DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 15. března 2016

Recenze/review - MIASMAL – Tides of Omniscience (2016)


MIASMAL – Tides of Omniscience
CD 2016, Century Media Records

Kousek umrzlé tmy, částečky jiskrných odlesků pavučin. Našli to tělo pokryté jinovatkou v ranním pološeru. Z mrtvolného pohledu bylo cítit odhodlání a prst, pořád ještě vztyčený, ukazoval směrem k nebi. Švédsko, krajina nekonečných lesů. V kontextu s vesmírem je jeden zemřelý člověk nicotně málo, ale když je umocněn vynikající chrastivě nakažlivou hudbou, získává zcela netušených rozměrů. Novinku severských MIASMAL jsem drtil na uších už nějakou dobu a byla to právě ona, která mě jednoho večera přenesla do říše nekonečných plání, krvavých stínů a jakéhosi smutku, který je patrný v každičkém tónu. Pánové si vysloužili poctivé ostruhy v tom nejtemnějším podzemí. Potom minulou deskou povstali a vydali se na nelehkou cestu mezi obyčejné smrtelníky. "Tides of Omniscience". Jedno z mých nejočekávanějších alb letošního roku rozhodně nezklamalo. Švédi drží pevně nastavený směr a opět vyvolávají duchy všech zemřelých.

Tam někde na pomezí mezi snem a bděním, zachumlaný v peřinách věčnosti, se odehrávají mnohdy šílené příběhy. Rozmlouvání s nemrtvými ve stylu švédských klasiků ENTOMBED, GRAVE, DISMEMBER, PAGANIZER. S cejchem starých dobrých DEATH, OBITUARY. A navíc, jako krvavý bonus, poctivý rebelský rockový feeling. Hlas záhrobní, kombinovaný s ostrými, i když chladně praskajícími riffy, chuť vstát a jít rozkopnout špatnému sousedovi dveře. V téhle hudbě je obsaženo vše, co potřebuji. Každá skladba má svoji emoci, svůj nosný motiv, který mě nutí nad ní přemýšlet. Celkově pak album nepostrádá tolik chtěný zastřený výraz. Chlad, kombinovaný s ohněm, zdánlivě nesourodé pocity, ale na tomto albu se potkávají v až šokující vzájemné symbióze. MIASMAL nijak neobjevují objevené, ani nešokují přístupem. Umí ale velmi důležitou věc, na kterou se mnohdy dnes zapomíná, dokážou složit strukturovaně dobrý song. Všichni staromilci by měli zaplesat radostí, zde se hraje převážně pro nás, přátelé!


Otevírám další lahev vychlazeného piva a usedám do ticha márnice. Nalezenec z dnešního rána pomalu rozmrzá a začíná vydávat postupná svědectví o všech špatnostech, která na něm byla spáchána. Tak jako se lidem ve stáří vepisuje do vrásek jejich povaha, stejně tak se tváří zemřelý při přechodu mezi naším a oním světem. Hrobníci i poctiví death metaloví fanoušci mi to zajisté potvrdí. Na MIASMAL je krásné hlavně to, že se nezpronevěřili základním myšlenkám smrti a ještě navrch jsou rozeznatelní podle pár prvních tónů. Používají jiné, sice již dříve slyšené postupy, ale s odlišným vyzněním a výrazem. Modlíme se spolu s kapelou ke stejným bohům, vyznáváme podobné smrtící hodnoty. Nastává poslední křeč, ten kus těla přede mnou postupně mění svůj tvar. Čím jsem starší, tím si nějak nedovedu připustit, že tohle by měl být konec. Záhrobí opět promluvilo. MIASMAL jsou jeho hlásnou troubou.


Cítíte ten morbidní zápach? Slyšíte ty ozvěny z podzemí? To MIASMAL znovu promluvili. Švédský death metal té nejvyšší kvality, okořeněný rockovým feelingem. Podle mě jedna ze skladatelsky nejlepších skupin současného severského death metalu. Oceňuji všechnu tu plíseň, hnilobu, kousky pavučin rozpuštěných v jednotlivých skladbách. Sleduji tuhle kapelu od jejich počátků a přijde mi každým albem lepší a lepší. Pánové jakoby zráli, jako dobře uleželá mrtvola. Líbí se mi chlad a jakýsi smutek, který zde cítím v každém okamžiku. MIASMAL na novince oživili odkaz švédských předků z devadesátých let, přidali kousek sebe a vytvořili další skvělé dílo. Ne, téhle nahrávky se jen tak nezbavím, musím ji poslouchat stále dokola. Má v sobě kousek něčeho magického, přitažlivého. Vynikající švédské death metalové album, které exhumuje staré hroby!

Asphyx says:

Do you smell that morbid reek? Can you hear those echoes from the underground? MIASMAL spoke again. Swedish death metal of the highest quality, spiced with rock feeling. For me one of the best groups of composer of today's Nordic death metal. I appreciate all this mold, rot, pieces of cobweb dissolved in individual songs. I watch this band from their beginnings and they seem to be from each album better and better. Gentlemen mature as well ripened corpse. I like the cold and sadness that I'm feeling here in every moment. MIASMAL  revived the link of Swedish ancestors of the nineties on the news, they added a bit of themself and create more great job. No, I can't get rid this recording, I have to listen to it over and over again. It has a bit of something magical, attractive in. Excellent Swedish death metal album that exhumes the old graves!


