DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 8. března 2017

Interview - HYPNOS - New album “The Whitecrow” is about a young guy who doesn´t want to follow majority opinions and ideological clichés.


Interview with Czech death metal band HYPNOS.
- answered Bruno.

translated by Markéta, thank you!


Ave HYPNOS! You are realising your new album “The Whitecrow” in March. What can the audience expect? I have heard two of the new songs live and they both were slower and colder. Please, introduce the new album from your point of view.

Hi, Jakub. It is hard to judge when I am the one who put the album together, recorded it and has been listening to it for almost a year now. So I cannot be very objective here. However, if I had to evaluate the album, I would say that it differs from the previous ones. Perhaps it stepped out of the classic death metal template although I think death metal is still the majority of this album. It is more atmospheric and definitely slower – which is probably something faithful fans were worried about. Overall, for me it feels more “softer” with some subtle references to black metal and doom metal but also (oddly enough) to doom metal. That is something I did not expected. The sound is great and for me even better than in the previous albums. It is very raw and has almost rock´n´roll feel with a minimum of digital sounds. Even the drums (except the bass drums) are not sampled. Every listener has to say for himself if he likes it or not but I have no doubt that the range of opinions will be very broad. Besides, that is the destiny for all musicians – to go out on a limb. We were aware of some risks but we also want to reach up other regions of music. We would not enjoy playing the same template for 20 years. This is fresher and more interesting…


I think that “The Whitecrow” is a great name for your album. It is clear, concise and at the same time mysterious and appealing. But what does it mean? Is it a story? Any theme? Or who is “The Whitecrow”?

Although there is no direct link among the lyrics, there is one main subject of all main topics of each song. It is about positivity so I would say that the album is monothematic. “Whitecrow” is a young guy who doesn´t want to follow majority opinions and ideological clichés. He wants to break out of the bad moods and opinions and even focus his life on positive things, go out and be beneficial for people around him.  It may sound a little complicated but it is very simple. We don´t have to automatically accept everything which is presented to us. We can use our own brain to influence the quality of our life. Take it or leave it – and that is something which cannot be taken from us.


Bruno, you are like a captain in HYPNOS. You are the person who is noticed by everyone. Pegas is in the back, playing the drums so he is not that visible. But you are both the main duo in your band. I have seen you play with Igor Hubík (with the guitar) and with Canni and Vlasta and recent years. Who is a permanent member of the band and who participated in the recording of “The Whitecrow”?

Igorr decided (at his own request) to leave HYPNOS after the tour with AMON AMARTH in 2014. He wanted to focus mainly on ROOT. Canni had already occasionally played instead of him so he was the first choice for us. Since then he has been a permanent guitarist of HYPNOS. Vlasta has been playing with us since 2010 and we don´t even have to talk about Pegas. I have to admit that this setup is very nice. There are no problems among the members which is very important. There is a good atmosphere in the band and I don ´t have to deal with any personal matters. I can fully focus on our music and the support of HYPNOS respectively the associated activities.

How did you compose your songs for the new album? I have read somewhere that the album will have 50 minutes. That is a lot of material. How do you feel about it? I mean when you compare the new songs with your older records – what is the advance for HYPNOS?

Exactly, it is 50 minutes (with a few seconds more). That is our personal record so far. I was quite natural. Although we have a ritual of composing 8 songs per album (which was mainly for KRABATHOR), we did not try to make it longer just because. Also there are 3 acoustic songs from Igorr and a spoken word by Paul Speckmann. And as a whole it feels very compact. We all feel very good about the album and we are looking forward to see our fans reactions because it has been one year exactly since the album has been recorded so we are quite impatient.


There is one thing which I always appreciate on HYPNOS: everything sits in one piece. Your concerts, the look of your albums, merchandise – everything has one single manuscript. It looks like it is very important for you (and that is great). I was wondering, who does that? It feels like there is some artist behind it – someone who looks after “your brand”. Do you have someone like that?

What do you think?:)

Speaking of graphics and looks of your albums, who did your cover for “The Whitecrow”?

I had a basic idea how I wanted the whole graphic to look like. I wanted it to be white, simple and should include a motive of plague doctor who cures people from anger and hate plague…I had someone to sew a mask for us, we did a photoshoot with Frodys from AWRIZIS/POSTCARDS from Arkham. We sent it to Joseph Mercieca from Malta who did the graphic for “Heretic Commando” which we really liked. Jo sent us a few drafts from which we selected the final one. Unfortunately, Jo was not able to finish the graphics on the album because he was really busy. So Frodys helped us with the deadline and he did the whole booklet for the CD and for our LP version. Moreover, we have 3 music videos which we are working on and one of them has been already published online (it is the pilot song of the album). We will start to film the second one this Saturday and I am so curious about it. All three videos will be connected and it will be like a musical trilogy.

Our previous album “Heretic Commando – Rise of the New Antikrist” has a great, big, cold and dark sound. You recorded in Shaark Studio in Bzenec and the sound mixing was done by the master Børge Finstad. I have read somewhere that did the same with “The Whitecrow”. You did not want any change? Was there any old album which inspired you? I have no idea about your studio work but I image you standing there and saying: “Put the guitars more in the old MAYHEM!”

But you have looked the name Børge Finstad up online right? Just in case? It was written in a different font :).  We did not want any change because we were satisfied with the previous album´s sound. The chosen system is right on the edge of our financial possibilities. We say that you do not change winning team. I believed that working together before would give us the possibility of making the production even better and we did. I always aspire to make our records competitive on an international level. And although we have great sound-masters, I can´t help myself but think that you can hear the handicap of the Czech “tail” and I did not want that. You cannot really copy sound of other band because each band plays and composes in its own way and each sound is like an imprint of band´s personalities. That is why we did not compare our album with a different one or with our own albums. We wanted to make as great sound as possible this time.

There will be a lot of guests on your new album. Santura (DARK FORTRESS, TRIPTYKON), Martin Missy (PROTECTOR), Paul Speckmann (MASTER), & Christopher (KRABATHOR). What kind of “hosting” is it? Are there only vocals or also solos, etc.? How did you picked up your guests for the new album?

I think it is clear that you are inviting people on your album to increase the attractiveness of your record and its sale force. On the other hand, there is a lot of personalities or bands I would like to work with in the future. And that was this case and I am glad that it worked out. There are solo guitarist on the new album: Victor Santura and Børge, Paul Speckmann did the narrator, Martin Štědroň did the incidental music, orchestration and effects, Igorr from ROOT did acoustic guitars. There were some singers like: Martin Missy, Christopher, Zuzana Jelínková from DYING PASSION and Skuny from SHATOON. It is like a small opera:).


