DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 20. května 2018

Photos - FANS - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018 - zámek Libchavá - 17. - 19. 5. 2018



info:
http://www.nteydeathfest.cz/


Pokud máte chuť, tak tady jsem z ruky nafotil pár vašich úžasných "ksichtů", prostředí festivalu a vůbec. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak si všichni v Libchavé užíváte, jak máte rozzářené obličeje. Fotky nejsou dokonalý, nejsem profi fotograf, ale myslím, že letos si fanoušci zaslouží svůj vlastní článek. 

PHOTOS
author of photos Asphyx
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky






















































































Recenze/review - DEATHSTORM - Reaping What is Left (2018)



DEATHSTORM - Reaping What is Left
CD 2018, High Roller Records


Pojď má milá, půjdeme si lehnout do rakví. Je brzy ráno a na mě jde spánek. Rád bych se přitulil k tvé kostře, zakousl se do zbytku tkání. Byla to dlouhá noc, viď? Tančili jsme v mosh pitu až do úplného vyčerpání. A víš ty co? Dal bych si tuhle desku ještě jednou, než začne svítat.

Rakouští thrasheři DEATHSTORM jsou pověstní tím, že jsou jejich alba nekompromisní, narvaná energií a tlakem. Zároveň dokáží do skladeb vložit spoustu temných melodií. "Reaping What is Left" není výjimkou. Nahrávka, u které si i vy rádi najdete svoji oblíbenou rakev.



Na "Reaping What is Left" lze nahlížet mnoha způsoby. Ten můj, pro někoho možná zastaralý, je veskrze pozitivní. Ano, Rakušané čerpají inspiraci od smeček jako KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, ASSASSIN. Nehledejte nic navíc, jedná se o pravověrné retro jak se patří. Nicméně, jejich thrash metal je zahraný opravdu dobře, je slyšet, že jsou pánové základům oddáni zcela bezezbytku. Pár hlušších míst by se našlo, ale jako celek na mě deska s přehledem funguje. Koneckonců, podobné nahrávky stejně nejvíc vyniknou naživo. A je hrozně dobře, že se nejedná jen o slušné řemeslo. Skladby jsou heavy, silné, devastující. Zvuk náležitě pálí a vokál je potřebně řezavý. Mám to takhle po lopatě podáváno velmi rád. Koneckonců, vždycky budu uctívat pravý pohřeb do země před umělým žehem. Solidní thrash metal!


sumarizace:

DEATHSTORM jsou přesně tou kapelou, ke které se můžete postavit dvěma způsoby. Buď je rovnou odsoudíte jako kopii starých klasických thrash metalových desek a nebo přistoupíte na jejich hru. Jako příslušník old school thrash metalové legie se mi novinka "Reaping What is Left" líbí. Oceňuji jak nasazení, tak jednotlivé špinavé nápady. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Oblečte si džínové bundy, zavzpomínejte na dobu svého mládí a přidejte hlasitost na svém přehrávači. Pokud ještě stojíte v klidu, pak není něco v pořádku. Na tuhle muziku se musí pařit, házet hlavou a skákat v mosh-pitu. Představuji si zaplivaný undergroundový klub, narvaný k prasknutí a na pódiu DEATHSTORM. Sem tahle muzika patří a tady se cítí nejlépe. Old school thrash metal, který vám nakope zadky!

Asphyx says:

DEATHSTORM is the band which you can see in two possible ways. First, you judge them as a copy of old and classic thrash metal records. Or second, you accept their game. As a person who likes old school thrash metal league I like this new album "Reaping What is Left". I appreciate the appointment and all of the dirty ideas. This is the underground which I like. Put on your denim jackets, remember the old good times and turn up the volume on your music players. If you yet stay still, something is wrong. You have to be wild while listening to this music, flip your head and jump in mosh-pit. Let me introduce you a dirty underground club which is full of people and there is DEATHSTORM on the stage. This music belongs in here and it feels right. Old school thrash metal which will kicks your asses! 

