Nedávno
jsem četl studii o tom, kolik přibývá frustrovaných lidí, kteří v sobě
zlost a nenávist tutlají dlouhá léta, až nakonec vypění v nějaký násilný
čin. Doba tomu bohužel přeje čím dál tím víc. Přemíra nedůležitých informací,
honba za stejným majetkem jako má soused, nervózní šéf, který vám postupně
zničí půlku života. K tomu vyhořelí kolegové a máme před sebou ukázkovou
situaci, kdy takový kdysi vstřícný a veselý jedinec vezme do ruky zbraň. Většinou
toho potom zpětně lituje a mnohdy ani neví, co udělal. Mluví o tom, jak se mu
zatmělo před očima, jak viděl krev a nakonec si nic nepamatuje. Když se na to
tak koukám kolem a kolem, tak je celá naše lidská společnost zralá na totální
restart, na návrat k původním hodnotám, na očistu. Lehko se to píše a mám
obavy, že se toho asi už nedožiju. Nedá se nic dělat, zatím se musím uchýlit do
oblasti, kde je svět ještě alespoň trošku v pořádku. Mezi své death
metalové kapely, které mi dávají určitou jistotu, záchytný bod a u nichž si
mohu být jistý tím, že se ještě nezbláznily.
HUMAN DESTROYER jsou z Německa
a snaží se hrát klasický death metal. Bohužel, moc se jim to nedaří. Přitom
kapela datuje svůj vznik do roku 1999, má na svém kontě ještě jeden zásek
v roce 2003 („Burningtime“). Málokdy jsem natolik přísný, že nedávám skupině
žádnou naději, ale pro tentokrát musím svatosvatě prohlásit, že zrovna tahle smečka
tedy talent rozhodně nemá. Mě ani tak nevadí, že hraje obyčejně, že se snaží
přenést ducha starých časů do dnešních dní, mně vadí to provedení. Riffy jsou
mdlé, hlas nevýrazný, nápady tuctové. K tomu šíleně neprůbojný zvuk. Tohle
je přesně ten druh hudby, která se mnou vůbec nic nedělá. Dokonce odcházím po
chvilce od přehrávače, raději si připravuji nějaké jídlo, případně desku
vypínám a pouštím si úplně něco jiného. Přitom, zrovna tahle skupina působí až
úporným dojmem, že to myslí smrtelně vážně. Bohužel, žádná smrt nepřichází.
Žádná
ze skladeb mi nedává žádnou naději na hudební zničení světa, žádná mi
neprospívá v tom smyslu, že bych se u ní uvolnil. Naopak. Mám co dělat,
abych tuhle muziku doposlouchal. Podobných, mnohdy ještě horších smeček je
samozřejmě o hodně víc, tentokrát se ale nedostavuje to nejdůležitější, žádná
energie, žádné inferno. Jen prázdné mlácení slámy. Nemůžu si pomoct, ale mě
všechny nápady přijdou úplně stejné, obyčejné a tak šíleně nudné, že mám sto
chutí CD vyhodit do koše. Ztrácím jakoukoliv náladu na to, HUMAN DESTROYER jakkoliv podporovat, případně propagovat. Dostavuje
se u mě jen pocit čirého zoufalství a beznaděje. Nebudu to raději dál pitvat,
ještě bych se naštval. Nějak nechápu, jak může v dnešní době někdo
vypustit takový nedodělek.
HUMAN DESTROYER a jejich album „Apocalypse“ je krásným důkazem toho,
jak by se to přesně dělat nemělo. Nudné riffy, obyčejné nápady a velmi slabý
zpěvák. Po poslechu toho ve mně příliš nezbývá a nemám ani chuť dál se touto
deskou zaobírat. Kapela má sice dlouhou historii, ale jejich tvorba je obyčejná
a nezajímavá. Nechápu, proč tak zkušení muzikanti podceňují takové věci, jako
je produkce a zvuk. Raději nahrávku nebudu víc rozebírat, ještě bych se
rozčílil. Velmi nezáživná deska. Víc mě bohužel nenapadá.
Asphyx says:
HUMAN DESTROYER and their new album “Apocalypse” is a
very nice example of how bands should NOT do music. Boring riffs, ordinary
ideas and a very weak singer. There is almost nothing inside of me after
listening to this album. So there is nothing which would push me into more
listening. This band has a long history but their work is very ordinary and uninteresting.
I don´t understand why this experienced musicians don´t take more care about
the production and sound. I don´t want to talk about this record anymore. This
is a very boring album. There is nothing more to say.
Seznam skladeb:
1.
Apocalypse (Intro)
2. Human Disaster
3. Tormented
4. The Dead Hate The Living
5. Swastika (Against Racism)
6. Misanthrope
7. Full With Hate
8. Depression
9. Bloody Dreams
10. Soldat
11. Holy Lies
12. The Dead Hate The Living (S&H Bonus)
RITUAL CHAMBER – Obscurations (To Feast On The Seraphim)
CD 2016, Profound
Lore Records
Sedím
uprostřed opuštěného kostela a po zdech stékají všechny ty lži, kterými nás po
staletí krmili. Prozřel jsem teprve nedávno, to když už jsem nemohl snést
všechno to utrpení, zlo a špínu, která byla všude kolem. Jednoho dne jsem
přišel na pravidelnou modlitbu a přestal jsem věřit tomu, co mi říkali. Jsem
prý padlý kněz, jsem ten, který se oddal temnotě. Poznal jsem obě strany, jak
tu dobrou, tak i zlou a nakonec musím souhlasit s jednoduchým názorem, že
v podzemí je všechno alespoň jasně dané. Nikdo se nepřetvařuje, jde se
rovnou k věci. RITUAL CHAMBER,
death metaloví tmáři ze San Franciska. Okultní zaprodanci, maniaci,
pohybujících se za hustou stěnou našeho světa. Jejich smrtící kov je pomaleji
plynoucí, sázející na opakování motivů, jakoby zastřený, mokvající,
s bažinatými náladami. Je jako hra na kočku a myš, kdy se divíte, jak ta
roztomilá šelma dokáže být krutá a ošklivá.
Pokud
bychom hledali kapely, u kterých se RITUAL CHAMBER inspirovali (nebo vlastně
inspiroval, za touhle kapelou stojí jeden člověk, který si říká Dario D.), nesměli bychom zapomenout na DRAWN AND
QUARTERED, MORBID ANGEL, INCANTATION, FATHER BEFOULED, DISMA, NECROPHAGIST a
spousta dalších smeček, pohybujících se převážně ve starých hrobech. Podobná
hudba asi nebude nikdy v předních žebříčcích poslouchanosti a oblíbenosti.
Na to je příliš nestravitelná, nehezká, smutná a obestřená tajemstvím. Není
lehké ji rozluštit, pochopit a poddat se jí. Není divu, člověk ze své podstaty
touží po světle, po dobrých skutcích a optimismu. Nic takového na novince ale
nenajdete. Deska je tak určena všem milovníkům nočních odlesků, zešeřelých
opuštěných koutů i procházek po hlubokých lesích. Muzika byla nahrávána snad
v nějaké noře, uprostřed kamenité a nehostinné krajiny. Jinak si nedovedu
vysvětlit ten zvuk, tu touhu RITUAL CHAMBER mě stáhnout do záhrobí. Pánové
útočí na naše nejskrytější pudy, jsou neučesaní, rebelští ze své podstaty.
Žádné vyumělkované současné motivy zde nečekejte.
Pořád
se mě snaží přesvědčit, abych podlehl jejich víře. Jsem už ale proti
našeptávačům dávno imunní. Nevěřím podomním podavačům knih, zdravé výživy,
modernímu sportu, reklamám, módě, ani zaručeně pravdivým radám. Věřím už jen
pár několika jedincům, pak hlavně sobě a death metalu v podání RITUAL CHAMBER. Mám z novinky pocit,
že se mě nikdo nesnaží obalamutit chtěnými postupy, moderním přístupem. Líbí se
mi ta syrovost, opravdovost, upřímnost. Zkrátka věřím všem těm věcem, zásadám,
která jsou dnes většinou jen zesměšňovanými slovy v nekonečných
internetových diskuzích. Vymačkám si raději v klidu svého pokoje z „Obscurations (To Feast On The Seraphim)“ kousky
překapané tmy, nechám si je podávat se syrovým masem a odpojen od všech sítí se
ponořím do nekonečných chodeb Hádovy říše. Svět je zde sice plný stínů, ale
cítím se zde mnohdy lépe, než v tom reálném.
Dario D.
Okultní
death metalisté RITUAL CHAMBER na
svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované
tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců.
Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí
podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé
nahrávky. „Obscurations (To Feast On The
Seraphim)“ je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý,
prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou
atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení
bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko!
Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná,
death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!
Asphyx says:
Occult death metallers RITUAL CHAMBER clearlyget the basic idea of evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "Obscurations (To Feast On The Seraphim)" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!
Seznam skladeb:
1. Into The Collective Coffin
2. The Eternal Eye
3. Beings Of Entropy
4. The Aphotic Dread
5. A Parasitic Universe
6. Toward A Malignant Bliss
7. The Grasp Of The Host
8. Void Indoctrination
9. As Dust And The Animal
