Březen bude ve znamení
undergroundu. Prahu v rámci svého evropského turné „Full
Moon Over Europe“ navštíví kanadské hard´n heavy trio SPELL
z dalekého Vancouveru a společnost jim budou dělat Švédové
SVARTANATT, kteří jako by se vyloupli z raných sedmdesátých
let. O tom, že v našich končinách zahrají obě kapely vůbec
poprvé, nemusí být ani řeč!
Pro mnoho fanoušků
neznámé jméno, ale pozor. SPELL představují respektovanou kapelu
v undergroundovém heavy metalu. Historie kapely sahá až do
roku 2007, kdy se dala dohromady sestava pod názvem Stryker. Po
jednom EP a split albu se v roce 2013 trojice rozhodla změnit
název na SPELL. S touto změnou přišlo i lehké odklonění
od tradičního heavy metalu a SPELL své produkci vtiskli také
hardrockovou tvář. Kapela má na kontě dvě velké desky – „The
Full Moon Sessions“ (2014) a „For None and All“ (2016), které
mezi fanoušky i odborníky sklidily vysoké hodnocení. SPELL
dokážou zaujmout posluchače, kteří vyznávají osmdesátkový
heavy metal i staré klasiky ze sedmdesátých let. Svými okultními
texty spolehlivě navodí jedinečnou atmosféru a na své si přijdou
milovníci kapel jako Cauldron, Portrait či In Solitude. Hypnotický
metal, který si vás omotá kolem prstu!
Deep Purple, Thin Lizzy,
Rainbow, Hendrix…. a také SVARTANATT! Ne, není to přehnané
tvrzení, protože tuto pětici ze švédského Stockholmu lze
s klidným svědomím považovat za nástupce velikánů, jež
se nesmazatelně zapsali do historie rockové hudby. Švédští
SVARTANATT nám přijedou do Prahy ukázat, jak se hraje poctivý
hard rock z raných sedmdesátek. Navíc s lehce
slyšitelným přesahem k šedesátkám a opojnému rocku té
doby. Jejich debutní album „Svartanatt“ se pevně usadilo
v přehrávačích fanoušků hard rocku nejen ve Švédsku, ale
po celé Evropě a USA. Kapela má za sebou velké množství
koncertů ve Švédsku (včetně slavného festivalu Sweden Rock) a
Španělsku a toto turné je pro SVARTANATT první velkou štací.
Společně se SPELL se bude jednat absolutní špičku současného
undergroundu tohoto žánru!
Fanoušci tradičního
heavy metalu zbystřete. 22. května dorazí, vůbec poprvé, do
Česka americká legenda MANILLA ROAD, která se právem řadí mezi
tzv. průkopníky epic heavy metalu na světové scéně. Při jejich
evropském tažení je na české zastávce v pražském klubu
007 Strahov doplní trutnovská thrashová klasika Exorcizphobia!
Historie MANILLA ROAD
sahá až do roku 1977, kdy se kytarista a zpěvák Mark Shelton
rozhodl založit kapelu, která byla v počátcích ovlivněna
hlavně sedmdesátkovým hard rockem. S příchodem heavy metalu
na scénu se však celé uskupení začalo ubírat tímto směrem.
Čtveřice z Kansasu počátkem osmdesátých let skloubila
hardrockové vlivy s tradičním NWOBHM a nebála se propašovat
do svých skladeb i epické a doslova výpravné pasáže. Tím dala
vzniknout naprosto originálnímu zvuku i charakteru skladeb. Když
si k tomu připočtete charakteristický vokál, celou řadu
kytarových sól a jedinečnou atmosféru skladeb, jsou MANILLA ROAD
kapelou, kterou si prostě a jednoduše nelze s jinou zaměnit.
Desky jako „Crystal Logic“, „Open the Gates“ či
„Mystification“ nesmazatelně patří do zlatého fondu heavy
metalu. MANILLA ROAD však neusínají na vavřínech a neúnavně
skládají, nahrávají a vydávají nový materiál, který si stále
drží vysoký standard v diskografii kapely. Důkazem je i
zatím poslední album „To Kill a King“ z roku 2017. Dá se
předpokládat, že Američané do svého playlistu zařadí, kromě
legendárních hitů, i songy z poslední vydané desky. Pokud
chcete zažít naprosto originální heavy metal, MANILLA ROAD vám
naservírují nejpoctivější porci. Heavy metal to the World!
Trutnovská EXORCIZPHOBIA
již nějaký ten pátek patří k elitě tuzemského thrash
metalu. Stojaté vody naší scény začali kluci čeřit již v roce
2005. Od té doby vydali EP „Disease Inside“, album „Something
is Wrong“ a dva vinylové splity – nejprve s Lahar a poté
s Catastrofy/Kaar. Letos navíc EXORCIZPHOBIA konečně přichází
s novým materiálem v podobě druhé dlouhohrající desky
„About Us Without Us“. O tom, že tito kluci nejsou žádná
ořezávátka svědčí fakt, že si zahráli např. na festivalech
Obscene Extreme a Brutal Assault nebo sdíleli stejná pódia po boku
legendárních Exodus, D.R.I., Wehrmacht, Voivod, S.D.I. či
Artillery. Pokud máte rádi přímočarý a energický thrash metal
americké školy s vlastním ksichtem, dorazte včas!
DEKAPITED - Sin misericordia EP 2017, Suicide Records
for english please scroll down Mám rád staré zpuchřelé kosti, miluju oheň! Líbí se mi, když hudba hoří, je poctivá, nekompromisní a dokáže mi rozdrtit lebku tlakem. Navštěvuji opuštěné katakomby, abych v nich nalézal pravý nefalšovaný old school metal! Na DEKAPITED jsem jednou narazil při svých toulkách podzemím. Ihned si mě naklonili svým ostrým thrash metalem ve stylu staré SEPULTURY, SARCÓFAGO, případně SODOM, na svoji stranu. Mám pro podobný, špinavý hnilobný thrash metal velkou slabost. Umírám a znovu se rodím a stále dokola poslouchám "Sin misericordia".
"Sin misericordia" je albem, které v sobě obsahuje temný, vysokooktanový thrash metal té nejvyšší kvality. Undergroundový, zároveň ostrý zvuk, totální nasazení a riffy bolestivé tak, že vám provedou operaci bez umrtvení. Tohle všechno jsou DEKAPITED. Thrash metaloví zabijáci z Chile, kteří vám provedou trepanaci vaší lebky svoji hudbou. Mosh-pit! Headbanging! Satan a válka s nebem! Smrt! Až budu jednou v hrobě hníti, tak bych si moc přál, aby mi v mé rakvi hrála podobná muzika! Funeral thrash metal forever! Deska ostrá jako břitva! Velmi dobře!
Asphyx says:
I like old and ashy bones, I love fire! I like when music burns, is honest, uncompromising and it can crush a skull with pressure. I visit abandoned catacombs to find the real old school metal!
I got to know DEKAPITED when I walked alone in the underground trails. Immediately, they leaned me on their side with their sharp thrash metal in the style of old SEPULTURA, SARCÓFAGO or SODOM. I really like similar dirty and rotting thrash metal. I am dying and being born again while listening to “Sin Misericordia”.
“Sin Misericordia” is an album which contains dark, high-octane thrash metal of the highest quality. Underground but at the same time sharp sound, absolute deployment and riffs which are so painful they will make you an operation without any anaesthesia. All of this are DEKAPITED. Thrash metal killers from Chile who will gave you a trepanation of your skull with their music. Mosh-pit! Head banging! Satan and the war with the sky! Death! Once when I will be rotting in my grave I would like to hear similar music in my coffin! Funeral thrash metal forever! An album sharp as a knife! Very good!
Příběh sto třicátý první - Den opravdového metalisty, model rok 1994
Budíka jsem měl nařízeného půl hodiny před tím, než vstával do práce otec. Abych ho nemusel potkat na záchodě. Půl páté ráno, mám za sebou rozcvičku z karate a srkám černý čaj. Naproti v okně se zase jedna dvojice hádá a stará paní s rukama na parapetu sleduje, co se kde šustne. Jakoby si celý panelák najednou čistil zuby, splachoval záchod, aby si pak nakonec zapálil cigáro před vchodem a vyhodil své nájemníky do studené ulice. Dělnické město žije pravidelným pochmurným životem. Ano, rok 1994 byl od začátku hodně šedivý.
"Tak co Smrťáku, jdeš do práce": zeptala se mě holka, co dělala u nás ve skladu. Krásná od pohledu, ale v hlavě nasráno, jak říkával Prcalík. Nasadím sluchátka, nic neříkám. Jen občas, když dohraje skladba, tak slyším její vysoký, pisklavý a nepříjemný hlas. Stejně říká blbosti - o včerejším seriálu a mrká u toho jak panenka Barbie. Má odkoukaný takový ty kurví pohledy, který mají pornoherečky. Musím se tomu smát a přidám si radši volume do uší. Pestilence - "Consuming Pulse". Martin Van Drunen a Patrick Mameli. Vynikající a strhující záležitost plná kruté hudební smrti.
Kolem mě projíždějí davy dělníků na starých kolech. Skládačky, Esky, Favority, občas nějakej nadšenec v elasťákách, co si počítá kilometry. Salutuju na vrátnici, paní vrátnou znám z hospody. Píchačky, šatna plná chlapského smradu. "Kdybys měl večer čas, budu ráda, ukážu ti nějaký desky": zkouší to ještě šukavá skladnice, ale jen zamručím. Prohodím mezi chlapama raději něco zaručeně hodně testosteronovýho, aby věděli, že patřím mezi ně. Smějou se a říkají mi, že jsem pro tuhle koroptvičku zajímavej hlavně tím, protože jsem jí jako snad jedinej nedal. "Chci bejt tajemnej, volové": prohodím ještě, ale myslím u toho na Káču, protože včera odpoledne to s ní bylo nádherný. "A bez lásky stejně už dávno nešukám": vtipkuji, když otevírám svoji prosklenou kukaň. Čeká na mě několik stohů papírů a papírů a papírů. Taky počítač s modře zářícím operačním systémem. Nasadím sluchátka a dám se do práce. Jsem jako stroj. Já, lejstra a klávesnice. "Kubo, pojď na sváču": zaťuká kolega z vedlejšího oddělení a jinak taky spolužák z dětství. Má kostěné brýle, žádný maso ani svaly na svém těle a hrozně moc by už taky někdy poznal nějaké děvče. Typ stydlína, který se mě pořád ptá, jak to, že na mě holky letí. Vždyť jsem stejně vošklivej a ještě navíc vágus. "To je charisma, vole": prozradím mu nad gulášovkou a houskami své kouzlo a tajemství. Musím vypnout mozek. Být holka, tak mu taky nedám. Šíleně mluví, spíš kecá kraviny. Všechno rozebírá, je jak stará ženská, která už nedokáže zaujmout krásou a zahořkla. Na to, že mám šedesát kilo, tak jdu pro gulášovku ještě dvakrát. "Drž se toho, kdo ti dává jídlo": prozradil mi kdysi v opilosti jednu moudrost Sabath a prdelaté kantýnské mě proto mají moc rády. Kdo by neměl. Vtipkuji s nima, lichotím. Občas dostanu panáčka, někdy pivo. Pohoda. Mají na sobě bílé pláště a připomínají obrovské usměvavé kachny. Sálá z nich dobrota a na to já dám. Do běda další papíry, pak obchůzka, sázím na osobní setkání. Kluci i pánové makají těžce, ví že jsem rovnej, že se jich zastanu, někdy možná až moc hodnej, ale já se otrkám brzy. Stereotyp, továrna, soustruhy, frézky, umolousaný chlapi v montérkách. Opravujeme, co si kdo řekne. Jsme jak kovoví lékaři, napravujeme porušené. K obědu si sednu radši bokem, chci mít klid. Jenže zase si ke mě sedne spolužák i kurvička ze skladu. Nejlepší by bylo je dát dohromady. Ukojeni by byli všichni, říkám jim to, ale ona ho NECHCE. S tím já nic neudělám. Jdu si radši přidat další knedlíky a omáčku. Padla, konečně padla. Domů kráčím rychle, chvílemi běžím. Musím za Káčou. Hodím žebradlo do kouta, stihl jsem všechno dřív než otec. Džínová bunda s obrovskou plachtou Vader na zádech, ošité mám nově i džíny. Bílé čínské kecky, již značně ošunťelé. Křivák, ošoupaný neustálým nošením. Jsem prototyp thrash death metalového metalisty - model rok 1994. Walkmana v levé kapse, sluchátka na uších. S rukama v kapsách jdu zadem ke gymplu. Potkám pár kámošů, zahrozíme na sebe. Taky nějaký Depešáky, který jsou v černým, mají vyděšený pohledy a přijdou mi spíš jako nějaký holky, který jdou zrovna z pohřbu. Rozvalím se před školu pod sochou učitele národů - kterýho nám všichni záviděj a podle kterýho jsme se nikdo nikdy nic neučil. Zahvízdám. Káča sedí u okna a zamává mi. Holky jí pořád prý neskutečně záviděj, protože jsem sice vošklivej, hubenej, vágus, ale mám ji už dlouho rád. Chodíme spolu, protože je nám spolu dobře, protože máme stejný zájmy, protože láska, vole - a taky je na nás moc hezký pohled, říká se. Její spolužačky mají vážný vztah málokdy. Diskofilové na to prý nějak moc nejsou. Zase mají ale víc peněz a auta. Já mám momentálně stovku, jedny náhradní baterie a hlad.
Nikdy nezapomenu na okamžiky, kdy ke mě běhávala. Od obrovských těžkých dřevěných dveří gymnázia, drze přes trávník. Stál jsem ležérně, jako frajer, abych vypadal, že jsem děsně v pohodě. Ale uvnitř jsem byl nejšťastnější kluk na světě. Miloval jsem vlající vlasy (bože!), nadskakující prdelku i touhu v jejích očích. Ihned zazní heslo žíněnky. Oba víme své. "Dobrý den, paní Kačenková, vám to ale dnes sluší, nechcete si tentorkát se mnou vyjít vy?": laškuju ještě s její mámou. Odměnou mi je milý pohled, podaná hedvábná ruka i chůze pro svačinu, kdy ona ví, že ji koukám na zadek a podle toho se vlní. Loučíme se, ale zadem, skrz malé okénko ve sklepě, vlezeme zase dovnitř. Staré žíněnky, po stranách roztržené, se stanou naším útočištěm. "Byly doby, kdy jsem šukal, co se hýbalo, ale teprve teď jsem pochopil kouzlo sexu": machroval jsem vždycky před klukama v hospodě. "To já taky, to je proto, protože zasouváš z lásky, vole": doplnil mě pokaždé Prcalík. Bylo to tak. Znali jsme už několik let dokonale těla svých dívek. Radost, zrychlený dech, touha. Nakonec objetí, ze kterého se nám s mojí vílou nikdy nikam nechtělo. Tichá slova a už musíme, parta čeká.
Dolů na sídliště jsme teď chodili podél řeky, nikdo nikde, jen my dva a šumící Jizera. Cesta sice byla delší, ale vedla kolem místa, kde jsme chtěli po prázdninách bydlet. Plánů spousta. "Zdááár, jak se ti líbí ty Pestilence?": vítá nás Kytka s lahváčem v ruce. Taky Škodovák. Pár slov o práci, ale jen aby se neřeklo, hlavní je metal. Jsem z doporučené hudby doslova u vytržení. Tenkrát se tvořily death metalový dějiny, což jsme samozřejmě netušili, ale snad všechno, co Kytka nebo Sabath přinesli, znělo parádně. Bylo skvělé, být u toho. Ani jsme to nevnímali. Pro mě osobně byl tenkrát metal na stejné úrovni jako Káča a pivo. Možná, že vyznívá tento názor divně, ale já vše tak cítil. Kecáme s klukama, cinkáme lahváčema. Pestilence mají hlavní slovo. Dokonce půjčím svoji kazetu do kazeťáku na panelech. Je to masakr, který někteří nechápou. Nechají nám jen hodinu, pak se zase vrátí thrash. Ten pořád vládl. Ne vždycky, ale dnes jsme měli s Káčou rozkecáno, tak ji vyzvednu mezi děvčaty. Stojí tam, smějou se, ševelí. Usměvavé, s prdýlkama, v napresovaných džínách. Krásné, tak hrozně moc krásné. Musím se otřepat, protože mi zase hlavou problesknou všelijaké myšlenky. Chytnu svoji modrou vílu za ruku a vydáme se na společný okruh kolem lesíka.
Náš strom, naše mýtina, naše vyhlídka do kraje. Zákonem chráněné rostliny, syslí kolonie, nic z toho nevnímáme. Máme společný hovor o budoucnosti. Vážně i nevážně. Těšíme se. Chci vypadnout ze stereotypu Škodovka, sídliště, Škodovka, sídliště. Čekám až dostuduješ má milá, pak začneme žít. Spolu, navěky. Zasním se nahlas a odměnou mi je kaštánkovitý pohled doslova naplněný takovým tím hrozně příjemným odleskem.
"Neříkej mi, že jste zase šukali, vy jste jak králíci": přivítá nás po procházce Prcalík. Jen se usmíváme, jsme naschvál tajemní. Cítím ze všech kamarádů obrovskou sílu, podporu, soudržnost. Jsme jako rodina, jako smečka, která již několik let vyvrhnuta sídlištěm kousek za městem, proplouvá životem a metalem. Je nám spolu hrozně dobře. Koukáme do kraje, tiskneme se ke svým dívkám, já obklopen ještě navíc Janou. Nad Radoučí se pomalu snáší mlha, my ztichneme. Kouzlo okamžiku, až tajemná chvíle, která se nám zaryje navěky do našich mozků.
V noci jdeme zpět městem, zavěšeni do sebe. Odvádím nejdřív Janu, plácnu ji po zadku na rozloučenou a vidím, jak se za námi dívá z okna. Káča se ke mě přitulí jako kočenka. Lidi, co jdou z divadla, krásný ženský v černých šatech (miluju!) a chlapi v kvádrech, všichni se za náma otáčejí. Asi nechápou, jak může mít takovej ksicht a vagabund tak nádhernou dívku. Nechápu to vlastně ani já, jsem si pořád ještě trošku nejistej. Musím to Káče říct, ale ona mi pak říká slova jako - ty blázínku, co blbneš, nejseš vošklivej, až se musím smát. Ochutnám ještě, jak je vlhká v krku. Zamává z okna se starodávnou římsou. Zatváří se naschvál jak princezna. Ona vlastně je princeznou a já jsem podkoní, co ji dávno dobyl. V půl jedenáctý jsem doma. Otec spí u televize. Máma pobíhá po bytě a kdeže jsem to zase byl. Zamumlám, jak už to pubertálně adolescentní jedinci dělávají a po sprše si zalezu k lampičce do postele. Brácha dávno spí. Otevřu knihu a nechám se unášet příběhem. Ještě jednu stránku, s občasným pohledem na hodiny. Je přesně půlnoc a ve sluchátkách mi dohrála poslední skladba Pestilence. Oči se mi klíží. Mám za sebou další pracovní den opravdového metalisty. Těžký a náročný, ale zároveň krásný. Zdá se mi, jak jinak, o Kačence a jejích nekonečně dlouhých vlasech.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
EP 2018, Xtreem Music for english please scroll down Země se otevřela, pukla obrovským tlakem. Ven vytryskla žhavá láva, smíchaná s popelem a smrtí. Už jsou tady, už přicházejí! Legendární texaští thrasheři ANIALATOR, aby všem ukázali, jak zničit hudbou svět. Pustil jsem si nové EP ANIALATOR jednou k večeru a měl najednou pocit, že shořím! Pánové nám letos umíchali pořádně ostrý a výbušný koktejl. Vzali všechny dobré a třaskavé ingredience, které kdy byly v thrash metalu složeny, smíchali je a přidali obrovskou dávku energie a tlaku. Dobrý metal má řezat jako rezavý nůž a ANIALATOR se povedlo mě vykostit na první dobrou. Tohle je masakr přesně podle mého gusta!
ANIALATOR k nám přicházejí z dob, kdy světu vládly kapely jako SLAYER, DARK ANGEL, DEVASTATION, MORBID SAINT, DEMOLITION HAMMER, SADUS, aby nám vyprávěli o časech, kdy bylo ještě samozřejmostí, trávit dlouhé chvíle v mosh-pitu. Mám pocit, že mi pukne hlava, chce se mi řvát. Asi si vezmu, jako všichni na stylovém obalu, na hlavu plynovou masku, abych přežil v dnešním světě. ANIALATOR působí jako pořádně hladová smečka prašivých psů, kteří dlouho spali nekonečným spánkem smrti ve svých kotcích. Letos se probudili, vycenili ostré zuby a nahráli pravý nefalšovaný poctivý thrash metal! U téhle desky shoříte na popel! Vynikající zásek!
Asphyx says:
The ground has opened, it exploded with the great pressure. A hot lava has burst out, mixed with ash and death. They are here, they are coming! The legendary Texas thrashers ANIALATOR to show the world how to destroy everything with their music. I listened to the new EP ANIALATOR once during dinner and I felt like I was burning!
Those gentlemen mixed a really sharp and explosive cocktail this year. They took all the good and shattering ingredients that would be composed in thrash metal, they mixed them and they added a great portion of energy and pressure. Good metal should cut like a rusty knife and ANIALATOR unboned me. This is a massacre like I like it!
ANIALATOR came to us from the times when the world was ruled by bands like SLAYER, DARK ANGEL, DEVASTATION, MORBID SAINT, DEMOLITION HAMMER, SADUS to tell us about the times when it was normal to spend long hours in mosh-pit. I think my head will explode, I want to yell. I think I would take, as everybody on the great cover, a gas mask on my face to survive in today´s world. ANIALATOR seems like really hungry dogs who slept for so long with endless sleep in their pens. This year they woke up, showed us their sharp teeth and recorded the real thrash metal! This album will make you burn to ashes! Excellent hit!
The track listing is as follows:
01. ‘Rise Again’
02. ‘All Systems Down’
03. ‘Thick Skinned’
04. ‘Chaos’
05. ‘Black Trump’
Anialator’s line-up is as follows:
Angel Gonzalez (vocals, ex-Sufferance) Armando Valadez (guitar, Black Lung Conspiracy / ex-Sufferance) Roland Torres (guitar / ex-Sufferance) Alex Dominguez (bass, Black Lung Conspiracy / ex-Sufferance / ex-Devastation) O.J. Landa (drums, Black Lung Conspiracy)
Ave INTERNAL BLEEDING! První otázka se asi sama nabízí. Poslední album „Imperium“ jste vydali v roce 2014. Loni vám pak vyšel u Unique Leader Readers singl „Final Justice“. Dělá to na mě dojem, že se schyluje k nové desce, mám pravdu? Pokud ano, v jakém je stavu a kdy vyjde? Navnaď nás trošku, prosím!
Správně! Pracujeme právě na novém albu. Název je CORRUPTING INFLUENCE a zavřeli jsme se do studia hned den po našem návratu ze šňůry po Evropě. Album by mělo být hotové v září 2018 a bude mít 9 písní, plus předělávku jedné Internal Bleeding klasiky. Také plánujeme mít na albu některé hosty, co se týče zpěvu. Určitě to bude jedno z nejzajímavějších, nejintenzivnějších a nejvíc heavy INTERNAL BLEEDING alb, které jsme zatím vytvořili. Některé názvy písní zahrnují: „Focus“, „Surrounded from the Inside“, „Compelled to Consume“ a „Litany of Insincerity“.
Jste na scéně dlouhých 27 let. Dvakrát jste se rozpadli. Jak je vždycky těžké se vrátit? Pokaždé noví muzikanti, zůstal jsi jen ty, Chrisi. V jakém stavu jsou dnes vlastně INTERNAL BLEEDING? Koukal jsem, že budete vystupovat u nás v Praze. Na jakou sestavu se můžeme těšit? A proč vlastně kapela přerušila činnost?
Udržet death metalovou kapelu pohromadě delší dobu, to je vždycky těžké. Členové občas odcházejí z nejrůznějších důvodů. Může to být proto, že „dospěli“ a už nechtějí hrát death metal nebo se musejí soustředit na rodinu a práci, může to být i proto, že nemají to správné odhodlání a kreativitu, kterou po nich chci, nebo tam jsou prostě nějaké osobnostní konflikty. Tak to prostě je. Abys mohl v naší kapele být, potřebuješ vášeň, touhu a zájem o ježdění na šňůry a nahrávání. Také musíš umět zůstat věrný zvuku, který INTERNAL BLEEDING má. Co se týče naší hudby, jsem velice ochranářský a nechci, aby se principy našeho jádra podřizovaly nějakým kompromisům. Takže vidíš, že to dá opravdu práci kapelu udržet. Momentální sestava kapely, která je doufám i poslední na hodně dlouhou dobu, je: já na kytaru, Chris McCarthy na kytaru, Shaun Kennedy na basu, Kyle Eddy na bubny a Joe Merchese zpěv. Toto složení právě nahrává album a bude hrát na koncertě v Praze.
My jsme se vlastně „nerozpadli“, jen jsme na chvilku přestali tvořit po turné pro Onward to Mecca. Pak jsem dal dohromady zbylé členy a znovu začal hrát. Vlastně si myslím, že taková pauza byla pro kapelu přínosná, protože mi umožnila utřídit si věci, zařídit si život a soustředit se na to, co je důležité.
Hrajete brutální death metal. Surovou a syrovou muziku. K ní patří také texty o zlých a ošklivých věcech. Kdo je u vás píše? A kde pro ně berete inspiraci? Přikládáte jim velkou váhu nebo jsou jen doplňkem pro hudbu?
Obvykle píšu většinu textů já, ale na tomto albu se výborně podílela celá kapela. Já, Chris McCarthy a Joe Marchese se postarali o většinu textů a občas se připojil i Shaun Kennedy. Máme mezi sebou dobrou chemii a většinou jsme na stejné vlně, co se týče témat a nápadů. Často se sejdeme u mě doma u doutníku a bourbonu a prostě píšeme.
Inspirace pro texty přichází z každodenních drsných zážitků a problémů které zažíváme, když se snažíme přežít na tomto světě. Například máme píseň „Fatal Dependence“, která mluví o hororu zvaný závislost na heroinu a píseň „Final Justice“ je o muži, který se rozhodne vzít právo do svých rukou, protože systém mu není schopen pomoci.
Naše texty jsou pro nás extrémně důležité a opravdu se snažíme předat poutavý příběh, který jde ruku v ruce s hudbou a vytváří tak kompletní balíček. Vždy se ujišťujeme, že píšeme o věcech, které si budou lidé pamatovat a budou je s námi i křičet.
V roce 2015 jste vystoupili na festivalu Obscene Extreme. Vzpomeneš si ještě? Jak se vám u nás hrálo a jak jsi vnímal fanoušky? Co říkáš na české pivo?
My jsme byli pozváni na Obscene Extreme, ale nakonec to neklaplo. Neměli jsme kolem žádný koncert, který bychom s návštěvou festivalu spojili a neměli jsme dost peněz na pokrytí nákladů. Je nám to moc líto, protože Čurby byl opravdu natěšený, že přijedeme a my jsme ho zklamali. Nebylo ale nic, co jsme mohli dělat, jedině přijít kvůli tomu na mizinu.
České pivo je skvělé! Originální Budwiser je u vás o tolik lepší než ta sračka, kterou pijeme u nás. Nejsem milovník piva, mám raději whiskey, takže ti nemohu dát nějakou rozsáhlou odpověď. Ale myslím, že česká kuchyně je jednou z nejlepších a opravdu se těším, až se přijedeme podívat, abychom si dali skvělé párky a žebra, které jsme jedli posledně. To bylo sakra neuvěřitelné! Nejlepší!
Jste považováni za legendu, která stála u zrodu slamming brutal death metalu. Asi si už mnohokrát odpovídal na to, jak vás vlastně napadlo začít takto hrát, ale mě by spíš zajímalo, jestli sleduješ tento směr dál. Vy jste měli ve svých skladbách jen náznaky, kousky „slammu“, které byly kořením. Nerad to říkám, ale některé dnešní kapely pojaly slamming death metal poměrně jednoduchým způsobem a znějí všechny stejně. Máš nějaké oblíbené skupiny z nové generace?
Jo, už od začátku jsme věděli, že chceme psát hudbu, u které se lidé budou hýbat. Nikdy jsme nechtěli hrát super extra rychle a hrát tisíce beatů. Vždycky jsme chtěli být groovy a heavy na rozdíl od rychlých, technických a skartovacích kapel. Přišli jsme s názvem SLAM, který se v death metalu pak začal používat až dost dlouho po nás, používala ho jen punková komunita. To byla naše vize toho, jak death metal má vypadat.
Myslím, že většina lidí vnímá „slam“ jen jako breakdown/payoff riff, který je pomalý a jednotvárný – to podle mě ztrácí tu pravou pointu. SLAM může být cokoli, dokud je to groovy a rozhýbe publikum. Mezi tím co my, původci, považujeme za slam a tím co za něj považují ostatní, je obrovská mezera. O nic v podstatě nejde, ale je tam rozdíl.
Ale mě baví některé moderní slamy – kapely jako KRAANIUM, KATALEPSY, EPICARDIECTOMY, THE MERCILESS CONCEPT, AMPUTATED a další, záleží na publiku.
V době, kdy jste začínali, tak se hodně poslouchal thrash, ale i black metal, punk. Které kapely na vás měly největší vliv? Je nějaký muzikant, který byl tvým vzorem a díky kterému si se dal na muziku? Já když někomu dnes řeknu, že jsem ve svých začátcích poslouchal hodně RAMONES a mám je rád dodnes, tak mi to nikdo nevěří:)).
Legrační, nikdy jsem neměl rád thrash, kromě asi SLAYER. Našel jsem hodně thrashe, když jsem používal ten šťastný zvuk „raz-dva-raz-dva“, který pro mě nikdy nebyl dost agresivní ani heavy – pro mě to prostě vždycky znělo šťastně. Pokud jde o vlivy, tak já pocházím z klasické metalové a hard core punkové scény. Tony Iommi byl mým největším idolem, co se týče kytary, to bez pochyb. Kvůli němu jsem se vždycky snažil o riffy, které byly jednoduché a jiné, zapamatovatelné a heavy. Taky mě hodně ovlivnily staré hardcore kapely – BLACK FLAG, AGNOSTIC FRONT, TOKEN ENTRY a WARZONE – všechny mě naučily, že silný beat a solidní riffy, na které se dá tančit, mi pomohou k tomu, aby byla píseň zapamatovatelná a aby si ji člověk užil. Ostatní členové kapely jsou ovlivněni dalšími vlivy, jako je klasický death metal, rockem ze 70. let, nebo i bluesem a rockabilly. Důležité je, umět tyto vlivy přenést do death metalového světa.
Četl jsem smutnou zprávu o rakovině, kterou onemocněl Guy Marchais (INTERNAL BLEEDING, SUFFOCATION, PYREXIA). Jak se mu daří? Doufám, že nemoc brzy porazí! Pokud můžeme nějak pomoci, ať už penězi nebo podporou, máš nějaký kontakt? (Guy, držíme palce, bojuj ze všech sil, jsme s tebou!)
Naposledy co jsem s ním mluvil, tak se docela držel. Má strach hlavně o náklady, což je přirozené, ale zůstává pozitivní. Jsme spolu v kontaktu a jsme dobří přátelé, takže mi samozřejmě puklo srdce, když jsem slyšel, co se děje. Vím ale, že je to drsný hovado a tak se přes tohle všechno určitě dostane. Pokud kdokoli chce věnovat peníze, může zde: https://www.gofundme.com/fighting-for-guy. Můžete mu pomoci zaplatit výdaje.
Kamarád mi tady našeptává, abych se zeptal na nějaké veselé příběhy z historie INTERNAL BLEEDING. Měl bys pro nás nějaké? Co třeba první undergroundové koncerty?
Náš úplně první koncert byl na „bitvě kapel“. Nepamatuji si, proč jsme do toho vůbec šli, ale byli jsme úplně mimo. Všechny kapely se kterými jsme hráli byli buď devadesátkové alternativní kapely, nebo folkové a my jsme tam přišli a na pódiu jsme hráli zběsilý death metal. Přísahám, že lidé utíkali k východům! Jedna dívka za mnou po koncertě přišla a řekla mi, že se nás bála. Nemohl jsem se přestat smát. To byla hodně vtipná zkušenost. Byl to můj první koncert s kapelou a upřímně, jsem si stříkl do trikotu, jak jsem byl nervózní!
Další zážitek máme z naší poslední Evropské tour s BROKEN HOPE. Bylo brzy ráno a zastavili jsme si na přestávku v Německu, abychom si došli na záchod a protáhli se. Byli jsme hrozně unavení z předchozí noci, že jsme prostě zapomněli spočítat, kolik nás nastoupilo zpátky do autobusu. Takže jsme si za hodinu uvědomili, že nemáme Chrise McCartyho, nechali jsme ho na odpočívadle. Hned jsme zpanikařili, ale bylo to vtipné, protože Chris byl na odpočívadle na Facebooku a lajkoval příspěvky ostatních lidí, jakoby nic. Nakonec pro něj zajel manažér a tak jsme se zase shledali v autobuse. Ale bylo to vtipné, vidět ho na Facebooku, jakoby nic.
Death metal není zrovna styl, který by byl na výsluní zájmu fanoušků. O to víc záleží na podpoře. Ze starých časů mám zafixováno, že oblíbená skupina se podporuje koupí CD, trika, zajde se na koncert. Jenže doba se změnila. Světu vládne internet, stahování hudby. Jak vnímáte tyto změny vy, jako kapela? Museli jste nějak upravit své fungování? Co fanoušci, jsou také jiní?
Jsem old-schoolák a tak mi chybí psaní dopisů a ta tvrdá práce, když chceš propagovat kapelu, udržování kontaktu s fanoušky. Ale ačkoli se toho hodně změnilo, pořád je to skvělá scéna a kapely i fanoušci jsou úžasní – jen je prostě jiná komunikace. Musíš se porvat se změnami a přijmout ten nový svět, než aby ses s ním pral. Prostě se přizpůsob, nebo zemři. Nemá smysl žít v minulosti, protože takhle to už prostě nikdy nebude. Nemám rád ilegální stahování, ale smířil jsem se s tím, protože musím. Vždycky se musíš posouvat kupředu. Nikdy dozadu.
Od založení INTERNAL BLEEDING uběhlo 27 let. Jste pojem na scéně, máte věrné fanoušky, vystupujete na koncertech. Je ještě něco, čeho chcete jako kapela dosáhnout? Jaké máte cíle do budoucna?
Upřímně, chci dosáhnout světové nadvlády, ale to se asi nestane. Takže se spokojím s ježděním po turné, nahráváním více alb a šíření zvuku INTERNAL BLEEDING po celém světě. Máme ty nejlepší a nejvěrnější fanoušky na celém světě a budeme pokračovat v tom, že jim budeme dávat lásku a respekt, který si zaslouží. Do budoucnosti půjdeme s úsměvem na tváři a připraveni čelit všem problémům, které nám přijdou do cesty!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám jen samé vyprodané koncerty, spoustu nadšených fans. Ať se vám daří dobře i v osobním životě a budu se těšit brzy někde pod pódiem. INTERNAL BLEEDING NAVŽDY!
Kámo, díky za tvůj čas a za otázky! Opravdu mě baví dělat rozhovory s lidmi, kteří se o kapelu opravdu zajímají a nestřílí jen nudné vygenerované otázky. Díky za přání a doufám, že se nebudeš mít jinak, než skvěle a hodně štěstí tvojí rodině a tvému životu! Díky všem fanouškům INTERNAL BLEEDING po celém světě a nezapomeňte nás pozdravit na naší tour. Chceme vás všechny potkat a zapařit s vámi!
Samozřejmě navštivte náš web: internal-bleeding.com a najděte si nás na Facebooku, "lajkněte" nás, ať o nic nepřijdete! Na zdraví!
Ave INTERNAL BLEEDING! The first question is obvious. Your last album “Imperium” was released in 2014. Last year you released a single “Final Justice” by Unique Leader Readers. It really impressed me that you are currently working on your new album, right? If so how does it go and when do you want to release it? Please, give us a little hint.
ANSWER: Correct! We are working on our new album. The title of it is called CORRUPTING INFLUENCE, and we go into the studio the day after we get back from our European tour. The album should be out in September of 2018, and it will contain 9 songs, plus a re-working of an old Internal Bleeding classic. We are also planning on having a bunch of guest vocal appearances too. It’s definitely going to be one of the most focused, intense and heavy Internal Bleeding albums we’ve ever made. Some song titles include: “Focus,” “Surrounded from the Inside,” “Compelled to Consume” and “Litany of Insincerity”.
You have been on the scene for 27 years now. You have broken up two times. How difficult is to always come back? Every time there are new band members, the only original member is you, Chris. What are the current members of INTERNAL BLEEDING? I have heard that you will have a concert in Prague. What members can we expect to play there? Why your band stopped playing?
ANSWER: Keeping a deathmetal band together for a long period of time is always difficult. Members sometimes end up coming and going for numerous reasons. It can because they “grow up” and no longer want to play deathmetal, or they have to focus on work or family, it can be because they lack the kind of dedication and creativity that I demand or it can simply be because of personality conflicts. I think its just part of the way things are. To be in this band, you must have the passion, desire and drive to do the touring and recording, and you must have the ability to stay loyal to the Internal Bleeding sound. I am very protective of our music and I don’t ever want to have the core of its principles compromised. With all that being said, you can see it takes a lot to stick with it. The current line up, which I hope lasts a good long time is me on guitar, Chris McCarthy on guitar, Shaun Kennedy on bass, Kyle Eddy on drums and Joe Marchese on vocals. This is the line up that is recording the album and will be at the concert in Prague.
Technically, we never “broke up”; we just fell into a period of inactivity after the touring cycle for Onward to Mecca. After that, I picked up the pieces and got things going again. I think that inactive period was actually good for the band because it allowed me to regroup things, get my life settled a little and refocus on what was important.
You play brutal death metal. Raw and cruel music. This music has lyrics about evil and ugly things. Who writes your lyrics? And where do you find inspiration? Do you take a special care of your lyrics or they are just a supplement to your music?
ANSWER: Usually I write most of the lyrics, but with this album cycle, it’s really been a wonderful group effort writing lyrics with a team. Me, Chris McCarthy and Joe Marchese handle most of the lyrics, and sometimes Shaun Kennedy joins in too. We all have a really good chemistry together and we’re usually on the same page when it comes to topics and ideas. We usually get together at my house over cigars and bourbon and just write.
Our lyrical inspiration is pretty much based around the harsh realities of every day life and the struggles we all go through to make our way in the world. For example, we have a song called “Fatal Dependence”, which deals with the horror of heroin addiction, and the song “Final Justice” is about a man who decides to take the law into his own hands because the legal system won’t help him.
Our lyrics are extremely important to us, and we really want to try to tell an engaging story to go along with the music to create a complete package. We like to make sure we write things people can remember and even shout along to.
In 2015 you played on the festival Obscene Extreme. Do you remember that? How did you like this festival in the Czech Republic and how did you like the fans? What do you think about Czech beer?
Answer: Actually, we were booked for Obscene Extreme, but it didn’t work out because we couldn’t get any other shows to go along with that and we didn’t have enough money to cover the costs. We really feel awful about that, because Curby was so excited to have us and I feel like we let him down. There was just nothing we could have done — short of going broke — to get to that show.
Now, Czech beer rules! The original Budwiser beer in your country is so much better than the fucking crap that we have here. I’m not a huge beer drinker, whiskey is my thing, so I cannot really give you a long answer. I do want to say that Czech food is some of the best around, and I really look forward to coming back to have some of the fantastic sausage and ribs I ate there last time. Fucking unbelievable! The best!
You are considered a legend that was by the beginning of slamming brutal death metal. I am sure there were many times when you have answered the question of your beginning and how you came up with the idea of playing this music. But still, I would like to know if you follow that kind of music. You have always had only hints of this music in your songs, just pieces of “slam” which were like spices. I am not happy to say that but some of today´s bands take slamming death metal very basically and the bands play very similar music. Do you have any favourite bands from the new generation?
Answer: Right from the beginning, we knew that we wanted to concentrate on writing moving that was designed to move an audience. We were never really into going super fast and playing thousands of blast beats. We always wanted to be groovy and heavy as opposed to fast, technical and shredding. We came up with the term SLAM as applied to deathmetal long before it was a “thing,” in the metal community, and long before anyone else (except for those in the punk community) was using it. It was our conception of how deathmetal should be.
In my view, I think too many people think “slam” is only the breakdown/payoff riff that is slow and “chuggy” — and I think that misses the point. SLAM can be anything, as long as it is groovy and makes the pit move. I think there is a huge gap between what we, the originators think slam is, and what others think it is. It’s no big deal really, but there is a distinction.
Now, all that being said, I still love me some of modern slam —bands such as Kraanium, Katalepsy, Epicardiectomy, The Merciless Concept , Amputated and others completely lay waste to audiences.
At the time you started your band, thrash was very popular but also black metal and punk. Which bands were the most influential for you? Is there any musician who was your idol and who made you play music? When I tell someone that I used to listen to RAMONES a lot and that I like them even now, nobody believes me.
Answer: Funny, I never really liked thrash, except for maybe Slayer. I found a lot of thrash using too much of that happy sounding “one-two-one-two” beat, which to me was never really aggressive or heavy – it just sounded happy to my ears. When it comes to influences, I really come in from the classic metal and hard core punk scenes. Tony Iommi, without a doubt is my biggest influence and my guitar hero. Because of him I always try to make my riffs, simple, unique, memorable and heavy. I also take a lot of influence from old hardcore bands as well — Black Flag, Agnostic Front, Token Entry and Warzone — all taught me that a strong beat and solid, “danceable” riffs help make songs memorable and fun. Other guys in the band are influenced by a lot of different things as well, including classic deathmetal, 70s rock and even things like blues and rockabilly. The key lies in taking those various influences and making them work in the deathmetal world.
I read a really sad report that Guy Marchais (INTERNAL BLEEDING, SUFFOCATION, PYREXIA) has cancer. How is he? I hope that he will soon defeat the illness! If we can help somehow (with money or just support) do you have any contact on him, please? (Guy, good luck, fight with all your strength and we are with you!)
Answer: Last I spoke to him, he is holding up pretty well. He’s a worried about expenses, which of course is natural, but he is staying positive. Him and I are in contact a lot and we’re good friends, so my heart naturally broke when I heard the news. I know he is a tough motherfucker, so he is going to get through this. If anyone can donate money, please go to: https://www.gofundme.com/fighting-for-guy donate what you can to help pay his expenses.
My friends is now telling me to ask you about some funny stories from the history of INTERNAL BLEEDING. Do you have any for us? What about the first underground concerts?
Answer: Our first ever concert was a “battle of the bands” concert. I cannot remember why we did it, but we were so incredibly out of or element at this show. All the bands we played with were either 90s type alternative music or folk music, and here we come out on stage playing raging deathmetal. I swear people were running to the exits! One girl came up to me after the show and told me that we scared her. I couldn’t stop laughing. That was a pretty funny experience. It was my first show with the band and I actually peed a little in my pants cause I was so nervous!
Another funny story is from our last European tour with Broken Hope. It was early in the morning and we stopped at a rest stop in Germany to take a piss and stretch. We were all so tired from the night before that we forgot to do a proper headcount so when we got back on the bus, about an hour later we realized we left poor Chris McCarthy at the rest stop. We immediately panicked, but it was really funny because Chris was at the rest stop on Facebook, liking other people’s posts and acting as if nothing was wrong. He eventually found a ride with the manager of the rest stop and we got him back on the bus. But it was so damn funny seeing him on facebook and acting as if nothing was wrong.
Death metal is not the style which would be on the highest levels of fans´ interest. The support is even more important here. From the old days I have in my head the idea that you have to support your favourite band by buying CDs, T-Shirts, going on concerts. But the time has changed. The world is ruled by the internet and downloading music. How do you feel about those changes as a band? Did you have to change your work? What about fans, are they different?
Answer: Well, being an old-school kind of person, I do miss the days of letter writing and doing the really hard work of promoting your band and keeping in touch with the fans. But with all that said, even with all the modern changes, it’s still a vibrant and fun scene, and the bands and fans are great — they just communicate differently now. You have to roll with the changes and accept the new world instead of fighting against it. You need to adapt or die. No use living in the past, because it will never be that way again. I don’t like illegal downloading, but I have accepted it because I have to. You always need to move forward. Never backward.
INTERNAL BLEEDING was founded 27 years ago. You are a big deal in this scene, you have your loyal fans, and you perform on concerts. Is there anything you want to achieve as a band? What are your goals for the future?
Answer: Well, honestly, I want to achieve world domination, but I don’t think that is going to happen, so I’ll be content with doing more touring, recording more albums and spreading the Internal Bleeding sound to all corners of the earth. We have the best, most loyal fans in the world, and we’re going to keep on treating them with the love and respect they deserve. We’re barrelling into the future with smiles on our faces and ready to face all the challenges that come our way!
Thank you so much for the interview. I wish you only sold out concerts, many enthusiastic fans. I wish you luck in your personal life and I am looking forward to see you on a concert. INTERNAL BLEEDING FOREVER!
Answer: Hey bro, thank you for taking the time to ask these questions! I really enjoy doing an interview with people who actually care about the band and don’t just spit our boring generic questions. Thank you for the well wishes and I hope nothing but the best for you, your family and your life! Thank you to all the Internal Bleeding fans worldwide, and always remember to take the time to say hello to us when we are out on the road. We want to meet and party with all of you!
Of course, visit our website: internal-bleeding.com and make sure to find us on facebook, give us a like and keep up with all the IB news. Cheers!