Seznam skladeb:

1. Axiom
2. Deception
3. The Pilgrimage
4. Venomous Harvest
5. Perseverance
6. Key to Eternity
7. Earthbound
8. Dark Waters
9. Fear the New Flesh
10. The Shifting of Stars


Čas: 40:53

 

Sestava/band:


Björn Eriksson - Drums / Magnus Andreasson - Guitar / Pontus Redig - Guitar & vocals / Ruben Åhlander Persson - Bass


Recenze/review - SEROCS – And When The Sky Was Opened (2015)


SEROCS – And When The Sky Was Opened
CD 2015, Comatose Music

Mrtvolný třas, oči obrácené v sloup. Klepající se ruce, pěna u úst. Ne, to není poslední chvilka tohohle jedince na zemi, to jen poprvé poslouchá novou desku mexických SEROCS. Ti se ve svých textech zabývají psychologií a brutalitou. Přednášejí nám z takových učebnic, které nám kdysi sepsali třeba slavní GORGUTS, CRYPTOSPY, staří dobří DEATH, sem tam nějaké ty kousky CANNIBAL CORPSE. V pozoru a nastoupeni by měli být všichni fanoušci, kteří se rádi proplétají složitými riffy, ocení kdejakou ekvilibristiku a s chutí rozmotávají zdánlivě chaotické melodie. Osobně mi chybí kousek živočišnosti, nahrávka mi přijde v některých momentech až moc profesorská, ale jinak jsem samozřejmě spokojen. Jedná se o třetí album v řadě, pánové nejsou žádnými nováčky, všichni toho mají v hudbě za sebou velké množství. Produkce taktéž nezaostává a zvukově je vše opatřeno velmi dobře. Novinka by se tak dala shrnout v několika větách o dokonalém dnešním death metalovém produktu. Sice náročným na poslech a ne prvoplánovém, ale přesto svým způsobem obyčejným. Tedy alespoň pro mě.

Měl jsem kdysi kamaráda, který trpěl na epilepsii. Jak jsme spolu všude chodili a zažívali různé věci, které přináší život, už jsem věděl, kdy na něj jeho choroba začíná přicházet. Začaly se mu třást ruce, zadrhával v řeči a já měl za úkol ho vzít do svého sevření, zalehnout ho a dávat pozor, aby mu nezapadl jazyk. Se SEROCS je to hodně podobné. Celou dobu desky vlastně pořád jenom dávám pozor, co kde jaký riff se mnou udělá, jak je nebezpečný, jak propracovaný. Jsem jako na trní, neustále přešlapuji, ale příliš si to neužívám. Album určitě ocení spousta muzikantů, kteří si budou porovnávat náročnost své tvorby, opisovat si tabulatury a trávit dlouhé debaty nad chaosem jako takovým. Já mám raději přesný úder mezi oči, náklaďák plný kostí. Nemohu sice tvrdit, že se mi dnes recenzovaný zásek nelíbí nebo že mi je nepříjemný, to chraň Satan, ale také asi tento počin nebude trávit v mém přehrávači příliš času. Do hlavy se mi totiž často vkrádá pocit stereotypu a nebál bych se naplno říct i nudy. Je to podobné, jako když si chcete koupit telefon na volání a dostanete do ruky složité zařízení, u kterého je základní funkce potlačena na minimum. Ale tak, proti gustu…



Nejvíc tak ocením novinku ve chvílích, kdy se alespoň na chvilku zvolní a posluchač je „deptán“ pomalými vyhrávkami. V těchto momentech mi přijdou SEROCS nejsilnější a hlavně jiní, než ty tuny ostatních kapel, které to drtí hezky technicky. Jinak jsem ale poměrně zmatený a abych pravdu řekl, ani se mi nechce nijak do „And When The Sky Was Opened“ pronikat. Myslím, že albu jsem dal dost dlouhý čas na to, aby mě přesvědčilo o svých kvalitách. Nechápejte mě špatně, nahrávka je to samozřejmě velmi dobrá, perfektně zpracovaná a některé kapely by za ní daly bůhví co, ale mě přesvědčila tak na sedmdesát procent. Občas by neškodilo, aby mně Mexičané alespoň trošku vymáchali obličej ve špíně, praštili mě kusem masa do tváří a donutili mě se na jejich hudbu hýbat. Nestalo se tak a proto jen sedím, uznale kývám hlavou nad hráčskými schopnostmi. Jinak to se mnou ale nic nedělá.


„And When The Sky Was Opened“ je velmi dobrým, technickým a brutálně death metalovým albem. Jen mu chybí něco navíc. Samozřejmě, co se týká produkce, provedení i nápadů, tak je vše v absolutním pořádku. Mě ale chybí kus živočišnosti, takto mám pocit, že nahrávku stvořili stroje a ne lidé. SEROCS pocházejí z Mexika a novinka je jejich třetím počinem v řadě. Doporučil bych jej všem posluchačům, kteří se rádi proplétají složitými riffy, mají rádi náročnou hudbu a dávají si s chutí do hlavy morbidní riffy. Já zůstanu raději kousek stranou a budu moc zvědavý, co nám pánové přinesou příště. Hudba je zde sice zajímavá, svým způsobem originální, ale pro mě poměrně těžko stravitelná a nezáživná. Brutálně technické album, kterému chybí už jen kousek k tomu, aby bylo zařazeno do první ligy! Zatím bych dal tak sedm bodů z deseti. Dobré, ale ne skvělé!

Asphyx says:

“And When The Sky Was Opened” is a very good, technical and brutal death metal album. But it miss something. Of course speaking of the production, the execution and ideas everything is alright. There is just not enough of animality so I feel like this album has been produced by machines and not humans. SEROCS comes from Mexico and this album is their third one. I would recommend this to fans who like to listen to complicated riffs, they like difficult music and like to listen to morbid riffs. I have to stay aside. But I´m really excited for the next album by this band. This music is very interesting and in some ways original however, for me it is hard to compile and it is a little bit boring. Brutal technical album which miss just a little bit to be in the first line! Now, it´s like 7 of 10 for me. Good, but not great!

Seznam skladeb:

1. And So it Begins
2. Solitude
3. Itami
4. When The Ground Swallows Us...
5. (...)
6. ...And When The Sky Was Opened
7. Them
8. For Nothing


Čas: 35:50

 

Sestava/band:


| Antonio Freyre : Guitar | Phil Tougas : Guitar & Back Vocals | Josh Smith : Vocals | Timo Häkkinen : Drums | Mike Poggione : Bass

pondělí 14. března 2016

Recenze/review - DEGIAL – Savage Mutiny (2015)


DEGIAL – Savage Mutiny
CD 2015, Sepulchar Voice Records

Mrtvola je tělo zemřelého organismu. Mrtvola zvířete se označuje jako zdechlina nebo mršina. Odborně se lidská i zvířecí mrtvola označuje jako kadáver.

Vkusné označení toho, co po nás zbude, co říkáte? Nedá se nic dělat, když poslouchám novinku old school death metalistů DEGIAL, přestávám taky věřit v Boha, rouhám se a začínám uvažovat o své existenci po smrti jako o kusu zahnívajícího masa. „Savage Mutiny“ je albem, které vám bude při přehrávání ve vaší hi-fi věži zapáchat nasládlou vůní rozkládajících se živých tkání. Je až hmatatelné, jak při společných setkáních ožívají veškeré hnilobné procesy. Určitě znáte a máte nastudována zásadní alba legendárních AUTOPSY. Inspirace je zde mnohdy hodně patrná, jen s tím rozdílem, že není tolik kladen důraz na „chaos“. Melodie jsou přeci jen o nějaký ten řád přehlednější a průzračnější. Choroba je všudypřítomná, všeobjímající a stává se hlavním rysem celé nahrávky. Koneckonců poslední věci člověka nejsou žádná legrace a chvíle mezi naším a oním světem provází spíše smutek, než veselé škleby pozůstalých.

Kroutím se jako červ, právě vylézající z rozkládajícího se masa. Vždycky, když zahlédnu někde nějakou mrtvolu, říkám si, jak je možné, že se z kdysi živoucího těla plného energie stal jen kus maňáska s nepřítomným výrazem. Že by nakonec duše přeci jen existovala? Na podobné otázky sice nedávají DEGIAL jasnou odpověď, ale alespoň se pokoušejí navodit pomocí své hudby pocity, získané dlouhodobým pobytem v záhrobí. Všichni old schooloví maniaci, vyznávající s chutí devadesátá léta minulého století, by měli nastavit své receptory tím správným směrem. Ostatním tato hudba pravděpodobně nic neřekne, my ale víme dávno své. U podobné muziky nemá cenu nic moc rozebírat, o hodně lepší je si jen v klidu sednout, otočit hlasitost na samou hranici snesitelnosti. Pak uvidíte, co s vámi bude „Savage Mutiny“ dělat. Osobně jsem navýsost spokojen, nemám vlastně žádných připomínek. Poslech si nadšeně užívám a vnímám desku jako nějaký starý artefakt, přicházející k nám oživit staré dobré časy.



Uspořádejte zpuchřelé kosti do úhledného pentagramu. Zapomeňte na chvilku na všechny komerční metalové časopisy i na výlevy internetových diskutérů. Nechte se unášet na vlnách absolutního undergroundu. Svět je zase jednou ošklivý, zákeřný, na povrch vylézají znovu všechny špatné lidské vlastnosti. Tahle deska je reálným obrazem našich odvrácených tváří. Je opravdu špinavá, zlá a na nic si nehraje. Berte a nebo nechte být! Myslím, že mezi tím nic neexistuje. Není žádné polovičaté řešení, ani hodnocení. Buď ji budete milovat nebo se otřepete hnusem a půjdete raději o kus dál. Tady, mezi exhumovanými hroby, vám nedá nikdo nic zadarmo. Zde se o hodně víc cení upřímnost, oddanost podsvětí a nasazení, než pózy a tuny černých šminek. DEGIAL jsou posly těch nejhorších zpráv. Očistí vaše duše, zhanobí vaše ideály a proklejí vás na několik pokolení. Vydrží opravdu jen ti odolní, zocelení v dávných dobách a ukovaní v temných plamenech.


DEGIAL nám opět předčítají z nesmrtelné knihy mrtvých. Jejich death metal je starý, prašivý, zákeřný, ošklivý, nechutný a zlý. Jako lidstvo samo. Jakoby na povrch vylézaly všechny špatné vlastnosti. Všemu dodává tu správnou starou patinu skvělý zvuk, plesnivé nápady a nekonečná atmosféra záhrobí. Než začnete album poslouchat, obraťte všechny kříže směrem dolů, obětujte kozla a nakreslete na zem pentagram. Nahrávka má neskutečnou sílu, energii a temnou auru. Při poslechu budete několikrát ukřižováni a obětováni samotnému zlu. Savage Mutiny“ je jako zrcadlo, ve kterém uvidíte jen samé černé tváře. Jde až někam na samou podstatu death metalu. Zapalte ohně! Pandořina skříňka byla opět otevřena a na světlo Boží byly vypuštěny ty nejhorší choroby. DEGIAL nejsou snad ani z tohoto světa. Přinášejí nám hudbu nahranou v samotném záhrobí. Smrtící kov, který připomíná rozkládající se mršinu! Vynikající old school death metalová deska!

Asphyx says:

DEGIAL reads us the book of deaths again. Their death metal is old, scabrous, cruel, ugly, disgusting and evil. The same as mankind is. It feels like every wrong quality of people worm up from underground. This album has a great sound, mouldy ideas and infinite atmosphere of the beyond which gives the old good patina to it. Before listening to this album turn all crosses upside down, sacrifice a goat and draw a pentagram on the floor. This record has an incredible power, energy and dark aura. During these songs you will be crucified many times and you will be sacrificed to the Hell itself. The “Savage Mutiny” is like a mirror which reflects all the black faces. This goes to the essence of death metal. Light up fire! The Pandora´s box has been opened again and the worst illnesses have been spread in the world. DEGIAL could not be from this world, it´s just not possible. They bring us music which is played in the death kingdom. Death metal which reminds decaying carcase! An amazing old school death metal album!

Seznam skladeb:

01. Doomgape
02. Savage Mutiny
03. Uncoiling Chaos
04. Death Siege
05. Pallor
06. Revenants
07. Sanguine Thirst
08. Transgression


Čas: 34:19

 

Sestava/band:


H. Death - Vocals/Guitar R. Meresin - Guitar E. Forcas - Drums P.J. Vorum - Bass


Festival DEADLY STORM IN BOŽKOV 10 vypukne již tuto sobotu 19.3. v Plzni!



