DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 5. července 2017

Recenze/review - ABUSE - Nothing Is Safe (2017)


ABUSE - Nothing Is Safe 
CD 2017, Comatose Music

 Řekla mi, že bude jednou ráda, když si s ní užiju i po její smrti. Odmítal jsem, chtělo se mi zvracet, ale když ona byla tak krásná, když přede mnou ležela s proříznutými tepnami. 

 Úchylnosti celého světa jakoby se na nové desce kanadských ABUSE spojili v jeden tepající celek. Nechutné propojení brutal death metalu, grindu, zkažené krve a smrti musí dělat dobře snad každému, kdo má rád jednodušší, ale o to víc natlakovaný brutální kov. Jedná se přesně o ten druh morbidních melodií, které nelze nemilovat. Budete se ošklíbat hnusem, když si budete pročítat texty, znechuceně odvrátíte tvář před některými melodiemi. Jenže přátelé, i popis zvráceností může uvolňovat zlé emoce. ABUSE jsou toho jasným důkazem.



Na "Nothing Is Safe" se sází na primitivní riffy, na násilí ve skladbách, na popis těch nejhnusnějších věcí, které se kolem nás dějí. Včera zase někdo zmlátil prostitutku u vás vedle v ulici. O vraždách v jedné čtvrti ani nemluvím a domácí násilí je jen třešničkou na celém tomhle pošahaném světě. ABUSE se vás pokusí znásilnit svoji hudbou, proniknout do vaší hlavy, rozmlátit tam všechno dobré, co tam ještě zůstalo. Je jen na vás, zda na jejich hru přistoupíte. Já mám na tuhle desku někdy velkou náladu (pátek odpoledne po práci), ale poměrně často se přistihnu, že mi přijde až příliš monotónní, stereotypní a stále se dokola opakující. Užívám si ji, ale musím mít opravdu chuť na krev. Ošklivý brutální death metal, který připomíná atmosféru místa, kde se stal násilný čin. Dobré album.


sumarizace:

ABUSE nahráli přesně ten kousek zahnívajícího masa, který by neměl chybět ve sbírce každého pravověrného death/grindera. Zakládám album na čestné místo ve své sbírce a užívám si ten hnilobný puch. Hutné kytarové výjezdy, zabijácké bicí a všude kolem vznášející odér márnice. Řekněte mi na rovinu, co si víc může fanoušek kapely přát? Otevřete hroby, exhumujte mrtvé a slyšte slova pekelná! Při poslechu si přijdu jako by se mě někdo snažil stáhnout z kůže zaživa. Na albu by mělo být napsáno upozornění, že může způsobovat šílenství. Vítejte na té nejkrutější pitvě. Death grindová legenda se vrátila v plné síle a všem ukázala, jak se má správně dělat masakr. Skvělé, velmi naléhavé a natlakované album! 


Asphyx says:

ABUSE recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a band need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind legend is back and full of strength and it showed us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album.

Tracklist:
01. "Fuck Me or I'll Kill Us Both"
02. Gibbeted
03. She Never Knew What Hit Her
04. Pwned
05. "I'm So Horny...
06. ...Nothing Is Safe"
07. Unsafeword
08. Swine
09. Snake
10. Bitchkabob

band:
Offal Consumer Singing & Wet Dreaming and Big Pimp Guitars & Riffables and The Worst Person Ever Bassing and
Lord Marco Drumming plus all of us just plain being malevolent, cheeky fucks, constantly. Hey Babe. Why you frowning so much?

úterý 4. července 2017

Recenze/review - MASTODON - Emperor of Sand (2017)


MASTODON - Emperor of Sand 
CD 2017, Reprise Records

 for english scroll down please

 Potkal jsem jednoho známého, ze starých dobrých časů a on se mě zeptal, jakou současnou rockovou kapelu bych mu doporučil. Co můžete říct člověku v roztrhané ošoupané džínové bundě, s knírkem pod nosem, který už v životě slyšel všechno? On je pro mě zosobněním rocku, metalu a tvrdé muziky vůbec. Chvíli jsem dělal, že přemýšlím a pak bez jakýchkoliv pochybností vyřkl název nového alba MASTODON. 

 Připadá mi totiž, že v něm je obsažena celá historie rockových postupů, jiskřivé energie a tmy. Jakoby z desky doslovy prýštila pradávná síla. Perfektně vystavěné skladby, vynikající vokály. A to si představte, že někdy v letech 2003 - 2005 jsem byl na tuhle smečku poměrně alergický. Jenže dozrála (nebo já), postupně, polehoučku. MASTODON si nehrají na žádné styly, čerpají z rocku sedmdesátých let, klidně vloží thrashové prvky a pak se zasní, že máte chuť plakat.


Hrozně se mi líbí, že je kapela někde na pomezí mezi "velkými hvězdami" a skupinou, kterou si pořád dovedete představit v malém klubu. Abych si nějakou desku oblíbil, musím jí věřit a "Emperor of Sand" uctívám bezezbytku. Je na ní vlastně vše. Spousta emocí, zajímavých příběhů, těžkotonážní gradace i přemýšlivosti. Pálí, sype, sní. Člověk má chuť zpívat, točit se v kruhu a zapálit si obrovského jointa trávy. Ale hlavně, přátelé, ty melodie, těm podléhám nejčastěji. Jako bych byl napojený na vesmír a nasával černou energii. Podobná hudba se nemá popisovat, stejně je neuchopitelná, má se poslouchat. Já tak také učiním a nebudu vás dál zdržovat. Pokud si chcete zažít současný, moderně zastaralý rock, tak neváhejte. Možná vám bude chvilku trvat se do něj dostat, ale když vydržíte, pochopíte kousek věčnosti. A to není zase tolik málo. Rockové album, které je schopno zbourat svět! Skvěle!


Asphyx says:

I met a friend from the old days and he asked me what current rock band I would suggest to him to listen to. What can you say to someone who has a ripped denim jacket, moustache and who already has heard everything? For me he is the personification of rock, metal and hard music. For a while I pretended that I am thinking about it and then without any doubts I yelled the name of the new album by MASTODON.

I just feel that this album contains the whole history of cork practices, sparkling energy and darkness. It seems like from this album goes so much ancient energy. Perfectly build-in songs, excellent vocals. And now imagine that around 2003-2005 I basically hated this band. But the band (or me) matured, slowly, gradually. MASTODON do not play games with styles, they draw from rock of the 70s and they can put thrash components and in the end they dream up that it makes you cry.


I really like that the band is somewhere between “big stars” and a band which will always play in small clubs. To really like a band I have to believe it and I worship “Emperor of Sand” as a whole album. It has basically everything. So many emotions, interesting stories, heavy load gradation and even thinking. It burns, spills and dreams. You want to sing, turn in circles and burn up a big joint. And most importantly my friends, those melodies, I succumb to them every time. It is like I am connected to the Universe and I draw the dark energy. Similar music should not be described, it is indescribable and we should just listen to it. I will do so because I do not want to delay you anymore. If you want to experience some current, modern but old rock, do not hesitate. Maybe it will take a while for you to get into it but if you hold on you will understand a piece of eternity. And that is not just a little bit. Rock album which is capable of destroying the whole world! Great!

Tracklist:
01. Sultan's Curse
02. Show Yourself
03. Precious Stones
04. Steambreather
05. Roots Remain
06. Word to the Wise
07. Ancient Kingdom
08. Clandestiny
09. Andromeda
10. Scorpion Breath
11. Jaguar God

band:
Brann Dailor - Drums and Vocals
Brent Hinds - Guitar and Vocals
Bill Kelliher - Guitar
Troy Sanders - Bass and Vocals

Recenze/review - PERSECUTORY - Towards The Ultimate Extinction (2017)


PERSECUTORY - Towards The Ultimate Extinction
CD 2017, Godz Ov War Productions

 Obracím vidlemi shnilá těla hříšníků. Přikládám pod kotlem, směji se do ohně. Nejraději mám, když k nám přivezou nějakou pokleslou ženu. Krásně křičí, pálena rozžhaveným železem! Vytvořil jsem si své vlastní peklo, kde jsem jen já svým vlastním pánem.

 Brát do rukou boží slova se nevyplácí, ale ani svatí nejsou neomylní. Nebo si to alespoň turečtí black deatheři PERSECUTORY myslí. Jsou ortodoxní, zákeřní a ta chuť plivat síru všude kolem sebe, je až obdivuhodná. Vše se zdá být syrové, ošklivé, přesně jak má tento hudební styl být.



"Towards The Ultimate Extinction" se pohybují někde na tenké hranici mezi černotou a smrtí. Jsou odhodlaní ve svých názorech, hudebně velmi uvěřitelní a obestřeni závojem z té nejkrvavější látky. Opakující se motivy pomalu navozují zimomřivý pocit beznaděje. Svá malá pekla si většinou vytváříme jen sami ve svých hlavách, ale tentokrát mi připadá, že při poslechu doslova vyvřely ze záhrobí všechny zlé činy, aby mě spálily na popel. Na počátku byl chaos, pak hned thrash, death a black metal. A tohle vše najdeme i na nové desce PERSECUTORY. Tohle je album pro všechny, kterým už dávno tepe srdce mimo tento svět. Velmi dobře!


sumarizace:

"Towards The Ultimate Extinction" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná výše zmíněné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Turci hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Towards The Ultimate Extinction"  is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Turkish maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Line-Up
Tyrannic Profanator - Vox
Vulgargoat - Guitars & Back Vox
Infectious Torment - Guitars & Bass
A.D.B - Drums

Recenze/review - KARONTE / BLOODY BROTHERHOOD - Alliance for Death Domination (2017)


KARONTE / BLOODY BROTHERHOOD - Alliance for Death Domination
split 2017, Dead Sheep Productions / Base Record Production / Hecatombe Records

 Sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali na starý dobrý death metal. Bývaly to tenkrát krásné časy. Na hřbitovech se pohřbívalo ještě do země a hudba byla prašivá, až víka od rakví praskala. Dostala se mi do rukou ochutnávka v podobě splitka KARONTE/BLOODY BROTHERHOOD. Pojďme se spolu vydat na výlet do doby, kdy jste mohli potkat smrt za každým rohem.

 KARONTE - španělská legenda, která datuje svůj vznik do roku 1994. Smrt je předkládána ve stejné podobě, jako to dělávali HYPOCRISY, CARCASS, ASPHYX, MASSACRE, PESTILENCE, GOREFEST, OBITUARY, BOLT THROWER. Trojice ostrých, krutých a zároveň chladivě mrazivých skladeb nenechá na pochybách žádného obdivovatele morbidního šílenství a čerstvých hrobů. Ano, takhle to má vypadat! Doporučuj!


Asphyx says:

 Open all grave and call undeads! Mess up all crosses and listen to honest death metal! KARONTE are publishing split full of old school melodies this year. It´s cruel, evil, ugly, cutting, sadly doom, urgent, covered with cobwebs and has big energy. All fans of real old school death metal would have it in their collection. On „Alliance for Death Domination“ we meet cruelty, coldness and suffering. World is suddenly black! Death metal album, old as the bone of your ancestors. Real greeting from next world!



BLOODY BROTHERHOOD - druhá s kapel, velebící čerstvě otevřené hroby. Tentokrát spíše stylem amerických kapel jako OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE. MORBID ANGEL. Jsou lehce temnější, "atmosféričtější" oproti svým kolegům ve zbrani. Už zase mi lezou po tvářích červi, hltají moji tkáň. Ponořme spolu ruce po lokte do shnilé krve, obraťme všechny kříže směrem dolů a velebme všechny nemrtvé. Ani s touto kapelou neuděláte chybu. Rozumí smrti velmi dobře. Peklo!



Asphyx says:

Songs from BLOODY BROTHERHOOD are a musical massacre, cleansing of human mind, evil nightmare which will make you wake up during the nights. At first the split fells monotonous but you should stay with it and listen to it over and over and there is the essence of the cruellest music death. Split is a morbid piece of exhume human insides which are thrown right into your face. This music is for fans of the real death metal, for the orthodox fans of shadows and also for all the undead. I feel like I am on an evil session where are served bodies of the most beautiful zombies for taste test! This split is a cruel deadly ritual which won´t let any soul alive! Excellent!



tracklist:
1. Karonte – El ocaso – (02:40)
2. Karonte – No hay vida sin dolor – (04:39)
3. Karonte – Dominación – (04:02)
4. Bloody Brotherhood – In Tyrant’s Land – (05:43)
5. Bloody Brotherhood – Thousand Years of Lies – (04:45)

Recenze/review - SIERPES - Visiones Caóticas (2017)


SIERPES - Visiones Caóticas
CD 2017, Morbid Skull Records (El Salvador)

 Je zase jednou potřeba nakrmit démony zkaženou krví. Postavte tedy na oltáře kalichy hořkosti, rozsviťte svíce, ať plápolají do rytmu pravého reálného speed black metalu. Uřízněte hlavu kozlovi, nasaďte ji krásné mladé panně a nabruste nože pro večerní rituál. Peklo zase otevře dokořán svoji náruč. Čeká i na tebe.

 Vypadá to, že má slabost pro záhrobní rituály se šíří jako mor do celého světa. Ozývají se mi kapely, které velebí v metalu stejné hodnoty jako já. Se starým dobrým black speed metalem jsem ve vzájemné přízni již dlouhé roky. Líbí se mi syrovost, odhodlání, temnota. Nová deska kolumbijsko-ekvádorských SIERPES splňuje mé požadavky bezezbytku. 



SIERPES jsou na svém debutu shnilí, jako starodávná rakev. Uctívají jednoduchou, primitivní hudbu, ze které ale doslova na všechny strany sálá upřímnost, prašivina a ortodoxní přístup k muzice jako takové. Jedná se o přesně ten druh desky, u které si nejdřív budete říkat, cože to jako má být, ale po několika společných večerech paříte u přehrávače a notujete si s kapelou. A to i přesto, že zpívají v rodné řeči, které nerozumím ani slovo. Zvuk jak vystřižený z konce osmdesátých let, překapaná energie a černo černá tma. Můžete mít tisíce výhrad k nepůvodnosti, ale ta síla vás nakonec stejně smete. Nebo mě se to alespoň stalo. Hey bastards, tohle je metal! Já SIERPES jejich debut neskutečně věřím. Ritual!


sumarizace:

SIERPES na debutu působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. SIERPES se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Black/speed metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

SIERPES are on debut like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. SIERPES move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Black/speed metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Track - List:
1.- Intro / Tempus Mortis
2.- Black Holocaust
3.- Sierpes
4.- Visión Caótica
5.- Peste
6.- Eterno esplendor de la muerte
7.- Ciclo Cósmico
8.- The Age (Typhon cover)
9.- Doctrina Pagana
10.- Outro

Lineup:
Vocals & Drum: Melissa
Guitars & Bass: Muerto

pondělí 3. července 2017

Recenze/review - GOATWHORE - Vengeful Ascension (2017)


GOATWHORE - Vengeful Ascension 
CD 2017, Metal Blade Records

 for english version scroll down

 Pokud byste dnes hledali mezi extrémními kapelami smečku, která má nejlépe našlápnuto se stát slavnější a slavnější, určitě byste museli zmínit americké GOATWHORE. Přiznám se, že jsem vynášení těchto šílenců do samotných pekel příliš nechápal. Vždyť hrají pořád dokola to samé, nepřinášejí nic nového a ještě jejich desky zní tak nějak podivně. Jenže pak jsem viděl skupinu naživo a spadla mi čelist. Tam, kde jsem se u nahrávek nudil, jsem měl co dělat, abych si pod pódiem neukroutil hlavu.



GOATWHORE pokračují na novince tam, kde minule přestali. Ve výbušném koktejlu blacku, thrashe a death metalu, notně podpořenými dobrým zvukem i silou. "Vengeful Ascension" je pro mě albem, které dozrává postupně, pomalu. Spousta nápadů mi zůstala zpočátku ukryta pod vrstvou černého prachu. Novinka hnije pěkně odspoda a ne že ne! Jen chce čas, volume pořádně doprava a náladu na pořádný mosh-pit. Američané hrají postaru a přesto moderně, jsou temní a přesto energičtí. Jedná se o přesně ten druh masakru, který budete buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím neexistuje. Osobně jsem spokojen tak na sedmdesát procent, v některých momentech by to chtělo přeci jen ještě trošku zabrat. Mladí fanoušci budou určitě nadšeni a my staří bastardi pokýváme spokojeně hlavou. Dobrá deska!

,

Asphyx says:

Nowadays, if you are looking for a band among all the extreme bands which is the best suited to become more and more famous, GOATWHORE from USA would definitely be one of the options. I have to admit that at first I did not get those guys and the great reviews. I thought to myself that they played still the same, they did not do anything new and their albums sounded quite strange to me. However, then I saw them live and my jaw dropped. On the places where I was bored on the album, I almost cracked my neck under the stage when they play it live. 


GOATWHORE continue on their new album with what they did on the previous one. In the explosive cocktail black, thrash and death metal it is all well supported by good sound and strength. “Vengeful Ascension” for me is an album which slowly matures. There was a lot of ideas which were hidden from me in the beginning behind a layer of black dust. The new album moulds from the bottom! It just need some time, the highest volume and mood for a great mosh-pit. Those American play by the old way but at the same time they play modern music, they are dark and still energetic. This is the massacre which you will either love or hate. There is nothing between. Personally, I am satisfied at 70%. For me there needs to be more done on some passages. Young fans would be excited about it and us, the old bastards will still move our heads in satisfaction. Good record!


Tracklist:
1. Forsaken
2. Under The Flesh, Into The Soul
3. Vengeful Ascension
4. Chaos Arcane
5. Where The Sun Is Silent
6. Drowned In Grim Rebirth
7. Abandon Indoctrination
8. Mankind Will Have No Mercy
9. Decayed Omen Reborn
10. Those Who Denied God's Will

band:
Ben Falgoust - Vocals //
Sammy Duet - Guitars and Vocals //
Zack Simmons - Drums //
James Harvey - Studio Bass //
Robert "TA" Coleman - Live Bass

https://www.facebook.com/thegoat666/
https://goatwhore.bandcamp.com/
http://www.goatwhore.net/
http://www.metalblade.com/us/

Rozhovor - TANKARD - Nejsme tak divocí jako na začátku, ale občas pořád ještě dokážeme udělat pořádnou párty.


Rozhovor s thrash metalovou legendární kapelou TANKARD.

Odpovídal Gerre.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave TANKARD! V červnu jste vydali čerstvou novinku „One Foot in the Grave“. Zrovna ji poslouchám a musím říct, že zrajete jako dobré víno. Album působí hodně svěžím dojmem. Tam, kde někteří vaši kolegové už jen zmateně tápou, vy všechno svým thrash metalem rozsekáte. Jak vidíš s odstupem novou desku ty? A proč vlastně „jednou nohou v hrobě“? To už se cítíte tak staří?:))

Díky moc za tvá vřelá slova! S výsledkem jsme stále velmi spokojeni a doufáme, že se fanouškům nové album bude také líbit. S názvem to není tak vážné, je to jen takový „Tankardovský“ vtip, protože už jsme velmi staří chlápci ...smích... po 35 letech jsme si museli udělat přestávku a teď se zas těšíme na dalších 35 let!


Můj první koncert TANKARD proběhl 18. června v roce 1993 v německém Chemnitzu. Vyrazili jsme tenkrát s kamarády a byl to pro nás neskutečný zážitek. Dostal jsem nějaké peníze od babičky za maturitu a i když jsme skoro všechno propili, pořád mi zbylo dost na nášivku, kterou jsem pak dlouhé roky nosil na své džínové bundě. Už tehdy mě fascinovalo, jak na mě působilo vaše vystoupení hrozně pozitivním dojmem. Naposledy jsem vás viděl v roce 2015 na plzeňském Metalfestu a odcházel jsem se stejnými pocity. Jak to prosím tě děláte? To nejste nikdy unaveni? Jestli máš nějaký recept na to, jak si zachovat dobrou náladu, tak sem s ním, prosím!:)

Pořád nás baví hrát tenhle styl hudby, pořád jsme zapálení do thrashe. Hraní naživo je něco úžasného, rozdáváš energii a dostáváš ji zpět. A receptem je: „Žij zdravě, nepij alkohol a říkej „ne“ rychlému občerstvení“….smích


První, co každému vyskočí v hlavě, když se řekne TANKARD, tak je spojení thrash metalu a piva. Jenže vy ve svých textech kritizujete i spoustu dnešních problémů. Nevyhýbáte se politice, sociálním tématům a musím říct, že vaše texty mají hlavu a patu. Jak vlastně vznikají a o čem jsou na novém albu? Kupříkladu „Syrian Nightmare“ je vyloženě aktuální záležitost.

Vždy se snažíme o směsici vážných a zábavných témat. Dnes žijeme ve velmi zvláštní době a proto se soustředíme na vážnější témata. Když jsme s Tankardem začínali, hodně jsme usilovali o tenhle obraz, později jsme se ho chtěli zbavit, ale selhali jsme. Dnes si děláme srandu sami ze sebe, nebereme se příliš vážně, ale zároveň nejsme slepí a to je důvod pro skladbu jako „Syrian Nightmare“. Na jednu stranu je nám líto, co se tam děje, ale na druhou stranu nás to štve, protože do tohoto konfliktu je zahrnuto mnoho zemí, ale nikdo se opravdu nezajímá o obyčejné lidi, ti musí trpět a umírat!

Vaším dlouholetým poznávacím znamením jsou obaly od Patricka Strogulského. Letos se jedná obzvlášť o povedený kousek. Takhle se přesně cítím, když každý den ráno vstávám do práce:). Jak jste se vůbec dali s Patrickem dohromady? 

Byl studentem mocného Sebastiana Krügera, který vytvořil mnoho starých legendárních obalů Tankard. Pan Strogulski pro nás pracoval poprvé v roce 2012 a vytvořil titul "A girl called cerveza". Nový obal se mi opravdu líbí, je jedním z mých TOP pěti.


„One Foot in the Grave“ má opravdu hodně dobrý zvuk. Ostrý, řezavý a zároveň krásně čitelný. Jakým způsobem vlastně TANKARD nahrávají nová alba? Máte už nějakou zaběhnutou rutinu nebo je to pokaždé jiné? Jak bys srovnal práci ve studiu ve vašich počátcích a v současnosti? Technologie jsou dnes úplně někde jinde.

Náš kytarista Andi napsal sedm skladeb a tři napsal Frank. Dostal jsem nějaké kytarové party a snažil se tam nasázet vokály, pak se vždycky potkáme u Andiho, protože on má takové malé nahrávací studio. Diskutujeme, které vokály můžeme zpívat společně a které ne. Samozřejmě už je to jednodušší, než před 30ti lety, kdy jsi musel všechno dělat ve zkušebně a to zabralo mnohem více času.

Letos slavíte 35 let, což je obdivuhodné číslo. Jak se vám vůbec povedlo udržet kapelu tak dlouho pohromadě? Vždyť spousta rodin nevydrží takhle dlouho. Neměli jste někdy ponorkovou nemoc? 

Když jedeme na turné, opravdu si připadáme jak stará rodina. Samozřejmě, že občas nastanou nějaké problémy, ale to je normální, když jsme spolu tak dlouho. Ale nikdy jsme se nechtěli navzájem pozabíjet…. Smích…..a navíc po pár pivech jsme zas nejlepší kámoši!

Určitě budete tohle krásné výročí oslavovat a dovedu si i představit jak, ale co fanoušci? Máte pro ně připravený také nějaký dárek? Myslím tím teď třeba trička, kompilace, různé vinylové limitované edice apod.

Bude speciální edice nového alba, barevný vinyl a limitovaná edice vinylu modré barvy. Ale nejdůležitější je oslavit to společně s fanoušky na našich koncertech. Opravdu milujeme své fanoušky a bez nich by žádný Tankard nebyl, takže jsme opravdu vděční, za to, že jsme už 35 letech součástí metalové scény!


Gerre, když se ohlédneš dozadu, které období TANKARD považuješ za nejlepší? Prožil jsi toho již spoustu, jsi ikona thrash metalu. Jak vidíš thrash metal v čase? Vy jste byli u jeho počátků, stali jste se inspirací pro spousty dalších smeček. Myslíš, že se tenhle styl dá ještě někam posunout? 

Thrash byl velmi úspěšný na začátku osmdesátých let. Od poloviny devatesátek už nikoho nezajímal, až do roku 2000, kdy došlo k jeho oživení. Jsme opravdu rádi, že jsme to nikdy nevzdali, ani v těch horších časech a myslím, že thrash opravdu přežije. Vždycky tady budou různé vlny metalu a thrash bude jednou více a jednou zase méně populární, ale přežije a my doufáme že toho budeme součástí tak dlouho, jak jen to bude možné.

Jste kapelou, která poměrně hodně koncertuje. Nejste už zrovna „nejmladší“. Doby, kde jste se každý večer opili do němoty a další den jeli dál, jsou asi pryč. Nebo se pletu? Jak to vlastně funguje na turné v TANKARD? Parta chlapů, pořád pohromadě. Nelezte si třeba občas na nervy?

Samozřejmě, že už nejsme tak divocí jako na začátku, ale občas pořád ještě dokážeme udělat pořádnou párty. Nechceme se navzájem pozabíjet, to je jasné, ale pořád se vzájemně dobíráme, děláme vtipy a to je stále velká zábava!


Jsi už pamětník, který toho zažil jako muzikant spoustu. Svět a hudební průmysl nevyjímaje, se za tu dobu hodně změnil. Nastoupil internet a stahování hudby, CD se prodávají čím dál tím méně, generace fanoušků zestárla a má dnes už úplně jiné starosti než muziku. Thrash metal také není už dávno „moderní“. Jaký měly všechny tyto změny vliv na fungování TANKARD ? Musíte kupříkladu víc koncertovat, abyste vydělali peníze? 

Jelikož všichni máme svá stálá zaměstnání, nežijeme z hudby. Takže je jedno, zda prodáme spoustu nosičů. Všechno se změnilo, to je pravda, ale my jsme zkameněliny a dotáhneme to až do konce!

Pátral jsem ve starých rozhovorech, dokonce si vytáhl i tištěné časopisy a nikde jsem nenašel, kdo je vlastně autorem loga TANKARD? 

Pokud si to dobře pamatuji, byl to metalový nadšenec stojící za časopisem z počátku osmdesátých let, ale neptej se mě na jeho jméno… smích...


Máš vůbec v tom všem koncertování a nahrávání čas na poslech své oblíbené muziky? Sleduješ dění na scéně, objevuješ rád nová alba? Pokud ano, co za nahrávku tě zaujalo v poslední době?

Pořád jsem metalový fanoušek a kupuji si CDčka, Občas pracuji i jako DJ. Koupil jsem si teď nové Iced Earth, Hellbringer, Dezperados, Alestorm, Dream Evil, Infernal Majesty, ……pořád hledám nové věci...moje dlouhodobě oblíbené kapely jsou Exodus, Exciter, Anvil a mnoho dalších...

Děkuji moc za odpovědi, jste mojí srdcovou kapelou od vašich počátků a bylo mi ctí s vámi dělat rozhovor! Gratuluji ještě jednou k 35 výročí kapely a přeji vám jak v osobním, tak hudebním životě spoustu úspěchů, davy poctivých fanoušků a prodané hudby.

Díky za tvoji podporu, doufám, že se potkáme na koncertě a dáme si spolu pomerančový džus.


Interview - TANKARD - We are not as wild as in the beginning, but sometimes we still gonna have some great parties.


Interview with legendary German thrash metal band TANKARD.

Answered Gerre.

Translated by Duzl, thank you!



Ave TANKARD! In June you released your new album “One Foot in the Grave”. I am just listening to it and I have to say that you are maturing like good wine. The album feels very fresh. Where some of your colleagues are confused, you totally smash everything with your thrash metal. How do you feel now about your album? Why did you choose this title? Do you feel that old? 

 - Thanks a lot for your kind words, we are still really satisfied with the result and hope that the fans gonna like that album too. The album title is not really seriously, a typical Tankard joke although we are very old guys hahahaha……..after 35 years we had to do a break, so we are really looking forward for the next 35 years!


My first TANKARD concert was on 18th of June, 1993 in German city Chemnitz. I and my friends went there and it was an amazing experience. My grandma gave me some money for my final exam and although we spent almost all the money on drinks, I still had some money to buy your patch and then I wore it on my denim jacket, and I wore it proudly. Even then I was fascinated by your performance – it was very positive for me. The last time I saw you were in 2015 in Pilsen where you played on Metalfest. When the concert ended I felt the same as the first time. How do you do that? Are you ever tired? It looks like you are not! Do you have any tips for staying positive? If you do, please share it with us. :)

-We still have a lot of fun to play that kind of music, we are still into thrash. To play live is amazing, to give power and to get power back, the only secret: live healthy, don`t drink alcohol and say no to junk food………………hahahaha


The first thing which everyone thinks about when they hear TANKARD is the connection between thrash metal and beer. But in your lyrics you criticize many of today´s problems. You sing about politics, social topics and I have to say that your lyrics make sense. How did you write the lyrics on the new album? For example “Syrian Nightmare” is about very current issues now. 

- We always try to do a good mixture of serious and funny stuff. Nowadays we live in very strange times, so the focus is more ion the serious topics. When we started with Tankad we did a lot for that kind of image, later we wanted to get rid of it, we really failed. Today we gonna make a lot of jokes about our own image, we don`t take ourselves too seriously, we don`t go blind through life, that´s the reason for a song like “Syrian Nightmare”! On the one hand it makes us very sad what happened over there, on the other hand it makes us really angry, because so many countries are involved of that conflict, but nobody really takes care about the normal people, they have to suffer and die!

The long-standing iconic thing for you band are the covers by Patrick Strogulski. This year´s album is especially great. This is how I feel when I get up in the morning. How did you started to work with Patrick?

- He was a student of mighty Sebastian Krüger did a lot of old legendary Tankard Covers. Mr. Strogulski worked the first time for us in 2012, creating the “A girl called cerveza” Cover. I really love the new cover, one of my Tankard top Five!


“One Foot in the Grave” has a really good sound. It is sharp, it cuts and at the same time it is very readable. How does TANKARD compose new songs? Do you have your own routine while recording? Or is it different every time? How would you compare composing at the beginning of your band and now? The technology is completely different now. 

- Our guitar player Andi wrote 7 seven songs and Frank three songs. I get some guitar parts and try to find vocals for that, then we gonna meet at Andis place because he has a little studio and record. We discuss which vocal parts we can use for the chorus and which for other parts. Of course that is all much easier than 30 years ago, you had to work out everything in the practice room and it took much longer time!

This year you are celebrating 35th anniversary. How did you manage to keep the band together for so long? Now even families last that long. Have you ever had a submarine disease when you wanted to kill each other?

- It really feels like an old family when we go on tour, of course sometimes we have a little bit trouble, but that is normal when you hang around for such a long time. But we never wanted to kill each other hahahaha……..after a couple of beers we are the biggest friends again!

I will definitely celebrate the anniversary and I can even imagine how. But how about your fans? Do you have any gifts for them prepared? I would say something like T-Shirts, compilation or vinyl limited editions or something?

- There is a special box of the new album, a pic disc and a limited blue vinyl. But the most important thing is to celebrate together with the fans at our shows. We really love them, without them there would be no Tankard, so we are really thankful still to be a part of the metal scene after 35 years!


Gerre, when you look back, what period of time was the best for TANKARD? You have experienced a lot so far and you are a thrash metal icon. How do you see thrash metal over years? You played even when thrash metal started and you become an inspiration for many other bands. Do you think that this music style has changed?

- Thrash was very successful when it started in the eighties, in de middle until the end of the nineties nobody was really interested anymore, from the 2000 years there was a revival of and Thrash is still here! We are really glad never to give up in that hard times and I think Thrash will really survive. There will be always different waves of Metal, and thrash will be sometimes more or less popular but it will survive, we hope to join that as long as possible.

You play on concerts a lot. But let´s be honest, you are not “youngsters”. I assume that those times when you drank all night and played concerts are gone now. Or are they? Am I wrong? How do your tours go? How is TANKARD during tours? Bunch of guys, together all the time. Again, do you want to kill each other sometimes?

- Of course we are not as wild as in the beginning, but sometimes we still gonna have some great parties. We don`t wanna kill each other, that is for sure, but we make a lot of jokes about each other, it is still very funny! 


You are a veteran now who experienced a lot (musically). The world and music industry has changed. There is the internet, downloading music, CDs are sold out less and less, the generation of fans has matured and grown old and they maybe do not care about music anymore. Thrash metal is not “in” now. How all those changes did influence TANKARD? How did it affect you? For example, do you have to do more concerts to earn money?

- As we all have regular jobs we don`t have to live from the music, so it doesn’t matter if we gonna sell a lot of records. Everything changed that’s right, but we are fossils and keep on going until the very end!

I searched some old interview and I even found some of my printed magazines but I did not find any information about the author of your logo. So who is the author of TANKARD´s logo?

- As far as I can remember that was a metal head of a fanzine back in the early eighties, but don`t ask me about his name…….hahahaha


Do you even have time to listen to your favorite music? I know you have a lot to do like playing on concerts and recording new songs. Are you familiar with new bands? Do you like to discover some new albums and bands? If so, what are the best albums you have discovered recently?

- I am still a metal head and buy Cds, sometimes I work as a DJ, I just bought the new Iced Earth, Hellbringer, Dezperados, Alestorm, Dream Evil, Infernal Majesty, and and and………..I am still searching for new stuff…………my all-time favorite bands are Exodus, Exciter, Anvil, and a lot of more hahahaha……… 

Thank you so much for your answers. You are one of my favorite bands since your beginnings and I am honored to do this interview with you! Congrats on your 35th anniversary and I wish you luck in personal and music life, a lot of success and hundreds of true fans and sold music. 

- Thank you for your support hope to meet you on tour to have an orange juice together!

Recenze/review - TANKARD - One Foot in the Grave (2017)

neděle 2. července 2017

Recenze/review - TANKARD - One Foot in the Grave (2017)


TANKARD - One Foot in the Grave
CD 2017, Nuclear Blast

 for english scroll down please

 Mezi záclonami problikává ostré světlo. Hlava mi třeští, bolí celý člověk. Nechci vidět tenhle svět, nechci vstávat, nechce se mi žít. Všechno na mě padá a slibuji si pořád dokola, že už nikdy více. Už nikdy nebudu pít.

 Ano, nové album německé thrash metalové legendy mě přijde trošku jiné, než předchozí počiny. Poslouchám desku pořád dokola a říkám si, že TANKARD jsou tentokrát nějací "smutní". Nebo tak na mě alespoň novinka působí. Chvíli skladby vstřebávám a pomalu se mi dostávají do krve. Jako dobrý uleželý bourbon. Nalévám si znovu a čím dál tím víc oceňuji skvělý zvuk. Je až s podivem, že jsou pánové ve svých letech pořád tolik ostří a nepostrádají tu správnou rebelskou jiskru. "One Foot in the Grave" zraje jako dobré víno.



Na "One Foot in the Grave" ze sebe TANKARD dostali maximum. Líbí se mi vokály, jedovatě studené motivy i nálada celého alba. Jsem starý fanoušek a jde na mě nostalgická nálada. Nahrávka je nebývale pestrá a pořád mě nutí k dalšímu a dalšímu přehrávání. Cítím se jako po prohýřené noci, kdy na vás najednou začne útočit realita. Na TANKARD je spolehnutí, ti mě z opice vždy proberou. Nemám vlastně žádných kritických připomínek, snad jen mohla být deska trošku kratší, ale jinak jsem spokojený a zpívám si spolu s kapelou. Nalijte mi ještě panáka, ať spláchnu tenhle svět do kanálu. Pokud hledáte pravý a reálný thrash metal, kterému můžete věřit, tak neváhejte! TANKARD nejsou dokonalí, ani nepřinášejí vlastně nic nového, ale když ono je mi s nimi tolik moc dobře. A teď mě prosím omluvte, mám nějakou práci. Čekají mě kamarádi, holky a alkohol. A abych nezapomněl, barmanovi řeknu, aby nám pouštěl celý večer "One Foot in the Grave". Parádní thrash!



Asphyx says:

There is a bright light flashes between the curtains. My head is crushing, my whole body hurts. I do not want to see this world, I do not want to get up, I do not want to live. Everything falls on me and I promise to myself all the time that this cannot happen again. I will not drink ever again. 

Yes, the new album by German thrash metal legend seems different than the previous ones. I listen to this album over and over again and I think to myself that TANKARD are a little “sad” this time. Or at least the album has the “sad” feeling for me. I absorb the songs for a while and they slowly go into my veins. They are like a good bourbon. I am pouring it again and I appreciate the great sound. It is strange how sharp those guys are although they are a little bit older now but they still have the great rebel spark. “One Foot in the Grave” matures like a good wine.


On the album “One Foot in the Grave” TANKARD did their best. I like the vocals, poisonous cold motives and the whole mood of the album. I am an old fan and I am quite nostalgic. This record is unusually colourful and it makes me listen to it over and over. I feel like after a long drinking night when suddenly there is the reality attacking me. You can rely on TANKARD, they always get me out of a hangover. Actually, I do not have any critical notes about the album, except from one and that is that the album is a little shorter. But otherwise I am happy and I sing with the band. Give me another shot of a drink so I can wash this world to a canal. If you are looking for a real thrash metal which you can believe, do not hesitate! TANKARD are not perfect, nor are they not coming with something new. But they are so good. Excuse me now, I have a job to do. My friends, girls and alcohol are waiting for me. And I have to remember to tell the bartender to put on the “One Foot in the Grave” so we can listen to it for the whole night. Great thrash!

Tracklist:
1. Pay to Pray
2. Arena of the True Lies
3. Don't Bullshit Us!
4. One Foot in the Grave
5. Syrian Nightmare
6. Northern Crown (Lament of the Undead King)
7. Lock 'Em Up!
8. The Evil That Men Display
9. Secret Order 1516
10. Sole Grinder 

band:
Gerre - vocals
Frank - bass
Olaf - drums
Andy - Guitar

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine