DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 13. listopadu 2023

Interview - OVERTHROW - Ancient, dark, dirty black thrash death metal that will bury you alive!


Interview with black death thrash metal band from United Kingdom - OVERTHROW.

Answered Jay White (guitars, vocal), thank you!


Ave OVERTHROW! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of OVERTHROW.

Hi Jakub, thanks for taking the time to put together the interview.

OVERTHROW began in the summer of 2011 with myself and our former guitarist getting together and just writing Thrash Metal songs that we thought sounded cool. When we had 4-5 songs, we got the first lineup together and started gigging locally in our hometown (London) as well as in other UK cities. The band went through various incarnations and gigged a lot over a decade before we recorded our debut album, „Strike Down The Saviour“, which was eventually released in September 2021 and contained all of the songs that were written during the aforementioned decade. After the release of the debut, we went through yet more lineup changes before myself and our drummer, Scott Lindsay, decided to make the band a two piece songwriting partnership, with live members recruited to do the gigs. Since making this decision, the band’s popularity and exposure has increased immensely, as we now have management and are signed to Redefining Darkness Records.

Over the years, our sound has evolved from just straightforward Thrash Metal into Extreme Metal, incorporating more Black/Death Metal elements into our sound, as Scott and myself are huge fans of underground Black & Death Metal bands such as Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor and Ulcerate, to name a few. There’s still a subconscious influence from Thrash (particularly Slayer) that creeps into our songwriting, but our sound has definitely evolved and become more refined, brutal and macabre, which is evident on the new EP.


This year you are releasing the new EP „Ascension of the Entombed“. Again, it's a dark, harsh and honest thrash/death/black metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?

The recording process for the EP wasn’t that much different to the recording process for the debut album. We recorded drums, guitars, bass and then vocals at Scott’s parents home studio and it was produced and engineered by our former bassist, Scott Bacon. We then sent it to be mixed and mastered by Harris Zourelidis, who had previous worked with Dead Congregation on their debut album „Graves Of The Archangels“, which is a huge favourite of ours and we wanted the EP to have the same sort of vibe/mix. The debut album took a long time because there were more songs but also we recorded during lockdown so we had to be strategic as to when we were able to go in and record. With the EP, it was a fairly straightforward process, as there were fewer songs to record and we weren’t hampered with any restrictions. The EP was already pretty much written even when we were recording the debut so it was just a case of getting in done once the first album cycle had run its course.

The new EP seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?

I don’t think we intentionally wanted to make a more complicated/less accessible EP but we certainly knew that we were heading in a much more dark/evil direction this time. As I mentioned previously, myself and Scott are huge fans of underground Black/Death Metal as well as Thrash, so we wanted to explore these darker/sinister realms both musically and lyrically. All of the songs were written one after the other in a very short space of time and we knew instinctively that they belonged together, as they had the same sort of vibe/emotion. I write all of the music and then Scott helps with the arrangement and advises on which songs he thinks need refining and together we compile what we think sounds like a complete package, whether it’s an EP (in this case) or a full-length album. This is the process that we have naturally adopted since becoming a partnership. As I mentioned before, the debut album was essentially a compilation of all of the songs that were written in the first ten years of the band’s existence (with the various lineups) that we wanted put out and establish ourselves. With the EP, it’s the first real collaborative effort from just myself and Scott and the next releases will also follow in the same vein. It was a very organic process this time around, as Scott and I are on the same page both musically and aesthetically when it comes to the presentation of the band’s music/image.


I have a „Ascension of the Entombedr“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?

Thanks a lot man, that’s very kind of you to say! As I mentioned previously, we recorded the EP at Scott’s parents home studio, The Nest Studio in Honor Oak Park, South London. The mixing and mastering duties were handled by Harris Zourelidis at Feedback Sound Studios in Athens, Greece.

Who is the author of lyrics on „Ascension of the Entombed“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?

I write all of the lyrics in OVERTHROW as well as the music and have done since day one. Lyrically, each song tells a short story that I think compliments the sound/vibe of the music. The title track is about the dead returning to wreak havoc on the living, which was inspired to some degree by bands like Cannibal Corpse, Death and Morbid Angel who have written these type of songs before, but I put my own lyrical twist to this theme. „Lords Of Xibalba“ is inspired by the twelve gods of the Mayan underworld. „Ruptured Nebula“ is about an unstoppable force that completely decimates the cosmos and rips through space/time, annihilating everything in its path and returning existence to a state of total chaos. The final track „Caustic Vengeance (Blindly Driven)“ is more of a universal/somewhat personal song, lyrically, as the main topic is revenge and hatred for mankind in general. I approach lyrics in the same way I approach music in that I try to put my own thoughts and feelings on conventional Metal themes (war, death, pain, hatred etc.) and write in a way that the lyrics could mean many things, depending on the listeners perspective, but ultimately I usually start with a theme/narrative and see where it takes me. It’s an extention of this aforementioned organic songwriting process.


Who is signed under the cover of „Ascension of the Entombed“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?

The artwork for the EP was done by Deuteromali, a great artist based in South East Asia. We like his artwork style very much also and when it came time to finding an artist to do the EP artwork, we felt that his visuals represented our music very well. I came up with the concept/layout for the artwork and it was just a case of asking him to put it together in his style, which in my opinion came out extremely well. His style of artwork is very brutal and has that lo-fi, black & white, bestial War Metal album cover aesthetic that we wanted for this release, as opposed to the more colourful/painted artwork that we had on the first album.

When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the thrash/death/black metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

As a teenager, I was always into heavy, fast, angry music. I got into Punk first when I was at school and bands like Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys and Ramones inspired me to start playing guitar. I started getting into Metal a bit later on with Metallica, Slayer, Motorhead and Iron Maiden being some of my biggest personal influences. I’ve been in bands since I could play 3 chords on guitar as I’ve always had this innate desire to perform. Over the years, as I’ve gotten older and angrier, the music has naturally followed in the same fashion. In the early days of OVERTHROW, we were very much influenced by a lot of the Thrash Metal bands that were popular at the time (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb) but as the years have progressed (and my musical tastes have progressed) the band’s music has naturally become heavier, faster and angrier. Black Metal and Death Metal music, as I see it, is the next logical step in this sonic exploration. I’ve never really been in it for „glory“ as you say, it’s more a desire to create compelling and captivating music that puts you in a good headspace and is also a cathartic release, speaking for myself.


You come from United Kingdom and you play extreme thrash/death/black metal. Our readers would certainly wonder how the metal scene works in your country. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

The scene in the UK is very strong at this moment in time. There are tonnes of incredible bands gaining national/international recognition and notoriety and bringing out some of the best music I’ve heard in a long time. The scene is very supportive, with bands, fans, promoters and venues supporting newer bands as well as bands that have been around for a while. There’s definitely a good sense of comradery, as well as healthy competition and I think that most of the bands you hear about now (particularly ones that have been doing this for many years) are starting to gain the recognition that they deserve, including us. Attendance, particularly at local gigs, seems to be getting better as a result of this and also because of post-lockdown and the fact that so many bands are making, in my opinion, their best work to date. We’ve been around for twelve years now and part of the reason we’ve stayed is due to the constant support we’ve received from the scene. It is very strong now and I think will only get stronger.

