DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 4. listopadu 2015

Interview PERFECITIZEN - We're underground in underground!


Interview with Czech "blast core" underground band PERFECITIZEN, which released very good album "Corten" this year (review is here). 

Translate by Markéta.

Ave PERFECITIZEN! Your album “Corten” has been published for a while now. How do fans react? How are reviews, public acceptance and feed-back? I´m personally ecstatic, however I know that not everyone likes this type of music. Have you received a critical review already?

Jarda: Hi, thank you for the questions and space you give us! Our second album has been published for a while, however reactions and reviews are showing slowly than with the first album “Through”. That album was very well accepted by reviewers and most of all by fans – from the Czech Republic or abroad. Thanks to this we were able to go on some amazing and very big festivals. During one year we played on Fekál Párty, Obscene Extreme, Brutal Assault … Naturally the acceptance of the first album has build-up big expectations. “Will the next album be great also, or the first one was just an accident?” We are glad that you are that happy about our new album! We actually received this kind of review from a lot of people.

On October 10th on Saturday you baptized the album. The band GIGAN which supposed to be the main headliner of the evening inform a few “minutes” before the concert that they were not able to went because of an illness. That must have been a shock for you. Did you try to search for another “famous” band? How the concert and the album baptism did went? And why did you baptize the album so long after publishing it?

Olda: Why did we do it on 10.10.2015? Since we have published our album we had just two concerts – Fekal Party and this concert. If we did it on Fekál Party, it would be posing and it would make no sense and that was why we had decided to do it on our next concert. Of course we were disappointed that the Gigan were not able to come, however the biggest disappointment for me was that I didn´t see my friends from band SYK and I was not able to speak to them. We didn´t search for another band and the whole party was very unusual. You were not able to stand below the stage but people sat on benches. It was amazing and every single visitor got a shot of Jameson and a lot of Albums and T-shirts by L´lnphantile Collective. We played our concert in plain clothes and on chairs. We did also tell a lot of backstage stories during breaks. Our album was not baptized by someone famous. My friend Marek Chytil a drummer from the band Fall Into Misery (he was in pure shock when I told him)  did the honor. Moreover we didn´t baptized with champagne but with a clear pure water because music of the Perfecitizen is only for people with clear and open mind. This is how it was supposed to be and it was an amazing party!


This is the second album you have published with L´lnphatile Collective. Why this label and how do you feel about it? Do your albums sell? Nowadays this kind of music is not the most wanted. Is it important for labels to advertise the band abroad also? How about you? Do you have any reviews from people abroad?

Jarda: We have known Ossie for a very long time now. We think that everything should be like a friendship and you should trust the others in the band. Music is about fun and happiness and everything should relate to this. I´m not sure if people like this type of music less, however I fell that this scene is getting more and more segmented which is unnecessary. I do miss some openness and tolerance among subgenres. I think that selling of albums has been through some turbulence period. Cds were a very big hit one time and now they have to fight up with online sells, streaming with renaissance of vinyl and audiocassettes (which is so crazy, more than return of format but who knows). Big band live from concerts, merchandises, YouTube watching,… The selling of music is not at all the main source of money nowadays. This actually makes underground go again as a side stream. :)) We are like an underground in the underground and that´s why we are not capable of selling our CDs and think that we are going to keep up just with this. Well, there is some possibilities like propagation, marketing, however that means you have to pay more for this and it´s not the one possibility at all. That´s actually the road to the Hell and corporations are swimming in this nowadays. You should search for another way how to get people to know your music better. I´m glad to say that with L´Infantile Collective we have reached the harmony. J We did a few concerts in Germany, in Slovakia and probably the biggest experience was in Dutch Neurotic DeathFest in Tilburg.


Whenever I read about you guys the writers always have problems about the definition of your music. They try to define you but it´s very problematic. For someone you are a death band, for others you are death/grind band and I have heard a definition of your band as a blast core band. I think it really doesn´t matter, however how would you name your music as a founder?

Our band play metal. That´s it. If someone think that it´s not enough, we have a definition: blast core. Feel free to use any of those two definition. We don’t play the grind because it´s too arrhythmic and colorful and for me I vocally use grind pieces just to fill it in, however it´s not our main stream. We don´t play the death because you are not going to walk inside of a brook full of old and septic death bodies with us and our music.  Of course there is a space for fantasy and when someone thinks we are post-apocalyptic-cossover-jungle-tekkna with a mixture of bdsm fitness black metal…why not :))

How do you actually compose your songs? Your album was published after “classic” two years. I´m interested if you compose parallel or you just go to the studio and smash it there. Who is the main leader and the main composer of your music? How is the process of composing go?

Tomáš: After our first album Through we had some rest from composing because we wanted to take some more credit to concerts and do them well. There was a few great festivals and concerts during that year so there was a lot of time to enjoy and relax from mouse clicking and studio work. Corten has started to become a thing after a year.
 
The composing was not very different since the first album and we just lost riffs above 320 BPM and we had to slow down a little bit. I usually bring patterns and guitar motives which are not structured and during trials we do instrumental tracks around 3 minutes with Jarda. I imagine it as a raw building: you have the shape of it and the technical song, however you don´t know how is a listener going to feel about that. You just don´t know about what the song is going to be.

In the end there is Olda who add vocal line and lyrics which makes this raw thing a song – the final product is actually a surprise for us also because we don´t really know what Olda made up before we go to the studio. Sometimes I´m surprised that our songs are able to stick together, because we work so differently and decentralized. In the beginning we don´t have a vision – it happens later, by itself.


I personally really like the sound of your album. I feel like some very angry machines were trying to kill us.  Who was the bartender of this album, who “mastered” and who else did something about the sound? Where did you guys recorded?

Olda: We recorded the drums in almighty studio Davos in Vyškov and the main leader was Otyn, guitars and base did Tomáš in his house. Electra was composed in Brno (Izwa) and in Mexiko (Hjalli). After that we took those samples to Olomouc to David Spilka (DS studio) and I did my lines. After the mix and mastering in the same studio the final product was born known as “Corten”. David is an unbelievable professional, we were more that happy to work with him. What´s interesting about him is that we are the only blastcore project of his. He is not sure how is it supposed to sound. However he understands tones, he has a fantastic sense of melody and sound integrity and you can feel those factors when he works with Perfecitizen material. He always tries to meet halfway with us and he uses the maximum of his talent to make our music exactly how the musicians – we- want it. Top satisfaction for me and if there is going to be another material I would suggest the same action. What I like about Perfectitizen is that there is no main leader. We all say what we need and we worked together, otherwise the album wouldn´t be here. Naturally, everyone focused on their own instrument, however we commented absolutely everything with everyone.

Your first album “Through” has an interesting cover. The second album has even better cover I would say. I have to ask who is the author of this cover and what is it supposed to symbolize? I really like it, however I´m not sure how to deal with it. My friend told me that if he had it in his room as a poster he would think that it would change into Fredy Krueger.

Jarda: The graphics of our band is my job. If we talk about covers of our albums (with Prom, Through and Corten) there is an vision in the beginning. We want to make everything fit – music, lyrics and graphics. The Corten album cover is a glitch from our faces. Firstly there was an idea of what this material is going to be about. Then we did lyrics and with them there was themes for each page of the booklet. And finally there was “just” a photoshoot in atelier and a lot of hours spent in front of a PC with Photoshop. :))




You have your new album lyrics on your website www.perfecitizen.com. I personally think they are pretty good I especially like that they have some motive, aim, theme and they lack a Czech petit bourgeois point of view. Who is the author of the lyrics and what is the theme of them? As more as I want to I´m not able to write “rhymes” which would make sense and moreover fit to the music. How do you write those lyrics and where do you take an inspiration?

Olda: Thank you so much for this praise and you should receive some kind of an award for taking some time to study them. I make lyrics the same as the vocal lines. Writing of lyrics is very long process and my back hurts during it, I pull the rest of my hair out, I swear and I´m vulgar. Sometimes I just give up and say for myself “God, just kill me now, please before I had to go to another passage” and sometimes I just stare on the paper and I feel so untalented, primitive and absolutely dement while my inside world is annihilated by Jarda´s šroťák and Tomáš´s osmistrunka….because it´s very difficult to compose vocal lines or lyrics about some idea and hold it together with energy and emotions on Tomáš´s and Jarda´s music. Finally word after word I´m able to put it together and make my own inside world and my soul appear in the hell and I mix the unmixable, I give a breath to a machine, I touch the other side with my sixth finger, I control the chaos and I made a story.  I made up the world full of emotion, thoughts, allegories, aggression, magic, anger, mercy, pity, understanding, tolerance and enlightenment. In the end I have lyrics which should leave you with some kind of a message when you read them without hearing the music. The message of restlessness. I made the world of Perfecitizen. I scream this message to the world by using all of the vocal places which I have learnt during those 15 years of deathgrind singings.  

There was an interview and you guys said that you would use some good DJ who would help you with samples or who will help you during your live concerts. How did that go? Did you get someone like that? Or you just look for someone? Who actually did the samples on your new album?

Tomáš: It´s very difficult to find someone who know how to do electro and at the same time is a fan of extreme metal. (Am I right?) We haven´t found anyone yet so we play at live concerts by previously composed line when we made it before in the studio with samples. We have actually stopped the search for some DJ because we realized that we more like less people in the band with an odd number of members – that´s how is possible to hold the band together when we do things like voting which works with us.

And who did the samples for Corten album? Izwa and Hjalli (ex-guitarist from final members of Alienation Mental.


The last album was full of intros and intermezzos, however not so much in the new album. Why exactly? To be honest I like it more, on the other hand it was interesting in some way. I think that “Corten” has more pressure. There is no time for a rest.

Olda: Electros are part of our work and they always will be. They separate parts (Corten), they add some more space for listeners to get the song (Through), they prepare listeners for the next sounds of our music and they made the unique atmosphere. When we do the material there is no straight line to do it. We submit everything due to the final product. There was more of it on Through album and now on the Corten album which has shorter footage there is less of it, however it´s not like that because there was not enough material but because it just happened to be like that. We have to say a big thank you to DJ Izwa and DJ Hjalii for their amazing work and I believe that a next album will be again something special in case of the electro side.

If someone had to criticize our album I think they would criticized the length. There is just something about 23minutes which is not so much. So my question is simple – Why is your album so short?

Jarda: When we were doing this album we talked about the number of songs and the whole length of the album. However, this is how we did it and it just happened to be like that. Me personally I listen more to album which has the same length as ours. If the album is longer I probably wouldn´t listen it. More and more people consume music through online streams such as Spotify, AppleMusic, LastFM, SoundCloud, BandCamp etc. People do their own playlists. We wanted to give listeners the whole complete material and we didn´t want to add anything unnecessary. Honestly the footage of 23:23 minutes is more than you can find on long play discs. :))


When I look on your bandzone profile I feel that you are not a band which would do a lot of concerts. Why is that? I think that nowadays people are lazy and they download music online so I think that concerts are the way how to introduce your music to the fans. There is also the “personal” experience and they can buy your CD on the concerts. I know that it´s a big deal and it´s not easy to organize, however I fell that there is not enough places to see you.

Olda: In case of concerts there is no change. People can just write on our profile, to messages, on email,… and if we have a time there is no problem. A year ago I decided to go on an Univerzity so I have to be at school on every second weekend and the examinations are important and they kill my time. So it´s possible that the main problem could be me sometimes, however it depends on the distance from Uherské Hradiště (where I study) and the place where the concert is. There were few times when I drove from Hradiště to a concert and everything was great. We like concerts and meeting people on the stage or bellow it so there is no stress. If you want Perfe to play you for listen and for dance, just let us know :)

I´ve already talked about propagation abroad. Do you want to show your music abroad on some concerts or festivals? There is not enough bands who would play abroad and I think that you would do it great. My question is: Do you have some ambition to play abroad? Do you want to publish an album again and with some abroad label?

Olda: Concerts abroad – absolutely yes! Concert we dream about? “Maryland death fest”, “70.000 tons of metal” and others abroad OEF. We don´t want to be famous and big abroad, we just want to play abroad and catch the atmosphere beyond the Czech Republic boards. And last but not least we want to represeto represent the Czech Republic on abroad stages. Abroad label? Right now we are under the foreign label – L´Inphantile Collective is French, right?



I remember you from ALIENATION MENTAL where you played in rhythm of grind. How is this band? Is it over? Do you plan any comeback? I´m not sure why this band ended?

Jarda: Alienation Mental is dead, vive Perfecitizen! We were on the same place for such a long time with AM band that we just ended it. There was no reason to keep it alive. This band signed on the abroad scene especially since 2002 to 2005. After that the fame had been falling slowly and there were personal changes and not enough energy to do more ideas for next albums.

I really like your music because you do it differently and in your own style. My domain is the old death metal but when I listen to your album I´m chop up like a burger. You can find a lot of influences in your music – from death metal to core stuff, some grind moments etc. How do fans like this “chaos” ? I think that our small country is a little bit scared and not really open to new things. How do fans or visitors reply to your music on concerts? When there are two grind bands playing before you and old school death metal after that and then you I think people could be little confused. I think that reversed reaction is really important for bands. How is the reversed reaction on your band?

Olda: “Dude, that´s gruelling” This is the typical reaction we heard after concerts. I think that the Czech Republic knows metal very good so it´s able to appreciate quality and at the same time doesn´t welcome every single shitty thing. Sometimes we hear “I don´t listen to the grind, but what you do is great” – this is an open reaction, fair and we are glad when people are caught by our psycho-world. Mainly because we do this music for us. We enjoy and like what we play. This is our hobby and we spend our free time doing it. So when someone thinks that our fun is enjoyable – that’s awesome. We don´t really care before and after who we play on concerts. We play how we can. That´s how it starts and ends.


When I look at PERFECITIZEN as a unit – website, graphic, attitude, etc. I have to say that I see a band which takes more time to do these thing than other more famous bands. It has to be very time challenging. I have to ask how do you do it? How about your families, wives, girlfriends, partners? You are not some young boys and I feel that you care about it, however sometimes it must be difficult, right?

Jarda: We are glad that you feel like this about our band. We do everything by ourselves. We have already talked about our music and how we compose and we have talked about the covers. Basically, everything around graphic and communication on social media is my job website and music technical things (preparation of tempo tracks/metronomes, home records) is Tomáš´s job. Olda is the one who knows how the band should look from the outside which means lyrics, image etc. Olda and I have family and kids, Tomáš has a long-term relationship. We try to keep some work life balance rules by 888 – 8 hours of sleep, 8 hours of work, 8 hours of personal time) however the reality is more hectic J the 888 is actually unrealistic :-D We do what we can but this is more about fulfilling our own music visions than become a big professional band.  

Finally I have one obligate but important question. What does PERFECITIZEN plan for fall and winter? How about concerts? Where can we see you in the future?

Tomáš: The fall is going to be relaxed and we have a few small club events around the Czech Republic. Besides that we would love to start to work on new materials because in two years not everyone will be interested in Corten album and we want to add something in UG scene.


Thank you for the interview and I wish your and fans who are crazy about buying your CD and I wish you have only sold out concerts.

Thank you so much for the interest and the space! You can follow http://www.perfecitizen.com/ and our profiles on social media and see you on concerts :).

Jarda, Tomáš, Olda

www.soundcloud.com/perfecitizen

úterý 3. listopadu 2015

Recenze/review - HOODED MENACE - Darkness Drips Forth (2015)


HOODED MENACE - Darkness Drips Forth
CD 2015, Relapse Records

Zaklaplo za mnou víko. Chvíli jsem si myslel, že je to jen legrace. Pak se ozval tichý smích. Sklepení to je hluboké, temné a šíleně studené. Venku právě ze stromů padají poslední listy, válí se chuchvalce mlhy a pod nehty se zadírá první mráz. Trávím zde již několik hodin, mé oči už pochopily tmu a postupně rozeznaly mé nové přátele. Ze zdi na mě donekonečna civí mnoho očí pavouka křižáka, který je opravdu hodně překvapený, že mu někdo ruší jeho klid. O červech toho moc říci nemohu, protože ti se jen svíjejí, tentokrát přesně do rytmu nové desky HOODED MENACE, kterou jsem si prozřetelně vzal s sebou s telefonem. Signál byl přerušen okolním zdivem a zeminou, ale smrt mi zůstala v uších. Pokryt opadávajícím stropem, zasypán kousky plesnivé historie, jsem mrzl a pomalu usínal. Vyčerpán nekonečným řevem a prosbami jsem propadl beznaději. Stejně jako při poslechu finských nihilistů.

Promítám si na zeď poslední šťastné okamžiky na světle a zoufám si. Zajímavé je, že v celém tom smutnění a hladovém odříkání se nachází jakási čistá krása. Slyším zvony, prosévám mezi prsty vzpomínky, nostalgicky vytahuji z mysli na povrch zážitky z undergroundu v devadesátých letech. Do této doby HOODED MENACE patří, stejně jako já. Spolu se vracíme v čase, teleportujeme se na staré hřbitovy, tančíme nekonečné ploužáky se samotnou smrtí. Je mi tu moc dobře, i když smutně. V porovnání s minulými deskami ale stejně bolestivě. Chce to mít tu správnou beznadějnou náladu, dobře zvolené prostředí a klid. Potom vše nádherně zapadne do sebe, stejně jako dobře udělaná rakev na nebožtíka. Tentokrát jsem nejvíc ocenil podzimní prodloužený víkend na horách, u zatopených kamen, s vůní dřeva a kouře v místnosti. Vše doplněno dobrým pivem, lehkým chladem v zádech a sluchátky na uších. Rozjímání pod opadávajícími kaštany nad chalupou pak nastalo okamžitě. Netřeba dalších slov.


Nejvíc se mi u HOODED MENACE líbí určitá schopnost pomalého navozování smutku a absolutně vyvážený poměr death metalu a doomu. Pokud bychom dnes hledali kapelu, která je totální definicí syrovosti, museli bychom se poohlédnout ve Finsku. Pánové mají ještě jednu dovednost. Dokáží mě ukolébat do zvláštního stavu mysli, kdy jsem oproštěn od okolního světa. Najednou si přijdu jako Bludný Holanďan, navěky odsouzený k tuláctví. Nohy se mi samy ladí do kroku, pořádám dlouhé procházky mezi krvácejícím listím a pomalu hnijící zemí. Mezi songy občas zakráká krkavec, připravený přivolat zimu. Loknu si čistého alkoholu a cítím, jak se mi tvoří vodní pára u úst. Z lesů a poválených luk se ke mně neustále vrací vítr, ten nezbytný kamarád každého poutníka. Nechce se mi vůbec hodnotit, kritizovat hudbu, ta je dokonalá ve své podstatě, i když ničím objevná, napadají mě jen věty plné ledových slov, podzimu a čistoty.


Finští HOODED MENACE jsou zde opět se svojí definicí smutku. Je plná deathu, doomu a umírání. Severským nihilistům se povedlo opět posunout svoji tvorbu do temnějších a studenějších zákoutí. Celé album je tvořeno dlouhými, pomalými a studenými melodiemi. Spínám ruce a modlím se k nebi, aby už tu byla zima. Kráčím nekonečnými pláněmi, vzpomínám na smrt a potkávám nemrtvé. HOODED MENACE mě opět provedli záhrobím. Nahrávka je svým způsobem hodně chytlavá, nakažlivá, způsobuje zimnici. Poslech připomíná nářek pozůstalých, truchlících nad nebožtíkem. Death doomová deska, která vám probodne srdce kusem ledu. Nemám víc slov, raději ji poslouchám. Amen!

Asphyx says:

The Finns HOODED MENACE are back with their definition of sadness. It’s full of death, doom and dying. They moved their creation sucessfull into the darker and colder nooks. This album is made with long, slow and cool melodies. I pick up my hands and I pray to the sky to be the winter. I’m going through endless heath, I think about the Death and I’m meeting undeads. HOODED MENACE showed me around the beyond. The recording is very catching, infective, it causes fever. The listening is like crying of survivors mourning over the dead. Death doom album, that sticks your heard with a piece of ice. I don’t have more words, I prefer listening. Amen!    

Skladby:

01. Blood For The Burning Oath/Dungeons of the Disembodied
02. Elysium Of Dripping Death
03. Ashen With Solemn Decay
04. Beyond Deserted Flesh 

Čas: 42:47


Sestava/band:

Lasse - vocals (studio), guitar / Pekka - drums / Teemu - guitar / Markus - vocals (live), bass 

pondělí 2. listopadu 2015

Recenze/review - LOST SOUL – Atlantis: The New Beginning (2015)


LOST SOUL – Atlantis: The New Beginning
CD 2015, Apostasy Records

Bájná Atlantida byla legendární kontinent, na kterém měla sídlit velmi vyvinutá civilizace, kterou zničila přírodní katastrofa. Její existence sice nebyla nikdy prokázána, ani přesvědčivě potvrzena, ale dodnes se o ní vedou vášnivé debaty. Jediným zdrojem informací jsou Platónovy spisy. Někdy si říkám, že současná civilizace s jejími technickými možnostmi a znalostmi by si zasloužila také pořádný restart. Toho zla a špíny je totiž všude kolem už nějak moc. Nedokáži to pořádně popsat, ani vyslovit, ale mám neodbytný pocit, že se řítíme do záhuby. Jednou to všechno bouchne a poslední po nás zhasne. Potom začneme znovu. Polští LOST SOUL to mají nastavené hodně podobně jako já. Jen s tím rozdílem, že oni své pocity dokáží vyjádřit o hodně lépe. Jejich velmi propracovaný death metal je plně vypovídající, pestrý a zažívám při něm přesně ty okamžiky, které by mohly nastat právě při apokalypse.

