leknu. To vypadá jako vytí. Ne, to je hloupost. Nějak se mi propojí kniha i temné lesy kolem chalupy. Dole se rozštěká pes, ale když uslyší další zavytí, jen zakňučí. Vezmu do ruky sekyrku (protože se nebojím, ale co kdyby, že ano). A vylezu před dům. Měsíc je velký a září. Na kopci stojí můj kamarád z odpoledne. Nebo to není on? 

Zamknu na všechny západy a zalezu si pod spacák. Vyhasly mi kamna, ale pro dřevo ven nepůjdu. Nechce se mi. Ne fakt jsem línej, já se nebojím. Vlci jsou provázeni velkou spoustou legend, dohadů a aurou strachu. Přitom je to takový menší pes. Ale je to také lovec. Přemýšlím o tom a usnu. Druhý den je více méně stejný jako ten včerejší. Makám od rána do večera. Někdo to musí udělat. Bolí mě záda, nohy a kyselina mléčná ze mě doslova stříká. Samota je zvláštní v tom, že chvílemi nevím, co je pravda a co se mi zdálo. Myšlenky mám celý den rozevláté a těším se na večer a na Kinga. Říkám si, že kdybych jej četl někde jinde, možná by síla téhle knížky tolik nevynikla. Naše vesnice na horách mi fakt připomíná tu v knize. Navíc jsme byli před pár týdny na Dušičky na místním hřbitově. Zvláštní pocit a nějak moc mrtvých za poslední roky, zdálo se mi. V knize si také všichni myslí, že je to vlkodlak, ale znáte Kinga, nakonec je to sprostý vrah. Nebo ne? Nechám vás samozřejmě napnuté. Neslyšel jsem náhodou vrčení? Otočím se a hrozně se leknu. Uff, ne, je to jen sousedovic obrovský pes. 

Jsou to právě ty zvláštní chvíle mezi dnem a nocí, kdy se vydávají šelmy na lov. Dole v krámě ženský říkaly, že prý někdo našel potrhanou srnu. Moc dobře vím, že vlci jsou plachá zvířata. Ale to lidem nevysvětlíte. Jsou to možná právě tyhle knížky, které záhadný status tohoto krásného predátora potvrzují. Věřím tomu, že kdyby byl zahnaný do úzkých - zaútočí, věřím i tomu, že je problém s roztrhanými ovcemi a dalšími domácími zvířaty. Regulace je opravdu asi nutná. Nechme to ale raději odborníkům. Já jsem večer knihu dočetl a potom jsem jako vždy chvilku seděl a díval se do tmy. Zhasnul jsem a mnul si oči. Bolí mě celý člověk a pořád je tu nějak chladno. Kamna naložím po okraj a přehodím na sebe deku. Po nějaké době mi to nedá, znovu knížku otevřu a přelouskám jí úplně celou znovu. Je už lehce po půlnoci a dnes je venku mlha. Psi jsou zalezlí v boudách nebo v chalupách. Trošku lituji, že žádného nemám. Spím jako dřevo, jako vždy po fyzické práci. Hřeje mě pocit, že mám vše hotovo a že zima může přijít. Ještě zítra vypnu vodu, aby mi nezamrzla v trubkách. Nebude se mi chtít do civilizace. Mezi troubící auta a frustrované lidi na ulicích. 

Dovedu pochopit některé mé kamarády, kteří nemají Kinga rádi. Mě se od něj také nelíbí úplně všechno, ale Cyklus vlkodlaka mě opravdu zaujal. Kniha má spád, pořád se něco děje. A když přistoupíte na magickou hru autora a necháte svoji fantazii pracovat, mohla by se líbit i vám. Přijedu domů do Plzně a celé odpoledne vybaluji věci. Knžku uložím na místo do knihovny, kam dávám ty, které jsem už přečetl. Hned druhý den zmizí, dcera se ihned začetla. Večer ve zprávách vypráví o vlcích, kteří se vrátili. Přišli k nám z Polska a naše lesy se jim líbí. Musíme se s nimi naučit žít, je to krásné zvíře. A co se týká vlkodlaků. Já vám nevím, podle mě vznikli jako takové přirovnání ke zlým lidem. Nebo ne? Nechám to na vás. Každopádně. Pokud máte rádi Stephena Kinga a jeho styl, tak určitě neprohloupíte. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První výkřik se ozval od zasněženého železničáře, který cítil, jak se mu tesáky zahryzly do krku. Další měsíc se ozval výkřik extatické agónie napadené ženy v její útulné ložnici. Nyní se scény neuvěřitelné hrůzy objevují pokaždé, když na odlehlé mainské městečko Tarker Mills zasvítí úplněk. Nikdo neví, kdo bude napaden příště.