Bruno, you have mentioned somewhere that death metal has been past its prime for like 20 years already. The truth is that I listen to the 90s albums also but death metal went to a completely different direction. Today it is played more technically and even beyond human possibilities. Music is often supplemented by computer. What do you think about technical brutal death metal? Are there any new modern bands which have caught your attention?

I remember the interview when I mentioned that and I am so sorry that the title was so badly chosen. It was quite out of context. However, I definitely emphasized that although I believe that the peak of death metal was like 25 years ago, there is still a lot of albums which are exceptional. The truth is that the supermodern technical bands do not interest us because we think it is more like a sport. They only care about how much BMP per minute you play and they forget about the song itself. Who will have it stuck in his head, who will remember the song in 10 years and who will make it happy when he plays it in his head? For me, the musical art should be just a device which helps to create the final songs. But I am not here to criticise other creators – everyone can do what he wants and the market will determine who will be successful. For me the most interesting bands on the field of death metal are the Polish HATE and Fisher´s TRIPTYKON but our interest is very broad and does not include only metal.


I have read your book REVOLTIKON like 10 times already and it looks like you are also a good writer. Some people might argue and comment on it but the book is easy to read. Have you ever thought about doing a sequel? In REVOLTIKON you nicely described “the old times” but what about the present? Has it appealed to you?

It has appealed to me and I already planned it. But I need the time to go by so I have something to actually write about. And there is also time – you need to have time to write but I have been in a time pressure in the last few years. I want to write the book before my fiftieth birthday which is in 3 years, but that is too soon. :)

I always liked to read your reports on Volumemax. It was really interesting to see the musician´s point of view – the opinion of someone “who works in the industry”. For us, the fans, these articles were the ones which we literally devoured. I expected to see a report from your autumn tour with DEBUSTROL. Why have you stopped writing reports?

I do not even realize why I have stopped but probably because of the lack of time. I take care about the mucis, booking, management, merchandise, everything around the new HYPNOS album, I go on our concerts, do promo, interviews, etc. In addition I go to work every day. I need days to have more hours. I sometimes found myself being angry but at the same time I really enjoy this and no one is forcing me to do it. Another thing is that we have stepped back from the fame and do not go abroad that much to play. There are some bands who fly to another continents to play (CULT OF FIRE, TORTHARRY, INGROWING, CONTRASTIC, FLESHLESS,…) and right now they have definitely more experiences than us. Also, printed media are declining and extreme metal is not in the centre of attention any more. We do not have Rock Report, Bang, Whiplash and I have to admit that it is inefficient to use so much energy on writing one article which will be read by only 20 people on a website. 

How did you perceive current metal scene in the Czech Republic (and in the world) when HYPNOS came back and survived the initial shock and excitement? The internet has a massive impact, young fans perceive music differently. Today, you just make a few clicks, one listening and also deleting. Everything is faster and less personal. Does all of this have any influence on attendance at your concerts or selling of your albums? How do you, as a musician and creator, feel about music today when you compare it to your beginnings?

Basically, yes. I agree with you but the world has always been changing. If a band wants to survive it have to know how at any time. There has always been a competition and tough conditions and the best of the bests are always on the top. Nothing is for free and sacrifice is always required. Today, when you look at BEHEMOTH or GOJIRA you can see that you can go really high even on the extreme metal field.


HYPNOS will publish the new album “The Whitecrow” by the German Einheit Produktionen. It looks like they did a good job with your previous album. What is the label´s job for you? What do they do for you? Do they just publish the album or they do your media promo, distribute CDs for reviews or arrange concerts?

The truth is more prosaic. There is not a lot of labels for our success level and if there is the do not want to work with us. Everyone wants a profit from their investment and I totally understand. I wanted to publish the album abroad so we ensure at least a basic media service, reviews and interviews in the most important (especially) Western magazines (Rock Hard, Metal Hammer, Legacy, Metallian, Deaf Forever, etc.), global and good European distribution (e.g. Soulfood) etc. All of this is perfectly done by Einheit. They do not take care about concerts which is too bad but I am very glad that they supported us in everything else, again. Although concerning the sales we are one of the worst bands at this company. In our defence, Einheit is focused on pagan, folk and black metal so our position is not so easy and we are like a “white crow”. Me and the boss Olaf have a long friendship which definitely plays a role. He has stood by us since the mid-nineties and I really appreciate it. Let´s hope that we can improve the statistics with our new album.

“The Whitecrow” will be released as CD, LP and digital download. The last time we did an interview together you said that you sell more LPs on your concerts than CDs. That was five years ago. Do people still buy LPs? Where does band like HYPNOS sell the most records? On concerts or through an ordinary distribution?

People are no longer interested that much in LPs. I think the whole selling situation has been rolled over by the internet and particularly by the possibility of free downloads. We sell roughly half and half – at home and abroad. Let me just add that the distribution of our CD and limited digipack with DVD is done by Mystic Production, again. Monster Nation publishes the LP and their e-shops work great.


Finally, there is the most important question: What are HYPNOS´s plans for the next few months? Where can we see you play live?

In the near future we will shoot our second music video for the song “One Flesh, One Blood” and then concerts which you can see below:

17.3.    AUT      Wr. Neustadt  SUB Club
18.3.    CZ        Dolní Němčí u UH Robfest
24.3.    CZ        Praha   Nová Chmelnice
25.3.    CZ        Brno    Brooklyn
8.4.      CZ        Ostrava   Barrák
26.5.    CZ        Lesnice u Zábřehu Hřiště
27.5.    CZ        Krnov    Kofola
3.6.      GER     Gahlen Moscht festival (Spremberg)
17.6.    CZ        Czech Death Fest  Červený Kostelec
1.7.      CZ        Basinfire festival   Spálené Poříčí
15.7.    CZ        Týnec nad Labem Týnecký Mazec
22.7.  SVK        Gothoom festival  Žarnovica
16.9.  CZ          Kyjov/Sobůlky   Sportovní hala
27.9.  CZ          České Budějovice Velbloud
28.9.  CZ          Praha  Modrá Vopice
29.9.  CZ          t.b.a.
30.9.  CZ          Pardubice Ponorka
20.10. GER      t.b.a.
21.10. GER      Berlin  Blackland
15.11.  SVK      Bratislava Randal
16.11.  SVK      Banská Bystrica    Tartaros
17.11.  SVK      Košice  Colloseum
18.11.  SVK      Celestial Helpfest Bánovce nad Bebravou
22.12.  CZ        t.b.a.
23.12.  CZ        Uherské Hradiště  Mír

Thank you so much for the interview and I wish to your album “The Whitecrow” to fly around the world and to sell well. And also I wish you and the whole band the best on stages but also in your personal lives.

Thank you so much, Jakub!


Asphyxovy zápisky - X. - Blbý ženský, blbí chlapi



Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Blbý ženský, blbí chlapi

Asi vypadám věrohodně. Možná za to může můj věk, šedivé vousy a nebo celej můj ksicht, ale pořád se mi chodí někdo svěřovat. Vůbec nevím, čím jsem si to "zasloužil", ale je to tak. V dnešní době mi přijde, že je všechno posunuté. Jak si malé děti nevytvářejí přirozené návyky života ve skupině a jejich matky je šlechtí podle postupů z internetu, dost často se stává, že takový kluk, případně dívka, žili celý svůj život jako ve skleníku. 

Prostě...žádná odřená kolena, žádné rvačky, žádné sporty za barákem, do kterých jim nikdo nekecá. Na všechno jsou tabulky, přesný popis a představa, jak se mají chovat. A všichni pak pořád něco řeší, tváří se jak kreslené postavičky ve vypjatých situacích, nemají vzory - neměli od koho odkoukat, jak se má chovat normální chlap nebo ženská.

"To je taková kráva, vona nedovede pochopit, jak má zacouvat do garáže": rozčiluje se jeden kolega v práci a já se nejdřív leknu, jako kdyby se opravdu něco stalo. Přitom stačilo vyskočit, zajet s autem do garáže a večer by byl hned příjemnější - ještě se diví, že mu nedala. Věřte mi, mám to odzkoušené, odžité. "To je takovej kretén, von nepochopí, že když se chci dívat na svůj seriál, tak prostě fotbal nebude": říká mi cestou do práce třicetiletá kolegyně, u které bych si spíš představoval, že bude o večerech domácí porno hvězdou, než že čumí na seriály nebo na fotbal se starým. Pořád tady asi budou blbý chlapi a blbý ženský a nikdo s tím nic neudělá. Nejde to. Jsme každý z jiného těsta a mnozí to nepochopí celý život.

Tedy vážení. Já hrozně nerad dávám rady, myslím, že na to mám ještě hodně málo šedin i vrásek, ale zjistil jsem jediné. Vypněte telefony, televize, wifi a jděte ven. Na svůj oblíbený koncert, do hospody nebo jen tak do lesa. A neřešte kraviny! Vždyť život je tak krátkej.

Já mám rád ženský, jakými byly naše mámy a babičky. Ty, které dovedly vytvořit domov, uměly mě obejmout, že jsem se jako dítě cítil skvěle. Pofoukaly koleno, upekly koláč, až jsme měli boule za ušima. Bylo nás šest bratranců, kteří dělali neskutečný klukoviny. Jednoduše jsme žili. Dnes máte mezi domy prázdno.

A chlapi? Ti mě naučili dělat luk a šípy, chytat ryby a rozseknout sekerou poleno. A nebejt srab. Nebrečet a když už, tak ne na veřejnosti (všimli jste si, jak všichni v televizi poslední dobou pořád brečí?). Říkat pravdu a nebát se poslat debila do prdele. Hrdě, čestně, poctivě. 

On si každej pořád stěžuje (proboha proč mě?) a pak sedí s holkou, která má prsa bohyně a datluje něco do telefonu místo toho, aby tokal o sto šest. Ona taky a v hospodě je ticho a klid. Co je to pro Satana za dobu, tohle? Zblbnutí z rad na internetu každý má jen tu svoji v Googlu vyhledanou pravdu. Ovce na dálkové ovládání, které místo šukání a vlastního názoru raději hrají hry o mnoha levelech. 

Jel sem tramvají a měl radost, protože se dva mladí domlouvali, jak se sejdou. Vypadali zamilovaně a já jim fandil, jako fandíme každý sympatickým lidem. Jenže pak mi došlo, že si dávají virtuální rande večer v chatovací místnosti. Asi jsem fakt starej.

Pak jednou ve městě bouračka (zaplať osud jen ťuknutí), kolem dav lidí, kteří překážejí hasičům a záchrance jen kvůli tomu, aby zachytili co nejkrvavější záběr. Hyeny, hnusný hyeny, odplivl jsem si. Asi jedinému mi bylo líto holčičky s rozseknutou hlavou. 

Vždycky jsem měl rád dobu, ve které jsem se momentálně nacházel. Poslední roky mám ale pocit, že je okolo čím dál tím víc prázdnoty, povrchnosti a keců - přitom máme celej svět a dokonalou komunikaci každý v kapse. Možná je to jen momentální rozpoložení, ale dnešní odlidštěné generaci opravdu nezávidím. Já na své "reálné" mládí hrozně rád vzpomínám, zažili jsme toho spoustu. Výhodou je, že to nejde smazat jedním kliknutím. 

Dost bylo řečí, jdu radši ven, i když prší. Vezmu děti i svou ženu a už se těším až roztají i poslední kousky sněhu. Budeme od bahna, špinaví a možná ještě trošku zmrzlí. Ale budeme spolu a budeme mít blbý ženský a blbý chlapy hodně daleko za sebou.

úterý 7. března 2017

Recenze/review - BLASPHEMER - Blasphemer (2017)


BLASPHEMER - Blasphemer
CD 2017, vlastní vydání

Řekli mi, že mám jít. Tak jsem vzal svoji vlastnoručně vyrobenou rakev, naložil ji na vozík a pomalu se vydal na kopec nad město. Sedím tu, přemýšlím nad svým (teď už bývalým) životem a čekám, až se setmí. Šeptám slova loučení. Pomalu vstupuji na onen svět.

Starý dobrý poctivý death metal nesmí zemřít! Pochváleny budiž kapely, jako britští válečníci BLASPHEMER, kteří do toho stále mlátí ve stylu starých PESTILENCE, OBITUARY, AUTOPSY, BOLT THROWER. Kapela, datující svůj vznik do roku 1992 by o tom měla něco vědět. A abych pravdu řekl, jsem se stejnojmennou novinkou opravdu spokojený.



"Blasphemer" je albem, které sice vůbec ničím nepřekvapí, ale odsýpá velmi pěkně. Připomíná mi temně rudou řeku Styx, přes kterou se při podobných staroškolských záležitostech pokaždé několikrát projedeme. Je s podivem, že Britové vydali teprve svoje první dlouhohrající album v historii. Je plné toho nejjadrnějšího death metalu, který se hrával v dobách, kdy začínali. Mám podobné desky ve velké oblibě. Dávají mi tak nějak na srozuměnou, že na světě ještě existují lidé, kteří dokáží ocenit poctivou práci. BLASPHEMER do toho řízli pěkně zostra, bez kompromisů, temně a plesnivě. Příjemná smrtící vzpomínka.


sumarizace:

BLASPHEMER letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Blasphemer" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

BLASPHEMER come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Blasphemer" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!


Tracklist:
1. Death Note
2. Immortality
3. Sutcliffe
4. March Of The War Priests
5. Blasphemer
6. Cult Of The Conquerors
7. Wonderland Of Cruelty
8. Sarcastic Ideology

Line Up:
Mass Firth Guitars Vocals
Arno Cagna Guitars
Dale Brown Bass
Dan Mullins Drums

Recenze/review - MIDNIGHT - Shox of Violence (2017)


MIDNIGHT - Shox of Violence
CD, LP, TAPE 2017, Hells Headbangers

Raz, dva tři, čtyři. Pojďme na to. Kosu nabrousit, džísku připravit. Kecky nasadit. Smrt potkat a zapařit. Chce se mi řvát!

MIDNIGHT jsou američtí black/speedoví maniaci, kteří se nás letos rozhodli poctít novou kompilací. Máte rádi staré dobré VENOM, SPEEDWOLF, HELHAMMER, INEPSY, MOTORHEAD? Tak s chutí do toho! Na "Shox of Violence" vás čeká úplně stejná špína, neurvalost, rebelie a šílenství. Zvuk jak z desek vašich rodičů, masakrující odhodlání v srdcích. Jo, o tomhle kdysi metal býval, povzdychnu si a naláduji do sebe další flák. Kam jsem jenom dal svůj nábojnicový pás? Ptám se pořád dokola a mezitím podupávám nohou do taktu, jako bych měl epileptický záchvat. Kristovy voči, to zase řeže!



Mám už všeho plný kecky, nechce se mi poslouchat stále se opakující kecy přechytralých mudrlantů. My jsme metal, my chceme kopnout do vrtule. Vypadnout, dát hodně piv a pak si pořádně večer zapařit v klubu. MIDNIGHT doporučuji všem podobně postiženým. Je to naše vlastní zkažená krev, plivnutí do ksichtu všem sráčům. Kompilace plná toho nejryzejšího kovu, v podobě, v jaké se původně hrával. Já chci do pekla na pořádném koni! Masakr, black, thrash! Řekněte mi, co si přát víc? Vivat MIDNIGHT!


sumarizace:

MIDNIGHT na kompilaci působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. MIDNIGHT se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Black/speed metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

MIDNIGHT are on copilation like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hellMIDNIGHT move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Black/speed metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

pondělí 6. března 2017

Recenze/review - DEATH FETISHIST - Clandestine Sacrament (2016)


DEATH FETISHIST - Clandestine Sacrament
CD 2016, Debemur Morti Productions

Sledujeme černé plameny. Probouzí se v nás pradávný pud, respekt z ohně. Fascinace světlem, tisíce spálených duší. Hledíme do tančících jazyků a vůbec nám nevadí, že ta hromada těl hoří již kolikátý den. Jsme očištěni.

První, co mě napadlo při poslechu loňského alba amerických black doomařů DEATH FETISHIST, byla vzpomínka na četbu jedné knihy o morové ráně. Hudba je zde totiž stejně zákeřná, pomalu nahlodávající, rozkládající, podobně jako černá smrt. Padá na mě beznaděj, mám zachmuřený obličej a nemám daleko od depresivních stavů. Dvojice tmářů, která za touto kapelou stojí, se nebojí psychedelických nálad, blackové drásavosti i jízlivosti syrového doom metalu. Zdánlivý chaos, určený jen pro hudební intelektuály časem postupně dozrává, odkrývá svoji odvrácenou tvář a nutí mě k další dávce nihilismu. 




"Clandestine Sacrament" není albem pro každého. Je určeno hledačům, ochutnávačům, hudebním gurmánům, kteří u poslechu rádi přemýšlejí. Různých tmavých zákoutí je zde tolik, že vlastně ani nejdou popsat slovy. Deska jiskří, navozuje pocit absolutní prázdnoty a drásá nejskrytější lidské touhy. Přirovnávat k ostatním nemá cenu a vlastně to ani moc nejde. Je také pravdou, že skladby jsou tak rozvláčné a nehostinné, že mohou působit až monotónním dojmem. Jenže přátelé, oheň je vlastně také pořád "stejný" a přesto vás dokáže spálit. Jestliže máte rádi občasné nahlédnutí na onen svět, tak DEATH FETISHIST vám jej ukáží z té špatné stránky. Black doomové album, které je chladné a temné jako spalující plamen! Vynikající!


sumarizace:

DEATH FETISHIST přinášejí na svém první nahrávce náladu opuštěných kostelů. Jejich black metal je kombinací tradičních a progresivních postupů. Výsledkem je pak neskutečně návykové album. Nápady pocházejí ze samotného pekla a svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Přijdu si, jako by mi někdo dupl okovanou botou na hrudník a dusil mě po celou dobu nahrávky. Vše plyne spíše v pomalém tempu, ale o to jedovatěji. Zahalte své tváře do kápí, sepněte ruce k obrácené modlitbě a velebte samotné peklo. Black metal je tady vytažený odněkud z nejvzdálenějších koutů podzemí. Deska, která drásá a bolí. Světlo během téhle nahrávky rozhodně neuvidíte. Black doom metal s hodně zlou atmosférou. Skvěle!

Asphyx says:

DEATH FETISHIST bring us a mood of abandoned churches on their first album. Their black metal is a combination of traditional and progressive actions. The final product is amazingly addicting album. The ideas come from the Hell itself and the world is very difficult place to live in while listening to this album. I feel like someone stepped on my chest with an ironbound shoe and I am choking the whole time while the album is playing. Everything just flows in a slow tempo and all the more is this album poisonous. Cover your faces with capes, clasp your hands to pray and bless the Hell itself. This black metal is taken from the farthest corners of the underworld. This album hurts and scarify. You will definitely see no light during this album. Black doom metal with a very cruel atmosphere. Great!  

Tracklist:
01. The Gifted Medium
02. Astral Darkness
03. Voidtripper
04. Netherrealm
05. Beauty from Wretchedness
06. Verbrannt Im Altem Morast
07. Wreckage of the Flesh
08. Upturneth the Chalice

band:
Matron Thorn - Vocals, Guitars, Bass, Synthetics, Mixing, Mastering
Grond Nefarious - Drums, Percussion, Engineering

Line-up! - FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11!



Line-up!

16.00 -16.40 INNERSPHERE
16.50 -17.30  MURDER INC.
17.40 -18.20 INCINERATOR
18.30 -19.10 CONGENITAL ANOMALIES
19.20 -20.00 POPPY SEED GRINDER
20.10- 21.10  LECTERN
21.20- 22.20  SACRAMENTAL BLOOD
22.30- 23.20  LAID TO WASTE
23.30- 00.30 1000 BOMBS

FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11
Festival Deadly Storm in Božkov vypukne již po jedenácté! Přijďte s námi do Plzně podpořit a oslavit extrémní, metalově - undergroundový svátek! Celá akce se bude opět odehrávat v prostředí Hospody pod Kopcem v Božkově. Rádi vás znovu přivítáme v hojném počtu a dobré náladě.

K VŠEOBECNÉ POHODĚ VÁM ZAHRAJÍ KAPELY/ BANDS:

SACRAMENTAL BLOOD (Serbia), LECTERN (Italy), INCINERATOR (Poland), POPPY SEED GRINDER, CONGENITAL ANOMALIES, LAID TO WASTE, MURDER INC., 1000 BOMBS, INNERSPHERE

Date: Sobota 18. 3. 2017, 16:00 hod
- Místo/place: Hospoda Pod kopcem, Plzeň Božkov

- vstupné: 300 kč
facebook událost/event:
https://www.facebook.com/events/209306099485337/
info:
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/festival-deadly-storm-in-bozkov-11.html
zvuk: Dráb Sound, Blatná - http://www.drabsound.cz/
autor plakátu: Jaromír Deather Bezruč http://bandzone.cz/fan/deather


Come on!

neděle 5. března 2017

Recenze/review - BLUES PILLS - Lady In Gold (2016)


BLUES PILLS - Lady In Gold
CD 2016, Nuclear Blast Records

Jsem zase malej kluk a doma na plotně se ohřívá nedělní oběd. Je mi tak něco kolem pěti a tahle vzpomínka patří k jedněm z prvních vůbec. Máma má puštěný gramofon a z něj řve Janis Joplin. Mrazí mě, už jako malého v zádech. Zvedám se a začnu pomalu tančit, stejně jako ona v květované zástěře.

První moje setkání s hard rockovou kapelou BLUES PILLS proběhlo v Plzni na festivalu, kde jsem si podle programu dohledal, "že tohle se mi tedy líbit nebude". Šel jsem na pivko, vracel se po štěrkem vysypané cestě za svými kamarády a zrovna nás vítala zpěvačka Elin Larsson. Ten hlas mě uhranul, líbil se mi a najednou mi naskočila do hlavy v úvodu zmíněná vzpomínka z dětství. Piva jsem nedonesl, zbytek vystoupení jsem totiž strávil poskakováním, úsměvy a užíval si muziku s obrovskou radostí.



Já vím, Elin Larsson a její parta jsou u Nuclear Blast (a mají od nich velkou tlačenku, což je v pořádku) a tohle je blog převážně o extrémní hudbě. Jenže já si nemůžu pomoct. Novinku "Lady In Gold" jsem si i po ne příliš dobrém úvodním songu pořídil a dovolte tedy, abych se s vámi podělil o pár slov. Je podle mě totiž skvělá. Možná, někde po klubech v Americe existuje spousta jiných, lepších kapel, ale o těch já nevím. BLUES PILLS mi byli naservírování až pod nos. A na rovinu, nakonec jde přece jen o muziku. Zbytek nemá cenu řešit.


Hudebně se kapela pohybuje někde ke konci šedesátých let, lehce se dotýká těch sedmdesátých a dají se tak odsoudit jako pouhé retro (což ale můžeme asi u každé současné skupiny). Mívám velký problém se zpěvačkami a Elin má "u mě to velké štěstí", že se mi líbí barva jejího hlasu i přednes. Není to žádná křehotinka, ale ženská, která už něco zažila. Zbytek ansámblu ale vůbec nezaostává. Skladby jsou jednou pochmurnější, jindy energičtější, veselé, výpravné. Jasně, všechno už tady bylo, ale líbí se mi forma, jakou je novinka podávána.Obdivuji hravost, lehkost, celkovou příjemnou náladu desky a hlavně, pořád před sebou vidím dívky v květovaných šatech. Velmi dobré album!



sumarizace:

Novinku "Lady In Gold" jsem si i po ne příliš dobrém úvodním songu pořídil a dovolte tedy, abych se s vámi podělil o pár slov. Je podle mě totiž skvělá. Možná, někde po klubech v Americe existuje spousta jiných, lepších kapel, ale o těch já nevím. BLUES PILLS mi byli naservírování až pod nos. A na rovinu, nakonec jde přece jen o muziku. Zbytek nemá cenu řešit. Hudebně se kapela pohybuje někde ke konci šedesátých let, lehce se dotýkají těch sedmdesátých a dají se tak odsoudit jako pouhé retro (což ale můžeme asi u každé současné kapely). Mívám velký problém se zpěvačkami a Elin má "u mě to velké štěstí", že se mi líbí barva jejího hlasu i přednes. Není to žádná křehotinka, ale ženská, která už něco zažila. Zbytek ansámblu ale vůbec nezaostává. Skladby jsou jednou pochmurnější, jindy energičtější, veselé, výpravné. Jasně, všechno už tady bylo, ale líbí se mi forma, jakou je novinka podávána.Obdivuji hravost, lehkost, celkovou příjemnou náladu desky a hlavně, pořád před sebou vidím dívky v květovaných šatech. Velmi dobré album!


Asphyx says:

Although the opening song was not so great, I decided to listen to the new album “Lady in Gold”. And let me share my opinion with you because this album is great. There might be some other and maybe even better bands, somewhere in the US in clubs. But I don´t know them. BLUES PILLS were served right in front of me. Honestly, it is just about music and the rest is not important. This band is musically somewhere in the sixties and they are slightly touching the seventies. So we can say that it is just a retro band (but what band isn´t in these days, right?). Sometimes I have a problem with female singers but Elin is “very lucky” because I really like her voice and the elocution. She is definitely not frail. Conversely, she is a woman who has experienced something in her life. The rest of the band is not behind at all. The songs are more sinister, then energetic, funny or epic. Yes, all of this was composed before, however I really like the way these guys did the album. I admire the playfulness, lightness, overall pleasant mood of the album and most importantly, I still see girls in flowered dresses in front of me. Very good album!

Tracklist:
01. Lady In Gold
02. Little Boy Preacher
03. Burned Out
04. I Felt A Change
05. Gone So Long
06. Bad Talkers
07. You Gotta Try
08. Won't Go Back
09. Rejection
10. Elements And Things


band:
Elin Larsson – vocals
Dorian Sorriaux – electric and acoustic guitars
Zach Anderson – bass guitar
André Kvarnström – drums, percussion

Recenze/review - THE FUROR - Cavalries of the Occult (2017)


THE FUROR - Cavalries of the Occult
CD 2017, Transcending Obscurity Records

Bubeník singapurské legendy IMPIETY Dizazter si založil kapelu THE FUROR, která se rozhodla vyhlásit válku samotnému nebi. Pokud máte rádi syrový, nekompromisní black/death metal plný zběsilosti, rituálních rychlých riffů a chorobou v srdci, tak neváhejte ani chvilku. Tihle pánové moc dobře vědí, o čem je smrt.

Osobně se mi nejvíc líbí přístup, který je tamním kapelám tolik vlastní. Zatímco u nás v Evropě extrémní skupiny cizelují zvuk k dokonalosti, THE FUROR si sednou a namlátí album ve stylu IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE. Vítejte v chaosu, ze kterého vyšli kdysi všichni démoni! U téhle desky vám půjdou krvelačně po krku. Masakr!




"Cavalries of the Occult" je ze své podstaty hodně špinavým, surovým albem, na kterém si nikdo nebere servítky. Duše zemřelých se vyvolávají hezky postaru, uvěřitelně, s tím správným šílenstvím v očích. Mám pocit, že peklo opravdu existuje. Je v každém z nás a hlavně v novince THE FUROR. Album připomíná pohřebiště na kterém se prováděly pravé okultní rituály. Ano, tato deska umí vyvolat duše dávno zemřelých. Pokouše vás, zničí, nahlodá, rozloží na tisíc černých kousků a naruší vaši duševní rovnováhu. Bestiální black/death metal s blasphemickým výrazem! Peklo! Smrt! 


sumarizace:

THE FUROR poslali do světa desku žhavou jako láva, vytékající ze samého pekla. Spaluje vše živé a přináší jen bolest a utrpení. Připomíná apokalyptické filmy, ve kterých zůstane naživu jen pár osamělých duší. Jinak je všude jen nekonečná prázdnota, tichý smutek a strach. Tihle maniaci jsou jako přírodní katastrofa, vichřice nebo tsunami. Jsou nekompromisní v tom, co hrají, nepřístupní a pozvali nás na dlouhou procházku mezi duše zemřelých. Když přistoupíte na jejich hru, můžu vám slíbit jen nekonečnou bolest a zatracení. Budete se smažit ve vroucím oleji, budou vám vytrhány všechny zuby, odstraněny vlasy i duše. Zůstane jen nebohé a slabé tělo. Když vám pak tahle nákaza pronikne do krve, stanete se pokornými sluhy této smečky a jediným smyslem vašeho života bude nekonečné bloudění s jejich CD na prsou. Death blackové album, které může způsobit slabším povahám srdeční infarkt. Nekonečná blasfemie lidské mysli.

Asphyx says:


THE FUROR sent into the world a record hot like lava flowing from the hell. It burns all the living and brings pain and suffering only. This maniacs are like a natural disaster, storm or tsunami. They are uncompromising in what they are playing, inaccessible, they invite us for a long walk among the souls of the dead. THE FUROR went to school, perhaps to Beelzebub himself. They were attentive and industrious students. Set the dirt and human evil to music isn't easy. THE FUROR did it. Death black metal album, that can cause heart attack to weaker natures. Never-ending blasphemy of human mind.



Band lineup:
Dizazter - Drums/Vocals/Songwriting
Hellhound - Guitars
The Grand Impaler - Bass

THE FUROR Facebook
Transcending Obscurity Records
Transcending Obscurity Facebook

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý druhý - Lyžařský kurz metalistů


Příběh osmdesátý druhý - Lyžařský kurz metalistů

"Hledaj vás tady nějaký máničky, zapadly dole ve vsi s dodávkou": řve před chalupou v Jizerkách soused, který má telefon a volali mu to z hospody. Bouchá nám u toho do okna a v nás by se krve nedořezal, jak jsme se lekli. Zrovna jsme byli v nejlepším, zachumláni v odpoledních peřinách. Oblékám si přes vytahaný svetr džínovou vestu, kulicha s obrovskou bambulí a říkám Kačence, že bude muset hlídat "rodinný" krb.

Mám s sebou troje sáňky a jedu na běžkách. Je to rychlejší. Jinak bych se v těch hromadách sněhu dolů pro své kamarády nedostal. U cesty už z dálky vidím Prcalíka, jak pobíhá kolem, prská a rozhazuje rukama. Snad se někomu něco nestalo, pomyslím si a poslední kopec jedu šusem. "Kurva tady je sněhu, blbá zima": uslyším z dálky a uklidním se, dodávka jen sjela do pangejtu. Do silnice září staré hippiesácké dvojité W - značka auta. Přivítáme se, chvilku si všichni dělají srandu z mého oblečku, ale jsme všichni hrozně rádi, že jsme zase spolu.

Pokusy o vyproštění vozu se nám nevedly. Holky už byly v těch svých džínách a bez čepic pěkně zmrzlé a tak jsme vzali se Sabathem sáňky a jelo se na chalupu. Táhl jsem za sebou bágly s jídlem a musel jet dvakrát. "Hele, musíme do hospody, tam seženeme někoho s traktorem": vzpomněl jsem si, jak by asi reagoval můj děda, jehož bílá Škoda MB 1000 zapadala pravidelně jako panu profesorovi, který nebyl moc praktický, každý rok. Copak o to, traktorista v hospodě seděl, ale měl asi dvanácté pivo. Chtěl nás jít vytáhnout, ale kousek vedle seděl u stolu i místní policajt a tak to nešlo. Ale půjčil nám klíče. Koneckonců, zrovna jsem ve škole dělal řidičák. A traktorem jsme na zemědělce taky jezdili.

Nejdřív jsme museli ale pro traktor, což bylo přes půl vsi. Paní od traktoristy nás přivítala, jako by nám chtěla udělat pomyšlení. Pěkná byla, ale já měl myšlenky jen na to, jak nenechat Prcalíka s Kytkou zmrznout. Byla středa, přesně polovina mých jarních prázdnin. Traktor jsem rozjel asi na poosmé, ale pak už to šlo ráz na ráz. Občas jsem si sice spletl páčku a místo radlice vysypal ze zásobníku vzadu sůl, ale to nám nijak nebránilo v tom dorazit až k dodávce. Sabath vylezl, vyslechl si od kluků asi padesát nadávek a zapřáhl svoje květinové auto. Já přepnul řazení na "želvu" a osolil to, co se dalo. Něco zapraskalo, Sabath zaúpěl a pak se dobré dílo podařilo. Kluci naskákali na stupínky traktoru a za všeobecného veselí (oba měli v sobě už půlku rumu) jsme dojeli až k chalupě. 

Byl jsem tak trošku za hrdinu, ale přiznám se, že ve mě byla malá dušička. Káča na mě celý večer koukala jako na svatej obrázek a šli jsme spát nahoru, abychom měli klid. Pod námi naši kamarádi zpívali, trápili starou kytaru po babičce a vůbec nám náš spánek zpříjemňovali. Nakonec jsme ale usnuli a vůbec nám nevadilo, že v pokoji je něco kolem pěti stupňů nad nulou. Zapomněli jsme ve všem tom vypětí zatopit.

Ráno se prodírám přes lahváče naskládané po celé chalupě. Sabath spí na zemi a to co mu leží vedle hlavy asi nebude vlašský salát. Kamna vyhaslá, Prcalík s Prcalinkou zase nazí. Taková naše pařební klasika. Jdu na chodbu a začnu zvonit na kravský zvonec, kterým nás babička vždycky svolávala k obědu. Vyslechnu si slova, která se nesluší psát nahlas. Jenže je ráno a abychom stihli celou tůru na běžkách, je nutné vstát. S Káčou připravujeme čerstvé sádlo, okurky, feferonky, vyprošťováky. "A co kdybych nikam nešel a hlídal oheň?": zkouší to Prcalík, ale ihned se dozvídá, že je srab. Kromě mě a čerstvě Kačenky (ta za sebou měla tři dny mého učení) nikdo nikdy na běžkách nestál.

Stejně jako celý začátek prázdnin, i tentokrát jedeme všichni v retro stylu. Staré dřevěné běžky, něco kolem dvou metrů, holky s klobouky, kluci v sakách. Pod tím metalová trika. Už jen oblékání nás rozesměje tak, že na své alkoholové opice všichni zapomeneme. Sabath ještě zkouší nastartovat dodávku, ale něco z ní teče, tak ani neškytne. Nakonec tam stojí až do jara, dokud nesleze sníh, protože není jak ji odtáhnout do servisu. Ale to ještě nevíme. Zatím bereme s klukama bágly, vypadáme jak pašeráci a já udávám směr. "Ty vole rovnou do kopce? Se zabiju": ozývá se za mnou, ale kdo chce sjíždět, musí nejdřív nahoru, to je nepsané pravidlo. Vedu je strmě na hřebeny, mám připravených dvacet kilometrů.

Tenkrát ještě bývali lidé na horách takoví čistší, nezkažení. V některých chalupách byly staré Němky, které se nepovedlo odsunout. A my byli mladí, veselí a družní. Vtipkovalo se, já prošlapával po nočním sněžení stopu a všichni nás zdravili. Sem tam byl panáček, ohnivá voda, které místní říkali Drápanina. Šílenej utrejch, který byl cítit lihem, ale nám to nevadilo. "Kdo maže ten jede!": řval už trošku opilý nad svahem u Muchova Prcalík. Kytka se přidal a já litoval, že jsem nevzal dědovu kameru značky Sony, která točila ještě na černobílé filmy. Protože sjezd dolů po kopci nad Smržovkou vstoupil do dějin a příběhů, které se pak dlouho vyprávěly po hospodách.

Výsledkem bylo pět zlomených lyží, nějaká ta pohmožděnina, roztrhané sukně našich holek a vyděšení lidé v prvních domech dole pod kopcem. Všichni jsme opilí neskutečně řvali (já byl třeba celou dobu Krakonoš a Kačenka Anče, kteří to dali dohromady a "mrdají po horách tak, že ozvěna dělá laviny." Všichni padali někdy jen tak naschvál, po hubě, na zadek, s rozjezdem jsme najížděli do sněhových hromad. Psi štěkali, místní stáli na zápražích a smáli se nám. Ještě že už tu byla hospoda ve Smržovce na náměstí. Tam posedávali místní, zrovna v sále hrála nějaká kapela z Jablonce a my byli zachráněni, jak říkal Kytka. Sedáme ke stolu, působíme jak z jiné doby a nejvíc to stejně sluší Kačence, protože ona byla vždycky typ na klobouky. Pijeme.

Kapela z Jablonce neumí moc hrát a jsou o trošku víc pod parou než my. Sabath už to nemůže poslouchat, jde za nimi a jak jsme v ráži, tak si hodíme pár punkovek, co si ještě pamatujeme. Máme kupodivu v tom zapadlém městečku docela úspěch a pak už to jde rád na ráz. Rum, myslivec, rum, vodka, rum, becherovka a mnoho piva. Sabatha málem zvolí starostou a my pak s Káčou tancujeme na Jasnou páku, kterou nám pouští místní DJ. Seznamujeme se s jednou dvojicí a venku je vánice, že by psa nevyhnal. Na chalupu je to sice jen pár kilometrů, ale i po tom všem alkoholu mám dost soudnosti, abych kamarádům rozmluvil cestu zpět. 

Jdeme s moji Kačenkou dozadu, do nějakého skladu, kde jsou naskládány staré vlajky. Vytahujeme ruskou, pak českou, to aby nám nebyla zima nebo spíš mé modré víle neumrzl zadek a přehazujeme je na žíněnky. Pak se rozplyneme jeden v druhém a já mám pocit, že jsem vystřízlivěl - stejně, ty šaty z předválečných let po babičce měly něco do sebe. Kumbál má úspěch, protože ho nezávisle po sobě objeví všichni naši kamarádi. Jen Sabathovi jedna místní děva nedá, prý se stydí a nebude přece hanobit státní vlajky.

Můžeme přespat vzadu v jedné místnosti, kde je také sklad. Chvíli oprašujeme staré obrazy, sem tam se objeví nějaký dokument s hákovým křížem, srpem a kladivem. Naskládáme všechno tak nějak na hromady, aby se dalo spát a pak si sedne Sabath ke starému pianinu, co stojí v rohu. Fouká na nás prach a pak do toho mlátí, že je Jim Morrison, ale není. Má to rozladěný a kňučí víc než vichřice, která bouchá zvenčí zuřivě do okapů. Ležíme s Kačenou kousek vedle a nemůžeme nějak usnout. Šeptáme si, vrkáme, tulíme se a je nám šílená zima. Pak nějak usnu, ale už k ránu se probudím děsem. Jako bych měl nějakou zlou předtuchu věcí příštích. To ale ještě nevím a tak když se jdu vyčurat na záchod, tak najdu někde basu s lahváči a odnesu je nahoru, aby pak byla snídaně.

Spíme snad do deseti, klíče musíme hodit starostovi, který je na "Pražáky" tak hodný, že nám připraví snídani. Stejně, když si tak na ty devadesátá léta vzpomínám, říkám si, jak měli k sobě lidé blíž, bylo to takové na pohodu, každý udělal co slíbil, slovo se drželo a chlapi byli chlapi a ženský ženský. Jo, asi jsem starej a občas z toho všechno mrzutej, ale tohle jsou věci, který mi dneska chybí a občas z toho na mě jde trošku splín. Ale to odbočuji.

My, kteří ještě máme obě lyže nezlomené, běžíme do chalupy, abychom zatopili. Sabathovi půjčí paní starostová svoje osobní sáňky a on táhne tu basu, co jsem našel, po sněhu. Dostali jsme ji jako výslužku, plus nějaké uzené maso. Kačenka zatápí v kamnech, já musím jít ven, přinést dřevo a všichni dorazí, když už mám nasekanou pěknou hromadu. Dostávám panáka vodky, kterou kluci taky dostali a Drápanina mě opět přenese do horské nálady. Uvnitř už je teplo a my pořád dokola probíráme naši spanilou běžkařskou cestu i večerní taškařici s místními. Kačka trošku žárlí, protože jedné místní krasavici jsem se prý hrozně líbil. Kluci si ze mě dělají kvůli tomu srandu, ale je pravda, že sáčko a cylindr mi sedl a Káča, Jana, Prcalinka, Mirka a ta holka ze Smržovky to všechny potvrdily. 

A všichni zůstanou tak dlouho, dokud se všechno nevypije. Pak někoho napadne, že by si chtěl zaplavat. Pokud si dobře vzpomínám, tak to byl do té doby poněkud tichý Kytka. V očích nám těkaly černé ohýnky rebelů a šlo se do slipů. Sabath tedy donaha, ale zase do toho vlétl první. Otevřel dveře z chalupy, skočil ukázkovou šipku do těch dvou metrů sněhu a dělal, že plave. A protože my nejsme taky srabi, šli jsme do toho kluci všichni. Holky nechtěly, ale musely nakonec taky. Když si představím celou naši partu, nahou v tom bílém chladu, jak plave prsa, mává rukama v kraulu prašanem, chce se mi smát ještě dnes. Šel okolo jako každý večer hlídač do vodárny. A když to viděl, pronesl slova o Sodomě a Gomoře. Pak chvíli německy nadával a my se řehtali jako kdyby byl svět to nejkrásnější místo k žití. A taky že tenkrát bylo.

Na chalupu pořád jezdím. Zajímavé je, že si pokaždé na všech těch místech na své kamarády vzpomenu. Jakoby do každého kamene, stromu byla otisknuta vzpomínka, smích, vtip, nadávka, ostrá, přesto mile míněná narážka. Stále vidím poskakující holky, stojící na pařezu v lese a předvádějící jako na koncertě veletoč s vlasy. Lyžařský kurz metalistů byl jednou ze šílených zběsilostí, které se mi vryly navždy do paměti. Naše modré víly, pivo, kamarádi na které bylo spolehnutí, přátelství, čest. A neskutečné hromada legrace. Přiznám se, občas se mi po tom stýská.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 4. března 2017

Recenze/review - EX DEO - The Immortal Wars (2017)


EX DEO - The Immortal Wars
CD 2017,  Napalm Records

Divadlo jsem měl vždycky rád. Trošku mě mrzí, že v současné době na něj nemám tolik času, kolik bych chtěl. Líbí se mi živá představení, u kterých se vám tají dech. Kanadští symfoničtí death metalisté EX DEO se letos opět pokusili předvést jeden kus z římské historie. Znovu předkládají album plné kláves, různých šumů a melodického death metalu. Abych pravdu řekl, "The Immortal Wars" je špatným divadelním dílem. Sedl jsem si, naladil se na starověký Řím a album se mnou nedělalo vůbec nic. A to jsem se opravdu hodně snažil. Možná ještě ty orchestrace, ty jsou v určitých momentech poměrně zdařilé. Smrtící pasáže znějí vyšeptale a dokonce i hlas páně Maurizio Iacona je slabý jako nářek otroka.




Přiznám se, že tolik různých klišé, předvídatelných riffů, nedostatku atmosféry jsou už hodně dlouho nepotkal. Kde je řinčení zbraní? Kde smutek a špína spodiny? Kde hrdinské příběhy vojáků? Já nic takového neslyším. Vnímám jen obyčejné postupy, klávesy jak z béčkového amerického filmu a totální nedostatek atmosféry. Nechci brát početnému zástupu fanoušků iluze, ale pokud má být tohle dnešní  protěžovaný death metal na předních místech časopisů, pak Satan s námi, přátelé. Plochost, nijakost, skladatelský podprůměr. Až má člověk pocit, že se za drsnými výrazy v brnění ukrývá parta bojácných herců. Ne, "The Immortal Wars" se podle mě opravdu nepovedlo.




sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.





Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!

Tracklist:
01. The Rise of Hannibal
02. Hispania (The Siege of Saguntum)
03. Crossing of the Alps
04. Suavetaurilia (Intermezzo)
05. Cato Major: Carthago Delenda Est!
06. Ad Victoriam (The Battle of Zama)
07. The Spoils of War
08. The Roman

TWITTER