From your music is possible to feel that you are influenced by American thrash death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on OVERTHROW.

Speaking for myself, I am hugely influenced by 90s Black/Death Metal bands, such as Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone and Mayhem, to name but a few. The same goes for Thrash, with my biggest influences being Slayer, early Sepultura, Demolition Hammer and Sodom. I also love the original Metal bands such as Black Sabbath, Venom and Possessed, that typified their respective sub-genres. In terms of „newer“ bands, Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight and Der Weg Einer Freiheit are some of my favourites. All of these bands have something intristincally unique about them and I think that their influence can be found in our music.


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?

I attend gigs as a fan constantly. I go to a lot of local gigs as well as bigger gigs and I have been attending your wonderful Brutal Assault Festival for the past four years. As a band, we are in a position now where we get gig offers constantly so we can afford to pick and choose where we play and who we play with. In the early days, we would play wherever we could get gigs and I think this has helped us establish a reputation as a killer live act, particularly in our hometown. Nowadays, we try to be a bit more selective and play gigs in other cities as much as we can so that we can increase our fanbase and reach more people outside of our hometown. This is the ultimate goal for OVERTHROW; we want to play everywhere we can, not just in the UK but in the world! Personally, I would love to play the summer festivals (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken etc.) in the future and tour across Europe and the US. I’ve also always wanted to play in South America, as the scene there is incredible!

I'm going to listen again your new album „Ascension of the Entombed“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect thrash/black death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!

Thank you very much Jakub! We want to say a huge thank you to all of the fans, bands and our friends who have supported us through the years. We are incredibly pleased with the response that the new EP has received and we are looking forward to gigging and touring in the future. Any promoters out there reading this, please get in touch with our management (emg.joel.spielman@gmail.com). You can purchase our EP via Redefining Darkness Records as well as our merch through our Bandcamp page (overthrowmetal.bandcamp.com). Once again, thank you Jakub for the interview, hope to see you at a future gig!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - OVERTHROW - Pradávný, temný, špinavý black thrash death metal, který vás pohřbí zaživa!


Rozhovor s black death thrash metalovou skupinou z Velké Británie - OVERTHROW.

Odpovídal Jay White (kytara, zpěv), děkujeme!

OVERTHROW - Ascension of the Entombed (2023):

Ave OVERTHROW! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií OVERTHROW.

Ahoj Jakube, díky, že sis udělal čas a připravil rozhovor.

OVERTHROW vznikli v létě 2011, kdy jsme se s naším bývalým kytaristou sešli a prostě psali thrashmetalové písně, které nám připadaly cool. Když jsme měli 4-5 písní, dali jsme dohromady první sestavu a začali jsme koncertovat lokálně v našem rodném městě (Londýně) i v dalších britských městech. Kapela prošla různými inkarnacemi a během deseti let hodně koncertovala, než jsme nahráli naše debutové album "Strike Down The Saviour", které nakonec vyšlo v září 2021 a obsahovalo všechny písně, které vznikly během výše zmíněné dekády. Po vydání debutu jsme prošli ještě dalšími změnami v sestavě, než jsme se s naším bubeníkem Scottem Lindsayem rozhodli, že z kapely uděláme dvoučlennou písničkářskou partu a na koncerty přibíráme živé členy. Od tohoto rozhodnutí se popularita a známost kapely nesmírně zvýšila, protože nyní máme management a podepsali jsme smlouvu s Redefining Darkness Records.

V průběhu let se náš zvuk vyvinul z přímočarého thrash metalu do extrémního metalu, do kterého jsme začlenili více black/death metalových prvků, protože Scott i já jsme velkými fanoušky undergroundových black & death metalových kapel, jako jsou Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor a Ulcerate, abychom jmenovali alespoň některé. Do našeho písničkářství se stále podvědomě vkrádá vliv thrashe (zejména Slayer), ale náš zvuk se rozhodně vyvinul a stal se rafinovanějším, brutálnějším a makabróznějším, což je na novém EP patrné.


Letos vydáváte čerstvou novinku „Ascension of the Entombedr“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý thrash/death/black metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Proces nahrávání EP se příliš nelišil od procesu nahrávání debutového alba. Bicí, kytary, baskytaru a zpěv jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů a album produkoval a zvučil náš bývalý baskytarista Scott Bacon. Pak jsme ho poslali k mixu a masteringu Harrisovi Zourelidisovi, který předtím pracoval s Dead Congregation na jejich debutovém albu "Graves Of The Archangels", které máme velmi rádi, a chtěli jsme, aby EP mělo stejnou atmosféru/mix. Debutové album trvalo déle, protože na něm bylo více písní, ale také jsme nahrávali během výluky, takže jsme museli strategicky vybírat, kdy budeme moci jít nahrávat. U EP to byl poměrně jednoduchý proces, protože bylo třeba nahrát méně písní a nebránila nám v tom žádná omezení. EP bylo z velké části napsané už v době, kdy jsme nahrávali debut, takže šlo jen o to, abychom ho dokončili, jakmile skončí první cyklus alba.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Nemyslím si, že jsme chtěli záměrně vytvořit komplikovanější/méně přístupné EP, ale určitě jsme věděli, že tentokrát se vydáme mnohem temnějším/špatnějším směrem. Jak už jsem zmínil, já i Scott jsme velkými fanoušky undergroundového black/death metalu a také thrashe, takže jsme chtěli prozkoumat tyto temnější/smutnější oblasti jak hudebně, tak textově. Všechny písně vznikaly jedna po druhé ve velmi krátkém časovém úseku a instinktivně jsme věděli, že patří k sobě, protože mají stejný druh atmosféry/emoce. Já píšu veškerou hudbu a Scott mi pak pomáhá s aranžemi a radí, které písně je podle něj třeba vylepšit, a společně pak sestavujeme to, co podle nás zní jako kompletní balíček, ať už jde o EP (v tomto případě), nebo o plnohodnotné album. To je postup, který jsme si přirozeně osvojili od doby, kdy jsme se stali partnery. Jak už jsem zmínil, debutové album bylo v podstatě kompilací všech písní, které vznikly během prvních deseti let existence kapely (v různých sestavách) a které jsme chtěli vydat a prosadit se. V případě EP se jedná o první skutečný společný počin pouze mě a Scotta a ve stejném duchu se ponesou i další desky. Tentokrát to byl velmi organický proces, protože jsme se Scottem na stejné vlně jak hudebně, tak esteticky, pokud jde o prezentaci hudby/obrazu kapely.


Mám „Ascension of the Entombed“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Díky moc, to je od tebe moc milé! Jak už jsem zmínil, EP jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů, ve studiu The Nest v Honor Oak Park v jižním Londýně. O mix a mastering se postaral Harris Zourelidis ve Feedback Sound Studios v Aténách v Řecku.

Kdo je autorem textů na „Ascension of the Entombed“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty OVERTHROW i hudbu píšu já a dělám to tak od prvního dne. Každá píseň vypráví krátký příběh, který podle mě doplňuje zvuk a atmosféru hudby. Titulní skladba je o mrtvých, kteří se vracejí, aby zpustošili živé, což bylo do jisté míry inspirováno kapelami jako Cannibal Corpse, Death a Morbid Angel, které tento typ písní psaly už dříve, ale já jsem do tohoto tématu vložil vlastní textový obrat. "Lords Of Xibalba" je inspirována dvanácti bohy mayského podsvětí. "Ruptured Nebula" je o nezastavitelné síle, která zcela zdecimuje vesmír a protrhne časoprostor, zničí vše, co jí stojí v cestě, a vrátí existenci do stavu totálního chaosu. Závěrečná skladba "Caustic Vengeance (Blindly Driven)" je textově spíše univerzální/něco osobního, protože hlavním tématem je pomsta a nenávist k lidstvu obecně. K textům přistupuji stejně jako k hudbě v tom smyslu, že se snažím do konvenčních metalových témat (válka, smrt, bolest, nenávist atd.) vložit své vlastní myšlenky a pocity a píšu tak, aby text mohl znamenat mnoho věcí v závislosti na úhlu pohledu posluchače, ale nakonec obvykle začínám s tématem/vyprávěním a sleduji, kam mě zavede. Je to rozšíření toho výše zmíněného organického procesu psaní písní.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Ascension of the Entombed“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Obrázky pro EP vytvořil Deuteromali, skvělý umělec z jihovýchodní Asie. Jeho styl tvorby se nám také velmi líbí, a když přišel čas najít umělce, který by udělal obal EP, měli jsme pocit, že jeho vizuály velmi dobře reprezentují naši hudbu. Přišel jsem s konceptem/rozvržením obalu a pak už stačilo jen požádat ho, aby to poskládal ve svém stylu, což se podle mého názoru povedlo na výbornou. Jeho výtvarný styl je velmi brutální a má tu lo-fi, černobílou, bestiální estetiku obalu alba War Metal, kterou jsme pro toto vydání chtěli, na rozdíl od barevnějšího/malovaného obalu, který jsme měli na prvním albu.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna thrash black death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Jako teenager jsem měl vždycky rád těžkou, rychlou a naštvanou hudbu. K punku jsem se dostal nejprve ve škole a kapely jako Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys a Ramones mě inspirovaly k tomu, abych začal hrát na kytaru. O něco později jsem se začal věnovat metalu, přičemž mezi mé největší osobní vlivy patřily Metallica, Slayer, Motorhead a Iron Maiden. V kapelách jsem byl od doby, kdy jsem uměl hrát na kytaru tři akordy, protože jsem měl vždycky vrozenou touhu vystupovat. V průběhu let, jak jsem stárnul a zlobil se, mě hudba přirozeně následovala stejným způsobem. V začátcích OVERTHROW jsme byli hodně ovlivněni thrashmetalovými kapelami, které byly v té době populární (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb), ale s postupem let (a mým hudebním vkusem) se hudba kapely přirozeně stala těžší, rychlejší a naštvanější. Blackmetalová a deathmetalová hudba, jak ji vnímám já, je dalším logickým krokem v tomto zvukovém zkoumání. Nikdy jsem to nedělal pro "slávu", jak říkáš, je to spíš touha vytvářet přesvědčivou a podmanivou hudbu, která tě dostane do dobré nálady a je zároveň katarzním uvolněním, mluvím za sebe.


Pocházíte z Velké Británie a hrajete extrémní thrash/death/black metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje vaše metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Scéna ve Velké Británii je v tuto chvíli velmi silná. Je tu spousta neuvěřitelných kapel, které získávají národní/mezinárodní uznání a slávu a přinášejí nejlepší hudbu, jakou jsem za dlouhou dobu slyšel. Scéna je velmi vstřícná, kapely, fanoušci, promotéři a místa konání podporují jak novější kapely, tak i ty, které jsou na scéně už nějakou dobu. Rozhodně tu panuje dobrá kamarádská atmosféra i zdravá konkurence a myslím, že většina kapel, o kterých je teď slyšet (zejména ty, které to dělají už mnoho let), začíná získávat uznání, které si zaslouží, včetně nás. Zdá se, že návštěvnost, zejména na místních koncertech, se díky tomu a také díky post-lockdownu a skutečnosti, že mnoho kapel vytváří podle mého názoru svou nejlepší dosavadní tvorbu, zlepšuje. Jsme tu už dvanáct let a částečně jsme tu zůstali i díky neustálé podpoře, které se nám od scény dostává. Ta je teď velmi silná a myslím, že bude jen sílit.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou thrash death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na OVERTHROW největší vliv.

Pokud mám mluvit za sebe, jsem velmi ovlivněn black/death metalovými kapelami 90. let, jako jsou Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone a Mayhem, abych jmenoval alespoň některé. Totéž platí pro thrash, kde mě nejvíce ovlivnili Slayer, raná Sepultura, Demolition Hammer a Sodom. Mám také rád původní metalové kapely jako Black Sabbath, Venom a Possessed, které byly typické pro své subžánry. Co se týče "novějších" kapel, mezi mé oblíbené patří Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight a Der Weg Einer Freiheit. Všechny tyto kapely mají v sobě něco vnitřně jedinečného a myslím, že jejich vliv lze najít v naší hudbě.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Na koncerty chodím jako fanoušek neustále. Chodím na spoustu místních i větších koncertů a poslední čtyři roky navštěvuji váš skvělý festival Brutal Assault. Jako kapela jsme teď v situaci, kdy dostáváme nabídky na koncerty neustále, takže si můžeme dovolit vybírat, kde budeme hrát a s kým. V začátcích jsme hráli všude, kde se nám podařilo sehnat koncerty, a myslím, že nám to pomohlo vybudovat si pověst zabijáckého živáku, zejména v našem rodném městě. Dnes se snažíme být trochu vybíravější a hrát koncerty v jiných městech, jak jen to jde, abychom rozšířili naši fanouškovskou základnu a oslovili více lidí mimo naše rodné město. To je konečný cíl OVERTHROW; chceme hrát všude, kde to jen půjde, a to nejen ve Velké Británii, ale i na celém světě! Osobně bych si v budoucnu rád zahrál na letních festivalech (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken atd.) a vyrazil na turné po Evropě a USA. Vždycky jsem také chtěl hrát v Jižní Americe, protože tamní scéna je neuvěřitelná!

Jdu si vaši novou desku „Ascension of the Entombed“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé thrash/black death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkuji moc Jakub! Chceme moc poděkovat všem fanouškům, kapelám a přátelům, kteří nás v průběhu let podporovali. Jsme neuvěřitelně potěšeni ohlasem, který nové EP získalo, a těšíme se na budoucí koncertování a turné. Všichni promotéři, kteří to čtou, se prosím obraťte na náš management (emg.joel.spielman@gmail.com). Naše EP si můžete zakoupit u Redefining Darkness Records, stejně jako náš merch prostřednictvím naší Bandcamp stránky (overthrowmetal.bandcamp.com). Ještě jednou děkujeme Jakubovi za rozhovor, doufáme, že se uvidíme na některém z příštích koncertů!




---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 12. listopadu 2023

Recenze/review - FRAKASM - And So the Blood Was Shed (2023)


FRAKASM - And So the Blood Was Shed
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Neustále se snažíme překračovat hranice. Poslední roky bohužel na špatnou stranu. Násilí je všude kolem nás. Nejvíc sdílení na internetu má parta mladíků, kteří kopou na zemi do slabého jedince. Krev a veřejné popravy, během historie jsme se příliš nezměnili. Je velmi těžké nás zaujmout, přesvědčit, naše smysly otupěly a staly se z nás nemrtvé zombie, pochodující na smrt. Kdo bude mít nejlepší záběr? Kdo bude mít video z bouračky? Lidské hyeny, které nemají soucit. S hudbou je to v současnosti velmi podobné. Mnohým stačí jeden poslech na streamovací službě a ihned mají názor.

Patřím ještě ke generaci, která než něco řekne, tak se snaží chvilku přemýšlet. S novou deskou francouzských FRAKASM jsem trávil již nějaký čas. Rád jsem se k ní vracel. Je totiž poctivě napsaná a je z ní cítit, že pánové pevně věří tomu, co hrají. "And So the Blood Was Shed" je albem, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost. 


Propracované skladby, ve kterých se mísí starý death metal s tím melodičtějším. Vše je postaveno na silných melodických základech. Pořád se něco děje, vše hezky odsýpá. Nahrávka připomíná lavinu, do které když spadnete, tak vás rozdrtí na prach. Riffy se mi zadřely hluboko pod kůži, bicí utíkají jako splašený kůň. Vokál vše krásně doplňuje a vy si tak můžete krásně vychutnat morbidní a podmanivou atmosféru. Ano, jsou to hlavně temné a chladné nálady, které mě na desce baví nejvíc. Jedná se již od druhé dlouhohrající album kapely a je znát, že se pánové hudebně vyvíjejí. Novinka mi připadá pestřejší, zajímavější, naleznete na ní spoustu dobrých nápadů. Zrovna nedávno jsem viděl v televizi večerní zprávy. Měl jsem vypnutý zvuk a k tomu puštěné "And So the Blood Was Shed". Ulicemi pochodoval rozzuřený dav, probíhalo rabování. Slepá víra, nenávist, jako ve středověku. Raději jsem vypnul obrazovku, zavřel se do svého pokoje a přidal volume doprava. Tahle deska vám vystřelí mozek z hlavy. Pokud jste, stejně jako já, staří metaloví psi a máte mysl otevřenou novým smečkám, tak na FRAKASM určitě nezapomeňte. Francouzi mi vyčistili mozek od zbytečných informací, kterých je v současnosti kolem nás obrovské množství. Přikovali mě na zeď svojí hudbou. Vyvrhli mě zaživa a moje kosti pohřbili za hřbitovní zdí. Tahle nahrávka je mým soukromým objevem, muzikou, kterou budu všem doporučovat, až půjdeme do hospody diskutovat o tom, co vyšlo zajímavého. Novinku vám nelze jinak, než doporučit. Energický death metal s příchutí tmy, vzteku a nenávisti! Masakrální záležitost!


Asphyx says:

We're constantly trying to push the boundaries. Unfortunately, in recent years, on the wrong side. Violence is all around us. The most shared on the internet is a bunch of young men kicking a weak individual on the ground. Blood and public executions, we haven't changed much throughout history. It is very hard to engage us, to convince us, our senses have dulled and we have become undead zombies, marching to our death. Who will have the best shot? Who's gonna get the video of the crash? Human hyenas who have no compassion. It's very similar with music these days. Many people just need one listen on a streaming service and immediately have an opinion.

I'm still of the generation that tries to think for a minute before saying something. I've been spending some time with the new album from French FRAKASM. I liked coming back to it. It's honestly written and you can feel that the gentlemen firmly believe in what they play. "And So the Blood Was Shed" is an album that definitely deserves your attention.


Sophisticated songs that mix old death metal with the more melodic. Everything is built on strong melodic foundations. Something is always happening, everything is moving along nicely. The record reminds of an avalanche, which if you fall into, it will crush you to dust. The riffs get deep under my skin, the drums run away like a stampeding horse. The vocals complement everything beautifully and you can enjoy the morbid and captivating atmosphere. Yes, it's mainly the dark and cold moods that I enjoy the most on the record. This is the band's second full-length album and you can tell that the gentlemen are evolving musically. The new album seems to me more varied, more interesting, you can find a lot of good ideas on it. I saw the evening news on TV just recently. I had the sound off and "And So the Blood Was Shed" on. An angry crowd marched through the streets, looting took place. Blind faith, hatred, like in the Middle Ages. I turned off the screen, locked myself in my room and turned the volume right. This record will blow your brains out. If, like me, you are an old metal dog and have a mind open to new packs, you should definitely give FRAKASM a listen. The French have cleared my brain of unnecessary information, of which there is a huge amount around us nowadays. They nailed me to the wall with their music. They threw me out alive and buried my bones behind a cemetery wall. This record is my private discovery, the music I will recommend to everyone when we go to the pub to discuss what interesting things have come out. I can't recommend the new release to you in any other way. Energetic death metal with a taste of darkness, rage and hate! Massacre!


Tracklist:
01. Unholy Sacrificial Eucharist 
02. The Last Breath Of Life 
03. The Dark , The Fall And The Oblivion 
04. Sulphur Revenge 
05. Lunar Blood Obscession 
06. I Curse You All 
07. Fire In The Sky 
08. FRAKASM - Dilacératio Corporis 05:30



Recenze/review - PANSSARITUHO - Sanansaattaja (2023)


PANSSARITUHO - Sanansaattaja
CD 2023, Sliptrick Records

for english please scroll down

Jsou případy, kdy někomu střelí do hlavy a v mozku mu zůstane nábojnice. Takový člověk mívá často zlé sny a temné myšlenky. Někteří vezmou do rukou nůž a zabijí všechny kolem sebe. Zůstane po nich jenom krvavá stopa. Je to podobné jako s extrémní hudbou. Pokud je dobrá, tak vám také dokáže vystřelit mozek z hlavy. O finských PANSSARITUHO jsme u nás na stránkách již psali. Minulé album "Loputon teurastus" se mi opravdu líbilo (odkaz na recenzi a rozhovor naleznete dole pod článkem).

