Když
se koukám poslední dobou kolem sebe, přijdu si už chvílemi jako nějaký
vysloužilý mimozemšťan. Třeba tuhle ve čtvrtek, to jsem ráno vstal, v tramvaji
potkal samé divné lidi, kteří neustále na něco nadávali, koukali naštvaně a
smrděli včerejší hospodou. Pak jsem se pokoušel v práci odvést nějaký ten
výkon, svědomitě a poctivě, jenže pořád mi někdo házel klacky pod nohy, tak
jsem vytvořil jen několik zcela zbytečných zpráv o ničem, za které jsem byl
pochválen.
Byl jsem nervózní, jako opravdový zelený mužíček, s hlavou plnou slizu. Mám to
tak vždycky, když se chystám na nějakou kapelu, kterou jsem už dlouho neviděl.
Ten den se totiž v našem hlavním městě odehrával death metalový dýchánek s
opravdu velmi lákavým pokrmem. My mimozemšťané sice raději menší, lokálně
zaměřené akce, ale řekněte ne, když máte zajištěný přesun z Plzně a lístek
koupený tři měsíce dopředu. Mažu domů jako zběsilý, hážu do sebe už nevím jaké
jídlo a už si to štráduju dolů z Košuteckého kopce, kde mám svoji základnu.
Klopýtám po asfaltu, rovnám si foťák, brašnu a přemýšlím, co jsem zase
zapomněl. Postávám před kostelem na Lochotíně, nasedám ke kolegovi Michalovi a
pořád si říkám, že něco není v pořádku. Jasně, už to mám, nezavolal jsem na
svoji domácí loď manželce. Činím tak a pak už jen nabíráme ostatní. Bude to asi
velké, říkám si v duchu, protože dodávka je plná k prasknutí. CARCASS
jsou asi fakt mocné lákadlo.
Obituary
A už je tu dálnice, pokec, několik SMS z práce, na které nereaguji a dělám
mrtvého mimozemšťana. Bolí mě tykadla (rozuměj moje bulvy), jak jsem celý den
zíral na monitor. Monotónní šumění kol po dálnici mě ukolébává, ale už je to
tady, konečně matka všech českých měst. Opět píšu domů, protože jinak bych
dostal vyčiněno a už se těším, až vylezu na vzduch. Hurá, jsme na místě!
Nasávám do plic vzduch a zjišťuji, že nás dnes bude, všech bytostí z planety
Death metal, opravdu hodně. S některými se zdravíme, protože jsme se už někdy v
nějakém vesmíru potkali. Vstupujeme do sportovní haly Folimanka a já si chvilku
myslím, že jsme tady špatně. Kdysi totiž, když ještě mé tělo bylo mladší, hrálo
zde turnaj ve volejbale. Ale co, koncert tady bude určitě taky dobrý. Pivo
vynechávám, nemám chuť (a je to stejně Budvar), ani se jím nechci dnes
rozptylovat. Jsem trošku vyděšený, jakoby vytažený ze svého mimozemského
undergroundu. Volám ještě na svoji loď, mé milé ratolesti totiž měly třídní
schůzku a jak známo, otec od rodiny musí také někdy vychovávat. Ale dost už
soukromých řečí, je tady taky muzika, kterou žijeme, pro kterou dýcháme, které
věříme.
Napalm Death
HEROD
hráli jako první. Předložili nám progresivně laděný sludge/core, který mě ale
popravdě vůbec nebavil. Na mě to bylo hrozně utahané, absolutně nevhodné do
velkého sálu. Podobná hudba možná lépe vynikne někde v klubu, kde je bližší
kontakt mezi fanoušky a kapelou. Takhle to vypadalo, že si tam někde v dáli
někdo jen tak preluduje a nic z toho. Z náslechů doma to nebylo úplně špatné, ale
naživo jsem je příliš neocenil.
Herod
VOIVOD
nastoupili jako druzí. Tak za tuhle chuťovku skládám všem, kdo se zasloužili o
její donášku, velkou poklonu. Pány z Quebecu jedním slovem miluju. Kapela také
velmi dobře zapadla do mého mimozemského rozpoložení. Tohle bylo něco pro mě.
Jako velký milovník alb „Killing technollogy“ (1987) a „Dimension Hatross“
(1988) i novějších desek jsem byl u vytržení. Ono vidět legendu thrashe takhle
po letech, kousek od pódia, tomu říkám zážitek. Bylo to jedním slovem
okouzlující. Nadupané songy, sci-fi tématika a padesátník Denis za mikrofonem.
Co si víc přát? Jasně, nebylo to tak ostré, jako za mlada, ale stárneme
všichni, pokud tedy zrovna „nehibernujeme“. Chvílemi jsem měl pocit, že se pro
mě vrátili od nás, z Marsu. Hudebně to byla neskutečná lahůdka,i když pár
prvních songů nebyl zvuk úplně košer. Nezbývá než jenom smeknout a říci...díky
VOIVOD.
