Recenze/review - UNDER THE CHURCH – Rabid Armageddon (2015)

UNDER THE CHURCH – Rabid Armageddon

CD 2015, Pulverised Records

Sedím před kostelem a kroutím nevěřícně hlavou. Jak se to vůbec mohlo stát? Byl jsem vykázán, že prý mám nevhodné tričko. Přitom jsem se chtěl jenom kouknout, cože to je tolik staletí na tom černoprdelnickém chrámu tak přitažlivé. Teď mi nezbývá nic jiného, než jít jiným vchodem. Našel jsem boční dveře, opletené břečťanem. Brána zavrzala, opadaly ze zdí pavučiny a já se náhle ocitl v místech, o kterých církev před svými ovečkami raději nemluví. Všechno to dobro, boží láska a odpuštění, má tady v podzemí svoji druhou tvář. Ošklivou, zlou, zákeřnou. Chodbami zní žalující hudba švédských UNDER THE CHURCH. Přesně vystihuje tu tíživou atmosféru veškerých odvrácených činů, kterými jsou dnes pánové v kutnách proslulí. Na povrch vždy vyplave jen pár případů, několik záležitostí, které jsou následně odsouzeny a uklizeny. Většina ale, doutná pod povrchem, ututlána za milými tvářemi plnými odpuštění.

UNDER THE CHURCH ctí death metal ze své země. Jsou špinaví, neučesaní, mají studený zvuk a zhlédli se v DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED. Stali se dalšími v řadě, kdo kombinují klidné, ledové pasáže s výpalky a duněním. Občasné crustové výjezdy, vokál s hodně dlouhým chorobopisem a nevázanost, kterou by jim mohla závidět kdejaká punková kapela. Baví mě to moc, přiznávám, i když to není nic překvapivého a ani vlastně „zajímavého“. Švédy lze považovat jen za další undergroundovou kapelu v řadě, mlátící to v rytmu devadesátých let. Osobně na tom nevidím nic špatného. Album leze dobře do hlavy, je zároveň lehce bolestivé a zapamatovatelné. Občas bych možná ocenil větší tlak, případně nějaké to překvapení, ale to jsou jen drobnosti zmlsaného muže. Celkově této muzice pořád fandím a užívám si ji. Proč také ne? Vždyť je mi dobrým průvodcem, obzvláště zde, pod tímto prokletým kostelem. Fascinuje mě to nadšení, rukodělná zručnost. Dobré řemeslo, říkám si, ale zároveň vím, že s takovým přístupem to bude mít kapela poměrně těžké.

Poslouchám CD pořád dokola a říkám si, že pro někoho bude asi poměrně monotónní. Jiný se zase nebude chtít ke švédskému zvuku a přístupu už nikdy vracet. Každý máme jiné chutě a já „Rabid Armageddon“ nejraději používám ve chvílích, kdy si chci odpočinout. Někdy mi padá hlava únavou, spal bych i ve stoje. Pak přijdu domů, oklepu ze sebe starosti všedního dne a zmáčknu tlačítko play. Je mi najednou krásně mrazivě a mám pocit, že mi ty podzemní procházky dělají hrozně dobře. Odreaguji se, vypustím páru a ještě se setkám se starými známými. Nikdo z nás pořádně neví, co jednou přijde, až to tady na tom světě zabalíme. Proto je nutné se do toho pořádně opřít a užívat si, jak to jenom jde. UNDER THE CHURCH jsou pro mě přesně tou smečkou, která mě umí strhnout. Když nad tím tak přemýšlím, často si říkám, že vlastně ani nevím proč. To je právě na muzice to krásné, stačí si sednout, poslouchat a potom to buď přijde a nebo ne. Tentokrát je ta přitažlivost až hmatatelná. I přesto, že samozřejmě vím, že o první ligu se ještě nejedná. Pánové jsou ale na dobré cestě.

Švédský death metalový underground se zdá být nevyčerpatelný. UNDER THE CHURCH jsou další kapelou v řadě, mlátící do toho v rytmu devadesátých let. Vzory jsou více než patrné, ale musím ocenit přístup a nasazení kapely. Jejich novinka je opravdu chutným pokrmem, plným červů, plesnivých pavučin a otevřených hrobů. Připomíná mi výlet pod starodávným kostelem. Cesta je dlážděná utrpením a pravým nefalšovaným death metalem. Pánové nejsou sice příliš originální, ale hrají poctivě a svoje řemeslo ovládají velmi dobře. Pro to, aby byli začleněni do síně slávy, ještě kousek špíny chybí, ale myslím, že peklo je otevřeno. Skladby hezky odsýpají, mají spád, energii, sílu a povedlo se jim mě strhnout. Tohle je album pro všechny dříve narozené, pro maniaky, co chodí spát do rakví. Švédský old school death metal, u kterého praskají staré kosti! Záhrobí opět promluvilo.

Asphyx says:

The Swedish death metal underground is seems to be exhaustless. UNDER THE CHURCH is the next band in line which beats in the rhythm of 90^th. The idols are more than obvious, however I have to appreciate the attitude and the appointment of this band. Their new album is a tasteful meal full of worms and moldy spider webs and open graves. It reminds a journey below an old church. The path is paved with misery and the real death metal. These gentlemen are not original but they play honestly and they do their job good. They lack a little bit of dirt to be in the hall of fame, however I think that the Hell is open. The songs plays smoothly, they have a fall, energy, power and they catch me. This is an album for everyone who was born earlier, for maniacs who go to sleep in a coffin. Swedish old school death metal which makes old bones to crack. The world from the beyond talks again.

Seznam skladeb:

1. Sodomy And Blasphemy
2. Rabid Armageddon
3. Triad Ov The Inquisitors
4. Magus
5. Suspended In Gore
6. Walpurgis Night
7. Mangled To A Bloody Mess
8. Penance
9. The Trail Of Chthulu

Čas: 37:08

Sestava/band:

Erik Qvick - drums/guitars Lars Henriksson - bass MiK Annetts - vocals Erik Wallin - guitars (live) Marcus Klack - guitars (live)

http://underthechurch.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/UnderTheChurch

http://pulverised.bandcamp.com/album/rabid-armageddon

https://www.facebook.com/UnderTheChurch

http://www.pulverised.net/

Minirecenze/minireview - MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED - Preemptive Space Warfare (2015)

MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED - Preemptive Space Warfare
CD 2015, Rotten Roll Rex

Nebudeme si nic nalhávat, prožíváme právě dobu plnou extrémů. Lidé jsou na tom asi moc dobře, proto hledají stále adrenalinovější úniky před "nudnou" realitou. Často volí nebezpečné sporty, hledají útěchu ve vírách všeho druhu a mnohdy jejich ucho spočine i u extrémní muziky. Celkem mě poslední dobou překvapuje obrovské množství různých brutálních slammových kapel. Většinou mají dlouhý název skupiny a krátké jméno desky. Jejich obaly mají co do činění s ničením, novými technologiemi a jejich využitím při zabíjení. MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED jsou přesně tou smečkou, která plně splňuje tyto předpoklady. Hudebně je to jednoduché, ale o to víc to vynikne naživo. A jak známo, lidé se chtějí hlavně bavit. Budiž jim přáno.

Přiznám se, tentokrát raději bez mučení, že tohle je už extrém i na mě. Ta kombinace brutalu, grindu, slamu, deathcore sice může perfektně fungovat jako restart informacemi zanesených mozků, ale pro soukromý poslech volím raději jinou hudbu. Mě ani tak nevadí, že je to celé jednoduché, prvoplánové, spíš mi je na obtíž monotónnost a stereotyp, který se do společných setkání vkrádá snad od prvního songu. V rámci stylu to asi není špatné, jen mám problém poslední dobou nějak odlišit, co je ještě chutné a co už nikoliv. Vlastně to ničemu nevadí, tohle je přesně ten druh hudby, který je určen pro ortodoxní fanoušky stylu. Můj názor na tom nic nezmění. Nutno ale kapele přiznat snahu, dobrý zvuk, zajímavý obal i preciznost, s jakou se nám rozhodli zničit chuť k nedělnímu obědu. Práce byla odvedena velmi dobře, s nadšením pro houpavé rytmy. Víc vlastně ani dodávat netřeba, stačí si poslechnout ukázky.

MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED jsou další kapelou v řadě, hrající extrémní brutal death metal, grind, slam. Jejich tvorba je určena pro všechny extrémní nadšence, pro milovníky mokvajícího masa i zabíjení hudbou. Novinka je hodně šílená, má dobrý zvuk a spoustu nápadů. Bohužel je také poměrně nezáživná. Pro poslech musíte být opravdu jen fanoušek stylu. Jinak budete šokováni, rozsekáni a zakopáni za nejbližším stromem. Chybí mi větší pestrost. Její nedostatek je ale nahrazen energií a šílenstvím. Album je hodně ostré, nekompromisní a rozseká vás na malé kousky. Budete mít co dělat, abyste se z toho vzpamatovali. Německý brutální masakr, který vás přenese na samotná jatka!

Asphyx says:

MASTICATION OF BRUTALITY UNCONTROLLED is the next band in line which plays extreme brutal death metal, grind and slam. Their music is for every extreme fans, for those who love weeping meat or killing with music. This new album is very crazy, it has good sound and a lot of ideas. Unfortunately, it is a little bit boring. If you want to listen to it you should be a real fan of this kind of music. Otherwise you will be shocked, chopped and buried behind the closest tree. For me there is not enough colorfulness. It´s defects are replaced by energy and craziness. The album is very sharp, uncompromised and it will chop you on small pieces. You will have to do a lot to make yourself to get over it. The German brutal massacre which will bring you on slaughter house itself. 

https://rottenrollrex.bandcamp.com/album/preemptive-space-warfare

https://www.facebook.com/mobu.slam

https://www.youtube.com/user/mobuslam

http://www.rottenroll.de/

A few questions – TERRÖRHAMMER

A few questions –  TERRÖRHAMMER

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Hails! I am Pentagramator the Helltyrant, vocalist and guitarist of TERRORHAMMER, Serbian necro speed horde officially founded in 2010. We deliver our own brand of necro speed metal a kin to the proto black metal and unholy thrash cults of the 80's!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

„Under the Unholy Command“ was recorded on several different places with me taking care of the overall production, mixing and mastering in Wormhole Studios. This kind of situation was mainly caused by the fact that our guest drummer Honza „BUTCHER“ Kapak (Avenger, ex-Master's Hammer) was recording in his own Hellsound Studio located in Czech Republic and the rest of us doing our parts in Serbia.

How many copies  were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Deathrune Records first released the album digitaly through bandcamp then followed by the print of 1000 Cds. Vinyl version is currently in the works with a first press of 500 copies.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?

I myself am the composer of all music and lyrics on „Under the Unholy Command“. Our lyrics are primarily based upon themes of witchcraft, grave desecration, supermacy of evil, necromancy, worship of the dark side and more, all centered around the cult of Devil.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Logo was done by our previous vocalist WarBeast Holocausto and the for website none since we don't have or use one. Our activities are being published through social networks which we find as an important and useful tool if used correctly, but the way we see it, many people make mistakes by limiting and making themselves dependent exclusively upon media.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We came in contact with Deathrune Records back in time when I was still a member of KAWIR from Greece. This connection was established upon the fact that Deathrune released the latest Kawir album and were interested in a possible future cooperation with Terrorhammer. After some minor negotiations both parties agreed to do a full–lenght album and so the deal was made. As well as our overall impression we still can't say a lot, since the album went out pretty much recently, but we are surely satisfied with the present situation's development.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We are mostly inspired by the proto black metal and thrash cults of the 80's such as early works of Sepultura, Bathory, Kreator, Sodom, Mayhem etc. Apart from this we get a lot of inspiration from crustpunk and classical heavy metal scene which we are personally very fond of!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, we didn't send our record to labels.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Terrorhammer is still young act despite the fact that we, it's members have been active on the scene much before it's concepcion and therefore the band didn't have such impressive numbers of live shows so far. Yet, we managed to play more abroad than in our native Serbia with Romanian Thrash Metal Fest in 2013 being one of the most memorable live performances so far.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are in talks for some live shows in Europe and Russia durring 2016 where we could present our material in it's real form which is live, raw and mean! Beside that we are already working on some of the next materials which we might be recording quite soon.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Majority of news regarding Terrorhammer's activities are publicated through our facebook page – facebook.com/Terrorhammer , everyone interested can follow it from there, others can write on – pentagramator@gmail.com.

Thanx for the interview

666!

Recenze/review - TERRÖRHAMMER – Under the Unholy Command (2015)

http://terrorhammer.bandcamp.com/releases

https://www.reverbnation.com/terrorhammer

http://vk.com/terrorhammer

https://www.facebook.com/Terrorhammer

http://deathrune-records.com/

Recenze/review - TERRÖRHAMMER – Under the Unholy Command (2015)

TERRÖRHAMMER – Under the Unholy Command

CD 2015, Deathrune Records

„Obuj si pořádný boty, dneska se budeme po kolena brodit ve starých kostech“: řekl mi kamarád, nasadil si na uši sluchátka a odešel s lopatou rovnou na hřbitov. Kopnul jsem do vrtule a šel za ním. Přehrabovali jsme se v těch ostatcích už dvě hodiny, když jsem koutkem oka zpozoroval, že kolega si podupává nohou, sem tam, aby ho nikdo neviděl, také hodí svojí hřívou do epileptického záchvatu. Konečně svačina, usedáme na nahnutou mramorovou desku s hodně starým nápisem a já se ho ptám, cože to poslouchá? Otevírá si lahev vychlazeného piva, krká do ticha hřbitovních zdí a pronáší památnou větu: „Poslechni si nový TERRÖRHAMMER a utrhne ti to prdel, kamaráde!“ Půjčuje mi přehrávač a já ten den překonávám pracovní rekord měsíce. Exhumovány jsou všechny otevřené hroby, kosti naloženy do pytlů a odvezeny neznámo kam. Z tohoto odpoledne mi zůstává, mimo namožených zad a mozolů na rukou, ještě jeden zážitek. Prokleli mě staroškolští maniaci TERRÖRHAMMER.

Do uší mi zní kombinace plesnivých postupů, vzatých snad někde u starých VENOM, MOTORHEAD, HELLHAMMER, DARKTHRONE, AURA NOIR. Přidáno je navrch několik kilo odhodlání, špíny, speed metalu a thrashe. Muzika je to samozřejmě poměrně jednoduchá, svým způsobem ničím výjímečná, ale šíleně chytlavá a nakažlivá. Je to parní válec, který zrovna vjel do skupinky pařících lidí. Odsýpá to velmi pěkně, to vám tedy povím. Songy jsou pro mě hrozně návykové. Některé pasáže mi vypálily do mozku natolik hluboké drážky, že jsem „donucen“ si je neustále prozpěvovat. Je to muzika pro nás, postarší maniaky, kteří ještě nezapomněli na to, že pořádný underground by měl mít taky nějaké melodie, mělo by být slyšet praskání suchých kostí a do těla by se vám měl dostat chlad. Mám najednou obrovskou chuť na pivo, na setkání s podobně naladěnými kamarády a na pořádnou pařbu. Nic neřešit, jen kývat hlavou, rozpustit vlasy a pohladit svoji holku hezky po stehně. Jako poctivý archivář podobné hudby mohu přísahat s useknutými prsty na to, že tady se hraje opravdu poctivě, s nadšením a perfektní znalostí opuštěných hřbitovů.

Kolem mně se plouží další a další temné postavy. Povstaly z čerstvě otevřených hrobů. Dávají se trhanými pohyby do tance. Co na tom, že jim odpadávají kousky zahnilého masa, co na tom, že jejich kroky by v tanečních soutěžích neobstály. O to tady ani nejde. Všechny zombie ožily, aby vzdaly spolu se mnou a s TERRÖRHAMMER poctu starým pořádkům v hudbě. Přelom osmdesátých a devadesátých let je pro nás nekonečnou studnicí, ještě nepoznamenanou moderními postupy a produkcí. Je zcela jasné, že je to absolutní retro pro starý fotry, kteří se slzou v oku občas rádi zavzpomínají na doby, kdy ještě lidi chodili na podobnou hudbu v nekonečných zástupech a nezmítalo se pod pódiem jen pár pozůstalých. Věrni jsme a věrni zůstaneme! Přísaháme spolu s ostatními, já přidávám volume v přehrávači a nad náhrobky se vznáší prašivina z „Under the Unholy Command“. Leze na mě nostalgie a posílám mezi ostatní jedno obrovské FUCK OFF!

„Under the Unholy Command“ je nahrávkou, u které budete mít obrovskou chuť si otevřít pivo a čerstvý hrob. TERRÖRHAMMER se povedlo oživit metalové duchy z osmdesátých a devadesátých let. Pánové hrají velmi rychle, špinavě a s obrovskou chutí na čerstvou krev. Kombinace plesnivého thrashe, blacku a death metalu mi připomíná návštěvu nějaké obrovské kostnice. U zdí jsou vyrovnány hromady lebek a kapela je drtí svými riffy na jemný prach. Takhle nějak si představuji skvělé album, které vzdává poctu starým legendárním kapelám. Srbské záhrobní komando je jako rozjetý vlak. Ničí vše živé i neživé a zůstává po něm jenom spoušť. Vyhlaste poplach! Zombie vylézají z hrobů a začínají tančit s námi! Nemá cenu dál nic řešit, dneska bude dlouhá noc! Skvělá black/thrash/speed metalová deska, který vám otevře staré rány! Old school metal forever! Kult!

Asphyx says:

"Under the Unholy Command" is a record that you'll have a huge appetite to open some beer and a fresh grave by. TERRÖRHAMMER managed to revive the spirits of metal from the eighties and nineties. Gentlemen play very fast, dirty and with a big appetite for fresh blood. The combination of moldy thrash, black and death metal reminds me of visiting some huge ossuary. There are  piles of skulls round the walls and the band's crushing  them with their riffs to the fine dust. This is how I imagine a great album that pays tribute to old legendary bands. Serbian commando from the other worlsd is like a train setting in motion. They destroy everything animate and inanimate, and it stays havoc only. Raise alarm! Zombies are creeping from their graves and begin to dance with us! There is nothing to solve today, it will be long night! Great black/thrash/speed metal album, which opens up old wounds! Old school metal forever! Cult!

Seznam skladeb:

1. Catacombs of Pandaemonium…
2. Necro Speed Megalomania
3. Final Opression
4. Blood for the Countess
5. Hell Commando
6. Dawn of the Pentagram
7. Graveyard Witch
8. Atomic Overload
9. Church of Sodomy

Čas: 35:20

Sestava/band:

Pentagramator – Vocals / Guitars
B.B.K. Necro Doctor – Bass
Butcher – Drums

http://terrorhammer.bandcamp.com/releases

https://www.reverbnation.com/terrorhammer

http://vk.com/terrorhammer

https://www.facebook.com/Terrorhammer

http://deathrune-records.com/

Minirecenze/minireview - MESSIAL - Nucleosynthinuum (2015)

MESSIAL - Nucleosynthinuum

EP 2015, vlastní vydání

Američtí death doomaři MESSIAL se rádi zaobírají kosmem, věcmi, které s tím souvisejí a jsou nám natolik vzdálené, že je velmi těžké je pochopit. Všechny jejich názory se odrážejí i v jejich tvorbě. Hudba je zde rozkročená od funerálních záležitostí, přes klasický doom metal, až někam ke smrtícímu kovu. Pánové se ale snaží neustrnout a pokoušejí se do skladeb vložit i experimentálně laděné prvky. A je nutno rovnou dodat, že se jim to opravdu daří. Ono se ani tak nejedná o album v pravém slova smyslu, jako spíš o hraní si s náladami, "deptání" posluchače a postupné navozování smutku. Pokud bych pak měl zmiňovanou muziku charakterizovat jedním slovem, asi bych volil - zvláštní. Přesto zajímavá a chytlavá.

Je svým způsobem hrozně krásné, že jsou ještě na světě kapely, které se nebojí hrát pomalu. Je to hodně těžká disciplína, která vyžaduje od posluchače trpělivost, vnímavost a spousty času. Teprve až po dlouhé době se mi povedlo všechno to soužení vstřebat, srovnat si ho v hlavě i uších a nakonec si ho užít. EP opravdu působí, jako by bylo z jiného světa. Tím nechci říct, že by bylo nějak zmatené či nepříjemné, ale nálady, které mi navodilo, byly často velmi roztodivné. Byla to snad první doom metalová kapela, u které jsem byl schopen se vztekat. Zajímavé, ale vlastně ne nemožné. Celou nahrávkou se vine určitý neklid, zvláštní pocit provinilosti a soucitu. Možná to tak budu mít nastaveno jenom já, ale nutno dodat, že momentálně mi z okna proudí kolem páté ranní hodiny do bytu chuchvalce zmrzlé mlhy. A nejlepší je, že mně se to propojení venkovní zimy a hudby moc líbí. 

MESSIAL působí se svým doom metalem jako kosmonauti, vypuštění do vesmíru a vznášející se v beztížném stavu. Tihle Američané vás vezmou na své novince na Měsíc. Budete našlapovat na dlouhé, nekonečné melodie a do hlavy se vám zaryjí kousky ledu. Kolem létají otevřené rakve a já si říkám, že jsem hudbou MESSIAL doslova okouzlený. Pokud máte rádi klasický doom metal, s lehkými experimentálními prvky, myslím, že budete spokojeni také. Nálady, které při společných seancích mívám, jsou těžko popsatelné, ale je mi při nich zima, vynechává mi srdce a mám sto chutí odletět do oblak. Doomová deska, která má velmi zvláštní atmosféru. Dobrá, ledová nahrávka!

Asphyx says:

MESSIAL looks with its doom metal as astronauts, launching into space and hovering  in zero gravity. These Americans will take you to the Moon on their new album. You will step on  long, endless melodies and the pieces of ice will dig in your head. The opened coffins are flying around and I think that I'm fascinated with MESSIAL's music. If you like classic doom metal with lightly experimental elements, I think you will be satisfied as well. Moods that I have during joint sessions I can't hard  describe, but I'm cold when listening, my heart is failing and I wanted to fly into the sky. Doom album, that has a very special atmosphere. Good ice record!

http://messial.bandcamp.com/album/nucleosynthinuum
https://www.facebook.com/messial666

Recenze/review - SUPREME CARNAGE – Sentenced by the Cross (2015)

SUPREME CARNAGE – Sentenced by the Cross

CD 2015, vlastní vydání

Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy, v minulosti též náboženské oběti. Smrt při oběšení nastává spolupůsobením několika faktorů. Podrážděním bloudivého nervu, stlačením krkavic a tím omezením toku krve do mozku, uzavření dýchacích cest. Ihned po oběšení nastává bezvědomí.

SUPREME CARNAGE jsou německou kapelou, která mi svým druhým albem způsobuje hodně podobné pocity. Taky se cítím, jako by mi někdo omezoval přístup kyslíku, jsem rozlámaný a pořád čekám, kdy mi zlomí vaz. Další členové řádu old school death metalu umí své řemeslo velmi dobře. V kuloárech se mluví o tom, že si berou inspiraci u švédské death metalové školy (DISMEMBER, ENTOMBED), já bych doplnil ještě americké JUNGLE ROT. Zkrátka a jednoduše, pokud máte rádi valivý, na první signální působící rubanici, tak jste tady dneska správně. Němci opět dokazují, že se cítí v tomhle stylu dobře, jako piraně v krvavé lázni. Zvukově dobře ošetřené CD, občasný lehký příklon ke studeným melodiím a jasně hmatatelný drive, dělají z této smečky velmi dobře poslouchatelnou záležitost. Není to sice nic zase tolik ostrého a zamuchlaného, ale zase na druhou stranu, album je přístupnější širší veřejnosti. Pánové jakoby objevili nějaký tajný recept na chytlavé motivy. Všechno hezky odsýpá, ale nezapomíná se ani na pasáže ve středním tempu.

Chvíli jsem se zpočátku ošíval, občas kapelu plísnil za až příliš otevřený přístup. Mám raději, když musím alespoň nějakou dobu nad hudbou přemýšlet. Ano, SUPREME CARNAGE lze odsoudit několika slovy o podbízivosti a líbivosti. Neučiním tak, ona se totiž ta zkáza a choroba ukrývá trošku v něčem jiném. Deska jako by uzrála až po nějaké době, polehounku, dala si na čas. Zpočátku prvoplánové melodie mi po několika dnech pronikly do krve, uhranuly mě a i když jsem se nejdřív trošku „styděl“, nakonec jsem odcházel velmi spokojený. Není to nic světoborného, ani převratného, ale i já si potřebuji občas odpočinout, vyřadit všechny systémy z provozu a jen se nechat v klidu unášet něčím příjemným. Já vím, že je to hrozně nefér, tohle napsat o tvrdé death metalové kapele, jenže to jsou právě slova, která mě napadají nejčastěji. Pro někoho to bude asi problém, mně to nijak nevadí. Jsem přeci jen hlava otevřená.

Poslech „Sentenced by the Cross“ je u mě hodně o náladě. Někdy mi ty melodické death metalové pasáže vadí, jindy si je plně užívám. Novinka SUPREME CARNAGE se pro mě tak stává oblíbenou deskou tak na sedmdesát procent. Občas by to chtělo přeci jen trošku víc kopnout do vrtule a rozsekat nás. Celkově ale hodnotím letošní album jako velmi dobré, i když s výhradami. Nebudeme spolu asi trávit každý večer, ale pokud budu mít chuť na něco death metalově odlehčeného, dám si je vždy znovu a s chutí. Na to, aby se ale stali tito němečtí rouhači mou srdcovou kapelou, jim ale ještě něco chybí. Pokud bychom se drželi sportovní terminologie, tak jsou Němci někde na špici druhé smrtící ligy. Chybí už jen pár kroků a budou kopat první. Doporučil bych příště trošku přitlačit na pilu, nebát se přidat na rychlosti a víc se do toho opřít. Death metalové album, které se až moc dobře poslouchá. Chtělo by to víc špíny a energie. Dobře, ale ne výborně.

Asphyx says:

The listening of “Sentenced by the Cross” is about the mood for me. Sometimes I feel that those melodic death metal passages are not good and sometimes I just enjoy them. The new album by SUPREME CARNAGE is getting to be my favorite album on like 70%. From time to time they should kicked it little bit more to have the cut and chop us. As a whole I have to say that this album is very good even though I have some complains. We are not going to spend every evening together but if I want to listen to something death metal which is light I will listen to them with passion. They are not good enough for me to be my favorite band tough. If we were stuck in the sport terminology, I would say that these Germans are somewhere on the top of the second death league. There is just a few steps and they will be kicking in the first league. I would suggest for the next time to push a little bit harder and don´t be afraid to give us more speed and more pressure. Death metal album which is easy to listen. It needs more dirt and energy. Good, but not excellent. 

Seznam skladeb:

01. Intro
02. Sentenced by the Cross
03. Skin Turns Black
04. The Sewerage of God
05. One Pound of Iron
06. Compurgation
07. Right of Sanctuary
08. Sodomized
09. Cup of Wrath
10. Burn for Me
11. Fire

Čas: 49:42

Sestava/band:

Jorge - Vocals Acker - Guitars Nova- Guitars Sven - Bass Mirko - Drums Ex-Members: Mathias - Drums (2011-2013)

https://www.facebook.com/supremecarnage

https://www.reverbnation.com/supremecarnage

http://www.supremecarnage.eu/

https://www.youtube.com/user/SupremeCarnageBand

Minirecenze/minireview - CONFRONTATION - Aggregat 4 (2015)

CONFRONTATION - Aggregat 4
CD 2015, Chaos Records

Válka je svinstvem, které provází lidstvo odnepaměti. Vždycky se někde najde nějaký blb, který přesvědčí pár svých kolegů magorů a vydají se bojovat s dalšími tupci. Kapel, které na tohle svinstvo upozorňuje, je velké množství. Některé, jako třeba BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS umí navodit atmosféru bojiště tak dokonale, že si opravdu přijdete, jako byste vše zažívali na vlastní kůži. Pak jsou stovky dalších, které se o to pokoušejí. Některým se to povede. CONFRONTATION jsou dva holandští nadšenci do historie. Určitě znáte takové ty "blázny", co se převlékají do dobových uniforem a přehlídka je pro ně největším uspokojením. Tak takoví pánové nejsou. Berou si spíš z Druhé světové války různé technické detaily a pomocí klasického death doomu je přetvářejí v hudbu.

Skladby jsou na "Aggregat 4" opravdu dlouhé, ale přesto záživné. Kapele rozhodně nechybí dobré nápady. V některých momentech mi sice přijde, že se s hudbou trošku perou a nevědí jak dál, ale jako celek je novinka velmi dobře poslouchatelná. Nejsem militarista, ani vyložený milovník dokumentů o světových válkách, ale když se nějaký povede, podívám se na něj rád. S "Aggregat 4" je to hodně podobné. Na poslech musím mít náladu. Když se ale dostaví, jsem schopen přehrávat novinku dlouhé hodiny. Postupně u mě uzrává, zapadá do sebe navzájem a je mi plnohodnotnou kulisou pro nějakou další činnost. A to myslím rozhodně není málo.

Death doomoví CONFRONTATION letos vydávají desku, která je doslova napěchovaná válkou. Pánové moc dobře ví, jak zprostředkovat pomocí hudby, atmosféru Druhé světová války. Melodie jsou zde hodně studené, často drásají a bolí. Pokud máte rádi "válečný death metal", myslím, že budete spokojeni jako já. Není to sice nic nového, ani převratného, ale album je nahráno poctivě a dobře se poslouchá. Proti provedení nemám žádných námitek. Některé nápady jsou sice občas trošku stereotypní, ale to mi nijak nevadí. Studená doom death metalová deska, která vás přenese na samotné bojiště!

Asphyx says:

Death dom CONFRONTATION published their new album this year which is literally full of war. These gentlemen knows exactly how to convey the World War II atmosphere through music. The melodies are very cold, they lacerate sometimes and hurt. If you like “war death metal” I think you will be happy as I am. This is nothing special or revolutionary, however this album is very honest and very easy to listen. I don´t have any technical objections. Some ideas are little bit stereotypical but I don´t really mind. The cold doom death metal album which would bring you to the battle field itself!

http://confrontationhm2.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/confrontationhm2
https://www.facebook.com/chaosrecords/

Minirecenze/minireview - CATTLE DECAPITATION - The Anthropocene Extinction (2015)

CATTLE DECAPITATION - The Anthropocene Extinction

CD 2015, Metal Blade Records

Při procházení restů z minulého roku jsem zjistil, že jsem na svém blogu ještě nepsal o poslední desce kalifornských maniaků CATTLE DECAPITATION. Není divu. Je to totiž hodně náročný poslech, tedy alespoň pro mě. Pánové se své práce chopili pěkně progresivně a tak na novince můžete nalézt jak death metalové pasáže, tak lehké rockové chvilky, sem tam něco toho grindu, ale třeba i čistý, vypjatý hlas, který mě zpočátku od poslechu poměrně odrazoval. Při každé nové desce si u téhle smečky musím znovu zvykat na nové a nové věci. Je to pěkně nevypočitatelná skupina, to vám tedy povím. Tentokrát u mě uzrávala přes půl roku, abych byl vůbec schopen napsat pár slov. Lepší je totiž poslouchat, než tvořit věty. "The Anthropocene Extinction" mi připomíná nějaký nezávislý, hodně zmatený film, který při prvním shlédnutí odsoudíte, protože mu nebudete rozumět. Zároveň vás ale znovu láká, jeho přitažlivost je právě v té komplikovanosti. Posluchač, divák má pak neodbytný pocit, chtít vše pochopit. Dává si jej znovu a znovu do hlavy, přemýšlí nad ním a nakonec podlehne. Přesně taková byla má setkání s recenzovanou novinkou.

Ono to snad ani není album, jako spíš umělecké ztvárnění o lidské apokalypse. O tom, že naše civilizace zanikne, se mluví od doby, kdy lidé vypustili ze svých úst první slova, ale tentokrát mi při poslechu přijde, že je to opravdu už hodně blízko. Poslední zhasne a položí lopatu, kterou si vykopal vlastní hrob! CATTLE DECAPITATION jsou hodně originálním, velmi zajímavým tělesem, u kterého jsou zcela protichůdné názory na jejich hudbu úplně normální. Jejich muzika zkrátka vyvolává emoce a když si k tomu ještě připočtete šokující obal, myslím, že spousta z nás má před sebou opravdu velké sousto. 

Skladatelsky se kapela pohybuje někde v oblastech, jako třeba takoví GOJIRA, LEPROUS, GORGUTS, a spousta dalších progresivních smeček. Ta přirovnání berte s nadhledem, zrovna tahle skupina je natolik nezařaditelná, že si můžete doplnit v podstatě kohokoliv, kdo dělá "těžkou" hudbu. V druhém songu lehce zazáří můj oblíbenec Phill Anselmo. A album samozřejmě dodnes rozděluje fanoušky na spousty táborů. Každý má na tyhle šílence svůj mnohdy velmi vyhraněný názor. Osobně mě nakonec přesvědčili, vytřeli se mnou podlahu a nakonec mě pověsili na náměstí jako při středověkém lynčování. Ale trvalo to a mnohá setkání nebyla z nejpříjemnějších.

"The Anthropocene Extinction" je albem, které v sobě obsahuje krvavou karmu. Je složité, náročné na poslech a nedá vám nic zadarmo. Pokud ale vytrváte a podlehnete, budete nakonec odměněni skvělým zážitkem. Nahrávka je to velmi pestrá, se skvělým zvukem a produkcí. V určitých pasážích mi sice vadí čistý vokál, ale není to pro mě nic zásadního. Deska je to velmi moderní, svěží, komplikovaná a složitá. Užijí si ji asi nejvíc všichni ti, kdo chtějí u hudby také přemýšlet. Progresivní, extrémní album, které nezná slitování!

Asphyx says:

"The Anthropocene Extinction" is an album that contains bloody karma. It is complex, difficult for listening and it doesn't give you anything for free. But if you stay and succumb, you will eventually be rewarded with a great experience. The recording is very varied, with great sound and production. Although, in some passages there is clean vocal that bothers me, but it isn't nothing cardinal for me. The album is very modern, fresh, complicated and complex. It will enjoy most all those who wants to think about the music as well. Progressive, extreme album that knows no mercy!

http://www.cattledecapitation.com/

https://www.facebook.com/cattledecapitation

https://www.reverbnation.com/cattledecapitation

https://www.youtube.com/user/officialcattledecap/featured

http://www.metalblade.com/us/

Minirecenze/minireview - INNER SANCTUM - Legions Awake (2015)

INNER SANCTUM - Legions Awake 

CD 2015, vlastní vydání

Thrash metal z Indie není zrovna častým hostem v mém přehrávači. A když už, tak spíš jen v podobě několika poslechů na internetu. S INNER SANCTUM je to jiné. Zaujali mě. Respektive, rovnou rozsekali, nakopali mi zadnici. Album, prvotinu s tajemnou aurou, zdobí zvláštní, zajímavý obal. Dal jsem si ho na obrazovku svého počítače, vložil CD do slotu hi-fi věže a vyvalila se na mě absolutní smršť thrashe a deathu (občas lehce i blacku). Chvilku si tak sedím, nejdříve si říkám něco o tom, že podobný old schoolový přístup by mi mohl dělat dobře. Po nějaké době se tak opravdu stane a já najednou dostávám na novinku "Legions Awake" čím dál tím větší chuť. Líbí se mi zvuk, který není zbytečně nahlas, je špinavý a zároveň dobře čitelný. Když potom do jednotlivých skladeb začnou pánové sázet chladnější melodie, automaticky si podupávám a přidávám hlasitost. Tahle kapela si to u mě poctivě oddřela. Přesvědčila mě, dokázala zaujmout. 

Vidím před sebou mrtvá těla, plovoucí na hladině nekonečné řeky. Jsem metalovým turistou, který právě pro sebe objevil zajímavý a neotřelý kout světa. Zpěvák vypráví nekonečné příběhy o chaosu. Jeho hlas nijak nebolí, spíš dovozuje atmosféru totálního zmaru. Z hudby zde cítím nekonečný neklid. Skladby jsou velmi zajímavé, poslouchají se tak nějak samy od sebe a já si stokrát pořád dokola říkám, že se ani nedivím kladným recenzím všude po světě. Přitom, nápady nejsou zrovna z nijak progresivních. Nedovedu to vlastně ani nijak popsat, ale přijde mi, že obzvlášť klidnější, uvolňující pasáže jsou velmi dobře zapamatovatelné a jsou právě tím, co dělá tuhle smečku zvláštně originální. INNER SANCTUM si pohrávají z různými typy nálad, rozmačkají vás, rozsekají, potom znenadání uvedou do síně plné napětí. Deska mi tak přijde neskutečně pestrá a zajímavá. 

Má slova potvrzují i hosté, kteří se na desce objevili. Není to nikdo menší, než James Murphy (DEATH, OBITUARY, TESTAMENT), Christopher Amott (ex- ARCH ENEMY) i Daniel Mongrain (MARTYR, VOIVOD, ex- GORGUTS, ex- CRYPTOPSY), kteří přispěli svými sóly v několika skladbách.

Indičtí INNER SANCTUM vydali vynikající album. Je plné pravého starého thrashe, deathu a zvláštní aury, která se vznáší nad jednotlivými skladbami, jako sup nad mršinou. Je to právě smutná nálada, určité jiskření, které dělají tuhle nahrávku výjimečnou. Riffy jsou zde velmi ostré, inteligentní, hlas mocný a celková atmosféra připomíná smrt v očích vyděšené oběti. Doslova mě fascinuje fellling a drive, které nahrávka má. Jsem zcela ztracený a při poslechu si se mnou kapela dělá co chce. Můžete mi někdo říct, proč mi byl dodnes tento klenot ukryt? Jestli má být tohle první album, jsem zvědavý, co přijde příště? Absolutní dokonalost? Novinka je pečlivě vybroušeným thrashovým drahokamem! INNER SANCTUM se povedlo na svoji desku přenést věčnost! Vynikající album! Doporučuji všem, kdo milují tmu!

Inner Sanctum

Album Track list: 

1. Incipiens 01:54
2. Wake of Destruction 04:28
3. Reflections of the Past 04:36
4. Realms of Oblivion 03:39
5. Legions Awake 04:34
6. Tainted Soils 04:36
7. March of the Wounded 05:48
8. Existence Denied (with Guest Solos) 05:48
9. Guardian 05:18

Album Line-up: 
Gaurav Basu - Vocals (also the artist)
Chintan Chinnappa - Guitar
Suraj Gulvady - Guitar
Narayan Shrouthy - Bass
Abhinav Yogesh - Drums

Asphyx says:

Indian INNER SANCTUM released an excellent album. It is full of real old thrash, death metal and some special aura that hovering over the individual songs like a vulture over carcass. It's just the sad mood, certain spark that are making this record special. Riffs are very sharp, intelligent, powerful voice and the atmosphere reminds death in the eyes of the terrified victim. I'm really fascinating by feeling and drive, which this recording has. I'm completely lost and when listening, the band makes with me what it wants. Can anyone tell me why was this band hidden for me? If this is the first album, I wonder what will come next? Absolute perfection? News is carefully refined thrash gem! INNER SANCTUM managed to give eternity on their record! Excellent album! I recommend to all who love the darkness!

https://innersanctum.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/innersanctumindia