Vždycky,
když se dívám na nějaký horor, tak se lekám dvou věcí. Není mi zrovna příjemné,
pokud někdo někomu trhá nehty a potom musím odvracet zrak při vypichování očí.
Nejsem citlivka, mám už ledacos za sebou, ale tohle mi není vyloženě příjemné.
Samozřejmě, jsou to právě tyto dvě nechutnosti, podle kterých si zhlédnuté
filmy kolikrát pamatuji. Stejné to je s muzikou. U některé mi něco vadí a
pokaždé, když ji zaslechnu, vytane mi v hlavě nějaká ne příliš příjemná
pasáž. Američtí death metalisté MARASMUS
přesně zapadají do škatulky smeček, které jsou mi na první poslech vcelku
nesympatické. Jenže jak známo, první setkání většinou klame. U hudby zvlášť. Po
pečlivějším ohledání, častých společných setkáních a vzájemném uťukávání, jsem
zjistil, že máme vzájemně spoustu společného. Kupříkladu naše záliba
v tématech týkajících se smrti, antikřesťanství a temnoty.
MARASMUS jsou klasickými představiteli
americké death metalové školy v podobě, v jaké ji známe u IMMOLATION,
DEICIDE, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, NILE. Samá dobrá společnost, co říkáte?
Tak přesně stejného názoru jsou i právě recenzovaní maniaci. Pánové se zmítají
mezi jasně danými mantinely, ničím vlastně ani moc nevynikají, ale mají velmi
dobrý a zajímavý zvuk, perfektní provedení a spoustu odhodlání v srdci. Je
to znát, i když si nemyslím, že by se svým druhým albem způsobili rozruch
v undergroundových kruzích. Možná pár fanoušků, po lokty ponořených do
krve, pozvedne varovně prst a bude šířit jako já jejich slávu. Pro to, aby
pronikli do širšího povědomí, by ale musela kapela dát o sobě vědět ještě víc
hlasitě. Případně se předvést na pódiích po celém světě. Takhle mi přijde, že
jsou uzavřeni jen ve své sice perfektní, ale ničím „šokující“ slupce. Osobně se
mi deska velmi líbí, dávám si ji po ostřejších filmech s chutí a doplňuje
tak vždy perfektně společné večery.
Na obrazovce už zase řádí nějaký šílenec. Má v ruce
kleště a jeho blonďatá a prsatá oběť řve, že to snad ani není lidské. Jisté je,
že nakonec všichni zemřou v horečnatých křečích a nezachrání se nikdo, ale
já dobře vím, že dalším dílem pro mě budou dnes opět MARASMUS. Jakmile proběhnou nekonečné titulky, s početným
týmem maskérům a tunami červené barvy, odkládám jeden ovladač a beru do ruky
druhý, od hi-fi věže. Zapínám „Conjuring Enormity“ a
pořád čekám, kdy se otevřou dveře do mého pokoje a vstoupí další pán
s kleštěmi. Stíny se náhle prodlužují, venku houká sanitka a na stěnách se
promítají kužele okolo projíždějících aut. Syrová atmosféra usínajícího města,
občasné nadávání opilců dole pod oknem, bezdomovec po několikáté vybírající
popelnice. Tohle všechno tvoří spolu s MARASMUS ucelený obrázek o temnotě
a šílenství lidské duše. Bojíte se rádi? Milujete napětí? Tak potom si tuhle
desku pořiďte. Je poctivá, šílená, mokvající a krvavá, stejně jako dobrý
hororový film.
MARASMUS na svém
druhém dlouhohrajícím albu předkládají smršť ostrých a morbidních songů. Přiznám
se rovnou. Jakmile jsem si desku poprvé pustil, byl jsem ihned ztracen. Pánové
hrají přesně ten druh death metalu, který mi dělá velmi dobře na mé zkažené
duši. Tlačící riffy, kruté vyhrávky, hutný hlas ze záhrobí. Hudba je sice
inspirována klasiky žánru, ale provedení a nápady hodnotím na výbornou. Jeden
masakr střídá druhý a všechno je zahaleno do pláště temnoty. Otevřete bránu do
pekla! Za chvíli jsem u vás! Poslech mi připomíná sledování dobrého hororového
filmu. Američané na mě útočí bez varování, tvrdě a nekompromisně. MARASMUS jsou
krásnou ukázkou toho, že hudba může opravdu zabíjet. Zavřete dveře na několik
zámků, venku zase řádí šílený vrah. Cítíte tu sílu? Tady se hraje první death
metalová liga. Bez debat! Album připomíná rozjetý vlak, odjištěný granát,
případně valící se lavinu. Doporučuji všem milovníkům temnoty. Smrtící
nahrávka, která připomíná trhání nehtů kleštěmi! Skvěle!
Asphyx says:
MARASMUS bring us the cyclone of morbid songs on their
second long play album. I have to admit. The first time I listened this album I
was lost immediately. These gentlemen play the exact music I like for me bad
soul. Pushing riffs, cruel songs, and heavy voice from the beyond. Their music
is inspired by the classic bands of this genre, however the finish product and
ideas are great. One massacre is changed by other one and everything is cover
by the coat of the darkness. Open the gates to Hell! I´m there in a second! The
listening reminds me the watching of good horror movie. Americans attack me
without any warning, hard and grimly. MARASMUS is the great example that music
can kill. Close the door with a lot of locks because there is a crazy murderer
again outside. Do you feel the power? In here is played the first death metal
line. Undebated! This album reminds a train which goes, primed bomb or rolling
avalanche. I suggest this to all of you who loves the darkness. Deadly record
which reminds ripping of nails with tongs! Amazing!
Seznam skladeb:
01.
Deadspeak
02. Conjuring Enormity
03. Direct Demonic Influence
04. Infinite Torture
05. Post Mortal Possession
06. Mutilated Apparition
07. Gutting The Orb
08. Beyond Death
Poslední
dobou mi přijde, že když už se dneska někdo rozhodne hrát death metal, tak volí
jeho nejbrutálnější odvětví. Těch krutých a bohužel i hodně si navzájem
podobných kapel je opravdu velké množství. Mimo těch několika starých jmen se
ale bohužel většinou jedná jen o další pokračovatele, o několikátou kopii již
dříve slyšeného. To by zase tolik nevadilo u smeček, které hrají pestřeji a
zajímavěji. Největším problémem brutalistů zůstává stále stereotyp a
monotónnost. Překvapuje mě, jak je tento způsob vyjádření populární
v Jižní Americe a Asii. Pohled fanoušků je přeci jen asi trošku jiný, než
ten náš evropský. Každopádně, všechny tyto mé připomínky splňuje i mezinárodní
uskupení, které si říká TRAUMATOMY.
Skupina, složená z muzikantů z Japonska a Ruska se zhlédla
v DEVOURMENT, KRAANIUM, VULVECTOMY, ABOMINABLE PUTRIDITY, CEPHALOTRIPSY a
spoustě dalších. Pokud této hudbě holdujete, dosaďte si své oblíbence, určitě
jich najdete spousty.
Co
musím pochválit, tak je rozhodně zvuk, produkci a celkové provedení. Obal
určitě zaujme, i když nepatří zrovna k nejoriginálnějším. Horší už je to
s tím, co se ukrývá uvnitř. Brutální metalové motivy jsou opentleny
slammovými riffy. Stávají se tak houpavými a já marně vždycky čekám, kdy už
přijde nějaká změna. Není to svým způsobem špatné a dokážu si představit pařbu
na koncertě s pivem v ruce, ale doma v pokoji mě to nudí. Nemůžu
si pomoct. Stále stejný vokál, navzájem si podobný, jen občas změněný rytmus
sice asi dělá dobře všem dělníkům krve, ale pokud chcete od hudby také něco
navíc, tak zde to nedostanete. Je to jen a jen rubanice toho nejhrubšího zrna. Klidně
bych to překousl, ale proč zní každá skladba stejně jako ta předchozí? Jasně,
je to stylové, je to sekající, je to underground. Akorát mě to vůbec nebaví.
Připadám
si, jako bych stál někde u pásu na lince v továrně a dělal pořád stejné
pohyby. Jsou kapely, které podobným způsobem umí navodit až jakýsi rauš. To se
ale TRAUMATOMY nepovedlo. Dovedu si
sice představit, jak budou nad jejich novinkou fanoušci vrnět blahem a hovořit
o pořádném nářezu, mě ale chybí něco navíc. Chápu, že někdo ty splašky dole pod
nemocnicí musí vybrat, ale nějak nevím, proč bych to měl být zrovna já. Je to
extrém, který mě příliš nebolí. Moje myšlenky těkají při společném setkání
pokaždé někde jinde. Vždycky si říkám, že to ještě jednou zkusím, že na tom
něco bude, když to poslouchá takové množství lidí, ale nakonec album raději
znovu odkládám do hromady CD, ke kterým se už nebudu vracet. Novým kouskům
zkrátka starého psa nenaučíte. Leda že bych sám sebe někdy ve spánku pokousal.
TRAUMATOMY nahráli desku pro všechny maniaky,
kteří mají rádi brutal death metal se slammovými prvky. Pro někoho bude
nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým
kouskem krve v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk
a provedení jsou na velmi dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou
stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy.
Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím.
Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní.
Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá.
Bohužel. TRAUMATOMY nahráli
obyčejnou brutálně slammovou desku. Nic víc, nic míň.
Asphyx says:
TRAUMATOMY recorded an album for every maniacs who
like brutal death metal with slam pieces. For someone this album will be the
best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row.
This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on
very good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas
are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness
and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go
away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone
and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too
bad. TRAUMATOMY recorded an ordinary brutal slam album. Nothing more, nothing
less.
Seznam skladeb:
01.
Growing Venomous Trichomes
02.
Pathogenic Impulse of Absolute Suffering
03. Conversion of Purulent Ulcers
04. Intracranial Decomposition
05. Mortification By Corporal Oxidation
06. Necrotic Transformation
07. Accumulation of Degraded Cells
08. Splitting of Decomposed Emotions
