Recenze/review - THE LURKING FEAR - Out of the Voiceless Grave (2017)

THE LURKING FEAR - Out of the Voiceless Grave

CD 2017, Century Media Records

for english scroll down please

„Smrt je milosrdná, poněvadž z ní není cesty zpět. Leč ten, kdo se navrátil z nejhlubších komor noci vyčerpaný a vědoucí, nikdy už nedojde klidu.“ citát H. P. Lovercraft.

Přemýšlel jsem dlouho, nevěděl, co si počít. Stál jsem na tenké hranici mezi životem a smrtí, balancoval jsem na ostří, nahlížel do záhrobí. Nakonec jsem si vybral, musel jsem, je mi tak souzeno. Zvolil jsem death metal. A to tentokrát od jedněch z nejpovolanějších - THE LURKING FEAR. Kapely složené ze samých slavných osobností. To nebývá ještě zárukou kvality, ale těmto temným gentlemanům se povedlo vzkřísit ducha starého poctivého death metalu nebývale dobře. Klaním se samotné smrti!

"Out of the Voiceless Grave" je nahrávkou, které vás smete z povrchu zemského. Chce se po vás jediné, vstřícnost ke starému plesnivému death metalu v podobě, v jaké ho hráli třeba takoví MASTER, NIHILIST, DISMEMBER, DEATH, ASPHYX nebo ve volnějších momentech AUTOPSY. Poslouchat tuhle desku, je jako výlet do říše mistra H.P. Lovercrafta se soundrackem plným zahnívajících melodií. Album má neskutečně temně jiskřivou atmosféru, je doslova narvané ostrými a zapamatovatelnými melodiemi. Obviňovat kapelu z nepůvodnosti je zbytečné, bylo by to jako zakazovat šelmám lovit. Mají to v sobě, ten neklid, vlohy a talent pro nekonečný tanec v záhrobí, pro boj se smrtí. THE LURKING FEAR mezi nás na své prvotině vypustili monstrum, které vám půjde po krku, zardousí vás, zničí a ještě mu za to budete děkovat. Švédi na nás vycenili zuby takovým způsobem, že vám ztuhne krev v žilách. Takhle si představuji perfektně zahraný old school death metal! Vítejte ve starých katakombách! Skvěle!

Asphyx says:

"Death is merciful, for there is no return therefrom, but with him who has come back out of the nethermost chambers of night, haggard and knowing, peace rests nevermore" H. P. Lovercraft's quotation.

I've been thinking for a long time, not knowing what to do. I stood on a thin line between life and death, balancing on the blade, looking into the tomb. Eventually I chose, I had to, I'm so judged. I chose death metal. And this time from one of the most desirable - THE LURKING FEAR. Bands composed of very famous members. This is not yet a guarantee of quality, but these dark gentlemen managed to resurrect the spirit of old honest death metal unusually well. I worship to the death itself!

"Out of the Voiceless Grave" is a recording that will sweep you off the surface. It only wants you to be friendly to the old moldy death metal in the form of such as MASTER, NIHILIST, DISMEMBER, DEATH, ASPHYX or in the freer moments of AUTOPSY. Listening to this record is like a trip to the realm of Master H.P. Lovercrafta with a soundtrack full of rotting melodies. The album has an incredibly dark sparkling atmosphere, literally lingering with crisp and memorable melodies. To blame the band for unoriginality is useless, it would be like banning the beasts to hunting. They have it, the restlessness, the talentfor endless dances by the tomb, to fight with death. THE LURKING FEAR launched between us the monster which will go to your neck, ruin you, destroy you, and you will thank him for it. The Swedes have bared their teeth in such a way that blood in our veins stiffens. This is how I imagine a perfectly old old school death metal! Welcome to the old catacombs! Great!

Tracklist:
01. Out Of The Voiceless Grave
02. Vortex Spawn
03. The Starving Gods Of Old
04. The Infernal Dread
05. With Death Engraved In Their Bone
06. Upon Black Winds
07. Teeth Of The Dark Plains
08. The Cold Jaws Of Death
09. Tongued With Foul Flames
10. Winged Death
11. Tentacles Of Blackened Horror
12. Beneath Menacing Sands
13. Tongued With Foul Flames (bonus' EP vers.)
14. The Infernal Dread (bonus' EP vers.)
15. Winged Death (bonus' EP vers.)

Line Up:
Tomas Lindberg (AT THE GATES) – Vocals
Jonas Stålhammar (THE CROWN) – Guitar
Fredrik Wallenberg (SKITSYSTEM) – Guitar
Andreas Axelsson (DISFEAR, TORMENTED, EDGE OF SANITY) – Bass
Adrian Erlandsson (AT THE GATES, THE HAUNTED) – Drums

https://www.facebook.com/thelurkingfearofficial/

http://www.centurymedia.com/

Recenze/review - CREEPING FEAR - Onward to Apocalypse (2017)

CREEPING FEAR - Onward to Apocalypse

CD 2017, Dolorem Records

for english scroll down please

Na atmosféru toho místa nikdy nezapomenu. Bylo už po všem. Po masakru. Kolem visela roztrhaná lidská těla. Na boty se lepila krev a všude se vznášel nekonečný odér nenávisti a utrpení. Proč, ptám se stále dokola. Odpovědí mi je jen tiché mlčení vyděšených tváří. Smrt si dala zase jednou rande se Satanem a zlo zvítězilo na plné čáře. Nechtěl jsem už v tomhle světě žít.