I letos se jedná o divokou jízdu přímo do pekla. Pokud máte rádi takový ten špinavý, prašivý death metal zahalený do black metalové mlhy s kousky grindu, tak doporučuji přidat hlasitost a pohodlně se usadit. Jenom si dejte pozor, abyste nepropadli šílenství. 


"Sanansaattaja" je morbidně shnilým albem, které je volně inspirováno třeba takovými DEICIDE, případně BOLT THROWER. Všechno má ale totálně prašivý zvuk a samozřejmě stylový obal, který mě inspiroval k napsání dnešního úvodu. Dlouhodobí čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že podobná hudba mi koluje v žilách. Líbí se mi, že jsou Finové upřímní, realističtí, opravdoví. Věřím jim každý tón, každý výstřel z brokovnice. Je to underground, je to síla, je to krutý metal, který nezná slitování. Někdy se mi zdá o tom, že jsem vojákem pochodujícím na smrt. Ležím v zákopech a vedle mě právě někomu prostřelili hlavu. Ptám se proč a mezitím musím zabíjet. Probudím se z noční můry a ve zprávách se objevují stále častěji podobné záběry. Lidé jsou asi opravdu jenom zvířata, toužící po moci a krvi. PANSSARITUHO tohle všechno vědí a povedlo se jim to dostat i do jednotlivých skladeb. Tohle není jenom obyčejná hudba, ale nahrubo nasekaná tma, absolutní nihilismus a totální zničující hudební zlo. Způsobů, jakými můžete ve válce zemřít, je velké množství. Záleží to na náhodě. Musíte se změnit v šelmu, musíte útočit ze zálohy. Podobné pocity mám i z nové desky "Sanansaattaja". Je syrová, chladná a temná ze samé své podstaty. Připadám si, že stojím na starém hrobě mrtvého vojáka a hlavou mi probíhají všechny jeho bolestivé vzpomínky. Máte rádi smrtící kov z hlubokého podzemí? Potom neváhejte ani chvilku. Krutý, ošklivý a smradlavý death metal s příměsí blacku a grindu, který vám vystřelí mozek z hlavy!


Asphyx says:

There are cases where someone gets shot in the head and a bullet casing is left in their brain. Such a person often has bad dreams and dark thoughts. Some take a knife and kill everyone around them. All that's left is a trail of blood. It's like extreme music. If it's good, it can also blow your brains out. We have already written about Finnish PANSSARITUHO on our website. I really liked their last album "Loputon teurastus" (link to the review and interview is below the article).

This year is also a wild ride straight to hell. If you like that kind of dirty, dusty death metal shrouded in a black metal fog with bits of grind, I recommend turning up the volume and getting comfortable. Just make sure you don't go insane.


"Sanansaattaja" is a morbidly rotten album, which is loosely inspired by the likes of DEICIDE or BOLT THROWER. But everything has a totally dusty sound and of course a stylish cover, which inspired me to write today's introduction. Long time readers of our site know very well that music like this runs through my veins. I like that the Finns are honest, realistic, genuine. I believe every note, every shotgun blast. It's underground, it's power, it's cruel metal that knows no mercy. Sometimes I dream of being a soldier marching to my death. I'm lying in the trenches and someone just got shot in the head next to me. I ask why, and meanwhile I have to kill. I wake up from the nightmare and the news shows more and more images like this. I guess humans are really just animals, lusting for power and blood. PANSSARITUHO know all this and managed to get it into the individual songs. This isn't just ordinary music, but coarsely chopped darkness, absolute nihilism and total destructive musical evil. The ways in which you can die in war are legion. It depends on chance. You have to turn into the beast, you have to ambush. I feel the same way about the new album "Sanansaattaja". It's raw, cold and dark by its very nature. I feel like I'm standing on the old grave of a dead soldier and all his painful memories are running through my head. Do you like deadly metal from deep underground? Then don't hesitate a moment. Cruel, ugly and stinking death metal with a mixture of black metal and grind that will blow your brains out!


about PANSSARITUHO on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - PANSSARITUHO - Loputon Teurastus (2021)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý - Může být death metalista optimistou?


Příběh čtyř stý třicátý - Může být death metalista optimistou?

Týdny pomalu ubíhaly a někdy jsem měl pocit, že ztrácím pojem o čase. Když nebyla o víkendu brigáda, tak se jelo pryč. Chalupa, Boleslav, Tábor. Někdy i Morava. Přes týden jsem makal taky. Dělal jsem všechno možné. Uklízel, jezdil s poštou, zedničil, prodával v krámě. Prolezl jsem toho tolik a potkal takové množství lidí, že se mi to motá dohromady. Snažil jsem se učit po nocích a k tomu jsem měl mladou krásnou holku. Semlelo mě to. Jednoho dne jsem si šel jen tak po ulici a zatmělo se mi před očima. Vypnul jsem a několik vteřin byl mimo. Než jsem se vzpamatoval, tak mě pár chodců obešlo a proneslo něco o špinavém ožralovi. Přitom jsem byl čistý a vždy upravený. Tedy v rámci metalového stylu. Ale to nikoho nezajímá. Dostal jsem strach a i přesto, že nesnáším návštěvy doktorů, k jednomu školnímu jsem zašel. Byl to šedivý pán, který mi chvilku hýbal rukama, poslouchal můj dech a mlčel. Neřekl mi vůbec nic, jen předal papír, na kterém jsem si přečetl, že si mám zajít na Bory do nemocnice.

Nechtělo se mi tam. Žiju v představě, že jakmile vás celý tenhle lékařský kolos pohltí, už se z něj nedostanete. Ale blondýnka naléhala, plakala a nadávala mi. Tak jsem se naštval a vynechal dva dny ve škole i na brigádě. Prošel jsem si kolečko s močí i krví, rentgeny a sona, aby se nakonec zjistilo, že jsem sice zdravý jako řípa, ale jestli takhle budu pokračovat, brzy zkolabuji. A bylo mi doporučeno, abych si lehl na 14 dní na oddělení, kde mě budou měřit dál. Odmítl jsem. Nejsem přeci blázen, abych ležel někde mezi nemocnými. Byl jsem mladej a tak trošku na tyhle věci blbej. Ale měl jsem kolem sebe hodný lidi, kteří to se mnou mysleli dobře. Po několika urputných bojích a málem rozchodu, jsem si sbalil batoh a stál v kuřárně na plicním. Nechtělo se mi dovnitř. Jenže tam byl i jeden doktor, kterej mi řekl, kde je příjem. Musel jsem. Slíbil jsem to. Proběhlo něco jako přijímací řízení, kdy jsem o sobě vyplnil tolik věcí, jako kdybych vstupoval do nějaké tajné armádní jednotky. Pořád jsem ale netušil, co tady budu dělat. V pokoji byli dva chlápci, kteří vlastně stále jenom na něco nadávali. Kolem padesáti, to je asi nějakej kritickej věk, protože pánové jsou vyloženě na pěst.

Pořád mi říkají, že když už jsem tady, tak jsem fakt v prdeli, že odtud se chodí jen ve dřevěným penále. Nechápu. Tak jdu raději na sesternu, kde sedí u kávy několik hezkých holek. Zeptám se, jestli tu nemají nějaký kumbál, že bych spal klidně tam. Slovo dá sice slovo, ale stejně mi nic neseženou. Mají plno a těch pár pokojů pro známé jsou za úplatky a to jako studentík prostě nemůžu. Přijde blondýnka a musíme na chodbu, líbat se ve stínu, protože takových keců jsem za život snad ještě nikdy neslyšel. Nemocnice je temná a šedivá. Netuším ještě, že tu jednou budu dělat na civilce a bude to tu vypadat pořád stejně. Děsněj lazaret. Prosím svojí milou, že tu nebudu, že mi nic není. Ale prý je to nutné. Odpo mi začnou první testy. Kolo a běh na pásu. Mám na sobě nějaký senzory a připadám si jak kosmonaut. Je mi hrozně smutno, upadám do divných stavů. Proč se tváříte jak na pohřbu? Zeptá se mě mladá paní doktorka, když mi luxuje břicho. Jdu si lehnout a celou noc nespím. Protože to tu neznám a viděl jsem až příliš mnoho hororů z nemocnic. Nesnáším, když nejsem svým pánem. Já fakt nemůžu na vojnu, nedokázal bych spát s dalšíma chlapama takovou dobu na jedné cimře.

Pořád mi někdo měří teplotu a když je vizita, tak mi nějaký pán, okolo kterého všichni chodí po špičkách, řekne, že mám něco se střevama. Asi jsem prý někdy někde snědl něco, co mi poškodilo vnitřnosti. No, je fakt, že moje životospráva byla na koleji děsivá. Místo jídla jsem měl kolikrát jen pivo. Turek a cigáro. Jedl jsem kolikrát jen u blondýnky a pak o víkendech. Jenže to jsem zase kalili s kamarády. Asi si tělo fakt řeklo své. Také mi prozradili, že to může být ze stresu. Přemýšlel jsem nad tím a je fakt, že i když jsem vypadal, že jsem děsně nad věcí a v pohodě, tak třeba návštěvy Boleslavi mě vždy díky otci rozhodily hodně. O škole nemluvím. Moc debilů na jednom místě. Ptám se pana doktora, co tedy s tím a on, my si vás tu chvilku necháme, dáme vám nějaké léky a budeme vás pozorovat. Připadal jsem si jak laboratorní krysa. Protože mimo toho, že jsem byl děsivě unavenej, mi vlastně nic nebylo. Řekl jsem tedy ano a usnul. Nějak jsem si na ty kecy svých spolubydlících zvykl. Už byly jen vzdálený šum. Když jsme se probudil, uviděl jsem anděla. Tedy moc sexy anděla. Štípnu se do tváře a ona se začne smát. Dobrý den, pozdraví a má takový ten krásně nakřáplý hlas. 

A že studuje medicínu a musí udělat nějaký průzkum a jestli bych byl tak hodnej, jestli bych ji odpověděl na nějaké otázky. No, kdo by odolal a stejně se nudím. Začne opatrně a pořád se usmívá. Jenže po několika odpovědích je mi to docela nepříjemné. Je moc osobní a já nemám rád, když mi někdo narušuje můj prostor. To se pak vždycky stáhnu do ulity a nebo si začnu dělat srandu. Omluvím se, ale ona je razantní a nekompromisní. Jsem tedy tako ostrej a pošlu ji někam. Co je vám do toho, jak a s kým spím? Odejde a já jdu kousek za ní na záchod. Když vylezu ven, uvidím ji na konci chodby, jak brečí. To jsem zase nechtěl, ale milá slečno, na mě musíte opatrně, jsem jako každý mladý muž křehký. Na zevnějšek nedbejte. Omluví se a začne mi vysvětlovat, že jejím oborem je psychiatrie. Má za úkol nějakou práci o mladých pacientech. Povzdychnu si, nemít holka takovej pěknej výstřih, achjo. Tak pokračujte. nakonec je to vlastně zajímavé. Nad něčím jsem třeba dodnes nepřemýšlel.

Třeba proč poslouchám muziku, která je o ošklivých věcech, proč se nesnažím za každou cenu vypadat moderně, proč se kývám do rytmu. Proč, proč? Základní otázka, kterou je možné použít na všechno. Jako malé dítě, tak se ptá. Ale dělá si poznámky a mě začne zajímat, co si o mě vlastně myslí. Ono totiž, když se vás někdo takhle ptá, tak si za chvilku začnete říkat, jestli jsme normální, protože vás doslova zažene do kouta. To byste nevěřili, jak to bylo vyčerpávající. Rozebrala mě na malé částice a i když mě neustále ujišťovala o tom, že jsem zcela normální, stejně ve mě hlodal stín pochybnosti. Opravdu je v pořádku, že si čtu texty o mrtvolách, o mučení, že obdivuji krvavé obaly? Všude kolem mě je jen hnus a špína, co se týká hudby. Sice jsem se jí snažil vysvětlit sílu koncertů, ale to je těžko vyjádřitelné. Nepřenositelné. Také mě dostala otázkou, jestli může být death metalista optimistou? Usnu, protože mi přinesou takový velký pilule, který skoro nejdou zapít. Moje střeva jsou v ohni. Zajímavý, poprvé o nich opravdu vím. 

Tenhle anděl vypadá jinak. Laskavěji. Je tu zase moje milá a ptá se mě, jak mi je. Dělám ramena, ale prozradí mě pár kroků na chodbě, kde se hrbím, jako bych měl v břiše červí farmu. Nechci, aby mě v tomhle stavu viděla, ale ona že prý v dobrým i ve zlým. Pokusím se usmát, ale moc mi to nejde. Polije mě studený pot a musím se omluvit. Zavolá mi sestru, s velkou injekcí a asi zažiju nějakej rauš, protože ve snu vidím věci, které se nedají ani napsat. Asi si to dovedete představit. Následuje střih a další a další. Střídají se u mě, budoucí psychiatrička a její jedovaté otázky a má krásná blondýnka. Přinese mi ukázat nějaký graf, který má znázorňovat nálady a pocity mladých pacientů. A tady ta špička, ten výrazný vrchol, to jste vy. Zeptám se proč, ale neodpoví mi. Tak si vezmu sám slovo a jsem fakt vtipnej. Překonávám se, asi mám dobrý prášek na střeva. Natřásá se přede mnou, dokonce si začne omotávat kolem prstu vlasy. Mrká na mě jako panenka.

Přeruším tok svých slov a prozradím ji, že tohle byla názorná ukázka toho, že i death metalista může být optimistou. Většina fanoušků, co jsem potkal, na tom byla podobně jako já. To máte jako když se díváte na temný film. Lekáte se, jste napnutí, adrenalin na vrcholu. Do normálního života potom odejdete s hlavou čistou a na tváři máte úsměv. Jasně, existují i jedinci, kterým z toho hrabe a kteří mají rádi utrpení, ale ty máte všude. Řekne dobře a jestli bych jí prý nemohl něco pustit. Dělám to nerad, CD přehrávač se nepůjčuje, ale u ní udělám výjimku. Pustím jí Obituary, aby nebyla ihned vyděšená a ona po chvilce řekne, že to není tak hrozné. Ono totiž, kolem metalu je pořád taková podivná aura, že jsou jeho posluchači divní, jedí malé děti a obcují s čarodějnicema. Ŕeknu jí, že až na to obcování je to všechno lež, ale ona to nepochopí. Odejde a vrátí se už jenom jednou. Ukáže mi další grafy a chvilku mi předčítá, co napsala. Je to dobrý, tolik odborných termínů, že nikdo nepozná, že píše i o mě. 

Blondýnka mi na přivítanou uspořádá malou oslavu. Pozve kamarády, zakáže mi pivo a maso. Prý ji pan doktor říkal, že mě má hlídat. Alespoň nějakou dobu, než se mi střeva srovnají. Jsou to pro mě dlouhé, nekonečně dlouhé dny, kdy začnu pochybovat o tom, jestli dokáže být death metalista optimistou. Nejhorší, co vás může potkat, je být na koleji střízlivý mezi opilými. Když jsou všechny jídla hnusný, protože jsou zdravý. Je to nuda. Tentokrát jsem opravdu smutný a trvá to na můj vkus příliš dlouho. Ale je nekompromisní. Uzdraví mě a moje střeva jsou po nějakém čase zocelená a připravená na další jízdu. Paní doktorku pak několikrát potkám během svého života v Plzni. Ona je samozřejmě pořád sexy dáma a já vypelichaný metalista. Zajímavé je, že ona má pokaždé zachmuřený obličej a spoustu vrásek, které se vám udělají, když máte trápení. Pokaždé se na ní od srdce usměju. Moc dobře totiž vím, že i death metalista může být optimistou. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. listopadu 2023

Recenze/review - INSEPULTO - Undead... but Not Alive (2023)


INSEPULTO - Undead... but Not Alive
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Mrtvola ztuhlá v posmrtné křeči. Všude jsou pavučiny a červi se smějí do ticha. Hluboko pod zemí, ve staré hrobce, tu leží již dlouhé roky. Jak si zemřel? Jak si žil? Šeptám do ticha a odpovědi nepřicházejí. Vyzvednu tělo a exhumuji hrob. Na strom usedne krkavec a sleduje mě. Naklání hlavu a já mám neodbytný pocit, že mi chce něco říct. Symboly žhnou do tmy a přízraky se probudily. Narušil jsem hnilobnou atmosféru posvátného místa. Kult smrti a jeho oběť. Prokletý, pohřbený zaživa. Mrtvola se ke mě natáhne a chytí mě za krk. Stiskne a poslední co si pamatuji, jsou její chladné ruce.

Atmosféra místa přesně charakterizuje to, co se odehrává i na třetím dlouhohrajícím albu démonů INSEPULTO z Kostariky. Opět dostanete děsivou porci hnilobného death metalu, který působí jako soundtrack k temnému hororu. Noční můry se opět probudily!


Pánové se opět pohybují na tenké hranici mezi naším a oním světem. Ihned mě pohltila atmosféra celé nahrávky. Během celého poslechu cítím reálnou přítomnost smrti. Přesně takhle to mám rád. Pochmurné nálady, chladný a čitelný zvuk (Adam Tucker - mixing, mastering), démonický obal (Narikka Photography), ale hlavně velká spousta morbidních nálad, tohle všechno dělá z novinky doslova povinnost pro všechny prokleté. Při společných setkáních si připadám jako na nějakém pradávném krvavém rituálu. Skladby jsou velmi dobře napsány, nové album mě baví poslouchat. Pokaždé zhasnu všechna světla, sestoupím dolů do sklepa a zavřu za sebou rezavé dveře. Ocitnu se, hlavně díky muzice, na onom světě. Jsem pozorovatelem, tichým stínem, který poslouchá velmi pozorně. Oceňuji, že moje fantazie pracuje na plné obrátky, že mě mrazí v zádech. Slyším i cítím celým svým tělem, že pánové přesně věří tomu, co hrají. My, staří psi i démoni to poznáme. Procházím temnými chodbami a potkávám duše těch, kteří navěky bloudí. S chutí se k nim přidávám. Kýváme se spokojeně do rytmu a mě nezbývá nic jiného, než vám novou desku doporučit. Pokud máte rádi starý, plesnivý death metal, který je precizně zahraný, tak neváhejte ani chvilku. Skladby jsou živočišné, živelné, divoké a zabijácké. Takhle nějak zní ozvěny z onoho světa. Mrtvola ztuhlá v posmrtné křeči. Všude jsou pavučiny a červi se smějí do ticha. Hluboko pod zemí, ve staré hrobce, tu leží již dlouhé roky. Jak si zemřel? Jak si žil? Šeptám do ticha a odpovědi nepřicházejí. Vyzvednu tělo a exhumuji hrob. Poslouchám u toho "Undead... but Not Alive" a usmívám se. Démoni se probudili! Temný, syrový zabijácký death metal, po kterém zůstává krvavá stopa!


Asphyx says:

A corpse stiffened in death throes. There are cobwebs everywhere and worms laughing into the silence. Deep underground, in an old tomb, it has lain there for years. How did you die? How did you live? I whisper into the silence and no answers come. I pick up the body and exhume the grave. A raven perches on a tree and watches me. He tilts his head, and I get the nagging feeling that he has something to say to me. The symbols glow in the dark and the ghosts have awakened. I have disturbed the rotten atmosphere of a sacred place. The death cult and its victim. Cursed, buried alive. The corpse reaches out and grabs me by the throat. She squeezes, and the last thing I remember are her cold hands.

The atmosphere of the place describes exactly what happens on the third long-playing album of Costa Rican demons INSEPULTO. Once again you get a terrifying serving of rotten death metal that acts as a soundtrack to a dark horror movie. The nightmares have awoken again!


The gentlemen are once again walking the fine line between our world and the other. I was immediately absorbed by the atmosphere of the whole recording. I feel the real presence of death throughout the whole listening. That's how I like it. Gloomy moods, cold and clear sound (Adam Tucker - mixing, mastering), demonic cover (Narikka Photography), but mainly a lot of morbid moods, all this makes the new release literally a must for all the damned. I feel like I'm at some ancient blood ritual when we meet together. The songs are very well written, the new album is fun to listen to. Every time I turn off all the lights, go down to the basement and close the rusty door behind me. I find myself, thanks to the music, in the other world. I'm an observer, a silent shadow who listens very attentively. I appreciate that my imagination is working at full speed, that I get chills. I can hear and feel with my whole body that the gentlemen believe exactly what they are playing. We old dogs and demons will know. I walk the dark corridors and meet the souls of those who wander forever. I'm eager to join them. We sway contentedly to the beat and I have no choice but to recommend the new record to you. If you like old, moldy death metal that is played with precision, don't hesitate a moment. The songs are animalistic, elemental, wild and killer. That's what echoes from the other world sound like. A corpse frozen in death throes. There are cobwebs everywhere and worms laughing in the silence. Deep underground, in an old tomb, it has lain there for years. How did you die? How did you live? I whisper into the silence and no answers come. I pick up the body and exhume the grave. I listen to "Undead... but Not Alive" and smile. The demons have awakened! Dark, raw, killer death metal that leaves a trail of blood!


Recenze/review - INSEPULTO – The Necrodex (2015):


Tracklist:
01. Intro 
02. Where No Notion Of Sin Exists 
03. Too Blind To See 
04. My Morbid Ways 
05. Abject Tyrant 
06. Sentinel Of The Abyss 
07. Exhumed To Rot 
08. Dawn Of Mortal Remains 
09. Incandescent Apparitions 
10. Undead...but Not Alive 
11. The Necrodex

band:
The Master Butcher - All Vocals
A.P. - Guitars, Bass, Drums.



Recenze/review - THE PLAGUE - Erosion of Gods (2023)


THE PLAGUE - Erosion of Gods
CD 2023, Brilliant Emperor Records

for english please scroll down

Lidé už přestali mít strach i ze Satana. Alespoň tak mi to připadá, když sleduji dnešní svět. Zástupy pochodující na smrt, pekelný oheň v ulicích. Vztek, nenávist, zlo. Vše krásně konstrastuje s růžovými reklamami. Mrtvoly na hromadě, mučení, bolest. A všichni chodí s hlavami sklopenými k obrazovkám. Raději opět utíkám do starých katakomb. Zde je svět ještě v pořádku, tady ještě uctíváme pravou, ryzí smrt, Satana i death metal, který hoří jasným plamenem.

S australskými THE PLAGUE jste se mohli u nás na stránkách již jednou setkat. Bylo to u příležitosti vydání jejich prvního dlouhohrajícího alba "Within Death" (2021), o kterém si můžete přečíst v recenzi, která je odkazována dole pod dnešním článkem. Osobně mě tahle smečka hodně baví. Jejich nadšení, nakumulovaný vztek a temnota, které jsou obsaženy i v nových skladbách. Je to masakr v márnici, přesně jak to mám rád. 


V záhrobí se občas stává, že vám někdo vytrhne vnitřnosti z těla. Díváte se do jeho chladné tváře a překvapeni padáte k zemi. Tak přesně takhle se cítím i při poslechu nové desky "Erosion of Gods". Padám z vysoké hory do hlubin. Jsem v lavině z riffů, úderů bicích, krve, kostí a morbidního vokálu. Tahle smečka umí napsat velmi dobré melodie. Představte si velký mlýn na maso, který vás rozseká na malé kousky. Není to ale jenom rychlost, krutost a brutalita, které jsou ve skladbách obsaženy. Základem jsou vždy velmi dobře napsané melodie, riffy, které se vám dostanou až do morku kostí. Je mi už dávno jedno, jak dopadne náš zkažený druh, ale dobrou hudbu vždy dokáži ocenit a podpořit. Přidávám hlasitost a pokaždé mi vylétne mozek z hlavy. Tohle je nářez pro fanoušky jak severského smrtícího kovu (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED, VOMITORY, BLOODBATH, GRAVE), tak americké školy (DEICIDE, POSSESSED). Úplně nejvíc oceňuji mrtvolnou a morbidní atmosféru, která se albem prolíná jako zkažená krev. Australané na to jdou poctivě, postaru. Nezbývá, než vám desku doporučit. Lidé už přestali mít strach i ze Satana. Alespoň tak mi to připadá, když sleduji dnešní svět. Zástupy pochodující na smrt, pekelný oheň v ulicích. Vztek, nenávist, zlo. Raději opět utíkám do starých katakomb. Krvavý, děsivý, hororový death metalový masakr! Spálená země! Inferno!


Asphyx says:

People have stopped being afraid of Satan. At least that's how it seems to me, watching the world today. Crowds marching to their deaths, hellfire in the streets. Anger, hatred, evil. It all contrasts beautifully with the pink commercials. Dead bodies in a heap, torture, pain. And they all walk with their heads down to the screens. I'd rather escape to the old catacombs again. Here the world is still right, here we still worship true, pure death, Satan and death metal that burns with a bright flame.

You may have already met Australian THE PLAGUE once on our website. It was on the occasion of the release of their first full-length album "Within Death" (2021), which you can read about in the review linked below today's article. Personally, I like this pack a lot. Their enthusiasm, accumulated anger and darkness, which are also present in the new songs. It's a massacre in the morgue, just the way I like it.


In the afterlife, it sometimes happens that someone rips your guts out of your body. You look into their cold face and fall to the ground in surprise. That's exactly how I feel listening to the new album "Erosion of Gods". I'm falling off a high mountain into the depths. I'm in an avalanche of riffs, drum beats, blood, bones and morbid vocals. This bunch can write some very good tunes. Imagine a big meat grinder that's gonna cut you into little pieces. But it's not just the speed, cruelty and brutality that is contained in the songs. The foundation is always very well written melodies, riffs that get you to the core. I've long since stopped caring how our wicked species turns out, but I can always appreciate and support good music. I turn up the volume and my brains fly out of my head every time. This is a blast for fans of both Nordic death metal (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED, VOMITORY, BLOODBATH, GRAVE) and American school (DEICIDE, POSSESSED). What I appreciate most is the dead and morbid atmosphere that runs through the album like corrupted blood. The Australians go at it honestly, the old-fashioned way. I have no choice but to recommend the album to you. People have stopped being afraid of Satan. At least that's how it seems to me, watching the world today. Crowds marching to their deaths, hellfire in the streets. Anger, hatred, evil. I'd rather escape to the old catacombs again. A bloody, horrific, horror death metal massacre! Scorched earth! Inferno!



Recenze/review - THE PLAGUE - Within Death (2021):

Tracklist:
01. Harbinger Of The Abyss 
02. Hacked And Butchered 
03. Living Catatonic 
04. Impulsive Convulsions 
05. Incinerated 
06. Desolate Wasteland 
07. Rotten, Dried, And Mummified 
08. Roadside Burial 
09. Entrenched In Decay 
10. Erosion Of Gods


TWITTER