DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 11. ledna 2016

Recenze/review - DEVIATION – New Generation of Torture (2015)


DEVIATION – New Generation of Torture
CD 2015, Mad Lion Records

Fašírka je druh masového anebo bez-masitého vypraženého výrobku a součást jídel a pokrmů. A já rovnou doplňuji, že je to také krásný výraz pro to, když vám někdo rozseká obličej na maděru. Pokud si pak odmyslíme tváře poznamenané pěstmi a soustředíme se na tento termín z hlediska hudebního, dostáváme se do oblasti brutálního death metalu. Mám tenhle styl nejraději v jeho klasické, tradiční podobě. Líbí se mi, když je předkládaná muzika syrová, nekompromisní a zároveň nepostrádá dobré nápady. Tohle všechno jsem si na novince polských DEVIATION pro sebe našel. Kapela hraje teprve od roku 2009 a mimo jedné demo nahrávky („Psycho“ 2010) je letošní počin jejich prvotinou. A abych pravdu řekl, tak velmi povedenou. Zajímavý byl tentokrát způsob, jakým se do mé hlavy jejich tvorba dostala. Kolega, který pochází ze vsi, mi začal básnit právě o tradičních zabijačkách a litoval, jaká je škoda, že tento krásný zvyk mizí. Já si pak nasadil sluchátka na uši a všechno mi zapadlo dohromady. DEVIATION by s klidem mohli dělat řezníky. Své řemeslo ovládají opravdu dobře a ještě navíc přidávají radost z práce, kterou dělají. A toho si dnes cením mnohdy více, než bůhvíjakých progresivních postupů.

Pokud bychom se podívali na „New Generation of Torture“ okem kritika porovnávače, nalezli bychom spoustu styčných bodů s tvorbou takových kapel, jako jsou CANNIBAL CORPSE, INTERNAL BLEEDING, MORTAL DECAY, ale i třeba českých FLESHLESS. DEVITATION si zkrátka otevřeli krámek jen s tím nejkvalitnějším masem. A abych pravdu řekl, zajdu raději za nimi, do malého obchodu, než do supermarketu, plného prefabrikátů a vodnatého masa. Poláci mi nechávají opravdu vzpomenout na doby mého dětství, kdy jsem jednak začínal poslouchat muziku a jednak jezdíval na ves k prarodičům. Všechno mi tenkrát přišlo v horách čistší, rozeznatelnější. Jasně, člověk je ovlivněn vzpomínkami, ale když já si pořád potrpím na poctivý přístup. Nenechte se ale mýlit, DEVIATION nejsou jen nějakou kopírkou ze starých časů. Naopak, sem tam lze v některých skladbách vypozorovat kousky modernějšího pojetí death metalu. Vše je ale dávkováno se vkusem, lehkostí a určitou samozřejmostí. Stávám pak odpoledne, po pracovní době, ošlehaný povinnostmi a vyloženě se těším, až strávím cestu domů s kousky krvavého rozemletého pokrmu od těchto polských dělníků smrtícího kovu.


Poláci možná budou trnem v oku všem současným hudebním kritikům, vyrostlým a odchovaným v umělých továrnách na smrt. Všichni samozřejmě moc dobře víme a slyšíme, že DEVIATION neboří hranice stylu, ani nikam dříve slyšené neposouvají. Jenže když mě to baví tolik poslouchat! Ona se ta vzájemná přitažlivost mezi mnou a nahrávkou vlastně hrozně těžko popisuje. Možná by stačilo říct něco o tom, že to pořádně řeže, kope, dává. Na vyčistění hlavy ideální, co říkáte? A když si navíc připočtete správně nekompromisní a tlačící zvuk, myslím, že pro milovníky klasických brutálních postupů není moc co řešit. Album asi nebude moc vhodné pro všechny zhýčkané fanoušky dnešní doby, kterým se musí všechno naservírovat s pořádnou porcí zvýrazňovačů chuti. Už jste někdy stáli u mistra řezníka a ochutnali od něj čerstvé maso? Nasávali jste chuť a atmosféru radosti nad blahobytem, popíjeli slivovici nebo pálenku a měli na čele šmouhu od krve? Tak potom určitě pochopíte, o čem píšu.



DEVIATION na svém prvním albu jasně dokazují, že jsou zkušenými brutálně death metalovými řemeslníky. Svoji práci zvládají na výbornou a k tomu navíc ještě přidávají radost ze hry samotné. Hodně se mi líbí syrový zvuk i nekompromisní, sypací pasáže. Vokalista do toho také dává vše a my tak máme před sebou kapelu, která moc dobře ví, co chce hrát. „New Generation of Torture“ je sice tradičním, ničím na první pohled překvapivým albem, ale je zahráno s obrovskou chutí a nadšením. Tradiční postupy, síla, energie a všude přítomný pach smrti. Tohle všechno z desky cítím. Podobných kapel je sice dnes obrovské množství, ale na rozdíl od jiných mě baví DEVIATION poslouchat. Přijdu si jako na návštěvě jatek. Na hácích visí čerstvé maso, řezníci napřahují svoje sekery. Každý úder je krutý, přesný a nekompromisní. Stejně jako hudba polských maniaků. Podobná CD v supermarketu nekoupíte, musíte do poctivého řeznictví. Brutální death metal, po kterém vám zůstanou pořádně hluboké jizvy! Perfektní morbidní práce!

Asphyx says:

DEVIATION prove that they are experienced brutal death metal workers with their new album. They know how to make their job well and they also add a joy of playing. I really like the raw sound and also uncompromising and pouring passages. The vocalist give us everything so we can see the band which knows what it wants to play. “New Generation of Torture” is a traditional and not very surprising album at the first glance, however it is played with so much passion and joy. Traditional actions, power, energy and omnipresent scent of death. This is what I can feel from this album. There is a lot of bands with the similar elements however in contrast I really enjoy listening to DEVIATION. I feel like a guest in a slaughter house. There is a fresh meat hanging on hooks, butchers are reaching their axes. Every hit is cruel, precise and uncompromising. Same as the music by this Polish maniacs. This is not the CD you can buy in a supermarket you have to go to the butcher shop. Brutal death metal which makes a lot of deep scars on your body forever! Perfect morbid work! 


Seznam skladeb:

1. Need to Kill
2. New Generation of Torture
3. No More Insanity
4. My Private Playground
5. Nuclear Disease
6. Why?!
7. Far from the Prayer
8. Last Chance


Čas: 28:17

Sestava/band:


MeaT – basa
Grzegorz „Harry“ Maciaszek – bicí
Jakub Ryt – kytara
Dariusz „Zielak“ Zieleziňski – kytara
Ojciec - zpěv


http://www.madlion.eu/

Recenze/review - MÖRBID VOMIT – Doctrine of Violence (2015)


MÖRBID VOMIT – Doctrine of Violence
CD 2015, Ranka Kustannus

„Klepu na dřevěnou rakev a doufám, že mi někdo odpoví. Kolem se rozprostírá jako tíživý závoj beznaděje mlha a já naříkám nad odchodem posledních zbytků radosti. Tisíckrát vyřčená otázka Proč? zůstává nezodpovězena. V očních kanálcích mi dávno vyschly slzy a do hlavy se vkradla myšlenka na pomstu. Když vám nějaký bastard vezme blízkého člověka, trest by si zasloužil. Nejsem příznivce zdlouhavých procesů, usměvavých právníků a následné rekonvalescence v zařízení, kterému se říká vězení. Kdo vrátí pozůstalým radost? Kde je spravedlnost? Nad zkypřenou zeminou poskakují kapky právě plačícího deště. Otevírám víko a naposledy ji spatřím. Je konec? Opravdu? Umírám pak každý den při spánku a pokouším se s ní znovu setkat. Zapisuji své pocity na papír, píšu ji krátké textové zprávy do záhrobí. Odpovědi se mi nedostává.“

Poslech finských MÖRBID VOMIT ve mně evokuje vzpomínky na setkání s jedním kamarádem, který celé to zlo a ošklivost, zmíněné v prvním odstavci, prožíval na vlastní kůži. Bývaly to tenkrát hodně smutná setkání. Bolestivá a náročná. Vidět do té doby zdravím kypícího chlapa jako trosku bylo šílené. Nikdy se s tím nevyrovnal a spravedlnost byla tehdy hodně slepá. On byl vlastně tím, kdo mi tuhle desku doporučil. Mluvil dlouho a s nádechem krve v hlase. Spřádal při jejím poslechu plány na pomstu, kterou nikdy neuskuteční. Bylo pro mě zpočátku těžké se ponořit pouze do hudby, srovnat ji s jejími vzory jako DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS. Jakoby se zrovna nad touhle deskou vznášela určitá nepropustná mlhovina, způsobená příběhem o utrpení. Nikdy se mi asi nepovede přenést se přes bolest a oddělit prožitek od muziky, ale za sebe (zcela sobecky) mohu prohlásit jediné. Tohle hudební běsnění je esencí švédského death metalu. Je přístupné, studené, chytlavé a smrtící.


„Doctrine of Violence“ je přesně tím druhem alba, které jsem si pustil a chytlo mě drápem přímo pod krkem. Kapela si se mnou vytírala podlahu, nutila mě se neustále vracet v myšlenkách do devadesátých let. Ano, tady je svět ještě v pořádku. Možná je nostalgický, ovlivněný mým věkem, zkušenostmi a prokletím, ale to myslím tentokrát vůbec nevadí. Novinka je zvláštní a zajímavá právě v tom, že by mohla oslovit i posluchače, kteří jinak nad death metalem ohrnují nos. Songy jsou přístupné právě ve svém celkovém vyznění. Kapela, pokud je to žádoucí, klidně zvolní, donutí vše gradovat, když je třeba, případně jen tak lehce rozvláčně nechá vyznít chladnou melodii. Velmi dobře se také poslouchá hlas, který nijak nedrásá, spíše „jen“ doplňuje. Je ostrý, zároveň čitelný a „plnotučný“. Deska působí jako zatuchlý odér čerstvé mrtvoly. Nevím, jestli jste už měli někdy fyzicky s mrtvými tu čest, ale já za svého působení na civilní službě ano. Fascinující je ten klid, jakoby tělo na něco ještě čekalo, doufalo v převod na onen svět. Hudba MÖRBID VOMIT by klidně mohla znít nad řekou Styx, dokonce by ji mohl přehrávat Cháron ve své loďce. Jako náhrada mince, poplatku pro převozníka, je myslím zcela plnohodnotná.


MÖRBID VOMIT nám na své novince jasně ukazují, že dobrý švédský death metal se dá hrát i ve Finsku. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Finové umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. „Doctrine of Violence“ působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Švédský death metal z Finska, který vás spálí mrazem! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

MÖRBID VOMIT shows us on their new album how good is Swedish death metal played in Finland. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Finns knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90th in its best from you will be satisfied with this album. “Doctrine of Violence” feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Swedish death metal from Finland which will burn you with coldness! Amazing!


Seznam skladeb:

1. The Seed of Human Scum
2. Murderous Absolution
3. Morbid Gluttony
4. Beaten from Belief
5. Demented Collector of Severed Heads
6. Engulfed by the Plague
7. Necrotic Revelation
8. Doctrine of Violence
9. In Disgust
10. Another One to Die


Čas: 37:43

Sestava/band:

Andre Lindgren – kytara
Ville Ryoti – zpěv, kytara
Pyry Hanski - basa

http://www.rankakustannus.fi/

neděle 10. ledna 2016

Recenze/review - DIAVOLOS – You Lived Now Die (2015)


DIAVOLOS – You Lived Now Die
CD 2015, Hells Headbangers Records

Kristova noho, to je ale chlív! Novinka a zároveň prvotina řeckých DIAVOLOS připomíná výlet do samotné věštírny mrtvých, do Nekromanteionu. Nevím, zda jste tuto památku navštívili, ale já si moc dobře pamatuji, že i přes štěbetání mnohonárodnostních turistů, jsem cítil z tohoto místa obrovskou sílu. DIAVOLOS jakoby tam zrovna pořádali koncert. Starý, plesnivý, zahnívající death metal, šmrncnutý starými VENOM, NUSLAUGHTER, ale i BATHORY, DEATH (Mantas), POSSESSED („Seven Churches“) případně thrashovými EXCITER. Zajímavý je vokál Mr. Tase Danazogloua (ex ELECTRIC WIZARD). Tomu říkám záhrobí! Nic se nikde nepřikrášluje, hraje se sice převážně hodně jednoduše, ale o to víc vynikne určitá syrovost a zběsilost. Nahrávku si musí oblíbit snad každý, komu se formoval metalový vkus ke konci osmdesátých let a počátkem devadesátých. A protože podobná hudba vychází ze samé mé podstaty, je asi všem jasné, že si přijdu jako na death metalových orgiích.

„You Lived Now Die“ je přesně tím druhem desky, u které nepřemýšlíte. Jednoduše si ji pustíte, chvilku necháte působit, nastavíte všechny své receptory na příjem a potom jste buď prokleti nebo nikoliv. Rád se takovými archiváliemi přehrabuji, mazlím se s nimi a často vzpomínám na dobu, kdy mi v přehrávači šuměly podobné kazety. Líbí se mi zvuk, který se opravdu hodně přibližuje starodávným nahrávkám. Není divu, všichni muzikanti jsou směřovaní stejným směrem. Vždyť jenom jejich působení v takových smečkách, jako jsou IMPALED NAZARENE, NERGAL, SOULSKINNER, SATANS´WRATH, GREAT COVEN a spustě dalších, mluví samo za sebe. Pánové zkrátka nejsou žádní cucáci, kteří by neuměli hrát. Vlastně se to hrozně těžko vysvětluje, ale tahle deska mi dělá opravdu velmi dobře. Jsou alba, o kterých vím, že jsou dobrá, pochválím je, ale moc často je neposlouchám. S DIAVOLOS je to jiné, divočejší, přímočařejší, upřímnější. Určitě znáte ten pocit, když zažijete pořádně náruživý sex. Taky nad ním nepřemýšlíte, zkrátka to přijde. Poslech je hodně podobný, svým způsobem až intimní, i když šíleně nevázaný a nespoutaný.


Poslední dobou vyhledávám nahrávky od Hells Headbangers Records čím dál tím častěji. Mám plné zuby čistoskvoucích a dokonalých moderních desek. Lezou do zubů a i když často uznávám jejich kvality, tady se cítím nejsilnější v kramflecích. Nemá moc cenu nic řešit, stejně už dlouhá léta poslouchám stylem, že na sebe nechávám desky jen tak působit a potom se uvidí. S DIAVOLOS jsem neměl žádný problém, přišel a přijdu si, jako bychom se znali odmalička, jako by to byli kluci od nás ze sousedství, které potkáváte každý den, když jdete do práce a o kterých se ví, že tráví dlouhé večery na hřbitově. Satan je na desce všudypřítomný. Není to současný „nářez“ a ekvilibristika muzikantů, ale spíše syrový kus zahnívajícího masa, podávaný na dubové fošně. „Tu máš a žer!“: říkají nám Řekové, pak na nás vybalí to svoje inferno s punkovým přístupem a co si s tím počnete, je už vaše věc. Nemyslím si, že by zrovna tahle kapela zamíchala nějak se světovým undergroundem, ale jsem si absolutně jistý, že v naší partě nemrtvých dojdou velkých chvalozpěvů. A teď už mě prosím nechte, musím jít spolu s DAIVOLOS obětovat starým death metalovým bohům!


Peklo zase hoří! Není divu, když nám k tomu hrají řečtí maniaci DAIVOLOS. Kapela, která připomíná dávné death/thrash/black metalové poutníky ze starých časů je přesně tím typem skupiny, která musí chytnout za srdce všechny milovníky old schoolu. Pojďte si spolu se mnou zavzpomínat na dobu, kdy se ještě hrálo reálně, bez pozlátek a zbytečností. „You Lived Now Die“ je hodně syrovou, nekompromisní deskou, nahranou snad v samotné márnici. Jako bychom právě potkali dámu, zvanou Smrt. Hudba je tady hodně stará, plesnivá, ošklivá a nepostrádá jakousi černou jiskru, kterou jsem vždy u kapel obdivoval. Málokdo umí vyvolat samotného Satana. DAIVOLOS se to povedlo. Vítejte na exkurzi v samotném pekle. Podávat se budou jen ty nejkrvavější kousky pokrmů. Nejlepší je, že Hádova říše v podání téhle řecké mašiny, je velmi přitažlivá, nakažlivá a zákeřná. Líbí se mi tady a místo toho, abych dál něco psal, tak si nahrávku raději znovu pustím. Starodávná deska, nahraná s neskutečným feelingem! Album, které odtrhává maso od kostí! Skvěle!

Asphyx says:

The Hell is on fire! And it is like this because of DAIVOLOS, the maniacs from Greece. A band which reminds the old death/trash/black metal pilgrims from the old days who were the exact type of band which catch your heart if you are a fan of the old school music. Let´s bring back in memories the times when music was played in real way without any gloss or disutility. “You Lived Now Die” is a very raw uncompromised album which must have been recorded in a mortuary. It´s like we just met lady whose name is Death. The music is very old, moldy, ugly and it doesn´t lack of black sparkle which is the main thing I have always admired about bands. There is only a few band which are able to call the Satan itself. DAIVOLOS made it happen. Welcome on an excursion to the Hell. There will be served only the bloodiest meals. The best thing is that Hades world which is created by this Greek band is very magnetic, catchy and cruel. I like it here and instead of writing something I´m going to play this record again. An old album which is recorded with an unbelievable feeling! An album which would chop your meat of bones! Great!


Seznam skladeb:

Diavolos Rising
Come to Salem
Hail All Evil
Piss in Holy Water
You Lived, Now Die
Baptized in Vomit
Demonwhore
Curse, Bleed, Die
Totencorpse
Death Metal


Čas: 31:29

Sestava/band:


Taneli Jarva – basa
K. Savvi – kytara
Nik Angelopoulus – kytara
Bill EI – kytara
Tas Danazoglou - zpěv


https://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/you-lived-now-die

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý čtvrtý – Nám patří tenhle svět!


Příběh dvacátý čtvrtý – Nám patří tenhle svět!

Vyzvedávám Kytku před školou. S Prcalíkem je to trošku horší. Potkáváme ho, jak stojí na zednické praxi za plotem. Věší se na něj a řve, že je v lágru. Musíme na našeho kamaráda zase čekat. Stavujeme se u něj doma, něco málo svačíme a kolega Prcalík bere na rameno obrovský přenosný kazeťák. Pouští nové Slayer a už si to valíme směr panely. Trošku se stydím, protože ten randál je opravdu hodně velký. Jsme ale slyšet a z  panelákových vchodů vylézají džínové postavy. „Zdááár“, metááál voléé“: ozývá se za námi. Další a další vlasatci. Jdu vepředu a cítím se jako šéf nějakého gangu. Mám na sobě zbrusu nové tričko Motorhead.

Zastavujeme se kousek od posledního domu. Všichni svorně se silou třicetihlasého davu voláme: „Janooo, Janoooo, už jsme tady!“ Naše milá a krásná kolegyně vykoukne z okna. Očividně byla právě ve sprše, což jenom ještě víc rozjitří naši radost ze setkání. Chvilku se poflakujeme před barákem, řve na nás nějaká sousedka a musíme zavrčet na jednoho pána, který nám začal vysvětlovat, jak by se měli mladí lidé chovat. Prcalík ho odbude s tím, že jestli chce, aby z nás byl další Pionýr, ať ještě chvíli pokračuje a Kytka ho posílá do prdele. Po chvíli raději směřujeme k obchodu Družstevník, na kraji města. Pak už je jen příroda, pole a lesy. Máme to moc dobře vychytaný. Přišel jsem náhodou na díru v plotě. Postupně bereme (krademe) prázdné lahve a neustále dokola je vracíme ve stejném krámě.

Za utržené peníze nakupujeme lahváče Klášter, Slovácké slunce, což je víno na zblití, ale máme v té době kachní žaludky, tak skousneme ledacos. Je pátek a to se prostě paří. Na nějaké předražené podniky nemáme, tak jsme radši venku. Otužilí, nadšení, plni radosti. Usedáme po chvilce na vyskládanou horu z panelů, klábosíme o novinkách z hudebního podhoubí, plánujeme další koncertní výlet. Patří nám v tu chvíli celý svět. Cítím v kostech neskutečnou sílu mládí, energii. Holky jsou krásný, kluci ostří jako břitva. Kousek od naší trojice se serve partička nově příchozích. Někdo někomu pohanil jeho oblíbené S.D.I. Rána střídá ránu, vypadá to na nesmiřitelnou nenávist. Jen sedíme a koukáme. Stejně všichni moc dobře víme, že se to za chvíli vyřeší samo. Stane se tak a před chvíli nepřátelé na život a na smrt popíjejí svorně pivo.

Otáčím volume na kazeťáku doprava a řvu na lesy „S.D.I…. Megamosh“. Pár lidí se postupně zvedá, mává hlavami, kroutí vlasy a začne se točit na louce dokola (že se tomu říká mosh-pit, jsme ještě vůbec nevěděli). Ostatní se pomalu přidávají a nakonec křičí úplně všichni. Hergot, to je ale síla. Jana mě tiskne k sobě, Kytka skáče Prcalíkovi na ramena a když tahle skladba dohraje, na zemi se válí snad třicet lidí. Radost dostupuje svého vrcholu. Jsme pryč od svých škol, od starostí, od polorozpadlých rodin. Chlad sídliště a přicházejícího podzimu není najednou tak silný. Máme konečně taky na chvilku pocit, že někam patříme. Co na tom, že většinu z nás čeká druhý den šichta v továrně, kam někteří chodí do práce na směny a my študentíčci na brigádu. Teď, tady je nám fajn.

Kolem půlnoci se nám už dávno vybily všechny baterie v kazeťáku. Je tma a nad panely se jak světlušky vznášejí oharky cigaret. Někdo hlasitě krká a nějaká dívka ječí, ať jí nikdo nesahá tam, kam se to nemá bez dovolení dělat. Pomalu se zvedám. Jsem utahaný, ale spokojený. Beru Janu pod ramenem a doprovázím ji až před dům. Její oči svítí jako dvě malé lampičky. Dává si před spaním cigáro a já už si to šinu k domovu. Ještě se naposledy ohlédnu a stáhnu si džínovou bundu víc ke krku. Je tak chladno.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. ledna 2016

Recenze/review - VULNUS – Vessels of Throe (2015)


VULNUS – Vessels of Throe
CD 2015, New Standart Elite

Nikdy bych nevěřil tomu, že tomu tak opravdu je. Vždycky jsem čítával v detektivkách, že oběť našli v tratolišti krve. Je to tak. Jen s tím rozdílem, že ta kaluž mokvající tekutiny je promrzlá. Ránu vedl vrah pravděpodobně nožem, jako když se podřezávají kuřata. Syrovost okamžiku byla pro toho kluka, co mrtvolu našel překvapující. Poprvé se setkal s krutou realitou. Zvracel. Nebylo to jako v počítačových hrách, kde má na svědomí tisíce zastřelených a popravených. Usedl s bílým obličejem a zavolal nás, černé anděly. Musíme po ohledání ten kus těla naložit a odvést k nám do márnice. Někdy ta práce stojí za samá sprostá slova. Další zmařený život a spravedlnost bude obsahovat pár let v přepychové káznici. Pokud toho bastarda vůbec dopadnou. Bulvár se vrhne na rodiče dívky, která měla ještě všechno před sebou. Teď je konec, absolutní, nekompromisní a smutný.

VULNUS jsou z Řecka a doplňují tu surovou realitu výše popsané situace ještě o další rozměr. Jsou jako dávní vypravěči, kteří chodili po poutích a předváděli příběhy o krutých mordech. Hrají klasický brutální death metal, jehož kořeny sahají až někam k počátkům stylu. Jedná se teprve o první dlouhohrající album a už si troufám tvrdit, že o téhle morbidní partě ještě hodně uslyšíme. A vůbec nevadí, že někdy je ta inspirace starými SUFFOCATION až příliš okatá. Myslím, že zrovna v tomhle stylu to nikomu vadit nebude. Těch výrazových prostředků zase tolik není. Řekové jasně ukazují, že umí vzít starý materiál po svém, přidat k němu vlastní nápady a atmosféru. Líbí se mi, že se nepustili do žádných komplikovaných prostocviků a drží se spíš tradičních postupů. Vynikne tak na povrch o hodně lépe určitá syrovost a tlak, které by jinak ve spleti příliš náročných riffů spíše zanikli. Pořád zastávám názor, že song má mít alespoň jakousi jasně danou strukturu, má gradovat a dobrý nápad preludováním neokecáte. VULNUS se sice občas ztrácejí v až zbytečném prodlužování skladeb, ale jinak mi (mimo téhle připomínky) nevadí vůbec nic. Naopak, poslech si vyloženě užívám.


Velmi se mi líbí zvuk, kdy jsou krásně slyšet všechny nástroje a to včetně basy, která si pobublává v hodně příjemných rytmech. Něco lehce přes sedmadvacet minut uteče vždycky jako voda a já si říkám, že bych klidně snesl ještě alespoň jeden kousek krvavého kusu masa. V závěru, když dle mě celá deska graduje, nám ale vypálí VULNUS na čelo hodně ošklivý cejch. Deska je svým způsobem pěkně chytlavá, i když se musíte oprostit od toho, že byste kapelu neustále k někomu přirovnávali. Nevím sice, jestli na mě bude podobný přístup fungovat i v budoucnosti, ale letos si nahrávku vychutnávám jako upír svůj oblíbenou večerní skleničku čerstvé krve. Oceňuji jak dobré nápady, tak určitou přístupnost a nebál bych se říct až chytlavost, kterou z desky slyším. Je to poctivá práce, zahraná se slušnými znalostmi řemesla, odhodlaností a silou. Jak se tak koukám kolem sebe, tak jsou VULNUS další kapelou z Řecka, která nám všem nakopala zadky. Zdá se, že to v tamní scéně opravdu žije. Důkazem budiž poměrně velký počet kapel z posledních let, pocházejících z jejich krásné země. Pokud pánové udrží nastavený směr, myslím, že se máme i v budoucnu na co těšit.



Pokud máte rádi brutální death metal v jeho klasické podobě, mohla by vám první dlouhohrající deska řeckých VULNUS určitě vyhovovat. Je totiž plná morbidně chytlavých melodií, neskutečného tlaku a nepostrádá tolik chtěnou syrovost. Líbí se mi, že Řekové přesně vystihli atmosféru opuštěné ulice, kde se stala vražda. Inspirace SUFFOCATION je sice cítit na každém kroku, ale album se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Proti provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek ani připomínek. Všechno odsýpá, jak má, valí se to, jako lavina. Album bych s klidem doporučil všem amatérským patologům i fanouškům brutality v death metalu. Všechny skladby opravdu hodně řežou, jsou ostré a nekompromisní. Co si víc přát? Nic mě vlastně nenapadá. Novinku „Vessels of Throe“ si opravdu užívám. Líbí se mi jistá samozřejmost, s jakou nám VULNUS předkládají tyhle kousky krvavého masa. Brutální death metal, který útočí přímo na solar plexus! Velmi dobrá deska! Doporučuji!


Asphyx says:

If you like brutal death metal in its own classic way you could like this first long play album by Greek VULNUS. It is full of morbid catchy melodies, unbelievable pressure and it doesn´t lack of rawness. I like that these Greeks catch the atmosphere of abandoned street where the murder happened. You can feel the inspiration of SUFFOCATION on every corner but this album is very easy to listen and absorbed. I have no objections about the whole work, sound or the cover. Everything flows how it should and it is like an avalanche. I would recommend this album to amateur pathologists or fans of brutality in death metal. All of those songs cut you, they are sharp and uncompromising. What else we want? There is nothing more to be said. This new album “Vessels of Throe” is very enjoyable for me. I like the commonplace which is noticeable in VULNUS´s work and how they show us the pieces of bloody meat. Brutal death metal which attack right on the solar plexus! Very good album! I have to recommend it!


Seznam skladeb:

01. Limitational Paradox
02. Failure
03. Concealed In Fractals
04. Thermal Activity Of An Arson Rated As Disqualified
05. Neurons Subjected To Entropia
06. Idle In A Liquid Grave
07. Establish The Unstable


Čas: 27:01

Sestava/band:

Nick Prapas – bicí
Bill – kytara
Panos – zpěv
John - basa

http://nserecords.bigcartel.com/

Minirecenze/minireview - BLOODSTRIKE - In Death We Rot (2015)


BLOODSTRIKE - In Death We Rot
CD 2015, Redefining Darkness Records


Další vyslanci samotného pekla pozvedli vlajku starého death metalu a pokoušejí se zničit tento svět. Inspirace je tentokrát patrná někde kolem prvních alb ENTOMBED, GRAVE, ale i na počátečních deskách třeba takových OBITUARY. Přístup a hudba je tedy jasná. A čím že to jsou vlastně BLOODSTRIKE zajímaví? Pro mnohé asi ničím, ale já oceňuji přístup, krásně plesnivé provedení a nasazení, které je v některých skladbách až neuvěřitelné. Za mikrofonem stojí tentokrát dáma, která vládne zajímavě položeným hlasem. Právě vokály jsou tím, které tuhle smečku odlišují od spousty dalších. A potom ještě schopnost navodit atmosféru hnilobného strachu.

Když tak sedím u počítače a poslouchám na hi-fi věži tento debut, říkám si, jak je krásné, pokud potkáte kapelu, které je pevná ve své víře, umí hrát a ještě má jasný směr, kterým jít. Tohle album je jako nekonečná cesta do pekla. Dlážděná našimi hříchy, odříkáním a bolestí. Deska je samozřejmě určena pro všechny pravověrné, pro znalce a milovníky staré death metalové školy, založené někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Songy mi tentokrát pronikaly do krve pomalu, postupně, s až jedovatým náporem. Mívám někdy strach, abych se neotrávil zkaženým jídlem, dnes nevíte, co kde koupíte. Mé pocity při společných setkáních s BLOODSTRIKE jsou velmi podobné. 

BLOODSTRIKE se zapsali se svoji první deskou do knihy mrtvých velmi dobře. Jejich tvorba nepostrádá tolik důležité věci, jako je feeling, drive, sílu, energii. Samozřejmě, přidána je notná dávka plesniviny, hniloby a absolutního nasazení. Pokud máte plné zuby přetechnizovaných současných kapel, vítejte v pekle! Album je krásnou ukázkou toho, že i v dnešní době mohou devadesátá death metalová léta fungovat. Cítíte tu síru? Ne, to není ještě peklo, ale je hodně blízko. BLOODSTRIKE používají na své novince ověřené postupy, klasické a tradiční riffy. Dodávají navíc pořádnou porci smrti, špíny a undergroundu. Starý, plesnivý a ošklivý death metal, který mi neskutečně chutná! Pochválena budiž márnice! 




Asphyx says:


BLOODSTRIKE signed themselves in the book of deaths very nicely. Their work doesn´t lack the important things such as feeling, drive, power or energy. Obviously they added some pieces of moldiness, decay and absolute appointment. If you have enough of nowadays over technical bands, welcome in Hell! This album is the great example that the 90th death metal albums still work. Do you smell the sulfur? No, that is not the Hell yet but it is very close. BLOODSTRIKE use verified actions on their new album and classic and traditional riffs. They add a good amount of death, dirt and underground. An old, moldy and ugly death metal which tastes very good to me! Be praised the mortuary. 

http://bloodstrike.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/bloodstrikemetal?ref=hl
http://www.redefiningdarkness.com/

pátek 8. ledna 2016

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN – The Dead and Those About to Die (2015)


JUST BEFORE DAWN – The Dead and Those About to Die
EP 2015, Chaos Records

Válka, smrt, hnus, zima, řev, neskutečný křik raněných. Seděl jsem v hospodě, s pivkem v ruce a potkal ho víceméně náhodou. Měl vyděšený výraz a nějak automaticky mi začal vyprávět, co všechno zažil. Útoky od dětí s kalašnikovy ze zálohy, těhotné matky, odpalující se uprostřed usměvavého dne. Byl zlomený, opuštěný a do naší společnosti se už nehodil. On totiž na rozdíl od nás ostatních zabíjel. Původně se prý přihlásil s hlavou plnou ideálů, prošel si výcvikem a pak ztratil veškeré naděje. Vyprávěl mi pár příběhů, nad kterými zůstával rozum stát. Hlavní postavou byli mnohdy jeho kamarádi a všechny končily smrtí. Jak jinak. Pak si dal asi dvacátého panáka a odešel do tmy. Druhý den jsem ho viděl v televizi. Dostal nějaké vyznamenání. Jeho prázdný pohled ale nezakryla ani šikovně natočená kamera.

Občas se sám sebe ptám, kolikrát ještě uvidím záběry z válečných oblastí. Zdá se, že to nikdy neskončí. JUST BEFORE DAWN jsou kapelou, kterou mám rád už od jejich založení. Líbí se mi studeně položené riffy hlavního kapitána téhle smečky, Anderse Biazziho (BLOOD MORTIZED, ex - AMON AMARTH). Obdivuji pokaždé i výběr ostatních muzikantů, kteří se vždy střídají. Jedná se převážně o death metalovou šlechtu devadesátých let. Válečná témata, popisující ty největší lidská zvěrstva, jsou zpracována velmi podrobně, s vkusem a vyhýbají se obvyklým klišé. Jsem tomu moc rád. Už jsem kdysi někde psal, že se občas rád podívám na černobílé dokumenty o světových válkách. „The Dead and Those About to Die“ k nim může s klidem znít jako soundtrack. Velmi výrazně jsou tentokrát zpracovány vokály (Jonny Pettersson – WOMMBATH, ASHCLOUD, SKINEATER). Nezaostávají ani ostatní hosté, koukněte dolů pod článek na jejich seznam a sami uvidíte, že se jedná jen o samou vybranou „severskou“ společnost. Pro mě osobně se jedná přesně o ten druh nahrávky, u které mám sto chutí vypnout celý okolní svět a jen se ponořit do ledových melodií.


Dávám si nohy výše než srdce, slyším šumění krve v žilách. Pomalu mi všechna ta životodárná tekutina tuhne. Kolem létají bomby, ničící vše živé. Ohromeně a strachy utíkám do nejbližšího úkrytu. Hoří další lidé. Strach a beznaděj. Všichni kdysi ortodoxní ateisté se náhle modlí ke všem možným bohům. Nikdo neodpovídá. Jsme najednou jen kusy těl, jdoucími na porážku. Místo řešení problému a odříznutí agresorů se posílá další humanitární pomoc. Padám obličejem k zemi, zabořený do krví potřísněné hlíny. Kam se ztratilo slunce? Ptám se stále dokola. Kolik osudů zde změní navěky svůj směr, volám do vřavy úplně zbytečně? Čím jsem starší, tím míň přestávám lidstvu jako celku věřit. Místo toho, abychom využívali to, co jsme dokázali, tak je čím dál tím větší počet tupých jedinců, kteří vše ničí. Já vím, možná dnes moc filozufuji, jenže ve mně hudba JUST BEFORE DAWN podobné myšlenky zkrátka vyvolává. Celkově se jedná vlastně „jen“ o klasický severský mrazivý death metal. Pro mě je ale zajímavý a skvělý právě určitou stísněnou náladou a chladnými pocity, které z ní cítím. Já při poslechu jednoduše opravdu JSEM ve válce.




Sumarizace:
Neznám moc desek z poslední doby, na kterých by byla zhudebněna válka tak skvěle, jako na novince „The Dead and Those About to Die“. JUST BEFORE DAWN v čele s Andersem Biazzim dokázala nemožné. Já se opravdu při poslechu cítím, jako bych byl přímo na bojišti. Jsem obyčejným vojákem, jdoucím na jistou smrt. Vynikající, studené a mrazivé riffy, perfektní vokál a neskutečně beznadějná nálada. To jsou hlavní atributy novinky. Válka je hnusná, špinavá, zlá, nezná slitování. Stejně jako nová nahrávka JUST BEFORE DAWN. Kdo z nás bude další obětí? Album je dokumentem o lidské slabosti, o nenávisti, o tom, že je lidstvo jako celek nepoučitelné. Doporučuji poslech v tiché místnosti, s volume pořádně doprava. Nemám dalších slov. Death metalové album, na kterém ožívá válka! Doslova! Skvěle!

Asphyx says:

I don't know many records of recent times where the war was set to music as great as on the new album "The Dead and Those About to Die". JUST BEFORE DAWN, with the leader Anders Biazzim made impossible. I really feel like I was on the battlefield, when listening. I was an ordinary soldier that goes to certain death. Excellent, cold and frosty riffs, perfect vocal and impossibly hopeless mood. These are the main attributes of the news. the war is ugly, dirty, evil, it doesn't know no mercy. Like the new recording JUST BEFORE DAWN. Who among us will be the next victim? The album is a documentary about human weakness, about hate, about  incorrigible humanity. I recommend listening in a quiet room with volume pretty right. I have no words more. Death metal album, where the war is coming alive! Literally! Great!

Seznam skladeb:

01 - Counterbattery
02 - Otnumbered
03 - Graves Without Crosses
04 - Into The Iron Mist
05 - Through A Rain Of Fire

Sestava/band:


Anders Biazzi - Guitars, Bass
Brynjar Helgetun - Drums
Jonny Pettersson - Vocals, Guitars
Rogga Johansson
Håkan Stuvemark
Marko Palmén
Vesa Kenttäkumpu
Benny Moberg



http://www.chaos-records.com/

Minirecenze/minireview - GRUNT - Codex Bizarre (2015)


GRUNT - Codex Bizarre
CD 2015, Bizarre Leprous Production

Death a grind a tentokrát ještě navíc latex. To jsou GRUNT. Maniaci, kteří vydali letos již své druhé dlouhohrající album. Hudba se ale otírá i o záležitosti, které asi ortodoxní fanoušci nebudou vyhledávat. Do již zmiňované klasiky jsou totiž občas vkládány i elektro prvky. Dočkáme se dokonce blackových skřehotavých hlasů a tak máme před sebou najednou album, které je svým způsobem velmi pestré. Desce díky některým klasickým postupům pořád nechybí určitá zemitost, ale ta je jen jakoby vzdálená. Hlavní věc, na kterou jsem se musel během poslechu soustředit, tak je absolutně masakrující zvuk. Všechno náležitě řeže, hlas je goreově odporný, přesně jak to má být.

Nenechte se proto zbytečně odradit poměrně legrační image kapely, i když ta má také něco do sebe. Hlavní slovo tady má hudba, která je opravdu zajímavá. Nikdy bych neřekl, že se budu podobnými věcmi zaobírat s takovou chutí. Přijde mi, že do sebe všechno neskutečně zapadá. Připomíná mi to jeden film, kde někdo rozsekal svoji oběť na malé kousky a pak se ji pokoušel pomalu sestavit dohromady. GRUNT působí na novince hodně podobně. Dokonce ani vkusně vložená elektronika vůbec neruší, naopak, celé nahrávce dodává další rozměr. Atmosféra je tady opravdu hodně temná a neutěšená. Dokonce mi ani nevadí, že je album (v rámci stylu) hodně dlouhé. Nenudím se, tak co.

GRUNT letos přicházejí se svým atmosférickým gore grind deathem pevně rozhodnuti zničit tento svět. Mám takový pocit, že když budu jejich novinku poslouchat ještě chvilku, tak se jim to opravdu povede. Skladby neskutečně kopou, hlas je mocný a zákeřný. Album je opravdu pestré, zajímavé a hrozně mě ho baví poslouchat. Připadám si jako zavřený ve staré tovární hale, svázaný a mučený dalšími a dalšími riffy. Perfektní je zvuk i grafická stránka CD. Pokud máte rádi lehké experimenty a pořádný nářez, myslím, že si budete užívat jako já. Pestré, ostré a nechutné death grindové album, které se vám zaryje pořádně pod kůži! Velmi dobře!



Asphyx says:

GRUNT published an atmospheric gore grind death album and they are ready to ruin the world. If I keep listening to it I think it would happen. These songs kick you amazingly, the voice is powerful and cruel. The album is very colorful, interesting and I enjoy it so much. I feel like being locked in an old factory hall, tied up and agonized by more and more riffs. A perfect sound and graphic side of the CD. If you like light experiments and a big canning I think you will be as happy as I am. Colorful, sharp and disgusting death grind album which would go under your skin! Very good!

čtvrtek 7. ledna 2016

Recenze/review - REVULSED – Infernal Atrocity (2015)


REVULSED – Infernal Atrocity
CD 2015, Permanent Records

Vzteklina (též rabies, běsnění, lyssa) je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému všech teplokrevných živočichů včetně lidí. Virus vztekliny se přenáší slinami, tedy v praxi nejčastěji pokousáním. Nemoc se projevuje změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami a paralýzami. Jakmile nemoc propukne, končí téměř vždy smrtelně.

Ano, je to tak. Měl jsem možnost se několikrát se vzteklými zvířaty setkat a o lidech, o těch raději ani nemluvím. Vždycky si pak říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby se podobně postižení jedinci neměli zavřít do nějaké místnosti, nechat je tam o hladu a vodě a dát jim jen klacek na kousání. Nebo bych měl ještě jedno případné řešení. Lepší, méně bolestivé. Co byste řekli na dobrý death metal protnutý pořádnou brutalitou? Měl bych pro vás tip. Australští REVULSED by dovedli zkrotit nejednoho pořádného vzteklouna. Jejich hudba je totiž neskutečně energická, propracovaná a nakopávající. Není divu, kapela je složena ze zkušených brutálních matadorů, působících v takových smečkách, jako třeba DEFEATED SANITY, HORDE, INCARNATE, DESPONDENCY s spousta dalších. Pokud si pak vezmete tvorbu těchto jmenovaných skupin, zamícháte ji do mlýnku na maso, tak vám vyleze právě tvorba REVULSED.

Pokud vám dělá dobře kombinace CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, DEEDS OF FLESH a tuny dalších, mlátících to v masakrujících rytmech, garantuji vám, že budete na vrcholu blaha. Songy velmi dobře odsýpají, nikdy se zbytečně nepreluduje. Kapelu bych dnes zařadil spíše k tradičnějšímu pojetí syrového brutal death metalu. Nejedná se sice o nic nového, ani si nemyslím, že by to nějak výrazně zamíchalo se světovým metalovým děním, ale z nahrávky je cítit, že je tvořena s obrovským nadšením. A co si budeme povídat, to se mezi námi fanoušky hodně cení. Přiznám se, že i já jsem někdy vzteklý, nevrlý a mám sto chutí někomu jednu natáhnout přímo do obličeje. REVULSED tak trošku můžou za to, že jsem tak již dlouho neučinil. Předávají mi totiž energii, sílu a uklidňují mě. Člověk pak, místo toho, aby se vyřádil na nějakém nepříjemném nebožákovi, raději volí soukromou pařbu ve svém bytě. Je to maso, je to nářez, je to ale zároveň propracované. A to mi dělá dobře po všech stránkách.


Australská brutální mašina jede přesně, nekompromisně a zanechává za sebou jenom spoušť. Přes všechnu tu energii a masakr lze vypozorovat inteligentní melodie. Pro mě osobně je to hodně důležité. Deska, která je mimochodem ošetřena přesně tím zvukem, který mám u podobných kapel tolik rád, se tak stává velmi dobrým pokrmem. Nehledejte zde žádné prázdné mlácení slámy, ani kytarově bubenické exhibice. Je sice pravda, že ke konci je nahrávka již pořád stejná a zařazuje se tím hned do druhé řady za slavná jména, ale jinak jsem absolutně spokojen. Technika, sypačky, vypalovačky i klidnější vyhrávky, to všechno je dávkováno s citem a dobrými nápady. Pořád tak máme co do činění se skladbou jako takovou, rozhodně se nejedná o dnes tolik protěžovaný chaos a zmatek. REVULSED sice nijak nevybočují z řady, ani vlastně nejsou ničím výjimeční, ale jejich hudba má ten správný drive a feeling. A to není v dnešní době rozhodně málo.


REVULSED na své prvotině dodávají porci tradičního brutálního death metalu, pořádně okořeněného technikou. Celkově vyznívá novinka chytlavě, je zcela masakrující a i když pánové nepřinášejí nic nového, velmi dobře se poslouchá. Australané připomínají buldozer, hrnoucí před sebou tuny lidských koster. Neznají slitování. Ke konci je sice album už trošku monotónní, ale jinak je velmi chutným pokrmem. Deska je opatřena řezajícím, pořádně syrovým zvukem. Je hodně znát, že za skladbami stojí zkušení muzikanti. Nápadů a krvavých motivů zde naleznete opravdu velké množství. Krutost střídá masakr, jeden ostrý riff druhý a vy nakonec stojíte a máte co dělat, abyste si neumlátili hlavu v headbangingu. „Infernal Atrocity“ je počinem, který se rozhodně povedl. Ocení všichni příznivci apokalypsy v brutálním death metalu! Masakrující nahrávka!

Asphyx says:

REVULSED gives a portion of traditional brutal death metal on their first album, it is very spicy technique. As a whole this new album seems catchy and it is a real massacre. Although these guys don´t bring anything new or original it is nice to listen to it. This Australians reminds a bulldozer which shoves a tones of human skeletons. They do not have a pity. In the end this album is a little bit monotone, however it is a tasteful piece of food. This album has a cutting and raw sound. You can tell that behind these songs are very experienced musicians. There is a lot of ideas and bloody motives on this album. Cruelty is changed with massacre, one sharp riff is changed by another one and you are standing in the end and you have to really focus to not band your head in headbanging. “Infernal Atrocity” is a work which is very successful. Every fan of apocalypse in brutal death metal will appreciate this album! Very cruel record!


Seznam skladeb:

1. Rapacious Engorgement
2. Agonising Putrid Self-Infliction
3. Pestilential Articulation
4. Imposed Cognitive Reconstruction
5. Transmutational Craniotomy
6. Archetypal Cauterization
7. Enticement to Carnivorous Impoverishment
8. Celestial Perspicacity
9. Infernal Atrocity


Čas: 32:27

Sestava/band:

Born from inExordium in 2010, Revulsed is Sheldon D'Costa on Guitars, Jayson Sherlock on drums and Konstantin Lühring on vocals.


http://permeatedrecordsofficial.bigcartel.com/

Minirecenze/minireview - AFFLICTION GATE - Dying Alone (2015)


AFFLICTION GATE -  Dying Alone
EP 2016, Transcending Obscurity


U některých skupin přemýšlím, čím že mě to vlastně zaujali. U francouzských AFFLICTION GATE je to jednoznačně neskutečná energie, která z jejich tvorby doslova tryská. Pánové ale nezapomínají ani na melodie a vy tak máte jedinečnou možnost si poslechnout nové EP, které dokáže odlamovat skály v kamenolomu. Death metal v podání Francouzů je plný odkazů na BEHEMOTH, BOLT THROWER, To vše si doplňte o zajímavý a originální vokál mistra Herastratose a máte před sebou partičku hrobníků, kteří moc dobře vědí, jak vykopat správně hrob. Melodie sice nejsou z nejzajímavějších a některé nápady jsme již měli možnost slyšet na spoustě jiných alb, ale řekněte mi, to dnes ještě někomu vadí? Důležitý je hlavně celkový dojem a ten je zde více než pozitivní. Osobně se mi nejvíc líbí kombinace a přechody z pomalých, až poklidných pasáží, v ty rychlé, devastující.

Kapela byla založena v roce 2006 a má na svém kontě pouze jedno dlouhohrající album ("Aeon of Nox (From Darkness Comes Liberation")) z roku 2009 a několik EP, z čehož je to recenzované již třetí v pořadí. Datum vydání je stanoven na šestého ledna 2016 a už teď si myslím, že je rozhodně na co se těšit. Nesmíte se samozřejmě ohlížet na všechny ty vzory, které jsou z tvorby AFFLICTION GATE cítit na každém kroku, ale jinak myslím, že se této kapele povedlo nahrát zajímavou a dobře poslouchatelnou nahrávku. Občas mi sice chybí trošku víc síry, ale vem to čert, všechno stejně přebije nápor riffů a až elektrická přitažlivost, kterou si při poslechu užívám.

Francouzští death metalisté AFFLICTION GATE mě přesvědčili hlavně svojí energií. Líbí se mi, jak kapela šikovně kombinuje studené melodie a rychlé pasáže. Jejich hudba sice není z nejoriginálnějších, ale vše vám vynahradí síla, která je z desky cítit. Nahrávka působí jako lavina, uvolněná někde v horách. Riffy se valí jako těžké kameny a všemu dodává na zajímavosti velmi dobrý vokál. Kapela to nebude mít v dnešní době lehké, ale troufám si tvrdit, že by mohla zaujmout všechny fanoušky smrtícího kovu, kteří to mají rádi pořádně ostře. Death metalové album, které pálí jako černý plamen! Dobře!



Asphyx says:


The French death metal band AFFLICTION GATE convinced me with their energy. I like how thoughtfully the band combine cold melodies and fast passages. Their music is not the most original, however you don´t care about any of this when you feel the power which comes from this album. The record feels like an avalanche which is somewhere in mountains. Riffs are rolling like heavy rocks and the good vocal makes everything more interesting. It would not be easy for this band in today´s world of music, however I want to say that this band could interest all death metal fans who like very sharp music. Death metal album which burns like a black fire! Very good! 

http://www.transcendingobscurity.com/default.aspx
https://myspace.com/afflictiongate
https://www.facebook.com/pages/AFFLICTION-GATE/186667891481139

TWITTER