Recenze/review - DRUG HONKEY - Cloak of Skies (2017)

DRUG HONKEY - Cloak of Skies

CD 2017, Transcending Obscurity Records

Mám hlavu chycenou ve svěráku. Čelisti se postupně utahují a mě lezou oči z důlků tlakem. Bolí to, ale jsem tomu rád. Bez tlaku, energie, šílenství a krutosti si totiž nelze novou desku DRUG HONKEY vychutnat.

Američtí experimentálně hlukoví doomaři DRUG HONKEY letos opět představili dílo světových kvalit. Mám pro tuhle partičku atmosférických smrťáků velkou slabost. Líbí se mi, že jejich alba působí jako nekompromisně chrstnutá kyselina do obličeje. Pánové hrají drsně, chaoticky, zběsile a přesto neskutečně přitažlivě. Přiznám se, že když už jsem byl ke konci týdne opravdu hodně unavený z práce, tak byli mnohdy jedinými, kdo mě dokázal nakopnout. Vítejte v domě vyšinutých duší!

Máte rádi GODFLESH, JESU, THE NIHILIST FRONT, DISEMBOWELMENT, INVERLOCH, SCORN, LURK, NEUROSIS a je vaše mysl otevřená hudebnímu chaosu? Potom si novinku "Cloak of Skies" určitě užijete jako já. Po chodbách opuštěného psychiatrického oddělení se toulají krvelační duchové bývalých pacientů. Hlavní protagonista a chovanec Honkey Head řve do mikrofonu s výrazem raněného zvířete, ostatní mu asistují, jako by měli každou chvíli podstoupit trepanaci svých lebek. Takováto hudba se nemá popisovat, měla by se užívat, pouštět žilou všem zabedněncům a nabízet jako hlavní chod v nejlepším vysílacím čase v komerčních televizích. DRUG HONKEY vám rozkopou vaše nechutné obličeje, svážou vám duše do kozelce a vytrhají nehty i s kousky masa. Šílenství! Skvěle!

sumarizace:

Zažili jste někdy tsunami? Že ne? Tak si pusťte novou desku "Cloak of Skies". Nějak nechápu, kde se v téhle kapele bere tolik energie. Novinka je totiž jedním slovem vynikající. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by mě přišpendlila rovnou na zeď. Američané DRUG HONKEY hrají sice pořád stejně, ale na novince jsou ještě šílenější, hlasitější, zběsilejší než dřív. Jeden skvělý masakr střídá druhý, vy sedíte s pusou dokořán a nakonec máte sto chutí rozmlátit nábytek ve svém pokoji. Kombinace doomu, deathu a špíny mi připomíná srážku s náklaďákem plným hnisu. Tohle je úder kladivem přímo do vašich mozků! Absolutní smršť! Dost bylo řečí, jdu raději pařit! Album, které vám vytrhá zuby i s kořeny! Excelentní záležitost!

Asphyx says:

Have you ever seen a tsunami, haven't you? So plax the new album "Cloak of Skies". I can't understand where this band takes so much energy. The news is in fact  excellent. I haven't heard such a record for a long time that  pinned me down directly to the wall. The Americans DRUG HONKEY play always the same, but on the new album they are even crazier, louder, more furious than before. One great massacre after another, you sit open-mouthed, and at the end you want to smash the furniture in your room. The combination of doom, death metal and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The album, which will pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

Track list:
1. Pool of Failure (5:44)
2. Sickening Wasteoid (6:12)
3. Outlet of Hatred (6:48)
4. (It’s Not) The Way (6:36)
5. The Oblivion of an Opiate Nod (10:00) (Ft. Bruce Lamont of YAKUZA, CORRECTIONS HOUSE)
6. Cloak of Skies (8:11)
7. Pool of Failure (Remix by Justin K. Broadrick of GODFLESH, JESU remix) (6:29)

Line up:
Paul Gillis (Honkey Head) - Vocals, synths, samples, fx
Adam Smith (BH Honkey) -Drums
Gabe Grosso (Hobbs) - Guitar
Ian Brown (Brown Honkey) - Bass

DRUG HONKEY Bandcamp
DRUG HONKEY Facebook
Transcending Obscurity Official Site
NEW Transcending Obscurity Records Facebook

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý - Miluju ty vaše nahý zadky!

Příběh devadesátý - Miluju ty vaše nahý zadky!

Boleslavský punkáči byli vždycky ty správný "hovada", jak říkával Prcalík. Měli jsme s nimi nepsanou družbu, spojovala nás jak hudba, tak pivo. Tenkrát se nějaké metalové a punkové styly moc neřešily. Byli jsme jak jedna velká rodina, navzájem promíchaná a smíšená. Pokud mě má čím dál tím víc chatrná paměť neklame, tak hlavní stan měli punkáči v hospodě U Hymrů. Od té doby, co zavřeli U Dubu, tak když se šlo někam na pivo do města, tak nebyla jiná volba. U Hymrů fungují dodnes, ale už to tam vypadá trošku jinak. I když, toho ducha starých časů tam pořád cítím.

"Nejlepší byli Adamiti": zaslechli jsme ihned u vstupu do zakouřeného lokálu. Dva stoly metalových hlav a jeden s čírama. Vzájemné vtípky, sem tam seděla nějaká holka u jiného stolu, to v případě, když vyměnila thrash za punk. Hláška mě zaujala. Do druháku jsme měli na škole dějepis a mladou paní učitelku, která vyprávěla zajímavě a šikovně se vyhýbala novodobým dějinám. Adamity, tuhle extrémní sektu, známou svou nahotou, jsem znal. Dějepis mě vždycky bavil.

A tak jsem si přisedl k Chrchlovi, jinak studentíkovi boleslavského gymnázia a punkáčovi intelektuálovi. Měl kapelu, která neuměla hrát, ale hrozně je to bavilo. Byl to taky velkej fešák. Prodral jsem se přes hustý kouř, galantně nechal sednout Kačenku první. Chrchla znala ze školy a jeho přítelkyni s krásně modrými vlasy také. Holky si sedly k sobě a začaly řešit věci, kterým jsem nikdy nerozuměl a asi nikdy neporozumím.

Chrchel měl opileckou přednášku o Adamitech, zrovna je probírali spolu s husitstvím ve škole a on si doplnil výuku nějakou vědecky populární knihou. Líbilo se mu na nich jejich volnomyšlenkářství, nádech sexuální nevázanosti. Jak se mu všechno spolu s chlastem spojilo dohromady, tak nám začal tvrdit, že Adamité byli vlastně taky takoví punkáči. Rozhovor to byl veselý, řekl bych spíš řehtající. Měl jsem druhý den volno, padla mi brigáda a Káča pomáhala tátovi až odpoledne v sobotu, při plánovaných operacích psů bohatých paniček. Pít se mohlo do němoty.

"A proč, řekněte mi proč bychom nemohli i my být takoví novodobí Adamité": ptal se přes půllitr Chrchel a objímal Prcalinku, která se tomu neskutečně smála. Jsou lidé, kteří můžou mluvit donekonečna a nikdo je neposlouchá. Pak jsou jedinci, kteří jen pronesou pár slov a následovali byste je třeba do pekla. Mají dar vyprávění, schopnost řečnit. Náš punkáč patřil k nim. Jeho bratři ve zbrani, povzbuzeni několika jointy trávy na dvoře hospody, souhlasně přizvukovali a my, protože jsme byli taky drsňáci a taky jsme trošku machrovali před holkama, jsme nesměli zůstat pozadu.

Na kostele Českých bratří odbila dvanáctá hodina a my postáváme na Komenského náměstí, přesně pod okny druhého stupně základní školy, kde se kdysi šprtal malý Smrťák (tedy já). Ano, přemluvili nás k téhle akci punkáči a je také nutné rovnou napsat, že jsme se moc nebránili. Chrchel zorganizoval běh něco kolem 50 nahých zadků ze Starého města až na sídliště. Holkám zářily oči, když se naše bílá, po zimě značně zářící těla soukala z džínových bund, odrbaných kalhot, křiváků. My se samozřejmě styděli, ale psychologie davu vítězila na plné čáře. Nešlo ani tak o nahotu, ale o protest, o rebelský čin a samozřejmě taky mladickou krávovinu, na kterou se pak dlouho vzpomínalo.

Mezi nohama se nám bimcala naše nádobíčka, holá chodidla plácala po dlažbě a vše doprovázel hurónský křik. Prcalík se začínající pleší za mnou, vedle Kytka a jeden punkáč, který měl snad největší číro ve městě. Samozřejmě natužené cukrem a nějakou tajnou ingrediencí, kterou si hlídal jako recept na Coca colu.  "Miluju ty vaše nahý prdele, miluju ty vaše holý zadky": řvala Jana, která ten den vypila zelené jako nikdy. A my odpovídali texty od Debustrolu, Visacího zámku a neskutečným rykem.

"To je nějaká provokace mámo": slyšel jsem křičet jednoho plešatého padesátníka na jeho manželku. To jsme běželi vedle divadla, kde zrovna končilo nějaké hodně dlouhé představení. Náš půlnoční běh pokračoval kolem sochy Komenského, jeho zostuzením. Někdy si říkám, jak je dobře, že se tenkrát všechno nefotilo, protože bych byl asi dávno zavřený v blázinci. Parta naháčů u sochy učitele národů, k tomu kopulační pózy, jekot našich dívek, které každá měla několik kusů našeho oblečení navíc v náručí. 

Je s podivem, že jsme doběhli až ke kolejím. Nejdřív kolem nemocnice, kde se ještě svítilo a pár pokuřujících pacientů z plicního oddělení nám mávalo a fandilo nám. Jenže u kolejí už stáli policajti, rozhodnuti nás zastavit. "Ty vole, chlupatý, navrhuju to oběhnout kolem Měšťáků!": zařval jako vždy duchapřítomný Kytka a na několik dlouhých minut tím prodloužil náš běh. Než se totiž policajti přeskupili, my už dávno běželi vedle sportovního okruhu Astonka, směr Radouč. 

Bylo v tom najednou kus sportu i zdravé řevnivosti. Museli jsme s punkáčema, my thrashový metly nad policajtama vyhrát. A pište si, že jsme vyhráli. Co si tak pamatuju, tak jako mladý jsem běhal vlastně pořád. Je sice fakt, že někteří z nás chrchlali (obzvláště silný kuřák Chrchel dostál plně svému jménu), jako by měli vyplivnout plíce na zem, ale dosáhli jsme cíle. Bylo to velké vítězství, sice trošku pošramocené následným výslechem policie na místě, ale to nám náladu rozhodně nerozhodilo. 

Obzvlášť Prcalíkovo vysvětlování vrchnímu nadstrážmistrovi, jak ho oslovoval (a používal hlášky ze Švejka), bylo neskutečné. Opile mu třeba chvíli tvrdil, že je jednak starý partyzán a potom disident a celá tahle taškařice byla vlastně takovým happenigem za jeho padlé kamarády. Policistovi dlouho nedocházelo, že na partyzána by muselo být Prcalíkovi něco kolem -50 let a na disidenta mínus deset. Ale to už jsme byli dávno oblečeni, holky byly s náma, celé rozrušené, že viděly tolik krásné klučičí nahoty najednou. 

Pravdou je, že naše společenství metalistů a punkáčů se touto nahatou akcí ještě víc utužilo. Spojovala nás hudba (miluju Exploited!), smíšené dvojice i občasné šarvátky s hololebci. 

Tu noc se popíjelo ještě dlouho, vlastně až do rána. Probírali se ty krásně bláznivé momenty, vyděšené tváře opilců i údiv spořádaných občanů a vlastně všechno, co s během souviselo. Bylo už teplo a tak se nás pár dvojic rozešlo různě do lesa, kde měl každý své oblíbené místečko, ukryté před zraky okolí. Tam někde pod hvězdami mi Kačenka prozradila, že jsem sice neměl nejhezčí zadek, ale zato jsem prý krásně běžel. Bylo to vlastně jedno, na zemi jsem totiž rozložil svoji džínovou bundu a zanedlouho jsem byl ten den nahý už podruhé. A nebyl jsem sám.

Chrchel je dnes stejně jako já normálním fotříkem, chlapem od rodiny, chodícím každé ráno do rachoty (já jsem strojař, on stavař). Žije v Liberci a občas se potkáváme na kolech různě na rozhlednách Jizerských hor. Dáme vždycky pivko, probereme rodiny a pak se pokaždé náš hovor nasměřuje na památný nahatý běh. Jo, asi jsme oba pořád někde ve skrytu duše rozervaní srdcerváči, pamatuješ? Tahle povídka je pro tebe, ty starej punkáči! Dneska už s tebou nahatej nepoběžím, nechci děsit lidi, ale zavzpomínám vždycky rád!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - PROFANITY - The Art of Sickness (2017)

PROFANITY - The Art of Sickness

CD 2017, Apostasy Records

Chodil jsem kolem každý den. A pokaždé mi připadalo, že se pod tou snad sto let starou plachtou něco hýbá. Ve starém sklepě, kousek od ranní cesty do práce. Jakoby mě sledovaly žhnoucí oči. Jednoho dne jsem neodolal a má zvědavost zvítězila nad opatrností. Ve stínu a prachu se ukrýval stroj na zabíjení. A já jsem tak jednoho mrazivého rána probudil monstrum.

K životu znovu probuzená death metalová mašina PROFANITY letos přichází s albem, které splňuje ty nejvyšší požadavky kvality. Je technické, moderní a zároveň uctívá staré postupy. Náhodě nebylo ponecháno zhola nic. Skladby se do mě zarývají s až krvavou přesvědčivostí a tam kde některé kapely již ztrácejí víru v násilí, přidávají Němci na ještě větší intenzitě. Tahle mašina na zabíjení nejde zničit, ani rozebrat, musíte jí podlehnout a oddat se plně jejím chladným melodiím.