Line - up:

16.00-16.40   Bajonet                        
16.50-17.30   Keep on Rotting
17.40-18.20   Shampoon Killer
18.30-19.10   Feeble Minded
19.20-20.00   Perversity
20.10-20.50   Death Strike
21.00-21.40   Contrastic
21.50-22.30   Mortifilia
22.40-23.20   Alter In Mind


Sláva, hurá, hallelujá! Nemožné se stalo skutečností! Festival Deadly Storm in Božkov slaví své desáté narozeniny. Přijďte s námi podpořit a oslavit jednu z mála extrémně metalových akcí, které se v Plzni odehrávají! Ctíme tradice, proto se celá akce bude opět odehrávat v prostředí Hospody pod Kopcem v Božkově. Rádi vás přivítáme v hojném počtu a dobré náladě.

Odpolední metalový čaj vypukne v sobotu v 16 hodin – 19. 3. 2016

Vstup: 250,- kč

Více na:
https://www.facebook.com/events/1629591573973392/


K pohodě, případnému tanci i celé veselici vám zahrají kapely:


DEATH STRIKE (USA), PERVERSITY (SK), CONTRASTIC, SHAMPOON KILLER, KEEP ON ROTTING, 1000 BOMBS, MORTIFILIA, BAJONET

neděle 13. března 2016

Recenze/review - POSSESSED ENTITY – Extermination of Angelic Parasities (2016)


POSSESSED ENTITY – Extermination of Angelic Parasities
CD 2016, Pathos Productions

Až budu jednou v hrobě hnít, bude mi všechno jedno. Občas nad tím, stejně jako asi každý přemýšlím a ta představa rozkládajícího se těla, červů, procházejících se v mé hlavě a práchnivějících kostí není příliš lákavá. Setkání s krutou realitou bude asi hodně těžké. POSSESSED ENTITY je brutální death metalová kapela, která vás na první dny v záhrobí připraví více než slušně. Jejich muzika je syrová, dunivá, zákeřně hnilobná a nepostrádá ten správný drive a feeling. Už první společné setkání bylo hodně příjemné a když potom nahrávka v mé mysli uzrála, dospěl jsem k vzájemné morbidní přitažlivosti a shodě. Náš společný příběh je vlastně hrozně jednoduchý a odpovídá dnešní době. Novinka mi byla doporučena na sociální síti, vlastně víceméně náhodou. Podíval jsem se na obal, prozkoumal pár ukázek na internetu a nemohl uvěřit tomu, že se jedná teprve o prvotinu. Přesně v této podobě mám totiž extrémní hudbu asi nejraději. Zaklapněte za mnou víko, hoďte mi na rakev pár hrstí hlíny a pak už mi dejte pokoj. Až na věky, amen!

Před obličejem mi ožívají obrazy, plné vzpomínek na BROKEN HOPE, CANNIBAL CORPSE, INTERNAL BLEEDING, FLESHGRIND. Chvíli jsem se tady, ve svém řádně zaplaceném hrobě, nudil, ale jen do té doby, než se přišly rozloučit všechny ty zástupy brutálně death metalových kapel, které jsem měl celé svůj nebohý život tolik rád. Jsem, stejně jako výše zmínění, spíše klasik a tradicionalista. Možná právě proto mě POSSESSED ENTITY tolik oslovili. Líbí se mi houpavý rytmus, různé morbidně se tvářící vsuvky, kousky na jemno nakrájeného masa i dlouhé cáry roztrhaných střev. Teď, v záhrobí se tomu už směju, ale když jsem ještě chodil po světě, mnohdy jsem cítil nekonečně příjemnou bolest, kterou mi způsobovaly podobné nahrávky. Dodávaly mi pocit, že ještě žiju, že jsem ještě pořád zde. Vždycky jsem si narval cestou ráno do práce do hlavy pár dobrých skladeb a pak přicházel v brzkých ranních hodinách do zaměstnání jako jediný s úsměvem na tváři. Zarážel jsem si jednotlivé skladby jako ty nejostřejší hřeby do uší, modlil se ve stínu jediného krvavého náboženství, které má smysl. Brutální death metal v jeho syrové podobě. Co si přát víc?



Opuštěná továrna, nekonečný řev vyslýchaného. Lidská nenávist a zloba nezná hranice. Jsem stínem, ploužícím se jako němé svědomí kolem největších zvěrstev, kterých jsou lidé schopni. Nežaluji, ani nedávám rozhřešení, ale stejně jako POSSESSED ENTITY zapisuji do největší knihy hříchů. Svazky už dávno zabírají několik podzemních katakomb. Zmítám se v mokvajících rytmech, mám obrovskou chuť vyběhnout za město a řvát z plných plic. Proč, proč je všude tolik hnusu? Odpovědi se mi asi za můj nebohý život nikdy nedostane. Nad močály se opět válí krvavá mlha a na povrch vyplouvají další nebohá těla. Kdo bude další? Tahle hudba je stejná, jako dokumentární film o válce. Ošklivá, reálně krutá a způsobuje pocity srovnatelné s prožitím nějakého šoku. Jednou všichni zahyneme díky své vlastní nenávisti. Ukoušeme se navzájem. Vyhrají zase jenom šelmy. Jako vždycky. Prokousnou nám hrdla a nechají nás vykrvácet pohozené na ulici.


První nahrávka amerických brutálních death metalistů POSSESSED ENTITY mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Je krutá, syrová a připomíná mi porcování syrového masa. Tolik hnusu, špíny a tlaku jsem už dlouho neslyšel. Líbí se mi určitá naléhavost, kterou cítím z každé skladby. Při poslechu si přijdu jako zakopaný ve vlastním hrobě. Do uší mi pronikají morbidní melodie, kývu se a zasypávám svoji rakev hlínou. Po stěnách stékají další litry krve. Přesně takhle si představuji opuštěnou pitevnu, kde řádí skupina pořádně naštvaných patologů. Vyrvěte mi vlastní srdce, rozřízněte mě na dvě části a k tomu si pouštějte hudbu POSSESSED ENTITY. Novinka je velmi ostrá, songy perfektně propracované, nápady vytažené snad odněkud ze záhrobí. V hlavě se mi zase kroutí červi a smrt je tak blízko. Album si neskutečně užívám a doporučuji ho všem, kdo mají rádi brutální death metal v klasické, tradiční podobě. Tahle deska je hodně návyková záležitost. Masakr mé mysli! Skvělá krvavá práce!

Asphyx says:

The first album by this American brutal death metal guys named POSSESSED ENTITY hit me like lightning. It is cruel, raw and it is like a cutting of a raw meat. There is so much of filth, dirt and pressure which I have not heard for a long time. I like the insistency which goes from every single songs. While listening I feel like I´m buried in my own grave. There are morbid melodies in my ears, I nod and I pelt my coffin with clay. A litres of blood are going down the walls. This is how I imagine an abandoned dissecting room where is a group of angry pathologists. Rip my heart, cut me in two pieces and listen to some music by POSSESSED ENTITY. This new album is very sharp, songs are perfectly worked out and they have ideas from the other world. I feel the worms moving inside of my brain and the death is so close. I really enjoy this album and I can recommend it to everyone who likes brutal death metal in a classic traditional way. This album is a very addicting. It massacre my mind! Amazing bloody work!

Seznam skladeb:

01. Murderous Cult Rituals
02. Fetal Vomit
03. Murder Ride
04. Organ Feasting Frenzy
05. Legend
06. Extermination Of Angelic Parasites
07. Thorns Of Christ
08. Desecration Of The Embalmed Flesh


Čas: 29:45 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý druhý - Továrna je krásná


Příběh třicátý druhý  - Továrna je krásná

Je půl čtvrté ráno a já stojím po kolena v kanále. Jsme s klukama na brigádě. Prcalík pokaždé, když hodí lopatu zaschlé barvy do kolečka a blikne na mě svojí čelovou lampou, řekne „šukat“. Kytka mu to naštvaně počítá a když se dostane k číslu 1584, pošle ho do prdele. Jinak ho prý umlátí lopatou. Tuhle práci dělám o víkendech již druhý měsíc. Kytka první týden, Prcalík první den. Otupěli jsme, bolí nás ruce, nohy, ale hlavně záda. Copak Prcalík, ten je malej, ten se sehne a je vysmátej, ale my jsme s Kytkou čáry. Je to jak v nějakém lágru, taky to dřív dělávali vězni, jenže pak byla revoluce, privatizace a my dřeme pod bičem otrokáře. Je to hnusnej chlap, ten náš šéf. Tlustej, tupej a nechutnej. Ale co naděláte, nějak si na ty naše hudební nástroje musíme vydělat.

Chrchlám krev. Vyměňoval jsem filtry se skelnou vatou. Respirátor sice mám, ale dusím se v něm. Vidím před sebou prodejnu hudebnin a v ní překrásnou baskytaru Hohner. Směje se na mě, láká mě. Nespím kvůli ní. A dřu, dokonce ani moc nepijeme pivo. Přání je otrokem myšlenky. Jsme jednotní a nadšení, jako koťata, když jim hodíte klubko vlny. Jen s tím rozdílem, že nás to asi trošku zabíjí (kdybych já tenkrát věděl, co bude v budoucnu následovat, tak bych Kytku vyhnal bičem ven z toho kanálu). Okolo samá chemie, šumící větráky, ploužení nočního hlídače, šepot, rozsvícené halogeny v obrovských světlech, abychom také něco viděli. „Kurva, doprdele, já na tohle nemám“: křičí do ticha podzemních místností Prcalík, který není zrovna zvyklý na pracovní kázeň. Usedá na kýbl a během chvilky usíná. Děláme jeho práci a aniž bychom to věděli, tak nás za sloupem pozoruje vedoucí. Dělá si poznámky do svého sešitku, jako správný bývalý bachař.

Další den, nechce se mi vstávat, nechce se mi dělat nic jiného. Je pondělí a máme školu. Usínám na lavici, jsem několikrát napomenut a při tělocviku občas škobrtám a padám přímo na hubu. Pořád sním o své Hohnerce, úplně se vidím, jak stojím na pódiu, hrabu ledabyle do strun a holky mi padají k nohám. A pak zase víkend a znovu do kanálů. Mám zelené vlasy, ten týden se stříkala v lakovně hodně tahle barva. Vypadám jako vodník a přes plot nám Jana hází kazeťák. Posíláme jí pusu z dlaní a všichni ji hrozně milujeme. Usedáme doprostřed haly, nahoře nad kanály a pouštíme „Season in the Abyss“. Vlévá se nám do žil nová energie a naše trojice úderníků sestupuje do podzemí s písní na rtech.

Řveme celou noc, dvanáct hodin v kuse. Kolem haly je pustina, pole, nicota a tak se náš křik rozléhá daleko do krajiny. Jsme jak zakopaní vojáci, silní a šílení ve svých představách. Pořád se dohadujeme, co si koupíme, kam pojedeme, kolik bude kazet. Nakonec to není taková sláva, protože bachař vytahuje svůj notes a sráží nám peníze. Jsme mladí, sice přidrzlí, ale proti tomuhle nemáme argumenty. Prcalík po výplatě vztekle vykládá, že to už se vyplatí krást, to prý má aspoň smysl. Nemyslí to vážně, ale naše pocity jsou hodně podobné. Mažeme se domů převléct, osprchovat barvu z vlasů a vychrchlat špínu z krku. Piju jako horníci litry mléka a plivám černé chuchvalce neustále kolem sebe. Nutí mě to. Jana na nás už čeká a ten den se všichni ztřískáme nad basou klášterského piva. Ráno, když počítáme ztráty, zjišťujeme, že nám na nástroje chybí ještě několik tisíc. Neztrácíme naději, protože náš starý známý Sabbath to umí s pájkou a dráty. Základ máme a zbytek bude na něm.

Když pak po několika týdnech konečně stojím před obchodem s nástroji, málem mi vyskočí srdce z trička Slayer. Moji baskytaru nemají! Je mi skoro do breku. Ale nakonec přemluvím otce a vydáváme se do Prahy. Tam prodávají stejný model a i když nikdo (včetně mně) nevěří, že se budu schopen na tento nástroj naučit, radost mám úplně stejnou, jako když jsem poprvé poznal intimně kdysi na chalupě v seníku ženu. S mojí hudební kariérou to sice nebylo v budoucnu moc valné, ale když si vzpomenu na to nadšení a atmosféru, na to odříkání a nekonečné hodiny v kanálech, přesto mě naplňuje spíš radost. Dokonce bych si troufal tvrdit, že továrna byla v té době kovově krásná. 