Jedno je však jisté. Když měsíc ztloustne, Tarker Mills zachvátí ochromující strach. Ve větru je totiž slyšet skučení, které připomíná lidská slova. A všude kolem nechává stopy netvor, jehož hlad nelze ukojit...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. listopadu 2023

Recenze/review - AETERNUS - Philosopher (2023)


AETERNUS - Philosopher
CD 2023, Agonia Records

for english please scroll down

Chodím ke břehu již dlouhé roky. Fascinuje mě mrtvolný klid, mlha nad vlnami, pochmurná atmosféra i chlad, který mi pokaždé pronikne hluboko do kostí. Jsem poslední dobou rád sám. Žiji už jenom ve stínu a pomalu se ztrácím. Poslouchám již pouze hudbu, která se mi líbí a občas slyším divné hlasy. Když poslouchám desky jako je ta od norských mágů AETERNUS, tak rozmlouvám s nemrtvými. Ptají se mě na cestu a já je vždy zavedu k řece. K řece mrtvých. Zaplatí stejně jako já svojí duší a pak už jenom poslouchají a vznáší se na krvavých vlnách.

Na novou desku jsme čekali dlouhých pět let a čekání se vyplatilo. Pánové zúročili svoje dlouholeté zkušenosti a nahráli album, které je dokonalou esencí toho, co na nich máme rádi. Black metal se zde potkává se smrtí a vše působí značně mlhavě, melancholicky, záhadně. Je to obřad, je to magie, je to cesta bez konce. Poslouchejte v chladu a absolutní tmě!


Společné seance s albem "Philosopher" připomínají setkání s přízraky. Vystoupí z mlhy a tančí do rytmu. Ve skladbách je něco živočišného, zvláštního, co mě neustále přitahuje. Jsem hrozně rád ve společnosti téhle nahrávky. Přesto se neustále ohlížím za sebe, lekám se každého stínu a mám zrychlený tep. Pánové sice letos nepřinášejí nic nového, ale abych pravdu řekl, tak bych to po nich ani nechtěl. Jsem s novou deskou velmi spokojený. Je v ní vše potřebné pro to, abych se každý večer vydal až k řece smrti. Vše je zahalené ve tmě, melodie se mi zařezávají do mozku, krvácím, ploužím se mezi stíny. Co se týká zvuku, obalu, produkce, tak vše je v absolutním pořádku. Kapela má svůj vlastní, originální rukopis, který by bylo škoda opustit. Za okny začala zima. Listí opadalo ze stromů a stejně musím jít. Podávám ruku zbloudilým duším. Usmívají se a užívají si "Philosopher" se mnou. Novinka spojuje všechny dohromady. Mrtvé i živé. Když ji poslouchám, tak nevydržím dlouho na jednom místě. Neklid, který je obsažen ve všech skladbách, se přenáší i na mě. Nabíjí mě černou energií. Už dávno nerozlišuji mezi naším a oním světem. Rád se toulám po obou stranách. Tahle hudba mi to umožňuje. Napadl čerstvý sníh a nemrtví čekají. Chodím ke břehu již dlouhé roky. Fascinuje mě mrtvolný klid, mlha nad vlnami, pochmurná atmosféra i chlad, který mi pokaždé pronikne hluboko do kostí. Jsem poslední dobou rád sám. Jenom já a muzika, pouze já a ticho zdánlivě opuštěných lesů. Sledují mě oči šelem i jejich obětí. Nové album na mě opravdu působí až magickým dojmem. Jako tajemná mantra, jako pradávný rituál. Mrazivá black death metalová mlha, která vás zavede až k řece mrtvých! Potkáte své vlastní démony!


Asphyx says:

I've been going to the shore for years. I am fascinated by the dead calm, the mist over the waves, the gloomy atmosphere and the coldness that always penetrates deep into my bones. I'm happy to be alone these days. I live only in the shadows and I'm slowly losing myself. I only listen to music I like anymore and sometimes I hear strange voices. When I listen to records like the one by Norwegian magicians AETERNUS, I talk to the undead. They ask me for directions and I always lead them to the river. The river of the dead. They pay with their souls as I do, and then they just listen and float on the bloody waves.

We've waited five long years for a new record, and the wait has been worth it. The gentlemen have capitalized on their years of experience and recorded an album that is the perfect essence of what we love about them. Black metal meets death here and everything has a very hazy, melancholic, mysterious feel. It's a ritual, it's magic, it's a journey without end. Listen in the cold and absolute dark!


The joint sessions with the album "Philosopher" are reminiscent of encounters with ghosts. They come out of the fog and dance to the rhythm. There's something animalistic, strange in the songs that I'm constantly drawn to. I'm very happy to be in the company of this record. Yet I'm constantly looking behind me, frightened by every shadow and my pulse racing. The gentlemen may not bring anything new this year, but to be honest, I wouldn't ask them to. I'm very happy with the new album. It's got everything I need to get me to the river of death every night. Everything is shrouded in darkness, the melodies are cutting into my brain, I'm bleeding, I'm crawling through the shadows. As for the sound, the cover, the production, everything is absolutely fine. The band has its own, original handwriting, which would be a shame to abandon. It's getting cold outside the windows. The leaves have fallen from the trees and I still have to go. I'm lending a hand to the lost souls. They smile and enjoy "Philosopher" with me. The novelty brings everyone together. Dead and alive. When I listen to it, I can't stay in one place for long. The restlessness that's in all the songs is transferred to me. It gives me a black energy. I don't distinguish between our world and the other world anymore. I like to wander both sides. This music allows me to do that. Fresh snow has fallen and the undead are waiting. I've been coming to the shore for years. I'm fascinated by the dead calm, the fog over the waves, the gloomy atmosphere and the chill that penetrates deep into my bones every time. I'm happy to be alone these days. Just me and the music, just me and the silence of seemingly deserted forests. The eyes of beasts and their victims watching me. The new album really has an almost magical effect on me. Like a mysterious mantra, like an ancient ritual. A chilling black death metal fog that takes you to the river of the dead! You will meet your own demons!


Recenze/review - AETERNUS - Heathen (2018):


Tracklist:
01. Existentialist Hunter 
02. World Bleak Nepotism 
03. The Intentionality Of Unitigated Evil 
04. Void Of Venom 
05. Wresting Worm 
06. The Luciferian Architect 
07. Carving The Pristine Anomie

Recenze/review - SADISM - Obscurans (2023)


SADISM - Obscurans
CD 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Po některých lidech zůstane jenom krvavá stopa. Bolest se navěky otiskne do myslí všech, kterým ublížili. Usmívají se za mřížemi a jejich oběti sedávají ve tmě a neví, jestli si mají podříznout žíly. Je mezi námi stále až příliš zla a nenávisti. Když potom takový člověk zemře, jeho hrob bývá zapomenut. Jenže jsme tu ještě my, staří fanoušci death metalu, kteří díky morbidní hudbě exhumujeme jejich rakve. Aby se nezapomnělo, aby navěky shořeli v pekelných plamenech. Existují kapely, kvůli kterým se vždy vydám na hřbitov, abych si užil jejich hudbu.

Jedněmi z nich jsou SADISM z Chile, jejichž hudba mě provází celý můj metalový život. Pánové nikdy nenahráli slabší desku a stejně je tomu i letos. "Obscurans" je opět starým, prašivým odkazem dávných časů. Tohle je smrtící kov, na kterém jsem vyrůstal a zůstanu mu věrný až do své smrti. Až navěky, amen!


Pokud jste zažili počátek devadesátých let minulého století a nosili jste džínovou vestu, vyměňovali si kazety a čekali dlouhé dny na dopisy z fanklubů kapel, potom asi víte, o čem píšu. Poslouchat nové album těchto zkušených veteránů, je opravdu jako exhumovat plesnivý hrob někoho zlého. Z rakve se na vás vyvalí smršť nekompromisních thrash metalových a deathových riffů, které vás doslova rozsekají na malé kousky. Budete pohřbeni zaživa! Skladby v sobě mají takovou tu černou a prašivou patinu, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Líbí se mi obal (Patricio Saavedra and Ricardo Roberts), který se přesně hodí k atmosféře nahrávky. Oceňuji i ostrý a syrový zvuk (Recorded and mixed by JP Donoso and Israel Yévenes at Sadestudio, Santiago, Chile). Je obdivuhodné, že si kapela stále drží vysokou kvalitu. Songy v sobě mají drive a sílu, touhu ničit muzikou. Pokud bychom potom chtěli hudbu těchto maniaků k někomu přirovnat (což je tedy trošku troufalé, ale budiž), tak bychom mohli zmínit smečky jako MORBID ANGEL, VADER, SADISTIC INTENT, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, SLAYER. Zkrátka a dobře, stará, poctivá a upřímná škola. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, ale jenom ryzí hudba u které praskají víka od rakví. Po některých lidech zůstane jenom krvavá stopa. Bolest se navěky otiskne do myslí všech, kterým ublížili. Pohřběte je hluboko pod zem! A může jim k tomu hrát "Obscurans"! Existují kapely, kvůli kterým se vždy vydám na hřbitov, abych si užil jejich hudbu. SADISM opět odvedli perfektní morbidní práci! Temný, prašivý death metal, ze starých prokletých chilských pohřebišť!


Asphyx says:

Some people leave only a trail of blood. The pain will forever be imprinted on the minds of all those they hurt. They smile behind bars and their victims sit in the dark, not knowing whether to slit their wrists. There is still too much evil and hatred among us. Then when such a person dies, his grave is forgotten. But there are still us old death metal fans who exhume their coffins thanks to morbid music. So that they won't be forgotten, so that they burn in the flames of hell forever. There are bands that always make me go to the cemetery to enjoy their music.

One of them is SADISM from Chile, whose music has been with me all my metal life. The gentlemen have never recorded a weaker album and the same is true this year. "Obscurans" is again an old, dusty reference of the old days. This is the death metal I grew up on and will remain loyal to until the day I die. Forever and ever, amen!