Voivod
NAPALM DEATH a
jejich death grindová mlátička. Už to jméno, už ta historie jsou zárukou
kvality. Naživo perfektní, z desek úchvatní, přesto nejsou mojí vyloženě
srdcovou kapelou. Každopádně, v Praze výborní, dynamičtí, válcující,
masakrující, nekompromisní. Mám tyhle šílence rád v jejich death metalové
poloze, v grindové, hardcoreové i punkové mě zase tolik neberou. Ale co, bolelo
to, sekalo to a o to jde především. Kupodivu na mě zabírají spíš novější songy.
Zajímavé. Pěkné to bylo. Za moji maličkost palec nahoru. Snad jen drobnost,
příště by to chtělo méně proslovů mezi songy. I když na druhou stranu, to také
k NAPALM DEATH patří.
Napalm Death
OBITUARY mám
posazené ve svém žebříčku „osobních“ kapel hodně moc vysoko. Já tuhle
floridskou mašinu až bezmezně obdivuju. Oni byli pro mě ve čtvrtek hlavním
lákadlem. Viděni mnohokrát, nikdy mě v posledních letech nezklamali. Poslední
koncert ve Futuru v Praze výborný, čtvrteční opakování bylo matkou moudrosti a
volným pokračováním věcí předešlých (i když v absolutní mlze). Visel jsem
celý set Johnu Tardymu na rtech. My jsme si v podstatě spolu dali jeden
nekonečný duet. Hergot, to zase řezalo, jako rezavý nůž, bodnutý odněkud ze
zálohy v sychravém ránu cestou do práce. Syrové, běsnící, přesto ve své
podstatě jednoduše studené. Mám to takhle moc rád a byl jsem na vrcholu svého
death metalového blaha. Krutá byla učebnice, ze které floridští mistři
přehrávali. Masakr!
Obituary
CARCASS
byli všude uváděni jako hlavní hvězda večera. Není divu, po návratu první
klubový koncert u nás, v naší malé zemi. Britské extrémní válečníky mám rád,
ale s výhradami. Nejvíc si cením asi období okolo „Heartwork“ (1993). Zkrátka a
jednoduše, grindové pra-desky moc nemusím a poslední návratový počin mě nechal
víceméně chladným. Nic z toho mi ale nebránilo si tenhle čtvrteční zážitek plně
vychutnat. Dokonce by se dalo říct, že spoustě skladeb jsem až tady v Praze
přišel na chuť, pro mě ožily teprve, až když zazněly naživo. Zpočátku jsem sice
koukal jak vyoraná myš, chvilku mi po předešlé kapele chyběla energie, ale pak
jsem se chytil a užíval si vlastně až do konce. Koncert tedy nakonec velmi
pěkný (možná ke konci trošku protahovaný), i když OBITUARY mám v pomyslném toplistu večera přeci
jen o kousek výše.
Carcass
Zvuk mi přišel během celé
akce dobrý, s pár výhradami, ale nejednalo se o nic, co by mi dokázalo
zkazit zážitek. Trošku horší už to bylo se vzduchem. Folimanka totiž byla
narvaná k prasknutí, klimatizace nestíhala a tak jsem ke konci sotva
popadal dech. Na koncert přijelo opravdu velké množství lidí, až to bylo někdy
dole pod pódiem na obtíž. Vedle mě kupříkladu stál nějaký ruský občan, který
měl tiky a celý koncert si natáčel na takovou tu kameru, kterou máme někteří
z nás v autě. Asi trošku jiná kultura. Nechápal jsem taky neustále
procházející lidi během koncertu. Bylo tam až moc těsno a někteří se opravdu
chovali dost neurvale. To jsou ale všechno jen drobnosti, které se dají
vydržet, člověk s nimi počítá a celkově vše odsýpalo, jak má. Pochválit
musím pořadatele za snad na minutu přesné dodržování hracích časů. Jen poslední
CARCASS chvíli hledali nějaký kabel. Jinak bylo všechno (zvukově) v absolutním
pořádku.
Carcass
Michal nás všechny nakládá a
míříme na Plzeň. Už z dálky jako bych cítil, jak na mě bliká domovská loď. Ne,
neodlétal jsem nikam na jinou planetu, ale jen se rychle osprchoval a odebral
se do říše nekonečných death metalem ovlivněných snů. Myslím, že na závěr se
sluší poděkovat všem, kdo byli u toho a zasloužili se o to, aby se tahle krásná
smrtící akce uskutečnila. Bylo to maso přátelé, ale dnes v pátek to bude ještě
větší, vstával jsem v půl páté do práce. Uff. Ale zážitky zůstanou, tak co?
Skvělé to bylo.