TRACKLIST
1. The Reaping (1:26)
2. Agent Of Dismay (4:40)
3. Predatory Kill (4:47)
4. Ossuary Darkness (3:58)
5. Hallowed Ground (2:41)
6. By Sword, By Pick, By Axe (3:37)
7. Unholy Lamentations (4:23)
8. G.R.L. (4:05)
9. Dying Insane (3:26)


LINE-UP
Marco Stebich - Bass/Vocals
Manuel Röxeis - Drums/Vocals
Ferdinand Reinbacher - Guitars
Markus Steindl - Guitars

Příběh sto čtyřicátý pátý - Můj metalový pes Arlie


Příběh sto čtyřicátý pátý - Můj metalový pes Arlie


"Ty vole Smrťáku, vy si začínáte bejt s tím tvým psem fakt hrozně podobný. Máte stejnou bradku, pohled a nenecháte na pokoji žádnou fenu široko daleko": přivítal nás Prcalík na panelech. Následovalo další špičkování. Usmíval jsem se. Věděl jsem své. Pustím psa z vodítka a koukám do kraje. Chvíli očůrává nějaký keře a pak se začne věnovat své nejoblíbenější činnosti. Lovení syslů. Čeká u nory a když se objeví hlava, tak vystartuje. Nemá moc velkou úspěšnost, ale občas se mu zadaří. To pak přinese vítězoslavně kvičícího sysla a směje se u toho. Ano, můj metalový pes Arlie se uměl hodně smát.

Dostal jsem ho jako náplast za bolest. Ve svých čtrnácti letech. Dvouměsíční ukňučené klubko černých chlupů. Prý, že bude spát na chodbě v bedně od jablek. Prdlajs, už první noc jsem si natáhl molitan na zem a leželi jsme spolu. Byl poprvé pryč od mámy a za okny třískala obrovská dunivá bouřka. Držel jsem pár deka rozechvělého těla a šeptal mu do ucha, aby se nebál. Nespal jsem celou noc a už tenkrát jsem si s ním povídal. Každý, kdo někdy měl psa, ví, o čem píšu. Psi opravdu mluví. To je jasná věc.

Puberta nám začala tak nějak společně. Bylo to super. Holky rády ňufají na roztomilý zvířátka. A to on byl. Jmenoval se Arlie a díky němu jsem se často seznámil i s dívkami, na které bych si nikdy jinak netroufl (pardon slečno, já vím, já vám koupím nový punčochy, on za to nemůže, jakmile vidí hezkou holku, vysune drápy...měli jsme to nacvičený, i když pes drápy vysunout jako kočka nemůže). Ale protože jsem s ním nechodil na výstavy, protože přerostl o dva centimetr požadovanou výšku, tak mu sebrali papíry. Ne, já mu fakt budu dávat najíst. Nikdy nepoznal granule. Byl to pes s velkým P. Divoký, uštěkaný a poslouchal jen mě. Nebo spíš, dělal si co chtěl a když došlo na nejhorší, tak jsem ho pěkně poprosil. Protože to byl metalovej pes s duší pankáče. 

Přišla konečně Káča a tulí se ke mě. Brzy bude krvavé nebe a nad Michalovickou putnou zapadne slunce. Zajedu dlaní své modré víle zezadu do džín a snažím se ji dělat dobře. Jsme stranou a už je zase tady. Ten jeho čumák, rve se mezi nás. Hrozně na mě žárlil. Kačenka byla první, kterou po čase přijal do smečky. Jediná holka mimo mámy. Ale že to trvalo. Na chalupě, když jsem ho musel zavřít do kuchyně, protože jsem nechtěl, aby viděl, jak děláme ty legračně příjemný pohyby, tak proskočil sklem. Pořezal si tlamu. Blbej pes, co mě miloval.

Hlídal mě doma, hlídal nás na procházkách, když jsme se s Káčou toulali po nocích v lese. Brali jsme ho na stopa a každý nám zastavil. Plemenem malý knírač, povahou osobnost, rebel a dobrák od kosti. Jednou mi přinesl potkana i mrtvou rybu v jeden den. Musel jsem ho pak drhnout ve vaně snad hodinu. Byl neskutečně naštvanej, chtěl mi přece udělat radost, ne? Nežebral u stolu, protože byl cvičenej. Získali jsme spoustu zkoušek ve stopování, rozeznávání pachů. Jen aportovat nikdy nechtěl. Byl na to moc hrdej.

Když bylo ouvej a svět zahalila temnota, tak byl jedinej, kdo za mnou přišel. Pokaždé vycítil moje nálady. A neměl rád heavy metal, hrozně u něj vyl. Asi ho vytáčely hlasy. U Lemmyho ale usínal a vrněl blahem. Vždycky jsem tak nějak počítal, že bude doma, že ráno, než půjdu do práce, tak ho vyvenčím. A odpoledne vezmu na panely. Moc dobře jsem věděl, že má rád pivo. Kluci mu dávali občas líznout a měli z toho hroznou srandu. Já jim pak nadával. "To je cvičenej pes, kterej má služební zkoušky, vy volové. Když mu řeknu nesmíš, tak poslechne": křičel jsem na ně. Věděli, že mám pravdu. Kromě piva. Tak mu aspoň nedávejte dvanáctku, blbci.

Když mi bylo šestnáct, tak jsem ho málem obrečel. Viděl jsem tenkrát na ulici jednu slečnu s takovým tím úchylně bílým pudlem. Ona měla povýšený úsměv a hrozně se mi líbila. Princezna, která se s nějakým vlasatcem nikdy bavit nebude. Dneska ale jo. Pustíme pejsky, co říkáš. Ať se proběhnou. Její fenka hárala a přeběhla silnici. Můj metalový pes ne, srazilo ho auto a já dal dva platy z brigády, aby ho mohli operovat. Přišel o oko a měsíc jsem se u něj po nocích modlil, aby přežil. Začal jsem na něj dávat ještě větší pozor. Chvíli se mnou nemluvil a mě to hrozně bolelo. Jeho víc, ale vůbec u toho nebrečel. Na rozdíl ode mě. Ta kráva slečna mi pak řekla, že je bez oka ošklivej. A že už se mnou nikdy nepůjde venčit. Odpověděl jsem ji, že doufám, že tu její načančanou fenku jednou zprzní nějakej toulavej pes a jí taky.

Nejlepší stejně bylo, když si s ním Káča na Radouči hrála. Běhali po zvlněné trávě. Rozevláté vlasy a kolem dvaceti kilo divoké radosti. Uměl kousnout jen tak jemně, aby to nebolelo, špičkami zubů, jako to umějí fenečky, když nosí štěňata. Dvě bytosti, které jsem měl rád nadevše. Nakonec skončili pokaždé na zemi, kde se navzájem pusinkovali. Drbala ho pak za ušima a on bručel jako když dostal kost. Hovězí, pro kterou jsem chodil speciálně na jatka. 

Jednu dobu jsme byli oba nešťastně zamilovaní. Já do sousedky, který bylo něco kolem třiceti. Chodila věšet prádlo jen v kalhotkách, dělala na mě pusinky a vkrádala se mi do snů. On do fenky naproti z baráku. Byla proti němu taky starší a hlavně o tři hlavy větší. Jednou ji tajně obskočil. Já sousedku nikdy. Zůstalo jen u představ. Škoda.

V parku, hned u baráku sedávali na lavičkách různý existence. Občas byly agresivní a chtěly se prát. Pokaždé mi pomohl. Prokousl lýtko či ruku. Nebo mě hlídal, když mě dokopali na hromadu. Proti přesile nešlo často vyhrát. Říká se, že když vás pes olíže, má to léčivé účinky. Asi jo, protože jinak bych měl ten svůj ksicht ještě víc zmuchlanej. Aspoň to říkal Kytka a ten tenkrát věděl všechno.

Ne mami, slibuju, že si ho nikdy nebudu brát do postele. Kecal jsem. Stačilo jen, když se ve vedlejším pokoji zhaslo a přicupital. Dokonce se naučil neťapkat po linu. Aby si mohl vlézt ke mě. Přitulit se a povídat si. O tom, co mě trápilo, o ženských, o naší partě. O bolesti, o radosti. Vždycky poslouchal. Byl tak vyčůranej, že věděl, kdy nás má nechat s Káčou spolu a kdy už je po všem a může si k nám zalézt.

Kačenka moje milá, holka s dobrým srdcem, si domů pořád tahala kdejakýho toulavýho vořecha. Arlie byl rváč, rebel, takový to věčně uštěkaný, neučesaný zvíře, ale psím bezdomovcům nikdy neubližoval. Jakoby vycítil, že na tom nejsou dobře. Zajímavá věc, jedna z mnoha, kterou si nedokážu dodnes vysvětlit. Já vím, jsme ateisti a vědci, ale stejně. Má modrá víla mu říkala Korálku, protože v tom jednom zbylém oku bylo vidět všechno. Odlesky nálad, oddanost, síla a asi i nekonečno. Může být pes moudrý? Občas o tom přemýšlím a přiznám se, že nevím, ale spíš jo. 

Kolik máš štěňat, fešáku? Říkali nám lidé, co prý rozumějí psům. Ale jen do doby, než jsem jim prozradil, že už nemá papíry. Nechápali. Takovej krásnej kousek, to děláte špatně. Ale kdepak. Já jen nechci, aby byl v tabulkách, aby byl kusem masa na výstavě. Není to žádná miss, milá paní, ale metalovej pes. A štěňat má spoustu, jen to zatajujeme. Což tedy byla mimochodem pravda. Byl fakt fešák a feny na něj šly. Trošku jsem mu záviděl.

Měl rád vanilkový rohlíčky a dokázal čekat u trouby a spálit si čumák, když je konečně máma vytáhla z trouby. Jana mu je nosila i kupovaný z krámu, ale bylo na něm vidět, že mu tolik nechutnají. Přesto ji olízl ruku a podal pac. Stejně, jako když se mu pustili Slayer. To jsem ho naučil já. Dokonce i pařil hlavou, jako správnej metalák. Šíleně jsme se u toho pokaždé nasmáli. Taky jsem ho naučil kutálet sudy, tančit a dělat děvku, což spočívalo v tom, že vykrucoval zadek. Hrozně mi připomínal jednu sousedku, co dávala za prachy diskofilům.

Utekl mi jednou, když jsme se šli s Káčou na Švarďák koupat. Stál tam stoh plný hlodavců a přemohly ho geny. Měli jsme strach a nereagoval na naše volání. Neměl čas, rovnal si do řady své úlovky na druhé straně. Taky nám jednou zmizel, dole na Krásné louce, u Cikánský zátoky. Chtěli ho ukrást, ale já se kvůli němu porval. Mýho psa nikdo jíst nebude.

Někdo je za dveřmi, bála se Káča v jednom podzimním sychravém dni. Chalupu navštívili zloději a nebýt našeho hlídače, asi bych je dědovou sekyrou nevyhnal. A úplně nejvíc mě zachránil, když jsem si byl zaběhat dolů roklí. Na pískovcových oslizlých kamenech jsem padl naznak a omráčen zůstal ležet v mlze. Doběhl pro kamarády na panely. Měl jsem namále. Díra do lebky, destička, šití a sražená krev. Dostal ode mě obrovskou kost plnou morku a od holek asi tři plechy vanilkových rohlíčků. Prcalík mu koupil jednu Plzeň dvanáctku. 

Byli jsme jako jedno tělo. Spřízněné duše. Nerozdělitelná dvojka. Chodil mi u nohy bez vodítka, vycvičen a přesto samorost, hlava dubová, šelma a malá chundelatá koule, kterou jsem sám stříhával na panelech. Neměl to rád, nesnášel stejně jako já, když mu někdo šahal na hlavu. Připadal si pak nahatej a naschvál se vyválel v první mršině. Stejně, dodnes nevím, kdo co od koho odkoukal.

Měl jsem knížku 100+1 rad pro chovatele psů. Psanou ještě postaru, aby pes zůstal psem a člověk jeho pánem. Na Arlieho moc rad nefungovalo. Byl svůj. Originál. Pes, který se mnou byl 17,5 roku. Pochoval jsem ho na chalupě v Jizerkách. Pod kaštanem, protože to tam měl hrozně rád. A pokaždé, když se na hory dostanu, jdu si s ním promluvit. Vypadám u toho sice jako blázen, protože každej normální člověk přece věří tomu, že psi nemluví. My ale víme svý, viď Arlie?

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. května 2018

Recenze/review - RITUAL NECROMANCY - Disinterred Horror (2018)


RITUAL NECROMANCY - Disinterred Horror
CD 2018, Dark Descent Records

Zlé našeptávání, tichý ponurý smích. Světla stíněná temnými náladami. Smutek a smrt, znovuzrození. Katedrála plná postav v kápích. Stojíme v kruhu. V očekávání. Rituál může začít. Ježíš zase krvácí! Naše oběť se chvěje ve vlnách křečí. Z chóru zazní první tóny. Seance pomalu propuká.

RITUAL NECROMANCY jsou temní američtí death metalisté, kteří se ve svých skladbách zabývají smrtí, mysticismem a okultními vědami. Jsou tajemní a zžíraví jako desky kapel INCANTATION, IMPETUOUS RITUAL, PORTAL, CRUCIAMENTUM, IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS. Jsou také černí a nihilističtí jako zkažená krev.



Pro podobné nahrávky musí mít člověk ten správný morbidní cit. Doporučuje se častá návštěva hřbitovů a dlouhodobé přespávání v dubových rakvích. Pro poslech musíte své tělo oprostit od pozemských hříchů a očistit se pekelným ohněm. Fascinuje mě nálada alba, užívám si mrtvolný zvuk i nemocemi nasáklý vokál. Mám pocit, že jsem v jedné dávno opuštěné kobce, kde spolu s ostatními souvěrci vzýváme temné síly. Nahrávka je nebývalé špinavá, velmi dobře složená, i když zpočátku neprostupná a šílená. Jenže přátelé, takhle se u nás v záhrobí hraje. Pokud překonáte prvotní odpor a necháte si pořádně pustit žilou, troufám si tvrdit, že pak podlehnete jako já. U této desky zemřete krutou smrtí a ještě budete blahořečit den, kdy jste ji poprvé potkali. Nihilistický temný death metal, který vás spálí na popel! Skvěle!


sumarizace:

Album "Disinterred Horror" se pohybuje ve stejných oblastech, jako desky třeba takových INCANATATION, IMPETUOUS RITUAL, PORTAL, CRUCIAMENTUM, ale i IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS. Novinka vyznívá možná ještě víc chorobněji, než předchozí počiny. Je nechutnou zprávou o ošklivých zákoutích lidské mysli. Je výpovědí o nihilismu, negativismu a okultismu. Je obřadem plným trpících obětí a hlavně hudbou, ze které odkapává zkažená krev. Dávno neexistuje žádné dobro a svět byl zahalen nenávistí. RITUAL NECROMANCY jsou zde, aby o tom podali výpověď. Daří se jim to na výbornou. Tohle album vámi prostoupí jako čepel rezavého nože. Užijte si ten pocit beznaděje, smutku a nekonečného rouhání. Prašivý, devastující death metal, který je až po okraj narvaný tmou! Vynikající záležitost!

Asphyx says:


The album "Disinterred Horror" is in the same fields as albums by INCANATATION, IMPETUOUS RITUAL, PORTAL, CRUCIAMENTUM but also IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS. The new album sounds even sicker than the previous ones. It is like a disgusting message of dirt corners of human mind. It is a testimony of nihilism, negativity and occultism. It is like a ceremony full of suffering victims and most importantly there is the music which makes my body leak bad blood. There is no longer any good at this world anymore and the world has been covered in hate. RITUAL NECROMANCY are here to tell us about that. And they do a great job. This album will go through you like a blade of a rusty knife. Enjoy the feeling of hopelessness, sadness and endless blasphemy. Ashy, destroying death metal which is filled with darkness! Excellent album!