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. března 2016

Minirecenze/minireview - VOIVOD - Post Society (2016)


VOIVOD - Post Society 
EP 2016, Century Media Records


Sedím ve své meziplanetární vesmírné lodi a valím si to mimo naši galaxii. Už mi to nekonečné ticho leze trošku na nervy a tak vkládám do hi-fi věže nové EP "Post Society" od slovutných VOIVOD. Tihle pánové vždy hráli pro nás, posluchače s otevřenou hlavou, s jasnou myslí a pro všechny nadšence do sci-fi témat. Řízení předávám autopilotovi a okénkem sleduji nekonečnost vesmíru. Novinka se rozhodně povedla, je plná přesně těch neotřelých a svěžích melodií, které máme všichni u téhle smečky tolik rádi. K tomu jako bonus řezající Snakeův nezaměnitelný hlas (kdo jste byl na nedávném koncertě v Praze, určitě jste byli uhranuti jako já). VOIVOD jsou odvázaní jako za starých časů. Je sice pravda, že v dnešní době mohou i tito progresivci už působit lehce "zastarale", ale myslím, že tohle je věc na dlouhou diskuzi. 

Neotřele svěží riffy, komplikovaně přitažlivé motivy, určité tajemné kouzlo, které je cítit z každičkého tónu. Zrovna k téhle modle bych se klaněl  a klaním s chutí nekonečně dlouho. Novinku si dávám do hlavy nejraději ve chvílích klidu, když doma odpočívám a jsem ponořen do starých sci-fi knih. Nepřestává mě doslova fascinovat, kolik dobrých a svěžích nápadů pořád z téhle kapely padá. Cítím z nich takovou tu těžko popsatelnou chemii, která mě pokaždé uhrane. S Piggym by to bylo samozřejmě asi ještě o kousek lepší, ale staré časy jsou dávno pryč. Máme tu VOIVOD nové, opět s velkou chutí hrát a přesvědčit nás o tom, že jsme jen slepá vývojová větev v obrovském rozlehlém vesmíru. Vetřelci jsou už hodně blízko, říkám při každém přehrání novinky. Prolétám rojem meteoritů a těším se na další skladbu. 


VOIVOD jsou zpět! Jejich novinka "Post Society" je přesně taková, jak mám tuhle legendu nejraději. Svěží, progresivní, ostrá, komplikovaná a přesto tolik přitažlivá. Při poslechu jsem velitelem vesmírné lodi a řítím se nekonečným prostorem. Poslouchám nahrávku pořád dokola a neustále objevuji nové a nové nápady. VOIVOD nám předkládají hudbu, která bude znít všude, až nás napadnou vetřelci z vesmíru. Vynikající záležitost pro všechny fanoušky! Thrash metalová legenda opět dokázala, že je jedinečná, výjimečná a že dokáže nahrát skvělé album! "Post Society" jsou toho jasným důkazem. Absolutní thrashová bomba!




Asphyx says:

VOIVOD are back! Their new "Post Society" is exactly such an album I prefer. Fresh, progressive, sharp, complicated and still so appealing. When I'm listening, I'm the commander of a spaceship crashing through the infinite space. I listen to the recording over and over again and I always discover new ideasVOIVOD present music that will sound everywhere when the space invaders will attack us. Excellent affair for all fans! Thrash metal legend demonstrated once again that it's unique, exceptional and it can record the great album! "Post Society" are clear proof. Absolute thrash bomb!

pátek 11. března 2016

Minirecenze/minireview - TORTURE RACK - Barbaric Persecution (2016)


TORTURE RACK - Barbaric Persecution
CD 2016, Memento Mori


Středověké mučící nástroje měly něco do sebe. Bylo to sice kruté zacházení s vězni, ale u některých těžkých zločinů se podobná odplata nabízí dodnes. Nejsem v tomto směru moc velkým humanistou. Mám to nastavené hodně podobně jako američtí rouhači TORTURE RACK. Kapela, která když začne hrát, tak máte pocit, že vám praskl starý vřed. Toho hnisu, špíny, ošklivých lidských skutků a pestré palety způsobů, jak odebrat někomu život, zde nalezneme spoustu. Ošklivé, zahuhlané, zvukově cíleně nedokonalé šílenství. Obnovte železnou panu, povolejte zpět kata, utáhněte znovu palečnice a napněte skřipec. Tohle je death metal, nahraný někde v hladomorně ve starém hradě. Nekompromisní, zlý a šíleně návykový po všechny old school maniaky. Peklo zde ožívá způsobem, jak ho ve své době vyvolávali ROTTREVORE, DECREPIT, MORPHEUS DESCENDS, IMPRECATION, BAPHOMET, INCANTATION a spousta dalších uctívačů obráceného kříže.

Album, které původně vyšlo loni na kazetě u Headsplit Records a letos na CD u Memento Mori, si do přehrávače kněz před nedělní mší rozhodně nedá. Opadala by mu omítka za oltářem, Ježíš by se smál ďábelským smíchem a v kobkách by začali kvílet všichni ti, kterým za dlouhá tisíciletí církev ublížila. "Barbaric Persecution" je obžalobou lidské nenávisti, slabosti. Působí dojmem, že snad ani nepochází z tohoto světa. Večer, když se začne konečně stmívat, povolává veškeré démony, odstraňuje slabé a pokřivené a krmí se člověčí slabostí. Odsouzenec, čekající na ranní šibenici, pozorující přes studenou zeď, jak mu stloukají trámy. Poslední večeře a snad chvilkový náznak svědomí. Co jiného s vrahem? Psychologové tenkrát nebyli. Oko za oko, zub za zub, život za život. TORTURE RACK popisují, obžalovávají krutost. Zase tolik jsme se za ta dlouhá staletí nezměnili.

"Barbaric Persecution" je pro mě morbidním old school death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou TORTURE RACK. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!