"The Art of Sickness" je nahrávkou, která doslova zabíjí. PROFANITY na to jdou podobným způsobem, jako ve své době SUFFOCATION, MORTAL DECAY, DYING FETUS. Samozřejmě, mají svůj jasně daný rukopis, vlastní ksicht. Opravdu mi připomínají znovu k životu probuzenou brutální death metalovou bestii. Novinka je perfektní jak po zvukové, tak grafické stránce. A hlavně, hudba je zde vyloženě nakažlivá. Ostré, nekompromisní riffy se vám zaryjí do mozku, vytrhají vám všechny nehty a nakonec vás rozmělní na masokostní moučku. PROFANITY se vrátili ve velkém stylu. Na albu jsem nenašel slabé místo. Skladby jsou neskutečně přesvědčivé, velmi technické, přesto syrové, jako čerstvý kus masa. Němci nahráli desku, která je plná inteligentního, sofistikovaného death metalu. Zároveň si zachovali surový tlak a energii. Monstrum se znovu probudilo! Je zde, aby zničilo vše živé i neživé. Vynikající album od kapely, která přesně ví, o čem je smrt! 

sumarizace:

K životu znovu probuzená death metalová mašina PROFANITY letos přichází s albem, které splňuje ty nejvyšší požadavky kvality. Je technické, moderní a zároveň uctívá staré postupy. Náhodě nebylo ponecháno zhola nic. Sklady se do mě zarývají s až krvavou přesvědčivostí a tam kde některé kapely již ztrácejí víru v násilí, přidávají Němci na ještě větší intenzitě. Tahle mašina na zabíjení nejde zničit, ani rozebrat, musíte jí podlehnout a oddat se plně jejím chladným melodiím.

"The Art of Sickness" je nahrávkou, která doslova zabíjí. PROFANITY na to jdou podobným způsobem, jako ve své době SUFFOCATION, MORTAL DECAY, DYING FETUS. Samozřejmě, mají svůj jasně daný rukopis, vlastní ksicht. Opravdu mi připomínají znovu k životu probuzenou brutální death metalovou bestii. Novinka je perfektní jak po zvukové, tak grafické stránce. A hlavně, hudba je zde vyloženě nakažlivá. Ostré, nekompromisní riffy se vám zaryjí do mozku, vytrhají vám všechny nehty a nakonec vás rozmělní na masokostní moučku. PROFANITY se vrátili ve velkém stylu. Na albu jsem nenašel slabé místo. Skladby jsou neskutečně přesvědčivé, velmi technické, přesto syrové, jako čerstvý kus masa. Němci nahráli desku, která je plná inteligentního, sofistikovaného death metalu. Zároveň si zachovali surový tlak a energii. Monstrum se znovu probudilo! Je zde, aby zničilo vše živé i neživé. Vynikající album od kapely, která přesně ví, o čem je smrt! 

Asphyx says:

PROFANITY is a band which has been recently awaken again. They are a death metal machine and this year they released a new album which fulfils my highest requirements. It is technical, modern and at the same time it worships the old practices. Everything was thought through. Those songs go inside of me with a bloody conviction and where other bands are losing the faith of violence, these Germans go for even bigger intensity. This killing machine is impossible to destroy or break and you have to succumb to it and give it up to its cold melodies.


“The Art of Sickness” is an album which literally kills. PROFANITY did this album similarly as bands like SUFOCATION, MORTAL DECAY, and DYING FETUS. Of course, they have their own signature, their own face. They remind me awaken brutal death metal beast. This new album is perfect not only in case of sound but also with the artwork. And also, the music is very addicting. Sharp, uncompromising riffs will go right into your brain and they will be there for a long time tearing off all your nails and in the end they will smash you into a meat-and-one meal. PROFANITY came back in a great style. There is not any weak spot on this album. These songs are really convincing, very technical but also raw like a fresh pieces of flesh. Those Germans recorded an album which is full of intelligent, sophisticated death metal. At the same time they kept their cruel pressure and energy. The monster has awaken again! It is here to destroy everything alive. An excellent album of a band who knows what death is about!

tracklist:
1. The Great Obstacle
2. Who Leaves Stays
3. Mouth of Nepotism
4. Recreating Bliss
5. Specific Souls
6. Better Left Alone

band:
Thomas Sartor - vocals / guitars
Lukas Haidinger - bass
Armin Hassmann - drums

https://www.facebook.com/ProfanityDeathMetal/

https://profanitydeathmetal.bandcamp.com/

http://www.profanity.de/

https://www.youtube.com/user/nothingremain

http://www.apostasyrecords.com/

Recenze/review - NIGHT DEMON - Darkness Remains (2017)

NIGHT DEMON - Darkness Remains

CD 2017, Steamhammer

Víte co miluju na hudbě nejvíc? Takové to těžko popsatelné chvění, mám rád, když si album pustím a nakope mi zadek. A je mi vcelku jedno, co je to za styl. Nicméně, má náklonnost k pravému nefalšovanému heavy metalu jest již dávno známa. Líbí se mi na něm to vzpomínání, ty kousky ledu a kovu, usazené v mé krvi od mých metalových počátků.  

NIGHT DEMON jsme viděli s kolegou dokonce i naživo. Bylo nás tam, kousek od Plzně, na koncertě deset platících. V Americe tahle smečka stoupá neskutečně vzhůru a český strávník chodí na stále stejná jména pořád dokola. Inu co, my jsme heavy metal a my jsme byli. 

Report, photos - NIGHT DEMON - Music club Sklep - Spálené Poříčí - 25. 6. 2016

K novince a vlastně celé tvorbě NIGHT DEMON se můžete postavit dvěma způsoby. Buď je odsoudíte jako retro a nebo je budete zbožňovat. Vybral jsem si samozřejmě druhou možnost. Vím moc dobře proč. Málokterá kapela totiž dokáže napsat tak dobré heavy metalové skladby. A to si troufám tvrdit i o současné produkci některých slavných jmen. "Darkness Remains" je jako temná vzpomínka, která jednou za čas vyleze na povrch. A nejlepší je, že se budete pořád usmívat. 

NIGHT DEMON na to jdou samozřejmě podobným způsobem jako třeba TANK, IRON MAIDEN, ANGEL WITCH, JUDAS PRIEST, DIAMOND HEAD, AMULET. To myslím nikomu vadit nebude. Navíc ale přidávají obrovskou porci skladatelské dovednosti, schopnosti zaujmout melodií, pečlivě vystavěným riffem, náladou. Celou desku provází zvláštní, velmi přitažlivá melancholická atmosféra. Songy se opravdu dobře pamatují, člověk si je ihned začne prozpěvovat. Skvělý je i zvuk a pro mě osobně také vokály, kterým doslova visím na rtech. Ano, přátelé, tohle je heavy metal, který bourá zdi i předsudky. Jsem si tím jistý, protože když pánové na koncertě dohráli, byli jsme se spolu vyfotit a prohodit pár slov. A málokdy člověk potká kapelu, která by se roztrhala pro pár fanoušků takovým způsobem. To srdce a oddanost heavy metalu je cítit i z novinky "Darkness Remains". Studený, ledový heavy metal s černou aurou! Vynikající!

sumarizace:

Wov, tak tomuhle říkám poctivý, parádní heavy metal. Při poslechu vzpomínám, jsem dojatý a užívám si riffy ostré jako čerstvě nabroušené nože. Američtí démoni letos vydali album, které je rezavé, šíleně energické a obsahuje v sobě až magickou přitažlivost. Melodický metal v této podobě si nechám vždy a všude líbit. Syrové, poctivé, s velkým počtem hitových skladeb. Takové je album "Darkness Remains". Jsem šokován, kde se v pánech bere tolik energie a síly. Přijdu si jako při zásahu elektrickým proudem. Vynikající nahrávka! Takhle nějak by měl znít heavy metal! NIGHT DEMON s vámi! Až na věky, amen!

Asphyx says:

WOV, so this is the honest, awesome heavy metal. When listening I remember, I'm touched and I enjoy riffs  sharp like  fresh sharpened knife. American demons released an album this year that is rusty, insanely energetic and it contains magical attraction. Melodic metal in this form, I enjoy always and everywhere. Raw, honest, with a large number of hit songs. This is the album "Darkness Remains". Where can the masters take so much energy and strength? I feel like to be hit with an electric current. Excellent recording! This is sound  of heavy metal! NIGHT DEMON with you! For ever and ever, amen!

Tracklist:
01. Welcome to the Night
02. Hallowed Ground
03. Maiden Hell
04. Stranger in the Room
05. Life on the Run
06. Dawn Rider
07. Black Widow
08. On Your Own
09. Flight of the Manticore
10. Darkness Remains
11. We Will Rock You (Queen cover)
12. Turn Up the Night (Black Sabbath cover)

Line Up:
Dusty Squires - Drums
Armand John Anthony - Guitars
Jarvis Leatherby - Vocals, Bass (Cirith Ungol, Jaguar (live), ex-Black Opal, ex-Jeff Hershey and the Heartbeats, ex-No Motiv)

https://nightdemon.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/nightdemonband

https://www.nightdemon.net/

http://www.spv.de/

Recenze/review - GLOOM - Catharsis (2017)

GLOOM - Catharsis

CD 2017, Metal Age Productions

Díval jsem se jednou ráno, u starého kostela na pískovcovou sochu. Po zvrásněných tvářích kdysi krásné ženy stékaly kapky rosy. Normálně nebývám dojímavý, ale najednou jsem byl obestřen zvláštní náladou. Melancholickou, smutnou a radostnou zároveň. Představoval jsem si tu dívku, která stála sochaři modelkou a nechtělo se mi už nikdy z toho místa odejít. 

Hrát gotikou protkaný metal můžete mnoha způsoby. Konkrétně u tohoto stylu je poměrně těžké se vyhnout různým klišé, zbytečným pozlátkům. Každá nesrovnalost vynikne a posluchači ji ihned odhalí. Pokud to nemyslíte vážně a upřímně, jste pak jenom pro smích. Zaplať všichni strážci katedrál, slovenští GLOOM na tohle všechno při tvorbě jejich novinky "Catharsis" mysleli. Výsledkem je smutně melancholické album, které se poslouchá více méně samo. Cítím z něj určité chtěné chvění, zajímavou hru se smutnými náladami i odkazy na TYPE OF NEGATIVE, TO/DIE/FOR, ale i třeba první desky finských H.I.M. Zvláštní je jedna věc. Normálně se podobné hudbě většinou vyhýbám jako čert kříži. "Catharsis" jsem nejenom "vydržel" poslouchat, ale nakonec jsem si je oblíbil a našel společnou řeč.

Smutná dívka na obalu, zakrytá stromovím, opuštěné sochy ve staré zahradě opletené břečťanem. Možná ještě šedivá dáma, která vypráví dávné příběhy. To jsou všechno obrazy, které se mi promítají při poslechu před očima. Není divu, "Catharsis" má v sobě přesně tu potřebnou temnou jiskru pro podobné představy. Všechno, včetně obalu, zvuku i nápadů je v nejlepším pořádku. Kapela se sice občas nevyhne v některých momentech až příliš obyčejným pasážím, ale jako celek je album velmi přesvědčivé. Líbí se mi vokály, slyším z nich spoustu emocí. Hudba se má poslouchat srdcem, přátelé a GLOOM mě přesvědčili na svoji stranu. Až půjdu jednou, zase k té staré pískovcové soše, určitě si na ně rád vzpomenu. Gothic metalové album, které má melancholickou duši jako křehké kousky ledu ve větru! Velmi dobrá nahrávka!

sumarizace:

"Catharsis" je smutně melancholické album, které se poslouchá více méně samo. Cítím z něj určité chtěné chvění, zajímavou hru se smutnými náladami i odkazy na TYPE OF NEGATIVE, TO/DIE/FOR, ale i třeba první desky finských H.I.M. Zvláštní je jedna věc. Normálně se podobné hudbě většinou vyhýbám jako čert kříži. "Catharsis" jsem nejenom "vydržel" poslouchat, ale nakonec jsem si je oblíbil a našel společnou řeč.

"Catharsis" má v sobě přesně tu potřebnou temnou jiskru, která se mi tolik u podobné hudby líbí. Všechno, včetně obalu, zvuku i nápadů je v nejlepším pořádku. Kapela se sice občas nevyhne v některých momentech až příliš obyčejným pasážím, ale jako celek je album velmi přesvědčivé. Líbí se mi vokály, slyším z nich spoustu emocí. Hudba se má poslouchat srdcem, přátelé a GLOOM mě přesvědčili na svoji stranu. Až půjdu jednou, zase k té staré pískovcové soše, určitě si na ně rád vzpomenu. Gothic metalové album, které má melancholickou duši jako křehké kousky ledu ve větru! Velmi dobrá nahrávka!

Asphyx says:

“Catharsis” is a melancholic album which is easy to listen. I feel some wanted vibration, an interesting game with sad moods and links to TYPE OF NEGATIVE, TO/DIE/FOR, but also to first album by Finnish H.I.M. There is one interesting thing. Usually, I don´t like this kind of music. “Catharsis” was album which I “kept” listening but in the end I really like it and I found the common ground with it.

“Catharsis” has the important dark spark inside which I really appreciate with this kind of music. Everything including the cover, sound and ideas is great. There are some moments when the music is too ordinary but as a whole the album is very convincing. I like the vocals where I can hear so many emotions. Music should be listened by heart and friends, GLOOM did convinced me to go on their side. When I go the old sandstone statue I will remember them. Gothic metal album which has a melancholic soul like a fragile pieces of ice in the wind! Very good album!

tracklist:

1. Souls Walk Apart
2. Heart Dead Remains
3. Lovesong (The Cure cover)
4. Lillyann
5. No One Ever
6. Fatal Trust
7. Catharsis
8. The Last Chapter 

band:

Martin Pazdera
vokály
Igor Tinak
gitara, klávesy
Miroslav Malcovský
basgitara
Radoslav Priputen

bicie 

https://www.facebook.com/gloomslovakia/

http://www.gloom.sk/sk/novinky/

https://www.slovakmetalarmy.sk/
http://www.metalage.sk/

Recenze/review - DEATH SENTENCE - Burning World In My Hands (2017)

DEATH SENTENCE - Burning World In My Hands 

CD 2017, Slovak Metal Army

Mladí, neklidní, metaloceroví a alternativní. Takoví jsou slovenští šílenci DEATH SENTENCE. Pánové se vydali pěkně těžkou cestou, to vám tedy povím. Podobných kapel je totiž deset na každém rohu a odlišit se chce opravdu pořádný kus práce a talentu. "Burning World In My Hands" je takovou zatím trošku nesmělou upoutávkou, ochutnávkou pro to, aby se dalo o kapele pořádně nahlas vědět. Splňuje sice všechny požadavky stylu, ale je také poměrně zvukově nevýrazné a roztříštěné. Líbí se mi melodické pasáže a když zpěvák opravdu zpívá. Na řev by to chtělo trošku víc energie. To platí ale i o nářezových pasážích, na kterých by to chtělo ještě pořádně zapracovat. Zní poněkud nevýrazně.

"Burning World In My Hands" berme jako první album kapely a přistupujme k němu tak. Metal core je stejně nakonec hlavně hudba živých vystoupení a tam můžou DEATH SENTENCE určitě zaujmout. Z desky je jejich hudba ještě trošku mdlá. Netřeba ale zoufat, zajímavých a ostrých momentů je na albu dostatek a ze skladeb cítím potenciál. Chce to jen nebát se pořádně odvázat, rozkopat riffy první dveře, které potkáte a potom bude teprve to správně peklo. Kluci jsou dle fotek mladí, mají vše před sebou a já už se teď těším na jejich další album. To letošní má totiž něco do sebe. Není dokonalé, ale má v sobě náboj a energii, kterou by jim mohla kdejaká kapela závidět. Melodický metalcore, který vás roztočí jako vrtuli! Příjemné album.

sumarizace:

"Burning World In My Hands" je takovou zatím trošku nesmělou upoutávkou, ochutnávkou pro to, aby se dalo o kapele pořádně nahlas vědět. Splňuje sice všechny požadavky stylu, ale je také poměrně zvukově nevýrazné a roztříštěné. Líbí se mi melodické pasáže a když zpěvák opravdu zpívá. Na řev by to chtělo trošku víc energie. To platí ale i o nářezových pasážích, na kterých by to chtělo ještě pořádně zapracovat. Zní poněkud nevýrazně.

"Burning World In My Hands" berme jako první album kapely a přistupujme k němu tak. Metal core je stejně nakonec hlavně hudba živých vystoupení a tam můžou DEATH SENTENCE určitě zaujmout. Z desky je jejich hudba ještě trošku mdlá. Netřeba ale zoufat, zajímavých a ostrých momentů je na albu dostatek a ze skladeb cítím potenciál. Chce to jen nebát se pořádně odvázat, rozkopat riffy první dveře, které potkáte a potom bude teprve to správně peklo. Kluci jsou dle fotek mladí, mají vše před sebou a já už se teď těším na jejich další album. To letošní má totiž něco do sebe. Není dokonalé, ale má v sobě náboj a energii, kterou by jim mohla kdejaká kapela závidět. Melodický metalcore, který vás roztočí jako vrtuli! Příjemné album.

Asphyx says:

“Burning World In My Hands” is like a timid trailer for people to loudly know about this band. This album fulfils all the requirements of this style but in case of sound it is quite dull and fragmented. I like the melodic passages and when the singer really sings. There is not enough energy for roar. But it is the same with the energetic passages, the band should put more work into this. It sounds rather dull.

“Burning World In My Hands” is like a first album of this band and we should look at it this way. Metal core is music which is played mostly live and DEATH SENTENCE can be much more noticeable there. Their music is quite dull on this album. However, there are some interesting and sharp moments on this album and I feel some potential from those songs. They just have to stop to be afraid and kick first door with their riffs and then the music will be the Hell which we want. Those guys look quite young on pictures and I can´t wait for their next album. This year´s album has something interesting. It is not perfect but it has some energy which might be envied by many bands. Melodic metal core which will spin you like a propeller! Pleasant album! 

tracklist:

1. Damned Empty Generation (President Is Dead)
2. Lose Everything
3. Darkest Night
4. Voodoo Doll
5. The World Is Waiting
6. The City Of Dead Angels
7. Outro

band:
Samuel Mlynárčik – guitar,
Lukáš Letovanec – guitar,
Adam Turňa – bass guitar,
Marek alias Kain – vocals,
Martin „Baxa“ Bahna – drums/backing vocals

https://www.facebook.com/deathsentenceoffc/
https://deathsentencesma.bandcamp.com/album/burning-world-in-my-hands
https://soundcloud.com/user-544149545
https://twitter.com/DeathSentenceSK
https://www.instagram.com/death.sentence.svk/
https://www.slovakmetalarmy.sk/

News! - PRC MUSIC streams an exclusive new tracks!

News! - PRC MUSIC streams an exclusive new tracks!

MESRINE Source of hatred CD (GRINDCORE)

- First single taken from the new album "Source of Hatred" coming out on June 30th though PRC MUSIC worldwide.

HYBREED CHAOS Entombed in Dark Matter CD (DEATH METAL)

- First Youtube single taken from the new album ENTOMBED IN DARK MATTER Album coming out 2017.06.16 through PRC MUSIC. www.PRCMUSIC.com

MONTGOLFIÈRE The Fall CD (PSYCHEDELIC STONER PROG ROCK)

- First single taken from the new album "The Fall" coming out through PRC MUSIC on June 16 2017.

SACCAGE Récidive CD (DEATH / CRUST / THRASH)

- First Youtube single taken from the new album RÉCIDIVE. Pre-order the limited CD+TS bundles NOW at the PRC MUSIC Bandcamp page: www.prcmusic.bandcamp.com. Album coming out 2017.06.30 through PRC MUSIC. www.PRCMUSIC.com

CHEMICIDE The Act of Retaliation CD (BAY AREA THRASH)

- First single taken from the new album "The Act of Retaliation" coming out on June 16 though PRC MUSIC worldwide.

OPUSCULUS Consonant CD (INTRUMENTAL PROG ROCK / METAL)

- Taken from the 2017 re-issue of "Consonant" coming out through PRC MUSIC

https://www.facebook.com/prcmusiccanada/?fref=ts
http://www.prcmusic.com/
https://prcmusic.bandcamp.com/
prc_label@hotmail.com

Recenze/review - ARTIFICIAL BRAIN - Infrared Horizon (2017)

ARTIFICIAL BRAIN - Infrared Horizon

CD 2017, Profound Lore Records

Až se jednou povede spojit stroj s člověkem, tak se bude muset dát velký pozor na to, aby se nezrodilo dokonalé monstrum na zabíjení. Budeme se rouhat samotnému Bohu a dělat za něj tak trochu jeho práci. Mám pocit, že to nebude dlouho trvat a podobný okamžik nastane. Už brzy zrodíme nový dokonalý druh. Lepší než ten náš.

Američtí technicko death metaloví vizionáři ARTIFICIAL BRAIN jsou i na své letošní novince "Infrared Horizon" jedněmi z těch, kteří posouvají tento styl do dosud neprobádaných zákoutí. Hrají samozřejmě komplikovaně, velmi náročně. Přesto jejich desky nepostrádají různorodé nálady, takové to těžko definovatelné pnutí, atmosféru plnou zmaru, odlidštěnost, totální ztrátu víry v lidský rod. Vítejte v budoucnosti!

"Infrared Horizon" je pestrou mozaikou, poskládanou z vlivů GORGUTS, ULCERATE, lehkého odéru black metalu (DODECAHEDRON, BLUT AUS NORD), ale i brutálních riffů DEMILICH, KRONOS. Hlavní devizou celé desky je ale nálada, která je pro mě osobně tak nehumánně přitažlivá, že mám co dělat, abych si neimplantoval do mozku sebou samým naprogramovaný čip. Novinka je opět deskou pro všechny přemýšlivé, vnímavé posluchače, kteří se rádi nechávají unášet chladnými technickými melodiemi. Podobné nahrávky se vlastně nedají ani moc popisovat slovy, lepší je poslouchat, udělat si vlastní názor a pak se pokorně poklonit svým vlastním klonům. Slyšte hudbu nových věků! Skvěle!

sumarizace:

"Infrared Horizon" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání ARTIFICIAL BRAIN je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Apokalyptický technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!

Asphyx says:

"Infrared Horizon" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by ARTIFICIAL BRAIN is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Apocalyptic technical death metal that will sweep you away from the earth!

Tracklist:
1. Floating In Delirium
2. Synthesized Instinct
3. Static Shattering
4. Estranged From Orbit
5. Infrared Horizon
6. Anchored To The Inlayed Arc
7. Mist Like Mercury
8. Vacant Explorer
9. Graveyard Of Lightless Planets
10. Ash Eclipse

https://www.facebook.com/ArtificialBrainMusic/

https://artificialbrain.bandcamp.com/

https://www.profoundlorerecords.com/