If you lived through the early 1990s and wore a denim vest, swapped cassettes and waited long days for letters from bands' fan clubs, then you probably know what I'm writing about. Listening to a new album from these seasoned veterans is really like exhuming the moldy grave of someone bad. A whirlwind of uncompromising thrash metal and death riffs will roll out of the coffin and literally chop you into little pieces. You will be buried alive! The songs have that black and grimy patina that we old dogs love so much. I like the cover art (Patricio Saavedra and Ricardo Roberts), which fits the atmosphere of the record. I also appreciate the crisp and raw sound (Recorded and mixed by JP Donoso and Israel Yévenes at Sadestudio, Santiago, Chile). It is admirable that the band still maintains its high quality. The songs have drive and power in them, the desire to destroy with music. If we wanted to compare the music of these maniacs to someone (which is a bit presumptuous, but so be it), we could mention bands like MORBID ANGEL, VADER, SADISTIC INTENT, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, SLAYER. In short, old school, honest and sincere. No posing, no uselessness, but just pure music that makes coffin lids crack. Some people leave only a trail of blood. The pain will forever be imprinted on the minds of all those they hurt. Bury them deep underground! And they can play "Obscurans" to go with it! There are bands that always make me go to the cemetery to enjoy their music. SADISM have done a perfect morbid job again! Dark, dusty death metal, from the old cursed Chilean burial grounds!


tracklist:
1. Exsanguination
2. On Your Knees
3. Diabolution
4. Lower Astral Entities
5. Because we are Rotten to the Core
6. Freewill Archangels
7. Ars Goetia
8. The Void Devourer
9. Parousia
10. Made Of Sulfur

Bonus:
11. Nyctophile
12. When The Christians Lie

středa 22. listopadu 2023

Recenze/review - CONDEMNED - Daemonium (2023)


CONDEMNED - Daemonium
CD 2023, Unique Leader Records

for english please scroll down

Ostrý nůž zabodnutý v zádech, lebka rozseknutá sekerou. Pachuť krve a také temnota, která vše objímá jako úchylná milenka. Vstupuji dovnitř a slyším nářek raněných. Pach rozkládajícího se masa. Stojí uprostřed a podivně se usmívá. Vůbec nepřipomíná bestii. Vypadá jako chlápek od vedle, který vás každý den ráno pozdraví. Takový slušný člověk. Dávali ti ho za vzor. Až do teď. Až když si objevil kosti za jeho domem. Hororový film nebo krutá realita? Už sám nevíš. 

Na nové album jsme čekali šest dlouhých let. A vyplatilo se. Jsem fanoušek spíše klasické, tradiční verze brutálního death metalu. A CONDEMNED jej hrají skvěle. Novinka je toho důkazem a potvrzením, že na tyhle řezníky je spolehnutí. Masakr!


Ne, nečekejte žádnou progresi, ani současné pózy, mnohdy umělých kapel. Tady najdete jen opovržení, špínu a hnis. A taky spoustu skvělých riffů, morbidní vokál a bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Nebývám v tomhle stylu zase tolik častým hostem a opravdu hodně si vybírám. CONDEMNED opět prošli mým sítem. Důvody se samy nabízejí. Pánové hrají sice podle zavedených postupů, ale mě baví jejich krutou práci poslouchat. Může za to zvuk (John Haddad - recording mixing, Zack Ohren - mastering), ale i jako vždy vynikající obal od mistra Toshihiro Egawy. Není to ale jenom jako vždy skvělé řemeslo, ale hlavně atmosféra, pochmurné a temné nálady, které opravdu připomínají návštěvu starých jatek, patologie nebo místa, kde se stal nějaký hnusný násilný čin. Krev stéká na zem a vy dostanete postupně strach. Fantazie mi u téhle desky pracuje naplno, což je pro mě jasným důkazem, že se album opravdu povedlo. Jednou mě možná rozemelou na prach nebo skončím v kafilerii, ale než se tak stane, tak budu podobnou hudbu podporovat. Je totiž opravdu skvělá a letos se opravdu povedla. Jestli rádi a často trápíte svoje sluchovody kapelami typu DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB, bude se vám určitě líbit i novinka "Daemonium". Myslím, že nemusím už nic dalšího dodávat, nechme raději mluvit tyhle démony. Ostrý nůž zabodnutý v zádech, lebka rozseknutá sekerou. Pachuť krve a také temnota, která vše objímá jako úchylná milenka. Brutální death metalový masakr na tradičních jatkách! Hniloba, špína, smrt!


Asphyx says:

A sharp knife stuck in the back, a skull hacked open with an axe. The smell of blood and the darkness that embraces everything like a perverted lover. I step inside and hear the cries of the wounded. The smell of decomposing flesh. He stands in the middle and smiles strangely. It looks nothing like a beast. He looks like the guy next door who greets you every morning. Such a decent man. They used to hold him up to you as a role model. Until now. Until you discovered the bones behind his house. Horror movie or harsh reality? You don't know anymore. 