Album Line-up: 
Seth - Drums
Pierce Williams - Guitar
Tony - Guitar (lead)
Jason - Vocals, Bass

Track list: 
1.    Intro      
2.    Talent for Torture      
3.    Apocalyptic Wrath of the Undead      
4.    Chamber of Morbidity      
5.    Entrail Intruder      
6.    Open Casket Funeral Puker      
7.    Field of Mutilation      
8.    Coffin Breath      
9.    Sentenced to Gang Rape      
10.    Coven Crusher      
11.    Beheaded for the Bloodbath


Asphyx says:

"Barbaric Persecution" is for me morbid old school death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the  beyond. These are TORTURE RACK. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances.  I find the news to be very strong, dark and killer material. Death metal, which opens old wounds! Morbid stuff! 

čtvrtek 10. března 2016

Report, photos, video - EUROPE DESECRATION TOUR 2016 – NECROWRETCH, INFERNAL EXECRATOR, NAURRAKAR – club Exit-US, Prague – 9. 3. 2016

Necrowretch
V reportu jsou doplněny úryvky básně Havran od Allana Edgara Poea. Celý večer se totiž odehrával v úplně stejném duchu a náladě, jako je zmiňovaná báseň.

Až bude duch tvůj černým snem
pod šedým spáti kamenem,
z celého davu nevnikne žádný
v taj hrobu chladný.

Poslední dobou mám rád tmu. Na světle si přijdu moc na očích. Jsem ze své podstaty spíše plachý, i když optimista. Velké množství lidí nashromážděných v prostoru mě děsí. Čím dál tím víc si užívám menší, undergroundové koncerty. Člověk má blíž ke kapele a nemusí se nikde mačkat. Skupině NECROWRETCH, která pro mě byla ten večer největším lákadlem, jsem propadl už někdy v roce 2008 s jejich černými prašivými demonahrávkami. Francouzský kult pro kacířské labužníky, to jsou NECROWRETCH. Datum dlouho známé dopředu, potvrzené „přátelstvím“ (na facebooku) a několika emaily s hlavním protagonistou Vladem. Triko jsem si objednal pro jistotu přímo z Francie, v mé velikosti většinou ihned všechno kapely vyprodají. Zbývalo vyřešit, jak se do Prahy uprostřed týdne dostanu.

Michal byl sice nachcípaný, ale měl nějaké jednání v hlavním městě a tak mě vzal (díky moc bratře náčelníku!). Byla to super cesta (osvěžená hodinovým čekáním v šumícím supermarketu), jako vždy, plná vtípků, pohody a veselých historek. A samozřejmě jsme si taky trošku zanadávali, to se musí!

Infernal Execrator
Zahalil jsem se do kapuce, jako mnich hledající svaté ostatky. Jen s tím rozdílem, že jsem nešel do chrámu božího, ale na okultní seanci black deathových špinavců do klubu Exit-US. Bůh, jako velký šéf všeho bytí, od nás ten den odvrátil svoji tvář. Nemohl se asi dívat, jak se rouháme všem nesmyslným dogmatům.

Exit-US je pro podobné seance více než vhodný. Tenhle klub se sklepním koncertním prostorem mám rád. Pokaždé, když jdu dolů po schodech od výčepu, cítím se jako bych sestupoval do katakomb. Úzká nudle s nižším stropem, která připomíná samotnou přijímací síň do pekla. Alespoň ten večer tomu tak bylo (nebo jsem byl tak vnitřně naladěn). Pivo zde točí Bráník. Mám trošku problém s tím ho zpočátku vstřebat, nejsem na něj zvyklý, ale nakonec to vcelku jde, i když má takový ten divný nádražní "vocas". Žádný zázrak, ale vypít se dá. Atmosféra jinak pohodová, lidé vstřícní. Nemá to sice takovou tu úžasnou atmosféru Modré Vopice, ale jinak v pohodě a klidu. Oddáváme se čerpání undergroundové nálady, sosání dalších piv a pak už jen čekáme na muziku. Nahoře u výčepu je zima jak Rusku. Jdeme na to!

NAURRAKAR byli ve středu předkapelou přesně podle mého gusta. Setkali jsme se spolu již několikrát, ale tentokrát to bylo poprvé, kdy mě jejich hudba oslovila. Na pódiu se odehrávala pocta klasickému studenému black metalu ve stylu MARDUK, IMMORTAL. Předčítalo se ze starých severských pergamenů a citovalo se z nich s přehledem a oddaností stylu. Možná mi chyběl alespoň nějaký přesah, kousek něčeho, co by mě vytrhlo z norské (a švédské) školy, ale celkově to neznělo špatně. Jako předskokani odvedli NAURRAKAR solidní práci. Ke konci už možná trošku stereotypní, ale rozhodně dobrou. Na věci následující jsem tak odcházel naladěn přesně tím správným temným směrem.

Naurrakar
Buď v samotě té mlčenliv,
to opuštěnost není,
neb duchové mrtvých jako dřív,
dokud byls živ, budou v tvém snění,
kol tebe budou, vůle jich
stín hodí na tě: Budiž tich!

INFERNAL EXECRATOR nastoupili na pódium a otevřeli mi staré mokvající rány. Tolik nihilismu, špíny, hniloby, hnusu, rouhání a ortodoxního přístupu jsem už hodně dlouho neslyšel. Singapurská maniakální mašina nás vzala na výlet do prehistorie death/black metalu. Připadal jsem si jako při průjezdu Domem hrůzy. Peklo bylo doslova hmatatelné a černé jako jazyk houpajícího se oběšence. Pánové předvedli šílený výstup. Tolik zběsilosti, nenávisti, hudebního zla, jsem už dlouho neslyšel. Ta obrovská lavina, stěna z lebek všech nepřátel, mě doslova zavalila. Kombinace toho nejprašivějšího deathu, blacku a thrashových sól. Absolutní nasazení. Byl jsem u vytržení. Až mi bude zase jednou někdo tvrdit, že zažil inferno a nebyl ve středu dole pod pódiem, tak mu to věřit nebudu. Svět byl při tomto vystoupení obrácený na ruby a zlo mělo zase jednou pořádně navrch. Zapálili jsme spolu s kapelou všechny kříže v okolí, plivli do tváře všem falešným kněžím a vykopali nejeden starý hrob. Masakr, vyhlazení lidské mysli, šílenství, to byli INFERNAL EXECRATOR. Skvělá, překapaná tma!

Infernal Execrator
Jdu si ihned s kamarády koupit CD a fotíme se s kapelou. Opět se mi potvrzuje pravidlo, že čím víc pekelná hudba, tím větší pohodáři. Vysmátí Singapurci, nadšení fans, co si víc můžeme všichni přát. Byla to přesně ta chvilka, kdy mě pocit "být v undergroundu" neskutečně bavil.

Noc, byť i jasná, svraští obočí
a hvězdy se svých trůnů seskočí,
z těch trůnů Nebes, kde zastkvějí
se podobné mrtvých nadějí.
Jich rudé kruhy bez paprsků všech
tvé mdlobě budou děsný žeh
a zimnicí, jíž budou chtít
se pro vždy na tě zavěsit.

NECROWRETCH. Francouzští tmáři, death blacková úderka složená z té nejnesvětější čtveřice. Inferno, sodoma, prokletí, rouhání a také jedny z mých nejposlouchanějších alb za poslední roky. Tohle už pro mě není ani kapela, jako spíš vyslanci samotného záhrobí. Vladův jasně rozpoznatelný vokál, k tomu black death metalové postupy, které umí snad jen ve Francii a neskutečný feeling. Hltal jsem tmu plnými doušky. Několikrát jsem zemřel, oprostil se od tohoto prokletého světa a propadl zcela temnotě. Obřad, který nám NECROWRETCH uspořádali, mi zůstane navěky zapsán v hlavě hodně krvavým písmem. Říkají o téhle smečce hladových vlků, že hrají putrid death metal. Mohu se pod to podepsat a přísahat na svoji vlastní prohnilou duší, to mi věřte. Měl jsem během vystoupení pocit, že mi do žil proniká plíseň, mé vnitřnosti se začínají samy od sebe kroutit v křečích a z úst mi tryskají slova podobná těm, které říkávají lidé při vymýtání ďábla.

Necrowretch
Pálilo, bolelo, žhnulo to. Byl jsem ocejchován a spálen na věčný popel. Ne, neumím se na tohle vystoupení dívat s nadhledem. Došel jsem svého cíle a konečně viděl tuhle skupinu naživo. Uteklo to, jako krev z tepny, chtěl jsem další a další songy, ale najednou byl konec. A já měl pocit, že tam dole v klubu, je hejno havranů, naříkajících, plakajících, předávajících nám zachmuřené poselství ze záhrobí. Tak mě to celé vzalo. Vynikající černo černý set, během kterého jsem se na několik desítek minut ztratil opuštěný na onom světě. Kult! Absolutní peklo!

Jako správný fanoušek se zase fotím s kapelou na památku a když vidím to nadšení v očích Francouzů, opět si říkám, že jsem tady správně. 

Necrowretch
Teď myšlenky to, jichž nestřeseš tíž,
teď visiony, jichž se nezbavíš,
tvou duši jejich neopustí davy,
jak nevymizí kapky rosy z trávy.


Organizace byla v pohodě, začínalo se v osm hodin a končilo v příjemných jedenáct, což pro nás dojíždějící z daleka bylo velmi vstřícné gesto.

Hodnotit zvuk je vždycky problém. Záleží to hodně na tom, jak kdo má citlivé sluchovody, jak kdo je náročný a kde hlavně stojí. Mě přišlo ozvučení ve středu v pořádku. Sem tam bylo něco až moc nahlas, ale celkově dobré. 


Infernal Execrator
Návštěvnost čítala hrubým odhadem něco kolem čtyřiceti platících, což se možná zdá málo, ale co jsem se tak bavil s kolegy ve zbrani, tak zjistit, že se akce vůbec konala, byl docela problém. Možná by to chtělo příště víc cílené propagace. Zase na druhou stranu, koncertů je spousta, lidí málo a tak výsledné číslo považuji za úspěch.

Byl čas na to, zklidnit svoji mysl, rozloučit se se všemi známými a pak se vydat na cestu zpět do Plzně. Znovu se zahaluji do kapucínského vzezření a spolu s Michalem si to míříme směr domov. Je divně sychravo a mé oči jsou dávno přivyklé tmě. Uléhám do postele na těch pár hodin spánku vyčerpaný, jako bych právě složil hromadu uhlí. Čtyři křížky na krku jsou znát čím dál tím víc, říkám si do sna a už zase vstávám do studeného větru nad Plzní.

Dech boha — vánek — nyní ztich
a mlha táhne po vrších
jak stín, jak stín — jen nestržen,
to znamení jest — symbol jen,
jak visíc drží se na to stromech,
to teprve taj tajů všech!


Je čtvrtek ráno, sedím u počítače a píšu tyhle řádky. Mám otevřené okno, vzpomínám na včerejší večer a najednou mi na parapet usedá krkavec. Ne, není to havran, ale kouká stejně jako hlavní hrdina Poeovy dokonalé básně. Hlavou mi pořád znějí všechny slyšené kapely a po zádech mi běhá mráz z nevyspání a únavy. Chvilku nevím, jestli ještě sním nebo bdím. Nakonec dopisuji svá černá slova a od klávesnice odcházím s velmi dobrým pocitem. Ve středu se totiž náš obřad pro odvrácenou stranu slunce vydařil. Užil jsem si ho jako upír čerstvou transfuzi. 

Mr. Asphyx and friends - Mejla and Roman
Děkuji kapelám, pořadatelům, noci a všem havranům. Bylo mi ctí s vámi velebit temnotu! Poděkování směřuje také mým přátelům, se kterými jsem se na tomto bezbožném večírku setkal. Rád jsem vás zase viděl, kamarádi! PUTRID DEATH METAL FOREVER!


OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOS – author of photos Jakub Asphyx


VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku, sorry for worse sound








Reklama/ promotion! – FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 10

TWITTER