DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 26. února 2018

SLEVA UBYTOVÁNÍ - DEADLY STORM FESTIVAL 12


Dobrý den přátelé, 
máme pro vás nabídku levnějšího ubytování. 

Hotel PRIMAVERA má pro vás o jednu třetinu levnější ubytování, pokud při objednávce zadáte heslo: "Deadly Storm"

objednat lze zde:

INFO:

Recenze/review - UNREAL OVERFLOWS - Latent (2018)


UNREAL OVERFLOWS - Latent 
CD 2018, Great Dane Records

Roztříštěná pozornost připomíná zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Chaos, temnota, krev pomalu vytékající z mokvající rány. Jako bych měl před sebou do temnoty zahalený kaleidoskop. Hudba může mít mnoho podob a vyvolávat spousty emocí. Tentokrát se do mé hlavy pomalu vkrádá neklidná energie.

Představte si mozek, kterým protéká nepřeberné množství informací. Někdy je problém s tím, jak je utřídit. Nápomocni nám mohou být španělští techničtí death metalisté UNREAL OVERFLOWS, kteří letos přicházejí s materiálem inspirovaným takovými veličinami jako DEATH, ATHEIST, CYNIC, PESTILENCE, GOJIRA. Milovníci nepřehledných melodií, zákeřných riffů a progrese by měli zbystřit svoji pozornost.





S deskou "Latent" jsme si k sobě hledali cestu poměrně dlouhou dobu. Ani teď, po několika týdnech nemohu říci, že bych vše pochopil. Výsledný dojem je ale více než pozitivní. Líbí se mi nálada desky, obdivuji hráčské umění. Jen se občas nemohu ubránit dojmu, že některé nápady jsou lehce roztříštěné. To bude ale spíš jen můj pohled, starého psa, který podobný death metal považuje spíše za hudbu pro mladší ročníky. Nicméně, songy odsýpají v příjemně ostrých rytmech. Určité nadšení z mé strany se také dostavuje, tak vám mohu desku jen doporučit. Chce to jen jediné - otevřenou mysl. Pak, až pochopíte, užijete si novinku těchto Španělů opravdu dosytosti. Nechte si chutnat! Technický death metal, který je plný temných myšlenek.


sumarizace:

UNREAL OVERFLOWS nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího technického death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého alba je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! Wov!


Asphyx says:

UNREAL OVERFLOWS published a taste test of the technically highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this album is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. Wow!



band:

Zoilo Unreal - Vocals, Guitars & Bass
Diego Bea - Guitars


Recenze/review - REPRESSION - Wretched Domain (2017)



REPRESSION - Wretched Domain
demo cassette 2017, Caligari Records

for english please scroll down


Likvidace starých rakví je jednou z činností, kterou si pokaždé rád vychutnám. Vezmu do rukou palici, vysypu prašivé kosti na hromadu a dám se do práce. Pouštím si k tomu hudbu, která je stejně plesnivá jako ničené rakve. Pravý nefalšovaný death/thrash metal, který pamatuje ještě dobu, kdy se pohřbívalo převážně do země.

Finští válečníci REPRESSION do toho jdou po hlavě, hezky od podlahy. Bez kompromisů, ostře a zběsile. Ve stylu prvních alb SEPULTURY, SARCÓFAGO, DEMOLITION HAMMER, VULCANO. Předkládají nám thrash a death metal ze staré školy, který vás rozseká na malé kousky.


Ano, jedná se o demonahrávku, které by určitě slušel lepší zvuk. Ale přátelé, u nás v podzemí se přece na nějakou tu nedokonalost nehledí. Důležitý je výsledný dojem, nadšení pro věc a smrt v očích. Pro mě osobně jsou REPRESSION devastující a perfektně se hodí k mé morbidní práci hrobníka. "Wretched Domain" mě drtí a utvrzuje v tom, že peklo opravdu existuje. Je pro mě dalším z výletů do devadesátých let. Je také odkazem našich death thrashových předků. Odhoďte prosím veškeré zábrany a přijďte mi pomoci s drcením rakví. Hrát nám k tomu budou REPRESSION, jedni z nejpovolanějších. Old school death/thrash metal, který je prašivý jako ruka shnilé mrtvoly! 





Asphyx says:



The one activity which I will always like is the disposing of old coffins. I take a stick, drop the ashy bones into a pile and I start to work. I listen to the music which is just as mouldy as the disposed coffins. Real death/thrash metal which remembers the time when people were buried mostly in the ground.


The Finnish warriors REPRESSION go for it straight with no hesitations. No compromises, sharply and furiously. In the style of the first albums by SEPULTURA, SARCÓFAGO, DEMOLITION HAMMER, VULCANO. The give us thrash and death metal from the old school which will smash you into small pieces.


Yes, this is a demo album which would suit a better sound. But friends, here in the underground we do not care about something not being perfect. The most important is the final impression, enthusiasm and death in the eyes. For me personally REPRESSION are devastating and perfectly suitable to the morbid work of a gravedigger. “Wretched Domain” crushes me and it confirms that the hell really exist. For me it is one of the trips to the 90s. It is also the link to our death thrash ancestors. Please discard all barriers and come to help me with crushing the coffins. We will listen to REPRESSION because they are one of the most suitable ones for that. Old school death/thrash metal which is ashy like a hand of a rotten corpse!



band:
Jari - Bass & Vocals
Jani - Guitar
Rasmus - Guitar
Joni - Drums


neděle 25. února 2018

Recenze/review - ABIGOR - Höllenzwang (Chronicles of Perdition) (2018)


ABIGOR - Höllenzwang (Chronicles of Perdition)
CD 2018, Avantgarde Music

for english please scroll down

Do temnoty zahalené struny. Žalující, bědující nad osudem lidského druhu. Otázky života a smrti, smrti ještě pak zvlášť. Černá svatozář, trnová koruna od zkažené krve. Morbidní obrazy plné nechutností. Nekompromisní temná zpráva o stavu našich duší. Esence toho, co mám na black metalu rád.

Novinka rakouských black metalistů ABIGOR ve mě probouzí spousty představ. Většinou jsou plné stínů, šílenství a smrtelného chladu. Rakušané jdou až na samou podstatu stylu. Bez berliček, bez zbytečností do nás sázejí jeden studený riff za druhým. Celkově pak má album nihilistickou náladu, známou snad jen z míst oblíbených sebevrahy.


ABIGOR jakoby opět pozvedli pochodeň pravého black metalu, přidali několik tun depresivních stavů a spálili nás na popel. Hudba ctí základy stylu, často se k nim vrací, přesto je zároveň nebývale originální, s přesně zacílenými a bolestivými momenty. Doporučuji poslouchat ve tmě! "Höllenzwang (Chronicles of Perdition)" je strojově přesným, mnohdy až "nepříjemným" albem. Bez servítek, rovnou k samotnému jádru. Představuji si do ruda rozžhavené železo, které je náhle zchlazeno ledem. Zkuste jej vzít do ruky! Přesně takové pocity mám i z novinky. Nahrávka se opravdu povedla a je krásně černou ukázkou toho, že black metal ještě neřekl poslední slovo. Tradice smíchaná s chladem a smrtí. Vynikající zásek!

Asphyx says:

Guitar strings covered in the darkness. They are telling on everything, lamenting on the destiny of the humankind. The questions between life and death, and death again separately. The black halo, thorn crown stained with bad blood. Morbid paintings full of qualm. An uncompromising dark message about the status of our souls. The essence of what I like about black metal.

The new album by the Austrian black metal band ABIGOR awakes many pictures in my head. Mostly they are full of shadows, madness and deadly coldness. Those Austrians go to the essence of this style. No crutches, no useless things those guys just put one cold riff after another into our heads. The whole album has a nihilistic mood which is only known from the favourite places of suicides. 

ABIGOR raise the torch of the real black metal, they added a few tons of depressive moods and they burned us to ashes. Their music honours the basis of the style, from time to time they even come back to them. However, they are also unusually original with clearly aimed and hurting moments. I would recommend you to listen to the album in the dark! “Höllenzwang (Chronicles of Perdition)” is a very technically accurate album or maybe even an “unpleasant” album. They do not hesitate, they just go straight to the essence. I imagine a griddle hot iron which is suddenly cold down by ice. Try to take it into your hand! These are the feelings I have while listening to the new album by ABIGOR. The album is very good and it is a nice example of the fact that black metal has not dead yet. Traditions mixed with coldness and death. Excellent hit!



LINEUP:
P.K. - Guitars, Bass
T.T.- Guitars, Drums, Bass
Silenius - Session Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto třicátý třetí - Sbohem a díky za Voivod!


Příběh sto třicátý třetí - Sbohem a díky za Voivod!


Jestliže byl kamarád Kytka (spolu se Sabathem) můj výhradní dodavatel nové hudby, moje maličkost, známá jako nenapravitelný knihomol, přinášela nové tipy na knihy. Chodil jsem kousek od obchodního domu Máj do knihovny, za krásnou prsatou Klárou. Šoural jsem se mezi důchodci a čichal ke knihám. Oddělení sci-fi bylo tou dobou mým nejčastějším útočištěm. 

Knihy jako Sbohem, a díky za (všechny) ryby od Adamse, Zeměplocha od Terryho, Arthur Charles Clarke, Den trifidů od Wyndhama. Nosíval jsem si plný batoh, půjčoval některé knihy Kytkovi a pak nás neměli ostatní moc rádi. Zalezli jsme si totiž vždycky až nahoru na panely, pořád se tlemili a používali hlášky z knih. Byli jsme jak dva Nerdi a každý měsíc čekali u trafiky, kdy vyjde konečně další časopis Karavana. Vypadal jak staré Rodokapsy. A byly v něm povídky, co jsme hltali o pracovních přestávkách, ve vlacích, vlastně pořád.


Seděl jsem zrovna vzadu v salónku U Hymrů. Srkám pivo, šetřím si ho, aby mi dlouho vydrželo. Čtu zrovna 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho. Výčepák si ze mě dělá srandu, ale už si na dlouhovlasého maníka v brýlích a džínové bundě dávno zvykl. "Co to čteš?": zahlaholil Kytka a hodil přede mě CD "The Outer Limits" od Voivod. Rok staré album skupiny, která nám toho dosud ani po třinácti letech své existence příliš neříkala. "Z toho se posereš, stará kapela, neskutečný maniaci. Je to technický, v textech to je samej mimozemšťan": doplnil ještě a já si začal prohlížet obal od MCA Records. "Hm...vyzkouším, díky, taky pro tebe něco mám": vytáhl jsem na oplátku ze žebradla Stopařova průvodce po Galaxii. 

Dali jsme pivo, dali jsme dvě, dali jsme i panáka, když přišel Prcalík a dělal si z nás srandu, že vypadáme jak dva intelektuálové, jak debílci, co místo chlastání řeší takový blbosti jako jsou knížky. On Voivod už slyšel a na rovinu - přišli mu trapní. Moc komplikovaný, nepříjemnej hlas, divnej zvuk. Jenže my už jsme našeho kamaráda znali. On bral všechno na první dobrou, víc tlačil srdcem. Dělali jsme si naschvál prdelky a používali hlášky ze Zeměplochy, ale i z komiksů, kterých byl Kytka velkým sběratelem a králem. 

"Tak si jděte třeba do prdele, jdu domů": naštval se na oko, ale spíš šlo o to, že se ve dveřích objevila Prcalinka a volala ho příroda. My se opili, spolu s výčepákem i číšníkem. Kluci měli hned nad obrovskou sklenicí utopenců (který byly hnusný jako kyselá prdel) polici s rádiem a CD přehrávačem. No, ještě že byli tak ožralí, jinak bychom asi Voivod přehrát nemohli. Alkohol ale dělá s lidmi divy a bylo velmi zajímavé pozorovat nás 4, jak paříme mezi stoly v zavřené hospodě. Někdo tomu říká poetika, my to nazývali bohapustou chlastačkou.

Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Ráno mě bolí hlava, vstávám brzy a jen si vyčistím zuby a mažu do fachy. Plivu kolem sebe včerejší pachuť a celý den jsem radši zticha, abych na lidi nedýchal. Mám tu ale CD přehrávač a svoji kancelář. Voivod jsou mi tak společností celý den. Dokonce mě díky nim neotravuje tolik kolegů. Hrají totiž neskutečně nahlas. Každý tak jen otevře dveře, pokývá soucitně hlavou, že mi zase hrabe a pak raději odejde. Jsem rád, dnes opravdu jo.

Dostanu odpoledne sprďáka, protože jsem pro sci-fi a Voivod zapomněl na Káču. Je mi pořád blbě, tak se jen omluvím a mažu domů. Bouchnu za sebou překližkovými dveřmi, osolím přehrávač a natáhnu se na gauč. "Co na mě zase ten tvůj zpěvák tolik řve?": zhodnotí kvalitu Voivod můj otec a raději zmizí do hospody. Otevřu si pivo z lednice, pak knihu o dobývání cizí planety a všechno se mi spojí v jedno. Zafixuje se v hlavě. Voivod a čtený text. Jsem najednou tulákem po hvězdách, metalovým hrdinou, pilotem vesmírné lodi.

Nedá mi to, nemůžu být v klidu. Zapařím v pokoji a mé neklidné nohy mě automaticky zavedou ven. Žebradlo hodím přes rameno a už si to štráduju k Janě. Dělá momentálně v drogerii u nás u domu. Schovává mi devadesátky kazety TDK, který jsou prostě nejlepší. Vedou se o to sice nekonečný spory, ale já jsem jejich nekompromisní zastánce. Naložím jich asi osm do zavazadla a střihnu to přes koleje. Švestky (železniční policie) na mě číhají zase u zastávky ve Škodovce (jsou tak předvídatelní). Zákazy jsou od toho, aby se porušovaly a tak někde u Rozvoje dohoním Kytku. Je na tom stejně jako já. Jde si nechat udělat kopie všech nahrávek Voivod, které Sabath má.

Otevře nám v županu, který nosí snad jen úchylní důchodci. Nemusíme vidět všechno a tak si radši dáme rovnou jedno pivo a počkáme, až s Míšenkou dokonají dílo. Sabath pak bude spokojenější a nepošle nás do pekla nebo do prdele. "Vy blbouni, když jsem vám před lety o Voivod básnil, tak jste se mi smáli": zahájí rozhovor a doplní ještě, že zrovna pro tuhle kapelu se musí dozrát. Že to není nic pro debily.

Vyskládám na stůl TDK kazety, Kytka BASF. Jen na sebe koukneme a Míšenka nás zarazí, protože jinak by byla naše hádka nekonečná. V dobrým, ale otravná. A stejně jsou TDK lepší, žejo. Sabath je jak nějakej šaman. Poskakuje kolem těch svejch mašinek a vyhazuje k nám jednotlivé nahrané kazety. Příběhy k nim dodávat nemusí, to obstará Kytka. "Popíšete si to sami, stejně byste to po mě nepřečetli": řekne nám a tak musí můj kamarád nejen vyprávět, ale i psát, jsem na to kopyto. Píšu jak kocour.

"Tak sbohem a díky za Voivod!": loučíme se a jen my dva víme, o čem hláška je. Hrozně se tomu smějeme a ještě netušíme, že se stane na dlouhou dobu naším pozdravem. Plácnu si s Kytkou u nich ped domem, pak se chytnu za hlavu. Já zase zapomněl na Káču. Jsem já to ale debil. Ona to pochopí, musí. Vždyť už dávno byla prohlášená za svatou. Nic jiného ji nezbývá, žije s metalistou. Oprávněné výčitky budou, ale až jí budu vyprávět o Voivod, tak mi odpustí. Roztaje. Vím to.

Nasadím na hlavu sluchátka s plechovým rámem. Přiklopím uši hebkými návleky reproduktorů. Vydám se směrem k domovu. Musím několikrát přidat zvuk, protože ulice moc hlučí. A já na ní nechci být, chci pryč ze šedi. Chci do vesmíru. Po pěti skladbách se tak stane a i když byl na toho vyhublého mladíka s dlouhými vlasy a nepřítomným pohledem asi divný pohled, nikdo mu to neřekl. Byl ukrytý v sídlišti, jakoby neexistoval. Nebo alespoň ne v této době a v tomto světě. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. února 2018

Report, photos, video - EMBRIONAL, F.A.M., BRUTALLY DECEASED - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 2. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos


Třetí koncert v týdnu (z toho jeden s výletem do Prahy) by mě rozhodil v dobách mého mládí, natož teď, když se tahám se čtyřmi obrácenými kříži za krkem. Nojo, jenže když nebudeme na death metal chodit my, staří pardálové, tak kdo? K tomu ještě v Plzni, která je zaslíbená spíše heavy agro záležitostem nebo ultra orthodox pagan post viking blackovým kapelám? 



Doba je zkrátka jinde a mladý metalista bývá dnes drsný spíše na sociálních sítích, případně schovaný pod maniakálně znějícím nickem v diskuzích, než aby vyrazil do hospody a pak na koncert. Tak já vám tedy prozradím, jak se to má dělat. To normálně přijdete z práce, dáte si svačinu, zavoláte (můžete použít i chat nebo dopis) kamarádovi a sejdete se (opravdu reálně, ne v chatovací místnosti) v hospodě. Tam potkáte kluky a hlavně holky z masa a kostí. Sice nevypadají jako pornohvězdy, ale zase se na vás usmějí a příjemně voní. A když to mají ještě v hlavě srovnané, řekněte mi, co si víc přát?



Ano, udělali jsme si radost a zašli na rozplavby. Protože byl pátek, protože bude metal, protože rádi kecáme naživo o hudbě. Taky je sranda. Máme to tak rádi...ale zase, už jsme dříve narození, tak nás berte s rezervou. Možná je lepší ten šumící koncert na youtube a v malým okně obrazovky puštěný porno s nějakýma metalistkama. To já už ale nevím, už jsem na to starej:)).


V hospodě U Ševců je nám dobře. Postupně do sebe natlačíme dobrou náladu a nějaký to pivo. Kecá se a mám pocit, že je svět zase jednou v pořádku. Obklopen normálními a příjemnými lidmi mi tak alespoň připadá (děkuji vám, přátelé!). Probereme všechno potřebné a když už má za chvilku koncert začít, tak dopijeme a jdeme na to. Dneska bude metal!

Městem řádně dotovaný a prověřený klub Divadlo pod Lampou bývá častým místem mých návštěv. Je to taková klasika. Pivo tam mají, personál také, ale mě pořád chybí trošku té vřelejší atmosféry. Ta se totiž nedá koupit, ta je o lidech. Pojďme ale na muziku.



BRUTALLY DECEASED - jestliže je u kvalitní švédské oceli důležitý čas, teplota a obsah uhlíku, tak u švédsky znějících kapel to je odhodlání zničit náš i onen svět. Pražští smrtonoši BRUTALLY DECEASED, opět bez baskytary (nezbytný to nástroj pro nefalšované chřestění pytlem plným kostí) dodrželi technologický postup na výbornou. Kapela sice nepůsobí už tak "punkově", jako ji pamatuji v jejích začátcích, ale o to víc znějí jejich skladby propracovaněji a temněji. Gentlemani se švédským rodokmenem mi utrhli hlavu i s páteří. Natolik bylo jejich vystoupení strhující, drtivé a ničivé. 













F.A.M. - v roce 2015 mi v Praze tahle parta vůbec nesedla do noty. Jenže v pátek byla v Plzni asi jiná konstalace hvězd. Možná to bylo alkoholem, možná jen mou dobrou náladou, ale já si jejich vyhlazovací death/grind core užil. Někdo mohl mít námitky, že je hudba těchto Poláků příliš jednoduchá a jednotvárná, já byl ale spokojen. Kopalo to? Kopalo! To vo co jako de? Příjemný masakr. 













Kvůli polským maniakům EMBRIONAL jsem jel před lety na koncert do Prahy z dovolené přes půlku republiky. Byl jsem tehdy tak utahaný, že jsem se málem cestou zpět vyboural. V pátek jsem byl zničený také, ale i tentokrát jsem si jejich set vychutnal do sytosti. Vzpomněl jsem si na své působení na civilní službě, kdy jednomu pacientovi praskl vřed a celý operační sál zahalila zkažená krev. Tak přesně takto zněl a působil i nihilistický, náležitě technický a masakrující koncert této death metalové kapely. Originální postupy, někdy možná až příliš dlouhé skladby, ale jinak obrovský tlak, síla, tma a nezbytná smrt. Pro nás, fanoušky hudebního extrému, se jednalo o výsostný zážitek doslova narvaný černými myšlenkami. Inferno!














Návštěvnost byla na 160 tisícové město ne moc velká. Nemám tradičně odhad, ale padesát lidí mi přijde i na death metal málo. Co se týká organizační stránky, tak bylo vše v pořádku. Zvuk byl solidní, ode mě bez připomínek.

Ještě jedno pivo a jdu domů. Jsem vykouslej jak veverka. Padá na mě únava, ale aspoň mě nic nebolí. Stará metla zase řádila. Pro někoho možná úsměvný pohled, ale když já si podobné koncerty hrozně rád užívám. Mám rád death metal, lidi okolo, mám rád atmosféru undergroundu. Kdo nebyl, může jen litovat. Stálo to opravdu za to. Děkujeme za krásně mrtvolný zážitek, za poctivý nářez všem kapelám i možnost být u toho. Samozřejmě, velké díky patří i kočenkám, které byly opět hezké, milé a vydržely ty mé průpovídky.:))


Ráno si v sobotu musím říci snad 158 krát, abych vstal. Já se snad rozkládám? Mám pomalý rozjezd s retro turkem, magnézií pro revitalizaci mysli i těla - nepomáhá ani jedno. Usedám k počítači a postupně rozhýbám své prsty. Výsledkem je text, který jsi právě dočetl, můj milý čtenáři. Děkuji i tobě za trpělivost. Přeji hezký den. 


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

---------------------------------
Promotion!

Recenze/review - MORTIFERUM - Altar of Decay (2018)


MORTIFERUM - Altar of Decay
CD 2018, Blood Harvest

for english please scroll down

Bolí mě na prsou a srdce občas vynechává. Vlasy mi už dávno vypadaly. Jsem ještě živý nebo nemrtvý? Ptám se stále dokola a procházím se dál temnými chodbami podzemí. Přehrabuji staré kosti, prosévám mezi prsty plesnivinu. Konečně jsem mezi svými. Stal jsem se stínem, tančícím skeletonem v rytmu tradičního death metalu.

Ctím rád a často kořeny stylu, klaním se stejným modlám, jako američtí MORTIFERUM. Hniloba vytažená z těch nejhlubších a nejstarších hrobů. Sněť slezinná, rozlezlá po vašem těle. Šílenství zvané death metal. Američané jsou zde, aby nám přinesli zprávy z onoho světa způsobem, jakým to činili klasické americké a finské kapely v devadesátých letech.



Líbí se mi doomová nálada otevřených hrobů, obdivují chorobný vokál. Nejvíc si ale užívám doslova mrtvolnou atmosféru. Člověk má při poslechu pocit, že před sebou tlačí vozík s ostatky padlého mnicha. Na stěnách hoří pentagramy a z nekonečných chodeb se ozývá nářek prokletých. Sklady postupně gradují, sekají, pálí a zároveň jsou chladné jako ruce uleželé mrtvoly. "Altar of Decay" je albem, které zní neskutečně ostře a zároveň temně. Pokud bych měl dnes jmenovat skupinu, která zhmotnila zlo, doporučil bych právě MORTIFERUM. Už zase hoří další hroby, opět vylézají nemrtví, aby nás sežehli plamenem nenávisti. Old school death metalová nahrávka, která je definicí samotné Smrti! Vynikající koktej, umíchaný ze zla, špíny, chladu a totálního inferna!



Asphyx says:

My chest hurts and the heart occasionally skips the beat. My hair had been gone for a long time now. Am I dead or alive? I am asking over and over and I walk through dark corridors of the underground. I check old bones and sift mould through my fingers. Finally, I am among my own. I became a shadow, a dancing skeleton in the rhythm of traditional death metal. 

I like to feel the roots of the style, I worship the idols like American MORTIFERUM. The rot is pulled out from the deepest and oldest graves. The lineal rust is spreading inside of your body. The madness called death metal. Those Americans are here to bring us messages from the beyond world just like classic American and Finnish bands did it in the 90s. 

I like the doom mood of open graves, admiring the choral vocal. But what I enjoy the most is the literally deadly atmosphere. While listening you feel like you are pushing a cart with the remains of a fallen monk. There are pentagrams burning on the walls and from the endless corridors you can hear the crying of cursed people. The warehouses are gradually graduate, cut, burn and at the same time they are cold like hands of a very old corpse. “Altar of Decay” is an album which sounds very sharp and dark at the same time. If I had to present any band which can materialized the evil, I would recommend MORTIFERUM. Another graves are burning, again the undead are coming out to burn us with the flames of hatred. Old school death metal album which has the definition of the death itself! Excellent cocktail mixed from evil, dirt, cold and a total inferno!

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK - FESTIVAL DEADLY STORM 12!


Dobrý den přátelé, 
původně jsme žádný předprodej dělat nechtěli, protože oba sály v Šeříkovce mají velkou kapacitu, ale dotazy od vás byly natolik časté, že jsme "podlehli". Vstupenek bude dostatek i na místě, ale pokud máte zájem a chcete mít jistotu, tak můžete zde:

objednat zde/presale ticket:

INFO:

Budeme se na vás těšit pod pódiem!

TWITTER