DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 13. ledna 2017

Recenze/review - ENDLESS CURSE - Slave Breeding Industry (2016)


ENDLESS CURSE - Slave Breeding Industry
CD 2016, own production

 Občas se mi to stává. Určitě to také znáte. Najednou je všechno kolem černé, lidi vám vadí, jen když promluví a podvědomě cítíte, že by se hodil nějaký temný kout beze světla, s vypnutými všemi komunikačními kanály a s nějakou hudbou, která vám pročistí celý mozek. Moje volba tentokrát padla na nováčky ENDLESS CURSE z Německa.

 Pánové na své prvotině předvádějí poměrně solidní death metal, přidávají malou porci core záležitostí a snaží se mě přesvědčit tlakem. Moc se jim to ale nedaří. Už když jsem si pustil novinku "Slave Breeding Industry" poprvé, těkaly mé myšlenky stále kolem. Jako bych se nemohl uklidnit, soustředit. Hudba mě nebolela, ani nijak neočišťovala. A to je u mě velký problém. Bohužel, všechen ten stereotyp a monotónnost ve mě vzbuzovali jen samé nelibé pocity a tak jsem se rozhodl, že album nebudu dál pitvat. Nechce se mi, nemám na něj chuť a zmítám se v pochybnostech, co se dá vlastně o podobných deskách napsat. Chtělo by to víc energie, lepší zvuk, pořádně kopnout do vrtule. Tak snad příště.

sumarizace:

Němečtí death metalisté ENDLESS CURSE mě zatím svoji novinkou příliš nepřesvědčili. Album je pro mě příliš nevýrazné, chaotické a zmatené. Pánové jsou vcelku dobrými muzikanty, kteří umí napsat vcelku dobré skladby. Bohužel díky divnému zvuku a produkci nakonec všechno vyznívá do ztracena. Fanoušci brutality asi budou spokojeni, já jsem zatím poněkud skeptický. Uvidíme, s čím přijdou pánové příště, zatím bych je zařadil někam na špičku druhé death metalové ligy. Některé songy jsou dobré, jiné horší a na desce nalezneme i spoustu prázdných míst. Je to sice nářez, kope to pěkně, ale nahrávka je také poměrně stereotypní a stále stejná. Kapele bych rozhodně doporučil lepší produkci, pořádný mastering a potom uvidíme. Death metalové album, které se povedlo tak na půl!

Asphyx says:

German death metalists ENDLESS CURSE haven´t convinced me yet with their new album. This album is too ordinary, chaotic and confused for me. These gentlemen are good musicians who know how to compose a good songs. Unfortunately thanks to the weird sound and production everything is fading. Fans of brutality might be satisfied, I´m skeptical right now. We´ll see what those guys bring us next but for now I would say that they are in the peak of the second death metal league. Some of the songs are good, some of them are not so much and on this album you can find a lot of empty passages. It´s a massacre, it kicks nicely, however the record is stereotypical and the same all the time. I would suggest to have a better production, good mastering and then we´ll see. Death metal album, which is good in a half!

Tracklist:
01. We Lived in Chains
02. Get Free
03. Boiling Blood
04. Listen
05. I'm Too Old
06. Breathe Greed
07. False Flag

band:

čtvrtek 12. ledna 2017

Recenze/review - REPULSIVE VISION - Look Past the Gore and See The Art (2017)


REPULSIVE VISION - Look Past the Gore and See The Art
CD 2017, Bret Hard Records

 Odjistil jsem plombu od staré rakve. S napětím nadzvedám víko, zalepené hnilobou a věčností. Málem padám tlakem naznak. Zevnitř se na mě vyhrne nekonečná tíha poctivých death thrashových melodií. Uprostřed prašivých kostí leží album "Look Past the Gore and See The Art" britských smrtonošů REPULSIVE VISION. Svět je najednou velmi ošklivé místo k žití a já se ztrácím ve víru zkaženě znějících skladeb. Smrt je tak blízko! 

Není radno si zahrávat s temnými silami, jenže já si nemůžu zase pomoct. Když vás ovane zápach starých dobrých OBITUARY, DEATH, CARCASS, NAUSEA, NAPALM DEATH, ENTOMBED, DISCHARGE, kterými se REPULSIVE VISION inspirují, jsem ztracen, proklet a naporcován na malé kousky. 



Britové jasně a zřetelně přednášejí z dávných death metalových rukopisů. Činí tak s přehledem, nadšením, odhodláním, s takovým tím těžko definovatelným šílenstvím, které u mě dělá dobré kapely skvělými. Užívám si tu smršť chorobných nápadů, drtivého účinku i manického přístupu. Album "Look Past the Gore and See The Art" připomíná praskání starých kostí. Pánové kombinují thrash metal s deathem takovým způsobem, který dělá moc dobře mé kdysi prokleté duši. Netřeba kapelu obviňovat z nepůvodnosti, na to se u nás v podzemí nehraje. Osobně mi stačí si sednout, znovu odjistit pojistku na staré rakvi a nechat se unášet temnými melodiemi do záhrobí. Old school death metal, u kterého vám praskne lebka tlakem!


sumarizace:

REPULSIVE VISION a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s thrashem z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou legendární death metalisté REPULSIVE VISION. V Británii moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Look Past the Gore and See The Art" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!

Asphyx says:

The new album by the REPULSIVE VISION attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets thrash of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be legendary death metal guys REPULSIVE VISION. They really know how to do the right deathful job in United Kingdom. The album "Look Past the Gore and See The Art" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus.

