DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 27. února 2017

Recenze/review - MORDBRAND - Wilt (2017)


MORDBRAND - Wilt
CD 2017, Carnal Records
Její pohled začínal mít popelavou barvu unavené šelmy. Dříve tak energická dívka se pomalu ztrácela před očima. Nespala již dlouhé měsíce. Unavená, se zvláštním smutkem ve tváři. Trápily jí děsivé noční můry. Bála se nechat poklesnout svá víčka. Umírala. Přesto každý večer poslouchala novou desku MORDBRAND.

Novinka "Wilt" byla pro mě jednou z nejočekávanějších novinek letošního roku. Jako oddaný fanoušek švédského death metalu jsem byl nadmíru potěšen, když mi do mé schránky přistálo nové CD. Opět morbidní láska na krhavý pohled, znovu nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Tohle všechno byly mé první pocity z novinky. Album pak časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách!



Novinka MORDBRAND zní jako ozvěna starých dobrých ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, EVOCATION, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jednou za mnou zaklaplo víko od sklepa v horské chalupě. Zapomněli na mě ve tmě a za těch pět hodin, které jsem tam strávil, jsem potkal všechny své démony. S "Wilt" je to hodně podobné. Také má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, švédsky, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty! 


sumarizace:

Novinka MORDBRAND zní jako ozvěna starých dobrých ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, EVOCATION, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jedná se opět o morbidní lásku na první pohled, znovu mám nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Album časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách! Nahrávka má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, švédsky, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty! 

Asphyx says:

The new album by MORDBRAND sounds like an echo of the good old ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, EVOCATION and it is covered with mouldy ice layer. Again, this is a morbid love at first sight. I have the uncomfortable cold in my bones, again. The album matured over time and I was discovering new dark corners, fresh riffs and cold ideas with every time I listened to this. My blood solidifies in my veins! The album has a dark sparkle of old graveyards. The melodies are cold, the voice is morbid. I really like the whole mood, expression and I am fascinated by the band´s ability to bring tons of dark black emotions on me. The new album honestly sounds like echoes of undead from graves. Harshly, Swedish, coldly. It feels like an abandoned dungeon somewhere in the North where Death and daemons are having dates.  Excellent cold death metal full of darkness! 

Tracklist:
1. Bleed into Nought
2. Delivering the Gods
3. Worship Predation
4. At the Larvae Column
5. Throes of Glorious Death
6. To Pursue Damnation
7. Venomous Myrrh
8. Wilt
9. Give in to Oblivion

neděle 26. února 2017

Recenze/review - IMMOLATION - Atonement (2017)


IMMOLATION - Atonement
CD 2017, Nuclear Blast

 Pokání je v běžné řeči i v náboženském významu symbolická činnost, kterou člověk dává najevo, že pochybil, a snaží se své viny zbavit. V křesťanském pojetí znamená výraz lítosti, vnitřního obrácení k Bohu a proměny dosavadního života.

 Hoďte kamenem, kdo jste bez viny! Chce se mi doslova řvát, když poslouchám novou, opět mohutnou a temnou desku "Atonement" americké legendy IMMOLATION. Měl bych odčinit své hříchy, pokleknout před jejich hudbu a sklonit se k odvrácené modlitbě. V současné době se postup - lítost – obrácení – odpuštění nemůže stát obecným pravidlem, jsme na to už moc zkaženi sami sebou. Zahledění do vlastních pohnutek. Existuje jen jedno rozhřešení - nová deska "Atonement". Pojďme se vydat na dlouhou, trnitou cestu plnou temnoty, opuštěných katedrál, drtivých riffů, smrti, beznaděje a smutku. Jsou zde noví IMMOLATION!
Album "Atonement" je dalším pokračovatelem, morbidním kouskem death metalového zla, které znesvětí vaše hroby. IMMOLATION jedou pořád po své, temné, pomalejší, hutné a divoké linii. S lety se nemění. Již nepřinášejí nic nového. Kdo by to po nich ale chtěl? Já rozhodně ne. Novinka samozřejmě tolik nebolí, jako alba z jejich počátků, ale je více než jen solidním pokračovatelem. Asi nejvíc oceňuji hru s černými náladami, tlak, sílu, energii napěchovanou do jednotlivých skladeb. Nahrávka u mě roste každým dnem, pomalu mi proniká až do morku kostí a zahušťuje krev. Smrt mi podává svoji studenou ruku a já s radostí přijímám. Novinka není nijak převratným počinem, ale velmi podařeným materiálem, nahraným hlavně pro fanoušky IMMOLATION.  Berte a nebo nechte být! Nic jiného mezi tím neexistuje. Nastavuji svoji tvář onomu světu a nechám se vést spolu s "Atonement" nejtemnějšími zákoutími lidské mysli. Legenda opět promluvila! Mocně, návykově, tajemně, šíleně! Skvělé death metalové album doslova narvané nihilismem a tmou!
sumarizace:

Hoďte kamenem, kdo jste bez viny! Chce se mi doslova řvát, když poslouchám novou, opět mohutnou a temnou desku "Atonement" americké legendy IMMOLATION.  Měl bych odčinit své hříchy, pokleknout před jejich hudbu a sklonit se k odvrácené modlitbě. Existuje jen jedno rozhřešení - nová deska "Atonement". Pojďme se vydat na dlouhou, trnitou cestu plnou temnoty, opuštěných katedrál, drtivých riffů, smrti, beznaděje a smutku. Jsou zde noví IMMOLATION! Album "Atonement" je dalším pokračovatelem, morbidním kouskem death metalového zla, které znesvětí vaše hroby. IMMOLATION jedou pořád po své, temné, pomalejší, hutné a divoké linii. S lety se nemění. Již nepřinášejí nic nového. Kdo by to po nich ale chtěl? Já rozhodně ne. 

Novinka samozřejmě tolik nebolí, jako alba z jejich počátků, ale je více než jen solidním pokračovatelem. Asi nejvíc oceňuji hru s černými náladami, tlak, sílu, energii napěchovanou do jednotlivých skladeb. Nahrávka u mě roste každým dnem, pomalu mi proniká až do morku kostí a zahušťuje krev. Smrt mi podává svoji studenou ruku a já s radostí přijímám. Novinka není nijak převratným počinem, ale velmi podařeným materiálem, nahraným hlavně pro fanoušky IMMOLATION.  Berte a nebo nechte být! Nic jiného mezi tím neexistuje. Nastavuji svoji tvář onomu světu a nechám se vést spolu s "Atonement" nejtemnějšími zákoutími lidské mysli. Legenda opět promluvila! Mocně, návykově, tajemně, šíleně! Skvělé death metalové album doslova narvané nihilismem a tmou!


Asphyx says:

Whoever is without sin, cast the first stone! When I listen to this new album “Atonement” by the American legend IMMOLATION, I literally want to scream. I should expiate my sins, kneel in front of their music and bow down to a reverse prayer. There is only one indulgence – the new album “Atonement”. Let´s go on a long, thorny path full of darkness, abandoned cathedrals, crushing riffs, death, hopelessness and sadness. The new IMMOLATION are here! The album “Atonement” is a next successor, a morbid piece of death metal evil that will defiles your graves. IMMOLATION still do their thing which is the dark, slower, dense and wild line. They haven´t changed over years and they don´t bring anything new to the music industry. But who cares? I don´t.
The new album does not hurt as much as the previous albums, obviously. However, it is a solid successor. What I appreciate the most is the game with dark moods, the pressure, the power and energy which is in every single song. It grows in my every day and it slowly penetrates into my bones and thickens my blood. The death gives me its cold hand and I gladly accept it. This album is not revolutionary but it is very good material which was recorded especially for IMMOLATION fans. Take it or leave it! There is no between! I face myself to the other world and I let the album “Atonement” to take me to the darkest corners of human mind. The legend spoke again! Powerfully, addictively, mysteriously and crazy! Great death metal album which is crowded with nihilism and darkness! 


Traсklist:
01. The Distorting Light
02. When The Jackals Come
03. Fostering The Divide
04. Rise The Heretics
05. Thrown To The Fire
06. Destructive Currents
07. Lower
08. Atonement
09. Above All
10. The Power Of Gods
11. Epiphany

Line-Up:
Ross Dolan - Bass, Vocals (1988-present)
Robert Vigna - Guitars (1988-present)
Steve Shalaty - Drums (2003-present)
Alex Bouks - Guitars (2016-present)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý první - Já nesnídám sám


Příběh osmdesátý první - Já nesnídám sám

Ta touha vypadnout ze šedivého města byla obrovská. Už když jsme šli s Káčou dolů na nádraží, usmívali jsme se v představě, že strávíme na chalupě pár dní jen spolu. Vzal jsem s sebou i psa, který teď vesele poskakoval okolo a očůrával rohy, které normálně nepotkává. Kupujeme jízdenky a v kupé hned propleteme svá odžínovaná těla jako malá háďata. Jarní prázdniny v Jizerkách, kde je momentálně metr a půl sněhu. Co si víc může člověk v sedmnácti přát?

"Jen nějak nevím, co budeme jíst, mám jen pár řízků, nějaký paštiky a chleba": vrká mi jako správná ženská do ucha má modrá víla. Moc to nevnímám, mám oči jen pro její tričko s boulemi, kde je pod nápisem Saxon i něco pro mě. Tulím se, jsem neodbytný, ale pořád se mezi nás snaží narvat žárlivý malý knírač. "Mazej dolů": snažím se ho zahnat, ale nedá se. Je tvrdá palice s krví teriéra v žilách. Normálně mě poslouchá, ale tentokrát si dělá, co chce. Je to rebel.

Nějak to na nás přijde a někde mezi Bakovem a Turnovem jsme zavřeni v milostné křeči na záchodcích. Romantika nic moc, ale nám to nějak nevadí. Koukám do kaštánkových očí a mám pocit, že se v nich za chvíli utopím. Udýchaní se vracíme do kupé a pes nám mezitím za trest sežral svačinu. Roztahané věci po sedadlech a jeho bezelstný pohled nás rozesmějí. Uklidíme a nasadíme na sluchátka Bathory. Ty nám doporučil nedávno Sabath. Že prý je to dobré. A je. Moc.

"Dobrý den, je tu volno?": zazní v Turnově na nádraží a do kupé vstoupí dva štíhlí manželé (poznám podle prstýnků) s vlasy až po zadek, 40 let a s sebou asi pětiletého caparta. "Mamíííí, to je ale krásnej pejsek, můžu si ho pohladit?": usmívá se klučina a já mu říkám, že radši ne, že je to potvora vostrá. "Tak ne, ale nekousne mě, ne?": ještě se zeptá a já radši psovi nasazuji náhubek. Dáváme se do řeči, vytahuji lahváče na cestu, seznamujeme se s Markem a Šárkou.

Jsou tak trošku jako my, jen nám připadají šíleně staří. Je jim lehce přes čtyřicet, dvě věčný máničky, znají z doslechu Sabatha a nám najednou připadá, že jsme snad na tohle setkání čekali. Holky se, z nějakého mě dodnes neznámého důvodu, hned sesednou k sobě a švitoří, jako kdyby byly ze stejné rodiny. My s Markem z toho máme radost a kecáme o muzice. Musím si vytáhnout notýsek, kam si píšu nové skupiny, co si musím poslechnout a abych nezapomněl. Dostanu spoustu tipů na sedmdesátkové a osmdesátkové kapely. Chlápek je hlava otevřená a myslím, že mé "znalosti" na něj udělají také velký dojem. 

Pak najednou koukám, jak Kačce jihnou oči, zírá na toho malýho špunta a já na ní vidím zase ten pohled, který mají ženský, které v sobě mají dar mateřství. Možná to tenkrát, jako malý mlíko zase tolik nechápu, ale cítím to. V Jablonci musíme vystoupit. Čekají nás ještě 4 kilometry v hlubokém sněhu. Po dvou Káča nemůže, tak ji posadím na autobusovou zastávku a vydám se do chalupy pro sáňky. Na otočku mi to chvilku trvá, ale Kačenka mi neumrzla, tak házíme její bágly na sáňky značky Ještěd a šlapeme do kopce. Dělám trošku machry a chvilku ji táhnu za sebou, ale pak uklouznu a padnu hubou rovnou do sněhu.

"Takovýho kluka bych chtěla jednou mít": pronese do ticha ojíněných stromů modro snubná víla a já jen kývnu hlavou. Až k chalupě se bavíme o tom, že hned po maturitě, až si seženu práci, tak na to vlítneme. Sice nemáme zatím kde bydlet, ale já jsem kus 60 kilového chlapa, tak se postarám, říkám, ale zatím vůbec nevím jak. Uvnitř chalupy je teplo stejně jako venku. Jdu pro dřevo a zatápím v kamnech. Objevíme rum, co tam má máma a zavdáme si oba s velkým záklonem. Kačenka pak u ohně chutná jako rumová pralinka a znovu nás přemůže touha. Jsem šťastný kluk.

Ani nevím, jak usnu, jen z dálky vnímám, že má milá chodí v noci přikládat. Od mala spím jako dřevo a tak jsem rád. Ráno je na stole chleba s paštikou, ještě trošku zmrzlou, ale je to jídlo, které bych mohl jíst pořád. Připravila ho Káča. Úžasné, pomyslím si, já nesnídám sám. Je kolem desáté a čekají nás běžky. Jdu na půdu, pro šusťákové kalhoty a bundu z NDR, mám dvoje, jedny po mámě. Mažu lyže vosky až z Prahy (obchodní dům Kotva, jojo). Jezdím na běžky od malička, otec na nich závodil.

Jsme dva retro maniaci. Šusťáky nakonec nebereme, jsou na nás hnusný a Káča prohlásí, že v nich vypadám jako jeden německý pornoherec. Chvíli přemýšlím, jestli jsem ten film viděl, ale jak známo, na děj se v těchto příbězích moc nedá a tak to nechám být. Kačenka mezitím vyrazila na půdu a objevila staré hadry po dědovi a babičce. Úplně září radostí, jakoby objevila poklad. Dostávám cylindr, ostře kostkovanou šálu, která řeže na krku, kalhoty s puky, sáčko a k tomu vestu o které vím, že v ní chodil děda kouřit do kamen. 

Pak musím dolů, protože se přede mnou má milá nechce převlékat. Ví moc dobře, že jinak bychom se nikam nedostali. Ono, když člověk vidí jen kousek tak krásného nahého těla a zadek k zulíbání, tak si prostě nemůže pomoct, no. Čekám, přikládám mezitím do kamen a mažu psovi tlapky indulonou, aby ve sněhu tolik netrpěl. Pak se rozrazí dveře a mě málem vyhrknou slzy. Kačenka je neskutečně podobná jedné fotce, na které je moje babička s dědou v době, kdy spolu chodili. "Tedáááá, ty jsi...nádherná": koktám a vidím na své milé, jak je si s sebou jistá. Ještě trošku dívka, ale už kus ženský.

Dáváme ruma a jedeme. Pes okolo pobíhá, štěká radostí a občas se po břicho ponoří do sněhu. Jsme jak dva běžkaři z dob před druhou válkou. Bambusové hůlky, dřevěné lyže, šály za námi vlají a kdo nás potká, směje se a my taky. Je to krásné, jede se na rozhlednu Černá studnice, pak dolů na Berany, na Muchov. Pak sjezd do Smržovky, tam pivko v hospodě, ale jen dvě, aby nám nevyhasly kamna. Vrátíme se utahaní jako koťata. V chalupě trošku větší teplo, ale ne zase moc. Ještě nás čeká pár dní a tak ani nejdeme dolů do vsi na pivo. Radši se zachumláme do peřin z pravého kachního peří a děláme věci, které máme rádi.

Asi chvilku usnu, ale pak s sebou trhnu. Nade mnou sedí Kačenka, má takový ten kaštánkovitě zasněný pohled, jako nějaká vědma, šamanka rodu a kouká na mě. Když vidí, že se probouzím, pohladí mě po tváři a řekne: "Dlouho jsem přemýšlela, já vím že mi je teprve šestnáct, ale tvojí mámě bylo sedmnáct, když ses narodil. Co bys řekl na to, že bychom si pořídili dítě? Jakmile odmaturuješ, co ty na to?" 

A já se, ve svém hubeném flanelovém pyžamu posadil a nevěděl co říct. Protože tohle mi ještě žádná holka nikdy neřekla a protože jsem si vždycky připadal jako vošklivej a spíš intouš, než kluk, se kterým by nějaká chtěla mít dítě. Jenže ona na mě má líbezná koukala pohledem, že byste ji snesli modré z nebe, tak jsem kývl, i když jsem si vůbec nebyl jistý.

K snídani jsem druhý den, po ranním skotačení a přiložení do kamen, dostal chleba s máslem a marmeládou, kterou dělala moje máma v létě. Ještě v pyžamu, protože byly prázdniny a Kačenka jen v kalhotkách a v čistém tričku Iron Maiden. Žvýkal jsem studenou snídani, koukal své dívce do očí a oba jsme přemýšleli o tom, co jsme si včera řekli. Ještě jsem nevěděl, jak všechno bude, měl jsem přeci jen pár měsíců před maturitou, ale byl jsem hrozně rád, že nesnídám sám. A věděl jsem že podobného caparta, jako měli Marek a Šárka, chci taky. Teď už jsem si byl jistý na sto procent - ráno bylo ten den opravdu moudřejší večera. Musel jsem to své bohyni hned všechno říct. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photos, video - Gram Bazaar Vol. X - TÁBOR RADOSTI, NIKANDER, SELF-HATRED - Papírna Plzeň - 25. 2. 2017

Tábor radosti
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos
"Opovaž se!": řekne mi v sobotu odpoledne na rozloučenou z legrace manželka. Moc dobře ale ví, že je na mě spolehnutí. Nejsem vinylovej, jsem CDčkovej. Mám doma sbírku čítající přes pět tisíc kousků, některé už dnes mají velkou sběratelskou hodnotu a svůj "fetišistický" koníček nějak moc normálně nekrotím, ale vinyly už bych opravdu neměl kam dávat. Jsou krásné, spoustu jich na chalupě v Jizerkách skladuji a přehrávám, ale nejsem lapen. Proč jsem tedy vlastně šel do plzeňské Papírny na bazar gramodesek? Vlastně hlavně za kamarády, na pivko, muziku, pokecat, udělat si pohodu. A že byla, to vám povím.

Odpoledne jsme dali hospodu, pár piv, probrali novou hudbu, zanadávali si na svět a smáli se jak prokopnutí. Pěkné to bylo, ani se mi do klubu nechtělo. "Ještě dáme jedno a pak už opravdu půjdeme": říkali jsme několikrát za sebou, ale pak už jsme se fakt zvedli.
Self - hatred
Papírna je takové to současné industriálně moderní kulturní centrum. Na mě osobně působí dost uměle, divně (mapy mi vyhodí, že je tu HATE FREE ZONE, což asi znamená, že se tam nesmí lidé rozčilovat a nadávat sprostě nahlas - vtip). Ale tak, já jsem stará škola, vylezlá z prašivého undergroundu, po mě nemůžete chtít, abych obdivoval hipsterská doupata. Vrazíme do sálu a zrovna všichni s bazarem končí. Mě to tolik nevadí, ale kolega se chtěl přebírat gramodeskami. Nakonec se mu povede alespoň jednoho prodejce odchytit a když vidím na jeho tváři ten spokojený výraz, chvilku ve mě hlodá myšlenka, že bych se mohl také stát vinylářem.
Nikander
Nejvíc jsem byl samozřejmě zvědavý na kapely. Jen jedna, plzeňští SELF-HATRED, jsou mými oblíbenci a dvě další neznám. A na rovinu. Z přípravných poslechů doma jsem byl z TÁBORU RADOSTI a NIKANDER trošku rozpačitý. Hodím do sebe ještě fakt už poslední žejdlík, to abych si navodil náladu a zaujmu pozici pod pódiem.  


SELF-HATRED jsou smutkaři přesně podle mého gusta. Rozvážní, melodičtí, s hudbou, která je narvaná šedivými emocemi. V Papírně předvedli jeden ze svých tradičně dobrých setů. Z pódia čišela vyzrálost, vzájemná chemie i zkušenost se smutkem. Byla to v sobotu velmi zdařilá doom metalová panychida, to vám povím. Studený obřad.




NIKANDER - špinavý, hutný, zahnívající hlukoskop z Brna. Byl to hodně zlej a ošklivej sludge metal s načernalým skřehotem, parní válec, drtící spíš svojí razantností a jednoduchostí, než technickou šikovností. Chvílemi jsem si připadal, jako kdyby mi to chytlo nohu do žentouru. Naživo mě tahle smečka surovců bavila a byla pro mě během večera asi nejlepší skupinou.




TÁBOR RADOSTI - z vystoupení jsem cítil tíživost, hudbu protkanou depresemi, odlidštěnost, smutek a strach. Chvílemi to celé sice znělo jako ševel strojů u nás v továrně na dílně, ale když jste dali všemu čas, naladili se na stejnou vlnu, tak to stálo za to. Doma bych si jejich album nikdy nepustil, ale troufám si tvrdit, že TÁBOR RADOSTI můžu doporučit deseti z deseti lidem se sebevražednými sklony. 





Zvuk byl celý večer solidní. Lidí bylo na kapely něco kolem padesáti. Organizačně byl celý večer v pořádku. Všichni kluci byli vousatí, s kostěnými brýlemi a patkami. Holkám to slušelo. Snad jen ten plešatý kluk, který nás okřikl ať nemluvíme, když se TÁBOR RADOSTI připravoval na vystoupení, mě trošku zarazil. Zažil jsem to na koncertě poprvé v životě. S kolegou nás docela naštval. Co to má jako být? Troufám si tvrdit, že tohle by se mi na death metalu nestalo.

Fernetově zmatená cesta pěšky domů přes celé město nepatřila k nejlepším. Ujely mi všechny tramvaje a na noční autobusy bych čekal skoro hodinu. Potkávám jen skupinky opilců a pár bezdomovců, jimiž je Plzeň doslova prolezlá. Ploužím se jako bych měl na zádech padesátikilový batoh z piva a panáků.

Doma mi tentokrát trošku hučí v hlavě. Je to divný, protože po brutálním death metalu se mi to třeba nestává. Usínám s radostným pocitem, že jsem se taky utrhl a podíval se na nějakou akci v Plzni. Byl to roztodivný večer, takový úplně jiný, než na jaké jsem zvyklý. Gramofon si domů nekoupím, nechám ho radši na chalupě. To aby pro mě bylo pouštění desek pořád obřadem, spojeným s horami, zimou na půdě a vzpomínáním u ošoupaných vinylů. Příjemná akce.

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos



-------------------------
Promotion!

info:
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/festival-deadly-storm-in-bozkov-11.html
facebook událost/event:
https://www.facebook.com/events/209306099485337

sobota 25. února 2017

Recenze/review - DESERTED FEAR - Dead Shores Rising (2017)


DESERTED FEAR - Dead Shores Rising
CD 2017, Century Media Records

 Spím už nebo ještě bdím? Kdo ví? Jsem doma sám a soused právě přišel jako každý den z hospody. V bytě pod námi padá nábytek, sem tam se ozve nadávka. Je opravdu hodně hlučný. Něco cvaklo, asi otevřel dveře. Nebo že by to byl zámek u nás? Padne na mě povědomá tíha, že je někdo cizí v chodbě. Ale ne, nesmíš být strašpytel! Přesto se mi sevře žaludek v divné křeči. To není možné, u nás fakt někdo je! Ne, hloupost, vždyť jsem zamykal. Opravdu? Přemůže mě spánek a dnešní noc je také mou poslední na tomto světě. Ráno už se neprobudím.

 Němečtí death metalisté DESERTED FEAR jsou se svojí třetí deskou nočním stínem, závanem studeného větru, který opentlí vaši tvář  při čekání na smrt. Jsou krutí, přesto melodičtí, pořád čerpají inspiraci z BOLT THROWER, ASPHYX, OBITUARY, VADER, WATAIN a švédské melodické školy jako DARK TRANQUILLITY. Potkává se zde to nejlepší z Gothenburgu a jsou přidávány vlastní neotřelé ingredience. Baví mě dlít v této temnotě, to vám tedy povím.





Houstne mi krev strachem, umírám touhou po světle. Místo toho trávím dlouhé hodiny s albem "Dead Shores Rising". Vnímám jeho jemné nuance, hru s melodiemi i pestrost vokálu. Někdy bývá těžké vysvětit, proč se vám nějaká hudba líbí. Tentokrát je důvodem určitý chlad, návykovost, které z novinky cítím. Hrozně se vždycky těším, až si ji pustím. Nejsem limitován žádnými předsudky, nemusím chválit technickou zdatnost. Je to deska pro chvíle pohody, plyne si tak nějak sama kolem, ale zároveň se mi zadírá pěkně pod kůži. Pro někoho to bude málo, já si spokojeně pomlaskávám, jako bych právě jedl nějakou oblíbenou laskominu. Death metal v podání DESERTED FEAR je melodický, přitažlivý a nebál bych se napsat i sexy. Skvělé album!


sumarizace:

Cítíte ten morbidní zápach? Slyšíte ty ozvěny z podzemí? To DESERTED FEAR znovu promluvili. Švédský death metal té nejvyšší kvality, okořeněný rockovým feelingem. Podle mě jedna ze skladatelsky nejlepších skupin současného severského death metalu. Oceňuji všechnu tu plíseň, hnilobu, kousky pavučin rozpuštěných v jednotlivých skladbách. Sleduji tuhle kapelu od jejich počátků a přijde mi každým albem lepší a lepší. Pánové jakoby zráli, jako dobře uleželá mrtvola. Líbí se mi chlad a jakýsi smutek, který zde cítím v každém okamžiku. DESERTED FEAR na novince oživili odkaz švédských předků z devadesátých let, přidali kousek sebe a vytvořili další skvělé dílo. Ne, téhle nahrávky se jen tak nezbavím, musím ji poslouchat stále dokola. Má v sobě kousek něčeho magického, přitažlivého. Vynikající "švédské" death metalové album, které exhumuje staré hroby!


Asphyx says:

Do you smell that morbid reek? Can you hear those echoes from the underground? DESERTED FEAR spoke again. Swedish death metal of the highest quality, spiced with rock feeling. For me one of the best groups of composer of today's Nordic death metal. I appreciate all this mold, rot, pieces of cobweb dissolved in individual songs. I watch this band from their beginnings and they seem to be from each album better and better. Gentlemen mature as well ripened corpse. I like the cold and sadness that I'm feeling here in every moment. DESERTED FEAR revived the link of Swedish ancestors of the nineties on the news, they added a bit of themself and create more great job. No, I can't get rid this recording, I have to listen to it over and over again. It has a bit of something magical, attractive in. Excellent "Swedish" death metal album that exhumes the old graves!

Tracklist:
01. Intro
02. The Fall of Leaden Skies
03. The Edge of Insanity
04. Open Their Gates
05. Corrosion of Souls
06. Interlude
07. Towards Humanity
08. The Carnage
09. Face Our Destiny
10. Till the Last Drop
11. Carry On

band:
Manuel Glatter - Vocals, Guitar |
Fabian Hildebrandt - Guitar, Bass |
Simon Mengs - Drums

pátek 24. února 2017

Recenze/review - SINISTER - Syncretism (2017)


SINISTER - Syncretism
CD 2017, Massacre Records

 Znásilnění jeptišky zlem, zvaným víra. Navštěvoval ji každý večer, když zrovna dohořívala poslední svíce. Nejdříve se zjevil jako tichý stín na stěnách její cely, pak ukázal své krásné tělo a rozšklebenou tvář. Trpěla, úpěla bolestí i rozkoší. Poděkovala a zmizel jako krvavý otisk ve studených chodbách kláštera. Neposkvrněné početí, znásilněná mysl. Za několik měsíců porodila svého vlastního démona.

 Novinka SINISTER - "Syncretism" je, jak už to bývá u téhle legendární death metalové skupiny z Holandska nepsaným pravidlem, plná rouhání, odmítání dobra, špinavosti, zla a nenávisti. První, co každého věrného fanouška zarazí, je větší příklon k melodičnosti a temnotě. Oproti předchozímu záseku "The Post-Apocalyptic Servant" se nejedná o tolik natlakovanou záležitost. Sází se spíš na atmosféru plnou tmy a beznaděje. Hojně jsou využívány klávesy, které nemusí každému vyhovovat, ale za moji maličkost - zvykl jsem si hodně rychle a přes počáteční odmítáni bych si bez nich novinku už nedovedl ani představit.



"Syncretism" je hodně bezbožným dílem. SINISTER velmi dobře kombinují staroškolské death metalové postupy s moderním soundem. Oceňuji snahu kapely se posunout, tvořit stále něco nového, hledat další černá zákoutí lidské mysli. Líbí se mi mocné atmosférické plochy i klasické vyhlazovací pasáže, které jsou schopné srovnat se zemí vše živé i neživé. Přiznám se, album se mi dostávalo do žil o něco delší dobu než předchozí počiny, ale o to déle tam zůstane. Drtí mě kruté kytarové nástupy, skvěle znějící bicí i neskutečně morbidní vokál. SINISTER letos vydali album, které vyvolává ty nejskrytější noční můry. Už jste potkali svého vlastního démona? Ne? Tak si poslechněte novou desku a zemřete opuštěni ve starých katakombách znesvěceného kostela. Inferno! Blasfemie! Smrt! "Syncretism"! Vynikající death metal, který vás přenese do horoucích pekel!



sumarizace:

Novinka SINISTER - "Syncretism" je, jak už to bývá u téhle legendární death metalové skupiny z Holandska nepsaným pravidlem, plná rouhání, odmítání dobra, špinavosti, zla a nenávisti. "Syncretism" je hodně bezbožným dílem. SINISTER velmi dobře kombinují staroškolské death metalové postupy s moderním soundem. Oceňuji snahu kapely se posunout, tvořit stále něco nového, hledat další černá zákoutí lidské mysli. Líbí se mi mocné atmosférické plochy i klasické vyhlazovací pasáže, které jsou schopné srovnat se zemí vše živé i neživé. Přiznám se, album se mi dostávalo do žil o něco delší dobu než předchozí počiny, ale o to déle tam zůstane. Drtí mě kruté kytarové nástupy, skvěle znějící bicí i neskutečně morbidní vokál. SINISTER letos vydali album, které vyvolává ty nejskrytější noční můry. Už jste potkali svého vlastního démona? Ne? Tak si poslechněte novou desku a zemřete opuštěni ve starých katakombách znesvěceného kostela. Inferno! Blasfemie! Smrt! "Syncretism"! Vynikající death metal, který vás přenese do horoucích pekel!



Asphyx says:

The new album by SINISTER called “Syncretism” is full of blasphemy, denial of good, dirt, evil and hate. It is like an unwritten rule for this legendary death metal band from Holland. “Syncretism” is very wicked. SINISTER are good in combining old-school death metal techniques with a modern sound. I appreciate the effort of this band to move on and form something new all the time. They are looking for the black corners of human mind. I really like the powerful atmospheric faces and the classic exterminatory passages that are able to kill everything alive and dead. I have to admit that it took me a while to get this album into my blood (a little longer than the previous albums by this band) but I am sure that it will stay there much longer. I am crushed by the cruel guitar entrances, great sound of drums and the vocal is incredibly morbid. This year´s album by SINISTER raises the deepest nightmares. Have you ever met your own daemon? No? Listen to this new album and you will die abandoned in old catacombs of a profane church. Inferno! Blasphemy! Death! “Syncretism”! Excellent death metal which will take you to the Hell!

Traсklist:
1. Neurophobic 5:44
2. Convulsion of Christ 5:38
3. Blood Soaked Domain 6:29
4. Dominance by Acquisition 5:18
5. Syncretism 5:24
6. Black Slithering Mass 3:42
7. Rite of the Blood Eagle 5:58
8. The Canonical Rights 3:57
9. Confession Before Slaughter 6:07

Line-Up:
Aad Kloosterwaard - Drums (1988-2003), Vocals (2005-present)
Toep Duin - Drums (2011-present)
Bas Brussaard - Guitars (2011-present)
Dennis Hartog - Guitars, Bass (2011-present)
Ghislain van der Stel - Bass (2016-present)
Ricardo Falcon - Guitars (2016-present)

Recenze/review - POWER TRIP - Nightmare Logic (2017)


POWER TRIP - Nightmare Logic
CD 2017, Southern Lord Recordings

 Občas se to tak stane. Přijde na mě divná touha ničit. Jako by se všechny frustrace, touhy, nenaplněná přání a nenávist dlouho schovávaly někde v zadní části hlavy. Musí to všechno ven! Rozmlátit, rozdrtit, vzít do ruky sekyru a rozsekat ty ksichty v televizi. Něco málo rebelie nikdy neuškodí. Nakonec se radši zavřu do pokoje, osolím reproduktory skoro na maximum a hledám hudbu, která by mi pomohla se uvolnit. Tentokrát jsem po CD sáhl s absolutní jistotou.

 Novinka POWER TRIP v sobě obsahuje všechny ingredience pro pořádnou pařbu. Můžete být hloubavý pan hudební kritik s rozhledem encyklopedie nebo metalový panic, který se s hudbou teprve seznamuje, ale nakonec se všichni sejdeme v mosh-pitu dole pod pódiem. "Nightmare Logic" je totiž až po okraj napěchované tím nejostřejším thrashem, crossoverem, hard core a samozřejmě punkem. Výsledkem je koktejl, který doslova zabíjí. Mám obrovskou chuť skákat, tančit s mačetou v ruce!



Povídal mi onehdy někdo, že prý píšu moc vzletně a tvářil se u toho vážně. Jenže přátelé, znovu opakuji. Já jsem jen obyčejný fanoušek, který se snaží vyjádřit své pocity. A ty z nové desky "Nightmare Logic" nepostrádají mlácení pěstí do stolu, obrovskou chuť vyběhnout ven a říct prvnímu hajzlovi přímo do očí, co si o něm myslím. Tohle je rebelie, síla, narvaná pod tlakem do hudebního nosiče. Drásám si nehty svoji tvář, řvu až do bezvědomí. Album je jako meditace v rychlosti, která nakonec zvítězí. Vezměte něco málo z CRO-MAGS, VIO-LENCE, TOXIC HOLOCAUST, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, NOISEM, SUICIDAL TENDENCIS, rozřezejte na malé kousky a slepte tmou. A pak vám zbělí kloubky na pěstích ze vší té energie. O takovéto hudbě se nemá psát, ta se má poslouchat! Absolutní inferno! Totální vyhlazení! Kult! Peklo!



sumarizace:

Novinka POWER TRIP v sobě obsahuje všechny ingredience pro pořádnou pařbu. Můžete být hloubavý pan hudební kritik s rozhledem encyklopedie nebo metalový panic, který se s hudbou teprve seznamuje, ale nakonec se všichni sejdeme v mosh-pitu dole pod pódiem. "Nightmare Logic" je totiž až po okraj napěchované tím nejostřejším thrashem, crossoverem, hard core a samozřejmě punkem. Výsledkem je koktejl, který doslova zabíjí. Mám obrovskou chuť skákat, tančit s mačetou v ruce! Tohle je rebelie, síla, narvaná pod tlakem do hudebního nosiče. Drásám si nehty svoji tvář, řvu až do bezvědomí. Album je jako meditace v rychlosti, která nakonec zvítězí. Vezměte něco málo z CRO-MAGS, VIO-LENCE, TOXIC HOLOCAUST, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, NOISEM, SUICIDAL TENDENCIS, rozřezejte na malé kousky a slepte tmou. A pak vám zbělí kloubky na pěstích ze vší té energie. O takovéto hudbě se nemá psát, ta se má poslouchat! Absolutní inferno! Totální vyhlazení! Kult! Peklo!



Asphyx says:

 The new album by POWER TRIP contains all the ingredients for a proper party. Whether you are a pondering music critic with an encyclopaedic outlook or a metal virgin, meeting this music for the first time, it does not matter – we all will meet in mosh-pit below the stage. The album “Nightmare Logic” is full of the sharpest trash, crossover, hard core and punk, of course. The result is a cocktail which literally kills. I want to jump and dance with a machete in my hand so bad! This is rebellion and strength blown under pressure into a music carrier. I am tearing up my face with my nails, I am screaming into unconsciousness. The album is like a meditation on speed which will win in the end. Take a little bit from CRO-MAGS, VIO-LENCE, TOXIC HOLOCAUST, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, NOISEM, SUICIDAL TENDENCIS, then cut everything on small pieces and glue it with a darkness. Your knuckles on your fists will whiten from energy. This music is not for talking about – it is for listening! An absolute inferno! Total annihilation! Cult! Hell!


Tracklist:

1. Soul Sacrifice
2. Executioner’s Tax (Swing of the Axe)

3. Firing Squad
4. Nightmare Logic
5. Waiting Around to Die
6. Ruination
7. If Not Us Then Who
8. Crucifixation

band:

čtvrtek 23. února 2017

Recenze/review - DESECRATE THE FAITH - Unholy Infestation (2017)


DESECRATE THE FAITH - Unholy Infestation
CD 2017, Comatose Music

 Zhoubný nádor je soubor buněk, které vycházejí z určité tkáně, ale mají naprosto odlišné chování – v podstatě se vůči tkáni, na které se nacházejí, chovají nepřátelsky – mohou ji napadat, měnit její funkci, narušovat její funkčnost apod.

 Pokud bych měl nějakou hudbu přirovnat k zhoubnému bujení, tak by to bylo právě druhé album texaských brutal death metalistů DESECRATE THE FAITH. Jejich novinka "Unholy Infestation", nahraná ve stylu prvních desek SUFFOCATION, VISCERAL DISGORGE, DEVOURMENT, ABONIMABLE PUTRIDITY, CONDEMNED se opravdu postupně rozleze po celém vašem těle a napadne všechny živé buňky.  Je to houpavý, syrový masakr vaší nebohé mysli. Perfektně zvukově ošetřený nosič kope jako pacient s epileptickým záchvatem. Beru všemi deseti! Říkám už při prvních setkáních s tímto albem.



Už jen ten obal (Rudi Gorgingsuicide), to odhodlání, působí jako buldozer, který před sebou hrne hromadu z kostí, kusů masa a dnes již klasického brutálního death metalu. V podobném provedení mám tento styl stejně nejraději. Krásně totiž vynikne jak propracovanost jednotlivých songů, tak i hlas a všude přítomná temnota. DESECRATE THE FAITH zkrátka moc dobře ví, jak na to a novým albem to jen dokazují. Koneckonců, přítomnost ve stáji labelu Comatose Music mluví za mnohé. Mám neodbytný pocit, že bych se měl konečně zvednout, vytáhnout svůj oblíbený nůž a jít naporcovat čerstvé maso. Skvělá brutální nahrávka, která má v sobě obrovskou sílu! Vynikající!


sumarizace:

Druhá nahrávka amerických brutálních death metalistů DESECRATE THE FAITH mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Je krutá, syrová a připomíná mi porcování syrového masa. Tolik hnusu, špíny a tlaku jsem už dlouho neslyšel. Líbí se mi určitá naléhavost, kterou cítím z každé skladby. Při poslechu si přijdu jako zakopaný ve vlastním hrobě. Do uší mi pronikají morbidní melodie, kývu se a zasypávám svoji rakev hlínou. Po stěnách stékají další litry krve. Přesně takhle si představuji opuštěnou pitevnu, kde řádí skupina pořádně naštvaných patologů. Vyrvěte mi vlastní srdce, rozřízněte mě na dvě části a k tomu si pouštějte hudbu DESECRATE THE FAITH. Novinka je velmi ostrá, songy perfektně propracované, nápady vytažené snad odněkud ze záhrobí. V hlavě se mi zase kroutí červi a smrt je tak blízko. Album si neskutečně užívám a doporučuji ho všem, kdo mají rádi brutální death metal v klasické, tradiční podobě. Tahle deska je hodně návyková záležitost. Masakr mé mysli! Skvělá krvavá práce!

Asphyx says:

 The second album by this American brutal death metal guys named DESECRATE THE FAITH hit me like lightning. It is cruel, raw and it is like a cutting of a raw meat. There is so much of filth, dirt and pressure which I have not heard for a long time. I like the insistency which goes from every single songs. While listening I feel like I´m buried in my own grave. There are morbid melodies in my ears, I nod and I pelt my coffin with clay. A litres of blood are going down the walls. This is how I imagine an abandoned dissecting room where is a group of angry pathologists. Rip my heart, cut me in two pieces and listen to some music by DESECRATE THE FAITH. This new album is very sharp, songs are perfectly worked out and they have ideas from the other world. I feel the worms moving inside of my brain and the death is so close. I really enjoy this album and I can recommend it to everyone who likes brutal death metal in a classic traditional way. This album is a very addicting. It massacre my mind! Amazing bloody work!


Tracklist:
01. Daemones Nos Ave Satanas
02. Predatory Impalement
03. Malignant Divinity
04. Shrine of Enmity
05. Unholy Infestation
06. Magna Daemonia
07. Ceremonial Invocation
08. Sacrilege Reborn
09. Angel Eater
10. Septic Womb
11. Ascension of Belial
12. Let Us Burn (The Father, the Son, and the Holy Spirit)

band:
John Hull - Vocals
Jonathan Bayliss - Guitar
Tyler DTF - Guitar
Coleson Cowden - Bass Guitar / Backing Vocals
Mike Caputo - Drums

https://www.facebook.com/desecratethefaithofficial/
www.desecratethefaith.bandcamp.com
www.desecratethefaith.bigcartel.com
https://soundcloud.com/desecratethefaith
www.reverbnation.com/desecratethefaith
http://www.comatosemusic.com/store/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine