PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý čtvrtý – Nám patří tenhle svět!

Příběh dvacátý čtvrtý – Nám patří tenhle svět!

Vyzvedávám Kytku před školou. S Prcalíkem je to trošku horší. Potkáváme ho, jak stojí na zednické praxi za plotem. Věší se na něj a řve, že je v lágru. Musíme na našeho kamaráda zase čekat. Stavujeme se u něj doma, něco málo svačíme a kolega Prcalík bere na rameno obrovský přenosný kazeťák. Pouští nové Slayer a už si to valíme směr panely. Trošku se stydím, protože ten randál je opravdu hodně velký. Jsme ale slyšet a z  panelákových vchodů vylézají džínové postavy. „Zdááár“, metááál voléé“: ozývá se za námi. Další a další vlasatci. Jdu vepředu a cítím se jako šéf nějakého gangu. Mám na sobě zbrusu nové tričko Motorhead.

Zastavujeme se kousek od posledního domu. Všichni svorně se silou třicetihlasého davu voláme: „Janooo, Janoooo, už jsme tady!“ Naše milá a krásná kolegyně vykoukne z okna. Očividně byla právě ve sprše, což jenom ještě víc rozjitří naši radost ze setkání. Chvilku se poflakujeme před barákem, řve na nás nějaká sousedka a musíme zavrčet na jednoho pána, který nám začal vysvětlovat, jak by se měli mladí lidé chovat. Prcalík ho odbude s tím, že jestli chce, aby z nás byl další Pionýr, ať ještě chvíli pokračuje a Kytka ho posílá do prdele. Po chvíli raději směřujeme k obchodu Družstevník, na kraji města. Pak už je jen příroda, pole a lesy. Máme to moc dobře vychytaný. Přišel jsem náhodou na díru v plotě. Postupně bereme (krademe) prázdné lahve a neustále dokola je vracíme ve stejném krámě.

Za utržené peníze nakupujeme lahváče Klášter, Slovácké slunce, což je víno na zblití, ale máme v té době kachní žaludky, tak skousneme ledacos. Je pátek a to se prostě paří. Na nějaké předražené podniky nemáme, tak jsme radši venku. Otužilí, nadšení, plni radosti. Usedáme po chvilce na vyskládanou horu z panelů, klábosíme o novinkách z hudebního podhoubí, plánujeme další koncertní výlet. Patří nám v tu chvíli celý svět. Cítím v kostech neskutečnou sílu mládí, energii. Holky jsou krásný, kluci ostří jako břitva. Kousek od naší trojice se serve partička nově příchozích. Někdo někomu pohanil jeho oblíbené S.D.I. Rána střídá ránu, vypadá to na nesmiřitelnou nenávist. Jen sedíme a koukáme. Stejně všichni moc dobře víme, že se to za chvíli vyřeší samo. Stane se tak a před chvíli nepřátelé na život a na smrt popíjejí svorně pivo.

Otáčím volume na kazeťáku doprava a řvu na lesy „S.D.I…. Megamosh“. Pár lidí se postupně zvedá, mává hlavami, kroutí vlasy a začne se točit na louce dokola (že se tomu říká mosh-pit, jsme ještě vůbec nevěděli). Ostatní se pomalu přidávají a nakonec křičí úplně všichni. Hergot, to je ale síla. Jana mě tiskne k sobě, Kytka skáče Prcalíkovi na ramena a když tahle skladba dohraje, na zemi se válí snad třicet lidí. Radost dostupuje svého vrcholu. Jsme pryč od svých škol, od starostí, od polorozpadlých rodin. Chlad sídliště a přicházejícího podzimu není najednou tak silný. Máme konečně taky na chvilku pocit, že někam patříme. Co na tom, že většinu z nás čeká druhý den šichta v továrně, kam někteří chodí do práce na směny a my študentíčci na brigádu. Teď, tady je nám fajn.

Kolem půlnoci se nám už dávno vybily všechny baterie v kazeťáku. Je tma a nad panely se jak světlušky vznášejí oharky cigaret. Někdo hlasitě krká a nějaká dívka ječí, ať jí nikdo nesahá tam, kam se to nemá bez dovolení dělat. Pomalu se zvedám. Jsem utahaný, ale spokojený. Beru Janu pod ramenem a doprovázím ji až před dům. Její oči svítí jako dvě malé lampičky. Dává si před spaním cigáro a já už si to šinu k domovu. Ještě se naposledy ohlédnu a stáhnu si džínovou bundu víc ke krku. Je tak chladno.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - VULNUS – Vessels of Throe (2015)

VULNUS – Vessels of Throe

CD 2015, New Standart Elite

Nikdy bych nevěřil tomu, že tomu tak opravdu je. Vždycky jsem čítával v detektivkách, že oběť našli v tratolišti krve. Je to tak. Jen s tím rozdílem, že ta kaluž mokvající tekutiny je promrzlá. Ránu vedl vrah pravděpodobně nožem, jako když se podřezávají kuřata. Syrovost okamžiku byla pro toho kluka, co mrtvolu našel překvapující. Poprvé se setkal s krutou realitou. Zvracel. Nebylo to jako v počítačových hrách, kde má na svědomí tisíce zastřelených a popravených. Usedl s bílým obličejem a zavolal nás, černé anděly. Musíme po ohledání ten kus těla naložit a odvést k nám do márnice. Někdy ta práce stojí za samá sprostá slova. Další zmařený život a spravedlnost bude obsahovat pár let v přepychové káznici. Pokud toho bastarda vůbec dopadnou. Bulvár se vrhne na rodiče dívky, která měla ještě všechno před sebou. Teď je konec, absolutní, nekompromisní a smutný.

VULNUS jsou z Řecka a doplňují tu surovou realitu výše popsané situace ještě o další rozměr. Jsou jako dávní vypravěči, kteří chodili po poutích a předváděli příběhy o krutých mordech. Hrají klasický brutální death metal, jehož kořeny sahají až někam k počátkům stylu. Jedná se teprve o první dlouhohrající album a už si troufám tvrdit, že o téhle morbidní partě ještě hodně uslyšíme. A vůbec nevadí, že někdy je ta inspirace starými SUFFOCATION až příliš okatá. Myslím, že zrovna v tomhle stylu to nikomu vadit nebude. Těch výrazových prostředků zase tolik není. Řekové jasně ukazují, že umí vzít starý materiál po svém, přidat k němu vlastní nápady a atmosféru. Líbí se mi, že se nepustili do žádných komplikovaných prostocviků a drží se spíš tradičních postupů. Vynikne tak na povrch o hodně lépe určitá syrovost a tlak, které by jinak ve spleti příliš náročných riffů spíše zanikli. Pořád zastávám názor, že song má mít alespoň jakousi jasně danou strukturu, má gradovat a dobrý nápad preludováním neokecáte. VULNUS se sice občas ztrácejí v až zbytečném prodlužování skladeb, ale jinak mi (mimo téhle připomínky) nevadí vůbec nic. Naopak, poslech si vyloženě užívám.

Velmi se mi líbí zvuk, kdy jsou krásně slyšet všechny nástroje a to včetně basy, která si pobublává v hodně příjemných rytmech. Něco lehce přes sedmadvacet minut uteče vždycky jako voda a já si říkám, že bych klidně snesl ještě alespoň jeden kousek krvavého kusu masa. V závěru, když dle mě celá deska graduje, nám ale vypálí VULNUS na čelo hodně ošklivý cejch. Deska je svým způsobem pěkně chytlavá, i když se musíte oprostit od toho, že byste kapelu neustále k někomu přirovnávali. Nevím sice, jestli na mě bude podobný přístup fungovat i v budoucnosti, ale letos si nahrávku vychutnávám jako upír svůj oblíbenou večerní skleničku čerstvé krve. Oceňuji jak dobré nápady, tak určitou přístupnost a nebál bych se říct až chytlavost, kterou z desky slyším. Je to poctivá práce, zahraná se slušnými znalostmi řemesla, odhodlaností a silou. Jak se tak koukám kolem sebe, tak jsou VULNUS další kapelou z Řecka, která nám všem nakopala zadky. Zdá se, že to v tamní scéně opravdu žije. Důkazem budiž poměrně velký počet kapel z posledních let, pocházejících z jejich krásné země. Pokud pánové udrží nastavený směr, myslím, že se máme i v budoucnu na co těšit.

Pokud máte rádi brutální death metal v jeho klasické podobě, mohla by vám první dlouhohrající deska řeckých VULNUS určitě vyhovovat. Je totiž plná morbidně chytlavých melodií, neskutečného tlaku a nepostrádá tolik chtěnou syrovost. Líbí se mi, že Řekové přesně vystihli atmosféru opuštěné ulice, kde se stala vražda. Inspirace SUFFOCATION je sice cítit na každém kroku, ale album se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Proti provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek ani připomínek. Všechno odsýpá, jak má, valí se to, jako lavina. Album bych s klidem doporučil všem amatérským patologům i fanouškům brutality v death metalu. Všechny skladby opravdu hodně řežou, jsou ostré a nekompromisní. Co si víc přát? Nic mě vlastně nenapadá. Novinku „Vessels of Throe“ si opravdu užívám. Líbí se mi jistá samozřejmost, s jakou nám VULNUS předkládají tyhle kousky krvavého masa. Brutální death metal, který útočí přímo na solar plexus! Velmi dobrá deska! Doporučuji!

Asphyx says:

If you like brutal death metal in its own classic way you could like this first long play album by Greek VULNUS. It is full of morbid catchy melodies, unbelievable pressure and it doesn´t lack of rawness. I like that these Greeks catch the atmosphere of abandoned street where the murder happened. You can feel the inspiration of SUFFOCATION on every corner but this album is very easy to listen and absorbed. I have no objections about the whole work, sound or the cover. Everything flows how it should and it is like an avalanche. I would recommend this album to amateur pathologists or fans of brutality in death metal. All of those songs cut you, they are sharp and uncompromising. What else we want? There is nothing more to be said. This new album “Vessels of Throe” is very enjoyable for me. I like the commonplace which is noticeable in VULNUS´s work and how they show us the pieces of bloody meat. Brutal death metal which attack right on the solar plexus! Very good album! I have to recommend it!

Seznam skladeb:

01. Limitational Paradox
02. Failure
03. Concealed In Fractals
04. Thermal Activity Of An Arson Rated As Disqualified
05. Neurons Subjected To Entropia
06. Idle In A Liquid Grave
07. Establish The Unstable

Čas: 27:01

Sestava/band:

Nick Prapas – bicí

Bill – kytara

Panos – zpěv

John - basa

https://www.facebook.com/pages/VULNUS/158153071057701

http://myspace.com/vulnus

http://nserecords.bigcartel.com/product/vulnus-vessles-of-throe-cd

http://nserecords.bigcartel.com/

Minirecenze/minireview - BLOODSTRIKE - In Death We Rot (2015)

BLOODSTRIKE - In Death We Rot
CD 2015, Redefining Darkness Records

Další vyslanci samotného pekla pozvedli vlajku starého death metalu a pokoušejí se zničit tento svět. Inspirace je tentokrát patrná někde kolem prvních alb ENTOMBED, GRAVE, ale i na počátečních deskách třeba takových OBITUARY. Přístup a hudba je tedy jasná. A čím že to jsou vlastně BLOODSTRIKE zajímaví? Pro mnohé asi ničím, ale já oceňuji přístup, krásně plesnivé provedení a nasazení, které je v některých skladbách až neuvěřitelné. Za mikrofonem stojí tentokrát dáma, která vládne zajímavě položeným hlasem. Právě vokály jsou tím, které tuhle smečku odlišují od spousty dalších. A potom ještě schopnost navodit atmosféru hnilobného strachu.

Když tak sedím u počítače a poslouchám na hi-fi věži tento debut, říkám si, jak je krásné, pokud potkáte kapelu, které je pevná ve své víře, umí hrát a ještě má jasný směr, kterým jít. Tohle album je jako nekonečná cesta do pekla. Dlážděná našimi hříchy, odříkáním a bolestí. Deska je samozřejmě určena pro všechny pravověrné, pro znalce a milovníky staré death metalové školy, založené někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Songy mi tentokrát pronikaly do krve pomalu, postupně, s až jedovatým náporem. Mívám někdy strach, abych se neotrávil zkaženým jídlem, dnes nevíte, co kde koupíte. Mé pocity při společných setkáních s BLOODSTRIKE jsou velmi podobné. 

BLOODSTRIKE se zapsali se svoji první deskou do knihy mrtvých velmi dobře. Jejich tvorba nepostrádá tolik důležité věci, jako je feeling, drive, sílu, energii. Samozřejmě, přidána je notná dávka plesniviny, hniloby a absolutního nasazení. Pokud máte plné zuby přetechnizovaných současných kapel, vítejte v pekle! Album je krásnou ukázkou toho, že i v dnešní době mohou devadesátá death metalová léta fungovat. Cítíte tu síru? Ne, to není ještě peklo, ale je hodně blízko. BLOODSTRIKE používají na své novince ověřené postupy, klasické a tradiční riffy. Dodávají navíc pořádnou porci smrti, špíny a undergroundu. Starý, plesnivý a ošklivý death metal, který mi neskutečně chutná! Pochválena budiž márnice! 

Asphyx says:

BLOODSTRIKE signed themselves in the book of deaths very nicely. Their work doesn´t lack the important things such as feeling, drive, power or energy. Obviously they added some pieces of moldiness, decay and absolute appointment. If you have enough of nowadays over technical bands, welcome in Hell! This album is the great example that the 90^th death metal albums still work. Do you smell the sulfur? No, that is not the Hell yet but it is very close. BLOODSTRIKE use verified actions on their new album and classic and traditional riffs. They add a good amount of death, dirt and underground. An old, moldy and ugly death metal which tastes very good to me! Be praised the mortuary. 

http://bloodstrike.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/bloodstrikemetal?ref=hl
http://www.redefiningdarkness.com/

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN – The Dead and Those About to Die (2015)

JUST BEFORE DAWN – The Dead and Those About to Die

EP 2015, Chaos Records

Válka, smrt, hnus, zima, řev, neskutečný křik raněných. Seděl jsem v hospodě, s pivkem v ruce a potkal ho víceméně náhodou. Měl vyděšený výraz a nějak automaticky mi začal vyprávět, co všechno zažil. Útoky od dětí s kalašnikovy ze zálohy, těhotné matky, odpalující se uprostřed usměvavého dne. Byl zlomený, opuštěný a do naší společnosti se už nehodil. On totiž na rozdíl od nás ostatních zabíjel. Původně se prý přihlásil s hlavou plnou ideálů, prošel si výcvikem a pak ztratil veškeré naděje. Vyprávěl mi pár příběhů, nad kterými zůstával rozum stát. Hlavní postavou byli mnohdy jeho kamarádi a všechny končily smrtí. Jak jinak. Pak si dal asi dvacátého panáka a odešel do tmy. Druhý den jsem ho viděl v televizi. Dostal nějaké vyznamenání. Jeho prázdný pohled ale nezakryla ani šikovně natočená kamera.

Občas se sám sebe ptám, kolikrát ještě uvidím záběry z válečných oblastí. Zdá se, že to nikdy neskončí. JUST BEFORE DAWN jsou kapelou, kterou mám rád už od jejich založení. Líbí se mi studeně položené riffy hlavního kapitána téhle smečky, Anderse Biazziho (BLOOD MORTIZED, ex - AMON AMARTH). Obdivuji pokaždé i výběr ostatních muzikantů, kteří se vždy střídají. Jedná se převážně o death metalovou šlechtu devadesátých let. Válečná témata, popisující ty největší lidská zvěrstva, jsou zpracována velmi podrobně, s vkusem a vyhýbají se obvyklým klišé. Jsem tomu moc rád. Už jsem kdysi někde psal, že se občas rád podívám na černobílé dokumenty o světových válkách. „The Dead and Those About to Die“ k nim může s klidem znít jako soundtrack. Velmi výrazně jsou tentokrát zpracovány vokály (Jonny Pettersson – WOMMBATH, ASHCLOUD, SKINEATER). Nezaostávají ani ostatní hosté, koukněte dolů pod článek na jejich seznam a sami uvidíte, že se jedná jen o samou vybranou „severskou“ společnost. Pro mě osobně se jedná přesně o ten druh nahrávky, u které mám sto chutí vypnout celý okolní svět a jen se ponořit do ledových melodií.

Dávám si nohy výše než srdce, slyším šumění krve v žilách. Pomalu mi všechna ta životodárná tekutina tuhne. Kolem létají bomby, ničící vše živé. Ohromeně a strachy utíkám do nejbližšího úkrytu. Hoří další lidé. Strach a beznaděj. Všichni kdysi ortodoxní ateisté se náhle modlí ke všem možným bohům. Nikdo neodpovídá. Jsme najednou jen kusy těl, jdoucími na porážku. Místo řešení problému a odříznutí agresorů se posílá další humanitární pomoc. Padám obličejem k zemi, zabořený do krví potřísněné hlíny. Kam se ztratilo slunce? Ptám se stále dokola. Kolik osudů zde změní navěky svůj směr, volám do vřavy úplně zbytečně? Čím jsem starší, tím míň přestávám lidstvu jako celku věřit. Místo toho, abychom využívali to, co jsme dokázali, tak je čím dál tím větší počet tupých jedinců, kteří vše ničí. Já vím, možná dnes moc filozufuji, jenže ve mně hudba JUST BEFORE DAWN podobné myšlenky zkrátka vyvolává. Celkově se jedná vlastně „jen“ o klasický severský mrazivý death metal. Pro mě je ale zajímavý a skvělý právě určitou stísněnou náladou a chladnými pocity, které z ní cítím. Já při poslechu jednoduše opravdu JSEM ve válce.

Sumarizace:

Neznám moc desek z poslední doby, na kterých by byla zhudebněna válka tak skvěle, jako na novince „The Dead and Those About to Die“. JUST BEFORE DAWN v čele s Andersem Biazzim dokázala nemožné. Já se opravdu při poslechu cítím, jako bych byl přímo na bojišti. Jsem obyčejným vojákem, jdoucím na jistou smrt. Vynikající, studené a mrazivé riffy, perfektní vokál a neskutečně beznadějná nálada. To jsou hlavní atributy novinky. Válka je hnusná, špinavá, zlá, nezná slitování. Stejně jako nová nahrávka JUST BEFORE DAWN. Kdo z nás bude další obětí? Album je dokumentem o lidské slabosti, o nenávisti, o tom, že je lidstvo jako celek nepoučitelné. Doporučuji poslech v tiché místnosti, s volume pořádně doprava. Nemám dalších slov. Death metalové album, na kterém ožívá válka! Doslova! Skvěle!

Asphyx says:

I don't know many records of recent times where the war was set to music as great as on the new album "The Dead and Those About to Die". JUST BEFORE DAWN, with the leader Anders Biazzim made impossible. I really feel like I was on the battlefield, when listening. I was an ordinary soldier that goes to certain death. Excellent, cold and frosty riffs, perfect vocal and impossibly hopeless mood. These are the main attributes of the news. the war is ugly, dirty, evil, it doesn't know no mercy. Like the new recording JUST BEFORE DAWN. Who among us will be the next victim? The album is a documentary about human weakness, about hate, about  incorrigible humanity. I recommend listening in a quiet room with volume pretty right. I have no words more. Death metal album, where the war is coming alive! Literally! Great!

Seznam skladeb:

01 - Counterbattery
02 - Otnumbered
03 - Graves Without Crosses
04 - Into The Iron Mist
05 - Through A Rain Of Fire

Sestava/band:

Anders Biazzi - Guitars, Bass
Brynjar Helgetun - Drums
Jonny Pettersson - Vocals, Guitars

Rogga Johansson
Håkan Stuvemark
Marko Palmén
Vesa Kenttäkumpu
Benny Moberg

https://www.facebook.com/JustBeforeDawnTheyCame

https://www.facebook.com/chaosrecords/

http://chaos-records.bandcamp.com/

http://www.chaos-records.com/

Minirecenze/minireview - GRUNT - Codex Bizarre (2015)

GRUNT - Codex Bizarre

CD 2015, Bizarre Leprous Production

Death a grind a tentokrát ještě navíc latex. To jsou GRUNT. Maniaci, kteří vydali letos již své druhé dlouhohrající album. Hudba se ale otírá i o záležitosti, které asi ortodoxní fanoušci nebudou vyhledávat. Do již zmiňované klasiky jsou totiž občas vkládány i elektro prvky. Dočkáme se dokonce blackových skřehotavých hlasů a tak máme před sebou najednou album, které je svým způsobem velmi pestré. Desce díky některým klasickým postupům pořád nechybí určitá zemitost, ale ta je jen jakoby vzdálená. Hlavní věc, na kterou jsem se musel během poslechu soustředit, tak je absolutně masakrující zvuk. Všechno náležitě řeže, hlas je goreově odporný, přesně jak to má být.

Nenechte se proto zbytečně odradit poměrně legrační image kapely, i když ta má také něco do sebe. Hlavní slovo tady má hudba, která je opravdu zajímavá. Nikdy bych neřekl, že se budu podobnými věcmi zaobírat s takovou chutí. Přijde mi, že do sebe všechno neskutečně zapadá. Připomíná mi to jeden film, kde někdo rozsekal svoji oběť na malé kousky a pak se ji pokoušel pomalu sestavit dohromady. GRUNT působí na novince hodně podobně. Dokonce ani vkusně vložená elektronika vůbec neruší, naopak, celé nahrávce dodává další rozměr. Atmosféra je tady opravdu hodně temná a neutěšená. Dokonce mi ani nevadí, že je album (v rámci stylu) hodně dlouhé. Nenudím se, tak co.

GRUNT letos přicházejí se svým atmosférickým gore grind deathem pevně rozhodnuti zničit tento svět. Mám takový pocit, že když budu jejich novinku poslouchat ještě chvilku, tak se jim to opravdu povede. Skladby neskutečně kopou, hlas je mocný a zákeřný. Album je opravdu pestré, zajímavé a hrozně mě ho baví poslouchat. Připadám si jako zavřený ve staré tovární hale, svázaný a mučený dalšími a dalšími riffy. Perfektní je zvuk i grafická stránka CD. Pokud máte rádi lehké experimenty a pořádný nářez, myslím, že si budete užívat jako já. Pestré, ostré a nechutné death grindové album, které se vám zaryje pořádně pod kůži! Velmi dobře!

Asphyx says:

GRUNT published an atmospheric gore grind death album and they are ready to ruin the world. If I keep listening to it I think it would happen. These songs kick you amazingly, the voice is powerful and cruel. The album is very colorful, interesting and I enjoy it so much. I feel like being locked in an old factory hall, tied up and agonized by more and more riffs. A perfect sound and graphic side of the CD. If you like light experiments and a big canning I think you will be as happy as I am. Colorful, sharp and disgusting death grind album which would go under your skin! Very good!

http://gruntbdsm.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/gruntgrind

http://gruntgrind.com/

http://www.bizarreleprous.cz/

Recenze/review - REVULSED – Infernal Atrocity (2015)

REVULSED – Infernal Atrocity

CD 2015, Permanent Records

Vzteklina (též rabies, běsnění, lyssa) je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému všech teplokrevných živočichů včetně lidí. Virus vztekliny se přenáší slinami, tedy v praxi nejčastěji pokousáním. Nemoc se projevuje změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami a paralýzami. Jakmile nemoc propukne, končí téměř vždy smrtelně.

Ano, je to tak. Měl jsem možnost se několikrát se vzteklými zvířaty setkat a o lidech, o těch raději ani nemluvím. Vždycky si pak říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby se podobně postižení jedinci neměli zavřít do nějaké místnosti, nechat je tam o hladu a vodě a dát jim jen klacek na kousání. Nebo bych měl ještě jedno případné řešení. Lepší, méně bolestivé. Co byste řekli na dobrý death metal protnutý pořádnou brutalitou? Měl bych pro vás tip. Australští REVULSED by dovedli zkrotit nejednoho pořádného vzteklouna. Jejich hudba je totiž neskutečně energická, propracovaná a nakopávající. Není divu, kapela je složena ze zkušených brutálních matadorů, působících v takových smečkách, jako třeba DEFEATED SANITY, HORDE, INCARNATE, DESPONDENCY s spousta dalších. Pokud si pak vezmete tvorbu těchto jmenovaných skupin, zamícháte ji do mlýnku na maso, tak vám vyleze právě tvorba REVULSED.

Pokud vám dělá dobře kombinace CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, DEEDS OF FLESH a tuny dalších, mlátících to v masakrujících rytmech, garantuji vám, že budete na vrcholu blaha. Songy velmi dobře odsýpají, nikdy se zbytečně nepreluduje. Kapelu bych dnes zařadil spíše k tradičnějšímu pojetí syrového brutal death metalu. Nejedná se sice o nic nového, ani si nemyslím, že by to nějak výrazně zamíchalo se světovým metalovým děním, ale z nahrávky je cítit, že je tvořena s obrovským nadšením. A co si budeme povídat, to se mezi námi fanoušky hodně cení. Přiznám se, že i já jsem někdy vzteklý, nevrlý a mám sto chutí někomu jednu natáhnout přímo do obličeje. REVULSED tak trošku můžou za to, že jsem tak již dlouho neučinil. Předávají mi totiž energii, sílu a uklidňují mě. Člověk pak, místo toho, aby se vyřádil na nějakém nepříjemném nebožákovi, raději volí soukromou pařbu ve svém bytě. Je to maso, je to nářez, je to ale zároveň propracované. A to mi dělá dobře po všech stránkách.

Australská brutální mašina jede přesně, nekompromisně a zanechává za sebou jenom spoušť. Přes všechnu tu energii a masakr lze vypozorovat inteligentní melodie. Pro mě osobně je to hodně důležité. Deska, která je mimochodem ošetřena přesně tím zvukem, který mám u podobných kapel tolik rád, se tak stává velmi dobrým pokrmem. Nehledejte zde žádné prázdné mlácení slámy, ani kytarově bubenické exhibice. Je sice pravda, že ke konci je nahrávka již pořád stejná a zařazuje se tím hned do druhé řady za slavná jména, ale jinak jsem absolutně spokojen. Technika, sypačky, vypalovačky i klidnější vyhrávky, to všechno je dávkováno s citem a dobrými nápady. Pořád tak máme co do činění se skladbou jako takovou, rozhodně se nejedná o dnes tolik protěžovaný chaos a zmatek. REVULSED sice nijak nevybočují z řady, ani vlastně nejsou ničím výjimeční, ale jejich hudba má ten správný drive a feeling. A to není v dnešní době rozhodně málo.

REVULSED na své prvotině dodávají porci tradičního brutálního death metalu, pořádně okořeněného technikou. Celkově vyznívá novinka chytlavě, je zcela masakrující a i když pánové nepřinášejí nic nového, velmi dobře se poslouchá. Australané připomínají buldozer, hrnoucí před sebou tuny lidských koster. Neznají slitování. Ke konci je sice album už trošku monotónní, ale jinak je velmi chutným pokrmem. Deska je opatřena řezajícím, pořádně syrovým zvukem. Je hodně znát, že za skladbami stojí zkušení muzikanti. Nápadů a krvavých motivů zde naleznete opravdu velké množství. Krutost střídá masakr, jeden ostrý riff druhý a vy nakonec stojíte a máte co dělat, abyste si neumlátili hlavu v headbangingu. „Infernal Atrocity“ je počinem, který se rozhodně povedl. Ocení všichni příznivci apokalypsy v brutálním death metalu! Masakrující nahrávka!

Asphyx says:

REVULSED gives a portion of traditional brutal death metal on their first album, it is very spicy technique. As a whole this new album seems catchy and it is a real massacre. Although these guys don´t bring anything new or original it is nice to listen to it. This Australians reminds a bulldozer which shoves a tones of human skeletons. They do not have a pity. In the end this album is a little bit monotone, however it is a tasteful piece of food. This album has a cutting and raw sound. You can tell that behind these songs are very experienced musicians. There is a lot of ideas and bloody motives on this album. Cruelty is changed with massacre, one sharp riff is changed by another one and you are standing in the end and you have to really focus to not band your head in headbanging. “Infernal Atrocity” is a work which is very successful. Every fan of apocalypse in brutal death metal will appreciate this album! Very cruel record!

Seznam skladeb:

1. Rapacious Engorgement
2. Agonising Putrid Self-Infliction
3. Pestilential Articulation
4. Imposed Cognitive Reconstruction
5. Transmutational Craniotomy
6. Archetypal Cauterization
7. Enticement to Carnivorous Impoverishment
8. Celestial Perspicacity
9. Infernal Atrocity

Čas: 32:27

Sestava/band:

Born from inExordium in 2010, Revulsed is Sheldon D'Costa on Guitars, Jayson Sherlock on drums and Konstantin Lühring on vocals.

https://www.facebook.com/RevulsedDM

https://revulsed.bandcamp.com/album/infernal-atrocity

http://permeatedrecordsofficial.bigcartel.com/

Minirecenze/minireview - AFFLICTION GATE - Dying Alone (2015)

AFFLICTION GATE -  Dying Alone
EP 2016, Transcending Obscurity

U některých skupin přemýšlím, čím že mě to vlastně zaujali. U francouzských AFFLICTION GATE je to jednoznačně neskutečná energie, která z jejich tvorby doslova tryská. Pánové ale nezapomínají ani na melodie a vy tak máte jedinečnou možnost si poslechnout nové EP, které dokáže odlamovat skály v kamenolomu. Death metal v podání Francouzů je plný odkazů na BEHEMOTH, BOLT THROWER, To vše si doplňte o zajímavý a originální vokál mistra Herastratose a máte před sebou partičku hrobníků, kteří moc dobře vědí, jak vykopat správně hrob. Melodie sice nejsou z nejzajímavějších a některé nápady jsme již měli možnost slyšet na spoustě jiných alb, ale řekněte mi, to dnes ještě někomu vadí? Důležitý je hlavně celkový dojem a ten je zde více než pozitivní. Osobně se mi nejvíc líbí kombinace a přechody z pomalých, až poklidných pasáží, v ty rychlé, devastující.

Kapela byla založena v roce 2006 a má na svém kontě pouze jedno dlouhohrající album ("Aeon of Nox (From Darkness Comes Liberation")) z roku 2009 a několik EP, z čehož je to recenzované již třetí v pořadí. Datum vydání je stanoven na šestého ledna 2016 a už teď si myslím, že je rozhodně na co se těšit. Nesmíte se samozřejmě ohlížet na všechny ty vzory, které jsou z tvorby AFFLICTION GATE cítit na každém kroku, ale jinak myslím, že se této kapele povedlo nahrát zajímavou a dobře poslouchatelnou nahrávku. Občas mi sice chybí trošku víc síry, ale vem to čert, všechno stejně přebije nápor riffů a až elektrická přitažlivost, kterou si při poslechu užívám.

Francouzští death metalisté AFFLICTION GATE mě přesvědčili hlavně svojí energií. Líbí se mi, jak kapela šikovně kombinuje studené melodie a rychlé pasáže. Jejich hudba sice není z nejoriginálnějších, ale vše vám vynahradí síla, která je z desky cítit. Nahrávka působí jako lavina, uvolněná někde v horách. Riffy se valí jako těžké kameny a všemu dodává na zajímavosti velmi dobrý vokál. Kapela to nebude mít v dnešní době lehké, ale troufám si tvrdit, že by mohla zaujmout všechny fanoušky smrtícího kovu, kteří to mají rádi pořádně ostře. Death metalové album, které pálí jako černý plamen! Dobře!

Asphyx says:

The French death metal band AFFLICTION GATE convinced me with their energy. I like how thoughtfully the band combine cold melodies and fast passages. Their music is not the most original, however you don´t care about any of this when you feel the power which comes from this album. The record feels like an avalanche which is somewhere in mountains. Riffs are rolling like heavy rocks and the good vocal makes everything more interesting. It would not be easy for this band in today´s world of music, however I want to say that this band could interest all death metal fans who like very sharp music. Death metal album which burns like a black fire! Very good! 

http://www.transcendingobscurity.com/default.aspx
https://myspace.com/afflictiongate
https://www.facebook.com/pages/AFFLICTION-GATE/186667891481139

Minirecenze/minireview - EXTREME NOISE TERROR - Extreme Noise Terror (2015)

EXTREME NOISE TERROR - Extreme Noise Terror

CD 2015, Willowtip Records

Dneska mám sto chutí všechno rozsekat, rozdrtit, rozmlátit! Vzít do ruky sekyru, konečně si to vyřídit s televizí, která na mě poslední roky útočí s nesmysly ze všech stran, useknout kabel od sítě k počítači, odpojit se od virtuálního světa a pak bouchnout do stolu a vypadnout ven. Lidstvo postupně degeneruje a občas je dobré mu to dát najevo. Znáte EXTREME NOISE TERROR? Ne? A kde že jste to posledních třicet let žili? Opravdu pořád nic? Tak si mazejte doplnit vzdělání. Legendární Britové jsou totiž zpět. A to pořádně hlasitě a neurvale. Hergot, to je zase síla! Pokud máte rádi jejich stará alba, tak budete stejně rozsekáni na malé kousky. Zdá se mi totiž, že pánové v sobě objevili další temnou komnatu, plnou špíny, hnusu, grindu, deathu, crustu, punku a šílenosti. Je to totiž opět ještě větší nářez, než jsme doufali!

Novinka s neoriginálním názvem je plivnutím do ksichtu všem hudebním umělcům, kteří se marně snaží tvořit propracované a nároční desky. Mohou se snažit sebevíc, EXTREME NOISE TERROR nakonec stejně přijdou, rozmetají vše neskutečnou silou na malé kousky a odejdou středem. Občas je dobré, když někdo nakope dnešní společnosti zadky, aby si uvědomila, že skutečný život se nachází někde úplně jinde, než na každodenní společné onanii manažerů všehomíra. Ano, beru námitky, že některým fans může pořád Phil Vane za mikrofonem chybět, ale Ben McCrow (ex-THE ROTTED) je velmi slušnou "náhradou". Taky máte poslední dobou pocit, že všichni kolem jen neustále vypouštějí ze svých tváří samé kecy? Chytněte je za vlasy, přitáhněte k reprákům a ohulte hlasitost na maximum. Hudební teroristé z Británie to potom už vyřeší za vás. 

Zažili jste někdy tsunami? Že ne? Tak si pusťte novou desku "Extreme Noise Terror". Nějak nechápu, kde se v téhle kapele bere tolik energie. Novinka je totiž jedním slovem vynikající. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by mě přišpendlila rovnou na zeď. Britové hrají sice pořád stejně, ale na novince jsou ještě šílenější, hlasitější, zběsilejší než dřív. Jeden skvělý masakr střídá druhý, vy sedíte s pusou dokořán a nakonec máte sto chutí rozmlátit nábytek ve svém pokoji. Kombinace grindu, punku, deathu, crustu a špíny mi připomíná srážku s náklaďákem plným hnisu. Tohle je úder kladivem přímo do vašich mozků! Absolutní smršť! Dost bylo řečí, jdu raději pařit! Album, které vám vytrhá zuby i s kořeny! Excelentní záležitost!

Asphyx says:

Have you ever seen a tsunami, haven't you? So plax the new album "Extreme Noise Terror". I can't understand where this band takes so much energy. The news is in fact  excellent. I haven't heard such a record for a long time that  pinned me down directly to the wall. The British play always the same, but on the new album they are even crazier, louder, more furious than before. One great massacre after another, you sit open-mouthed, and at the end you want to smash the furniture in your room. The combination of grind, punk, death metal, crust and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The album, which will pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

http://extremenoiseterror.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/extremenoiseterroruk?ref=ts

https://myspace.com/extremenoiseterroruk

http://www.willowtip.com/home.aspx

Recenze/review - APPARATUS – Apparatus (2015)

APPARATUS – Apparatus

CD 2015, Lavadome Productions

Už jste někdy míchali na zabíjačce krev? A taky se vám stávalo, že když jste odešli na šálek něčeho dobrého, že vám zhoustla? Tak si zkuste představit, že existuje kapela, která umí tento proces zhudebnit. Jsou jimi dánští APPARATUS. Jejich hudba je stejně nepropustná, postupně se v ní tvoří kousky sraženin a pokud se zaposloucháte pečlivěji, zjistíte, že se procházíte skrz chuchvalce černé mlhy. První album skupiny je odpovědí na takové veličiny, jako jsou PORTAL, GORGUTS, ULCERATE, já chvílemi slyším dokonce i TEITANBLOOD, ale i třeba HATE ETERNAL. Vzory a příklady ale v tomto případě nejsou zase tolik důležité. Hlavní je tma. A ta je patrná ve všech momentech, v každé skladbě, ve všech tónech. Poslech to není rozhodně jednoduchý a Dánové vám nedají nic zadarmo, ale pokud vytrváte a naladíte se na jejich způsob vyjadřování, myslím, že budete navýsost spokojeni. Připouštím sice, že v některých momentech ztrácí deska na intenzitě a ne vše je natolik zkázonosné, abych ji uvedl do samotné síně pekelné, ale jako celek s přehledem obstojí. Pokaždé totiž, když si říkám, že tenhle kousek bych klidně vynechal, tak přijde pořádně energický nápad a vše se zdá být zachráněno.

Podobné nahrávky se vlastně ani moc nedají popisovat slovy. Pro nezasvěcené se jedná stejně jen o další z deptajících skupin v řadě. Chápu to, sám nemám na podobné záležitosti chuť pokaždé a rozhodně se u mě nikdy nebude jednat o „srdcovou“ záležitost. Musím ale uznat, že se kapela snaží svými vyjadřovacími schopnostmi zhmotnit zlo opravdu s nadšením. Pokud mám náladu a chuť, tak ho nechám vstoupit do svého pokoje, pokud ale ne, vypínám tenhle „chaos“ po několika minutách. Je to vlastně dobře. Umění by mělo vyvolávat emoce a to jak pozitivní, tak negativní. A u APPARATUS se u mě oba protipóly mezi sebou perou vlastně pořád. Pocitově je pro mě album přitažlivé, ale některé zvuky jsou my přeci jen nepříjemné. S klidem by se s nimi totiž mohly hubit přemnožené krysy. Má to tak být a je to správně, ale mě osobně narušují jinak zajímavý a nakažlivý monolit z riffů a pomalých pasáží. Mix deathu, progrese, blacku  a různých experimentů krásně doplňují texty inspirované H.P. Lovercraftem. Obal je také zajímavý, mytologicky pojatý a symbolika zla z něj doslova čiší. K tomu si připočtěte kápě na hlavách protagonistů a máte tady další zajímavou skupinu, pohybující se převážně mezi temnými stíny.

Rozebírat desku po jednotlivých skladbách, rozmělňovat celkový dojem se v tomto případě vůbec nevyplácí. Po kouskách jsem nikdy nedokázal „Apparatus“ doposlouchat. Musel jsem vždy začít od prvního songu, usednout v pokoji a soustředit se jen a jen na hudbu. Jako kulisa nebo nedej bože doplněk k další činnosti tato deska u mě nikdy nefunguje. Je to svým způsobem trošku škoda, ale každý máme nastavené uši jinak, tak se jednoduše nedá nic dělat. Jsem moc zvědavý, co stvoří kapela na dalších albech, myslím si totiž, že ještě neřekla poslední slovo. Jen doufám, že vynechá „zpívané“ pasáže, tak jak jsou předkládány ve skladbě „Miskatonic“. Nesednou mi tam a ta snaha o jakousi vznešenost mi přijde spíš legrační. Jinak vlastně nemám žádných námitek. Zlo sice chodí spíše okolo a na návštěvu přijde jen někdy, ale to může být jen můj pocit. Krev je dávno plná sraženin a to je asi nejdůležitější.

Na své první desce se dánští APPARATUS pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Dánové nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně dlouhé. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek je „Apparatus“ ale dobrou deskou, která určitě dokáže zaujmout všechny příznivce stínů. Experimatnální black death metal, který je plný zkažené krve. Velmi dobře!

Asphyx says:

The first album by Danish APPARATUS is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Danish band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This album is very long but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this “Apparatus” album a very good album which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental black death metal which is full of bad blood. Very good! 

Seznam skladeb:

Sermon I
The Unreverberate Blackness of the Abyss
Spheres
R'lyeh
Sermon II
Dissecting Temporal Dimensions to Afflict the Abyssi of Chronos
Miskatonic
King God
Sermon III
Prayer
Arkham

Čas: 47:17

Sestava/band:

Jakob Sture Winnem Larsen – kytara, zpěv

Simon Agerskov – zpěv

Richardt Olsen – bicí

Thomas Fischer – kytara, zpěv

http://www.facebook.com/Apparatusdk

https://apparatusdeath.bandcamp.com/

http://www.lavadome.org/

Minirecenze/minireview - INFECTED OMNIPOTENCE - Spawning a Dystopian Breed (2015)

INFECTED OMNIPOTENCE - Spawning a Dystopian Breed
EP 2015, vlastní vydání

Tak tohle je masakr, přátelé. Nefalšovaný, syrový a krutý masakr. Absolutní brutálně death metalové vyhlazení vašich sluchovodů. Žádné berličky v podobně načančaných kudrlinek, melodických odlehčení a podobně. Ne, slitování nemá na novince dominikánských šílenců žádné místo. Pro mě donedávna neznámá smečka mě doslova přišpendlila ke zdi. Poslech je pro mě setkáním třetího druhu. Takhle nějak se hrávalo, když byl tento styl ve svých počátcích. EP je to svým způsobem temné, jdoucí až na samou podstatu morbidity. Vzory, u kterých si pánové berou inspiraci nebudu záměrně uvádět. Fanoušci si určitě rádi doplní sami a na rovinu, ostatním to bude stejně jedno. Fascinuje mě samozřejmost a určitá lehkost, se kterou sází INFECTED OMNIPOTENCE jeden riff za druhým. Nahrávka tak připomíná lavinu z kostí a lebek, která vás zahltí neskutečnou silou. Album se pro mě stalo velmi silným zážitkem obzvlášť ve chvílích, kdy jsem potřeboval trošku proprat mozek. 

Jsem zasypaný, pomalu z té tíhy šedivím. Je mi špatně od žaludku a cítím na prsou neskutečný tlak. Ne, to není pravý zával, to si jen dávám neustále dokola brutální novinku z daleké Dominikánské republiky. Album je pro mě velkým překvapením. Mám z poslechu velmi dobré pocity a nahrávka mě neskutečně baví. Líbí se mi nespoutanost, nekompromisní přístup, tlak, síla, energie a drive, které z desky doslova tryskají. Je to zkrátka a jednoduše "rozsekávka". Žádné "hraní si na drsňáky", ale opravdovost, uvěřitelnost. Já skutečně vidím kousky rozsekaných těl, povalujících se po ulicích, kaluže krve, ve kterých se procházejí skupinky toulavých psů. Lidská nenávist nezná mezí. Zde se ji povedlo zhudebnit. Reálně, drsně, odhodlaně.

Novinka brutálních death metalistů INFECTED OMNIPOTENCE je hodně krutou nahrávkou. Syrová, ostrá, nekompromisní, krutá a šílená. Takové je nové EP těchto maniaků z Dominikánské republiky. Doslova mě fascinuje, jakou má velkou sílu a tlak. Tohle album kolem sebe ničí vše živé. Už jste někdy měli v hlavě zaseknutou sekeru? Ne? Tak při poslechu "Spawning a Dystopian Breed" se tak budete cítit! Tohle album hodně bolí, připomíná mi úder kladivem přímo mezi oči. Přiznávám, nemohl jsem s poslechem dlouho přestat. Novinka totiž přesně splňuje všechny mé požadavky na dobré skladby. Pokud máte chuť na pořádně krvavý brutální death metal, který připomíná vlnu tsunami, budete určitě nadšeni jako já. Nelidský, hrubý smrtící kov, který doslova zabíjí! Skvěle!

Asphyx says:

The news of brutal death metallers INFECTED OMNIPOTENCE is very cruel recording. Raw, sharp, uncompromising, brutal and insane. This is the new EP of these maniacs from the Dominican Republic. I'm fascinated by the big power and pressure. This album destroy everything alive. Have you ever had an ax stucked in your head? Haven't you? So when listening to "Spawning a Dystopian Breed" you'll feel it! This album hurts a lot, it reminds me a hammer hitting between the eyes. I admit, I couldn't stop listening for a long time. The news fulfills all my requirements for good songs. If you fancy a really bloody brutal death metal, that is like tsunami, you will be excited like me. Inhumane, rude deadly metal, that literally kills! Great!

https://www.facebook.com/infectedomnipotence

https://www.youtube.com/channel/UCSpgyJBb02C6MpfTwyA0DbA
https://soundcloud.com/profeta-clandestino/illumination-through-insertion