Mr. Asphyx
Setlist CARCASS (bez
záruky):
Unfit for Human Consumption,
Buried Dreams, Incarnated Solvent Abuse, Cadaver Pouch Conveyor Systém, This
Mortal Coil, The Granulating dark Satanic Mills, Captive Bolt Pistol, Exhume to
Consume, Reek of Putrefaction, Corporal Jigsore Quandary, Keep on Rotting in
the free World, Mount of Execution, Heartwork
Všimli jste si, jak se snaží všechny doomové kapely vydávat svá alba na podzim? Není divu, když jdu ráno do práce a pod nohama se mi válí směs smogu a mlhy, vynikne jejich síla rozhodně lépe, než za jasného slunce v létě. Noví DRACONIAN jsou toho jasným důkazem. Pohybuji se sice převážně v tvrdších odnožích metalu, ale pro tyhle smutné Švédy mám odjakživa slabost a to i přes to, že používají na svých deskách ženský zpěv. Málokterý je mi totiž příjemný a neošívám se u něho. DRACONIAN letos přinášejí další porci gothicko-doomových melodií, které vycházejí odněkud z oblasti, kde se pohybují kupříkladu MY DYING BRIDE, KATATONIA, ANATHEMA, NOVEMBER´S DOOM (jen bez deathu). Hodnotit novinku lze podle mě pouze a jen pocitově. Tady se nejedná o hudbu, kterou by měli propírat kritici podle počtu zahraných riffů, ani přínosu světovému metalu.
DRACONIAN se vlastně ani nikam neposouvají, nepřinášejí vůbec nic nového, dokonce bych si troufal tvrdit, že stojí na místě jako dávno opuštěná hrobka. A víte co je nejlepší? Mě to vůbec nevadí! Naopak, jsem moc rád, že jsem dostal klasickou porci severského smutnění. A to i přesto, že některé skladby jsou opravdu hodně dlouhé a Heike zpívá v podstatě pořád stejně. Těch připomínek, otírání se o model kráska a zvíře bych našel nepřeberné množství. Jenže k tomuto stylu určitá "klišovitost" patří (ke kterému ne?). Album se totiž neskutečně dobře poslouchá. Přijde mi, že DRACONIAN mají nějaký tajný recept, jak složit skladbu, která je až magicky přitažlivá. Musím být samozřejmě správně naladěn, ale potom dochází k přenosu mezi mnou a deskou v podstatě neustále. Nejvíc jsem ocenil náladu novinky ve chvílích, kdy jsem se vrátil z umírající podzimní krajiny. Prokřehlé kosti si samy řekly o teplý čaj a dobrý doom metal.
"Sovran" je albem, na kterém se povedlo DRACONIAN zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. DRACONIAN sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Gothic doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Velmi dobré album.
Asphyx says:
"Sovran"is an album where DRACONIANset to music thedarkness. Itisslowlycreepingdeath. It got into my bloodstreamgradually, slowly. We spent longtimetogetheron the roadand it was the most excellent in thenocturnallandscape.Although DRACONIAN don'tbringanythingnew, they are original and can evoke the most essential in doom.Sadness. I don't evenreally knowwhat I'd say more. There is everything fine on the newsand I recommendit to allwho is interested inthe darkness. Gothicdoomrecord,as dark as afuneralfeast!Very goodalbum.
Kanadští death metaloví bombardéři CRYPTOPSY se letos rozhodli znovu zničit tento svět. Vyvrhli na světlo boží čtveřici skladeb, které přesně vystihují jejich podstatu. Ostré a velmi rychlé kytarové výjezdy, vynikající bicí Flo Mouniera a dnes již tradiční tlak. Bomby v podobě krkolomných riffů jsou shazovány bez varování a jakéhokoliv slitování. Od začátku až do konce je to neskutečná smršť, tsunami, které po sobě nechává jenom spoušť. Přiznám se, že na podobné běsnění musím mít náladu, ale když už přijde, mám co dělat, abych nevyrval doma dveře radostí z pantů. Někde jsem četl, že kapela bude volit díky nelegálnímu stahování raději formu několika EP, které pak uspořádá v jeden fyzický celek. Nevím, co je na tom pravdy, ale zdá se, že krátká stopáž těmto kanadským řezníkům vyhovuje. Můj přehrávač má sice občas problém, aby mu nevypadly repráky z beden, ale zase na druhou stranu, po poslechu je můj mozek natolik čistý, že si přijdu jako budhista po několika letech meditace. Za moji maličkost bych rád vyzdvihl výkon Matta McGachyho. Jestliže jsem k němu měl na minulém dlouhohrajícím a stejnojmenném albu spoustu připomínek a ne vše mi sedělo, tak letos se překonává. Některé hlasové projevy už rozhodně nejsou z tohoto světa. Album díky němu působí jako nějaká krutá a nekompromisní vendeta. Vždycky si říkám, že nic dalšího, více zlého přijít nemůže a ono přijde. Je to extrém, ale dokonale vybroušený, s perfektním syrovým zvukem a neskutečnou energií. Zajímavé je, že mi tentokrát nevadí ani chvilkové death coreové ozvěny. Možná proto, že jsou dávkovány citlivě a neruší mě. Už jste někdy zažili bombardování? Že ne? Tak letos máte možnost. Pusťte si nové EP kanadských death metalistů CRYPTOPSY a zažijete totální nekompromisní inferno. Zdá se, že kapele krátký formát alba vyhovuje. Nemám absolutně žádných připomínek. Tolik tlaku, síly, energie a nápadů narvaných do čtyřech skladeb jsem už hodně dlouho neslyšel. Nahrávka připomíná smečku hladových pitbulů, utržených ze řetězu. Kousají, cvakají čelistmi a řvou jako nějaká monstra. Stejně jako CRYPTOPSY. Brutal death metalové album, které vám utrhne hlavu i s páteří! Skvěle!