Tracklisting:
1. Intrepulsion
2. Repulsive Vision
3. Premature Burial
4. Nematocyst
5. Half Starved Half Killed
6. Fragmentary
7. Harmless Entertainment?
8. Corpse Decay
9. Bathroom Surgery
10. Noxious
11. Pit of Putridity
12. Each To their Own
13. Credophilic

band:
Vocals - Danny McEwan
Guitar - Matt Davidson
Bass - Mark Kirby
Drums - Gary Young

https://www.facebook.com/RepulsiveVision/
https://repulsivevisionuk.bandcamp.com/
http://repulsivevision.bigcartel.com/
https://www.reverbnation.com/repulsivevision
http://www.brethard.de/
https://brethardrecords.bandcamp.com/music

A few questions - interview with old school death metal band from United Kingdom REPULSIVE VISION.


A few questions - interview with old school death metal band from United Kingdom REPULSIVE VISION.
1. Can you introduce your band to our readers? - When was it founded and what style of music do you play, etc? 

Repulsive Vision are a four piece old school death metal band from Barrow in Furness, Cumbria, UK.


 Formed in late 2010 by main songwriter, Matt Davidson, the band are heavily inspired by extreme metal pioneers such as Obituary, Death, Carcass and Napalm Death, affecting a relentlessly aggressive sound that is prominent in this subgenre. 

Despite several lineup changes, Repulsive Vision has evolved gradually, maintaining a strong current lineup consisting of Dan McEwan (Vocals), Mark Kirby (Bass), Gary Young (Drums) and Matt Davidson (Guitars), proficiently improving both stage presence and musicianship while striving to create worthy material.

Over the past few years, the band have performed all over the country with a number of high profile underground acts such as Discharge, Hecate Enthroned, Desecration, Destroyer 666, Benediction, etc as well as joining countless other rising bands in many of the country's major cities (with aspirations to tour further afield in the near future). 

The band have recently signed to German extreme metal label, Bret Hard Records and will be releasing their long awaited debut album (entitled 'Look Past the Gore and See The Art') on Friday the 13th of January 2017.


2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We recorded our album at First Avenue Studios in Newcastle in the Summer of 2015 with the help of Dave Curle (Engineering). After a year of preparation (with the exception of our bassist who had only been part of the band for a month at the time), we were able to record the entire full length within a weekend. Having received the initial post-production mix, we discussed what to do next and after showing it to our friend Dean Thompson (producer of Avenger's last album, he offered to complete the mix. His final mastered version is, in my opinion, the best it could have been. 

3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album will be released on CD via Bret Hard Records on Friday the 13th January 2017. We are considering a vinyl release very soon too.


4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are written by Matt (Guitars) and Gary (Drums) and largely deal with real life subjects as that tends to be the inspiration behind how we write. I tend to use a lot of documentaries and horrors to build up a catalogue of subjects that invoke a sense of anger within me. One of the more prominent subjects used in our lyrics is that of anti censorship, particularly regarding video nasties, extreme music, etc. Even our name is inspired by Mary Whitehouse and her tirade against horror/exploitation flicks in the 80s. Other subjects we've dealt with include religion, the crushing weight of societal expectations, the afterlife and war.



5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The most recent logo was created by Luciferium War Graphics this Summer. Its a lot more of the old school style that we were looking for with the right amount of 'repulsiveness' to match our style. From there, Ive done most of the graphic work for the facebook/bandcamp/bigcartel. I find that having a strong online presence is essential in this day and age. There are tens of thousands of metal bands worldwide, all fighting for the opportunity to be heard in a vast sea of mp3s and URLs. To have any chance of standing out, any band needs to utilise every means of advertisement to spread the word. We largely use Facebook and Twitter to keep in contact with promoters, zines and fans. We havent yet created a website but we have been considering it in the future.


6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you? 

We chose to work with German label Bret Hard Records (www.brethard.de) as they simply offered the best deal out of all of the offers we had received. So far, the support and patient understanding they have shown is incredible. Their roster is one that we are proud to be a part of (including bands like Sabiendas) and look forward to working with during the album cycle. 

7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Our musical influences are largely based around old school death metal bands like Death, Obituary, Carcass, Napalm Death, Entombed as well as a lot of punk influences like Discharge, Driller Killer, Nausea, etc. I find that the energy and aggression of punk matches with the power of death metal very well. 

I find that aggressive music is hard to create with any honesty or conviction unless it is written with real aggression in mind. As such, I tend to find inspiration in inflammatory material in social media, things to purposefully anger me and give me something to anger me. One of my biggest influences in this sense is James Randi and his fight against psychics and other people exploiting vulnerable people's beliefs for power and control( etc Credophilic). The real world is far more terrifying and surreal than any fiction.


8. Did you send your record to some labels - which are the labels? How was the response? 

When we were looking for a label, we sent to every label we could find. We had a few interesting offers but we found that Bret Hard Records were the ones offering by far the best option. Since our signing, we've been very impressed with their understanding, support and interest in progressing our career forward. 

9. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether its clubs of festivals and which of your performances would you consider as the best? 

We've been an entity for a few years now so we've played quite a lot of gigs around our home country of the UK. We love playing whatever gigs we can. Its the best way to present your work and as long as there are people there to check us out, we're happy to perform to our best ability. We're starting to play a few overseas gigs in 2017 including festivals in the US, Czech Republic, Germany, etc.
Its a hard decision to choose which is our best gig but one of my favourites was when we played in London this Summer alongside our friends in Repulsive, Cryptic Shift and Live Burial. Incredible turn out, insane crowd and intense atmosphere. Another great one was when we played with Benediction in Birmingham last year.


10. What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We have aspirations to tour throughout the UK, Europe and the USA in 2017-2018 including confirmed slots at Las Vegas Death Fest and other extreme metal festivals. We have also been in discussions with an influence of ours regarding a UK tour next Summer. 

We have nearly completed work on the writing stage of our second album and are slowly starting to introduce our newer material into our live performance. 