Track listing:
1. To Raise the Writhing Shadows
2. Command the Sigil
3. Discarnate Machination
4. Cymbellum Eosphorous

band:
A.W. - Guitars
J.R. - Guitars 
J.F. - Bass/Vocals 
K.S. - Drums


pátek 18. května 2018

Recenze/review - HNISAVÝ PROCES - Zahnivanie spoločnosti (2017)


HNISAVÝ PROCES - Zahnivanie spoločnosti
CD 2017, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Když jsem se kdysi dávno, v časech svého mládí setkal s prvními nahrávkami NAPALM DEATH, CARCASS a TERRORRIZER, říkal jsem si, že něco takového asi nikdy v životě nebudu poslouchat. Odkojen thrashem mi všechny grindová alba přišla moc chaotická, neučesaná, hlučná. Připomínala mi lavinu z kamení, kostí a krve. Bez nějaké vyšší přidané hodnoty.

Jenže čas šel dál a já začínal všemu tomu chaosu přicházet na chuť. V roce 1992 jsem o kapele HNISAVÝ PROCES neměl žádné tušení. To až po letech kamarád, který rád a často trápil své uši grindem a death metalem, přinesl jednou neskutečně ohmatanou kazetu. Z jedné strany nahrané "Scum" od NAPALM DEATH  a z strany do toho mlátili maniaci HNISAVÝ PROCES. Album nebylo nahráno celé, část chyběla a jeho holka mu ji přehrála TUBLATANKOU. Vidím to před sebou jako by to bylo dnes.



Ještě, že existují labely jako SLOVAK METAL ARMY, který se zhostil nelehkého úkolu - vydat znovu "Zahnivanie spoločnosti". V dnešní době už zní samozřejmě CD v některých momentech lehce úsměvně, zvuk je upravený, ale atmosféra (spojenou se vzpomínkami) na mě jednoduše funguje. Dnešní mladý posluchač bude asi trošku zaskočený a mnoho skladeb mu nebude po chuti, ale nutno si uvědomit, že v dobách, kdy se tento styl rodil a vytvářel, se zkrátka takto hrálo. Samozřejmě, jedná se spíš o sběratelský kousek, ale i tak bych vám nahrávku doporučil. Má v sobě totiž svědectví, neurvalost, špínu, krev a zvratky. Pokud tedy máte chuť na pravý nefalšovaný a neurvalý grind střihnutý pradávným death metalem, tak rozhodně neváhejte. Koneckonců, společnost pořád zahnívá, nemám pravdu?


Asphyx says:

When I first encountered the first recordings of NAPALM DEATH, CARCASS and TERRORRIZER I thought myself that I will never listen to anything else. I was born with thrash in my head and all grind albums seemed too chaotic, uncarved and noisy. It seemed like an avalanche of stones, bones and blood. Without any added value. 

But the time went on and I started to like all the chaos. In 1992 I had no idea that there was a band called HNISAVÝ PROCES. Only after years my friend, who liked to hurt his ears with grind and death metal, brought me an unbelievably dirty cassette. On one side there was a sign “Scum” by NAPALM DEATH and the other side of the cassette was hit by maniacs HNISAVÝ PROCES. The album was not fully recorded, some parts were missing and his girlfriend recorded TUBLATANKA over it. I can see it right in front of me just as if it were yesterday. 

Thank God that there are labels like SLOVAK METAL ARMY which takes care of a difficult task – republishing “Zahnivanie spoločnosti”. Nowadays, the CD sounds slightly funny at some moments, the sound is adjusted but the atmosphere (connected with memories) just works on me. Today´s young listener might be slightly shocked and he or she does not have to like many songs. However, at some point in the past when the style was becoming famous this music was a hit. Of course, it is more like a collectors’ piece but I would still recommend this album. It has witnesses, dullness, dirt, blood and vomit. So if you want to listen to the real and genuine grind with ancient death metal, then do not hesitate. After all, the company is still decaying, right?

tracklist:
1. Intro Harmony Corruption 01:35
2. Prehnite Vylucky 02:13
3. Chylus 00:10
4. Patolog 01:28
5. Skap Part.I 02:24
6. Ritny Otvor 00:38
7. Hnisavy Proces 03:04
8. Chorobna Nakaza 01:56
9. Zatuchle Vypary 00:40
10. Skap Part.II 00:12
11. Intro Zahnivanie Spolocnosti 00:32
12. Ustup Nikam 02:07
13. Instinct Of Survival – Napalm Death cover 02:12
14. ? 00:06
15. Ludsky Upadok 01:44
16. Zabaleny V Hovne 01:03
17. Psychopat 01:09
18. Kalna Existencia 02:07
19. Odpad 01:52
20. Outro Harmony Corruption 02:16

band:
Jozef Cyprian Bass
Majo Agafon Drums, Vocals
Jozef Kyta Guitars, Vocals

čtvrtek 17. května 2018

Recenze/review - CIST - The Frozen Casket (2018)


CIST - The Frozen Casket
EP 2018, Metal Race Records

Mám zase pocit, že se mnou rozmlouvají nemrtví. Hovoří tiše, temně, zastřeně. Lámou mi kosti, trhají maso od šlach. Pálí mě dlaně, v předtuše dalších stigmat. Beru do rukou tvoji lebku. Usmíváš se. Víš moc dobře, že jsem starý hledač, tulák po záhrobí, který si vybírá ty nejohavnější kousky hudby. Death metal zní všude kolem. Je šílený, mokvající, pohlcující.

Rusové CIST byli pro mě velkou neznámou, ale již první společné setkání dopadlo nad očekávání dobře. Pokud jste jako já ctitelé starých desek PESTILENCE, DEATH, případně OBITUARY, myslím, že budete spokojeni jako já. Old school death metal zdá se jen tak nezemře!


S "The Frozen Casket" jsem navýsost spokojený. Cítím z něj pradávnou sílu a energii. Oddanost stylu, opravdovost. Připomíná mi obrovskou bestii, která byla o hladu uvězněná dlouhou dobu v kleci. Na novém albu se probudila, aby ničila, drtila, aby vás rozpárala od břicha až k hlavě. Rusové nejsou ničím výjimeční, ale v podzemí se rozhodně neztratí a nakopou s klidem zadek i o hodně slavnějším kapelám. Baví mě poslouchat všechno to zhudebněné zlo, rád se dívám na rozpadající se kosti, užívám si mrtvolně temnou atmosféru, velmi dobrý zvuk i chorobně znějící vokál. Prosévám v rukou svůj vlastní prach, naplno se oddávám stínům. Takhle zní peklo, tvrdím to stále dokola. CIST vydali skvělé EP. Ostré, špinaví, devastující! Jako smrt. Velmi dobře!


sumarizace:

"The Frozen Casket" je klasickou, tradiční odpovědí na otázky smrti. Skladby mají jasný cíl. Zničit nás, vyhladit. Cítím v nich sílu, energii, tmu a zasahují mě přímo do mé hlavy. Vypadá to, že v Rusku moc dobře rozumí své hrobnické práci! Zvuk je jasně čitelný a zároveň špinavý jako ústa šelmy, která právě prokousla své oběti tepnu. O obalu netřeba diskutovat, je jedním slovem parádní. Osobně řadím nové album CIST k velmi povedeným deskám. Nechybí mi vlastni nic, abych si užil tenhle krásný souboj Smrti a Satana. Ruští maniaci sice nepřinášejí nic nového, ale řemeslo zvládají na výbornou. Death metal, který vás doslova roztrhá a zničí! 




Asphyx says:

"The Frozen Casket" is a classic, traditional answer on death question. The songs have a clear aim – to destroy us and kill the humankind. From those songs I feel the power, energy, darkness and they hit me right into my head. It seems like in Russia they know how to do a real grave digging job! The sound is clearly readable and at the same time dirty like the mouth of a beast which has just bitten its victim´s artery. We do not have to discuss the cover because it is just amazing. Personally, this album by CIST is very nicely done. It does not lack anything to enjoy the beautiful fight between the Death and Satan. Those Russian maniacs do not bring anything revolutionary but they do their craft very good. Death metal which will destroy you!

tracklist:
01. Antisceptic
02. Incubation
03. Injected Obsession
04. Mitosis Simulation
05. Cryonesia

TWITTER