Vždycky,
když se dívám na nějaký horor, tak se lekám dvou věcí. Není mi zrovna příjemné,
pokud někdo někomu trhá nehty a potom musím odvracet zrak při vypichování očí.
Nejsem citlivka, mám už ledacos za sebou, ale tohle mi není vyloženě příjemné.
Samozřejmě, jsou to právě tyto dvě nechutnosti, podle kterých si zhlédnuté
filmy kolikrát pamatuji. Stejné to je s muzikou. U některé mi něco vadí a
pokaždé, když ji zaslechnu, vytane mi v hlavě nějaká ne příliš příjemná
pasáž. Američtí death metalisté MARASMUS
přesně zapadají do škatulky smeček, které jsou mi na první poslech vcelku
nesympatické. Jenže jak známo, první setkání většinou klame. U hudby zvlášť. Po
pečlivějším ohledání, častých společných setkáních a vzájemném uťukávání, jsem
zjistil, že máme vzájemně spoustu společného. Kupříkladu naše záliba
v tématech týkajících se smrti, antikřesťanství a temnoty.
MARASMUS jsou klasickými představiteli
americké death metalové školy v podobě, v jaké ji známe u IMMOLATION,
DEICIDE, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, NILE. Samá dobrá společnost, co říkáte?
Tak přesně stejného názoru jsou i právě recenzovaní maniaci. Pánové se zmítají
mezi jasně danými mantinely, ničím vlastně ani moc nevynikají, ale mají velmi
dobrý a zajímavý zvuk, perfektní provedení a spoustu odhodlání v srdci. Je
to znát, i když si nemyslím, že by se svým druhým albem způsobili rozruch
v undergroundových kruzích. Možná pár fanoušků, po lokty ponořených do
krve, pozvedne varovně prst a bude šířit jako já jejich slávu. Pro to, aby
pronikli do širšího povědomí, by ale musela kapela dát o sobě vědět ještě víc
hlasitě. Případně se předvést na pódiích po celém světě. Takhle mi přijde, že
jsou uzavřeni jen ve své sice perfektní, ale ničím „šokující“ slupce. Osobně se
mi deska velmi líbí, dávám si ji po ostřejších filmech s chutí a doplňuje
tak vždy perfektně společné večery.
Na obrazovce už zase řádí nějaký šílenec. Má v ruce
kleště a jeho blonďatá a prsatá oběť řve, že to snad ani není lidské. Jisté je,
že nakonec všichni zemřou v horečnatých křečích a nezachrání se nikdo, ale
já dobře vím, že dalším dílem pro mě budou dnes opět MARASMUS. Jakmile proběhnou nekonečné titulky, s početným
týmem maskérům a tunami červené barvy, odkládám jeden ovladač a beru do ruky
druhý, od hi-fi věže. Zapínám „Conjuring Enormity“ a
pořád čekám, kdy se otevřou dveře do mého pokoje a vstoupí další pán
s kleštěmi. Stíny se náhle prodlužují, venku houká sanitka a na stěnách se
promítají kužele okolo projíždějících aut. Syrová atmosféra usínajícího města,
občasné nadávání opilců dole pod oknem, bezdomovec po několikáté vybírající
popelnice. Tohle všechno tvoří spolu s MARASMUS ucelený obrázek o temnotě
a šílenství lidské duše. Bojíte se rádi? Milujete napětí? Tak potom si tuhle
desku pořiďte. Je poctivá, šílená, mokvající a krvavá, stejně jako dobrý
hororový film.
MARASMUS na svém
druhém dlouhohrajícím albu předkládají smršť ostrých a morbidních songů. Přiznám
se rovnou. Jakmile jsem si desku poprvé pustil, byl jsem ihned ztracen. Pánové
hrají přesně ten druh death metalu, který mi dělá velmi dobře na mé zkažené
duši. Tlačící riffy, kruté vyhrávky, hutný hlas ze záhrobí. Hudba je sice
inspirována klasiky žánru, ale provedení a nápady hodnotím na výbornou. Jeden
masakr střídá druhý a všechno je zahaleno do pláště temnoty. Otevřete bránu do
pekla! Za chvíli jsem u vás! Poslech mi připomíná sledování dobrého hororového
filmu. Američané na mě útočí bez varování, tvrdě a nekompromisně. MARASMUS jsou
krásnou ukázkou toho, že hudba může opravdu zabíjet. Zavřete dveře na několik
zámků, venku zase řádí šílený vrah. Cítíte tu sílu? Tady se hraje první death
metalová liga. Bez debat! Album připomíná rozjetý vlak, odjištěný granát,
případně valící se lavinu. Doporučuji všem milovníkům temnoty. Smrtící
nahrávka, která připomíná trhání nehtů kleštěmi! Skvěle!
Asphyx says:
MARASMUS bring us the cyclone of morbid songs on their
second long play album. I have to admit. The first time I listened this album I
was lost immediately. These gentlemen play the exact music I like for me bad
soul. Pushing riffs, cruel songs, and heavy voice from the beyond. Their music
is inspired by the classic bands of this genre, however the finish product and
ideas are great. One massacre is changed by other one and everything is cover
by the coat of the darkness. Open the gates to Hell! I´m there in a second! The
listening reminds me the watching of good horror movie. Americans attack me
without any warning, hard and grimly. MARASMUS is the great example that music
can kill. Close the door with a lot of locks because there is a crazy murderer
again outside. Do you feel the power? In here is played the first death metal
line. Undebated! This album reminds a train which goes, primed bomb or rolling
avalanche. I suggest this to all of you who loves the darkness. Deadly record
which reminds ripping of nails with tongs! Amazing!
Seznam skladeb:
01.
Deadspeak
02. Conjuring Enormity
03. Direct Demonic Influence
04. Infinite Torture
05. Post Mortal Possession
06. Mutilated Apparition
07. Gutting The Orb
08. Beyond Death
Poslední
dobou mi přijde, že když už se dneska někdo rozhodne hrát death metal, tak volí
jeho nejbrutálnější odvětví. Těch krutých a bohužel i hodně si navzájem
podobných kapel je opravdu velké množství. Mimo těch několika starých jmen se
ale bohužel většinou jedná jen o další pokračovatele, o několikátou kopii již
dříve slyšeného. To by zase tolik nevadilo u smeček, které hrají pestřeji a
zajímavěji. Největším problémem brutalistů zůstává stále stereotyp a
monotónnost. Překvapuje mě, jak je tento způsob vyjádření populární
v Jižní Americe a Asii. Pohled fanoušků je přeci jen asi trošku jiný, než
ten náš evropský. Každopádně, všechny tyto mé připomínky splňuje i mezinárodní
uskupení, které si říká TRAUMATOMY.
Skupina, složená z muzikantů z Japonska a Ruska se zhlédla
v DEVOURMENT, KRAANIUM, VULVECTOMY, ABOMINABLE PUTRIDITY, CEPHALOTRIPSY a
spoustě dalších. Pokud této hudbě holdujete, dosaďte si své oblíbence, určitě
jich najdete spousty.
Co
musím pochválit, tak je rozhodně zvuk, produkci a celkové provedení. Obal
určitě zaujme, i když nepatří zrovna k nejoriginálnějším. Horší už je to
s tím, co se ukrývá uvnitř. Brutální metalové motivy jsou opentleny
slammovými riffy. Stávají se tak houpavými a já marně vždycky čekám, kdy už
přijde nějaká změna. Není to svým způsobem špatné a dokážu si představit pařbu
na koncertě s pivem v ruce, ale doma v pokoji mě to nudí. Nemůžu
si pomoct. Stále stejný vokál, navzájem si podobný, jen občas změněný rytmus
sice asi dělá dobře všem dělníkům krve, ale pokud chcete od hudby také něco
navíc, tak zde to nedostanete. Je to jen a jen rubanice toho nejhrubšího zrna. Klidně
bych to překousl, ale proč zní každá skladba stejně jako ta předchozí? Jasně,
je to stylové, je to sekající, je to underground. Akorát mě to vůbec nebaví.
Připadám
si, jako bych stál někde u pásu na lince v továrně a dělal pořád stejné
pohyby. Jsou kapely, které podobným způsobem umí navodit až jakýsi rauš. To se
ale TRAUMATOMY nepovedlo. Dovedu si
sice představit, jak budou nad jejich novinkou fanoušci vrnět blahem a hovořit
o pořádném nářezu, mě ale chybí něco navíc. Chápu, že někdo ty splašky dole pod
nemocnicí musí vybrat, ale nějak nevím, proč bych to měl být zrovna já. Je to
extrém, který mě příliš nebolí. Moje myšlenky těkají při společném setkání
pokaždé někde jinde. Vždycky si říkám, že to ještě jednou zkusím, že na tom
něco bude, když to poslouchá takové množství lidí, ale nakonec album raději
znovu odkládám do hromady CD, ke kterým se už nebudu vracet. Novým kouskům
zkrátka starého psa nenaučíte. Leda že bych sám sebe někdy ve spánku pokousal.
TRAUMATOMY nahráli desku pro všechny maniaky,
kteří mají rádi brutal death metal se slammovými prvky. Pro někoho bude
nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým
kouskem krve v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk
a provedení jsou na velmi dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou
stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy.
Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím.
Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní.
Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá.
Bohužel. TRAUMATOMY nahráli
obyčejnou brutálně slammovou desku. Nic víc, nic míň.
Asphyx says:
TRAUMATOMY recorded an album for every maniacs who
like brutal death metal with slam pieces. For someone this album will be the
best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row.
This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on
very good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas
are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness
and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go
away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone
and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too
bad. TRAUMATOMY recorded an ordinary brutal slam album. Nothing more, nothing
less.
Seznam skladeb:
01.
Growing Venomous Trichomes
02.
Pathogenic Impulse of Absolute Suffering
03. Conversion of Purulent Ulcers
04. Intracranial Decomposition
05. Mortification By Corporal Oxidation
06. Necrotic Transformation
07. Accumulation of Degraded Cells
08. Splitting of Decomposed Emotions
Sedím
před kostelem a kroutím nevěřícně hlavou. Jak se to vůbec mohlo stát? Byl jsem
vykázán, že prý mám nevhodné tričko. Přitom jsem se chtěl jenom kouknout, cože
to je tolik staletí na tom černoprdelnickém chrámu tak přitažlivé. Teď mi
nezbývá nic jiného, než jít jiným vchodem. Našel jsem boční dveře, opletené
břečťanem. Brána zavrzala, opadaly ze zdí pavučiny a já se náhle ocitl
v místech, o kterých církev před svými ovečkami raději nemluví. Všechno to
dobro, boží láska a odpuštění, má tady v podzemí svoji druhou tvář.
Ošklivou, zlou, zákeřnou. Chodbami zní žalující hudba švédských UNDER THE CHURCH. Přesně vystihuje tu
tíživou atmosféru veškerých odvrácených činů, kterými jsou dnes pánové v kutnách
proslulí. Na povrch vždy vyplave jen pár případů, několik záležitostí, které
jsou následně odsouzeny a uklizeny. Většina ale, doutná pod povrchem, ututlána
za milými tvářemi plnými odpuštění.
UNDER THE CHURCH ctí death metal ze
své země. Jsou špinaví, neučesaní, mají studený zvuk a zhlédli se
v DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED. Stali se dalšími
v řadě, kdo kombinují klidné, ledové pasáže s výpalky a duněním.
Občasné crustové výjezdy, vokál s hodně dlouhým chorobopisem a nevázanost, kterou
by jim mohla závidět kdejaká punková kapela. Baví mě to moc, přiznávám, i když
to není nic překvapivého a ani vlastně „zajímavého“. Švédy lze považovat jen za
další undergroundovou kapelu v řadě, mlátící to v rytmu devadesátých
let. Osobně na tom nevidím nic špatného. Album leze dobře do hlavy, je zároveň
lehce bolestivé a zapamatovatelné. Občas bych možná ocenil větší tlak, případně
nějaké to překvapení, ale to jsou jen drobnosti zmlsaného muže. Celkově této
muzice pořád fandím a užívám si ji. Proč také ne? Vždyť je mi dobrým průvodcem,
obzvláště zde, pod tímto prokletým kostelem. Fascinuje mě to nadšení, rukodělná
zručnost. Dobré řemeslo, říkám si, ale zároveň vím, že s takovým přístupem
to bude mít kapela poměrně těžké.
Poslouchám
CD pořád dokola a říkám si, že pro někoho bude asi poměrně monotónní. Jiný se
zase nebude chtít ke švédskému zvuku a přístupu už nikdy vracet. Každý máme
jiné chutě a já „Rabid Armageddon“
nejraději používám ve chvílích, kdy si chci odpočinout. Někdy mi padá hlava
únavou, spal bych i ve stoje. Pak přijdu domů, oklepu ze sebe starosti všedního
dne a zmáčknu tlačítko play. Je mi najednou krásně mrazivě a mám pocit, že mi
ty podzemní procházky dělají hrozně dobře. Odreaguji se, vypustím páru a ještě
se setkám se starými známými. Nikdo z nás pořádně neví, co jednou přijde,
až to tady na tom světě zabalíme. Proto je nutné se do toho pořádně opřít a
užívat si, jak to jenom jde. UNDER THE
CHURCH jsou pro mě přesně tou smečkou, která mě umí strhnout. Když nad tím
tak přemýšlím, často si říkám, že vlastně ani nevím proč. To je právě na muzice
to krásné, stačí si sednout, poslouchat a potom to buď přijde a nebo ne.
Tentokrát je ta přitažlivost až hmatatelná. I přesto, že samozřejmě vím, že o
první ligu se ještě nejedná. Pánové jsou ale na dobré cestě.
Švédský
death metalový underground se zdá být nevyčerpatelný. UNDER THE CHURCH jsou další kapelou v řadě, mlátící do toho
v rytmu devadesátých let. Vzory jsou více než patrné, ale musím ocenit
přístup a nasazení kapely. Jejich novinka je opravdu chutným pokrmem, plným
červů, plesnivých pavučin a otevřených hrobů. Připomíná mi výlet pod starodávným
kostelem. Cesta je dlážděná utrpením a pravým nefalšovaným death metalem.
Pánové nejsou sice příliš originální, ale hrají poctivě a svoje řemeslo
ovládají velmi dobře. Pro to, aby byli začleněni do síně slávy, ještě kousek
špíny chybí, ale myslím, že peklo je otevřeno. Skladby hezky odsýpají, mají
spád, energii, sílu a povedlo se jim mě strhnout. Tohle je album pro všechny
dříve narozené, pro maniaky, co chodí spát do rakví. Švédský old school death
metal, u kterého praskají staré kosti! Záhrobí opět promluvilo.
Asphyx says:
The Swedish death metal underground is seems to be
exhaustless. UNDER THE CHURCH is the next band in line which beats in the
rhythm of 90th. The idols are more than obvious, however I have to
appreciate the attitude and the appointment of this band. Their new album is a
tasteful meal full of worms and moldy spider webs and open graves. It reminds a
journey below an old church. The path is paved with misery and the real death
metal. These gentlemen are not original but they play honestly and they do
their job good. They lack a little bit of dirt to be in the hall of fame,
however I think that the Hell is open. The songs plays smoothly, they have a
fall, energy, power and they catch me. This is an album for everyone who was
born earlier, for maniacs who go to sleep in a coffin. Swedish old school death
metal which makes old bones to crack. The world from the beyond talks again.
Seznam skladeb:
1. Sodomy And Blasphemy
2. Rabid Armageddon
3. Triad Ov The Inquisitors
4. Magus
5. Suspended In Gore
6. Walpurgis Night
7. Mangled To A Bloody Mess
8. Penance
9. The Trail Of Chthulu
Čas: 37:08
Sestava/band:
Erik Qvick - drums/guitars Lars Henriksson - bass MiK Annetts -
vocals Erik Wallin - guitars (live) Marcus Klack - guitars (live)
MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED - Preemptive Space Warfare CD 2015, Rotten Roll Rex
Nebudeme si nic nalhávat, prožíváme právě dobu plnou extrémů. Lidé jsou na tom asi moc dobře, proto hledají stále adrenalinovější úniky před "nudnou" realitou. Často volí nebezpečné sporty, hledají útěchu ve vírách všeho druhu a mnohdy jejich ucho spočine i u extrémní muziky. Celkem mě poslední dobou překvapuje obrovské množství různých brutálních slammových kapel. Většinou mají dlouhý název skupiny a krátké jméno desky. Jejich obaly mají co do činění s ničením, novými technologiemi a jejich využitím při zabíjení. MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED jsou přesně tou smečkou, která plně splňuje tyto předpoklady. Hudebně je to jednoduché, ale o to víc to vynikne naživo. A jak známo, lidé se chtějí hlavně bavit. Budiž jim přáno.
Přiznám se, tentokrát raději bez mučení, že tohle je už extrém i na mě. Ta kombinace brutalu, grindu, slamu, deathcore sice může perfektně fungovat jako restart informacemi zanesených mozků, ale pro soukromý poslech volím raději jinou hudbu. Mě ani tak nevadí, že je to celé jednoduché, prvoplánové, spíš mi je na obtíž monotónnost a stereotyp, který se do společných setkání vkrádá snad od prvního songu. V rámci stylu to asi není špatné, jen mám problém poslední dobou nějak odlišit, co je ještě chutné a co už nikoliv. Vlastně to ničemu nevadí, tohle je přesně ten druh hudby, který je určen pro ortodoxní fanoušky stylu. Můj názor na tom nic nezmění. Nutno ale kapele přiznat snahu, dobrý zvuk, zajímavý obal i preciznost, s jakou se nám rozhodli zničit chuť k nedělnímu obědu. Práce byla odvedena velmi dobře, s nadšením pro houpavé rytmy. Víc vlastně ani dodávat netřeba, stačí si poslechnout ukázky.
MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED jsou další kapelou v řadě, hrající extrémní brutal death metal, grind, slam. Jejich tvorba je určena pro všechny extrémní nadšence, pro milovníky mokvajícího masa i zabíjení hudbou. Novinka je hodně šílená, má dobrý zvuk a spoustu nápadů. Bohužel je také poměrně nezáživná. Pro poslech musíte být opravdu jen fanoušek stylu. Jinak budete šokováni, rozsekáni a zakopáni za nejbližším stromem. Chybí mi větší pestrost. Její nedostatek je ale nahrazen energií a šílenstvím. Album je hodně ostré, nekompromisní a rozseká vás na malé kousky. Budete mít co dělat, abyste se z toho vzpamatovali. Německý brutální masakr, který vás přenese na samotná jatka!
Asphyx says:
MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED is
the next band in line which plays extreme brutal death metal, grind and slam.
Their music is for every extreme fans, for those who love weeping meat or
killing with music. This new album is very crazy, it has good sound and a lot
of ideas. Unfortunately, it is a little bit boring. If you want to listen to it
you should be a real fan of this kind of music. Otherwise you will be shocked,
chopped and buried behind the closest tree. For me there is not enough
colorfulness. It´s defects are replaced by energy and craziness. The album is
very sharp, uncompromised and it will chop you on small pieces. You will have
to do a lot to make yourself to get over it. The German brutal massacre which
will bring you on slaughter house itself.
Ave,
can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?
Hails! I am Pentagramator
the Helltyrant, vocalist and guitarist of TERRORHAMMER, Serbian necro speed
horde officially founded in 2010. We deliver our own brand of necro speed metal
a kin to the proto black metal and unholy thrash cults of the 80's!
Where
and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge
of sound, production and mastering?
„Under the Unholy Command“
was recorded on several different places with me taking care of the overall
production, mixing and mastering in Wormhole Studios. This kind of situation
was mainly caused by the fact that our guest drummer Honza „BUTCHER“ Kapak
(Avenger, ex-Master's Hammer) was recording in his own Hellsound Studio located
in Czech Republic and the rest of us doing our parts in Serbia.
How
many copies were released and which
medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Deathrune Records first
released the album digitaly through bandcamp then followed by the print of 1000
Cds. Vinyl version is currently in the works with a first press of 500 copies.
Who
is the author of the lyrics and how were they created and about what do the
lyrics deal with ?
I myself am the composer of
all music and lyrics on „Under the Unholy Command“. Our lyrics are primarily
based upon themes of witchcraft, grave desecration, supermacy of evil,
necromancy, worship of the dark side and more, all centered around the cult of
Devil.
Who
created the logo of the band, and who took care of the graphics and the
website? What about you and social networks? Do you consider these things
important?
Logo was done by our
previous vocalist WarBeast Holocausto and the for website none since we don't
have or use one. Our activities are being published through social networks
which we find as an important and useful tool if used correctly, but the way we
see it, many people make mistakes by limiting and making themselves dependent
exclusively upon media.
Which
label did you choose for releasing your album and why this label? Are you
satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We came in contact with
Deathrune Records back in time when I was still a member of KAWIR from Greece.
This connection was established upon the fact that Deathrune released the
latest Kawir album and were interested in a possible future cooperation with
Terrorhammer. After some minor negotiations both parties agreed to do a
full–lenght album and so the deal was made. As well as our overall impression
we still can't say a lot, since the album went out pretty much recently, but we
are surely satisfied with the present situation's development.
Which
bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We are mostly inspired by
the proto black metal and thrash cults of the 80's such as early works of
Sepultura, Bathory, Kreator, Sodom, Mayhem etc. Apart from this we get a lot of
inspiration from crustpunk and classical heavy metal scene which we are
personally very fond of!
Did
you send your record to some Labels - which are the labels? How was the
response?
No, we didn't send our
record to labels.
How
many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's
(clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the
best?
Terrorhammer is still young
act despite the fact that we, it's members have been active on the scene much
before it's concepcion and therefore the band didn't have such impressive
numbers of live shows so far. Yet, we managed to play more abroad than in our
native Serbia with Romanian Thrash Metal Fest in 2013 being one of the most
memorable live performances so far.
What
about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We are in talks for some
live shows in Europe and Russia durring 2016 where we could present our
material in it's real form which is live, raw and mean! Beside that we are
already working on some of the next materials which we might be recording quite
soon.
How
and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Majority of news regarding
Terrorhammer's activities are publicated through our facebook page –
facebook.com/Terrorhammer , everyone interested can follow it from there,
others can write on – pentagramator@gmail.com.