Asphyx says:
Have you everexperienced thebombing? Haven't you?Sothisis your chance.Turna newEPof Canadiandeath metalCRYPTOPSYand experiencetotallyuncompromisinginferno. It seems that this short calibre of albumsatisfies to this band. I have absolutelyno comments.So muchpressure, force, energyand ideasstuffedintofourtracksI haven't heard for long time. Recordingremindsa packof hungrypit bulls, torn off chain.They bite,chatter jaws andscreamlike amonster. AsCRYPTOPSY. Brutaldeath metalalbumthat will bite your head off! Great!
Rozhovor s českou "blast core" undergroundovou kapelou PERFECITIZEN, která letosvydala velmi zdařilé album "Corten" (recenze zde). Povídali jsme si o jeho nahrávání, o samotné tvorbě a o spoustě dalších zajímavostí.
Ave PERFECITIZEN!
Venku máte už nějakou dobu novinku „Corten“. Jak na ní reagují fanoušci? Jaké
máte ohlasy, recenze, zpětnou vazbu? Osobně jsem nadšen, ale ne každý je
takovéto muzice nakloněn. Setkali jste se už i s nějakým kritickým názorem?
Jarda: Ahoj, díky moc za otázky a prostor, který nám věnuješ! Náš
druhý materiál je už nějaký pátek venku, ale reakce se objevují o trochu
pomaleji, než tomu bylo u našeho debutu "Through". Ten byl velmi
vřele přijat recenzenty, ale hlavně fanoušky, jak tady v Čechách, tak i v
zahraničí. Otevřelo nám to dveře na ty nejzajímavější a opravdu velké
festivaly. Během jednoho roku jsme hráli na Fekál Party, Obscene Extreme,
Brutal Assault,... Pochopitelně takto přijaté první CD vybudovalo vysoká
očekávání "Tak co podaří se jim udržet si tu laťku, nebo byl debut jen
náhoda?" Je super, že jsi naší novinkou nadšen! Podobnou reakci získáváme
ze všech stran ;-)
V
sobotu 10. října jste album pokřtili. Chvíli před uskutečněním koncertu
oznámili GIGAN, kteří měli vystupovat jako headliner večera, že z důvodu nemoci
nepřijedou. To musel být pro vás šok. Nesháněli jste nějakou jinou „slavnou“
kapelu? Jak nakonec křest dopadl? A proč jste vlastně křtili novinku tak dlouho
po vydání?
Olda: Proč zrovna 10.10? Od vydání desky jsme měli před sebou jen dva
koncerty - Fekal Party a tento koncert. Na Fekálce by to bylo děsně pozérský a
o ničem, takže padlo rozhodnutí, že na dalším koncíku to spácháme. Samozřejmě
nás mrzelo, že Gigan zrušili tour, ale víc mě osobně mrzelo, že jsem neuviděl po
letech své přátelé z kapely SYK a neměl možnost s nimi pokecat. Žádnou slavnou
kapelu jsme nehledali a celý křest jsme pojali netradičně. Před pódiem se
nestálo, ale sedělo na lavičkách, byla tombola a každý návštěvník dostal panáka
Jamesonu a spoustu CD a triček od L´Inphantile Collective, my jsme odehráli
koncert v civilu a taktéž vsedě, kdy jsme prokládali jednotlivé songy
pikantními příběhy ze zákulisí kapely. CD nám též nepokřtil nikdo slavný, ale
bubeník z kapely Fall Into Misery a můj dlouholetý přítel Marek Chytil (kterého
jsem tím vyloženě zaskočil) a aby toho nebylo málo - ne, nekřtili jsme chlastem
ale obyčejnou, čistou neperlivou vodou protože muzika Perfecitizen je pro čisté
otevřené palice. A tak to mělo být a tak se také stalo. Byl to parádní večírek!
Už druhé album jste vydali u L´Inphatile
Collective. Proč právě tento label a jak jste s ním spokojeni? Prodávají se
alba? V dnešní době už není po takto extrémní hudbě takový hlad a tak je hodně
důležité, aby label propagoval kapelu i mimo naší zemi? Jak jste na tom vy?
Máte nějaké odezvy i ze zahraničí?
Jarda: S Ossiem se známe strašně dlouho. Jak v kapele, tak i vše okolo by
mělo fungovat na přátelské a důvěryhodné úrovni. Muzika je hlavně o radosti a
zábavě. Od toho se všechno odvíjí. Nevím jestli je menší hlad po tvrdých
odnožích metalu, ale přijde mi, že se scéna zbytečně segmentuje a specializuje.
Chybí mi tu trocha otevřenosti a tolerance mezi jednotlivými subžánry. Prodeje
nosičů prošly turbulentním obdobím. Kdysi dominující CDčka teď musí bojovat s
on-line prodejem, streamingem, s renesancí vinylu i audiokazet (což je
momentálně víc úlet, než návrat formátu, ale kdo ví?). Velké kapely žijí z
koncertů a merchandise, shlédnutí na YouTube,... Prodej hudby už dávno není ten
hlavní zdroj financí. Což defacto opětovně startuje underground jako prostředí
mimo hlavní proudy ;-) My jako underground v undergroundu, nejsme a ani
nemůžeme být odkázáni na prodej našich CDček. Nelze asi říci, že je cestou, při
klesající poptávce, více tlačit na propagaci, marketing a tím pádem i na
výdaje. To je cesta do pekla, ve kterém se teď začínají motat korporace ;-) Je
to o hledání nových cest, jak o sobě dát vědět. A můžu říci, že společně s
L'Infantile Collective došlo k souznění ;-) Proběhlo i několik koncertů v
Německu, na Slovensku a asi největším zahraničním zážitkem byl Neurotic
DeathFest v holandském Tilburgu!
Když o vás někde
čtu, tak mají všichni trošku problém vás někam zařadit. Lidé mají rádi různé
škatulky a s vámi je poměrně problém. Někdo o vás píše jako o deathové kapele,
jiný jako death/grindové, slyšel jsem i označení blast core. Ono je to v závěru
asi jedno, ale jak bys vaši hudbu nazval ty, jako tvůrce?
Olda: Hrajem metal. Takto jednoduše. Když už někomu nestačí takové
označení naší muziky, tak jsme si sami sobě si vymysleli škatulku - blast core.
Feel free použít kterýkoli z těchto dvou označení. Grind to není, bo je to moc
arytmický a barevný a já vokálově používám grindové prvky jen jako doplněk a ne
jako hlavní linku. Death to také není, protože s námi se v potoku hnijících
mrtvol brodit nebudeš...Samozřejmě se fantazii meze nekladou a když někdo nás
zařadí do post-apokalypticko-cossover-jungle-tekkna s příměsí ambientního bdsm
fitness black metalu...why not :)
Jakým způsobem vlastně vznikal nový
materiál? Album jste vydali po „klasických“ dvou letech. Zajímá mě, zde
skládáte průběžně nebo přijdete jednou do studia a namlátíte to tam. Kdo je
hlavním autorem hudby? Jak probíhá samotný proces skládání?
Tomáš: Po tom, co vylezla na světlo minulá deska Through, jsme si dali od
skládání trochu oddych s tím, že se budeme věnovat koncertování - toho roku se
povedla spousta zajímavých festivalů a koncertů, takže byl čas si užít a
odpočinout od klikání myší a dřiny ve zkušebně. Corten tedy začal vznikat asi
až po roce.
Systém skládání se od předchozí desky příliš nezměnil, jenom mi
došly riffy nad 320 BPM a museli jsme zpomalit :-) Většinou nosím z domova
patterny a kytarové motivy, což je obvykle nestrukturovaná hmota, ze které na
zkouškách s Jardou spřádáme instrumentální tracky kolem 3 minut. Představuji si
to jako hrubou stavbu: už je jasný tvar, rozměry a technická skladba, ale ještě
ne jakou to bude posluchači přinášet náladu a dojem. O čem ta píseň vlastně
bude.
Nakonec tomu Olda dodá vokální linku a texty, čímž z toho udělá
song - výsledek je vlastně překvapení i pro nás, protože až do studia nevíme,
co tam Olda má vymyšlené. Vlastně se někdy divím, že naše skladby víceméně drží
pohromadě, když fungujeme tak decentralizovaně a na úplném počátku skládacího
procesu chybí jasná vize - ta se utváří později, samovolně.
Osobně se mi
hrozně moc líbí zvuk desky. Jakoby se nás snažily zničit nějaké hodně naštvané
stroje. Kdo album míchal, „masteroval“ a kdo všechno do soundu mluvil? Kde jste
vlastně nahrávali?
Olda: Bicí se nahrávali v allmighty studiu Davos ve Vyškově pod taktovkou
mocného Otyna, kytary a basu sázel Tomáš u sebe doma. Electra byla složena v
Brně (Izwa) a v Mexiku (Hjalli). Následně jsme veškeré stopy donesli do
Olomouce za Davidem Spilkou (DS studio), kde jsem nazpíval své linky. Po mixu a
masteringu v témže studiu vznikl finální produkt dnes známý jako
“Corten”. David je neskutečný profík, pracovat s ním je radost. Zajímavé na
Davidovi Spilkovi je to, že my jsme jeho jediný blastcorový projekt. On neví
jak to má znít. Ale rozumí tónům, má fantastický cit pro melodii a
zvukovou celistvost a právě tento faktor je cítit z jeho práce s materiálem
Perfecitizen. David se vždy snaží vyjít nám vstříc a maximum svého talentu
využívá k tomu, aby do materiálu dostal přesně to, co tam chceme my -
muzikanti. Top spokojenost a pokud bude další materiál, tak nebudu váhat a opět
navrhnu stejný postup. V Perfecitizen je super to, že nemáme leadera. Všichni
kecáme do všeho a jinak to nebylo ani tady. Samozřejmě každý se zaměřil na svůj
nástroj, protože mu nejvíc rozumí, ale komentovalo se naprosto vše a všemi.
Už na prvním
albu „Through“ jste měli zajímavý obal. Na novince je podle mě ještě lepší. Kdo
je jeho autorem a musím se i zeptat, co že má vlastně znázorňovat? Mně se totiž
podvědomě hrozně líbí, ale pořád nevím, co si s ním „počít“. Kamarád dokonce
mluvil o tom, že pokud by ho měl mít doma v pokoji jako plakát, že by se v noci
proměnil ve Fredyho Kruegera.
Jarda: Grafiku okolo kapely mám na starost já. Pokud se budeme bavit o obalech
našich nahrávek, jak u Proma tak u Through, tak i u novinky Corten, vždy je na
počátku vize. Jde nám o to, aby hudba, texty i grafika, vše aby to sedělo
dohromady. Konkrétně obal Corten je glitch našich obličejů. Nejprve vznikla
myšlenka o čem ten materiál bude. Následně vznikly texty a tím pádem i témata,
pro jednotlivé stránky bookletu. No a pak už "jen" focení v ateliéru
a následně desítky hodin strávených u Photoshopu ;-)
Na vašem webu www.perfecitizen.com jsou k dispozici i texty z nového alba.
Osobně je považuji za velmi zdařilé, líbí se mi, že mají nějaký motiv, cíl,
námět a postrádají takový ten český maloměšťácký pohled. Kdo je jejich autorem
a o čem pojednávají? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak pro mě by bylo hrozně
těžké napsat „verše“, které by měly hlavu a patu a ještě sedly do muziky. Jakým
způsobem vlastně texty vznikají a kde berete inspiraci?
Olda: Moc děkuju za slova chvály a máš
bludišťáka za to, že sis udělal čas na jejich prostudování! Texty skládám sám
stejně tak jako vokálové linky. Texty vznikají dlouho, složitě, křičím u toho,
trhám si zbytky vlasů, nadávám a jsem fakt hodně sprostý, často naprosto
rezignuju a v duchu si říkám “panebože zabij mě, hned mě zabij prosím než dojdu
k další pasáži” a občas jen tupě civím na papír a připadám si děsně
netalentovaný, primitivní a úplně dementní zatímco můj vnitřní svět anihiluje
Jardův šroťák a Tomášova osmistrunka...protože se na ten chaos, co Tomáš a
Jarda skládají, dost těžce vymýšlí nejen vokálové linky, ale i texty a vůbec
pasuje nějaká myšlenka která udrží jednotný náboj,emoci, tvar a obsah. Nakonec,
slovo za slovem, věta za větou, se mi daří otisknout můj vlastní vnitřní svět a
mou duši do celého toho pekla, propojím nepropojitelné, dám stroji dech, dotknu
se šestým prstem druhé strany, ovládnu chaos a vytvořím příběh. Vytvořím svět
plný pocitů, myšlenek, jinotajů, agrese, magie, hněvu, soucitu, lítosti,
pochopení, tolerance, osvícení.Nakonec vytvořím texty, které když si někdo
pouze přečte, aniž by slyšel hudbu, tak by v něm měli zanechat stopu. Stopu
neklidu. Vytvořím svět Perfecitizena. A celé to vykřičím do světa za
využitím veškerých vokálových poloh, které jsem se za těch 15 let, co se deathgrindovému
zpěvu věnuji, naučil.
V jednom
rozhovoru jste zmínili, že byste ocenili nějakého dobrého DJ, který by vám
pomohl se samply, případně vás doplnil při živých vystoupeních. Jak to dopadlo?
Sehnali jste někoho takového? Nebo sháníte dál? A kdo vlastně tvořil samply na
novinku?
Tomáš: Ono asi není jednoduché najít člověka, který umí elektro a
zároveň je fanda do extrémního metalu. (Nebo se pletu?) Nikoho vhodného jsme
nenašli, nakonec tedy živě hrajeme podle předem poskládané linky, poskládané ze
samplů ze studia. Shánění živého DJe jsme taky zastavili, protože jsme si
uvědomili, že nám vyhovuje méně početná kapela o lichém počtu hráčů - umožňuje
to využívat demokratický systém rozhodování, který u nás funguje. :-)
Samply na Corten pro nás udělali Izwa a Hjalli (ex kytarista z
finální sestavy Alienation Mental).
Minulá deska
byla protkaná různými intry a mezihrami. Těch na novince ubylo nebo se spíš
skoro „vytratily“. Proč vlastně? Přiznám se, že mě to vyhovuje, ale zase na
druhou stranu, bylo to svým způsobem zajímavé. Takhle má ale „Corten“ o hodně
větší tlak. Není čas na odpočinek.
Olda: Elektra jsou součástí naší tvorby a vždy budou. Oddělují jednotlivé úseky
(Corten), dávají posluchači prostor vstřebat skladby (Through), připravují
posluchače na další přísun hudby a vytvářejí unikátní atmosféru. Při tvorbě
materiálu není nic fixně stanoveno. Vše se podřizuje jen finálnímu celku. Na
Through toho bylo víc, nyní, při kratší stopáži celé desky Corten, se toho
použilo méně ale ne, protože toho mělo být méně, ale protože to tak prostě
dopadlo. Jak DJ Izwa tak DJ Hjalli patří obrovské díky za parádní práci a
doufám, že na další desce vznikne opět něco po elektrostránce výjimečného.
Pokud bych měl
něco na vašem novém albu kritizovat, tak snad jen to, že není příliš dlouhé.
Něco málo přes 23 minut opravdu není příliš. Nabízí se tedy zákeřná otázka.
Proč je nahrávka tak krátká?
Jarda: Když jsme dávali ten materiál dohromady, tak jsme samozřejmě řešili i
počet songů a celkovou délku nahrávky. Takhle to z nás ale přirozeně vylezlo.
Kdybych se na to měl podívat svou optikou, tak já osobně poslouchám právě
podobně dlouhé nahrávky. Pokud je deska delší, většinou jí nedoposlouchám. Čím
dál tím více lidí konzumuje hudbu pomocí online stream služeb jako je Spotify,
AppleMusic, LastFM, SoundCloud, BandCamp,... Lidé si tvoří vlastní playlisty.
Chtěli jsme předat posluchačům komplexní ucelený materiál a nechtěli jsme tam
nic na sílu přidávat. A upřímně řečeno, na té stopáži 23:23 je not víc než
najdeš na lecjaké dlouhohrající desce :-)
Když se podívám
na váš profil bandzone, nejste zrovna smečkou, která by to přeháněla s
koncertováním. Co je toho příčinou? Já si pořád myslím, že i v dnešní době
„lenosti“ fanoušků a stahování muziky je živé vystoupení právě tím, co posluchačům
kapelu představí nejvíc. Mají navíc „osobní“ zážitek, případně si koupí CD. Je
to sice obrovská řehole a vyžaduje to hodně síly, ale přiznám se, že vás nikde
není moc vidět.
Olda: Co se týče koncertování tak u nás nedošlo k žádné změně. Stačí napsat na
profil, do zpráv, na email... a pokud budeme mít čas vždy se domluvíme. Před
rokem jsem se rozhodl nastoupit dálkově na výšku takže každých 14 dní mám
zabitý víkend a pak taky zkouškové období mě vždy časově ničí...takže tím
rušivým elementem mohu být já, ale vše záleží na vzdálenosti od Uherského
Hradiště (kde mám školu) a místem konání akce. Už několikrát jsem jel z
Hradiště přímo na akci a vše dopadlo tak jak mělo. Rádi koncertujeme a
potkáváme se s lidmi jak na pódiu, tak pod ním, takže no stress, když budete
chtít, aby vám Perfe zahráli k poslechu a tanci - dejte vědět .)
Už jsem se
zmiňoval o propagaci v zahraničí. Neláká vás to vyrazit představit vaši muziku
na nějaký koncert, případně festival? U nás zase tolik moc kapel, které by
hrály i venku není a já myslím, že byste to tam pořádně rozsekali. Otázka tedy
zní. Máte ambice prorazit i v zahraničí? Neláká vás třeba i vydat desku ještě
jednou ve spolupráci s nějakým zahraničním labelem?
Olda: Koncerty v zahraničí - jednoznačně ano! Vysněný koncert?
“Maryland death fest”, “70.000 tons of metal” a kterýkoli mimorepublikový OEF.
Prorážet nic nechceme, chceme si jen zahrát v zahraničí a pochytat trochu
atmosféry mimo naši republiku a v neposlední řadě reprezentovat českou
republiku na zahraničních pódiích. Zahraniční label? My už přece pod jedním
jsme - L´Inphantile Collective to je přece francouzsky ne?
Pamatuji si vás
ještě z ALIENATION MENTAL, kde jste do toho mlátili v rytmu grindu. Jak to
vůbec s touhle kapelou vypadá? Je definitivně u ledu? Nebo chystáte dnes tolik
obvyklý comeback? Jsem asi nějak mimo, ale proč vlastně tahle kapela skončila?
Jarda: Alienation Mental je mrtev, ať žije Perfecitizen! v AM jsme tak dlouho
přešlapovali na jednom místě až to vlastně odumřelo. Nemělo už moc cenu snažit
se to oživovat. Ta kapela se na celosvětové scéně nějak zapsala, hlavně okolo
roku 2002 až 2005, následné období pak mělo pomalu klesající tendenci a
personální změny a nedostatečná energie přetavit nápady do dalších desek.
Mně se na vaší
muzice hrozně líbí, že ji děláte po svém. Mojí doménou je starý death metal,
ale když si dám vaší desku do hlavy, jsem rozsekanej jako karbanátek. Ve vaší
tvorbě se dá nalézt spousta různých vlivů, od již zmíněného death metalu, přes
core věci, různé grindové chvilky apod. Jak se s tímhle „chaosem“ vyrovnávají
fanoušci? Trošku mi přijde ta naše česká zemička zaprděná a ne příliš otevřená
novým věcem. Jak na vás vlastně reagují návštěvníci na koncertech? Když před
vámi hrají dvě grindovky, pak old school death metal a nakonec vy, tak z toho
musí být lidi docela na větvi. Zpětná reakce je pro kapelu hrozně důležitá.
Jaká je ta na vás?
Olda: “Ty vole to je nářez”. To je asi nejčastější reakce kterou po koncíku
slyšíme. Myslím že česká republika se v metalu vyzná, takže dokáže ocenit
kvalitu a zároveň nevítá s otevřenou náručí kdejakou cypovinu. Často se setkáme
s názorem “ já grind neposlouchám, ale to co děláte je super” - taková reakce
je otevřená, férová a my jsme moc rádi, když někoho ten náš psychosvět zaujme. Hlavně
protože muziku tvoříme pro sebe. Bavíme se tím co hrajeme. Je to náš koníček a
věnujeme mu svůj volný čas. Takže když naše zábava přijde někomu zábavná - je
to super. Před kým a po kom hrajeme na koncertě nás moc netankuje. My hrajeme.
Jak nejlíp to umíme v ten konkrétní okamžik. Tím to začíná a tím to i končí.
Když se kouknu
na všechny věci okolo PERFECITIZEN, jako je web, grafika, přístup apod., tak
přede mnou stojí kapela, která se tomu všemu věnuje snad víc než kde jaká profi
smečka. Musí to zabírat neskutečného času. Nedá mi to a musím se zeptat. Jak to
všechno zvládáte? A co na to rodina, manželky, družky, partnerky? Nejste už
žádný mladí rybízci a je cítit, že to myslíte vážně, ale někdy to musí být asi
nářez, co?
Jarda: To jsme moc rádi, že to na tebe tak působí! Vše řešíme svépomocí. Hudbu
a to jak skládáme už jsme probrali, dotkli jsme se trochu i obalů. Zjednodušeně
řečeno: veškerá grafika a komunikace na sociálních sítích jde za mnou, web a
hudební technikálie (příprava tempotracků/metronomu, domácí nahrávky) to jde za
Tomášem. Olda řeší to jak má kapela vystupovat na venek, ať už zmiňované texty,
tak ale i image atd. Já i Olda máme rodiny a děti, Tomáš má dlouhodobý vztah.
Snažíme se držet pravidla work life ballance 888 (8hodin spánek, 8 hodin páce,
8 hodin soukromý čas) ale realita je daleko hektičtější :-) defacto je ta 888
nereálná :D Děláme to jak nejlépe umíme, ale je to především o naplnění
osobních hudebních vizí, než o snaze stát se “velkou” profi kapelou.
Na závěr bych si
dovolil jednu obligátní a přesto důležitou otázku. Co chystají PERFECITIZEN na
podzim a zimu? Co koncerty? Kde vás budeme moci vidět v nejbližší době?
Tomáš: Zatím to vypadá na pohodový podzim, rýsuje se pár komornějších klubových
akcí po ČR. Mimo koncerty bychom rádi přes zimu zase začali pracovat na novém
materiálu, za další dva roky se Corten všem dávno ohraje a chceme zase mít s
čím přispět do české UG scény.
Děkuji za
rozhovor a přeji vaší kapele, ať jí fanoušci utrhají ruce při koupi CD a ať
máte samé vyprodané kluby.
My moc děkujeme za zájem a prostor! Sledujte http://www.perfecitizen.com/ a naše profily na sociálních sítích, jo a uvidíme se na
koncertě ;-)