We are also in the process of making a new music video for our track 'Premature Burial', with the help of local independent film makers, Signal Films, to coincide with the album launch on 13th January. This has been a big undertaking for both the band and the film makers to create an 80s horror vibe complete with Fulci-esque sets and gravedigging sections. 

In the long run, we wish to evolve and progress with every new situation, presenting our material to more potential fans and working with more people in the underground metal scene. 

11. How and where can your fans contact you? Can you provide some contact info? 

Please get in touch with us via our facebook (www.facebook/repulsivevision) or via our Twitter (https://twitter.com/RVDeathmetal). We're more than happy to respond to any queries you may have.


https://www.facebook.com/RepulsiveVision/

středa 11. ledna 2017

Recenze/review - ONCOLOGY - Infinite Regress (2016)


ONCOLOGY - Infinite Regress
CD 2016, Rising Nemesis Records

 Když jeho krev poprvé cákla na studenou zeď, ještě si myslel, že se z toho dostane. Unesli ho, mučili, trápili. Přesto vydržel. Pak mu odvázali provaz z rukou a začal jeho poslední souboj. Tentokrát o holý život. Přijímal rány a skrz nateklé oči vnímal blyštivé zbytky světla. Myslel na svoji rodinu, když padal mrtvý k zemi. 

 První dlouhohrající deska brutálních death metalistů ONCOLOGY připomíná jeden takový souboj o holý život. Je po okraj narvaná klasickými postupy, rychlými výpady kytar. Dočkáte se všeho potřebného pro pořádný a poctivý smrtící kov, který sází na nekompromisní výmaz. Pánové se toho rozhodně nebojí a i když mám poměrně často pocit, že se vkrádá monotónnost, tak jako celek působí album "Infinite Regress" poměrně krvavým dojmem. Troufám si tvrdit, že každý příznivec podobných chorobných záležitostí bude určitě spokojen.



Celé šílenství je inspirováno CRYPTOPSY, starými MORBID ANGEL, SKINLESS a spoustou utrpení. Album jsem poslouchal stále dokola a i když si myslím, že se nejedná o nic vyloženě špatného, tak do krve mi nijak zvlášť neproniklo. Mám raději, když se ve skladbách víc přemýšlí, sází se spíš na nálady a různé pocity a ne jen na zběsilost. "Infinite Regress" jsem si narval do hlavy vždy několikrát po sobě a pak se začal nudit. Třeba to uslyšíte jinak, ale za mě se jedná jen o další brutální death metal v řadě, který ničím neurazí, ani nenadchne. Masakr ale předvádějí ONCOLOGY bez debat pořádný, o tom žádná. Nechte si chutnat.


sumarizace:

ONCOLOGY nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. ONCOLOGY nahráli obyčejnou brutální desku. Nic víc, nic míň

Asphyx says:

ONCOLOGY recorded an album for every maniacs who like brutal death metal. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. ONCOLOGY recorded an ordinary brutal album. Nothing more, nothing less. 


Tracklist:
01. Infinite Regress
02. Beheading of the Prophets
03. To Summon Pyriel
04. Dethronement of a Fallen Deity
05. Prelude to Oblivion
06. Ascension of the Parasite
07. Denounced to the Execration of Posterity
08. The Desolation of Hope

band:
Geoff - Vocals
Connor - Guitars, Drum Programming
Aaron - Guitars

https://oncology.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/OncologyBand/
http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/

Asphyxovy zápisky - II. - Návrat křiváka


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit. 

Návrat křiváka
"Co by sis přál k narozeninám": zeptala se mě má milá žena a očekávala pravidelnou dávku titulů CD a knih. Jenže já měl zrovna nostalgickou náladu. Ono taky, co může chtít chlápek, který má dvě krásné zdravé děti, manželku k světu, práci a vlastně všechno, co si může normální člověk přát? Pak mě osvítil duch nesvatý a já prohlásil, že křiváka. Že toho prvního, kterého jsem nosil ještě v dobách, kdy jsme se s manželkou seznamovali, mi máma pak vyhodila, protože mi už nebyl. "Jako fakt? No, mě ses v něm vždycky líbil": souhlasila má blonďatá bohyně a mě to začalo opravdu vrtat hlavou. Už jsem si představoval, že si vykračuju jako James Dean městem a všechny holky koukají, co je to za fešáka. "Hele, jako jo, ale nejsi na to už starej?": zchladila mé nadšení za několik dní máma.

 Chvíli mi mámina hláška vrtala hlavou, ale pak jsem si řekl, že kdy jindy, když ne teď. Taky jsem potkal na benzínové pumpě pár postarších motorkářů, kteří měli křiváky na sobě a hlavně... já mám pro tuhle bundu slabost. Vyhledal jsem si tak na internetu dva obchody, kdy jeden neodpovídal na mé dotazy ohledně velikostí. Celý plán dostával přesné obrysy a neodradila mě ani připomínka kamaráda z Teplic, který směle prohlásil, že tak velká kráva, ze které by mi mohli ušít křiváka, se ještě nenarodila. Chtěl jsem vyrazit 18. listopadu, pár dní před svými narozeninami. Děti měly prázdniny, spojil jsem tedy příjemné s užitečným.

 Vydali jsme se vlakem, muselo to všechno být co nejvíc jako v dávných dobách, kdy jsem si jel pro svoji první bundu. Svačiny s sebou, obě děti s dobrou náladou. A už si to svištíme do hlavního města, kde je kousek od Václavského náměstí obchod Metalshopu. Mám vytištěnou mapu, protože mám období, kdy mě technika štve a chytrý telefon je hozený někde pod hromadami papírů na mém stole. Syn se diví ožralým bezdomovcům v Plzni na nádraží. Nechápe, proč nejdou jinam. Zkuste to vysvětlit desetiletému klukovi. Malá, dcerka moje křehoulinká, druhá z dvojčat, zase nechce jít sama na záchod ve vlaku. Bojí se opilého Poláka jedoucího s lahví vodky někam na východ.

 Už u Rokycan sníme řízky od manželky, všechno vypijeme a syn se směje nějakému pánovi, co nemůže doběhnout vlak. Dělá na něj posunky. Měl bych ho asi výchovně napomenout, ale přidávám se a v podobné náladě dojedeme až na hlavní nádraží v Praze. Jdeme pěšky, mezi davy turistů až na Václavské náměstí. Vlezeme do pasáže, sejdeme po schodech a v obchodě nás přivítá slovenský prodavač. Všichni jsou zde milí, akorát nemají přesně ten druh křiváka, který jsem chtěl. Dcera pobíhá okolo, nadšená, cože to všechno metalistky nosí. Zkouší si pár věcí, ale jsme tu kvůli mě, tak má smůlu. 

 "V tejto velikosti máme z kože jen tuto bundu": říká mi prodavač, když už jsem skoro zoufalý a proklínám svoji náklonnost k dobrému jídlu a pivu. Pak uvidím velikost XXXXL a rozzáří se mi oči. "Teda tati, musíš mi slíbit, že budeš chodit v křivákovi jenom s maminkou, protože ti to neskutečně sluší": září dcerka a já opravdu musím složit slib. Jinak si prý bundu nesmím koupit a jak známo, tak tátové by se pro své dcery rozkrájeli. "Zabili sviňu, velkú sviňu a z kožy udělali tátovi bundu": pokouší se o slovenštinu syn a malá ho hned opravuje, že sviňa není kráva, ale prase. Vypadá to, že jsem našel svého druhého křiváka v životě. Padne mi jak ulitý.

 Platím, fotím ještě syna na památku s dvěma figurínami Kiss a jdu se do pasáže převlíknout. Trošku to připomíná scénu z filmu Bony a klid, jak tam tak stojím s tou igelitkou. Děti to nějak vycítí a chtějí koupit slíbený trdelník. Vyrážíme, já už v nové bundě, do pražských ulic. Nebyl jsem zde už docela dlouho, jezdím do Prahy už jen na koncerty a nebo pracovně, ale byla dovolená a tak jsem se ujal role průvodce a vyprávěl dětem všechno, co znám. Kdysi, jako malému mi dal děda knihu fotografií od Karla Plicky a tak mám vše perfektně nacvičené. Nejdřív jdeme na Orloj, koukáme po domech a malý se pořád diví, proč ve výlohách sedí tolik lidí a nechává si okusovat nohy v akváriích od rybiček. "Tam musí být ale smradu, jako když si po tělocviku s klukama sundáme boty i ponožky".

 "Tatííí, Praha je známá tím, že tady sídlí pana prezident a že tu prodávají matrjošky, viď?": snaží se mi předat nějaké informace dcera a já si říkám, že je vezmu raději do jídelny nejslavnějšího výrobce hamburgerů. Otevřeme dveře a ven nás doslova vyžene šílený smrad, mastnota a davy tlustých lidí. Radši jdeme na slíbený trdelník. Posadíme se k tomu na lavičku, což jsme samozřejmě neměli dělat. Během patnácti minut nás otravuje pět žebráků. Asi vypadám v té bundě bohatý. Pak mi křiváka pokálí holub a já uprosím jednu mladou hezkou prodavačku o ubrousky. Malá na mě přísně kouká, ona si tatínka už takhle malá hrozně hlídá a je chvilku naštvaná.

 Musíme někam, kde není tolik lidí. Vezmeme to směr Národní divadlo, ale tam zase stojíme asi deset minut na semaforech. Nejlíp je nakonec na nábřeží, kde se natáčí většina současných českých detektivek. Žádné mrtvoly, mimo několika holubů nepotkáváme a čeká nás poslední památka. Karlův most. Míjíme padesátihlavý dav asijských turistů, kteří mávají selfie tyčemi tak, že připomínají invazi nějaké armády. Synek, Asphyx junior pomáhá jedné zamilované dvojici s fotkou u zábradlí se zámky, zavěšených a "navěky" zamčených po vzoru Paříže. Původně jsem osloven já, ale nejsem schopen obrovský telefon ovládat. Zkoušíme se prodrat davem lidí po mostě, ale ve třetině to vzdáváme.

 "Tatííí, proč tu tolik lidí žebrá?": ptá se mě dcerunka a já nevím jak jí to mám vysvětlit. Sedí před námi pán se třemi psy a protože u sebe nemám už žádné peníze, tak se vymlouvám, že já bych tři psy neuživil a jdeme radši dál. Nějaká Němka hází do klobouku tisícovku. Syn si všimne, že se žebrák usmál, ihned peníze schoval a zase nasadil smutný výraz nekonečného utrpení. Za rohem potkám jednu punkerku se štěnětem bojového psa, který už teď, i přes svoji roztomilost, musí sežrat půlku krávy na posezení. Toho bych taky neuživil a slečny se budu muset jednou na koncertě zeptat (potkávám ji docela často), kolik to sype, protože by to pro jednoho fotra od rodiny mohl být třeba dobrý přivýdělek. 

 Následuje dalších pár dotazů na zaručeně thajské masáže se zakončením. Malý chce vědět, co to je to zakončení a malá tvrdí, že když jsou lidi turisti, že si musí odpočinout, tak je to prý masáž se spánkem. Už nevysvětluju nic, beru děti za ruce, rozepínám si teplem křiváka a těším se do vlaku. Nasedáme a do kupé naleze asi dvou a půl metrový chlap s vizáží dřevorubce, který pije jedno pivo za druhým. Je to dobrák, taky otec od dvou dětí, tak se dáváme do řeči, dokonce dostanu dvě piva, děti nějaké čokoládové bonbóny (Ukrajinci je mají stejně nejlepší na celém světě!). 

 Doma nás čeká manželka, děti vletí do dveří. "Mamííí, mamííí, tátovi to neskutečně sluší, nedal paníze žebrákovi a měl dvě piva..jo a ta bunda je super, říkám jí odteď křiváček!": švitoří dcera. "Tak koukám, že jste si to užili!": směje se na mě má opora, žena a milenka v jedné osobě. Kývnu souhlasně hlavou, ještě se chvilku natřásám oblečený ve svém dárku. Návrat křiváka se opravdu vydařil. Nosím ho od té doby, jak to jen jde. A vůbec mi nevadí, že nejsem podobný James Deanovi, ale spíš tomu starému motorkářovi z pumpy. Tohle je srdcová bunda, ta se jen tak neopouští.

úterý 10. ledna 2017

Recenze/review - WORMHOLE - Genesis (2016)


WORMHOLE - Genesis
CD 2016, Lacerated Enemy Records

 Začalo mě hlodat, cosi ošklivého zevnitř. Byl jsem najednou zesláblý, plný strachu a beznaděje. Mé oči ztratily svůj lesk a já, bezvěrec, se začal modlit ke všem bohům. Nepomáhalo to. Teprve až na rentgenu bylo zjištěno, že mé vnitřnosti napadl cizopasník s ostrými zuby. Teď už jen čekám, kdy vetřelec vyleze ven a roztrhá mé vnitřnosti na malé kousky. 

 WORMHOLE jsou brutálně technická, guturálně bezcitná mezinárodní kapela, která vám bude opravdu připadat jako jako nějaký obrovský červ, který se vám postupně, pomocí své bezcitné hudby, nahlodá až někam do vašeho vnitra. Prvotina  ve stylu DISGORGE, CEREBRIC TURMOIL, VULVODYNIA, a PSYCROPTIC odsýpá přesně tím způsobem, jakým to máme všichni rádi. Žádné kompromisy, přesto s temnými zákeřnými melodiemi ve skladbách, šílenstvím a slammovými pasážemi, které by mohly zaujmout i dnešní mladé posluchače. "Genesis" je od prvního tónu velmi nehumánním dílem plným té správné zběsilosti. Pořád dokola se ptám, kdy už mě deska opět rozseká na padrť?!



Podobné extrémy nejsou samozřejmě pro každého, ale uvědomme si, že realita všedních dní bývá mnohdy krutější. Dávkoval jsem si jednotlivé songy jako pijavice, kterými ještě nedávnou léčili doktoři horečnaté stavy. Líbí se mi zvuk, energie, síla, poctivost a totální zničující tlak, který z desky cítím. "Genesis" považuji za velmi povedenou prvotinu, nenudím se, podupávám si nohou a mám neodbytný pocit, že mi někdo stoji za zády se sekerou. Stačí pár úderů, několik společných chvil a budu to mít za sebou já i vetřelec, kterého mi kapela zasadila do mého těla. Texty plné vesmíru, chladných technologií a obal kreslený snad dle předlohy mých střev, dodávají všemu ještě na větší uvěřitelnosti. Slamming technical guttural death metal, který vám vyrve z těla mozek i s páteří! Skvělá morbidní práce!


sumarizace:


WORMHOLE nahráli velmi kruté, krvavé album. Pokud byste dnes hledali slamming brutal death technickou metalovou kapelu, která se nebojí pořádně říznout do masa a zároveň hraje zajímavě, pak jste tady správně. "Genesis" je albem, které bolí, je nezvykle pestré a velmi dynamické zároveň. Fanoušci stylu by měli zbystřit svoji pozornost, protože tady se odehrávají pořádně „hnusná“ hudební jatka. Tihle šílenci moc dobře vědí, jak složit dobrou skladbu. Prohrabují se hromadami mrtvol s velkým citem pro věc. Muzika je zde velmi ošklivá, šílená a připomíná záběry z vivisekce. Pokud bych měl letos někomu doporučit kapelu, která nahrála velmi dobré slamming brutal death metalové album, byli by to rozhodně WORMHOLE! Tihle patologové moc dobře vědí, jak se dělá dobrá práce. Deska, která vám shnije v přehrávačích!


Asphyx says:


WORMHOLE recorded a very cruel, bloody album. If you are looking for a slamming technical brutal death metal band that isn't scared to cut into meat and is playing interesting as well, so you're right here. "Genesis" is an album that hurts, it's unusually colourful and very dynamic at the same time. Fans of the style should sit up their attention, because here are played very “ugly” music massacre. This maniacs know very well how to compose a good song. The music here is very ugly, crazy and reminds images of autopsy. If I would recommend someone a band this year, that recorded a very good slamming brutal death metal album, it would be definitely WORMHOLE! These pathologists know very well how to do a good job. Album, that will rot in yours CD players!


Track list:
1. Nurtured In a Poisoned Womb 03:29
2. Battle Logic Disrupted 05:21
3. Symbiotic Corpse Possession 02:31
4. Automated Distress Signal 02:01
5. Geoform 187 02:02
6. Gravity Manipulation Unit 04:17
7. Genesis Chamber 02:53
8. Existence Gap 04:33

Line up:
Vocals - Calum Forrest, Duncan Bentley
Guitar - Sanil Kumar, Sanjay Kumar
Bass - Sanjay Kumar

pondělí 9. ledna 2017

Recenze/review - TEITANBLOOD - Accursed Skin (2016)


TEITANBLOOD - Accursed Skin
EP 12" vinyl, Norma Evangelium Diaboli

 Stahuje mě dolů mocná síla. Utápím se v bezmoci, nihilismu a strachu. Připadám si jako hozený do obrovského mlýnu, jehož kolo je přesně na pomezí uprostřed našeho a onoho světa. Kousky masa jsou mi trhány opět od kostí, mozek cupován postupným opracováním a má duše získává čím dál tím víc odstín černé. TEITANBLOOD vydali loni další album a není tedy divu, že je svět náhle opět temný a ošklivý.

 Kdo tyhle šílené španělské tmáře znáte, tak moc dobře víte, co od nich čekat. Jedná se znovu o pořádnou porci toho nehlučnějšího a nepřehledného death metalu, který zase připomíná vrtuli s ostrými lopatkami, která se blíží pomalu k vašemu obličeji. Před riffy není úniku, člověk je postupně pohlcován a připadá si jako zcela zbytečné NIC. Pokud máte rádi party jako PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, DIOCLETIAN, IMPETUOUS RITUAL a spoustu dalších "hlukařů", tak si rozhodně novinku "Accursed Skin" poslechněte. Tohle peklo opravdu stojí za to.


TEITANBLOOD nejsou na novince nijak noví, ani nemění svůj styl. Jedou si na té své plesnivé vlně a mnohdy mi připadají už až moc stejní. Je to zkrátka death metalový extrém, který nemusí vyhovovat každému, ale když u mě nastane ta správná nálada, mohu loňské album jen doporučit. Pokud se rádi necháváte unášet na vlnách beznaděje, odmítáte dlouhodobě světlo a vaše tvář je zachmuřena jako černý mrak, budete určitě spokojeni. Sám se rád a často v podobných záležitostech prohrabuji. Oltář smrti na konci tunelu sice už nikdy nenaleznu, ale mezi démony je také dobře, nemám pravdu? Nihilistický death metal, který útočí na ty nejskrytější temné touhy! Kult!


sumarizace:

TEITANBLOOD k nám opět zavítali na návštěvu z onoho světa. Jejich nová deska "Accursed Skin" je plná umírání, strachu, stínů, tmy i nenávisti. Pomalá, s doomovými náladami, blacková, se zákeřností, smrtící, s dynamickým sekáním. Slov by bylo možné o této desce napsat mnoho, ale nikdy by nedokázala popsat všechno zlo, které na ní nalezneme. Buďte při poslechu ve střehu! Ta hranice mezi tímto a odvráceným světem je velmi tenká a mohla by vás pohltit temnota. Na nové desce se umírá pomalu, dlouze a utrpení není ničím vykoupeno. Nezahrávejte si s temnými silami! Jsou všude kolem, koušou, pálí, stahují vás do nekonečných hlubin. Svět opět pokryl závěs z černé mlhoviny a světla se jen tak nedočkáte. Poslední zbytky naděje v dobro jsou smeteny ostrými riffy a smutek se rozkládá všude kolem jako pohozená mršina. Death metalové album, které je nakažlivé jako mor!


Asphyx says:

TEITANBLOOD arrived to us from the beyond again. The new album called "Accursed Skin" is full of dying, fear, shadows, darkness and hate. It´s slow with doom moods and black with deceit and deadly and dynamic gathering. There is a lot what can be say about this album, however nothing is able to describe how evil is it. When you listen to this album, watch out! The outline between this and the other world is very thin and you could be eaten up by the darkness. On this album the dying is slow, long and the misery can´t be redeemed. Do not flirt with the dark powers! They are everywhere around us, they bite, burn and they would take you to the darkness beyond. The world is covered by dark fog again and you are not able to see the lights. The last chances for hope are killed by sharp riffs and the sadness is all around like a carcass. Death metal album which is contagious like a plague!


tracklist:

Recenze/review - FUNEBRARUM - Exhumation Of The Ancient (2016)


FUNEBRARUM - Exhumation Of The Ancient
EP 12" vinyl, Doomentia Records

Přesný návod na kopání vašeho vlastního hrobu vám dát nemůžu. Záleží totiž na mnoha okolnostech. Pokud ale po mě budete chtít hudbu, která vám usnadní tuhle nelehkou práci, tak bych měl jeden tip. Jsou jimi američtí old school death metalisté FUNEBRARUM, kteří loni vydali 12" vinyl toho nejplesnivějšího smrtícího kovu. Rádi se ploužíte nočním hřbitovem s krumpáčem na zádech a myslí zastřenou nihilismem? Potom neváhejte a poslechněte si bezbožná slova jediné kruté pravdy. Jsme pouze těla, určená k nekonečnému utrpení. Vykoupením je jenom hudba!



Fanoušci kapely moc dobře ví, že čerpá inspiraci u starých dobrých INCANTATION, u DISMA, DEAD CONGREGATION, GRAVE, AUTOPSY, IGNIVOMOUS, DEMIGOD. FUNEBRARUM jsou členy řádu dlouhých stínů již od roku 1999 a už několikrát otiskli svojí hudbou dlaně do síně death metalové slávy. Není divu, jejich tvorba je mrtvolně přitažlivá, zahnívající. Každé kornatějící srdce pravého příznivce podsvětí musí doslova zaplesat škodolibou radostí. Máte už vykopaný svůj vlastní hrob? Že ne? Tak s chutí do toho a "Exhumation Of The Ancient" si vezměte rozhodně s sebou. Budou vám skvělými průvodci na vaší poslední cestě z tohoto světa. Vynikající prašivá záležitost!


sumarizace:

"Exhumation Of The Ancient" od amerických FUNEBRARUM je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Čtyři songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!  

Asphyx says:

"Exhumation Of The Ancient" from American FUNEBRARUM is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Four songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe.  I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!


Traсklist:
1. Draped in Silence 04:13
2. Exhumation of the Ancient 04:13
3. Abandoned Gods 07:18
4. Into Dark Domains 05:22

Line-Up:
Daryl Kahan - Vocals (1999-present)
Winslow - Bass (2015-present)
Charlie Koryn - Drums (2015-present)
Sam Osborne - Guitars (2015-present)
Yuri Kahan - Guitars (2015-present)

neděle 8. ledna 2017

Recenze/review - ARMORED SAINT - Carpe Noctum (2016)


ARMORED SAINT - Carpe Noctum
Live album 2016, Metal Blade Records

 Člověk by si měl udělat jednou za čas radost. Někdy se stává, že už kvůli práci nemám žádnou sílu. Společnost mě vyždímá tak, že si připadám jako kus hadru. Nemám chuť na ostrou extrémní hudbu a rád se uchyluji k legendám, které zklidní moji rozjitřenou mysl. ARMORED SAINT jsou pro mě jistotou, kultem, kapelou pro chvíle, kdy odpočívám. Božský hlas Johna Bushe, perfektní hráčské výkony a navíc neskutečný heavy feeling. Živák "Carpe Noctum" je přesně tím druhem alba, které bych normálně přešel bez povšimnutí. Jenže jsem měl náladu na heavy metal, na poctivou ránu z milosti. K tomu pivo, skvělou ženu a kopu dětí. Má únava byla najednou pryč a já jsem věděl, že téhle desky se jen tak nezbavím.



Jsou kapely, které to se mnou umí, pak jsou skupiny, které mám neskutečně rád a pak jsou smečky, které mi způsobují mrazení v zádech. Dnešní technika má výhodu v tom, že si s dobrou aparaturou připadáte opravdu jako na koncertě. ARMORED SAINT se do mě zařízli s energií sobě vlastní, uhranuli mě, zmrazili, roztančili, řízli a pohladili zároveň a hlavně ve mě vzbudili touhu je vidět naživo. Zvukově je album dobře ošetřeno, obal se mi také líbí, má heavy metalová vášeň pro staré poctivé ctitele žánru byla ukojena. Doporučuji prázdnou dálnici před vámi, rychlost něco kolem 130 kilometrů za hodinu a hlasitost na hranici snesitelnosti. Už se hrozně těším, až zase vyrazím s ARMORED SAINT na cesty. Nádhera pro všechny věrné fanoušky!



Asphyx says:

I have no words. An excellent album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes ARMORED SAINT! Heavy metal gods in excellent form! Wow

Tracklist:
01. Win Hands Down
02. March of the Saint
03. Stricken by Fate
04. Last Train Home
05. Mess
06. Aftermath
07. Left Hook from Right Field
08. Reign of Fire

ARMORED SAINT is:

John Bush: Vocals
Joey Vera: Bass
Phil Sandoval: Guitars
Jeff Duncan: Guitars
Gonzo Sandoval: Drums

https://www.facebook.com/thearmoredsaint
http://www.armoredsaint.com/
http://www.metalblade.com/us/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý čtvrtý - Gándhí bez jídla


Příběh sedmdesátý druhý - Gándhí bez jídla

Jmenoval se Karel a chodil s náma na panely vlastně jen občas. Miloval metal jako my, ale moc nemluvil. Nebo vlastně skoro vůbec. Sedával v koutku, vždy si dal jen jednoho lahváče, ale bylo na něm vidět, že nás má rád. Nereagoval na rádoby vtipné Prcalíkovy hlášky, ale ani nevypadal naštvanej, že si z něj občas děláme srandu. Rozmluvil jsem ho vlastně až já (kluci i holky mi říkali, že prý bych přivedl k řeči i mrtvého), na konci roku 1992. Začal jsem obligátně: "Zdar Karle, ty vole mlčenlivá, tak jak se dneska máš?" Čekal jsem, že kývne na pozdrav, zamručí a vezme si lahváče z basy, kterou jsem přávě přivezl. Ten listopadový den byl ale jiný. Konečně jsme se po těch letech poznali.

"Byl jsem včera se školou na exkurzi v masokombinátě": ozvalo se za mnou. Už jsem ani nepočítal, že by mi odpověděl. Jenže ten večer jsem zjistil, že má Karel krásně hluboký hlas, rozvážný a svým způsobem hrozně smutný. "Stál jsem vzadu, vždyť mě znáte, jsem neprůbojnej a viděl jsem, jak v míchačce na salámy běhá potkan, no a tak jsem se to snažil někomu říct, jenže nikdo mě zase neposlouchal. Pak řezník zmáčkl tlačítko start a toho potkana tam rozemleli do salámu...a já se poblil jak Alík": pokračoval a já nějak nevěděl, co tím chce říct. "No a pak jsem viděl film o Ghándím a přestal jsem jíst maso": dořekl svoji myšlenku.

Potom jsme všichni, pořád šokováni z toho, že mluví, vyslechli jeho příběh. Karel byl normální kluk ze sídliště jako my. Pil pivo, poslouchal metal. Jeho fotr patřil do skupiny ožralých debilů, který neměl po směně v továrně nic jiného na práci, než si vypít mozek a doma všechny zmlátit. Dnes by se asi dostalo našemu spolubojovníkovi nějaké pomoci, ale tenkrát v devadesátých letech měl pocit, že se narodil do pekla. Zastání neměl nikde. Proto ta zamlklost, proto ten smutný pohled. "Já sem za váma chodím kluci a holky hlavně kvůli tomu, že je na panelech klid, že se smějete, že mě tady nikdo nemlátí, neubližuje mi": vyprávěl dál a bylo na něm vidět, že má pláč na krajíčku. Pak holky vstaly, každá mu dala pusu a objala ho. Koneckonců, patřil mezi nás.

Mám od malička neskutečnou touhu po spravedlnosti. Vytáčí mě, když se ubližuje slabým, zvířatům. Tenkrát, v mé sedmnáctileté bojovnosti a síle jsem začal přemýšlet nad tím, jak Karlovi pomoc. Hodně jsme to probírali s Kačenkou. Ta mě samozřejmě vybízela k rozvaze, ke klidu. Jenže já byl bojovník. Vychovali mě tak, můj děda, starý dobrák, skaut a poctivec. Moji rodiče, kteří mi dávali často k narozeninám i vánocům knihy o tom, jak dobro nakonec zvítězí. Sebral jsem se a šel do hospody Dallas, kam chodili dělníci po práci a kde Karlův otec sedával každý den, říct mu své od plic. Stoupnul jsem si nad toho ožralu, který si nevážil toho, že má doma super syna i manželku a vylil jsem si srdce. Jen zvedl skelný zrak a začal se mi smát. Přidala se celá hospoda. Byl jsem holt naivní kluk.

Druhý den přišel Karel na panely, obličej oteklý od monoklů, modřiny po celém těle. Tentorkrát nemlčel a vztekle mi nadával. Proč se do toho všeho jako seru, že to není moje věc a co si to vlastně dovoluju se do nich montovat. Měl jsem pocit obrovské nespravedlnosti, vždyť jsem myslel všechno dobře, chtěl jsem pomoci. "Uvědomuješ si, co si způsobil? On mě vytáhl z postele, kopal do mě...to by tak nevadilo, ale pak začal mlátil mámu a ten řev, to bylo hrozný...": vzlykal. Potom vyndal sešit ze školy a začal si v té podzimní sychravé zimě dělat úkoly. Doma by ho ten debil nenechal. Měl strach a já se cítil opravdu provinile. Dal jsem mu na omluvu jednoho lahváče. Když vychladl, omluvil se mi a pustili jsme si Neuropatologa od Debustrolu. Svět byl alespoň na chvilku trošku přívětivější.

Naše touha pomoci ale nepřestala. Chodili jsme na panely s obrovskými svačinami, naše mámy se divily, kolik toho sníme, u Kačenky dokonce propadly podezření, že je těhotná. Jana, která měla doma hodně podobnou situaci, dokonce upletla Karlovi svetr. Bohužel, přes všechnu naši snahu náš kamarád chřadl. Jedl čím dál tím méně, pořád hovořil o převtělení, že se chce ztratit a znovu se narodit někde jinde, klidně jako nějaké zvíře. Začínal připomínat stín, jeho hubená vyčouhlá postava, kudrnaté vlasy, které všechny holky tolik milovaly, oči s prázdným pohledem byly pro nás až nepříjemné. Nevěděli jsme co dělat. 

Jeli jsme jednou v sobotu tradičně do Mnichova Hradiště do kulturáku na Debustrol. Měl jsem po brigádě a tak byly vstupenky a pivo v mé režii. Karla jsem pozval a opil. Seděl tam na dřevěné židli s červeným polstrováním, za závěsy z těžké látky a plakal. Objevil jsem ho, když jsem šel na záchod. "Co děláš, ty vole, to bude dobrý": snažil jsem se mu zvednout náladu. "Ne, nebude, jste všichni super, jak se o mě staráte, ale já už dál nemůžu": šeptal. "Já se snažím být jako Ghándí, já když jsem četl o těch jeho hladovkách, o tom neútočení, o nastavení tváře, o bolesti, o smutku, to je podle mě cesta, ale já už to nezvládnu": pokračoval a mě v tu chvíli došlo, že se nedá nic dělat. Trošku jsem ho sice přesvědčoval, ale věděl jsem, že v jeho stavu nemá cenu cokoliv říkat.

Nakonec se oklepal, pařil s náma, dokonce si skočil z pódia. Mezi slzami se smál a připadal nám šťastný. Aspoň na koncertě, v davu lidí, řvoucích texty, pryč od toho všeho šedivého hnusu, od jeho ubohýho fotra, od týrání, od bolesti. Prcalík, který se jinak držel stranou, přemluvil jednu místní holku, aby do Karla aspoň "trošku dělala". A on zářil. Viděl jsem před sebou Ghándího bez jídla, který alespoň na chvilku zapomněl, žil, radoval se. Spali jsme u Kačenky, my v ložnici, Karel v obýváku. Ráno bez rozloučení zmizel a večer ho našla máma oběšeného v kuchyni. Na stole ležel dopis, ve kterém se se všemi loučí, omlouvá se a pak věta, kterou nikdo mimo nás nechápal. Psal, že se konečně stal Ghándím. A že v příštím životě by chtěl být člověkem či zvířetem někde na severu o samotě v lesích.

Dozvěděli jsme se tuhle smutnou novinu skoro až po týdnu. Nebylo nám divné, že Karel dlouho nepřišel, nechodil na panely každý den. Byli jsme jako opaření. Jakoby se nám do té naší panelové oázy zakousla syrová realita sídliště. Když o tom tak zpětně přemýšlím, tak se divím, že podobných případů nebylo víc. Tvrdá dřina v továrnách, neosobní život na periférii, rodiče, kteří měli úplně jiné starosti, než duše čerstvých puberťáků a k tomu chlast. Takových kamarádů, kteří připomínali Karla, zvaného ke konci jeho dní suveréně Ghándí, jsem měl spoustu. 

Když jsme stáli před boleslavským krematoriem, kde se odehrávalo poslední Karlovo dějství na tomhle světě, drželi jsme se s kamarády za ruce. Jednak kvůli tomu, abychom jeden druhému dodávali sílu, ale hlavně jsme se nesměli dívat směrem, kde seděl otec našeho kamaráda. Očividně opilý. Vylezli jsme ven, otřeli slané tváře a šli se neskutečně opít. Dva dny jsme s Kačenkou nejedli a chtěli, aby skončil celý svět.  

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine