DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 1. června 2021

Recenze/review - KILLING ADDICTION - Mind of a New God (2021)


KILLING ADDICTION - Mind of a New God
CD 2021, Xtreem Music

for english please scroll down

Tenká hranice mezi životem a smrtí byla opět překročena. Bylo mi umožněno nahlédnout do nekonečné říše mrtvých. Našlapuji tiše. Pod nohama mi praskají kosti těch, kteří byli prokleti. Neexistuje nebe ani peklo, jenom nicota. Nepropustná hustá mlha. Vidím siluety postav, rozšklebené tváře. Cítím neskutečný chlad. Vrátili se. Démoni temnoty. Každý den uléhají do rakví s nápisem KILLING ADDICTION.

Ano, hádáte správně. Floridská kapela, datující svůj vznik do devadesátých let je zpět. S ostrým, divokým a neurvalým death metalem staré školy. Brány podzemí byly znovu otevřeny, aby vydaly dávná svědectví o pravé smrti. Přidávám hlasitost  a ocitám se v Hádově říši.


KILLING ADDICTION hrají surový smrtící kov, který vychází ze stejných kořenů jako CARCASS, INCANTATION, GRAVE, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC, IMMOLATION. Můj přehrávač je zasažen neznámou chorobou, z reproduktorů vytéká zkažená krev. "Mind of a New God" připomíná dlouho neléčený vřed, který tepe a pálí. První ostrý riff, kůže je proříznuta. Hnis, šílený zápach. Ano, takhle nějak vypadá opravdová smrt. Ošklivá, bolestivá, krutá a černá jako ohořelé tělo. Jako nové album. které vám doslova shoří v rukou. Připadám si, jako bych byl jenom kusem masa, hozeným zuřivým hladovým bestiím. Songy jsou skvěle napsány, mají v sobě neskutečnou sílu, drive. Připomínají vichřici, která rozmetá v márnici všechny kosti. KILLING ADDICTION mají svůj vlastní výraz, skvělý mocný  a mohutný zvuk a obal, který vás připraví na vstup do podzemí. Tenká hranice mezi životem a smrtí byla opět překročena. Bylo mi umožněno nahlédnout do nekonečné říše mrtvých. Našlapuji tiše. Pod nohama mi praskají kosti těch, kteří byli prokleti. Neexistuje nebe ani peklo, jenom death metal. Tentokrát smrdí sírou, nenávistí, zkaženým masem. Démoni se probudili a přinášejí nám ze záhrobí ryzí zlo! Absolutní inferno!


Asphyx says:

The thin line between life and death has been crossed again. I was allowed to look into the endless realm of the dead. I step on quietly. The bones of those who have been cursed are cracking under my feet. There is no heaven or hell, only nothingness. Impermeable thick fog. I see silhouettes of figures, grimaces. I feel incredibly cold. They came back. Demons of darkness. Every day they lie in coffins with the inscription KILLING ADDICTION.

Yes, you guessed it right. The Florida band, dating back to the 1990s, is back. With sharp, wild and unruly old school death metal. The gates of the underground were reopened to bear ancient testimonies of the true death. I turn up the volume and find myself in the Realm of Hades.


KILLING ADDICTION plays raw deadly metal that comes from the same roots as CARCASS, INCANTATION, GRAVE, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC, IMMOLATION. My player is affected by an unknown disease, rotten blood is leaking from the speakers. "Mind of a New God" is reminiscent of a long-untreated ulcer that beats and burns. The first sharp riff, the skin is cut. Pus, crazy smell. Yes, this is what real death looks like. Ugly, painful, cruel and black as a charred body. Like a new album. which will literally burn in your hands. I feel like I'm just a piece of meat thrown by furious hungry beasts. The songs are well written, they have incredible power, drive. They resemble a storm that scatters all the bones in the morgue. KILLING ADDICTION has its own expression, great powerful and powerful sound and packaging that will prepare you to enter the underground. The thin line between life and death has been crossed again. I was allowed to look into the endless realm of the dead. I step on quietly. The bones of those who have been cursed are cracking under my feet. There is no heaven or hell, only death metal. This time it stinks of brimstone, hatred, rotten meat. The demons have awakened and are bringing us pure evil from the grave! Absolute inferno!



Tracklist:
1. Mind of a New God
2. As Utopia Burns
3. Prophecy Armageddon
4. Destroyer of Worlds
5. Lives Unworthy of Life
6. Dark Realm Atrocity
7. Condemned to Nothingness
8. The Chaos Older than Time
9. Altered at Birth


pondělí 31. května 2021

Interview - SOLSTICE - The beast is back and longs for raw meat!

Interview with death thrash metal legendary band SOLSTICE from USA.

Answered Dennis Munoz, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - SOLSTICE - Casting The Die (2021):

Ave SOLSTICE! Greetings to Florida. I hope everything is fine with you. I have to say straight away that I wasn't looking forward to any album as much as I was looking forward to your new album "Casting the Die". I had the record a long time in advance for review and I was very annoyed that I couldn't share my joy with my friends. It is excellent. Death and thrash metal exactly the form I like best. How did the album was created and how did you feel about going to the studio?

- Hello, Dennis Munoz here. Thank you so much, we feel our new album is quality work and we’re very pleased with it. We were very much ready to record this album after touring Europe, the US and south and central America at the end of 2016. We were as tight as we’ve ever been as a band and were very prepared. It took just a few jams to put together the majority of the songs to be ready to record.


What was it like to start creating new material again? You haven't released a full-length album for 12 years. This is a very long time. Everything has changed. Technology, we have the internet, everything is faster, more brutal. In extreme metal especially. Then you come and chop me up with a total old school! Has the approach you take have changed in any way? How did SOLSTICE create new material?

- Yes a lot of things have certainly changed but our last album was aided by the internet and couldn't have been completed without it. I would say the approach is the same for us, someone has an idea and we work on it to see if it develops. Sometimes it doesn't and sometimes you have awesomeness.


You've always had that mouldy, dusty sound that won't leave anyone calm. How and where did you record the album? The record looks old, mouldy, it's probably not analogy or is it? Who is signed under mix and mastering?

- We began recording at my studio in Miami Florida and completed everything in a few weeks. At the end of 2017 I moved to Texas and opened another studio where I mixed and mastered it. It was all recorded in digital but without time alignment or any kind of digital trickery. Only the kicks were sampled and replaced for consistency. There are a few mistakes throughout the recording here and there that were left in, because why not.


Without the cover, the album would not be complete. The one for the new album "Casting the Die" is as cut from the nineties of the last century. I really like it. I ordered a T-shirt immediately. Who is its author and how did you choose the motif?

