DEADLY STORM zine

Demonical

Otče náš, jenž jsi na nebesích,

posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Člověk by řekl, že se jedna z nejslavnějších modliteb bude vyjímat na death metalovém blogu skoro až nepatřičně. Jenže schválně, zkuste si místo otce svatého dosadit mistra rohatého a hned uvidíte všechno v náležitě tmavých barvách. Osobně mě do Prahy nalákala jediná smečka. DEMONICAL. Moje srdcovka. Kapela, která umí parádně spojit klasický švédský chrastící smrťácký kov s tmou a chladem. Nezbývalo tedy nic jiného, než povolat dalšího člena naší death metalové pěchoty, Michala. Ten souhlasil, chopil se volantu a tentokrát mě vyzvednul u mě doma (hlídal jsem svoji 8 letou dcerku, která ke mně přišla a chtěla slyšet „tatínku toho Lemmyho“, pustil jsem tedy záznam z koncertu z roku 1982 v Torontu a tak bylo veselo – jen se jí moc nelíbil Philthy Animal, ona raději Mikkey Deeeho:))). MOTÖRHEAD mě hodili do té správné nálady a ani jsem se nenadál a už jsme zase svištěli směr naše pražská kultovní metalová základna Modrá Vopice.

Pak už to znáte, klasika. Pivo, pozdravy, pivo, pokec, pivo, ujištění se, že foťák je správně nastaven (ve tmě toho moc už nevidím). Podupávám si nohou, dávám další pivo. A už je to tady, už to přichází, konečně zase metal!

Gehenna

Na pódium nabíhají finští I SAW RED, kteří mě během několika okamžiků ujišťují v tom, že opravdu hrají pro mě natolik nezajímavě, že mě sluch při nastudování jejich tvorby na internetu neklamal. Nuda, průměrný melo-thrash/melo-death/občas ve zpěvu core něco. Nekonečně dlouhé, tupé songy. Tuctová kapela, kterých se poflakují po klubech stovky. Ne, tak tímhle svoje uši tedy trápit nebudu, říkám si a prchám po několika fotkách z dosahu téhle „zhůvěřilosti“. Nezlobte se na mě, ale tohle jednoduše nedávám. Fanouškům se omlouvám, ale víc ze mě nedostanete. Byl bych totiž až moc kritický a ztrácel bych soudnost. Za Asphyxe tedy bída s nouzí a raději další pivo. Howgh, domluvil jsem.

I Saw Red

Oproštěn od modlitby zmíněné v úvodu si (nevím ani proč) začínám pod vousy notovat slavný song z filmu Kladivo na čarodějnice: „Jak černý mrak už táhne smrťák zabiják - Už táhne smrťák zabiják - Už zabiják táhne na hrbatém koni - A na tom koni kosti jenom zvoní - A vlá a vlá mu hříva plesnivá - A kosti a kosti a těma on nás hostí - Jak černý mrak už táhne smrťák zabiják - Už táhne smrťák zabiják - A krev a krev, není čas na rakev - A krví a krví on pustá pole mrví - Nám je už hej, už s námi táhne zubatej - Už s námi táhne zubatej - Už zubatec táhne na svém černém koni - A na tom koni jenom kosti zvoní - A láká a láká každého vojáka - Ta dávivá kosa smrti zabijáka - A černý host už ohryzává bílou kost - Už ohryzává bílou kost - A černý host už ohryzává kost - A kosti a kosti a těma on nás hostí - Nám je už hej, už s námi táhne zubatej - Už s námi táhne zubatej.“

Demonical

A už přichází, zubatý smrťák zabiják je tady. Černý mrak DEMONICAL. Klasický švédský buldozer. Rolba, s pořádně ostrou radlicí. Najednou jsem cítil obrovský nápor, jako bych byl stržen lavinou z kostí, lebek a hnisu. Bylo to temné, studené, nenávistné, zlé. Přesně takhle si představuji dobrý severský death metal. Martin Schulman a jeho věrní se s tím nepárali. Pohrobci znovuobnovených CENTINEX podle mě dnes znějí lépe, než jejich „domovská kapela“. Mám rád hlas Sverkera Windgrena. Chorobný a zároveň (na smrtící kov) srozumitelný. Koncert mi připomínal explozi, bourání starého hřbitova. Kapelu jsem viděl snad po sté a pokaždé jsem odcházel nadšen. DEMONICAL to se mnou jednoduše umí. Ve Vopici byli jako ti největší „smrťáci“. Přinesli nám jenom krev, strach, zimu a hromady ohlodaných kostí. Přiznávám, byl jsem ve svém živlu, oproštěný od okolního pozemského světa a pohlcený hudbou. Chodil jsem spolu s kapelou po rozžhaveném železe, obětoval jsem stejným padlým bohům, vzýval jsem temné síly. Už táhl zas, smrťák zabiják, na hrbatém koni přijel mezi nás, řinčela dávivá kosa. A kosti, kosti, těmi nás DEMONICAL opět pohostili. Netřeba dalších slov. Old school swedish cult! Death metal eternal!

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

GEHENNA není mým chlebem vezdejším. Tedy jinak, některá alba vcelku mohu (to když se dotýkali death metalu), jiná mi nevadí (to když hráli klasický black) a některá mě vyloženě iritují. Nemám poslední dobou rád kapely, u kterých převažují nad hudbou pózy ukryté pod nánosy make-upu. Pořád se pak musím soustředit na to, jak ta která smečka vypadá a nevnímám tolik muziku samotnou. Přišlo mi to jako takové podivné utahané divadlo (které umí „zahrát“ málokdo dostatečně uvěřitelně). GEHENNA byla ten večer taková „solidní“. Pro fanoušky to muselo být asi to „pravé peklo na zemi“, ale já se bez vytáček chvílemi dost nudil. Zasvěcení budou určitě mluvit o zlu, temnotě, chladu, špíně. Nic takového jsem necítil a ani vlastně neslyšel. Občas jsem sice se zaujetím podlehl nějakému zajímavému motivu, ale jako celek mě Norové příliš nepřesvědčili. A vůbec, na mě nějaký bububu metal už dlouho neplatí. Tak asi proto.

Gehenna

Návštěvnost byla asi hlavně díky GEHENNĚ velmi dobrá, okolo stovky nadšenců se snad sešlo (berte s nadhledem, nemám moc odhad). Opět oceňuji dodržování hracích časů, podobné akce jsou pro nás „dojížďáky“ velmi příjemné. Pochválit musím i pana zvukaře, který sice občas otočil volume až příliš doprava, ale jinak bylo vše v pořádku (tohle je ale hodně subjektivní věc, jako snad jediný dneska nenosím špunty do uší).

Mr. Asphyx, Duzl and Demonical

A odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

Odpustil jsem sám sobě, několikrát se imaginárně před cestou domů pokřižoval v obráceném gardu, rozloučil se, cestou probral se svým „osobním řidičem a metalovým důvěrníkem“ celý tenhle večer (dziękuję bardzo Michale za odvoz a společnost!), v duchu poděkoval opět NEONARCISOVI za pěkný čtvrteční zážitek a najednou nám pod nohama svištěla kola směr Plzeň. Já myslím, že se vyplatilo vyrazit i na tu jednu (a půl) kapely. Pro mě byli DEMONICAL jako vždy skvělí a byl jsem moc rád, že jsem je zase po nějaké době viděl. Tedy suma sumárum, povedená akce. Amen!

FOTOGALLERY

author of photos – Asphyx

- for original size click on photos

- pro zvětšení klikněte na fotky

I SAW RED

DEMONICAL

GEHENNA

FANS

plakát

"Perversity" Mr. Asphyx is ready for swedish death metal

Deadly Storm team

MR. ASPHYX AND SEXY GIRLS

BLOODSCRIBE – Prologue to the Apocalypse

CD 2015, Gore House Productions

Občas se stane, že některá kapela projde mým pomyslným sítem kvality. Bývám z toho pak roztrpčený, nevím kolikrát co napsat a jediným důvodem, proč se k tomu odhodlám, bývají nakonec spíš negativní emoce. BLOODSCRIBE jsou přesnou ukázkou toho, jak by brutální death metal neměl vypadat. Pánové z Kalifornie sice přehrávají veškerá dostupná klišé, tváří se krutě a přísně, ale jejich prvotina vyznívá neskutečně ploše. Když si jejich desku položím vedle dalších, řekněme třiceti podobných, jediné, co je mě schopné alespoň trošku zaujmout, je obal. Nechápejte mě špatně, splněno je vlastně vše, co si styl žádá, ale ten přístup je doslova nudný. Nevýrazný zvuk, neustále se opakující motivy, vyloženě slabý zpěvák. Možná někam na lokální koncert dobré, ale jinak děs a hrůza. Přimhuřuji oči a uši co to jde a po čase zjišťuji, že to zkrátka nejde.

Setkává se tady brutální death, s troškou grindu a dočkáme se i slamu. Snaha by asi byla, jen jsem ji nikde moc nezaznamenal. Chybí mi nadšení, energie, která vás přišpendlí na zeď. Místo toho jako by se muzikanti jen tak nezávazně lechtali ve zkušebně. Chybí pan producent, chybí jakýkoliv výraz. Největším problémem téhle kapely je, že neumí napsat dobrý song, alespoň trošku zapamatovatelný motiv. BLOODSCRIBE se motají v kruhu, jen omílají dokola to samé a připomínají mi partičku postarších strejdů odněkud z vesnice, kteří se rozhodli, „že jako budou taky hrát ten drsnej smrtící kov“. Takovýchto smeček jsou tisíce a končí většinou jako místní hvězdy pro pár kámošů ze svého okolí. Za hranicemi okresu po nich neštěkne ani pes. Já spíš nechápu, že se v jejich okolí nenašel nikdo, kdo by jim to prozradil a dokonce se jim povedlo tuhle zhovadilost vypálit na hudební nosič. Jen mě to utvrzuje v tom, že dneska si desku může vydat vlastně kdokoliv.

Při poslechu často vzpomínám na knihu Utrpení mladého Werthera. Jen s tím rozdílem, že netrpím nedostatkem a opětováním lásky, ale absolutní absencí dobrých riffů, alespoň nějakého smrtícího příběhu. Jen tupě sedím, koukám do místnosti a modlím se, aby tahle deska už konečně skončila. Proč to všechno tedy vlastně píšu? A víte, že ani nevím? Možná je to nějaká forma masochismu, možná jenom poctivost, protože kapela velmi slušně požádala o recenzi. Mohl jsem se na to vybodnout, mohl dělat mrtvého brouka. Myslím, že nikdo by se nezlobil, nejsem profesionální, ani „stírací“ kritik, ale ruku na srdce, opravdu si BLOODSCRIBE myslí, že to má nějakou cenu? Mě ani tak nevadí jakákoliv absence talentu, ale vyloženě odfláknutý přístup. Kdyby si alespoň Kalifornští dali pozor na zvuk, ošetřili si produkci, tak by se to třeba dalo poslouchat a tolik by to nebolelo. Takhle je špatně vlastně úplně vše a je hrozně těžké vůbec něco o desce vypotit.

Tak jsem konečně u konce se svým popisem tohoto alba. Kapela by mi měla koupit několik lahví pořádně ostrého piva, abych si po tom jejich balastu alespoň trošku vyčistil hlavu. Při poslechu jsem si stačil vyřídit korespondenci, srovnal jsem si věci na stole (což dělám jednou za uherský rok), vyřídil několik telefonátů a i když jsem zesiloval na věži neustále hlasitost, pořád se mi nějak do „Prologue to the Apocalypse“ nepodařilo proniknout. Možná si za to mohu sám a jen jsem celé tohle umění nepochopil, ale vzhledem k rokům, co tuhle hudbu poslouchám, shovívavosti a útěku všech ostatních od hi-fi věže, bych se držel spíš toho, že BLOODSCRIBE zkrátka neumí hrát. Je to možná kruté, to takhle narovinu napsat, ale budiž to pro kapelu doporučením, aby se příště víc snažila. Jen nevím, jestli budu mít chuť se znovu zúčastnit. Tentokrát to opravdu hodně bolelo. A to jsem zvyklý na kdejaké zvěrstvo. Nekonečně nudná a nevýrazná deska!

Asphyx says:

When listening to this album I often remember the book "The Sorrows of Young Werther". With the only one difference that I do not suffer from a lack of or returning the love but I suffer from the absolute absence of good riffs and at least some kind of deadly story. I just sit blankly, looking around the room and I pray, that this album should end quickly. BLOODSCRIBE is an exact example of how brutal death metal should not be. To sum it up its an Infinitely boring and featureless album!

Seznam skladeb:

1. Prologue To The Apocalypse
2. Pantheon Of Lies
3. Enslaved By Deceptions
4. Burning Bridges
5. Demons
6. Annihilation
7. Kingdoms Fall
8. Shadows
9. Castrating Humanity
10. In Ruins

Sestava/band:

Jasan – Vocals

Joe – Guitar

Mike - Guitar

Jesse - Drums

Dennis - Bass

https://bloodscribe.bandcamp.com/

http://www.bloodscribe.bigcartel.com/

https://www.facebook.com/bloodscribe

http://www.gorehouseproductions.com/