Musel jsem utéct, vyzvracet svoji bolest. Vykopal jsem si svoji vlastní hrobku, uzavřel před vším okolo i sám před sebou. Bylo mi zde dobře, poslouchal jsem novou desku francouzských CREEPING FEAR. Kapely, která dokáže svým death metalem zobrazit všechnu špínu lidské mysli. Natlakované riffy, morbidní vokál, zvuk jako ze staré rakve. Tohle je peklo přesně podle mého gusta. 

Z "Onward to Apocalypse" je cítit inspirace MASSACRA, starými dobrými MORBID ANGEL, v některých momentech dokonce ABORTED, DYING FETUS, SUFFOCATION. Navíc jsou pak přidávány vlastní krvavé otisky. CREEPING FEAR na nás útočí nekompromisně, s jasným cílem - zničit vše živé na míle daleko. Skvělou zprávou je, že jsou jejich skladby velmi uvěřitelné, řemeslně a technicky perfektně zvládnuté. Člověk má opravdu pocit, že se prochází ve válečném území a navštěvuje místa, kde potkává jeden ošklivý masakr vedle druhého.  Líbí se mi, že album krásně graduje, je doslova návykové a morbidně přitažlivé. Přiznávám a vzdávám se jakékoliv obhajoby - "Onward to Apocalypse" mě totálně zničilo, rozdrtilo. Připadám si, že jsem právě prožil death metalové tsunami. Death metal, který zabíjí na potkání! Vynikající!

Asphyx says:

I will never forget the atmosphere of this place. It was over. After the massacre. All around were torn human bodies. There was blood on my shoes and everywhere was this infinite smell of hate and suffering. I ask why. The answer is just a silent silence of scared faces. The death again has a date with Satan and the evil won again. I did not want to live in this world anymore.

I had to run away and vomit from fear. I dug my own tomb, shut myself from everything and even from myself. I was ok here, listen to the new album by French band CREEPING FEAR. This is a band which can show all the dirt of human mind. Pressed riffs, morbid vocals and the sound which sounds like old coffins. This hell is the right hell for me.

From “Onward to Apocalypse” I felt inspiration from MASSACRA, the good old MORBID ANGEL, in some moments I even heard ABORTED, DYING FETUS, SUFFOCATION. They even add their own bloody fingerprints. CREEPING FEAR attacks on us uncompromisingly with a clear goal – to destroy everything alive. The great news is that their songs are very believable, artistically and technically perfect. One can have the feeling that he/she is walking on a war territory and visiting places where he/she can find one ugly massacre next to another. I like that this album nicely graduates and it is literally addictive and morbidly appealing. I admit and I give up any defence – “Onward to Apocalypse” absolutely killed me and smashed me. I feel like I just lived through a death metal tsunami. Death metal which kills everyone it meets! Excellent!

tracklist:

1. Life Denied

2. Divine Casualties

3. Swallowed by Death

4. Trenches of Desolation

5. Onward to Apocalypse

6. Spreading Disease

7. As Vultures Fly Battlefield Bleeds

8. Soiled, Tainted and Merciless

9. Disposable Existence

band:

Clément : Chant & guitare

Gabriel : Guitare 

Tom : Basse

Gabriel Big G : Batterie

https://creepingfear.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/creepingfear

http://www.doloremrecords.com/

A few questions – interview with death metal band from France - CREEPING FEAR.

A few questions – interview with death metal band from France - CREEPING FEAR.

Answered Clément.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play, etc.?

Hello, we are Creeping Fear a Death Metal Band from Paris. We released in 2012 our first demo Unleashed, an EP World Execution in 2013 then we signed with Dolorem Record and released our first full length Onward to Apocalypse in 2017. We have Clément on vocals/Guitars, Gabriel on lead guitars Guillaume on bass and Gabriel on the drums.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We did sign with Dolorem Records with that album, and we went to the Sainte Marthe studio with Francis Caste to record and mix Onward to Apocalypse. The mastering has been done by Alan Douches at the West West side studio. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, and cassette)?

I don’t have the exact number of copies but the album is available both in CD and Digital. Maybe a vinyl will come someday!!

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Clément did wrote all the lyrics on the album. It depends sometime the lyrics are written before the riff sometimes it is the other way around lyrics are written around the riffs. Mostly about what we faced theses last years, religion fanatic, war, the darkest side of human being. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Christophe Szpajdel did our logo. And the artist who did all the visuals for Onward to Apocalypse is Ubbo Sathla. I think it’s where the underground lives, where we can announces gigs promote ourselves without social medias it would be hard to get some visibility so i guess it’s important. We need a place where people can easily find our music and stuff. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

We chose Dolorem Records for their proximity with us and so far we have nothing to complain about!

Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

If we had to make a top 3: Suffocation, Death, and Behemoth. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Not yet, I guess we will do that when we will need a new label for the second album we are working on?! 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

This years around 10 gigs in clubs and festivals too. We love small clubs show, we opened for Cryptopsy in Paris a few months ago the crowd was insane, definitely clubs shows. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

I think we all want to continue the promotion of the album by playing more gigs and keep writing new stuff for another album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us on Facebook/Creepingfear. Or shoot us an email at creepingfearband@gmail.com 

You can find the entire album in streaming here for free:

https://creepingfear.bandcamp.com/album/onward-to-apocalypse

And physical copies and merch at this link:

http://creepingfearmerch.bigcartel.com/

Thanx for the interview.

Thank you for your time!! Keep supporting the scene!!

https://creepingfear.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/creepingfear

http://www.doloremrecords.com/

Recenze/review - ENTRENCH - Through The Walls Of Flesh (2017)

ENTRENCH - Through The Walls Of Flesh

CD 2017, I Hate Records

for english scroll down please

Prosila mě na kolenou, abych ji ušetřil. Málem jsem se ztratil v jejích hlubokých očích. Byla krásná, divoká, byla snem každého muže. Pak vycenila ostré konečky zubů a vytekla jí z koutku úst krev. Na chvilku byla neskutečně sexy, ale pak jsem jí musel useknout hlavu. Se zombie nemám slitování.

Otevírám dveře do staré kobky, pouštím ven všechny zlé duchy. Našlapuji tiše, abych nenarušil tklivou atmosféru posledního odpočinku. Na několik okamžiků propadám tísni a strachu, vše se ale rozplyne, když uslyším první ostrý riff. Nemrtví opět promluvili. Za náhrobkem roztáhli plachtu s nápisem ENTRENCH a začali vyprávět příběhy plné rzi, plísně, utrpení, reality opuštěných hrobů. Já i všechny zombie jsme tančili do skonání světa.

ENTRENCH se inspirují na své nové desce opět kapelami typu RAZOR, ANTICHRIST, DARK ANGEL, CORONER, SLAYER, DEATHHAMMER. A dělají to výborně. Podej mi má milá, podej svoji kostnatou ruku. Žádám při poslechu dámu s kosou. Mé vyzvání s radostí přijímá, tančí na "Through The Walls Of Flesh" s chutí a mává kolem sebe ostřím tak, až hlavy nevěřících padají. Odpočíváme na starých shnilých rakvích, smějeme se samotnému životu. ENTRENCH jsou neskutečně návykoví, zvukově výborní, sehraní jako jezdci apokalypsy. Nasávám desku stále dokola a praská mi u toho v kostech. Švédové letos vydali výtečnou nahrávku starých melodií, které roztančí i nemrtvé. Netřeba dodávat vlastně nic dalšího. Zde mluví hudba samotná, která je rezavá jako lopata starého hrobníka. Vynikající thrash metal z dávných časů, který vás pokryje pavučinami! Kult!

Asphyx says:

She begged me on her knees to save her. I almost lost myself in her deep eyes. She was beautiful, wild and the dream of every man. Then she bared her sharp teeth and she started to bleed from the corners of her mouth. For a moment she was incredibly hot and then I had to cut her head off. I do not have any mercy with zombies. 

I am opening the door to an old cell, I´m going to throw away all the evil spirits. I walk silently so that I do not interfere with the tedious atmosphere of the last rest. For a few moments I feel afraid that everything will fades away when I hear the first sharp riff. The undead have spoken again. They stretched a cover behind a tomb with a sign ENTRENCH and they starter to tell stories full of rust, mould, suffering and the reality of abandoned graves. Me and all the zombies were dancing till the end of the world.

On their new album ENTRENCH are inspired by bands like RAZOR, ANTICHRIST, DARK ANGEL, CORONER, SLAYER, DEATHHAMMER. And they do a great job. My lady, give me your bony hand. That is what I ask the lady with scythe while I listen to this album. She accepts my invitation with joy, dances on “Through The Walls Of Flesh” with passion and she is moving her blade and she cuts off the heads of atheists. We are resting on old rotten coffins, laughing at the life itself. ENTRENCH are amazingly addictive, in case of sound they are great and they are working together well like the apocalypse riders. I am listening to this album over and over and my bones are cracking. This year, those Swedes have released an excellent record of old melodies which will make undead dance. There is no need to add anything else. The music speaks itself here and it is rusty like a shovel of an old grave-digger. An outstanding thrash metal from ancient days which will cover you with spider webs. Cult!

TRACKLIST

1. The Coming Storm / Dawn of War  (8:43)

2. Enter the Fray  (3:28)

3. Iron Coffin  (5:48)

4. Dead End  (3:36)

5. The Warmonger Sacrament  (4:14)

6. White Light Precedes Black Rain  (3:16)

7. Fragments / Shadow of Death  (8:24)

LINE-UP

Fredrik Pellbrink – Vocals, Guitars

Joel Sundin - Bass

Mats Blyckert - Drums

https://www.facebook.com/entrench

http://www.ihate.se

https://entrench.bandcamp.com/

Recenze/review - PRONG - Zero Days (2017)

PRONG - Zero Days

CD 2017, Steamhammer

for english scroll down please

PRONG pro mě jsou zajímavou kapelou už někdy od roku 1994 (ano obal s okem na vidličce - "Cleansing"). Nemám celou diskografii, pokaždé spíš přijdu, poslechnu si celou jejich novinku a pak mě buď zaujmou, či nikoliv.

A letos vše zapadlo do sebe v krásném celku. Pokud bych se měl držet matematické terminologie, tak bych napsal, že rovnice o dvou neznámých byla vyřešena správně, výsledek dvakrát podtržen a radost z dobré práce nepopsatelná. PRONG jsou totiž tento rok (opět) v nebývale skvělé formě. Rockové spodky, opět perfetkně zpracovaný zpěv. Kytarové linky, které zlehka, ale přesto ostře podporují celkový nabušený dojem. Z novinky na mě opět cáká obrovské množství energie. Kroutím se v rytmu řezajících zvuků, šťastný a spokojený. O tomhle je hudba!

Nikdo jiný nehraje jako PRONG a nikdo jiný neumí zhmotnit neklid jako tito Američané. Mám neodbytný pocit, jakoby mi někdo drhl obličej ostrým struhadlem. Je to jako tančit bosý na ostrých střepech rozbitého zrcadla. Baví, baví, baví - "Zero Days" mě neskutečně baví! Songy mají obrovský náboj, stejně jako když se odpichuje vysoká pec plná žhavého železa. A já tam stojím a všechna ta hořící láva mi cáká do obličeje. Směju se, pařím, tvář nastavenou peprným melodiím. Všechno je zahráno od srdce, s velkým nadšením. PRONG mě letos mají jednoduše na lopatě a nezbývá, než vyseknout hlubokou poklonu. Fantastické album!

Asphyx says:

PRONG has been an interesting band for me since 1994 (yes they have the cover with an eye on a fork – “Cleansing”). I do not have the whole discography, but every time I come and listen to their new album and then they will either catch me or not. 

And this year everything just fits into a beautiful whole. If I had to hold to mathematical terminology, I would write that the equation of two unknowns was solved correctly, the result was underlined twice and the joy of a great work was indescribable. Because PRONG are this year (again) in a great shape. Rock parts, again perfectly worked-out voice. Guitar lines which slightly but still sharply support the overall exaggerated impression. I can feel so much energy from this new album. I am shaking in the rhythm of cutting noises, I am happy and satisfied. This is what music is about!

There is no one else playing like PRONG and no one else can materialize anxiety just like those Americans. I feel like someone rubbed my face with a sharp grater. It´s like dancing barefoot on a sharp shards of broken mirror. I enjoy it so much – “Zero Days” I really like you! Those songs has a great power just like an oven full of hot iron. And I am standing there and all the hot lava is going on my face. I am laughing, having fun and my face is facing to the sharp melodies. Everything is played from heart with a great enthusiasm. PRONG put me on a shovel this year and there is nothing left just a big bow. A fantastic album!

Tracklist:
1. However It May End
2. Zero Days
3. Off the Grid
4. Divide and Conquer
5. Forced Into Tolerance
6. Interbeing
7. Blood Out of Stone
8. Operation of the Moral Law
9. The Whispers
10. Self Righteous Indignation
11. Rulers of the Collective
12. Compulsive Future Projection
13. Wasting of the Dawn

band:

Tommy Victor (Vocals, Guitars)

Mike Longworth (Bass, Backing Vocals)

Art Cruz (Drums)

https://www.facebook.com/prongmusic/

http://prongmusic.com/

https://prong.bandcamp.com/

http://www.spv.de/ 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto osmý - Vesnická rubanice

Příběh sto osmý - Vesnická rubanice

Jednou takhle v pátek, když se stmívalo, napadlo Prcalíka, že bychom měli vyrazit zase na nějakou akci. Sedělo se na panelech, slunce pomalu zapadalo za Michalovickou putnu a syslové kolem šukali jako králíci (to byla Kytkova oblíbená hláška). Já i Káča jsme byli pro každou špatnost, ale museli jsme na chvilku zmizet, protože jsme se neviděli dva dny. Povalil jsem svoji milou do dubového listí. Hned za prvním keřem. Vrněla mi nedočkavě v náručí, lísala se jako vilná kočka. Byl jsem plný vší touhy a vybuchl jsem moc brzy. Následoval smích, radost, že se vidíme, že vůbec existujeme. 

Nedaleko nadával nějaký důchodce svému psovi. Jako by na něj chtěl přenést všechnu svoji bolest stáří. Chudák jezevčík, pomyslel jsem si, ale to už se mnou má džínová víla dělala pusou takové věci, že jsem radši zaklonil hlavu, koukal na hvězdy a chvilku myslel na metal, abych jí tentokrát opravdu dokázal, jak jí mám rád. Jak jsme se dlouho neviděli, musel jsem Kačence přikrýt ústa dlaní. Jinak by křičela na celý les. Dokonáno jest. Obětí pod zkroucenými duby. Miliskování, šepotání, zurčení dvou ševelících hlasů. 

Vrátili jsme se na panely, ruka v ruce, nohy krok sun krok. Káča rozvrkočená, já s přiblbým úsměvem na tváři. "Na vás je vidět, že jste museli šukat jak ti syslové": pronesl Prcalík a trošku nás kamarádsky peskoval, že jsme nebyli u hlavního jednání. O nás bez nás bylo rozhodnuto, že se pojede do Semčic, na koupaliště. Bude metal, budou Debustrol a nějaké zábavové kapely. Zítra ve tři, půjdeme tam ještě zapařit do hospody. Tak jo, odpovídáme a jdeme se projít. Na cestu dostaneme dva lahváče a nahranou novou kazetu (TDK) německých thrasherů Protector ("The Heritage"). 

Na asfalt směrem do města nám svítí měsíc, Kačenka mu chvilku nadává, takovým tím dívčím roztomilým způsobem. Nechce, aby tahle noc skončila. Beru ji kolem pasu, zdvihnu na zídku u hřbitova pod Mírovým náměstím, přelezu za ní. Tady nás nikdo nebude rušit, mrtví určitě dávno spí. Usedneme na lavičku, zakousneme se do sebe. Ještě pár prchavých chvilek, několik obejmutí. Nechce se nám loučit, ale musíme. Máváme si snad čtvrt hodiny a já pak házím ještě jemné kamínky do okna, aby má milá věděla, že bych vydržel čekat klidně až do rána. Nakonec vyleze paní Kačenková, usměje se na mě takovým tím úsměvem vědoucí ženy a já se jdu toulat nočními ulicemi. Nechce se mi spát, doma je rodičovské dusno.

Probudím se a hned vyskočím na nohy. Snídaně, sprcha, džínová vesta i kraťasy. Do kazeťáku Protector a pařba na gauči. "Co zase blbneš? Proč na mě ten tvůj zpěvák (jestli se tomu tak dá říkat) tolik řve?": vyjede na mě otec, kterému jinak žádná hudba nevadí. Cítím ve vzduchu napnuté nervy, tak se jdu radši před obědem courat sídlištěm. Potkám pár známých, jdeme si chvíli dělat srandu z Jany do obchodu. Vezme mě s potutelným úsměvem do převlékací kabinky, donutí vyzkoušet nějaký džíny. Prý Káča poprosila. Mám jí plnou hlavu, protože se o mě otírá. K tomu ty její prsa, boky, všechno vyšpulený...achjo. 

U oběda poprosím o peníze na večer. Asi mají trošku výčitky, že se zase hádali. Tak dostanu pár stovek. Pod matrací najdu ještě něco málo z brigády. Sním pět řízků. Máma na mě, že jím jak prokoplej, ale směje se, je ráda, že mi chutná. Asi se ráno udobřovali, protože z ničeho nic vidím na jejich jinak zachmuřených tvářích veselé mimikry. Moc jim už sice nevěřím, ale budiž, stejně mě ta chvilková pohoda strhne. Zavřu se ještě na dvě hodiny do pokoje, nasadím sluchátka, která jsem si sám zapájel a dotáhl až k věži Technics. Zvuk jako víno, Protector navždy. Už tenkrát to vím.

Sraz je na autobusáku. Všichni si dělají srandu z Kytky, protože má síťovku jak důchodce, ale všechny nás to brzy přejde, protože má taky pivo a my ne. Do Semčic je to dvanáct kilometrů, zpátky půjdeme pěšky. Teď ale naskáčeme do autobusu, cinkneme si hned jakmile usedneme a slíbíme panu řidiči, že mu to tam kurva ale vopravdu nezasviníme. Začnu šít do Kytky, že Sodom jsou a navždy budou lepší než Metallica. Nejdřív to je takové milé špičkování, ale přidá se pár ostatních a když se vylodíme na návsi v Semčicích, dali bychom si skoro do zubů.

Musí nás uklidnit naše milé, dnes obzvláště krásné holky. "No tak Smrťáčku, co blbnete kluci, poslouchejte si každý co chcete, ne?": používá na mě své ženské zbraně Kačenka. Kdo by odolal, že ano? Políbím ji a podám Kytkovi ruku. "Ty vole, my jsme někdy takový blbci": řekneme si nakonec a svoje přátelství stvrdíme rumem v místní hospodě. Výčepák tlustej a nevrlej, v rohu pár traktoristů, v montérkách s laclema. Tak co mladý, večer jdete na koupák? Zapařit? Ihned se ptají, dávají do řeči. Prcalík mi šeptá a oba víme, že je to tak vždycky. Jakmile někam dorazíme, tak je všem divný, že my, takový držky chuligánský máme ty nejhezčí holky. "Protože metal, ty vole": prozradím kouzlo své osobnosti jednomu kovozemědělcovi, když močíme do nekonečně zrzavého žlábku.

U stolu někdo rozvíjí podivnou debatu, jak byste se chovali, kdybyste byli druhé pohlaví. Nějak si to nedovedu představit, ale prohlásím, že bejt holka, tak neusnu, budu se pořád ošahávat a asi bych byl trošku za kurvičku. Prcalík na to, nojo, ale podívej se na svůj ksicht. To bys nedal ani sobě. No legrace veliká, holky s krásnýma očima nám visely na rtech. Půllitr za půllitrem. K tomu tlačenka s cibulí, já utopence, protože je miluju. Káča mi dá svoji feferonku, že moc pálí. Zamachruju, spolknu ji a dělám, že mi žádné slzy do očí nevyhrkly.

Propijeme, prokecáme se až do šesti večer, kdy zazní z koupaliště první kapela. Hrůzostrašná imitace heavy metalu, ale vepředu se svíjejí holky. Jsou to jejich hrdinové. Elasťáky pruhované jak zebry, na hlavách pořád trvalé. Tady se zastavil čas, kamaráde, zahuhlá Kytka a já si neodpustím, že když takhle ještě vypadala Metallica, tak se dala aspoň poslouchat. Hodí po mě okem a pak se rozchechtá. Plácneme si, následuje rum a jako vždy se jdeme podívat na místní holky.

Nojo, máme to my kluci asi v sobě. Rádi tokáme, předvádíme se. Místní krasavice se usmívají, jsou rády, že přijeli metalisti AŽ z města. Jsme jak pávi, možná si těch pár keců o debilech od jejich protějšků i zasloužíme. Vyhlídnul jsem si jednu blondýnečku. Drobounkou, s prdýlkou k zulíbání. Má totiž sukýnku, nevinný výraz a žádný prsa. Normálně bych si ji asi nevšiml, ale má mrdavý voči, jak říká Prcalík. A taky tam má kluka, takovýho brýlatýho maníka, co se divně uculuje. Chvíli přemýšlím, jak může s takovým divno blbečkem chodit, ale dostanu ránu od Jany do stehna (tzv. koňár). "Co zase blbneš?": zařve mi do ucha a já vidím vzadu u výčepu Káču, jak do sebe kope vodku.

Další kapela, prý hard rock. "Leda tak píču": odpoví pěkně nahlas zpěvákovi po dvou skladbách Prcalík. Slyší to celý areál a já si tak říkám, jak jsme vždycky byli schopni naštvat půlku vesnice, ještě než začal hrát Debustrol. Jdu za Kačenkou, odvedu ji na chvilku ven. Tam se pokuřuje, někdo nadává a já zažiju žárlivou scénu. Omlouvám se, přemlouvám svoji milou. Já vím, jsem blbej, ale já mám rád jen tebe....Jo, bavil jsem se s ní, ale to snad není trestný... (ona na to) tak jo, tak si jdi, já tě miluju a ty se motáš kolem jinejch...odejde naštvaně. Chvíli tam stojím, přitočí se ke mě taková malá, boubelatá na těch správných místech a cože se stalo, ta ti asi dneska už nedá co, nechceš si jít zatancovat?

Jsem naštvaný, tak slečnu provedu, pařím na ten debilně zahranej hard rock s falešným zpěvákem jako o život. Cítím v zádech pohled Jany, Prcalinky, Káčy i Mirky. "No a co!": chce se mi řvát a asi to pak i dělám, protože jdeme s buclatou prdelkou na pivo, ferneta a už by se mnou lomcovala a naváděla mé ruce na místa, kam bych asi šahat neměl. Slečna mě zve k sobě domů, že prý na seník. Inu romantika na vsi. Asi bych si dal říct, ale od výčepu se ozve hroznej řev. Na zemi tam leží Prcalík, drží se za pusu a Prcalinka ječí jak na lesy. Chlapec dostal po čuni. Řekl prý něco ošklivého o konečně dohrávající kapele. 

Vlítnu tam, roztahuju dva kohouty od sebe. Najednou tam skočí ten nedomrlej blbeček, co chodil s blondýnkou z prvního dějství. Dostanu takovou pumelenici, z boku, srabácky do hlavy, že málem padnu. Otočím se, sundám ho přesně mířenou ranou do břicha a tahám Prcalíka pryč. Chvíli stojíme celá parta kolem holek. Najednou je vše zapomenuto, tady jde o hubu, známe to. Na vsích se s tím nemažou, chrání si pochopitelně svá děvčata a pro ránu nejdou daleko. Dvě smečky, jedna z města, druhá ze Semčic, Žerčic, Němčic a Dobrovic. Je jich víc, ale my jsme zase docela vyhlášený hovada a vypadáme v těch otrhaných hadrech drsně. Tak se zatím jen cení zuby.

Asi bylo dobře, že začal hrát Debustrol, protože místní si stoupli kolem a my roztočili pařbu, veletoč. Byli jsme jak rotující džínové planety, které do sebe vzájemně narážely, třaskaly. Zvedali jsme holky nad sebe. Já zase jen v džínové vestě, triko Vader uvázaný kolem pasu, s lebkama nastavenýma tak, aby byly na mém zadku vidět. Jeden známý song za druhým. Pár sedláků se přidá a paří s námi. Pohoda, pivo, metal. Vše skončí skandováním, řevem, přídavkem. Šílenství.

Euforie z nás pomalu opadá. Jdu koupit Kačence rum. Jenže nikde není. Hledám jí, zmatený, pak dostanu strach, protože i když jsem se choval jako blbec, je pro mě vším. Je mojí modrou vílou, bohyní, slečnou i ženou mého života. "Kde jsi?": ptám se opilecky. 

Najdu ji na asfaltovém chodníku kousek od koupaliště. Stojí tam, vyděšená a kolem tři místní kluci. "Tak co ty kurvičko, dáš nám...ukaž se": ožralí lidi dělají někdy hnusný věci, to už dávno všichni víme, ale do mě vjede takovej vztek (jde přece o moji holku!), že mi málem pukne hlava. Zatmí se mi před očima a skočím mezi ty hajzly. Vypadal jsem jak Sandokan ze slavné scény s tygrem. Jen jsem neměl dýku, ale jen párek zaťatých pěstí. Káča si stoupne uplakaná za mě. Po prvních ranách se jen optám, jestli je v pořádku. Kývne na mě smutně a já rozjedu šílenou smršť úderů. Nedojít tam brzy Kytka, asi bych je umlátil. Mám sice rozseknuté obočí (dodnes mě zdobí krásná jizva), opět přeražený nos a zhmožděná žebra, ale bránil jsem svoji milou a čest.

Beru Kačenku do náručí a Kytka mezitím formuje všechny metalové vágusy z panelů k ústupu. Vypadá to blbě. A vypadá to hodně špatně i ve chvíli, kdy jdeme ven z vesnice. Už si myslíme, že jen tak odejdeme. Ale ony ty kurvy pomstychtivé mají v rukou klacky a vytržené plaňky z plotů. "Ty krávo, jestli tohle přežijeme, tak pak už všechno": pronáší vědoucně Prcalík. Nemusí nic říkat, už jsme to párkrát zažili, jednou dokonce i přímo tady. Asi nám nejsou Semčice souzené. 

První běží patnáctiletá metalová nedochůdčata. Pak holky. Nakonec my, "staří" kluci. Zdrháme do polí, ztrácíme se jeden druhému v lesíku. Přiznám se, že jsem tenkrát měl pěkný strach. Ještě, že jsme tam byli jeden s druhým, opatrovali se, dodávali odvahy. Mezi místními pronásledovateli byli i velcí dospělí chlapi. Připomínalo to lynč. Zaplať všichni svatí i nesvatí došlo jen k jedné potyčce. Já, Prcalík, Kytka a jeden mladičký klouček, který byl tlustý a nemohl běhat, jsme se bránili statečně. Ne moc dlouho, ale odhodlání v nás bylo. Dobili nás pěkně, to se musí nechat. Dostali jsme spousty ran klackem, prkny, pěstmi. Ale tenkrát do sebe lidi alespoň nekopali na zemi.

"Ty vole Kytko, Metallica sice stojí za vyliž prdel na druhou, ale dneska bych si ji klidně poslechl": zkouším reakce svého kamaráda. "Di do prdele, asi mám otřes mozku": odpoví mi mile a přidá se i Prcalík. Crčí z nás krev, odtéká po čůrkách do země. Hned u křížku, u malého zastavení. "Ty vole, proč jsem dostal na držku u Panenky Marie? Já metalista?": ptá se nás malý tlustý Venca, který si právě odbyl svůj první křest bojem. Musíme se smát a pomalu se belháme nocí přes kopec. Někde tam nahoře musí být naše holky. Máme žízeň, hlad, bolí nás celé tělo. Zavadím si o zlomený noc a zařvu do noci. "Vypadáš jak buldok, kterej právě poprvé šukal": snaží se mi ještě polichotit Prcalík, ale já už jen automaticky jdu. 

Zachrání nás naše modro džínové víly, které sedí na autobusové zastávce s tričky plnými čerstvě natrhané kukuřice. Je pro nás manou nebeskou, i když bolestivou, protože máme huby na dranc. Ještě mě trošku vyplísní Kačenka za ty "moje děvky", ale vidím na ní už samaritánský pohled. Pamatuji si, že kočenky vyndaly kapesníky, roztrhaly flanelové košile (tričko Saxon nedám!) a já tam sedím dobitý na lavičce, Káča i Jana u mě (musím Janu poslat za Vencou, který si tak ten den odbude i setkání s obrovským poprsím), ošetřují nás. Jsme jak po bitvě, jak ti, co prohráli v hospodských rvačkách od Josefa Lady.

Cesta do Boleslavi je nekonečná. Ještě, že Káča nemá doma rodiče. Všichni domlácení se sejdeme u nich v kuchyni. Dcera pana veterináře kolem nás pobíhá, my děláme, že nás nic nebolí. Prcalík u každé desinfekce zakleje, pronese něco o tom, že tohle ale byla kurva vesnická rubanice a my se smějeme hodně nahlas, abychom přehlušili pálení čištěných ran. Spát musím na břiše, takže není muchlování a mám to prý brát jako trest, že jsem se točil kolem blondýnky i baculinky. Není každý den posvícení, říkám si a dvakrát zvracím do šikovně přineseného kýble. Asi mám taky lehký otřes mozku.

Ráno se sejdeme u doktora jen já a Venca (prý vyber si operaci nebo ti ten frňák narovnáme tady - co byste si vybrali vy?). Sestřička z pohotovosti už dávno ví, že se to v Semčicích včera semlelo. Prý nás bylo sto (stěží 15) a někteří z nás měli i zbraně (pověst metalových thrasherů v jejím vyprávění málem dosáhla legend o Vikinzích, jo!). Musíme se smát. 

Rovnají mi docela drsně nos do polohy, v které ho mám skoro dodnes (říkám Vencovi, že ty slzy co mi automaticky vyhrkly na tváře jsou pot a jestli někde něco jen ze srandy kecne, tak mu dám do držky, za což si vysloužím od sestřičky takový zvláštní pohled - zase mrdavý voči) a Venca dostane nějaké prášky proti bolesti. Vylezeme ven. Tam Kačenka, v naschvál sexy košili, s vyprseným tílkem Saxon. Na Vencovi je vidět, jak mi závidí, jsem v tu chvíli jeho vzorem. Nemůžu tak sykat bolestí a raději kupuji před nemocnicí ve stánku dva rumy. Tak zase příště kámo. 

Pak už je to moc hezký. Jsem tak trošku za hrdinu, že jsem bránil svoji milou. Užívám si ten pocit. Nejvíc asi ve chvílích, kdy ležím u Káčy doma na posteli, poslouchám Slayer a ona se kolem mě točí jen v kalhotkách. "Co takhle hra na pacienta a sestřičku..": navrhuji a odpovědí je mi nejkrásnější úsměv na světě. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - MY REGIME - Deranged Patterns (2017)

MY REGIME - Deranged Patterns

CD 2017, Scarlet Records

for english scroll down please

Promiň mi mou nevěru, ale pozvání na rande od Smrti se zkrátka neodmítá. Vzali jsme se za ruce, já zmražený už prvním dotykem a vydali jsme se na dlouhou pouť bez konce. Tančili jsme za zvuků pravého thrash metalu náročné tance, spávali jsme na chladných kamenech. Nebylo návratu.

Poslouchám druhé dlouhohrající album švédských MY REGIME a neustále dokola si říkám, že přesně v této podobě mi dělá thrash metal nejlépe. Je to nářez, masakr, ale zároveň je tvorba těchto šílenců doslova protkána melodiemi a nadšením. Možná to tak při prvních posleších nevypadá, ale album časem doslova uzrálo v dokonalý celek.

Toulám se undergroundem již dlouhá léta a vybírám si pro sebe jen ty nejshnilejší kousky kovu. MY REGIME mě svoji tvorbou přesvědčili. Novinka má v sobě totiž přesně ten správný poměr ostrosti, chladu a šílenství, které mám u hudby tolik rád. A hlavně - album poznáte mezi stovkou podobných hned na první poslech. Hudba "Deranged Patterns" má v sobě až zvláštně přitažlivou náladu, je jiskřivé, energické, zahrané s nadšením. Nahrávka je velmi propracovaná, se skvělým zvukem a vokalistou. Musíte u ní přemýšlet, abyste ji plně ocenili, ale když ji dáte čas, odmění vás skvělým zážitkem. O vlivech psát nebudu, obrázek si udělejte sami, tuhle desku je totiž nejlepší na sebe nechat jen tak působit. Vyzve vás na dlouhý výlet bez konce a vy budete pařit až do vyčerpání. Pokud thrash metal, tak v tomto provedení, prosím! Vynikající záležitost! Studená a ostrá zároveň!

Asphyx says:

Forget me, but I cannot decline the invitation for a date from Death. We hold hands, I was frozen with the first touch, and we went on a long journey without any ending. We danced with the sounds of real thrash metal, demanding dances, we slept on cold stones. There was no returning back. 

I listen to the second long-played album by Swedish band MY REGIME and I think to myself that this is how I want thrash metal to be. It is a massacre but at the same time those madmen´s work is filled with melodies and enthusiasm. It might not look like that when you listen to it for the first time but this album will age in a perfect whole. 

I have been in the underground world for a long time now and I always choose the most rotten bits of metal. MY REGIME convinced me with their work. It is because this album has the right amount of sharpness, coldness and madness which I like so much in music. And the most importantly – you will recognize this album when you hear it although there are hundreds of similar ones. The music of “Deranged Patters” has very attractive mood, it is sparkly, energetic and played with enthusiasm. This album is very well worked-out, has a great sound and vocalist. You have to think while listening to fully appreciate this album, but when you give it enough time, it will award you with a great experience. I don´t want to write about inspirations and influences, you have to think about it for yourself. This album is the one where you have to let it play to you. I will take you to a long endless journey and you will be dancing till you die. So if you want thrash metal, this is for you! Excellent album! Cold and sharp at the same time!

Tracklist:
01. Deranged Patterns
02. Time Slipping out of Tune
03. Rays of Grey
04. Off to War
05. I Am
06. The Sound of Dying Dreams
07. Nervous Fort
08. The Smiling Dog
09. The Cage
10. Silver
11. Surreal Reality

band:

Spice - Vocals, Rhythm & Lead Guitar,
Bob Ruben - Drums,
Marvin Kairenius - Lead Guitar,
Alexander Sekulovski - Bass

https://www.facebook.com/myregime/

http://www.scarletrecords.it/
https://www.facebook.com/scarletrecords/

Recenze/review - BENEATH - Ephemeris (2017)

BENEATH - Ephemeris

CD 2017, Unique Leader Records

for english scroll down please

Do mého srdce se vkrádá strach. Jsem zavřený, opuštěný ve staré kobce. Výslech začíná každý večer přesně v šest. Přiváží mě na zeď, mučí pestrou paletou nástrojů a k tomu mi pouští novou desku islandských BENEATH. Směju se jim do očí, protože jejich nové album "Ephemeris" vyváží všechny zažívanou bolest. Ano, takhle má znít brutální death metal!

Islanďané jsou skvělí muzikanti, kteří perfektně ovládají své nástroje. To dnes ale umí spousta lidí. Jenže jenom někteří dokáží složit dobrou skladbu, která má hlavu a patu, která postupně graduje, má v sobě sílu a pořádnou energii. Už při prvních setkáních s novou deskou to vypadá, že jsem propadl peklu. Album je totiž neskutečně uvěřitelné, má v sobě spoustu tlaku, neklidu, šílenství. 

BENEATH dále rozvíjejí hudbu, kterou tvoří třeba takoví HOUR OF PENANCE, NILE, ORIGIN, DYING FETUS, DECREPIT BIRTH, SPAWN OF POSSESION, PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, DEICIDE. Navíc přidávají svůj vlastní obličej, výraz, díky kterému je ihned poznáte mezi ostatními. Líbí se mi kombinace valivějších, skřípajících pasáží a pak rychlé devastující nástupy. Je slyšet, že pánové u skládání opravdu přemýšleli. Nahrávka se pro mě stala postupně jednou z nejhranější v rámci stylu. Obsahuje v sobě totiž obrovské množství temné energie, která je do skladeb doslova napěchována. Songy nepostrádají zapamatovatelné riffy a pestrou paletu zlých nálad. Těším se znovu do své kobky, těším se na další mučení, těším se na další poslech. Osobně řadím desku "Ephemeris" mezi špičku letošních brutálně death metalových alb. Masakr!

Asphyx says:

There is fear in my heart. I am closed, abandoned in an old cell. The hearing begins every evening right at 6. They bring me to a wall, torture me with a wide variety of instruments and they put on the new album by Icelandic BENEATH. I am laughing right into their faces because their new album “Ephemeris” brings out the pain which every one of us feel. Yes, this is how brutal death metal should sound!

Those Icelanders are great musicians who perfectly control their instruments. But a lot of people can do that today. But not everyone can compose a good song which has some meaning and graduates, has a power and great energy. Even with first meetings with the band it seemed that I absolutely failed to the hell. This album is incredibly believable, has a lot of pressure, restlessness and insanity. 

BENEATH continues with their music which is quite similar to HOUR OF PENANCE, NILE, ORIGIN, DYING FETUS, DECREPIT BIRTH, SPAWN OF POSSESION, PSCROPTIC, DEEDS OF FLESH, DEICIDE. In addition, they add their own face to it and thanks to that you can recognize them among others. I like the combination of more rolling, screaming passages and then the fast graduating onslaughts. You can hear that those gentlemen really thinks while they are composing. The new album is one of the most played in my collection (in case of this style). It contains a great amount of dark energy and the songs are filled with it. The songs do not lack of memorable riffs and colourful palette of bad moods. I am looking forward to go to my cell, to the new torture, to the next listening session. Personally, the album “Ephemeris” is for me on the top of brutal death metal albums. Massacre!

Tracklist:
1. Constellational Transformation
2. Eyecatcher
3. Ephemeris
4. Alignments
5. Guillotine
6. Cities Of The Outer Reaches
7. Medium Obscurum
8. Amorphous Globe
9. Multiangular

band:

Benedikt Natanael Bjarnason - vocals

Jóhann Ingi Sigurðsson - guitar

Unnar Sigurðsson - guitar

Magnús Halldór Pálsson - bass

https://www.facebook.com/beneathdeathmetal/

http://store.beneath.is/

https://www.youtube.com/user/Beneathdeathmetal

https://www.indiemerch.com/uniqueleader/