- The artist is Dean Piekara, he is a friend and tattoo artist from Florida. We gave him the lyrics from the title track and a basic idea and he came back with the art.

I have to ask - why didn't you actually record anything between 2009 and 2021? It occurs to me that no one has ever heard of you. I'm the kind of fan who follow the band, looks for information, is interested, but it's like you disappear. Why actually?

- In 2011 we did a few live shows with the To Dust line up and then we parted ways. In 2013 we started talking about putting everything together again and we found Ryan Taylor and began rehearsing for a tour of the US and then Europe. We wanted to play live and go to places that we’ve had requested we visit through the years. The plan was to do that first and then worry about writing and recording a new album. So we were very much active in between the majority of the time in between albums.


There are only two left from the original line-up, Dennis and Alex. If I'm not mistaken, Ryan joined you at the microphone in 2013. How hard was it to find a new singer to fit into the band? Haven't you even asked Rob Barret any more? I know he is a part of CANNIBAL CORPSE, but still.

- It happened by chance, we weren’t actively looking for a singer. Ryan was in a thrash band that he started with friends and Alex saw them at one of their gigs and was impressed and told me about him. Yes it had come up numerous times about Rob recording something with us and we were finally able to make it happen when he recorded a few vocal lines for our new album. We also planned on him doing a guitar solo but that didn't work out. His schedule is centered around what Cannibal is doing so if we miss a window of opportunity, the opportunity is gone.

Let's go back to the good old days, please. The "Solstice" cassette once came to me in the 1990s. I have to admit that I immediately included you in bands like OBITUARY, PESTILENCE, MORGOTH, in short, among my favourites. Unfortunately, I've never seen you live. I always got something into it. But a friend saw you and praised the concert very much. How do you remember that time? Is there anything you would like to return, change? How did SOLSTICE actually reunited? Please remember for us.

- There are a lot of great memories of that time, playing the local clubs, hanging out in Tampa with our friends, visiting Scott at Morrisound. I would not want to change anything. I would want the whole recording studio experience to be as it was back then. I can’t really say that we ‘reunited’, we just decided to pick it back up again because the time was right and we had writing ideas. There was never a conscious effort to have it be a reunion.


In the underground, your old albums are literally iconic. Or so I perceive them that way. As I mentioned, times have changed a lot. We have the internet, everyone downloads music, everything is different. Did you have to change your approach as a band? As musicians, you have a lot of new possibilities.

- Well today it’s easier to promote anything you're doing because of the internet and its power to reach many people with minimal effort. I don’t believe this required a change in approach as a band.

For me, Florida as a place is one of my unfulfilled dreams. I wonder how the death metal scene works for you? Lots of great bands come from you. When I did an interview with DIABOLIC, they praised Florida a lot. Do you have active scene, clubs, fans? Is it still alive as in your beginnings? Has the fans' attitude changed somehow, for example?

- The metal scene in South Florida was thriving before everything had to shut down. There is a huge amount of young bands that want to be heard and are competing for a spot. There is a lot of amazing talent everywhere you look.


I still firmly believe that I will see you live. Aren't you planning a tour for a new album? When the flu pandemic is over, I can quite imagine you, along with MALEVOLENT CREATION on a tour around Europe. Please don't forget Prague! We have a good beer and nice girls, be sure to come!

- We’ve starting to talk about doing a European run in 2022 and we would love to visit Prague. Our last European tour was amazing, great people, great clubs and excellent food and drink. We can’t wait to return.

What are SOLSTICE planning in the near future? What can we look forward to? I hope that the next album will not be again in 12 years!

- We want to visit as many places as possible in support of this new album. We will definitely not take as long to record and release another album.


Thank you so much for the interview. It means a lot to me. I'm an old fan of the band and I wish not only success to the new album, but also sold-out concerts and all the best in private lives! SOLSTICE rules!

- A big thank you to you as well for this opportunity and great questions.


Webshop:


Web:


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SOLSTICE - Bestie je zpět a touží po syrovém masu!

Rozhovor s legendární death thrash metalovou skupinou SOLSTICE z USA.

Odpovídal Dennis Munoz, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - SOLSTICE - Casting The Die (2021):

Ave SOLSTICE! Zdravím na Floridu. Doufám, že je u vás všechno v pořádku. Musím rovnou říct, že na žádné album jsem se netěšil tolik, jako na vaši novinku „Casting the Die“. Měl jsem desku hodně dlouho dopředu na recenzi a hrozně mě štvalo, že se nemůžu s kamarády podělit o radost. Je totiž vynikající. Death a thrash metal přesně v podobě v jaké je mám nejraději. Jak album vznikalo a s jakými pocity jste šli do studia?

Ahoj, tady Dennis Munoz. Moc děkujeme, cítíme, že naše nové album je kvalitní práce a jsme s ním velmi spokojeni. Chtěli jsme nahrát toto album po turné po Evropě, USA a jižní a střední Americe na konci roku 2016. Byli jsme naprosto spjati jako kapela a byli jsme opravdu připraveni. Trvalo jen několik zkoušek, než se dala dohromady většina skladeb tak, aby byly připraveny k nahrávání.


Jaké to bylo, začít zase tvořit nový materiál? Dlouhohrající desku jste nevydali 12 let. To je hrozně dlouhá doba. Změnilo se všechno. Technologie, máme internet, všechno je rychlejší, brutálnější. V extrémním metalu obzvlášť. Pak přijdete vy a rozsekáte mě totálním old schoolem! Změnil se nějak přístup, jakým skládáte? Jak tvořili SOLSTICE nový materiál?

Ano, hodně věcí se rozhodně změnilo, naše poslední album bylo dotaženo přes internet, bez něj by to nebylo možné dokončit. Řekl bych, že přístup je pro nás stejný, někdo má nápad a pracujeme na tom, abychom ho rozvíjeli. Někdy to nevyjde a někdy je to úžasné.


Vždycky jste měli takový ten plesnivý prašivý zvuk, který nenechá nikoho v klidu. Jak a kde jste album nahrávali? Deska působí staře, plesnivě, asi to není analog a nebo ano? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Začali jsme nahrávat v mém studiu v Miami na Floridě a vše jsme dokončili za pár týdnů. Na konci roku 2017 jsem se přestěhoval do Texasu a otevřel si další studio, kde jsem vše mixoval a masteroval. Všechno bylo nahráno digitálně, ale bez úprav nebo jakýchkoliv digitálních triků. Pouze kopáky byly nasamplovány. Během nahrávání se sem tam vyskytlo několik chyb, které zůstaly ponechány, protože proč ne.


Bez obalu by nebyla deska kompletní. Ten k novince „Casting the Die“ je jak vystřižený z devadesátých let minulého století. Hrozně se mi líbí. Ihned jsem si objednal tričko. Kdo je jeho autorem a jak jste motiv vybírali?

Umělcem je Dean Piekara, je to přítel a tatér z Floridy. Dali jsme mu text titulní skladby a základní myšlenku a on se vrátil s tímto obalem.

Nejde se nezeptat. Proč jste vlastně v letech 2009 až 2021 nic nenahrávali? Přijde mi, že o vás ani nikde nebylo slyšet. Jsem takový ten fanoušek, co sleduje kapelu, vyhledává si informace, zajímá se, ale po vás jakoby se slehla zem. Proč vlastně?

V roce 2011 jsme odehráli několik koncertů s line upem “To Dust” a pak jsme se rozpadli. V roce 2013 jsme začali mluvit o tom, že to dáme znova dohromady, našli jsme Ryana Taylora a začali zkoušet na plánované turné po USA a následně po Evropě. Chtěli jsme hrát živě a navštívit místa, která jsme si během let naplánovali. V plánu bylo nejdříve tohle a teprve pak si dělat starosti se skládáním a nahráváním nového alba. Mezi většinou alb jsme tedy byli velmi aktivní.


Z původní sestavy jste zbyli jen dva, Dennis a Alex. Jestli se nepletu, tak za mikrofon k vám nastoupil Ryan v roce 2013. Jak bylo těžko najít nového zpěváka, aby zapadl do kapely? Roba Barreta jste se ani už neptali? Já vím, je součástí CANNIBAL CORPSE, ale přesto.

Stalo se to náhodou, aktivně jsme nehledali zpěváka. Ryan hrál v thrashové kapele, kterou založil s přáteli a Alex je viděl na jednom z jejich koncertů, byl ohromen a řekl mi o něm. Rob se objevil ještě mnohokrát díky tomu, že s námi nahrával, nahrál několik vokálních linek pro naše nové album. Také jsme plánovali, že nahraje kytarová sóla, ale to nevyšlo. Jeho plány jsou soustředěny kolem toho, co se děje u Cannibal Corpse, pokud nám unikne okno, kdy je příležitost, máme smůlu.

Do rukou se mi dostala kdysi kazeta „Solstice“. Musím se přiznat, že jsem si vás ihned zařadil mezi kapely jako OBITUARY, PESTILENCE, MORGOTH, zkrátka mezi své oblíbence. Bohužel jsem vás nikdy neviděl naživo. Pokaždé mi do toho něco vlezlo. Kamarád vás ale viděl a hrozně si koncert pochvaloval. Jak na tehdejší dobu vzpomínáš? Je něco, co bys chtěl vrátit, změnit? Jak se dali SOLSTICE vlastně dohromady? Zavzpomínej pro nás prosím.

Na tu dobu je spousta skvělých vzpomínek, hraní v místních klubech, posezení v Tampě s našimi přáteli, návštěva Scotta v Morrisoundu. Nechtěl bych nic měnit. Chtěl bych, aby celý zážitek z nahrávacího studia byl takový, jaký byl tehdy. Opravdu nemohu říci, že proběhl “reunion”, prostě jsme se jen rozhodli znova vrátit zpět, protože nastal ten správný čas a měli jsme nápady na psaní. Nikdy to nebylo vědomé úsilí nebo snaha se dát znova dohromady.

V undergroundu jsou vaše stará alba doslova kultovní. Nebo já je tak alespoň vnímám. Jak jsem již zmínil, doba se hodně změnila. Máme internet, každý si hudbu stahuje, všechno je jiné. Museli jste nějak jako kapela změnit přístup? Jako muzikanti máte spoustu nových možností.

Dnes je snazší propagovat cokoli, co děláte, díky internetu a jeho schopnosti oslovit mnoho lidí s minimálním úsilím. Nemyslím si, že by to vyžadovalo změnu přístupu kapely.


Pro mě je Florida jako místo jedním z nesplněných snů. Zajímalo by mě, jak u vás funguje death metalová scéna? Pochází od vás spousta skvělých kapel. Když jsem dělal rozhovor s DIABOLIC, tak si Floridu hodně pochvalovali. Máte hodně aktivní scénu, kluby, fanoušky? Žije to pořád stejně jako ve vašich začátcích? Změnil se v tomhle třeba přístup fans?

Metalová scéna v jižní Floridě vzkvétala, než se všechno muselo vypnout. Existuje obrovské množství mladých kapel, které chtějí být slyšeny a bojují o své místo. Všude, kam se podíváte, je spousta úžasných talentů.


Pořád pevně věřím tomu, že vás uvidím naživo. Nechystáte turné k novému albu? Až pomine pandemie chřipky, docela bych si dovedl představit vás, spolu s MALEVOLENT CREATION na šňůře po Evropě. Nezapomeňte prosím na Prahu! Máme tu dobré pivo a hezký holky, určitě přijeďte!

Začínáme diskutovat o evropském turné v roce 2022 a rádi bychom navštívili Prahu. Naše poslední evropské turné bylo úžasné, skvělí lidé, skvělé kluby a vynikající jídlo a pití. Nemůžeme se dočkat návratu.


Co chystají SOLSTICE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Doufám, že další album nebude zase za 12 let!

Chtěli bychom navštívit co nejvíce míst na podporu tohoto nového alba. Nahrávání a vydání dalšího alba nám rozhodně nebude trvat tak dlouho.

Děkuji moc za rozhovor. Hodně pro mě znamená. Jsem starý fanoušek kapely a přeji nejen novému albu úspěch, abyste měli vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromí! SOLSTICE rules!

Velké díky za tuhle příležitost a skvělé otázky!


Webshop:


Web:


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 30. května 2021

Recenze/review - OBSOLETE - Animate//Isolate (2021)


OBSOLETE - Animate//Isolate
CD 2021, Unspeakable Axe Records

for english please scroll down

Je prostým faktem, že některá hudba musí uzrát. Je jako dobré víno. Když ji ochutnáte poprvé, zdá se vám kyselá a zůstává po ní trpká pachuť na jazyku. Vydržíte několik týdnů a stejně vám nakonec nechutná. Něco podobného se mi stalo i při poslechu amerických technických death/thrasherů OBSOLETE. I když objevují rád nové kapely a rád na sebe nechávám stále působit nové a nové desky, tentokrát jsem se nějak nemohl jejich novou deskou "Animate//Isolate" prokousat.

Jenže pak jsem si přečetl jednu skvělou sci-fi knížku a slovo dalo slovo. Došlo u mě doslova k prozření. Najednou jsem seděl a nasával jednotlivé skladby, jakoby byl můj mozek houbou, jako za mladých let. Fantazie se rozlétla vesmírem a já najednou zjistil, že je novinka skvělou záležitostí.


Pokud máte rádi v death metalu ATHEIST, CYNIC a v thrashi VEKTOR, VOIVOD, SADUS, nověji pak třeba CRYPTIC SHIFT, tak neváhejte ani chvilku. Budete nadšeni! Riffy jsou sice krkolomné, komplikované, zpočátku možná i trošku nezáživné, ale pokud jako já rádi objevujete, myslím, že s deskou strávíte nejednu krásnou chvíli. Je stará a moderní zároveň, je neklidná, připomíná živý organismus neznámého původu. Vesmír vám bude malý. Jen nesmíte mít uzavřenou svoji mysl a fantazii. Osobně se mi nejvíc líbí schopnost kapely napsat dobrou skladbu. Není to jenom dnes tolik časté preludování bez ladu a skladu, ale plnohodnotné songy s vysokým oktanovým číslem. Pro Američany není problém zahrát velmi rychle, komplikovaně. Sem tam zaskřípat, seknout drápem, potom se náhle zklidnit a vyšvihnout pasáž, za kterou by se nemusely stydět staré metalové legendy. OBSOLETE u hudby možná přemýšlejí až příliš, ale dělají to způsobem, který je zajímavý, přitažlivý, nebál bych se napsat až magický. Vznáším se ve stavu beztíže, se sluchátky na uších. Jednou jsi dole, jednou nahoře, hudba je jenom jedna. Ta na "Animate//Isolate" je vznešená, elegantní, zběsilá, šílená, ale hlavně opravdu velmi kvalitní. Skvělý technický death thrash metal z jiné dimenze!


Asphyx says:

It's a simple fact that some music has to mature. It's like good wine. When you taste it for the first time, it seems sour and you have a bitter taste on your tongue. You last a few weeks and you still don't like it anyway. Something similar happened to me when listening to American technical death / thrasher OBSOLETE. Even though they like to discover new bands and I like to let new and new records always work on me, this time I somehow couldn't get through their new album "Animate//Isolate".

But then I read a great sci-fi book and word got out. I literally saw it. Suddenly I sat and sucked in individual songs, as if my brain were a sponge, like in my young years. The fantasy flew through space and I suddenly found that the news was a great thing.



If you like ATHEIST, CYNIC and thrash in death metal VEKTOR, VOIVOD, SADUS, more recently CRYPTIC SHIFT, then don't hesitate for a moment. You will be thrilled! The riffs are breakneck, complicated, at first maybe a little lifeless, but if, like me, you like to discover, I think you will spend many beautiful moments with the record. It is old and modern at the same time, it is restless, reminiscent of a living organism of unknown origin. The universe will be small for you. You just can't keep your mind and imagination closed. Personally, I like the band's ability to write a good song the most. It's not just a frequent prelude without ice and storage today, but full-fledged songs with a high octane number. It is not a problem for Americans to play very fast, complicated. Screaming here and there, cutting with a claw, then suddenly calming down and swinging out a passage behind which old metal legends would not be ashamed. OBSOLETE may think too much about music, but they do it in a way that is interesting, attractive, I wouldn't be afraid to write magically. I float in a state of weightlessness, with headphones on. Once you're down, once you're up, there's only one music. The one on "Animate//Isolate" is noble, elegant, furious, crazy, but above all really very high quality. Great technical death thrash metal from another dimension!


Track Listing:
1. Still
2. The Atrophy of Will
3. The Slough
4. Old Horizon
5. Silent Freeway
6. Stumbling and Listless
7. The Fog
8. Callousness of Soul
9. Intercostal

Obsolete is:
Lucas Scott – guitar, vocals
Scott Fryxell – guitar
Dan Lee – bass
Patrick Ruhland – drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý první - Sám v cizím světě


Příběh tří stý první - Sám v cizím světě

Sedím ve vlaku na Plzeň. Nade mnou se kývají popruhy krosny, která je narvaná k prasknutí. Na hlaváku v Praze jsem si chtěl v klídku sníst chleba se sádlem, co mi namazala Ester, ale obtěžovali mě bezďáci. Pěkně to začíná. Chtěl jsem změnit od základů život. Byl ze mě student vysoké školy. Strojárna, co já tam budu panebože dělat, vždyť tomu vůbec nerozumím. Přisedne si nějakej chlápek a hned se dá do řeči. Nadává, postupně se sám vytočí. Štve ho hlavně politika, ale i fotbal, ženský a jak jinak Havel. Po půl hodině už ani nepřikyvuji. Vypnu. Uvědomuji si, že jedu do úplně cizího města a že tam budu sám. Mám pocit, že jsem se změnil. Sám sobě si připadám zakřiknutý. Včera jsme se odpoledne opili s holkama, předevčírem zase s chlapama z práce. Všem bylo líto, že odjíždím. Co tam budeš dělat? Není ti tady fajn?

Vystoupím v Plzni a jsem udivenej, jak je všechno špinavý. Nasávám divnej smrad. Ještě nevím, že je to slad ve vagónech, kterej pak odvezou do pivovaru. Musím se nějak dostat na autobusák. Zeptám se na cestu nějaký paní, ale ona má tak divnou melodii hlasu, že jí vůbec nerozumím. Připadá mi, že kdáká. To je samý, tuto, tutady, copato, japato. Chvíli si myslím, že to jsou názvy ulic, ale pak mi dojde, že ne. Začíná víkend a já jsem šíleně sám. Nejsem na to zvyklej, vždycky jsem byl středem pozornosti, dělal jsem vtípky, tokal s holkama, byl jsem spíš uřvanej, halasnej a najednou je ze mě tichošlápek. Trošku se bojím toho, co přijde. Potkám nějakýho trampa, za cigáro mi konečně prozradí, kde je autobusák. Jede tam rovnou tramvaj.

Plzeňáci jsou všichni hrozně zachmuření, město mi připadá šíleně nepřívětivý. vystoupím a jdu dlouhým podchodem až na konec. Vylezu a tam je Škodovka. Dělníkům zrovna končí směna. Asi je to tu nějakej zvyk, protože nadávají všichni. Vrátím se přes takovej hnusnej park, všude odpadky a před několika stánky se houfuje dav. Kluci si po šichtě kupují panáky. Jdu do nádražní budovy a ptám se paní, odkud to jede do Plasů. Mám tam na intru ubytování. Kolej jsem propásl. Nebo spíš nepodplatil ty správný lidi. Nikoho jsem tady neznal, jel jsem vlastně na blind. Původně jsem chtěl hlavně co nejdál od otce, pryč z Boleslavi. Ale teď mi chybí objetí Ester, Jana s Prcalinkou, Venca, kterej mě vždycky chápal. Už aby byl příští pátek, řeknu si poprvé a pak ještě tisíckrát.

Paní v kukani něco zakdáká a vůbec ji nerozumím. Když jdu za jedním starým pánem, abych se zeptal jeho, dívá se na mě divně. Kurva, kde jsem se to ocitl a proč jsou všichni tak nepříjemný? Netuším. Chvilku zalituju, kam jsem se to dostal, ale pak potkám dvě mladý holky, co mi poradí. No, my tam taky jedeme, můžeš s náma. Divím se, že nekdákají, ale pak se vše vysvětlí. Jsou ubytovaný na stejným intru a původně jsou odněkud z Žatce. Byly nakupovat v Plzni. Připadám si divně, normálně bych jen tak ze sportu zaflirtoval, aby řeč nestála, dívky jsou to pěkné, ale nemám náladu. Asi jim to nevadí, protože cvrdlikají jako o závod. Vezmu jim galantně tašky a najednou jsou z nás skoro kamarádi. Nechápu to, kdybych byl sériovej vrah, tak mám první oběti. Říkám jim to a hrozně se tomu řechtají. 

Jedeme něco kolem 25 km a sedíme vzadu na pětce sedadlech. Každá z jedný strany. vystoupíme a rázujeme si to rovnou k intru. Dojde mi, že jsem sem mohl jet i vlakem, no, tak příště. Vyleze paní správcová a kdeže to jsem, co se toulám a tak dále. Nevím co říct, tak pozdravím, lehce se ukloním a představím se. Pokračuje v lamentování, že si z toho nemůžu dělat srandu, že tady není žádnej holubník. Konečně mě zavede z druhý strany intru. Ubytování je oddělené od středoškoláků a všude jsou nápisy, že nemůžeme do druhé poloviny. Divím se tomu a prý je to kvůli tomu, že nějaký kluk zmermomocnil nedávno dívku. A její fotřík si stěžoval. Asi tady nebudou všichni takový kožený ksichty přemýšlím a mezitím jsem ubytován na trojlůžkovém pokoji. Nikdo tu zatím není, zaberu postel u okna a pak nevím, co budu dělat. A jestlipak víte, co v této době mladý muž a šlechtic dělal, když měl čas. 

Možná vás napadla jako první onanie, ehm. A kdo říká, že si nehoní, tak si honí nejvíc. To víte že jo? Když já bych raději ženskou. Šel jsem samozřejmě do první hospody, co jsem potkal. Všude machrovali, že mají Plzeň, tak jsem nic jinýho nepil. Byl pátek, uvnitř bylo docela živo. Sedl jsem si bokem do rohu a chtěl klid. Jenže si přisedli dva chlápci a pořád dokola nadávali. Na práci, na ženský, na Havla. Koukám, tady to je nějakej sport nebo co. Tady se říká místo pozdravu, že všechno stojí za hovno a na otázku jak se daří se musíš dívat, jakoby někdo právě zemřel. Možná to je tím, že Plzeň osvobodili Američani a komoušům to bylo dlouhý roky trnem v oku, taky jsem četl něco o vzpouře dělníků ve Škodovce. Ale to je přece dávno? Nebo ne, je to pořád v lidech.

"Odkud si, ty krááávo?": zeptá se mě najednou jeden z divousů. Podívám se na něj a pochopím, že místo ty vole se tu říká ty krááávo. Odpovím že z Boleslavi a následuje přednáška o tom, jak bych měl vyrábět auta, že u nich ve Škodovce by nikdy takový šunty neudělali a že to je hřích, mít stejnej znak. "A co tady budeš dělat?": následuje další otázka. Bojím se odpovědět, nechce se mi poslouchat další lamentování, ale přiznám se, že studovat strojárnu. Následuje další smršť. Všichni inženýři jsou kokoti, úplně odtržený od reality. Umí hovno a pořád jen radí. Už mám pánů plný zuby, tak zaplatím a jdu ven. Nojo, ale co s načatým večerem. Přece nepůjdu spát, není mi padesát, ne? Chvíli bloumám ulicemi, pak uslyším smích. V jednom parku tam je parta holek. Poznám své dvě nové kamarádky. Ihned se hlásí a tak se zeptám, co podnikneme. Hele na tady kousek na louce hraje Brutus! Vůbec nevím, o čem mluví, ale jdu s prdelkama. 

S Ester to máme takový volný a co oči nevidí, znáte to. Přesto jí nechci být nevěrný. Tenhle večer ještě ustojím, mimochodem opiju se z tý svý samoty tak, že nemůžu ani přelézt plot při cestě zpět. Musí mě zavést do pokoje. Obě chtějí zůstat, jak jsou opilé, tak by dělaly věci, co chtějí normální zdravé holky se zdravými kluky dělat, ale nějak se nemůžu rozhodnout kterou? Líbám černovlásku, blondýna je naštvaná. Když jde na záchod, tak se tulím zase k ní. Svléknu ji tričko, mačkám takový ty věci, co my nemáme, vzdychá. Pak se otevřou dveře a vletí do nich jako čarodějnice paní správcová. A cože to dělám, že šukat mi tu tedy nebudete. Bráním se, že jsme si jen povídali, že jsem nezasunul, takže to není proti jejich pravidlům. Ale nadává dál, to je tady fakt nějakej sport. Zvednu se tedy, jdu do batohu a vyndám lahev rumu. Měl jsem ji připravenou pro své potencionální spolubydlící, jako na seznámení, ale jí zamrkají očička a málem zapanáčkuje a zaslintá. Tak to bychom měli, paní správcová je na chlast. Aspoň nějaká dobrá zpráva.

Chtěl bych pokračovat v započaté zábavě a dívky jsou oblečené a brečí, že prý je nabonzuje a řekne vychovatelkám. Odejdou a mě je najednou hrozně smutno. Stýská se mi po Ester, představuju si její prsa, zadek, krásně vykrojenou pusu. Až z toho usnu. Ráno je mi blbě, pozdravím paní správcovou, která mi otevře v županu. Uff. Ale prozradí mi, že má klíče od dveří, které jsou mezi naším ubytováním a intrem. A že kdyby byla třeba vodečka, tak by přimhouřila vočko, já chápu vaše potřeby. A kdybyste náhodou potřeboval...odhalí župan. No, asi takhle, nemám nic proti ošklivým ženám, ale řekněte, ukazovaly byste někomu sebe sama, když byste měla hnusnou špinavou košilku? Možná by někoho přeci jen nalákala, ale já měl vždy tak nějak úroveň a taky vkus. Odmítl jsem její nabídku, ale nepoděkoval, aby si nemyslela, že má šanci. Vodka bude stačit. Doufám. Tak to bychom měli. A co teď?

Sobota uteče nějak rychle, jdu se projít, na pivo, čtu si. Nikde nikdo, Plasy jsou mrtvý. Večer se po chlebu se sádlem vrátím do hospody a následuje podobný kolotoč jako včera. Jen osoby se mění. Podobné otázky, stejné odpovědi, pořád dokola nadávky, jsem trošku v šoku. Copak se tady lidi nechodí bavit? Vypnout, zasmát se? Jsem holt z jinýho kmene. Taky se přistihnu, že mě automaticky podle dlouhých vlasů a džísky zařazují mezi máničky. Říkají tady tak všem metalistům i příznivcům zábavovek. To je taky velkej fenomén. Potkám třeba partičku místních, s triky thrash metalových kapel na tričkách a oni se celou dobu baví o tom, jaký byl skvělý Brutus. Nebyl, bylo to šílený. Hrozný popěvky, odrhovačky. Ale pro ně to byla hrozná rebelie. Dobře, tak družení s omladinou se z mé strany konat nebude. Mimochodem, nakonec stejně skončí u nadávání. Uff.

Ožeru se radši a vůbec nevím, jak jsem se dostal na pokoj. Padnu na hubu. "Ahoj, já se jmenuji Martin a jsem z Prahy": vidím před sebou rozmazaný ksicht. Podává mi ruku, tak něco zamumlám a on pokračuje. Jsem studentem vysoké školy, stejně jako ty, jaký je tvůj obor? Jsem velkým sportovcem a moje aprobace je tělocvik a angličtina. Rád bych si našel sobě rovné děvče, nejlépe také učitelku. Drž hubu, odpovím mu, drž chvilku hubu. Ale on mě nevnímá, neví, že mám kocovinu jak stará doga. Vyjádří ihned rozčarování nad mými dlouhými vlasy, nad ošklivou džínovou bundou. Vyndám z lednice lahváče a nabídnu mu. Úplně se vyděsí. Ty piješ? Jsi alkoholik? Jde z toho šoku k zrcadlu a upravuje se. Rovná si pečlivě jeden vlas vedle druhého. Musím na vzduch. Hodím šavli do křoví a vzbudím tím smích u děvčat, které kousek vedle na hřišti hrajou volejbal. Pozvou mě na zápas a já se tak z lavičky můžu zase jednou kochat. Nadskakují jim prsa, zadečky a já se v tom krásným babím létě zasním.

Ahooooj, ozve se za mnou a mě málem trefí. Můj spolubydlící právě vybíhá ze schodů. Elegantními kroky, poskoky se přiblíží ke mě. Je krásný jako Adonis, až je to divný, vzpomenu si na svý kamarády, co jsou buzničky, ale on není. Je jako nějakej novej druh muže, co jsem zatím nikde nepotkal (ještě netuším, že se z toho stane postupně móda a nakonec i norma). Pečlivě nagelovaná hlava se ani nehne, připomíná přilbu. Zastaví přede mnou a jeho pevné nohy se natočí ke mě. Obepínají je elastické kalhoty. Poprvé ze mě nevyjede ty vole, ale ty krááávo. Učím se rychle. Holky na mě mávají a on si myslí, že je to na něj. Myslíš, že by mezi nimi mohla být nějaká učitelka? Nevím, jsou většinou z místního gymplu, ale zeptej se, ne? Podívá se na mě a řekne mi: "Ale víš, já se stydím, já jsem ještě nikdy žádnou ženu neměl". Odběhne a mě je zase smutno. Co tady budu dělat? S partou mladých holek a jedním panicem? Otevřu si vyprošťováka a pak si jdu zahrát volejbal. První víkend v cizím světě nakonec není tak špatnej. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. května 2021

Recenze/review - ASCHENVATER - Landungsfeldmassaker (2021)


ASCHENVATER - Landungsfeldmassaker
EP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Útok byl proveden v noci. Připadali jsme si jako vojáci apokalypsy. Naočkováni zlem jsme si mysleli, že nepřítel je ošklivá bestie. Kolem lítaly střely a někdo křičel bolestí. Díval jsem se do očí mladému klukovi, který byl stejný jako já. Podobný osud. Předtím, než mu náboj proletěl hlavou, se na mě usmál. Nikdy na to nezapomenu. Jeho pohled mě bude navždy pronásledovat. Přežil jsem vlastně náhodou. Teď už je to vlastně jedno. Zbyly jen hromady mrtvol a nekonečný strach, který nás bude provázet do konce života.

Četa death metalových válečníků ASCHENVATER pochází z Německa a letos přichází se svoji prvotinou. Sedm skladeb ostrých jako bodáky. Sedm songů, které vás rozstřílejí na kusy. Vítejte ve válce, ze které nevyjde nikdo živý.


Jsme přímo uprostřed bitvy. Posloucháme studený, temný death metal v podání ASCHENVATER a čekáme na další útok. Kapelu lze zařadit po bok smeček jako BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM nebo novějších bojovníků DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM. Němci také dokáží přesně a hmatatelně znázornit svojí hudbou pochmurnou náladu válek. Riffy jsou napsány s úmyslem vás bez slitování zabít hudbou, zvuk je mrazivý, obal tematický. Osobně jsem velmi spokojen, podobný smrtící kov mi koluje v žilách asi nejčastěji. ASCHENVATER jedou kupředu jako starý tank. Pod jeho rezavými pásy jsou drceny kosti všech nebožáků. Říká se, že všichni vojáci přijdou do pekla, protože zabíjeli. Není to tak docela pravda. Toulají se mezi naším a oním světem a čekají na další boj. Poslouchají u toho "Landungsfeldmassaker" a usmívají se. Tohle je totiž deska, která vám vyrve vnitřnosti z těla. Starý prašivý válečný death metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Smrt má tentokrát jméno ASCHENVATER!


Asphyx says:

The attack was carried out at night. We felt like soldiers of the apocalypse. Vaccinated by evil, we thought the enemy was an ugly beast. Bullets flew around and someone screamed in pain. I looked into the eyes of a young boy who was the same as me. A similar fate. He smiled at me before the bullet flew through his head. I'll never forget it. His gaze will haunt me forever. I actually survived by accident. It doesn't really matter now. All that is left are the piles of corpses and the endless fear that will accompany us for the rest of our lives.

The platoon of death metal warriors ASCHENVATER comes from Germany and this year comes with their debut. Seven bayonet-sharp tracks. Seven songs that will shoot you to pieces. Welcome to a war where no one comes out alive.


We are right in the middle of a battle. We listen to cold, dark death metal performed by ASCHENVATER and wait for the next attack. The band can be included alongside bands such as BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM or newer fighters DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM. The Germans are also able to accurately and tangibly depict the gloomy mood of wars with their music. Riffs are written with the intention of killing you without mercy by music, the sound is freezing, the cover is thematic. Personally, I am very satisfied, similar death metal circulates in my veins probably most often. ASCHENVATER are moving forward like an old tank. Beneath his rusty belts are the bones of all the undead. It is said that all soldiers will go to hell because they killed. That's not quite true. They roam between our world and the other, waiting for another fight. They listen to the "Landungsfeldmassaker" and smile. This is an album that will rip your guts out of your body. Old dusty war death metal, forged from the highest quality steel! Death is named ASCHENVATER this time!


Tracklist:
01. Der Beginn // Tag Der Abrechnung
02. Sturmreif // Der Verräterkönig
03. Im Feuersturm // Entfesselte Götter
04. Blut Auf Schwarzem Sand // Im Todesrausch
05. Massaker // Echos
06. Durch Das Kadavermeer // Geschenke Des Krieges
07. Verräter // Visionen Der Hölle

band:
Oliver - Gesang/ Texte
Marko - Gitarre/ Komposition
Marcus - Bass


A few questions - interview with death metal band from Germany - ASCHENVATER.


A few questions - interview with death metal band from Germany - ASCHENVATER.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, we are Aschenvater from Saxony, Germany. Oliver is the vocalist and writer of the lyrics. Marko is the guitarist and responsible for the instrumental composition of our songs. The band started already in 2016 as a studio project. We play old school death metal, but are also inspired by modern forms of this genre. You can find elements in our songs, like the german-language singing, that you might not expect. But that gives them the high intensity and their very own sound.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We have started to write the songs for quite a while ago. It took us some time to find the right sound and song structure. We had everything in our own hands and as Marko and Jens (a good friend of the band) are owning the goliath-studio we could also do the whole production ourselves.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

At the moment the “Landungsfeldmassaker” EP is only online available on all mayor digital stores. We released the EP together with Dead Center Production and are now also in contact with another label to release it on Vinyl. We will keep you updated trough our social media chancels and our bandcamp account.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Oliver is writing all the lyrics for the songs. He is a big fan of the Warhammer and Warhammer 40K universe. He was inspired by the 2nd great battle in the "Horus Heresy" the ”Landungsfeldmassaker”. There the traitorous warlord should be stopped immediately after his betrayal became known. After loyal troops had landed on the planet Istvaan 5, they fought an apocalyptic battle against the traitors. But they had to withdraw to their actually save landing zone. Their newly arrived allies turned out to be traitors and the loyal troops were encircled. The following massacre destroyed almost 3 entire legions and only a few manage to escape this slaughter. This had a big impact on the entire Horus Heresy. We have tried to depict the stages within the massacre through the 7 songs of the EP.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Oliver's wife Anja. It should appear as if it would crumble to ashes and dissolve. The artwork of the EP is done by Marco Thundergoat. Nowadays, it's helpful to use social media such as Facebook, Instagram and co. in order to achieve a certain level of awareness. A large part of modern music industry takes place there and you can no longer avoid it. But no matter how great your internet presence is, if your music sucks and you are not really into the metal genre, you will not convince anyone from you.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Dead Center Production has contact us because they liked our music and wanted to release our EP. It's great to work with such an experienced label. We have an uncomplicated communication and we are asked on every important decision. They take good care about us and we get the chance to make metalheads worldwide aware of us.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We are definitely inspired by oldschool death metal bands like Bolt Thrower and Hail of Bullets. They have a huge impact on us. The way they have written their songs and the content of the lyrics. But there are also a lot of other influences that everyone brings in with his personal preferences for different genres. Like the sound of the Boss HM-2 from the swedish death metal bands Entombed or At The Gates. And there are also newer bands you should check out like Phrenelith, Dead Congregation and Engulfed.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we have also sent our record to some other labels. But when Dead Center Production came to us, about releasing the EP, we were most confident with them. I think at the moment it’s very difficult for bands and labels to plan releases. Without being able to perform live and going on a tour it’s hard to reach a bigger audience.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Aschenvater has been a studio project so far, but we are working on a live line-up. We want to play the EP live and also some newer songs we are already working on. It’s a great feeling to act in direct contact with the audience at small concerts. But it’s also something special to play on a festival, where you can perform in front of so many Metalheads at once. Hopefully we get the chance to play live for you in the Czech Republic soon.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

With the release of the “Landungsfeldmassaker” EP, we have taken the first big step. We will now focus on promoting the EP and getting it live on stage. Maybe there will soon be a first shirt with an incredibly iconic design. Keep your eyes open!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course, you can contact us via e-mail aschenvater@web.de or write us a massage on https://www.facebook.com/Aschenvater or http://www.aschenvater.bandcamp.com

Thank you for the Interview.

Thank you for the opportunity to introduce us here. Hope to see you all soon again on shows.

Join the Massacre!

pátek 28. května 2021

Recenze/review - CASKET - Urn (2021)


CASKET - Urn
EP 2021, Neckbreaker Records

for english please scroll down

Jedna rakev vedle druhé. Voněly čerstvým dřevem. Přemýšlím, která bude jednou pro mě. Pomíjivost života i smrti, zůstává jediná jistota. Death metal. Pamatuji si na to dobře. Byl jsem malý kluk a rakve vyráběly hned vedle naší školy. Dělali také hudební nástroje. Možná jsem už tenkrát tušil, že budu navěky proklet. Mám tuhle hudbu v krvi, zakódovanou v genech. Prosévám mezi prsty prach a poslouchám novou desku německých maniaků CASKET

Masivní, hutný zvuk. Ostré riffy, chladná a temná atmosféra. Opravdovost, nadšení, uvěřitelná, hmatatelná smrt. Takové je pro mě i nové album "Urn". Pět ostrých záhrobních skladeb a tři živé záznamy.  Která rakev na mě čeká?


"Urn" je syrovou výpovědí kapely, která už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Jde si svou cestou a kolem praskají kosti. Melodie se mi zadírají pod kůži, mozek vaří ve vlastní šťávě. Dnes se tomu říká old school death metal, ale CASKET datují (stejně jako já) svoje hudební základy do devadesátých let, tenhle styl je pro ně přirozeností, jako pro šelmu lov. Jsme stejného druhu, pamatujeme prašivou a chladnou atmosféru pohřbů do země. Líbí se mi drive, síla, která ze songů cáká na všechny strany, jako krev z proříznuté tepny. Kosti praskají, Herr Schorsch má stále morbidnější vokál a já jsem velmi spokojen. Rakev jsem si dávno vybral, je z poctivého dřeva, vyrobená ručně, postaru, jako ta na parádním obalu. CASKET mi vysekali svým novým albem díru do hlavy. Deska je nasáklá prašivinou. Hnijeme zaživa, postupně přecházíme na onen svět. "Urn" je přesně tím druhem chorobami mokvajícího death metalu, který vás pohřbí zaživa. Starý německý buldozer se drží svého řemesla. A dělá to s elegancí a zručností mistrů v oboru. Valí se kupředu a zanechává po sobě jenom spálenou zemi. Jedna rakev vedle druhé. Voní čerstvým dřevem. Přemýšlím, která bude jednou pro mě. Pomíjivost života i smrti, zůstává jediná jistota. CASKET! Masakr v márnici!


Asphyx says:

One coffin next to another. They smelled of fresh wood. I wonder which one will be for me one day. The transience of life and death remains the only certainty. Death metal. I remember that well. I was a little boy and coffins were made right next to our school. They also made musical instruments. Maybe I already knew then that I would be cursed forever. I have this gene in my blood, encoded in my genes. I sift the dust between my fingers and listen to the new record of German CASKET maniacs.

Massive, dense sound. Sharp riffs, cool and dark atmosphere. Truthfulness, enthusiasm, believable, tangible death. Such is the new album "Urn" for me. Five sharp grave songs and three live records. Which casket is waiting for me?


"Urn" is a raw statement of the band, which no longer has to prove anything to anyone. He goes his way and the bones crack around. The melodies get under my skin, the brain boils in its juice. Today it's called old school death metal, but CASKET dates (like me) its musical foundations to the 1990s, this style is as natural to them as a beast hunting. We are of the same kind, we remember the dusty and cold atmosphere of burials in the ground. I like to drive, the power that splashes from the songs in all directions, like blood from a severed artery. The bones are cracking, Herr Schorsch has more and more morbid vocals and I'm very happy. I chose the casket a long time ago, it is made of honest wood, made by hand, old, like the one on a great package. CASKET cut a hole in my head with their new album. The board is soaked with dust. We rot alive, we gradually move to the other world. "Urn" is exactly the kind of disease-soaked death metal that will bury you alive. An old German bulldozer sticks to his craft. And he does it with the elegance and skill of masters in the field. It rolls forward, leaving only scorched earth. One coffin next to another. It smells of fresh wood. I wonder which one will be for me one day. The transience of life and death remains the only certainty. CASKET! Morgue massacre!


o CASKET na DEADLY STORM ZINE/ about CASKET on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST:
1. Bombing Graves
2. The Rope
3. Amnesia
4. To Separate The Flesh From The Bone
5. Final Predicament
6. Onwards To Destruction (Live)
7. Kill The Red Lamb (Live)
8. Faces Of The Dead (Live)

LINE-UP:
Susi (Bass), Schorsch (Guitars/Vokills), Marinko (Drums)



KNIŽNÍ TIPY - Tulák po hvězdách - Jack London (2020)

 

Tulák po hvězdách - Jack London
2020, Leda

Rok 1988 byl pro mě zásadní v několika věcech. Jel jsem třeba do Rumunska. S rodinou a jedním kamarádem. Házeli po nás kamení. Ukradli mi věci. Taky jsem lezl po parapetu v hotelu do pokoje holek, co byly také na rekreaci. A spadl jsem z druhého patra na betonový sokl. Zbytek mám zahalený v mlze a bolesti. Pokoj s polskou dívkou, kterou znásilnili. Injekce jak pro koně, o kterých nikdo nevěděl, co jsou zač. Malý cikáni v lazaretu na chodbách, kteří žebrali o něco jako žemlovku, jen místo jablek byly mořský plody. Myslel jsem si, že umřu, že nepřežiju. Kroutil jsem se v křečích i cestou autem zpět a myslel ve stanu někde v Maďarsku na krásnou sestřičku s uhrančivým pohledem. Byla jediná, kdo byl na mě hodný. Doktoři byli rasové, spíš veterináři.

V Čechách následovalo několik operací a kývání hlavami našich doktorů, co to se mnou Rumuni vyváděli. Divili se, že jsem přežil. Byl jsem na pokoji s pro mě tehdy neskutečně starým (30 let) chlapíkem. Byl plešatej a asi děsně sexy, protože sestřičky mu lezly samy do postele. Chtěl jsme být jako on. Dal mi knihu a pak ho odvezli na sál. Už se nikdy nevrátil. Sestřičky plakaly a já začal číst. Tuláka po hvězdách. Od starýho alkáče Jacka Londona. Toho jsem měl moc rád, jako kluk jsem jeho dobrodružné příběhy doslova hltal. Musel jsem ležet na zádech a knihu mi vždycky opřela sestra o stolek na jídlo. Připadal jsem si jako ve svěrací kazajce. Jako hlavní hrdina knížky. Meditoval jsem jako on, snažil se být silný a myslet na to, že když přežiju, tak dostanu psa. Jsou knihy v životě lidským, na který nikdy nezapomenete, vracíte se k nim. Tulák je o síle ducha a tom, že i když jste po kolena v bahně, máte bolesti, strach, jste mladej a místo honění holek ležíte jako pytel brambor na posteli, tak stojí za to žít. Neskutečná kniha. Tolik fantazie, neskutečné síly. 

Četl jsem do té doby hlavně KODky, sci-fi, sešity Karavana, Rychlý šípy. Chtěl jsem být kosmonaut nebo kluk od Bobří řeky. A najednou jsem objevil úplně jiný svět, odlišný styl psaní. Jack London byl velký spisovatel. Neskutečný talent. Napsat silný příběh, aby zaujal, zbytečně neodbočovat, to není jenom skvělý kumšt, ale opravdové umění. Věta: "Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena" mě ovlivnila natolik, že jsem po návratu z nemocnice začal hledat tu pravou. Uvědomil jsem si spoustu věcí. Stal se dospělejším. A pokaždé, když mi bylo blbě, tak stejně jako Knihu o životě a smrti od Axela Muntheho, tak i Tuláka po hvězdách beru do svých rukou. Dívám se z okna, chodím po lesích a přemýšlím. Víc myslím dodávat netřeba. Krásná kniha!
------------------------------------------------------------------------------------------------

Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu.

Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě.

Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat…

Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí:

Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena.

Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER