Recenze/review - RITUAL CHAMBER – Obscurations (To Feast On The Seraphim) (2016)

RITUAL CHAMBER – Obscurations (To Feast On The Seraphim)

CD 2016, Profound Lore Records

Sedím uprostřed opuštěného kostela a po zdech stékají všechny ty lži, kterými nás po staletí krmili. Prozřel jsem teprve nedávno, to když už jsem nemohl snést všechno to utrpení, zlo a špínu, která byla všude kolem. Jednoho dne jsem přišel na pravidelnou modlitbu a přestal jsem věřit tomu, co mi říkali. Jsem prý padlý kněz, jsem ten, který se oddal temnotě. Poznal jsem obě strany, jak tu dobrou, tak i zlou a nakonec musím souhlasit s jednoduchým názorem, že v podzemí je všechno alespoň jasně dané. Nikdo se nepřetvařuje, jde se rovnou k věci. RITUAL CHAMBER, death metaloví tmáři ze San Franciska. Okultní zaprodanci, maniaci, pohybujících se za hustou stěnou našeho světa. Jejich smrtící kov je pomaleji plynoucí, sázející na opakování motivů, jakoby zastřený, mokvající, s bažinatými náladami. Je jako hra na kočku a myš, kdy se divíte, jak ta roztomilá šelma dokáže být krutá a ošklivá.

Pokud bychom hledali kapely, u kterých se RITUAL CHAMBER inspirovali (nebo vlastně inspiroval, za touhle kapelou stojí jeden člověk, který si říká Dario D.), nesměli bychom zapomenout na DRAWN AND QUARTERED, MORBID ANGEL, INCANTATION, FATHER BEFOULED, DISMA, NECROPHAGIST a spousta dalších smeček, pohybujících se převážně ve starých hrobech. Podobná hudba asi nebude nikdy v předních žebříčcích poslouchanosti a oblíbenosti. Na to je příliš nestravitelná, nehezká, smutná a obestřená tajemstvím. Není lehké ji rozluštit, pochopit a poddat se jí. Není divu, člověk ze své podstaty touží po světle, po dobrých skutcích a optimismu. Nic takového na novince ale nenajdete. Deska je tak určena všem milovníkům nočních odlesků, zešeřelých opuštěných koutů i procházek po hlubokých lesích. Muzika byla nahrávána snad v nějaké noře, uprostřed kamenité a nehostinné krajiny. Jinak si nedovedu vysvětlit ten zvuk, tu touhu RITUAL CHAMBER mě stáhnout do záhrobí. Pánové útočí na naše nejskrytější pudy, jsou neučesaní, rebelští ze své podstaty. Žádné vyumělkované současné motivy zde nečekejte.

Pořád se mě snaží přesvědčit, abych podlehl jejich víře. Jsem už ale proti našeptávačům dávno imunní. Nevěřím podomním podavačům knih, zdravé výživy, modernímu sportu, reklamám, módě, ani zaručeně pravdivým radám. Věřím už jen pár několika jedincům, pak hlavně sobě a death metalu v podání RITUAL CHAMBER. Mám z novinky pocit, že se mě nikdo nesnaží obalamutit chtěnými postupy, moderním přístupem. Líbí se mi ta syrovost, opravdovost, upřímnost. Zkrátka věřím všem těm věcem, zásadám, která jsou dnes většinou jen zesměšňovanými slovy v nekonečných internetových diskuzích. Vymačkám si raději v klidu svého pokoje z „Obscurations (To Feast On The Seraphim)“ kousky překapané tmy, nechám si je podávat se syrovým masem a odpojen od všech sítí se ponořím do nekonečných chodeb Hádovy říše. Svět je zde sice plný stínů, ale cítím se zde mnohdy lépe, než v tom reálném.

Dario D.

Okultní death metalisté RITUAL CHAMBER na svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců. Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé nahrávky. „Obscurations (To Feast On The Seraphim)“ je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý, prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko! Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná, death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!

Asphyx says:

Occult death metallers RITUAL CHAMBER  clearly get the basic idea of ​​evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "Obscurations (To Feast On The Seraphim)" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!

Seznam skladeb:

1. Into The Collective Coffin
2. The Eternal Eye
3. Beings Of Entropy
4. The Aphotic Dread
5. A Parasitic Universe
6. Toward A Malignant Bliss
7. The Grasp Of The Host
8. Void Indoctrination
9. As Dust And The Animal

Čas: 59:18

 

Sestava/band:

Dario D. - All instruments

https://ritualchamber.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/theritualchamber

http://www.profoundlorerecords.com/

Minirecenze/minireview - HORRIFIED - Of Despair (2016)

HORRIFIED - Of Despair
CD 2016, Infernal Devastation Records

Z britského podzemí ke mě doputovala novinka šílenců HORRIFIED a uhranula mě hned při prvním přehrání v hi-fi věži. Vyhrnul se na mě starý, plesnivý a okázale morbidní death metal, notně okořeněný thrashem. Ano, takto to my, šedí vlci máme rádi, chtělo se mi ihned zvolat. Kapela kombinuje pradávné old schoolové postupy s chladnými švédskými vyhrávkami. Nádherná ukázka toho, když se toho kapela nebojí. Smrt je všude kolem, zápach rozkládajících těl nasládle ovanul vaši tvář a o rozpadajících se kostech snad nemusím ani mluvit. Má to drive, má to sílu a to je pro mě rozhodující. Podobnost s DISMEMBER, ASPHYX, DISSECTION, EDGE OF SANITY, ale třeba i slavnými DEATH a temnou americkou školou, řešit jednoduše nebudu. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Nevázaný, ošklivý, s kick-ass efektem. Pro večerní "odpočinkovou" pařbu s pivem v ruce jako stvořené!

Zákoutí old schoolových klubů se zdají být nevyčerpatelné. Podobných kapel, jako jsou HORRIFIED je poslední dobou velká spousta, ale jen některé pochopili ducha devadesátých let správným způsobem. Britové patří mezi vyvolené. Můžete mi předkládat stovky argumentů o tom, že všechna tahle špína a rouhání zde dávno byly už mnohokrát, ale nevadí mi to. Rád se nechávám strhnout ošklivými melodiemi, šíleným zpěvem i okázale opotřebovanými riffy. V tomto způsobu hraní smrtícího kovu se cítím pevný v základech. Přijdu si, jako bych znal kapelu odjakživa. Jsme si zkrátka souzeni a vůbec mi nevadí, že v určitých momentech není album úplně dokonalé a občas lze nalézt i slabší místa. Mě se líbí právě ta "nedokonalost", ta chvilková zaváhání. Mám při poslechu o hodně lepší pocit, uvěřitelný, než při spoustě dnešních vyumělkovaných kapelách. Tohle je smrtelná realita a ta mi dělá moc dobře na mé shnilé duši.

Old school death metal forever! Britští maniaci HORRIFIED jsou na tom hodně podobně jako já. Také věří temnotě, plísni a devadesátých letům. Jejich novinka je špinavá, ošklivá, zlá a obsahuje velkou porci energie. Mám smrtící kov v tomto podání moc rád a Britové mě rozhodně nezklamali. Naopak, kombinace temných postupů americké školy a severského švédského death metalu mi dělá moc dobře. HORRIFIED zvládají svoje hrobnické řemeslo s elegancí a citem pro záhrobí. "Of Despair" je jako čerstvě vykopaná mrtvola. Temná a studená death metalová deska, která vás rozseká!

Asphyx says:

Old school death metal forever! British maniacs HORRIFIED look very much like me. They also believe darkness, mildew and nineties years. Their news is dirty, ugly, evil and contains a large portion of energy. I like deadly metal in this way and the British didn't absolutely disappoint me. By contrast, the combination of dark methods of the American school and the northern Swedish death metal makes me very well. HORRIFIED do their digger job with elegance and sense of the beyond. "Of Despair" is like freshly dug corpse. Dark and cold death metal album that cut you!

https://horrified.bandcamp.com/album/of-despair

http://infernaldevastationrecords.limitedrun.com/

https://www.facebook.com/InfernalDevastationRecords

https://www.facebook.com/Horrifieduk/

Recenze/review - MEGASCAVENGER – As Dystopia Beckons (2016)

MEGASCAVENGER – As Dystopia Beckons

CD 2016, Selfmadegod Records

Ploužím se v horečkách noční krajinou. Nevím, kde jsem tenhle vir chytil. Možná při jedné z mých nekonečných procházek po hřbitovech. Je to nějaká stará choroba, při které začnete pomalu plesnivět, až se jednou obrátíte v jemný prach. MEGASCAVENGER, další z projektů Roggy Johanssona. Tentokrát doplněný o další slavné zpěváky (viz. info dole pod článkem). Masakrující riffy jen rozjitřují bolesti mých kloubů, dusím se hlubokým kašlem a nezabírají žádné léky, zaříkávání, ani babské rady. Pomalu mi povoluje svalstvo, jsem drcen švédsky znějícími motivy skladeb, postupně osekáván, až zůstávají kosti ohlodané na morek. Pro někoho obyčejná severská hudba, pro mě niterný hnuso - příšerný zážitek, který vychází přímo z mého nitra. Líbí se mi ta nálada, naléhavost, ta dravost, kolující v žilách všem šelmám. Nemá cenu řešit podružnosti jako zvuk, obal a produkci. Vše je samozřejmě na perfektní úrovni. Navrch je pak přidána hnilobná touha zničit vše živé.

Něco špatného se usadilo v mém těle. Lékaři mluví o viru, šarlatáni mě proklínají a lámou nade mnou obrácené kříže. Už jste někdy nadzvedli víko od staré rakve? Už jste někdy vezli zemřelého na pitevnu? Už vám někdy vypadla jeho ruka z nosítek a vy jste se lekli, že se dotyčný vrátil zpět? Posmrtné křeče zemřelých. Kapitola sama pro sebe, o které by mohl každý patolog sáhodlouze vyprávět. Zvuky, linoucí se z opuštěných márnic. „A Dystopie Beckons“ je pro mě smutným albem, jakoby zastřeným v černém rouchu. Nic nového v podzemí, ale poctivé a zahrané s nadšením. Táhnu při poslechu na zádech batoh plný svých hříchů. Jsem jako Sysifos, marně stoupající k výšinám. Cítíte ten těžko popsatelný tlak na prsou? Potom je tato nahrávka určena i pro vás. Mám v oblibě tu kombinaci dunivých spodků, riffujícího Roggy i morbidní vokály jednotlivých protagonistů. CD tím dostává na pestrosti, hutnosti. Zase se rozbíjejí staré lebky, opět praskají práchnivé kosti.

Teploměr ukazuje několik stupňů nad lidský normál. Má hlava žhne, plíce marně lapají po dechu. Bolestivost kloubů dosáhla hranici snesitelnosti. Uléhám a jen chrčím z postele prosebné tóny o to, aby mě někdo konečně utratil. Kdysi prokletý death metalem si nesu svůj úděl dál. MEGASCAVENGER jsou poctou všem starým pořádkům v hudbě. Jsou odkazem na devadesátá léta, mementem, varujícím před naší slabostí. Nejedná se sice o žádné přelomové album, dokonce si myslím, že ho ocení jen pár „vyvolených“, ale to nijak nevadí. Pro mě osobně je krásnou ukázkou toho, jak lze snoubit nářez a melodii s podsvětím. MEGASCAVENGER mi dávají zapomenout na dnešní rozháraný svět a jsou pro mě jistotou, záchytným bodem, ke kterému se pokaždé budu rád vracet. Popisovat, proč mě vlastně zrovna tenhle projekt uhranul, je poměrně těžké. Já vlastně ani nevím. Pustil jsem si v pořadí třetí desku, zaklonil hlavu a pak to přišlo samo. Prokletí. A horečka.

Rogga

MEGASCAVENGER nahráli opět album, plné starých plesnivých melodií. Na nahrávce potkáte samá slavná jména z undergroundu. Jednotliví vokalisté odvedli perfektní práci a dodávají albu na ještě větší morbiditě. Všemu pak vládne nezlomný Rogga Johansson, který sází jeden ostrý a krutý riff za druhým. Cítím zde severský chlad, sílu podzemí. Při poslechu si připadám, jako na jedné ze svých dalších procházek po opuštěných hřbitovech. Zombie opět ožívají, lebky zemřelých praskají tlakem hudby a kosti jsou vyskládány do krásných pyramid. V jednotlivých skladbách je patrný smutek, který vystihuje tuhle nahrávku asi nejvíce. Album je určeno pro všechny staré, poctivé death metalisty, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít reálná hudba. Švédský smrtící kov, s jasným Roggovým rukopisem. Berte a nebo nechte být! Osobně jsem spokojený a užívám si ten chlad. Severské death metalové album, u kterého vám zmrzne srdce strachem! Dobrá práce.

Asphyx says:

MEGASCAVENGER recorded again an album full of old moldy tunes. On the recording there are only very famous names from the underground. Every vocalists did some perfect job and gave the album even bigger morbidity. And Rogga Johansson who betts one sharp and cruel riff after another rules here. I feel here Nordic coolness, strength of underground. While listening I feel like at one of my walks round the abandoned cemeteries. Zombies come alive once again, skulls of dead bodies burst by pressure of the music and the bones are put into beautiful pyramids. There is sadness in each song describing this record most. The album is for all old, honest death metallers who haven't forgotten how real music should sound. Swedish death metal, with clear Rogga's handwriting. Take it or let it be! Personally, I'm happy and I enjoy this cold. Nordic death metal album that will freeze your heart by fear! Good job!

Seznam skladeb:

1. ROTTING DOMAIN (Sven Gross of Fleshcrawl)
2. THE MACHINE THAT TURNS HUMANS INTO SLOP (David Ingram of Hail of Bullets, Echelon, ex-Benediction, ex-Bolt Thrower)
3. DEAD CITY (Jocke Svensson of Entrails)
4. AS THE LAST DAY HAS PASSED (Teddy Möller of Loch Vostok, The Experiment No.Q, The Hidden)
5. THE HELL THAT IS THIS WORLD (Kam Lee of ex-Massacre, ex-Mantas, Bone Gnawer, The Grotesquery)
6. DEAD ROTTING AND EXPOSED (Brynjar Helgetun of Crypticus, Johansson & Speckmann, Just Before Dawn)
7. STEEL THROUGH FLESH EXTRAVAGANZA (Adrie Kloosterwaard of Sinister)
8.. THE HARROWING OF HELL (Kam Lee ex-Massacre, ex-Mantas, Bone Gnawer, The Grotesquery)
9. AS DYSTOPIA BECKONS

Čas: 31:18

https://www.facebook.com/megascavenger

https://www.facebook.com/Selfmadegod/

http://selfmadegod.bandcamp.com/

http://selfmadegod.com/en

Recenze/review - INVOKATION – Ascending from Aeons (2015)

INVOKATION – Ascending from Aeons

CD 2015, CCP Records

„Bylo by dobré, abyste se konečně začali modlit tím správným směrem!“: říká mi na ulici nějaká slečna, která místo toho, aby lítala k klukama po schůzkách, tak mě láká na tu jedinou správnou víru. Posílám jí do patřičných mezí, je totiž neodbytná až vtíravým způsobem. Přesto mi přistane v ruce letáček s deformovaným Kristem. Nasazuji raději sluchátka a pouštím si negaci všeho přetvařujícího se dobra. Mám rád reálný death metal, syrový, v podstatě obyčejný ve svých základech, ale s energií, silou a přesvědčivostí. Mnohdy jsem jediný, kdo danou kapelu chválí a jindy jsem osočen z toho, „proč se mi proboha zrovna tohle nelíbí“? Neřeším to, poslouchám pocitově, líbí se mi, když nechávám na sebe hudbu jen tak působit. Vezměte si třeba německé INVOKATION. Klasici každým coulem, přesto pro mě velmi záživní a v situaci, kdy mě někdo začne přesvědčovat o nesmyslném sektářství i povznášející. Pomalu se otáčím a ukazuji na slečnu jedno pořádné, death metalové fuck off!

Vlivů, z kterých INVOKATION čerpají, najdeme samozřejmě hodně. Napadají mě snad NILE, INCANTATION, IMMOLATION, ale i lehké náznaky BEHEMOTH. Nad těžkotonážními riffy se vznášejí lehké, někdy až mrazivé melodie. Syrovost se zde potkává se vznešeností a myslím, že srdce každého old school death metalisty musí doslova zaplesat radostí. Pod „egyptskou“ atmosférou tepe hodně žhnoucí srdce různě poskládaných rytmů. Mocnosti pekelné o sobě dávají vědět pěkně hlasitě a s řevem sobě vlastním. Pochoduji jako voják městem, rozhrnuji dav šedivých lidí. Nad hlavou mi blikají čerstvě rozsvícené pouliční lampy. Noční život začíná převažovat nad světlem. Někdy si říkám, že by neškodilo vypláchnout ten Augiášův chlév. Pořádně silným proudem žhavé lávy. Pak by přišla voda, očistná, životodárná a po restartu, bez těch všech zlých lidí noci, by se začalo znovu. Slečna si balí svoji víru v podobě lesklých letáků do tašky a úprkem utíká do své soukromé modlitebny.

Svět se otáčí ve stále stejných kruzích, pomalu, s jistotou nekonečnosti. Jsme jen zrnkem písku, vznášejícím se ve věčném víru události. Někdo tomu říká osud, jiný prokletí. Já byl kdysi uhranut death metalem, tím starým, plesnivé mokvajícím. Vytrvám ve své víře, stejně jako INVOKATION. Cítím z jejich prvotiny až jakýsi smutek, podobný snad opuštěnosti hrobů těch, které neměl nikdo nikdy rád. „Ascending from Aeons“ je přesně tím typem alb, které se mi dostalo do žil hned od začátku. Je mou modlou, s kterou rád večer uléhám, je mým ranním probuzení, znásobeným poslechem v odcházející noci cestou do práce. Obětujeme spolu na oltář pravosti, poctivosti a není nám líto nějaké té krve navíc. Líbí se mi, jak je na desce krásně propracována nálada vzteku v kombinaci se smutkem. Podívejte se do zrcadla, odhrňte vlasy ze své tváře. Co tam vidíte? Usmíváte se? Ano? Tak si představte, že před sebou vidíte negaci sebe samého. Svoji odvrácenou stranu. Tak přesně takoví jsou INVOKATION.

INVOKATION na své prvotině velmi dobře kombinují syrový death metal a vznešené nálady opuštěných hrobů. Jsem moc rád, že se mi zrovna tahle nahrávka dostala do ruky, protože jinak bych byl ochuzen o velmi silný zážitek. Z tvorby těchto Němců je sice cítit inspirace starými legendárními kapelami, ale skupina posouvá jejich tvorbu svým směrem. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, která je temná, tajemná a bolestivá zároveň. Deska je to hodně poctivá, je znát, že pánové ovládají své řemeslo perfektně. Jednotlivé skladby jsem nemohl ani po dlouhé době doslova vyhnat z hlavy. Poslech si vyloženě užívám. „Ascending from Aeons“ je albem, které připomíná modlitbu určenou snad samotnému zlu. Na to, že se jedná teprve o první počin kapely, můžeme mluvit o skvělém CD. Doporučuji všem death metalistům, kteří mají rádi klasiku a tmu. Smrtící nahrávka, která vás přenese do staré, dávno poničené hrobky! Inferno!

Asphyx says:

INVOKATION knows how to combine a raw death metal and royal mood of abandoned graves on their first album. I´m so glad this appears in my hands because if it wouldn´t I would miss this strong experience. You can feel their inspiration of old legendary bands, however they push their music even further. I really like the atmosphere which is dark, deep and painful at the same time. The album is very honest and you can tell that these gentlemen knows how to do their job perfectly. I couldn´t even wash the songs from my head for a long time. I just really enjoy the listening. “Ascending from Aeons” is the album which reminds me of a prayer to the Hell. This is the first album and yet it is an amazing record. I suggest this to you – the real death metal fans who like classic music and darkness. Deadly record which brings you to an old and damaged tomb! Inferno! 

Seznam skladeb:

1. Infected
2. 2nd Skin
3. Fenfire
4. Through The Gate Of Hypnos
5. Phoboscope
6. Death Metal Apocalypse
7. Nonconformist
8. Spineless Breed

Čas: 34:48

 

Sestava/band:

Daniel Falkenstein – bicí

Peter Patzelt – kytara

Thomas Suffel – kytara

Mike Herrig - zpěv

https://invokation.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/invokation

http://www.invokation-death.de/

http://myspace.com/invokationdeath

http://www.ccprecords.com/

Minirecenze/minireview - ROTTEN SOUND - Abuse to Suffer (2016)

ROTTEN SOUND - Abuse to Suffer

CD 2016, Season of Mist

Finští grindoví bombarďáci jsou zárukou kvality. Hrají si ten svůj seversky nehostinný chaos hezky po svém, na nikoho a na nic se neohlížejí a jedou si svojí krvavě nastavenou cestou. Jednotlivá alba se odlišují spíše už jen zvukem, nápady jsou víceméně stejné. Vadí to ale vůbec někomu? Já myslím, že rozhodně ne. Jistota a pevný záchytný bod v dnešním rozervaném světě bývá mnohdy chtěnější a zajímavější, než tuny experimentů. ROTTEN SOUND hrají pořád přesně tím způsobem, jaký u nich mají jejich fanoušci nejraději. Pánové opět vzali do ruky sekyrky a šli vymlátit všechno kolem. Střeva lítají vzduchem, lebky pukají strachem, politici se třesou v obavách, cože jim to zase tahle finská úderka plivne do tváře.

Je to masakr, pronikající až do zadních částí vašeho mozku, je to absolutní vyhlazení sluchovodů. Sem tam něco hezky seversky zachřestí, občas se dunivě zpomalí, ale jinak je to jízda na horské dráze. ROTTEN SOUND  vždycky byli zajímaví právě tím, že hrají trošku jinak než ostatní grindové kapely. Čišela a dodnes z nich čiší určitá temná atmosféra, posbíraná snad někde na opuštěných hřbitovech. Finská legenda opět zasahuje! Krutě, ostře, nekompromisně. Je jako odjištěný vlak, který se vymkl kontrole. Osobně je mám ve svém pomyslném grindovém žebříčku hodně vysoko. Odpracovali si to u mě, poctivě, postupně. Uhranuli mě i svojí novinkou "Abuse to Suffer". Taky máte sto chutí zařvat spolu s kapelou na všechen ten hnus a špínu, které můžeme dnes všude vidět? Tak otevřete okno a jděte na to!

Novinka "Abuse to Suffer" řeže jako nabroušený skalpel. Je doslova narvaná dobrými riffy, je temná a těžká jako okovaná bota na vašich prsou. ROTTEN SOUND letos vydali album, které bourá svoji silou a energií zdi. Připomínají mi perfektně seřízenou mašinu na zabíjení. Líbí se mi, že album má drive, feeling. Finové opět potvrdili status legendy. Grind smíchaný s death metalem a hudebním extremismem. Co si víc přát? Nenašel jsem jediné slabé místo! Grindová nahrávka, u které pukají lebky strachem! Skvěle!

Asphyx says:

The news "Suffer Abuse It" cuts like a sharpened scalpel. It's literally crammed with good riffs, it's dark and heavy as banded shoe on your chest. ROTTEN SOUND released this year an album that breaks walls with their energy and power. They remind me a perfect adjusted machine to kill. I like that album because of drive and feeling. The Finns confirmed again the status of the legend. Grind mixed with death metal music and extremism. What would you want more? I can't find some weak point! When listening to this grind recording, all skulls are cracking with fear! Great!

https://www.facebook.com/RottenSoundOfficial

http://www.rottensound.com/

http://www.season-of-mist.com/

DEADLY STORM IN BOŽKOV 10 – photos, video a pár postřehů k výročnímu ročníku – DEATH STRIKE, PERVERSITY, MORTIFILIA, SHAMPOON KILLER, FEEBLE MINDED, KEEP ON ROTTING a ostatní – 19. 3. 2016

FOTKY/PHOTOS - author of photos and videos – Jakub Asphyx

FOTKY/PHOTOS - author of photos and videos – Michal Radoš

Sedíme v Sušici na jednom moc příjemném festivalu. Je léto, konec srpna 2015 a u stolu s námi jsou kluci z MASTER. Michala napadá, že by mohli jako DEATH STRIKE vystoupit u nás na festivalu. Vyjasňují se podmínky a termín. Ten je pak několikrát ohrožen koncertní šňůrou MASTER po Jižní Americe. Oslovuji ještě večer SHAMPOON KILLER, protože mě stejně jako MORTIFILIA v ten horkovzdušný den rozsekávají.

Jsem pevně rozhodnut, že letos si jednu kapelu „zaplatím“ z vlastního. Má volba padá na PERFECITIZEN, kteří mě kopou do uší ze sluchátek hodně často. Kluci souhlasí a já začínám bokem šetřit peníze. Každou společnou cestu s Michalem po republice na koncerty diskutujeme, jaké další smečky oslovit. Někde kolem Berouna, to když si to šineme na jihoamerický deathový večírek do Modré Vopice, mě osvítí duch nesvatý a napadají mě PERVERSITY a BRUTE. Ihned píšu na Slovensko, jenže BRUTE nemají zrovna stabilní sestavu. PERVERSITY chtějí přijet a já tak celý večer přemýšlím, kde se na to všechno vezmou peníze.

Začínáme s propagací. Beru si to za své a zahajuji facebookovou, google plusovou a plakátovou invazi. Jsem všude, dětem kradu pokoutně lepící štítky do školy. Oslovuji různé weby, časopisy. Musím zde rovnou poděkovat všem, které reagovali a pomohli, moc si toho vážíme, bez vás by se o našem malém undergroundovém festivalu dozvědělo o hodně míň lidí. Každý den mě bombardují kapely, které by si u nás chtěly zahrát. Z Německa, z Rakouska, nějací Američané, kteří jsou zrovna v Evropě. Srdce mi krvácí, ale musím je přeposlat mimo Plzeň. Nemám už sílu, čas ani energii pustit se do pořádání dalších koncertů. Raději jezdíme do Prahy, kde aspoň přijdou lidi.

Michal odlétá do Indonésie, fotí tam kanibaly a orangutany. A mě oznamují PERFECITIZEN, že nebudou moct vystoupit. Na jednu stranu je mi to hrozně líto, ale ušetřené peníze se alespoň hodí synkovi na další sportovní aktivity. Dumám nad tipem další kapely a najednou mi v Divadle pod Lampou na schodech k záchodkům podají kluci z FEEBLE MINDED svoje nové CD na recenzi. Druhý den, když mě konečně opustí opilecká nálada, vkládám ho do přehrávače a mám ihned jasno. Musím je vidět naživo.

Píšou kluci z KEEP ON ROTTING, kdy že to budou hrát, že v sobotu vystupují ještě v Praze. Nevím vůbec nic a přeposílám je na Michala. Ten si to jako „kápo“ a „ten co platí“ drží hezky pod palcem. Dopadne to dobře a já zahajuji poslední útok na média. Plzeňské kulturní weby, oficiální instituce mě posílají tradičně do prdele a když už ne, tak po mě chtějí peníze. To je zase posílám do prdele já.

V práci se mi to začíná zamotávat tak, že mám co dělat, abych po večerech zvládal sepsat pár recenzí, sem tam nějaký rozhovor. Přednost má samozřejmě rodina, které tímto musím také moc poděkovat. Bez vás bych to celé určitě nezvládl. Začínají se mi stahovat půlky, jestli vůbec přijdou nějací lidé. Michal mě uklidňuje, že když nepřijdou, je to jejich problém, že jde hlavně o to, udělat si hezký večírek a peníze ať prý neřeším. Také se dozvídám, že bývalý zvukař už nám zvučit nebude a že prý bude nový.

Stejně ve mně ale hlodá červ, cítím se skoro provinile, že jsme se zase pokusili v Plzni udělat něco extrémnější. Každý den cestou do práce koukám na plakáty TURBO, METALLICA REVIVAL, DEEP PURPLE REVIVAL apod., přes které je přelepeno VYPRODÁNO v o hodně větších sálech. Já se každý večer modlím, aby potvrdil svoji účast další člověk na facebooku, i když to má vypovídající hodnotu asi jako předpověď počasí na komerční televizi.

Je únor, já už nevím, kam bych plakát na akci protlačil. Na internetu se přihlašuje osm „kamarádů“ z Indonésie. Moc jim jejich účast nevěřím, ale potěší to. Na Slovensku to vzalo vlastní směr a kluci tam propagují, jako kdyby se u nás měla odehrávat akce století. Moc jim tímto děkuji, tohle byla ukázková podpora. Klobouk dolů!

Píšou mi dvě poměrně slavné polské kapely, jak to u nás vypadá. Oznamuji jim, že máme plno a posílám je opět do Prahy. S dalšími nabídkami se roztrhává pytel a já jeden páteční večer v lehké opilosti chci dát výpověď v práci a začít se živit pořádáním koncertů. Manželka mě zaplať Satan drží při zemi, ale je to hrozně lákavé. Takový adrenalin jinde nenajdete. Druhý den potkávám několik kamarádů, kteří u piva vehementně vyjadřují podporu a je to taky to poslední co pro nás (a pro sebe) udělají.

Nakonec je tak pod celou „naší – vaší“ taškařicí podepsán hlavně Michal, který vše organizuje, platí a zařizuje. Já, jako ministr propagace jen doporučuji, tipuji apod. Bylo by tedy vhodné, vyseknout největší díky a poklonu právě mému věrnému koncertnímu druhovi a dnes v podstatě mecenášovi festivalu DEADLY STORM – díky ti, náčelníku!

Jedeme na jednu z našich spanilých jízd do Prahy a napadá nás myšlenka, že pokud nepřijdou na DEADLY STORM lidi, uspořádá se příští rok festival menší a hlavně asi jinde než v Plzni. Necháváme to otevřené, uvidíme, jak letošní ročník dopadne a až zjistíme, kolik místních dorazí.

Sobota týden před akcí je pro mě šílená. Probírám se ráno s krkem plným hnisu. Kašlu a snažím se tomu nepoddat. Sázím do sebe léky z reklam, které nezabírají a nakonec volím slivovici. V úterý jsem jako znovuzrozený a těším se na sobotu do Božkova. Volá kamarád z Teplic, že přijede i s manželkou. V práci finišuju, lituju, že nemám ještě jedny ruce i s klávesnicí a v pátek 18. 3. padám doslova na hubu únavou. Druhý den vstávám díky hlasitým dětem brzy a jsem tak utahaný, že se dokonce chvilku zaobírám myšlenkou, že bych večer nešel. Ne, dělám si legraci.

A je to tady, je to konečně tu – kvituji s určitou úlevou. Následuje večerní akce. Všechno ze mě padá a z domova se vydávám vysmátý a uvolněný, hrozně se těším a jsem svým způsobem rád, že „už nemusím nikde nic propagovat“. Kolem čtvrté vcházím do studeného sálu Božkovské hospody a láduji do sebe jedno pivo za druhým. Leze na mě neopakovatelná veselá nálada z toho, že jsem zase mezi svými a jsem pevně rozhodnut, že si celý extrémní večírek pořádně užiju.

FOTKY/PHOTOS - author of photos and videos – Jakub Asphyx

FOTKY/PHOTOS - author of photos and videos – Michal Radoš

Jako ministru propagandy celé akce mi nepřísluší hodnotit věci jako je organizace a podobně, ale o svoji radost z kapel se jednoduše musím podělit…

Celému večeru vládli jako vyslanci z toho nejtemnějšího death metalového podsvětí DEATH STRIKE. To byl můj další splněný životní sen a obrovský zážitek. Absolut old school death metal legendary massacre!

Death Strike

Pak následovala pětice kapel, které jsem prostě musel znovu vidět a vychutnat si jejich hudbu.

Pestří, perfektně sehraní, hraví a zároveň draví milovníci opičích pavilónů KEEP ON ROTTING – POŘÁD TY VAŠE ÚŽASNÁ PRELUDIA SLYŠÍM V HLAVĚ!

Keep on Rotting

Masakrující SHAMPOON KILLER, kteří mě znovu utvrdili v tom, že disko je totální zlo. Pěkně jste mi rozhodili sandál, pánové! Škoda snad jen, že se nepřišel podívat Sagvan Tofi!

Shampooon Killer

Sebevražedně brutální FEEBLE MINDED, u kterých jsem měl chvílemi pocit, že mě pověsí na háky ke stropu v sále. To bylo překapané tsunami, narvané do jednotlivých skladeb! Tahle kapela je ve skvělé formě a jejich novinka doslova zabíjí!

Feeble Minded

PERVERSITY – já mám pro tyhle temně zběsilé kluky jednoduše slabost. Legendární slovenští maniaci přímo u nás v Plzni, co si víc přát!? Bylo to záhrobně vznešené, děkuji! Otevřeli jsme spolu starou morbidní death metalovou pokladnici a vytáhli z ní ty nejkrásnější kousky zla! Srdcová kapela na společném obřadu! Další splněný sen.

Perversity

Chvilka severské mrazivé a smrtící poezie v podání MORTIFILIE. Česká a taky hodně „švédská“ klasika, u které jsem si už notně podroušený notoval všechny songy! Byli jsme už všichni s velkým obsahem alkoholu v krvi a přiznám se, že málem kolem mě při vystoupení sušických zamrzlo peklo!

Mortifilia

Díky i všem ostatním kapelám, za to, že nám zahrály.

BAJONET – otvírák přesně, jak má být. Ostrý, neučesaný a dynamický.

Bajonet

CONTRASTIC – měli sice odlišnou, ale poctivou sílu.

Contrastic

ALTER IN MIND, kteří pro mě byli velkým a příjemným překvapením.

Alter in Mind

Návštěvnost byla letos zvláštní tím, že přijela spousta lidí ze všech koutů republiky. Přišlo 110 lidí – někteří z Prahy, zástupci jihočeské thrashové legie, z Teplic, z Jablonce nad Nisou a největší překvapení večera, moje death metalová dcera Duzl z Londýna s Janou a s Juanem, klukem z Hondurasu, žijícím v Praze. Jo a taky pár Plzeňáků.

Krásné na tomhle festivalu vždycky bylo a je, že se všichni pořád smějí. Nebo vlastně, oni se tlemí. Nemá cenu tu jiskrně nadšenou, pohodovou atmosféru popisovat, to se musí zažít! Tu neděláme my, pořadatelé, ale vy lidé a jestli mohu, tak mě osobně ta pozitivní energie vždycky doslova nabudí a je pro mě i takovou příjemnou předzvěstí jarních dní. Díky za to, přátelé!

Na závěr by se slušelo poděkovat všem návštěvníkům, kapelám, kamarádům, známým, i neznámým, všem promotérům, panu zvukaři, hospodě a vůbec všem, kteří se na celé téhle akci podíleli nebo kteří jen přišli podpořit jeden z posledních záchvěvů extrémního hudebního undergroundu v Plzni (a já se připojím ještě s děkovačkou za můj skromný blog, jsem rád, že se líbí, vážím si všech vašich ohlasů, názorů i připomínek – jste holt srdcaři jako já a patří vám poklona). Bylo nám s vámi všemi moc dobře, díky!

FOTKY/PHOTOS - author of photos and videos – Jakub Asphyx

FOTKY/PHOTOS - author of photos and videos – Michal Radoš

VIDEO ZDE/HERE – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Recenze/review - THROES – Disassociation (2015)

THROES – Disassociation

CD 2015, Rain Without End Records

„Krev v tvých očích. Nechápu to, vždyť jsem tě měl tolik rád. Obdivoval jsem tě. A ty si neodpovídala. Moje láska byla nekonečná. Nevěřila si mi, že tě miluju až za hrob. Teď tu stojím, hladím tě po tváři. Konečně jsme spolu. Navěky. Zbývá poslední. Podříznout i sebe.“

Číst občas spisy o nešťastnících, kteří se nedokázali se svými city vyrovnat, bývá hodně smutné. Lidi, jako by poslední dobou spolu neuměli žít. Píší si nekonečné stohy neosobních zpráv, ale když se poprvé setkají tváří v tvář s realitou, nedovedou reagovat. Začínáme být chladní jako stroje. Místo toho, abychom si všechno vyříkali, tak trávíme dlouhé hodiny připoutaní k obrazovkám. Jsme ovce na dálkové ovládání.

Stejné pocity mám i z prvotiny britských black deatherů THROES. Jejich nová deska je chladná, naléhavá a nepostrádá až industriální intenzitu. Je nahrávkou, která se musí poslouchat jako nezávazná kulisa, hezky pomalu, polehounku. Je mantrou, která vás dostane postupně do rauše. Pro mnohé posluchače bude pravděpodobně nezáživná a neprostupná, ale já si ji užívám, jako dobrý otrávený oběd. Nikde nic nebolí. Tedy na první dojem. Časem, to když do skladeb víc a víc pronikám, zjišťuji, že toho hnisu je zde obrovské množství. Chce to jen chvilku strpení, inferno přijde znenadání, plazivě, zákeřně.

Občas slyším roztříštěné kousky depresivního doom metalu. Kolem mě padají odlesky roztříštěného skla, skláním se nad odkapávající krví. Jste trudomyslní? Potom si dávejte na tuhle desku velký pozor. Byl bych nerad, abyste najednou stáli s lesklým střepem v ruce, čekající, kdy se objeví žíla na zápěstí. Garantuji vám, že pokud jste vnímavější posluchači, kteří se rádi vznáší na těžkých tónech, že se začnete modlit ke všem černým bohům. „Disassociation“ je svým způsobem vlastně obyčejné album. Je jakousi kulisou, oponou, kterou za sebou každý den zatahuje slunce ve večerních červánkách. Krásně se ukazuje, že trefit se mi do nálady bývá někdy pěkně složité. THROES se to povedlo na výbornou. Za okny právě taje sníh a v ulicích jsou samí zachmuření lidé. Ideální počasí pro všechny, kdo chtějí skoncovat se životem v našem světě a odebrat se do země stínů.

Mám znovu sny o nekonečném padání do hlubiny. Létám a probouzím se ve chvílích, kdy bych se měl roztříštit o betonové dno propasti. Otírám zpocené tělo, dávám si do hrdla noční porci vody a rozhrnuji žaluzie do noční ulice. Proti mně, v domech s osvětlenými okny, stojí několik podobných nespavých. Asi také zrovna skákali ve snách do neznáma. Nebo také poslouchali novinku THROES. Kdo ví?

„Disassociation“ je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace black metalu, deathu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba THROES. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný, industriální náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Britové jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Black death metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou. Skvělé album!

Asphyx says:

“Disassociation" is a very interesting and unusual album. The combination of black metal, death and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by THROES. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman and industrial. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These British guys just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Black death metal album which might cut your hand veins. An amazing album!

Seznam skladeb:

01. Sleepwalker
02. Exponent
03. Hellion
04. Narcoanalysis
05. Caveat

Čas: 34:07

 

Sestava/band:

D - Vocals A.C - Guitars, Bass & Drums

https://www.facebook.com/throesUK/?fref=ts

http://throes1.bandcamp.com/album/disassociation

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý třetí - Poslední stanice nádraží Mladá Boleslav

Příběh třicátý třetí  - Poslední stanice nádraží Mladá Boleslav

Pokládám točené pivo na keramický podtácek. Sedíme s klukama na nádraží, právě jsme přijeli z koncertu Debustrol. Je ráno a s námi jsou tady jen alkáči a paní výčepní. Dávám si neskutečně mastnou sekanou a chvilku přemýšlím, co na to můj žaludek. Kupodivu ji začne pomalu zpracovávat. Většinou si tady objednávám bramborový salát do papíru, s kuřecím řízkem nebo s párkem. „Ty vole to byla zase jízda“: protáhne se Prcalík a krkne si na celý lokál. „Ale notááák, my jsme slušnej podnik“: ozve se od výčepu a paní číšnice pohodí výstavní poprsím směrem k pípě. Dáme další pivo a nikam se nám nechce. Včera to bylo hodně divoký. Mosh-pit, jedna rvačka s místními v Chotětově, prý že se ochomýtám kolem jedné slečny. Přitom to nebyla pravda, vyjela po mě ona, ne já po ní. To jen aby bylo jasno. Přišla se mě zeptat, jestli nemám chvilku čas a co říkám na Michala Davida. No, to si u mě naběhla, poslal jsem ji někam. A pak si přivedla bráchu, jeho kamaráda a další a další a už se to mlelo.

„Ale Debustrol byli super, co?“: pronese do našeho rozjímání Kytka a odstrčí Janu kousek od sebe, aby mohl na záchod. Za chvilku ho vidíme, jak močí na nástupišti (na záchod se odvážil jen jednou Prcalík, a to kdysi dávno, neskutečně se tam poblil z toho smradu, proto chodíme raději ven, včetně Jany), kousek stranou, aby nepohoršoval. Do hospody, do téhle nádherné zaplivané nádražky, se začínají trousit dělníci z noční směny. Jsou ztahaní jako my. A taky mají chuť na pivo. Už je nám víceméně jasné, že když už je ta sobota, tak nikam nemusíme. Objednávám další kousky zlatého moku a Jana se probouzí. Má na čele velký šrám, jak pařila hned pod pódiem a narazila hlavou do zábradlí. Je rozcuchaná, špinavá a stejně ji to neskutečně sluší. Do města je to z nádraží hodně daleko a musí se pěšky nebo autobusem. Přisedá k nám jeden chlápek, ve vousech kusy jídla, na oblečení prach a špína. Má skelný pohled.

Podívá se na mě a pronese: „Už jste viděli Boha?“ Pak dodá, že on jo, prdne si a usne na umakartovém stole. Mám pořád hlad, celou noc jsem nejedl a tak si objednávám ještě ten salát. Jako svátost přijímání mi jej přináší paní výčepní, k tomu chleba. Voní to, je to báječná krmě. Dělím se s ostatními a říkáme si, že takhle nám už hodně dlouho dobře nebylo. Mezitím se probudí náš nový přísedící: „Tak jak teda? Už jste viděli Boha?“ Ptá se pořád dokola. Jana se směje a Prcalík pronáší něco o tom, že ho jednou viděl, že byl na dně dámského přirození. Pán s mohutným říhnutím přikyvuje a Jana už se nesměje, ale řehtá jako blázen. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je ta hospoda neskutečně špinavá, smrdí močí, cigaretovým kouřem, lidi jsou divný, výčepní oprsklá, ale je mi tu stejně tak nějak fajn. Jakoby měl ten všechen hnus svoje zvláštní kouzlo, svoji neopakovatelnou atmosféru.

Naši siestu naruší Kytka, který si konečně vzpomene, že musí odpoledne makat u rodičů na zahradě. Mám to podobné a tak dáme ještě jedno, popadneme Janu a vydáváme se směr domov. Jakmile za mnou zapadnou lítací dveře do putyky, jdu se vyčůrat ke zdi. Přijíždí vlak a někdo mi z něj mává. Pokusím se taky, ale mám strach, abych neměl mokré kalhoty. Prcalík se tomu směje a tak ho plácnu přátelsky po ramenou. Nádražní hospoda v Mladé Boleslavi, pajzl blahoslavený všemi opilci ve městě splnil svůj účel. Nastartoval nás do dalšího dne.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html