We've been waiting six long years for a new album. And it was worth it. I'm a fan of the more classic, traditional version of brutal death metal. And CONDEMNED play it perfectly. The new album is a proof of that and a confirmation that these butchers can be relied upon. Massacre!


No, don't expect any progression, nor contemporary poses, often of artificial bands. All you'll find here is contempt, filth and pus. And plenty of great riffs, morbid vocals and drums that will blow your brains out. I don't frequent this style that much, and I really pick and choose a lot. CONDEMNED have passed through my net again. The reasons offer themselves. Gentlemen play according to established methods, but I enjoy listening to their harsh work. It's due to the sound (John Haddad - recording mixing, Zack Ohren - mastering), but also as always the excellent cover artwork by master Toshihiro Egawa. But it's not just the great craftsmanship as always, it's the atmosphere, the gloomy and dark moods that really remind one of visiting an old slaughterhouse, a pathology or a place where some nasty act of violence happened. Blood trickles to the ground and you get gradually scared. My imagination is working to the fullest with this album, which is a clear proof for me that the album really succeeded. One day I may be ground to dust or end up in a rendering plant, but until that happens, I'll support music like this. Because it's really great and this year it's been really good. If you like and often bother your ears with bands like DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB, you will definitely like the new "Daemonium". I don't think I need to add anything more, let's let these demons do the talking instead. A sharp knife stabbed in the back, a skull chopped with an axe. The smell of blood and the darkness that embraces everything like a creepy lover. A brutal death metal massacre in a traditional slaughterhouse! Rot, filth, death!


about CONDEMNED on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Thee I Invoke 
02. Malodorous Asteroth 
03. Valac 
04. Chants Of Merihem 
05. Maw Of Hellmouth 
06. Cursed Revelations Of Balam 
07. Devils Feast 
08. Daimonozomai 
09. Infernal Legions Of Amon 
10. Sigil Of Belial 
11. Ydier Nayr Pir 
12. The Divine Order Of Babylon

Recenze/review - DESTRUCTOR - Blood, Bone, and Fire (2023)


DESTRUCTOR - Blood, Bone, and Fire
CD 2023, Shadow Kingdom

for english please scroll down

Píše se rok 1984 a v ocelářském městě Cleveland v Ohiu vznikla kapela DESTRUCTOR. Mě je teprve deset let a musím ještě tři roky vydržet, abych slyšel svoji první metalovou desku. Jsou jimi slavní JUDAS PRIEST, na staré ohrané kazetě. Mezitím se v Americe odvíjí historie kapely, která se navěky zapíše do myslí všech poctivých fanoušků. Když se podíváte, co všechno tuhle smečku potkalo, je obdivuhodné, že stále hraje. U nás, v socialistickém bloku, ve kterém jsme se k hudbě dostávali velmi těžko, jsme se třeba o násilné smrti Daveho Holocausta, dozvěděli až po několika letech. 

Moje první setkání s hudbou těchto thrash heavy metalových maniaků proběhlo opravdu až po mnoha letech, kdy se mi dostala do rukou deska "Maximum Destruction". Hltali jsme tenkrát každý tón, každou notu. Přiznám se bez mučení. Zůstal jsem stále fanoušek. Pokaždé, když kapela vydá něco nového, jsem u toho. Stále tančím v jejich rytmu. To se mi potom nemůžete divit, že když se mi dostala do rukou jejich letošní novinka "Blood, Bone, and Fire", nemůžu jinak, než sepsat těchto pár pokorných řádků. 


Možná už mám šedivé vlasy, cholesterol v krvi, možná už netančím tak divoce, jako když jsem byl mladý, ale to přeci vůbec nevadí. Stále dokážu roztočit u reproduktorů headbanging, pořád poslouchám hudbu srdcem. Pro mě a všechny ostatní, kteří jsou na tom, jako já, je určena tahle deska. Pánové samozřejmě nepodcenili řezající zvuk, ani parádní obal. Po fromální stránce je vše v nejlepším pořádku. Jsem už dávno posluchač zcela jiné muziky, ale když jsem slyšel poprvé "Blood, Bone, and Fire", zase mě začalo mrazit v zádech a vše ostatní šlo stranou. Nevnímal jsem divný svět okolo, který směřuje úplně jinam, než jsem si kdysi představoval. Nesleduji zprávy, nečtu sociální sítě. Jsem jenom já a muzika. Prokletý, říkají o mě a já s nimi souhlasím. Novinka totiž řeže tou správnou stranou nože. Ne, já nikdy nebudu kritik, který hledá nějaké drobné chyby. Ony zde ani žádné nejsou. DESTUCTOR v sobě mají pořád velkou sílu a energii, která vás doslova převálcuje. Možná už dávno neobléknu svoji starou džínovou vestu, možná už tolik nevidím, ale dobrou muziku budu stále podporovat. Na to jsem přísahal, když mi bylo třináct let a držím se toho dodnes. Američané přežili věci, které by jiné skupiny zničily. Oni zůstali silní. Ale nejen to, oni ještě navíc umí nahrávat desky, které hoří jasným plemenem! Pro někoho možná bude nové album jen pouhým výletem do historie, ale pro mě se jedná o velkou událost. DESTRUCTOR mají co říci i dnes, když se hudba poslouchá povrchně a počet sdílení je víc, než poctivé kovové řemeslo. Thrash heavy metalový výlet do starých, poctivých železáren! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!


Asphyx says:

The year is 1984 and the band DESTRUCTOR was formed in the steel town of Cleveland, Ohio. I'm only ten years old and have to wait three more years to hear my first metal record. It's the famous JUDAS PRIEST, on an old outdated cassette. Meanwhile, in America, the history of a band that will forever be etched in the minds of all honest fans is unfolding. When you look at all that's happened to this pack, it's amazing that they're still going strong. For example, in our socialist block, where it was very difficult to get access to music, we only found out about the violent death of Dave Holocaust a few years later. 

My first encounter with the music of these thrash heavy metal maniacs was really after many years, when I got my hands on the album "Maximum Destruction". We devoured every note, every note. I admit without torture. I'm still a fan. Every time a band releases something new, I'm there. I still dance to their beat. It's no wonder then that when I got my hands on their new release this year, "Blood, Bone, and Fire", I couldn't help but write these few humble lines.



I may have grey hair, cholesterol in my blood, I may not dance as wildly as I did when I was young, but that doesn't matter. I can still headbang to the speakers, still listen to music with my heart. This record is for me and everyone else who is like me. Of course the gentlemen didn't underestimate the cutting sound, or the awesome cover art. From an fromal standpoint, everything is in top form. I've been a listener of completely different music for a long time, but when I first heard "Blood, Bone, and Fire" I got chills again and everything else went by the wayside. I was oblivious to the strange world around me that was going in a completely different direction than I had once imagined. I don't watch the news, I don't read social media. It's just me and music. Damn, they say about me and I agree with them. The novelty cuts with the right side of the knife. No, I'm never going to be a critic who looks for little mistakes. There aren't any. DESTUCTOR still has a great power and energy that will literally knock you over. I may not wear my old denim vest anymore, I may not see as much anymore, but I will still support good music. That's what I swore to when I was thirteen years old, and I've stuck to it ever since. Americans have survived things that would have destroyed other bands. They stayed strong. But not only that, but they can make records that burn bright! For some, the new album may be a mere trip into history, but for me it is a major event. DESTRUCTOR have something to say even today, when music is listened to superficially and the number of shares is more than honest metal craft. A thrash heavy metal trip to the old, honest ironworks! An album forged from the finest steel!


tracklist:
1. Blood, Bone, And Fire
2. Iron Clad
3. Storm Upon The World
4. Never Surrender
5. Depths Of Insanity
6. The Calling
7. Heroic Age
8. Hammering The Steel
9. Dominate

DESTRUCTOR lineup 2023
Tim Hammer - bass
Mark Hellhound - guitar
Matt Flammable - drums
Dave Overkill - vocals and guitar

úterý 21. listopadu 2023

Recenze/review - RUNEMAGICK - Last Skull of Humanity (2023)


RUNEMAGICK - Last Skull of Humanity
EP 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stále se vracím na stejné místo. Každý rok uklízím hrob a vzpomínám na svoje blízké. Dost často přemýšlím, jak jednou skončím já. Žil jsem dobrý život? Nebo jsem byl až příliš často v temnotě? Na nedaleké lavičce sedává mladá dívka. Ve stejné datum, ve stejný čas. Nemluví a přesto jí rozumím. Ani nevím, jestli je z tohoto světa. Pokaždé si s sebou beru nějakou muziku. A je prostým faktem, že dost často poslouchám muziku od švédských tmářů RUNEMAGICK. 

"Last Skull of Humanity" je před produkční nahrávkou hrubého mixu druhého alba kapely “Enter the Realm of Death” z roku 1999. Nahrávání probíhalo ve studiu Los Angered Recording (vlastněno slavným Andym La Roquem z King Diamond/Death) a já byl tenkrát mladý a plný života. Přesto si pamatuji, že ta dívka seděla na lavičce již tenkrát. 


Připadám si jako bych našel ve sklepě starou krabici s kazetami. Přiznávám, občas to takhle dělám. Zavřu se do chladu a temnoty a vzpomínám. Je totiž podzim a počasí venku k podobným činnostem vybízí. Přehrabuji se v pradávných časopisech, oprašuji vinyly i kazety. Vzpomínám na své kamarády, na to, jak jsme se o hudbě dohadovali, jak jsme se hádali, ale hlavně smáli. Poslouchám nové EP a mrazí mě. Mám asi už dávno tuhle hudbu zakódovanou ve svých genech. Je mojí součástí a "Last Skull of Humanity" je přesně tím druhem death doom metalu, který je u mě vždy vítán. Velmi dobře zahrané, se skvělým ledovým zvukem, s vokálem z onoho světa. Ale hlavně s atmosférou, která mě vždy přinutí zhasnout všechna světla a vydat se na hřbitov. Letošní EP je určeno pro všechny věrné fanoušky. Již dnes vím, že se stane žádaným artefaktem. Mlha kolem mě je šedá a není skrz ní vidět. Potkávám přízraky a ona zase sedí na stejné lavičce. Usmívá se. Nedivím se jí, hraje se zde nejen pro ní, ale i pro všechny příznivce kapel typu PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID. Samozřejmě, je v tom kus nostalgie. Bývám po společných setkáních melancholický a chci být sám. Dnešní povrchní a uspěchaný svět mi dávno nesvědčí. Raději si zalezu dolů do sklepa nebo půjdu zase na hřbitov. Nezbývá nic jiného, než kapele i labelu poděkovat. Tohle je totiž kus hudby, která je i mojí součástí. Stále se vracím na stejné místo. Každý rok uklízím hrob a vzpomínám na svoje blízké. Dost často přemýšlím, jak jednou skončím já. Žil jsem dobrý život? Nebo jsem byl až příliš často v temnotě? Nevím, to ať posoudí jiní. S čím jsem si ale absolutně jistý je, že tahle deska je skvělá. Mrazivé, magické death doom metalové vzpomínky na melancholii ztracených dní! Temnota!


Asphyx says:

I keep coming back to the same place. Every year I clean the grave and remember my loved ones. I often wonder how I'll end up someday. Did I live a good life? Or have I been in the dark too often? A young girl sits on a nearby bench. Same date, same time. She doesn't speak and yet I understand her. I don't even know if she's of this world. I always take some music with me. And it's a simple fact that I often listen to music by Swedish darkies RUNEMAGICK. 

"Last Skull of Humanity" is a pre-production recording of a rough mix of the band's second album "Enter the Realm of Death" from 1999. The recording took place at Los Angered Recording studio (owned by the famous Andy La Roque of King Diamond/Death fame) and I was young and full of life at the time. Yet I remember the girl sitting on the bench even then.


I feel like I found an old box of tapes in the basement. I admit, I do that sometimes. I shut myself away in the cold and dark and remember. It's autumn and the weather outside encourages such activities. I dig through old magazines, dust off vinyl and cassettes. I remember my friends, how we used to argue about music, how we used to fight, but mostly laugh. I listen to the new EP and I get chills. I think I've had this music coded into my genes for a long time. It's a part of me, and "Last Skull of Humanity" is exactly the kind of death doom metal that is always welcomed by me. Very well played, with a great icy sound, with otherworldly vocals. But most of all with an atmosphere that always makes me turn off all the lights and go to the cemetery. This year's EP is for all the loyal fans. I already know it will become a sought after artifact. The fog around me is grey and you can't see through it. I meet ghosts and she's sitting on the same bench again. She's smiling. I don't blame her, it's not only for her, but also for all fans of bands like PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID. Of course, there is a piece of nostalgia in it. I tend to get melancholy after get-togethers and want to be alone. Today's superficial and hectic world doesn't suit me anymore. I'd rather crawl down into the basement or go back to the cemetery. I can't help but thank the band and the label. This is a piece of music that is a part of me. I keep coming back to the same place. Every year I clean the grave and remember my loved ones. I often wonder how I'll end up one day. Have I lived a good life? Or have I been in the dark too often? I don't know, let others be the judge. But what I am absolutely sure of is that this record is great. Freezing, magical death doom metal memories of the melancholy of lost days! Darkness!



about RUNEMAGICK on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Enter the Realm of Death
02. Longing for Hades
03. Last Skull of Humanity
04. Beyond Death

band:
Nicklas Rudolfsson - guitar/vocals
Emma Rudolfsson - bass
Daniel Moilanen - drums
Jonas Blom - guitar

Recenze/review - HELLFROST - Hellfrost (2023)


HELLFROST - Hellfrost
CD 2023, Curtain Call Records

for english please scroll down

Když sestoupíš v katakombách až úplně dolů, do těch nejtemnějších koutů, potkáš tam ohořelá těla. Blízkost pekla je znát i v hudbě, která se zde hraje. Zavřeni před současným podivným světem, jsou zde zakonzervovány hudební styly, které zažily svoji největší slávu v devadesátých letech minulého století. Black metal, death a thrash, vše náležitě špinavé a temné. Tančí se tu mezi shnilými rakvemi. A dělá se to ještě s nadšením a odhodláním. Někdy si připadám už starý. Když totiž poslouchám podobné desky, jako tu od HELLFROST z Floridy, usmívám se. Tohle je přesně kov, který koluje i v mých žilách.

Stačí si sednout a poslouchat pozorně. Najednou nebudete v prázdném a studeném pokoji, ale daleko v močálech, ve kterých hnijí těla hříšníků. Ulicemi se toulají přízraky a když je potkáte, tak máte jedinou jistotu. Podříznou vám hrdlo. A když budete padat překvapení k zemi, budete se cítit přesně tak, jako při společných setkáních s touhle desku. Hraje se zde totiž pravý, nefalšovaný a ryzí underground. Podepisuji vlastní krví!


Pod HELLFROST jsou podepsáni zkušení muzikanti. Ti nejen, že umí perfektně hrát, ale také umí složit songy, které hoří jasným plamenem. Není to ale jenom dobré řemeslo, slyším zde i kus srdce, takové té pradávné patiny, kterou mám tolik rád. Když stejnojmenné letošní album slyším, nejsem dávno na tomhle světě. Daleko od válek, od lidské přetvářky, lží a falše. Takhle jsem extrémní metal vždycky vnímal. Už přes třicet let se toulám podzemím a vyhledávám smečky jako jsou HELLFROST. Kurva brácho, jak je možné, že se s vaší hudbou setkávám poprvé? Ihned jsem si sehnal i předchozí CD a uspořádal jsem spoustu démonických seancí. Hrozně nerad kapely k někomu přirovnávám, ale zde se hraje to nejlepší ze stejných katakomb, jako SOLSTICE, MASSACRE, OPPROBRIUM, INHUMAN CONDITION, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. Vše je ale navíc zahalené do black metalové mlhy. Bylo pro mě hrozně příjemné exhumovat tento hrob. Nalezl jsem v něm nejen obrovskou porci skvělých riffů, chorobného vokálu a zničujících bicích, ale také kus svých vlastních vzpomínek. Navíc, zvuk zabíjí a obal je poctivě ďábelský. Možná se jednou rozpadnu v prach a budu jen spálenou mrtvolou z úvodu dnešního článku, ale než se tak stane, tak si budu rvát "Hellfrost" do hlavy pod tlakem. Když sestoupíš v katakombách až úplně dolů, do těch nejtemnějších koutů, potkáš tam ohořelá těla. Blízkost pekla je znát i na hudbě, která se zde hraje. Syrový, ryzí, maniakální blackened death metal, u kterého shoříte na popel! Temnota z nejhlubších katakomb!



Asphyx says:

If you go all the way down in the catacombs, into the darkest corners, you will find charred bodies. The proximity to hell is also evident in the music that is played here. Closed off from the strange world of today, musical styles that were at their greatest in the 1990s are preserved here. Black metal, death and thrash, all suitably dirty and dark. Dancing among the rotting coffins. And it's done with enthusiasm and determination. Sometimes I feel old. Because when I listen to records like the one from Florida's HELLFROST, I smile. This is the metal that runs through my veins.

Just sit down and listen carefully. Suddenly you won't be in an empty and cold room, but far away in the swamps where the bodies of sinners rot. Ghosts roam the streets, and when you meet them, the only certainty you have. They will slit your throat. And when you fall to the ground in surprise, you'll feel just like you did when you met this board. Because this is the real, unadulterated and pure underground. Signed in my own blood!


HELLFROST is signed by experienced musicians. They not only know how to play percussively, but also how to compose songs that burn with a bright flame. But it's not just good craftsmanship, I can also hear a piece of heart here, that ancient patina that I love so much. When I hear this year's eponymous album, I'm not long gone from this world. Away from wars, from the pretence, lies and falsehood. That's how I've always seen extreme metal. I've been roaming the underground for over thirty years, seeking out packs like HELLFROST. Fuck, bro, how come this is my first encounter with your music? I immediately got the previous CDs and had a lot of demonic sessions. I hate to compare bands to anyone, but the best of the same catacombs are played here, like SOLSTICE, MASSACRE, OPPROBRIUM, INHUMAN CONDITION, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. But everything is also shrouded in black metal fog. It was very pleasant for me to exhume this grave. I found not only a huge portion of great riffs, sick vocals and devastating drums, but also a piece of my own memories. Plus, the sound kills and the cover art is honestly diabolical. Maybe one day I'll crumble into dust and just be the charred corpse from the opening of today's article, but until that happens I'll be banging "Hellfrost" into my head under pressure. If you go all the way down in the catacombs, into the darkest corners, you'll find charred bodies. The proximity to hell is evident in the music that is played. Raw, pure, maniacal blackened death metal that will burn you to ashes! Darkness from the deepest catacombs!


Tracklist:
01. Megalodon (03:43)
02. Bloodshot (02:36)
03. Don't Bury Me (03:48)
04. Friday The 13th (04:12)
05. Frozen Soul (04:48)
06. Microplastics (06:00)
07. Razors (03:53)
08. Artificial Intelligence (05:15)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine