DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 30. srpna 2015

Report, foto, video – METAL MADNESS – MASTER, MORTIFILIA, LAHAR, SHAMPOON KILLER, MALLEPHYR, 1000 BOMBS - Ostrov Santos - Sušice – 29.8.2015

Master
Tak už to zase začíná, už je to zase tady. Po dvou měsících, co jsem strávil v lesích, zcela bez koncertů, jsem se rozhodl zahájit podzimní šňůru a navštívit zase nějakou akci. Už mnohokrát jsem psal, že nemám moc rád obrovské festivaly a že si víc užívám menší, komornější setkání. Sušický festival METAL MADNESS mě nalákal hlavně mojí srdcovou kapelou MASTER, kterou poslouchám od útlého mládí a těší se u mě až ikonické vážnosti. Bylo třeba nejdříve oprášit fotoaparát, naostřit místo pera klávesnici a vytáhnout odněkud z kumbálu brašnu DEICIDE, která je mým nezbytným doplňkem a poznávacím znamením. 14 dní před Sušicemi proběhla porada v jenom plzeňském pivním zařízení a náš výsadek v čele s řidičem, fotografem a vtipálkem v jedné osobě Michalem, mohla vyrazit. Těšil jsem se, a to čím dál tím víc, doneslo se mi totiž, že se dokonce nebude točit věhlasný „samoser“ Dudák (čepovalo se několik druhů piva včetně velice dobře pitelného Kozla jedenáctky). Moje střeva vydechla úlevou a tak mi nic nebránilo, abych se oddal dalšímu společnému metalovému šílenství.


Mr. Asphyx is ready for death metal!

Je sobota po obědě a mě lehce pobolívá hlava. Včera byla velká sláva, dětem jsme kvůli mému „účinkování“ v Sušici posunuli o den narozeniny a kdo by je měl oslavit víc, než otec zploditel? Postavil jsem se ke své zodpovědnosti zakladatele rodu vskutku poctivě a kolem poledne jsem byl rozlámaný jako staré pendlovky. Inu, život postaršího death metalisty není žádná procházka růžovou zahradou. Spíše by se dala přirovnat chůzi po rozžhaveném uhlí. Sprcha, vyprošťovák a nakonec i lehký pohyb mě dostali do kondice a už stojím na domluveném místě v Plzni a netrpělivě čekám v plné zbroji na Michala. Kontroluji si skromnou bagáž, peníze a v neposlední řadě zprávy v telefonu. Očekávám totiž další zásilku CD na recenze a nerad bych ji propásl. Svět je dneska jedna propojená síť a když už se od ní konečně odpojím, směje se na mě vždy dobře naložený kolega fotograf. Náš team je zase kompletní a smršť našich „spanilých“ jízd může začít. Nasedám a už si to valíme do Sušice.


1000 Bombs
Cesta probíhala za neustálého probírání různých novinek z hudebního podsvětí. Jinak řečeno, partička postarších rockerů vyrazila za zábavou. Všechno bylo, jak mělo být a já si užil už samotný přesun. Kdybyste nás někdo poslouchal, asi byste si často klepal na hlavu, ale když ona je to taková sranda. Já se vždycky těším už jenom na ty cesty. Jsem vždycky „vytlemený“, jako kdybych si cestou ubalil kilového jointa.

Ostrov Santos a vlastně celý areál, kde se festival odehrával, je jedním slovem krásný. Je hodně v zeleni, zároveň příjemně ochlazovaný od nedaleké řeky. Zkrátka úplný ideál. Určitě sem někdy vezmu celou rodinu na výlet. Co se týká piva a celkového zabezpečení, já byl spokojen. Pohoda, klídek. Nikde žádný „stres“, tolik známý z velkých akcí a koncertů.

Postávám, zdravím známé a znovu si uvědomuji, že psát reporty je vyloženě za trest. Já nechci být u každé kapely a kriticky sledovat kdo se kdy a jak „uklikne“ na pražci, ale užívat si, popíjet, korzovat, ponořit se do víru extrémního kovu a případně uznale pokývat hlavou v jemném headbangingu. Tak se ke koncertům stavím a tak je prožívám já. Dva měsíce bez živé muziky, dva měsíce v klidu hor. Byl jsem natěšený a „už už“ jsem chtěl, aby to vypuklo. A po chvíli čekání se tak stalo. Zde je můj náhled na jednotlivé skupiny.

Jako první odpálili svůj set VALURY. Ti hrají takovou prapodivnou kombinaci hardcore a punku. Přímo a bez přetvářky musím říct, že tohle já zkrátka nedávám. Hudebně tak nějak kolem průměru a české texty mě vyloženě iritovaly. Nebudu raději dále rozvádět. Tohle rozhodně nebyl můj šálek kávy.


Valury
ASMODEUS byli trošku z jiného ranku. Propracovaný, inteligentní, krásně melodický a velmi ostře poslouchatelný thrash. Zde byly texty parádní a i „muzikantsky“ bylo vše na velmi vysoké úrovni. Trošku nechápu zařazení kapely takto brzy, myslím, že by si s klidem zasloužila tmu a víc fanoušků. Líbily se mi přesahy do rocku, kytarová sóla a vlastně všechno. Pro mě první česká liga. Vystoupení jsem si užil vrchovatě. Pánové jako by byli znovu nakopnutí a politi živou vodou. Bylo to velice „heavy“ a zároveň „epické“. I já jsem byl chycen do „Pasti na Davida Kleinera“. Absolutní pohoda, nasazení, melodická a „natlakovaná“ řežba, která nepostrádala mnoho zajímavých vrstev. Pokud jste někdy koukali do kaleidoskopu a stáli jste u toho ve studené vodě, určitě víte, o čem mluvím. Klobouk dolů a děkuji za krásný zážitek! Thrashová opera!


Asmodeus
MALLEPHYR jsou dříči. Od neznámé, začínající kapely se posunuli v takovou mladou štiku českého undergroundového metalu. Už kdysi, při jejich prvním vystoupení, jsem si je „vzal pod ochranná křídla“ a všude je doporučuji. Čeští rouhači se pohybují někde mezi blackem a deathem. Cítit je černota a hlavně velké nasazení a takové to „mladické nadšení“. V Sušici to byl pro mě opět masakr dle mého gusta. Opat skřehotal, řval a ostatní mu poháněli celý tenhle špinavý stroj na zabíjení pěkně ostře. Přijeli k nám snad odněkud ze samotného pekla. Přiznám se, cítil jsem síru! Podlehl jsem hned při prvním tónu a spolu s kapelou se rouhal nebi. Tlak, síla, černě kořeněné riffy. Co si víc přát? Byl to masakr smrtícím kladivem přímo do obličeje. Zemři a nebo padni na kolena! Skvělé vystoupení, připomínající pořádně okultní seanci!


1000 BOMBS a jejich retro jsem si nesměl nechat ujít. Plzeňská akvizice se do toho opřela pěkně ostře, a přesto melodicky. Převážně „středně-tempý“ thrash nechal vyniknout 80tkové postupy a já se spolu s pány muzikanty vrátil do doby svého mládí. Muzika byla zahraná s přehledem, já se zase jako vždy bavil, jen bych si zase neodpustil, že by to občas chtělo přidat trošku ostřejšího a rychlejšího koření. Celkově za mě palec nahoru a takhle k pivu a tanci velmi příjemný set. Na „Bombách“ je vidět, že je to hodně baví a na vystoupení to bylo hodně znát. Zazněly i nové songy a abych pravdu řekl, těším se, až spatří světlo světa na nějakém nosiči. Naživo totiž řezaly opravdu řádně. Na pivo jsem odcházel spokojený a rozsekaný old school thrashem. Já si zkrátka 1000 BOMBS užil.


Najednou se ke mně přitočila taková pěkná malinká slečna a já udělal zmatený rozhovor pro Klatovský deník. Snad jsem neplácal moc zbytečností, ale pamatuji si, že jsem festival vychválil do nebes.

SHAMPOON KILLER přivezli do „pod – Šumaví“ nefalšovaný death metal s příměsí krve. Texty o anti disku, dva vokalisti, riffy jak vystřižené z CANNIBAL CORPSE, NAPALM DEATH nebo INTERNAL BLEEDING. To všechno dodávalo vystoupení neskutečné grády. Na rovinu, pro mě absolutní masakr a detonace. Takhle to můžu, takhle to mám rád a tak jsem se jal podupávat nohou, kývat hlavou a ruka se mi nějak sama dostala do paroháčové křeče. Pražský soubor určitě nezklamal, naopak, rozsekal mě jako fašírku. Mám to takhle hezky krvavě a polopatě ve velké oblibě a podobné mlátičky si dávám rád do hlavy velmi často. Smrtící aliance proti tupému disku a doslova maniakální projev muzikantů mě jednoduše smetl. Líbí se mi, že si kapela na nic nehrála a nasázela nám plný náklad syrového masa bez jakýchkoliv „skrupulí“. Oni vlastně přijeli, vyklopili korbu plnou hnisu a špíny a zase odjeli. Bylo to ostré, dynamické, klepající, kruté a já si připadal jako ve svém živlu. Dodat zbývá snad opět jen: „Fuck off disco! Vivat SHAMPOON KILLER!“


V.A.R. znám ještě z doby, kdy jsem byl mladý capart. Pro nás, co jsme se pohybovali v kruzích kolem Vratislavi, to byl tehdy kult. Nostalgie na mě padla i při vystoupení. Já vím, že namítnete, že už to nebylo úplně už ono, ale pro mě to byla pohodička. V hlavě se mi mlel chumel vzpomínek a ten starý, plesnivý thrash na mě fungoval. Nic světoborného, ani vhodného pro dnešní zpovykanou dobu, ale pro mě příjemné a přesvědčivé vystoupení. Jen už zkrátka člověk musí mít něco odžito. Za mě tedy palec nahoru, ale vím, že příště to na mě asi už zabírat nebude, doba je přeci jen už dávno jinde.


V.A.R.
MATER MONSTIFERA je přesně tou kapelou, o které vám nic neřeknu. Hudebně jde tak nějak mimo můj obor a přiznám se, že podobné muzice ani příliš nerozumím. Pánové a dáma ale určitě předvedli dobré výkony. Osobně jsem sledoval spíše z povzdálí, ale jako taková „oddychovka“ k pivu rozhodně dobré. Některé melodické pasáže dokonce zaujali moji pozornost, což je u tohoto stylu u mě až s podivem. Verdikt je tedy jasný. Pěkně zahraný melodický black metal, který mi ale nic neříká (což je samozřejmě jen můj problém).


Mater Monstifera
Všechno se mi nějak porovnalo v hlavě a musel jsem si konečně koupit poslední album ASMODEUS. Také bylo hodně příjemné pokecat zase po nějaké době s pány z MASTER, 1000 BOMBS a SHAMPOON KILLER. To jsou takové ty nenápadné věci, které dělají z malých festivalů překrásné osobní zážitky. Byl jsem zkrátka ve svém živlu.

Očekávaní a v určitých kruzích již kultovní LAHAR to odpálili jako další. Když já vám nevím. Ono to má tlak, ono to opravdu řeže, ale na mě funguje vždycky tak pět prvních songů. Pak už mi přijde všechno stejné. Bohužel na mě hrozně přeřvané a monotónní. Jihočeská ikona ale nenechala nikoho na pochybách a hrála jako o život. Líbí se mi to nasazení, jen bych ocenil alespoň občas nějakou melodii. Rubačka dobrá, ale pořád dokola stejná. Za mě asi všechno, co bych k jejich vystoupení dodal. Slušné, ale že bych si ucvrnknul do kalhot, to zase ne.


Lahar
MASTER jsou pro mě kult. Znám je a poslouchám odmalička. Některé jejich desky byly pro mě vůbec prvními, které jsem z death metalu slyšel. Na pódiu se ihned přehodilo na trošku jinou ligu a bylo to hodně znát. Přes třicet let na scéně, totální underground a obrovské záhrobně hudební zkušenosti. To jsou MASTER. Pro někoho stále stejný kolovrátek, pro mě neskutečná nálož a krevní transfůze, kterou jsem za ten rok a půl, co jsem svoje oblíbence neviděl, opravu už potřeboval. Paul Speckmann do toho kopl bez varování a já byl náhle v nějakém pěkně hlubokém hrobě. Po stěnách visely pergameny s celou historií téhle smečky a já se ocitl na vrcholu svého death metalového blaha. Pro mě notoricky známé riffy, které nosím pro případ nouze ve svém telefonu i v autě, jsem si užíval jako závislák svoji pravidelnou dávku. Někde tak kolem třetího songu jsem se neovládl a dal se do tance vzývajícího temné síly. Obětujte rohatému! Klidně bych vydržel dvě, tři hodiny a nechal se rozsekat ještě víc. Skvělá bubenická sekce a kytara ostrá jako čerstvě nabroušený nůž. K tomu vokál z pekla a dunivá basa s „motorheadovským“ přídechem. MASTER jsou ve skvělé formě! Opět jsem si potvrdil, že všechna ta jejich trička mohu nadále nosit hrdě a s hlavou vztyčenou. Kult nad kulty předvedl death metal z doby, kdy spousta přítomných ještě trávila veselé chvilky v zásobárně spermií u svých otců. Měl jsem sto chutí vzít do ruky lopatu a jít si stlouct vlastní rakev. Řval jsem radostí a skrze ten řev se ze mě dostávalo všechno špatné, co se tam za nějakou dobu nashromáždilo. Očista duše, očista mysli. Prokletý, ale spokojený, takový jsem byl po vystoupení MASTER. Old school death metal forever! MASTER for life! Amen!


MORTIFILIA a jejich švédský příspěvek k death metalu byl krásnou poslední tečkou za perfektním festivalem. Mám tuhle kapelu ve velké oblibě, líbí se mi na nich to propojení drsných rytmů a studených melodií. V Sušici předvedli pánové na domácí půdě velmi pěkný koncert. Po MASTER jsem byl zničený, jako kdyby mě přejel bagr i s radlicí a tak jsem jen tak stál a užíval si. Už byla tma a cítil jsem díky muzice „sušičských bardů“ určitý chlad, který se mi vkrádal až někam do morku kostí. Nejvíc se mi líbí MORTIFILIE v jejich lehčí, melodické podobě a té jsem si také užil nadmíru. Když do toho pak pánové šlápli, zadunělo mi až někde u srdeční tepny. Bylo to mocné a vychutnal jsem si to i přes určitou únavu, kterou jsem si za celé odpoledne nastřádal. Klidně bych je poslouchal ještě dlouho do rána, ale nachýlil se čas a kolega řidič zavelel k odjezdu. Ještě několik kilometrů od Sušice mi hlavou zněly některé skladby. Velmi příjemné a studeně drásající vystoupení. Skvěle.


Návštěvnost byla velmi dobrá. Dle pořadatatelů dorazilo o hodně víc lidí, než loni. Areál byl zaplněn tak akorát. Myslím, že odhadem přišlo tak cca 200 lidí (můj odhad berte ale hodně s nadhledem, na tohle nemám opravdu vůbec talent).

Mallephyr

Zvuk byl během celého festivalu velmi dobrý, jen občas jsem u některých kapel neslyšel zpěv. Celkově ale velký palec nahoru.

Mr. Asphyx and Shampoon Killer
A už jsme zase plni zážitků svištěli směrem k Plzni. Mačkal jsem si svůj foťák, promítal si v krátkodobé paměti sety jednotlivých kapel a hlavou mi cloumala únava. Všechno se probíralo, hodnotilo a i když jsme se určitě neshodli v názoru na všechny smečky, tak v jednom jsme byli za jedno. Byl to parádní den plný skvělých zážitků, setkávání s kamarády a v neposlední řadě neskutečné pohody. Někdo jezdí do lázní, my jezdíme na koncerty. Co dodat víc? Snad jen, že děkujeme. METAL MADNESS se velmi vydařil po všech stránkách. Bylo nám ctí. Budeme všude doporučovat.

Mr. Asphyx and old school death metal legend Mr. Paul Speckmann

PHOTOGALLERY

author of photos – Asphyx
-       for original size click on photos
-       pro zvětšení klikněte na fotky


VALURY





ASMODEUS























MALLEPHYR






















1000 BOMBS
























SHAMPOON KILLER
































V.A.R.












MATER MONSTIFERA



















LAHAR
































MASTER




























































MORTIFILIA






























FANS AND OTHERS














PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třetí – doba zemědělská


Příběh třetí – doba zemědělská

První šok byl, že nám zkrátili prázdniny. 14 dní před koncem základky jsme museli nastoupit a okopávat záhonky. Dohlíželi na nás učitelé a slunce pražilo. Přitočil se ke mně jeden kluk a tvrdil mi, že prý pochází odněkud z Vysočiny. Z nosu mu visel asi metrový sopel a neustále se dloubal střídavě v puse a nose. Byl jsem tenkrát ještě takový naivní a se slabým žaludkem, tak jsem několikrát hodil šavli a byl tím pádem seřván, že se chci ulejvat. Cítil jsem v kostech, že tohle nebude to pravé ořechové. Moje domněnky se potvrdily hned po nástupu do školy. To nebyla střední, to byl lágr. Venku začala zuřit revoluce, ale páni učitelé drželi starý komunistický režim s nástupy, hlášením, buzerací a ostatními výdobytky socialismu až do maturity (léta 1989-1993). Je to na dlouhé vyprávění, tenkrát snad i na žalobu, ale to bychom se moc vzdalovali od tématu. Snad někdy najdu na tu černou skvrnu v mé paměti čas a zkusím to sepsat.

V Praze stávkovali studenti a my byli dál v garáži. Škola mi sice utáhla pořádně opratě s časem, ale co se týká hudby, byla to zlatá doba. Vždycky někdo přišel, objevil něco nového a my pak seděli a klábosili, hádali se. Dokonce jsme měli přijímací rituál do party. Kdo nepoznal po prvním songu Overkill, nemohl k nám patřit. Byli jsme pevní ve svých zásadách a byla neskutečná sranda. Některé naše výjezdy na vesnické koncerty (rozuměj zábavy s občas dobrou kapelou) jsou už navěky zapsány v pamětech všech místních metalistů. Je krásné, dokonce i dnes, kdy vládne světu internet, občas číst naše příběhy od lidí, kteří u toho vůbec nebyli. Namátkou bych zmínil třeba jen donekonečna kolik let kolující legendu o ukradeném vlaku s tím, že když mi nechce otec půjčit auto, pojedu do Prahy vlakem. Dnes už mohu prozradit, že tahle šílená krávovina a debilita byla nápadem kolegy Prcalíka. Dovedete si asi představit, co jsme byli za sběř. 

Oblečeni dle nejnovější „otrhané módy“, thrasheři, heavíkáři a přidružené směry tvořily dohromady uskupení, které připomínalo bájné Vagabundy. V okolních vesnicích si na nás brousili zuby místní vidláci a pro pěst se nešlo daleko. Ne, nebyli jsme zlí, ani zákeřní, ale zkrátka zjev provokoval. A zkuste všechno řešit po dobrém, když se vám začnou navážet do „vašich holek“. Dneska by asi měl dotyčný hodně velké problémy na internetových diskuzích, ale tenkrát se to tak nebralo, padla rána a byl klid. Svět byl náš a rychlost vítězila. Bylo na čase uspořádat náš první koncert v Mladé Boleslavi. Jo a taky vlastně založit kapelu, aby tam měl kdo hrát.



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

sobota 29. srpna 2015

Minirecenze/minireview - SIGIHL - Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave) (2014)


SIGIHL - Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)
CD 2014, Arachnophobia Records

Držím v ruce krásně vyvedený digi-pack polských sludge doomových démonů SIGIHL a říkám si, že podobné kapely se posledních několik let rojí jako houby po jaderném dešti. Nějak nejsem moc schopen je vůbec odlišovat od sebe a vlastně ani většinou nevím, co si s nimi počít. Pomalá hudba mi nevadí, musím na ni ale mít náladu. Horší je to s tím, že pánové hrají neskutečně dlouhé skladby. Muzika se tak hodí spíš někam do klubu, k nějakému tomu pivku a smutné náladě. Pro mnohé z vás to bude jen změť nesrozumitelného drnkání (drkotání, zurčení i saxofonu), připomínající mnohdy zvuky snad odněkud z továrny. Poslech to není rozhodně lehký, to vám povím. Jsem z tvorby těchto šílenců poměrně rozpolcený. Někdy si říkám, že krásně sedne ke kapkám deště dopadajícím na okenní parapet, jindy raději po několika tónech vypínám přehrávač a utíkám nadšeně do slunného dne. 

SIGIHL nahráli desku plnou průměrných melodií, klasického soužení, nekonečného preludování. Album je pro mě příliš velkým a dlouhým soustem. Připadám si jako na pohřbu, kde všichni hlasitě naříkají. Rakev zajíždí na lafetě do krematoria a nastává absolutní konec. Desku nedoporučuji lidem s depresemi, mohli by si je ještě prohloubit. Ostatní jsou zváni na poslední marš. Budiž vám země lehká. Hudba, která mě chytla tak na padesát procent.



Asphyx says:


The SIGIHL recorded this album which is full of average melodies, classic affliction and never-ending improvisation. This album is too large and long bite for me and I feel like I´m on a funeral where everyone is crying loudly. A coffin is going in to the crematorium and there is the absolute end. I would not suggest this album to someone who suffers from depression, it can go wrong. The others are welcome to this last march, goodbye to you. This music goes only for 50% for me.

pátek 28. srpna 2015

Recenze/review - SPHERE – Mindless Mass (2015)


SPHERE Mindless Mass
CD 2015, Deformeathing Production

Po stěnách stéká načervenalý hnis. Cupitání krys, ani jejich korálkovité oči už ani nevnímám. Pokolikáté už? Ptám se. Ano, opět sestupuji do temných kobek, abych přinesl zprávu o další undergroundové kapele. Tentokrát jsem ve Varšavě a pokouším se dohledat v podzemních chodbách jednu z mých oblíbených kapel SPHERE. Ti letos vydali třetí řadové album, které je opět plné tmy, špíny, klasického polského death metalu, groovy pasáží a neskutečného tlaku. Nevím, jak to pánové dělají, ale opět mě dostali. Možná je to nějaká tajná formule, možná prokletí, netuším, ale vždycky se na společné chvíle moc těším. Zabouchnu pokaždé obrovské dřevěné dveře do tajných chodeb a pak už se jen oddávám společné vášní pro smrtící kov. Někde nahoře se zase někdo upálil, nějaký sportovní team vyhrál nad druhým, nějaká celebrita šokovala druhou, ale tady to neřešíme. Zde se probírají věci mezi peklem a záhrobím, útočí se přesně zacílenými riffy a preluduje se pro nanebevzetí samotného Satana. Ano, už bylo na čase, aby tam nahoře někdo udělal trošku pořádek.

Novinka „Mindless Mass“ je plná síry, hanobení svatých ostatků a všude přítomné až spirituální nálady. Hudebně vycházejí pánové z polské školy, tak jak ji známe u VADER, BEHEMOTH, TRAUMA, GORTAL. Navíc pak přidávají až blackové stíny, známé třeba u BELPHEGOR. Kapela se nebojí ale ani „modernějších“ poloh, tak jak je chápou jejich kolegové DECAPITATED. První dvě desky mě brali o trošku méně, tady jsem si pro sebe toho zla našel o hodně víc. Na téhle smečce je znát, že neskutečně dře, je plně oddaná své věci a s ničím se moc nemazlí. Tančíme spolu na rozžhavených uhlících, pořádáme nekonečně temné seance, umíráme i se znovu rodíme. Těch poloh, různých zákoutí, nálad i emocí má letošní nahrávka opravdu mnoho. Není rozhodně na první poslech a zhodnocení, naopak, chce čas, klid a doporučoval bych i deštivější počasí. Potom byste mohli být spokojeni jako já. Skoro padesát minut zla se zdá být až příliš velkým soustem, ale SPHERE obstáli se ctí.


Na stěně jsou promítány stíny nevěřících, kteří sem nějakým záhadným způsobem zabloudili. Neustále se křižují a odříkávají nekonečné modlitby. Kdyby tak věděli, že tady se jim žádné spásy nedostane. Jestli jim nahoře slibovali ráj a lásku, tak ten zde rozhodně nenaleznou. To utrpení, které prožívali každý den ve svém reálném životě, je u nás v záhrobí ještě krutější, čitelnější. Na druhou stranu, nikdo se v podzemí nepřetvařuje. Všechny tváře jsou sice zachmuřené a oči plápolají, ale alespoň si žádný člen řádu nemrtvých nehraje na svatého. Duchové, ani postavy míhající se mezi naším a oním světem, neznají podlost a křivost lidského charakteru. Je to stejné jako na letošní novince SPHERE. Zlo je jasně definované, čitelné. Nikdo se netváří jako váš přítel, aby vám za pár chvil bodl nůž zezadu do ledvin. Mám podobné poctivé a „upřímné“ desky čím dál tím raději. Vím sice, co mohu dopředu očekávat, ale zase na druhou stranu, je to jako setkání se starými známými. Líbí se mi ten tlak, ty černé jiskry, které z alba doslova tryskají.


SPHERE na svém třetím řadovém albu opět jasně dokazují, že jsou plně oddáni pravému a nefalšovanému death metalu. Novinka je snad ještě víc temná a plná energie, než předchozí desky. Skoro padesát minut absolutního inferna, tmy, zla a špíny, dělají z těchto polských válečníků jednu z mých nejoblíbenějších kapel z jejich země. Líbí se mi to propojení zloby a energie. Ve Varšavě zkrátka moc dobře vědí, jak na mě. Rozsekají mě na malé kousky, proklejí mě a uvrhnou do říše nemrtvých. SPHERE na Mindless Mass“ sice nikam death metal neposouvají, ale vytvořili velmi silnou a temnou nahrávku. Vítejte v podzemí! Nekompromisní, naléhaví, šílení, maniakální! Takoví jsou SPHERE. Death metalové album, které vám otevře dveře do samotného pekla!


Asphyx says:


SPHERE say clearly on their third album again that they are full of the right and authentic death metal. The news is perhaps even more dark and full of energy than the previous records. Almost fifty minutes of absolute inferno of darkness, evil and filth, make these Polish warriors one of my favorite bands from their country. I like the link of anger and energy. Warsaw knows very well how to get me. They cut me into small pieces, curse and throw me into the land of undead. SPHERE on "Mindless Mass" don't move death metal anywhere, but they created a very strong and dark record. Welcome to the Underground! Uncompromising, urgent, crazy maniac! This is SPHERE. Death metal album that will open you the door to hell!


Seznam skladeb:


1. Come To Us!
2. Baptism
3. Society Foetus
4. Spider's Web
5. Retaliation
6. Let To Live
7. Cage Of Conformity
8. Leash
9. Mindless Mass
10. Golden Calf Sculpture
11. Red Hood
12. Manifesto
13. Spring Lullaby
14. I Am The Cross


Čas: 49:27


Sestava/band:



Dawidek - zpěv
Diego - kytara
Iron - kytara
Beton - basa
Thürn - bicí


TWITTER