Stojíme spolu s kapelou před posledním soudem a snažíme se obhájit lidstvo. Moc příznivého toho na programu nemáme. Pánové hrají od všech extrémních stylů něco. Ukazují, že umí death metalově zadunět, thrashově zařádit i blackově zasmrádnout. Definovat jejich hudbu není zrovna jednoduché a myslím, že i zcela zbytečné. O hodně lepší je si sednout, dát si nohy nahoru a pak jen poslouchat. Ostatní přijde samo. Polští experimentátoři se nebojí ani čistého hlasu, případně chorálů. Muzika je opravdu hodně pestrá, zdánlivě nesourodá a její síla vynikne až po nějaké době. Chce to trpělivost. Osobně se mi nejvíc líbí takový ten těžko popsatelný tlak, který mě nutí se pokaždé zastavit a jen zírat s otevřenou pusou. Zahrát takto technicky a zároveň přitažlivě, to umí opravdu málokdo. LOST SOUL jsou těmi vyvolenými. Jejich Atlantis funguje na výbornou. Úplně cítím, jak se nad městem stahují mračna a ve vzduchu jiskří nebezpečná elektřina. Živí tvorové hledají svá místa k úkrytu a do toho všeho zní z tlampačů Atlantis: The New Beginning“.


Modlíme se už dlouhá tisíciletí, sestavujeme si nekonečná pravidla chování, abychom pak vše mohli porušovat. LOST SOUL se ke své tvorbě staví úplně stejně jako lidstvo ke svému svědomí. Nebojí se žádného zla, žádného tmavého zákoutí. Prostředky jsou různé, zvuk moderní, o technických finesách se dá diskutovat do konce věků. Já spíš oceńuji neskutečně temnou a svým způsobem šíleně smutnou atmosféru. Svět podle polských šílenců není zrovna lehké místo k žití. Jakoby před námi ožívala všechna zvěrstva a špína, kterých je člověk jako druh schopný. Satanismus, nihilismus, tma a šílenství. Určitě jste už někde slyšeli, že zlo je svým způsobem hrozně přitažlivé. Je to pravda. Letošní novinka LOST SOUL je toho jasným důkazem. Marně pátrám v paměti, zbytečně hledám kapelu, která by hrála podobně. Není to ani nutné. Poláci jsou pro mě natolik originální a svoji, že na nějakou dobu odhazuji veškerá další CD a jsem tu jen pro ně. Tahle deska je opravdu hodně nakažlivá.


Atlantis: The New Beginning“ je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání LOST SOUL je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažliovost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Apokalyptický technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!


Asphyx says:

"Atlantis: The New Beginning" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by LOST SOUL is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Apocalyptic technical death metal that will sweep you away from the earth!


Seznam skladeb:

1. Hypothelemus
2. Aqueous Ammonia
3. Ravines Of Rapture
4. Unicornis
5. The Next Generation
6. Vastitas Borealis
7. Perihelion
8. False Testimony
9. Frozen Volcano
10. Atlantis


Čas: 51:14

Sestava/band:



Jacek Grecki - vocals, guitars
Marek Gołaś - b. voc, guitars
Damian Czajkowski - b. Voc, bass
Asmodeus Draco Dux - drums

neděle 1. listopadu 2015

První výročí založení DEADLY STORM - slavíme, voláme hurá, neusínáme na vavřínech, ale hlavně hrozně moc děkujeme za přízeň! / we celebrate first anniversary!




Vážení přátelé, kamarádi, milí čtenáři a všichni vy, kdo zavítáte alespoň občas na mé skromné stránky o muzice. Dnes je tomu přesně rok, kdy byl tento blog odstartován. Původně jsem si chtěl jen tak pro sebe a několik známých sepsat pár postřehů o hudbě, sem tam udělat nějaký ten rozhovor a vůbec dát průchod svým grafomanským sklonům. Jenže ten pán nahoře ve spolupráci s tím dole vše změnili. Jste to právě vy, naši fanoušci, kteří jste z původně nesmělého projektu udělali nejen death metalové monstrum. Ta návštěvnost je opravdu úžasná. Dnes (po roce aktivity) se pohybujeme někde kolem 1800 unikátních přístupů za den a to doslova z celého světa. Je to prostě masakr, přátelé!:)) 

Abyste si nemysleli, že jsem usnul na vavřínech, tak to zase ne. Pořád jsem a budu jen obyčejný fanoušek, s určitým pohledem (s nadhledem a hlavně pokorou!) na svět a hudbu. Na tom nehodlám nic měnit a vlastně by mě to ani jinak nebavilo. Nechci tuhle svoji zálibu posouvat do roviny "profi" webů a časopisů, které mají určité povinnosti jak ke kapelám, tak labelům. Stále chci držet kormidlo směrem k radosti z muziky. 

Hrozně rád bych vám všem poděkoval za přízeň. Opravdu jsem takový zájem a příjemné ohlasy nečekal. Budu se snažit hrdě pokračovat v nastaveném směru. Děkuji i za kritické názory, pokud jsou konstruktivní, beru si je k srdci. Myslím, že to nemá cenu dál zdržovat. Mám pro vás připravené články skoro do konce roku, tak budu jenom rád, když k nám opět zavítáte. 

Na závěr nesmím zapomenout na mé milé a krásné překladatelky (ženo má, Duzl a Markéto). Díky holky za trpělivost, obrovský kus práce a nadšení! Vážím si toho a odměnou budiž pro vás velmi kladné děkovačky ze zahraničí od kapel i fanoušků. Bokem, ale neméně hlasitě musím zmínit i Michala, který dodává vynikající fotky a vydrží ty moje řeči cestou z koncertů, kdy jsem popil a mám jazyk už trošku rozvázaný.

Díky moc. DEADLY STORM vstupuje do dalšího roku! Silně a hlasitě! Dnes si dám na vás všechny o nějaké to pivo navíc! Na zdraví! Ať se nám všem, fanouškům dobré extrémní hudby, daří co nejlépe! 

Thank you very much to all who visits our DEADLY STORM blog! We celebrate first birthday today! Cheers! Support underground and good extreme music




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvanáctý – chalupářský guláš a jablonecká anabáze aneb metal žije i na horách



Příběh dvanáctý – chalupářský guláš a jablonecká anabáze aneb metal žije i na horách

Proti mně usedá obrovská pokérovaná příšera. Má snad sto padesát kilo a když se usměje, moje skoro průhledné žebroví se zachvěje strachem. „Odkud si?“: zaduní směrem ke mně. „Z Boleslavi“: přidám na hlase, abych vypadal přes svoji tehdejší dívkou jako hrdina. Bohužel mi přeskočí hlas a moje tričko Metallica je propocené až někam ke konci zad. Vzal jsem svoji novou holku na chalupu a myslel jsem si, že si to pořádně užijeme. „Tam jsem taky seděl“: dodala příšera bodře a přisedla si k našemu stolu. „Teda, pěkná holka, já už nešukal ani nepamatuju“: dodal a mě zatrnulo. Chvilku mnou lomcoval pud sebezáchovy a pak jsem toho obra poslal do prdele. Zvedl se a i přes moji perfektní karate sebeobranu mi ji napálil takovou, že jsem na chvilku omdlel. 

Když jsem se probral, stála tahle hora masa, svalů a tetování nade mnou, smála se a podávala mi pivo. „Sorry, už jsem si dlouho nebouchl“: dodal omluvně a já si mnul hubu, co to jen šlo. „Jde se pít“: zavelelo čerstvě propuštěné vězeňské monstrum, zvedlo se a my šli za ním jak ovce na porážku. Ten večer nás čekala neskutečná cesta plná různých hádek, našich pokusů o útěky, několik rvaček, jedna vymlácená hospoda a nakonec nekonečná pitka. Aleš, který kdysi v nějaké bitce zabil chlapa, byl ale (když nepil) vcelku holubičí povaha. Nějakou záhadou se znal snad se všemi výčepáky pod Jizerskými horami. Dotáhl nás i kousek od autobusáku. „Teď uvidíte tu nejlepší společnost“: smál se na celé kolo a už se objímal s několika děvčaty. Kolem stolů sedělo v nekonečně smradlavém pajzlu několik mániček. Jedna se zvedla, podala mi ruku a ptá se opile: „Znáš V.A.R.?“ Nadechl jsem se nepropustného kouře a odpověděl, že ano. Proti mně stál guru celého Jablonce nad Nisou a přilehlého okolí, který si říkal Maňas. Dlouhé vlasy, mastný kabát, neskutečné množství znalostí z undergroundu.

Chvilku na nás sice machroval, že byl i disident, ale všichni ho začali posílat do prdele, tak toho raději nechal. Výhoda byla, že od nás odlákal toho násilného šílence. Mojí holce sice taky vadil, ale zase aspoň neměla strach. Pilo se dál a když už se začali ozývat první ranní kohouti, nabídl nám Maňas, ať přespíme u něj. Odvedl nás na krásnou chalupu, za kterou by se nemusel stydět žádný tehdejší pohlavár a otevřel dvanáctiletou whiskey. Rozložil po zemi staré, ohmatané desky. Zapálil si cigáro a začal vyprávět. Byly to příběhy o tom, kde jak kterou nahrávku získal, kolik stála a říkal nám, že je moc rád, že našel konečně spřízněné duše. Pak vařil guláš, který provoněl ihned celé stavení. Andrea, moje přítelkyně mi usnula opřena o ramena a já se snažil pochytat co nejvíc slov, co nejvíc atmosféry. Jedli jsme guláš, každý přidal kus svého nadšení pro muziku a tenhle starej chlápek byl najednou pro mě obrovskou studnicí, učitelem, někým, ke komu bych byl schopen vzhlížet.

Hrozně mě tenkrát braly různé filozofické směry, studoval jsem i náboženství a najednou jsem našel svého humanitního guru. Kecali jsme skoro týden v kuse, pouštěli desky a já se dozvěděl, že Maňas dělal někde v Praze ve výzkumáku, jenže mu umřel syn a svět se mu rozpadl. Tak chodil chlastat a stal se z něj vlastní stín. Tenkrát se ke mně podobné existence jen hrnuly. Jsem tomu nakonec vlastně moc rád. Život není pokaždé jen krásný a vybarvený do samých příjemných odstínů. Vážím si od té doby hrozně moc obyčejných lidí a každý okamžik, nadechnutí je pro mě velkou vzácností. Zajímavé je, že tohle opilecko – jizersko - filozofické setkání na dlouhou dobu ovlivnilo celé moje směřování. Dostal jsem jakýsi impuls, kterým mě Maňas doslova nabudil, že jsem od toho památného dne začal ještě víc číst knihy, diskutovat o filozofii a vůbec žít.


Maňas byl už tenkrát starý a dnes je dávno po smrti. Jednou jsem procházel jablonecký hřbitov a zaléval květiny na hrobech svých příbuzných a pak jsem uviděl jeho jméno. Svítilo na náhrobku úplně stejně, jako svítívaly jeho oči, když vyprávěl o své oblíbené muzice. 



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):


sobota 31. října 2015

Minirecenze/minireview - IMPLORE - Depopulation (2015)


IMPLORE - Depopulation
CD 2015, Pelagic Records

Death/black/grin/crustoví šílenci IMPLORE pocházejí ze sousedního Německa a letos se nám pokouší svým prvním dlouhohrajícím albem ukázat, že i v jejich zemi umí zahrát pořádně špinavě. Rovnou na začátek podotknu, že podobných kapel je dneska obrovské množství a většinou je ani nevnímám, ale Němci mě zaujali jednak krásně temným obalem a potom zajímavým zvukem. Mám podobné záležitosti ve velké oblibě. Musí být ale splněny určité náležitosti. Hudba musí řezat, sound musí být pořádně heavy a nesmí se jednat jen o obyčejné mlácení prázdné slámy. IMPLORE jsou někde tak uprostřed. Nejedná se ani o nic nového a šokujícího, ale ani o žádný vyložený průšvih. Vezměte si něco málo ENTOMBED, přimíchejte NAPALM DEATH, zasypejte vápnem a NASUM a myslím, že byste mohli být někde ve stejných oblastech, jako recenzovaná smečka. Muzika se zdá být více než vhodná pro nějaký undergroundový koncert.

Mám trošku problém s tím, že mi jedna skladba přijde jako druhá. Já sice vím, že v tomhle stylu to už tak nějak bývá zvykem, ale alespoň pár zajímavějších momentů bych si myslím zasloužil. Takhle je nahrávka šíleně stereotypní a ocení ji opravdu jen ortodoxní fanoušci zmíněných stylů. Zkrátka a jednoduše, pokud milujete hluk, špínu, tlak a energii, budete spokojeni. Pokud ale hledáte od hudby i nějaký ten prožitek, alespoň nějakou melodii a motiv, tak vezměte nohy na ramena a zdrhejte, co to jde. Tohle určitě nebude nic pro vás. Osobně si dovedu představit nasazení IMPLORE v nějakém zaplivaném klubu, případně společnou očistu od všeho zlého po pracovním procesu. Jinak mi toho ale jejich deska příliš nedává.

Novinka německých IMPLORE je velmi energická, špinavá a má dobrý zvuk. Horší je to s nápady. Skladby jsou příliš jednotvárné a motivy obyčejné. Oceňují nasazení, vadí mi ale přílišná jednoduchost. Doporučil bych album všem extrémním šílencům, kteří si rádi zaskáčou z pódia, setkávají se v mosh-pitu a na nějakou tu špínu neřeší. Osobně budu kapelu dále sledovat a jsem zvědavý, s čím přijdou příště. Rozhodně se jedná o solidní debut, ale také o nic, co by něčím překvapilo. Dobře, ale ne výborně!




Asphyx says:

The news of German IMPLORA is very energetic, dirty and has a good sound. But the ideas are worse. The songs are too much dull and themes are ordinary. I appreciate using all their strength, but I don't like simplicity. I would recommend the album to all extreme maniacs who likes jumping from the stage, meeting in the mosh-pit and doesn't solve any dirt. Personally, I will follow the band and I wonder what will come next. Certainly it is a solid debut, but also nothing surprising. Well, but not great!

pátek 30. října 2015

Recenze/review - ENDLESS AFFLICTION – Savage Retribution (2015)


ENDLESS AFFLICTION Savage Retribution
CD 2015, vlastní vydání

Poslední dobou se mi zdá, že je novou módou se fotit s uříznutými hlavami, případně si udělat nějaké ty selfie s co nejvíc zohavenými těly. Vždycky jsem podobné praktiky a nechutnosti přisuzoval období někdy tak kolem středověku (kdy byl místo mobilu obyčejný malovaný obraz). Tedy mimo válečných období, kdy „samozřejmě“ žádná pravidla neplatí. Jenže v současnosti už média, ani dotyční vrazi nevědí, jak alespoň trošku zaujmout. Všechno se žene do šílených extrémů, nikoho nic už moc nešokuje. Otupěli jsme, stačí se podívat na některé děti. Začínají se stírat rozdíly mezi virtuální a krutou, syrovou realitou. Když se někde stane nějaká nehoda, místo první pomoci se každý fotí. Hlavně krev! Někteří lidé mluví o začátku konce světa, jiní uklidňují a hovoří s klidem o pár vyhrocených situacích. Na poli hudebním už bylo také, mimo vyloženě extrémních pazvuků, řečeno vše. Kapely se proto snaží, stejně jako zmíněné, morbidní televizní hvězdy současnosti, překročit hranice již zahraného a alespoň občas překonat nepsanou hranici toho, co je ještě považováno za „normální“. V muzice má podobné počínání jednu obrovskou výhodu. Nikomu se tím neublíží, snad jen pár jedinců přijde o sluch. Tedy alespoň v případě řeckých ENDLESS AFFLICTION.

O téhle smečce toho na internetu příliš nenajdete. Inu, underground, řeknete si, ale možná je to i určitá snaha, nebýt všem ihned na očích. Pánové se raději soustředí na hudbu. Ta je zde velmi propracovaná, lahodící uchu snad každému, co kdy hrál na nějaký nástroj. Technicko brutální progresivita je zde smíchána s až zvláštním tlakem. Skladby jsou velmi složité, plné různých kudrlinek, vyhrávek, zvuků snad odněkud z pekla. Připomíná mi to každodenní ranní průchod dílnou v naší práci. Tam také slyšíte šumění a dunění strojů a potom pak těžko identifikovatelné zvuky připomínající hukot turbín. ENDLESS AFFLICTION jsou velmi podobní, jen ke všemu tomu hluku přidávají ještě velmi časté, deptající mezihry, vybrnkávání. Jde z toho až strach. Možná se někdy nechávají až příliš unést, ale s tím se v tomto stylu tak nějak počítá. Některé melodie doslova tahají za uši, až to bolí. Zde je to ale samozřejmě chtěné a každý fanoušek si podobné disharmonie rád užije. Já jsem zdrženlivější nebo spíše odtažitější.


Psát o podobných deskách je pro mě vyloženě za trest. Moje uši a většinou i nálada nejsou pravděpodobně hodny. Snažím se skrz novinku Savage Retribution“ alespoň nějak prokousat, vstřebat ji a stát se její součástí, ale není mi přáno. Jsem asi moc starý, ale mě takovéto exhibice přijdou hrozně sterilní a nezáživné. Myslím si, že se tady hraje spíš pro muzikanty, než pro „obyčejného“ strávníka. Samozřejmě, uznávám veškeré kvality, velmi dobré hráčské schopnosti i snahu o jinakost, ale chybí mi takový ten obyčejný feeling, tlak, který mám u nahrávek tolik rád. Jsem moc rád, že jsem oproštěn od bodového hodnocení, protože tady bych sázel na stupnici hodně nízko, i když vím, že spousta lidí album ocení a užije si ho do sytosti. Jak z toho ven? Jednoduše. Desku vám mohu s klidem doporučit. Sám ji ale poslouchat nebudu. Na mě je až příliš často obestřena deptajícími chvilkami a spletitými momenty, které se mi vyloženě protiví.

ENDLESS AFFLICTION letos nahráli album, které je velmi komplikované, technicky skoro dokonalé a svým způsobem šílené. Do technického death metalu Řekové progresivně vkládají různé mezihry, preludia a deska působí jako ozvěny z psychiatrické léčebny. Osobně mě album vůbec nechytlo, ale chápu, že mnohým současným fanouškům se bude hodně líbit. Odrazuje mě velká komplikovanost, až příliš časté zvraty ve skladbách i ne moc výrazný vokál. Na evropské poměry se jedná samozřejmě o velmi dobrou desku. Mě ale chybí větší živelnost, nespoutanost. Progresivní technický death metal, který rozhodně není pro každého.

Asphyx says:

ENDLESS AFFLICTION launched the new album this year and it´s very complicated. Technically speaking it´s perfect and someone would say crazy. These Greek guys put some intermezzos and preludias into the technical death metal. This album sounds like an echo from a mental hospital. I have to say that this album is not for me, it didn´t catch my attention at all. However, I understand how many fans would love it. I don´t enjoy the complicated structure or the periodical reverses in songs and there is also not very strong vocal. Speaking about Europe music I would say this is a very good album. For me there is actually not enough spontaneity and rampancy. This is a progressive technical death metal which is not for everyone. 


Seznam skladeb:




1. Domain Of Death I
2. Into Oblivion
3. Chaotic Cosmogeny
4. Personification Of Evil
5. Ascendant Of The Night
6. Propator
7. Morbid Hypnosis
8. Savage Retribution
9. Gorgon's Eye's
10. Domain Of Death II



Čas: 37:26

 

Sestava/band:


Manolis Karavidas – basa, kytara
Alex Dimou – kytara
James Mansakorth - zpěv


čtvrtek 29. října 2015

Recenze/review - SORCERER – In the Shadow of the Inverted Cross (2015)


SORCERER – In the Shadow of the Inverted Cross
CD 2015, Metal Blade Records

Tam nahoře, na kopci, je již dlouho postavená temná věž. Zdá se, že ovládá celé okolí. Lidé k ní vzhlížejí, modlí se k ní a je opředena celou řadou legend. Stoupám pomalu vzhůru, se sluchátky na uších. Zrychluje se mi tep a ta černá budova ční k nebi, jako nějaká žalující příšera. Stromy připomínají chapadla, kamenné schody chladí až nepříjemně do nohou. Obloha olizuje skoro zemi. Pro doom metal jsem si nemohl vybrat vhodnější cestu. Brzy už tam budu. Kapela se do toho právě lehce opřela a vlila mi do žil další sílu. Šlapu jako o závod a náhle přichází zvolnění. Krkavci krouží nad hlavou a podzim se opět hlásí o slovo. Těžko bývá lidem, kteří trpí depresemi. Tento výlet se zdá být hodně podobný jejich pocitům. SORCERER jsou vyznavači klasických postupů. Pro lepší vnímání jejich hudby je nutné se přenést v čase o nějaký ten rok zpět. Pokud to umíte a máte to tak rádi, vítejte v království smutku.

První dlouhohrající album se nese ve stejném duchu, jako hrávali a hrají legendární CANDELMASS, SOLITUDE AETERNUS, rockoví RAINBOW, PENTAGRAM, případně BLACK SABBATH v éře s Tony Martinem. Muzika je velmi tradiční, sem tam mi dokonce evokuje filmovou kulisu z Pána prstenů. Ano, je natolik vznešená a vzdušná. Stojím konečně nahoře na kopci a mám sto chutí skočit dolů. Představuji si, jak bych naplnil pradávnou touhu lidí létat. Pode mnou se rozkládají skalní masivy a já zažívám pocity srovnatelné s těmi, které znají horolezci při zdolání kýžené hory. Jsem podobnou hudbou doslova a do písmene prostoupen. Ozývají se staré vzpomínky na dobu, kdy mě rodiče pouštěli z oprýskaného gramofonu staré doomové vinyly. Jen se tomu tenkrát neříkalo doom, ale rock. Tahle kapela by s klidem mohla oslovit i staré máničky. Bolest a chlad, obsažený v této desce postupuje pomalu, polehounku, nikde nic netlačí, ani nepálí, ale ta síla je obrovská. Jen to chce čas a ty správné vlohy pro starodávný smutek.



Ulehám do trávy a sleduji mraky. Mají různé tvary, které se postupně mění v obličeje lidí, kteří nemají čistou duši. Přemýšlím ve stínu obráceného kříže a čekám, kdy už konečně přijde smrt. Náhle mi lupne v hlavě a už ji vidím, jak jde ke mně! Po pískovité pěšině se sune shrbená postava, krkavci skřehotají jako o závod. Pohlédnu ji do tváře a ucítím na prsou neskutečnou tíhu. Jako by mi někdo šlápl na hrudník, přitlačil a kochal se tím, že se dusím. Bojuji o holý život. Jsem tu sám a můj hlasitý skřek slyší snad jen ještěrka s dračí hlavou. Po stromech stéká černá krev a pod kapucí staré dámy s kosou je možno vypozorovat smích. Někde z nebes se ozývá dětský pláč. Jsem to já, znovuzrozený, omytý chladnou vodou při křtu. Zdá se, že jsem usnul se sluchátky na uších. Občas se mi to stává. Chvíli netuším, co je pravda a co sen, ale nakonec se mi myšlenky pomalu srovnají. Na větev, před tu šílenou budovu, se usadí největší krkavec, jakého jsem kdy viděl. Kývne mi na pozdrav a oba moc dobře víme, že tahle hudba má obrovskou sílu.



V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. SORCERER jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které SORCERER vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. SORCERER are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the SORCERER tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 


Seznam skladeb:

1. The Dark Tower Of The Sorcerer
2. Sumerian Script
3. Lake Of The Lost Souls
4. Excorcise The Demon
5. In The Shadow Of The Inverted Cross
6. Prayers For A King
7. The Gates Of Hell
8. Pagans Dance


Čas: 54:14

 

Sestava:


Anders Engberg - Vocals
Johnny Hagel – Bass
Kristian Niemann - Guitar
Peter Hallgren - Guitar
Robert Iversen - Drums


středa 28. října 2015

Recenze/review - DEFECT DESIGNER – Ageing Accelerator (2015)


DEFECT DESIGNER – Ageing Accelerator
CD 2015, Sleaszy Rider Records

Vyběhl jsem z práce po schodech jako mladík. Nezadýchávám se, ale nahoře mě najednou ovanul divný puch. Přikládal jsem to blízkému sběrnému dvoru, ale nějak podvědomě jsem věděl, že cítím ještě něco jiného, divně shnilého. Pokračoval jsem radostně cestou domů a pomalu jsem dorazil do jednoho malého parku. Málem se mi zastavilo srdce. Pod stromy vyzobávaly nějaké dobroty stovky krkavců. Zastavil jsem se, stejně jako několik dalších okolojdoucích a sledoval s napětím, co přijde. Nestalo se nic, jen když jsem se vydal dál domů, celé hejno se vzneslo a doprovázelo mě přes celé město. Lidé se ohlíželi, děti plakaly, matky je tiskly skoro až násilně na prsa, chtěly je ochránit. Přemýšlel jsem, kde se všechna ta temnota bere a pak mi to došlo. Způsobil to poslech ruského projektu, kapely s názvem DEFECT DESIGNER.

Ten je složen ze dvou muzikantů, kteří si na pomoc pozvali celý zástup slavných hostů. Vždyť jenom jména jako Fio Mounier (CRYPTOPSY), Christos Antoniou (SEPTICFLESH), mluví za vše. Kapela pochází z dalekého Novosibirska a do dějin hudby se zapsala už ne příliš výrazným dílem „Wax“ z roku 2009. Letošní zásek je vlastně takovým volným pokračováním roků předešlých. Setkáváme se zde spolu, abychom uctili památku epičtějšího death metalu. Abych pravdu řekl, jsem z nahrávky poměrně rozpačitý. Všechno sice sedí jak má, je vypiplané k „dokonalosti“, ale pořád mi chybí takové to vnitřní pnutí, chvění, které mi způsobují dobrá alba. Nápadů je tady dostatek, melodií také, ale postrádám celkový výraz, kus něčeho ostrého, co se mi dostane po kůži. Pánové se nebojí experimentů, nemají strach použít ani kupříkladu kvákadlo, ale výsledek je takový nemastný neslaný. Postrádám nějaký hit, něco, co mě udeří mezi oči.


Technika se tady potkává poměrně často s až uměle naaranžovanými orchestracemi, které mě, abych pravdu řekl, štvou na celé desce asi nejvíc. Možná, kdyby se hrál „jen death metal“, byl bych spokojený, ale mě zkrátka různé vsuvky, kudrlinky, srandičky rozčilují. Nejsem sám, protože v úvodu zmínění krkavci si jen párkrát zakrákorali, pak roztáhli křídla a za neustálého kývání hlavou odlétli pryč. Peklo zkrátka nepřichází. Nebo jinak, ono tady je, ale je až příliš udušené, spoutané a deska tak vůbec nebolí. A to je u mě velký problém. Velmi nevýrazný je také zpěv, který v některých momentech skoro neslyším. Měl by dodávat celému orchestru na těžkosti, případně vznešenosti, ale sráží všechno o několik stupňů dolů. Rusové a ostatní se moc nepochlapili. Čekal jsem od téhle úderky větší maso a jsem za nahrávky čím dál tím víc zklamaný.



Letošní deska ruských DEFECT DESIGNER působí velmi roztříštěným dojmem. Dočkáme se zde sice pár zajímavých pasáží, ale jako celek album neobstojí. Očekával jsem, díky slavným jménům v bookletu, pořádnou ránu mezi oči, ale dočkal jsem se jen obyčejných, průměrných nápadů. Nahrávka se sice poměrně příjemně poslouchá, ale je na death metal až příliš hodná. Nelíbí se mi vokál, vyloženě mě štvou různé mezihry. Technicky je všechno absolutně v pořádku, ale kapele chybí jednotný výraz. Nemá vlastní ksicht. Jak z toho všeho ven? Nezbývá mi nic jiného, než desku odložit mezi ty, které jednoduše neposlouchám. Technicko epické death metalové album, které mě vůbec neoslovilo.


Asphyx says:

This year´s album by Russian DEFECT DESIGNER feels like it has been dashed. Although there are a few interesting passages, the album as a whole is not working. I actually expected a big painful hit into my face because of the big name in the booklet. However what I received was ordinary, average ideas. The record is pleasant to listen, and yet it´s too nice for the death metal album. I don´t like the vocal and I really dislike some kind of intermezzo. Technically speaking everything is OK, however the band is missing some unified aspect. It doesn´t have its own face. How to deal with it? There is no other way than took the album and put it among those I do not listen. Technical epic death metal album which didn´t speak to me at all.


Seznam skladeb:


“Corpsewatcher”
“Yellow Grimace”
“The Terrible”
“I Remember You Dead”
“Flies On Your Lips”
“Crusaders”
“Berenice”
“Communist Architectonics”
“Temple Of Artemis”
“StarDust”


Čas: 37:28

 

Sestava/band:


- Flo Mounier (Cryptopsy) on drums,
- Stelios Mavromitis (Septicflesh live guitarist) on guitars,
- Christos Antoniou (SepticFlesh) - sampling and orchestration,
- Martin Storm-Olsen (ex-Trollfest) - guitars and clean vocals,
- Dmitry Sukhinin (Diskord) - bass, guitars, vocals


úterý 27. října 2015

Recenze/review - HORRENDOUS – Anareta (2015)


HORRENDOUS – Anareta
CD 2015, Dark Descent Records

Démoni! Ty svědkové mých činů jsou opět zde. Sledují mě, smějí se potutelným smíchem. Vylézají z děr, občas v podobě nehezkých skřetů. Jsem prokletý, pronásledovaný vlastním stínem. Je to, jako pýcha předcházejí pád, jako jáma vykopaná jinému a nyní obepínající ty, kdo do ní spadli. Umírám? Ne, ještě ne, zbývá pár posledních chvil. Působím dojmem roztržitého vědce, ale opak je pravdou. Moje mysl je zcela zahlcena nočními běsy. Ty ožívají již i ve dne. Vidím je v každém koutě, přijíždějí ke mně v ranním výtahu do práce, pronásledují mě mezi povlávajícími stromy brzké ulice. Mají protáhlé, šklebící se obličeje, průhledná těla a odříkávají šepotající zaklínadla o nemocích duší. Působí jako dráp, zaseknutý někam do zadní části hlavy. Budím se a přemýšlím v nocích, zda je to ještě sen nebo jestli jen nekonečně bdím. Jsem ve stavu beztíže, někde mezi tímto a oním světem. Proplétám se silnými pavučinami, odhrnuji je rukou a do chřípí mi bouchají kapky bezedné zatuchliny. Je konec, našel jsem své naplnění. Leží tu přede mnou nové album amerických death metalistů HORRENDOUS a já opatrně otevírám plastovou krabičku plnou smrti. Kruh se uzavřel. Našel jsem slisovanou tmu.

Popisovat a snažit se uchopit novou desku HORRENDOUS je pro mě svým způsobem velmi těžké. Již od prvního alba jsem této nesvaté trojici muzikantů zcela propadl. Napsal jsem jim pár slov i k předchozím počinům a vždy je skoro blahořečil. Pánové sice hrají klasický old school death metal, ale posouvají ho do zcela jiných dimenzí. Nebojí se přesahů jak do heavy metalu, tak ani doomových pasáží. Pro mě osobně se jedná o kapelu, která i kdyby nahrála jen jeden hudební nosič, už by byla navěky zapsána v morbidní síni slávy. Při poslechu se opět zcela oprošťuji od vztahu „recenzent“ versus kapela. Tady se jedná o absolutně niterný přenos emocí. My se vlastně vždy jen tak navzájem s těmito rouhači imaginárně díky jejich muzice setkáme, uspořádáme nekonečné přednášky o smrti a vesmíru a ve mně zůstane z jednotlivých songů v hlavě vyfrézovaná pěkně krvavá drážka. Nerad své svěřence přirovnávám k jiným skupinám, ale tento rok bych si s dovolením zmínil TRIBULATION. Přístup se mi zdá přeci jen lehce podobný.



Na HORRENDOUS je velmi jasně viditelná a slyšitelná jedna velmi důležitá věc. Všemi póry svého těla cítím obrovské nadšení pro hnilobnou muziku, velký kus nezpochybnitelného talentu a k tomu jako bonus navíc undergroundový přístup. Sedávám doma v pokoji, okolo řvou děti, televize, soused vrtá nekonečnou díru další hřeb a nad hlavami nám přelétávají vrtulníky do nedaleké nemocnice. Nevnímám to, vždy jen přidám hlasitost a jsem v jakémsi těžko popsatelném rauši. Přesně tohle se mnou umí kapely, které sází na syrovost, upřímnost a pravou krev. Podupávám nohou do rytmu, vstávám, tančím a bouchám do rytmu pěstí do stolu. Ne, teď opravdu nemám žádné starosti, netrápí mě ani stres. Teď jsem tím, čím jsem vždy byl. Člověkem, do mrtě prostoupeným hudbou. Jsou desky, které mě přišpendlí na zeď a pak jsou alba, která mě uhranou. „Anareta“ je drahokamem, který si budu hýčkat jako oko v hlavě. Zdánlivě nenápadná smečka, vydávající u poměrně malého podzemního labelu stvořila dílo, které mě rozebralo doslova na prvočástice. Dostihli mě vlastní démoni a není úniku!



Nové album HORRENDOUS „Anareta“ nelze poslouchat jen jako obyčejnou hudbu. Jedná se spíš o záhrobní obřad, uspořádaný k velebení samotné smrti. Tolik naléhavosti, emocí, šílenství a talentu jsem už hodně dlouho neslyšel. Jsem ukřižovaný, ponížený a zároveň silný, jako šelma právě prokousávající hrdlo své oběti. Album je neskutečně heavy! Jsem jím doslova prostoupený a má slova nestačí. Beru do ruky sekyru a stloukám si svoji vlastní rakev! Třetí nahrávka v řadě, třetí klenot v mé sbírce. „Anareta“ se povedla, hudba zde plyne se stejnou samozřejmostí, jako voda v řece Styx. V dálce zvoní zvon, svolává na dnešní bohoslužbu. Modleme se k našemu pánu rohatému. Pokud hledáte smrt, na nové desce HORRENDOUS ji potkáte v každém songu. Tady už se nejedná o obyčejnou hudbu, ale o k dokonalosti vybroušený krvavý diamant! Death metal, který rozhodně není z tohoto světa! Absolutní kult! Vynikající album!


Asphyx says:

The new album called “Anareta” by HORRENDOUS is not ordinary music. This is more like another world ceremonial which supposed to call for the death. There is so much immediacy, emotions, craziness and talent which I haven´t heard for a really long time. I´m being crucified, humiliated and at the same time strong like a beast which just has bit the throat of its victim. This album is amazingly heavy! I´m full of this alum and my words are not enough. I´m picking up a chopper and making my own coffin! The third record in a row, the third timbre in my collection. “Anareta” is a very good record and the music is flowing with the same obviosity as water in the Styx River. There is a bell far away and it´s calling for today’s ceremony. Pray to our horned lord. If you are looking for the death you can find it on every single song on this album by HORRENDOUS. This is not an ordinary music, this is a perfect bloody diamond! Death metal which is not from this world. Absolute cult! Brilliant album!


Seznam skladeb:


01. The Nihilist
02. Ozymandias
03. Siderea
04. Polaris
05. Acolytes
06. Sum Of All Failures
07. Stillborn Gods
08. The Solipsist (Mirrors Gaze)


Čas: 44:16

 

Sestava/band:


Damian Herring - Guitars/Vocals/Bass
Matt Knox - Guitars/Vocals/Bass
Jamie Knox - Drums

TWITTER