Jsem
jenom kouskem masa, odsouzeným k zániku. Prý jsem si to zasloužil sám.
Věřil jsem v tuhle podobu Boha upřímně a sveřepě. Příkaz k tomu,
abych se odpálil mezi stovkou dalších, zcela nevinných lidí, přišel jako blesk
z čistého nebe. Neuvažoval jsem, nepřemýšlel. To za mě obstarali jiní. Den
začal jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že já se opásal výbušninou,
zařval pár slov o víře, která mě naučili a pak zatáhl za provázek vedoucí
k mému břichu. Teď tu ležím, rozložený na několik částí a kolem jsou celé
lázně krve. Křik, nářek a houkání sanitek nevnímám. Pořád čekám, kdy se dostaví
kýžený a slibovaný ráj. Na chvilku mám pocit, že se přeci jen ocitám ve světě
plném radosti. Je to jen přelud. Lhali mi. Přichází jen peklo, ve kterém
uslyším navěky hlasy těch, které zahynuli mou rukou.
Podobné
masakry jsou k nahlédnutí každý druhý den v televizi, fotky
v perfektním rozlišení zase na internetu. Je to ještě vůbec šokující?
Zajímá to někoho, mimo těch pár pomatenců, kteří slepě věří všem těm nesmyslům?
Myslím, že dnes už asi ne. Čeho je moc, toho je příliš. I krev se nakonec
přejí. Pokud chcete něco zajímavého, kořeněného a zároveň absolutně
nenásilného, doporučoval bych spíš nějakou pořádně brutální muziku, než se
zaobírat donekonečna zcela zbytečnou a pokřivenou nápravou světa. Co byste
řekli třeba na takové ABHORRENT
DEFORMITY? Že nevíte, o koho je jedná? Není divu, kapela je novým koněm ve
stáji Comatose Music. Tento label se dlouhodobě zaobírá brutalitou a
nechutnostmi v muzice a už jenom příslušnost k tomuto jménu je
určitou zárukou kvality.
První
album amerických kruťáků je takovým velmi příjemným a ostrým výletem do oblasti
hudby tvořené kupříkladu takovými SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH,
DYING FETUS, DEFEATED SANITY, SEVERE TORTURE. Samé dobroty, co říkáte? A jak že
vlastně se svoji novinkou obstáli u mě? Inu, jak kdy a jak co. Kapela umí
rozhodně hrát, to zaprvé. Dalším pozitivem je rozhodně zvuk. Ten se také
povedl. Vokalista se s tím také moc nepáře. Jedinou výtku bych měl snad
jen k určité nepůvodnosti. Většinou mi to u dnešních smeček příliš nevadí,
tady je ale nutné občas již pozvednout varovný ukazováček. Toho zahnívajícího
masa, brutality, ošklivosti a tlaku je samozřejmě potřebné množství. Jen to
podání je takové neoriginální.
Ocitáme
se tak v dnešním klasickém začarovaném kruhu. Buď tuhle hru na staré party
přijmete, oprostíte se od pocitu kopírování a nebo ABHORRENT DEFORMITY jednoduše zavrhnete. Osobně jsem jim schopen
prominout ledacos. Nahrávka totiž nepostrádá energii a velmi dobře se
vstřebává. Jako bychom byli s Američany starými známými, kamarády, kteří
okolo sebe chodí, zdraví se, ale nikdy se spolu pořádně neopili. Při poslechu
mám podobný pocit. Občas se sice přistihnu, že mi některé věci vadí, sem tam se
pousměju nad podobností s historickými deskami, ale celkově bych si tu
hlavu v headbangingu asi umlátil. Krve, smrti a podobných kapel je
v dnešní době obrovské množství. Občas si přijdu, že přichází doba
brutální, ale ABHORRENT DEFORMITY se v ní myslím neztratí.
ABHORRENT DEFORMITY letos vydali svoje
první album. Je plné klasického brutálního death metalu, krutých melodií a
všude přítomné smrti. Neočekávejte nic převratného, ani zbytečně technického.
Hraje se zde poctivě, krutě, morbidně a houpavý rytmu je cítit z každého
tónu. Osobně si poslech užívám, i když občas se přistihnu, že kapelu
přirovnávám k jejich vzorům. Pokud máte rádi krvavé kousky masa
v muzice, na nějakou tu špínu nehledíte a užíváte si pořádné hudební
masakry, myslím, že budete hodně spokojeni. Album je velmi návykové, příjemné,
jako návštěva jatek. V skladbách je kombinován přesně ten tolik důležitý
poměr mezi rychlostí a tvrdostí, který je známkou dobré kruté hudby. Brutálně
death metalová klasika ve velmi příjemném balení, která se povedla!
Asphyx says:
ABHORRENT DEFORMITY published their first album this year. It is full of
classic brutal death metal, cruel melodies and ever-present death. Do not look
for something revolutionary not even uselessly technical. These guys play
fairly, cruelly, morbidly and you can feel a bouncy rhythm in every tone.
Personally I like it and I enjoy the listening although sometimes I compare the
band to their idols. If you like bloody pieces of fleshes in music and you
don´t care about dirt and you enjoy the real music massacre, I think you would
like this a lot. This album is very addicting, nice like visit in a slaughter
house. Songs are full of combination of important relationship between speed
and hardness which is the sign of a good and cruel music. Brutal death metal
classic with very nice cover which is very good!
Seznam skladeb:
1. Crown
of Worms
2. Manifested Filth
3. Skeleton Carver
4. Buried Beneath Human Remains
5. Stench of the Decomposed
6. Boundless Suffering
7. Entity of Malevolence
8. Enshrined in Putrid Decay
9. Baptized in Embalming Fluid
10. Casket Maker
Kdysi dávno, v dobách, kdy ještě nebyla tolik rozšířena elektřina, se lidé každý večer scházeli kolem ohně a vyprávěli si dlouhé příběhy. Hemžilo se to v nich temnými stíny, různými nadpřirozenými bytostmi i obyčejnou lidskou zlobou. Ze spousty těchto vyprávění vznikly legendy, případně pravdivé ságy, opentlené rozmanitou košatostí dobrých vypravěčů. Někde tam, ve starých časech, snad musela kdysi nová deska norských KAMPFAR vznikat. Jsem při společných setkáních s kapelou poměrně opatrný, nejsem srdcovým fanouškem ani nekritickým vyznavačem. Sedne mi jen něco a jen někdy. Letos ale zapadlo vše do sebe jako dobře zvolený šroubový spoj. Norové se mi přesně trefili do nálady podzimních dní, kdy jsem seděl v setmělém pokoji a sledoval z okna pomalu šedivějící město. V protějších domech poblikávaly obrazovky televizorů, na nebi se vznášela hejna krkavců hledajících potravu mezi stromy a do toho všeho zněla hudba "Profan". Překrásně temný zážitek, vřele doporučuji.
Další situací, kdy poslech nejlépe vynikl, byly dlouhé procházky. Jsem rád chodcem a volím tento způsob přemísťování raději než auto a KAMPFAR mi byli dobrými společníky. Neříkám, že se mi líbí úplně všechno. U některých skladeb jsem byl poněkud netrpělivý a na rozdíl od posledního alba HELHEIM nejsem pohlcen na sto procent, ale musím uznat, že ten pocit neutěšenosti, severu a určité špíny zde cítím také. Nebudu používat superlativy, sem tam bych něco zkrátil, nějaké motivy lehce okořenil, ale já do toho nemám kapele co kecat. Jako celek album v pořádku obstojí, poslouchá se velmi dobře. Jen chce čas, trpělivost. Není to souznění na první dobrou. Důležitá je také nálada a rozpoložení, ve kterém nahrávku přijmete. Pouštěl jsem ji několika známým a když jsem viděl ty zasněné pohledy plné černých odlesků, uvěřil jsem i já, že deska bude fungovat. A taky že časem začala.
KAMPFAR si se svoji novinkou "Profan" drží pořád určitou kvalitu. Album je to dobré, plné severských příběhů, chytlavé a velmi příjemně se poslouchá. Občas jsou sice některé songy příliš dlouhé, ale jako celek je nahrávka dobrým počinem. Nálada desky je pochmurná, ošklivá, zlá a zákeřná. Skladby fungují nejlépe za tmy a v chladu. Pokud jste fanoušky KAMPFAR, budete určitě spokojeni. Album působí jako procházka nočním lesem v temné krajině. Doporučuji poslouchat za deště a v klidu. Velmi dobrá, pagan black metalová nahrávka, u které ožívají staré legendy.
Asphyx says:
KAMPFARstillholds some quality with itsnew"Profan". The albumis good,full ofNordicstories, catchyand verypleasant for listening. Some songsare sometimes too long, butas a whole therecording isa good act. The mood of thisalbum isgrim, ugly, evil andinsidious. Songswork bestin the dark andcold.Ifyou're fans ofKampfar, you will definitelybe satisfied. The albumworks asa nightwalk through theforest inthe darkcountryside. I recommendlistening inrain andcalm. Very good, pagan blackmetal record, where the oldlegendscome to life.
ABYSMAL LORD - Disciples of the Inferno CD, LP 2015, Hells Headbangers Records
Hnus, špína, plesnivina, zatuchlina, neskutečný zápach dlouho nevětraných hrobů. K tomu klasický, velmi tradiční, zádušní zvuk. Tohle všechno obsahuje prvotina amerických black deatherů ABYSMAL LORD. Sedím si tak, přidávám volume a říkám si, že takhle se hrálo někdy v pravěku. Na albu nenaleznete žádné líbivé melodie, nikde není patrný jakýkoliv náznak přívětivosti. Jenom a jenom čisté zlo. Pro někoho to bude asi už opravdu moc "staré", ale pro nás, hudební archeology se bude jednat o desku, zahranou ve stylu BEHERIT, BLASPHEMY, PROCLAMATION, GRAVE RITUAL, TAITANBLOOD, HELLGOAT a celé řady dalších temně černých kapel. Tohle je přesně nahrávka, kterou když pustíte svým kamarádům, kteří si hrají na "velké drsné metalisty", tak utečou pryč jako krysy před jedem. Bude to na ně příliš obskurní, nepřitažlivé, možná i jednoduché.
ABYSMAL LORD se stávali mými společníky nejčastěji ve chvílích, kdy jsem měl sto chutí za sebou zaklapnout víko a zmizet navěky do podzemí. Album způsobuje šílenství! To nám zapomněl label na CD napsat. To zlo, zde znázorněné extrémním black death metalem, se tentokrát pomalu plazí, šeptá, přetvařuje se. Tady už se nejedná o žádný jed, známý z čarodějných knížek, ale o čistou esenci špatnosti, nihilismu. Společná setkání připomínají podání ruky krvelačným kreaturám. Když jsem kupříkladu chodil se sluchátky na uších cestou ráno do práce, stíny v bočních uličkách se začínaly nebezpečně pohybovat. Těch představ, různých zrůd, maniaků, čekajících s lesklou čepelí za rohem, bylo najednou obrovské množství. A to všechno přesto, že v dnešní době už musí na mnohé posluchače nahrávka působit až nepatřičně. Jenže ona opravdu není z tohoto světa. Patří do jiného, do dávných dob, kdy ještě špína vítězila nad melodií.
Vítejte v pekle! "Disciples of the Inferno" je albem, které v něm bylo nahráno. Je ošklivé, zlé, nechutné a je z něj cítit záhrobí na sto metrů. Vezměte několik tun nihilismu, rozdrťte ho kladivem a přidejte tmu. Doplňte špinavé melodie, vokál připomínající právě probuzené monstrum a potom získáte nějakou představu o tom, kdo jsou ABYSMAL LORD. Tahle nechutná kreatura nám letos přináší svoje první dlouhohrající album. Je plné starého black death metalu, který musí dělat dobře snad každému fanouškovi Hádovi říše. Nad skladbami se vznáší plesnivá nálada dávných časů. Nahrávka, kterou je vhodné pouštět na okultních seancích. Pokud máte chuť na výlet do podzemí, buďte vítáni. Jen upozorňuji, že není cesty zpět! Reálný black death metal, který je ryzí jako samotné zlo! Hodně krutá deska!
Asphyx says:
Welcome in hell!"Disciples of theInferno"is an album thatwas recorded there. It isugly, evil, disgusting, and the beyond is smelt from hundredmeters.Takea fewtons ofnihilism, smashitwith a hammerandthen addthe darkness. Filldirtymelodies, vocalsremindingawakenedmonsterand thenyou getsome idea, who is ABYSMALLORD. Thisdisgustingcreaturebringsus its first full-lengthalbum. It is fullof oldblackdeath metalthat cando well perhaps to everyfanof Hades. Above thetracks there is moldymoodof the past floating. Good opportunities for playing of this recording are theoccultseances.Ifyou fancy atrip to theunderground, welcome. Just caution, there is no wayback! Realblack death metal, that ispure asevil! Very cruelalbum!
Venku se toulají lidé
obtěžkaní balíky plnými dárků, ze všech stran na nás útočí koledy, jakoby nám
všichni chtěli do hlavy vtlouct Ježíšovo narození. My, co bloudíme dlouhá léta
v podzemí, ale moc dobře víme, že je to jen past na ovečky. Kdysi,
v dávných dobách byly alespoň vánoce protknuty vírou v dobro, dnes se
z nich stal konzum. Jsem proti němu imunní, snažím se od toho zbytečného
shonu uniknout. Letos jsem místo v supermarketech, případně při modlitbách
a s půstem, strávil advent na koncertech (reporty - PENTAGRAM CHILE- zde,
HOODED MENACE – zde).
Bylo to super, byla to paráda, ale chtělo to ještě nějakou závěrečnou tečku za
letošním rokem, nějaký zahnívající desert. Moje oko spočinulo na nabídce Obscure promotion a zatmělo se mi před
očima. V Brně bude moje srdcovka VITAL
REMAINS! Halllelujah!
Když jsem se to dozvěděl,
byl jsem jak chrt, čekající na svoji kořist. Uši nastražené, peněženka a
organizace výletu v pohotovosti. V práci jsem se mohl strhat
s naděláváním hodin, až se mi od klávesnice prášilo. Původně domlouvaný
výlet na páteční zastávku turné do německého Chamu padl, ale vyskytla se pro
naši plzeňskou dvojici death metalových maniaků jiná výzva. Tam někde na jihu
krásné Moravy, napojeno na nekonečně drncající dálnic D1 je druhé největší
město naší malé země. Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, v jidiš ברין
Brin). Kolega Michal nadšeně souhlasil a mně se rozjasnil zrak. Nebudu muset
vlakem, hurá! Díky mistře.
Belphegor
Je středa ráno, pět hodin a
já jdu do práce. Na mokrých holých stromech blikají vánoční světla,
z výlohy se na mě tlemí Santa Klaus. Takto nějak začínají horory, říkám
si. V zaměstnání jsem jak na trní, pořád si přehrávám celou diskografii VITAL REMAINS a blahořečím záseky
jako „Dechristianize“ (2003) a kult jménem „Let us Pray“ (1992). Nemůžu se
dočkat, o ničem jiném s kolegy nemluvím a narážím na těžkou vlnu nezájmu a
nepochopení. Musím působit trošku jako blázen. No jo, s tím už nic
nenadělám, oni nejsou prokletí death metalem, já ano. Raději pracuji jako drak
a rvu si do hlavy další alba.
Konečně jsou dvě hodiny
odpoledne, mám padla a vyrážím na smluvené místo nabrání v Plzni. Naše
mise může začít. Brno třes se! Uvelebuji se na místě spolujezdce a probíráme nekonečnou
řadu koncertů, co jsme spolu zažili, nová alba, ženský, pivo, zkrátka všechny
věci, co „zajímají pořádný chlapy“:).
Cesta utíká pěkně, do Prahy je to v pohodě, pak následuje hlavní tepna
republiky. Dáváme na pumpě něco malého k jídlu a už si to šineme
k Brnu.
Hate
Melodka je klub zaslíbený. Tedy
alespoň pro mě. Splňuje ty největší požadavky, které na místa konání akcí mám.
Dobré pivo (ano, já Plzeňák si dávám točené Starobno s chutí!), solidní
zvuk a příjemné prostory. Jo, a abych nezapomněl… Brňáci, Moraváci, nevím, jak
to děláte, ale musím to opět říct. Vaše ženy by si zasloužily nosit na rukou.
Krásné je tam máte! Nad některými jsem se tak rozněžnil, že jsem se musel jít
opláchnout studenou vodou a připomenout si, že na mě doma čeká moje úžasná
manželka. No, ale koukat jsem se nepřestal, to zase ne! Tolik asi úvodem.
Pojďme se podívat, co ve středu předvedly jednotlivé kapely.
Celou zádušní mši
odstartovali britští ETHEREAL. Řeknu
vám to asi takhle. Já jsem old schoolový posluchač a na nějaké malůvky na
obličeji si moc nepotrpím. Když jsem také sloupnul všechny černobílé make-upy,
mnoho toho pod nimi nezůstalo. Tedy alespoň co se týká hudby. Bylo to mdlé,
nevýrazné, obyčejné a na mě hrozně utahané. Taková nijaká slabota, navoněná
bída. Nebudu dál raději pokračovat, fanoušci si britský pokus o blackovou
invazi asi užili a já šel raději pro další Starobno.
Ethereal
S HATE jsme toho měli každý do činění již mnohokrát. Problémem je pro
někoho velká podobnost s BEHEMOTH, pro mě je to spíš plus. HATE dnes hrají
přeci jen trošku jinak, melodičtěji. Jsou sice levnější variantou svých
slavnějších kolegů, ale snaha se jim upřít nedá. Některá jejich poslední alba
jsem si dokonce dával do uší častěji, než „ta od originálu“, ale naživo mě to
moc nebaví. Já když vidím podobnou kapelu, vzpomenu si na nacvičování
spartakiády v dobách mého mládí. Soustředím se pak spíš na vizuální
zážitek a ten hudební ustupuje do pozadí. Nebylo to špatné, mělo to dokonce
velké grády, ale se srdcem mi to nic moc neudělalo. Podívaná pěkná, hudební
výkony odvedeny na výbornou, snaha o dokonalost patrná v každém kroku.
Jenže já raději syrový kus masa, bez pozlátek a „efektů“. Ale budiž. Dobré to
bylo. Snaha se počítá. Rád jsem HATE
viděl a zařadil bych jejich vystoupení k tomu lepšímu, co jsem od nich zažil.
Je znát, že na sobě pánové pořád tvrdě pracují. Možná až moc. Chyběla mi
živočišnost. Takové byly moje pocity.
Hate
Procházím klubem, kupuji
tour tričko VITAL REMAINS (na kterém je mimochodem chybně uveden klub Mír) a jsem zklamán, že zrovna tahle legenda zde nemá
žádná CD pro doplnění sbírky.
VITAL
REMAINS jsem naposledy viděl v roce 2007 (klub Matrix
Praha, jestli se nepletu – tenkrát myslím zpíval úžasný Anthony Geremia). Od té
doby se na postu zpěváka opět vyměnilo několik dalších lidí, až se nakonec snad
sestava ustálila a pojala za svého Briana Wernera. Ten trápil hlasivky i
s MONSTROSITY a abych pravdu řekl, alespoň pro mě zapadl do kapely
výborně. Celé tohle záhrobní komando působilo hned od začátku hodně sehraným
dojmem. Americké podzemní veličenstvo hrálo jako o život. Měl jsem přesně tu
náladu, jít do toho po hlavě a pařit jako, kdyby měl být konec světa. Také jsem tak učinil a stali
jsme se spolu s kapelou jedním tělem, černou duší. Prokleli jsme svaté
ostatky, zhanobili oltáře, zarazili obrácené kříže do spálené země, zahnali
pokrytecké kněze na útěk.
Vital Remains
Několikrát mě napadlo, že
během koncertu hořím. Opravdu tomu tak bylo. Plápolal jsem klubem, proplouval
mezi notoricky známými riffy a jako hluchoněmý odezíral slova z úst
vokalisty. Bylo to mocné, pro mě absolutně naplňující a krásně temné.
V Brně mají spoustu kostelů a ve středu tam museli zaznamenat jistě mnoho
zázraků. Jen s tím rozdílem, že se v nich nezhmotňovala Panenka
Maria, ale samotný rohatý. VITAL REMAINS
nedbali vánočního času a rozsekali celý klub svým old school death metalem na
maděru. Byl to zkrátka starý, plesnivý masakr, zahraný s odhodláním,
zkušenostmi a velkým feelingem. Za mě výborné!
Vital Reamins
BELPHEGOR, co
k nim dodat? Snad jen, že mě od nich baví jen první tři alba. Jinak mi
přijdou, promiňte mi ten výraz, legrační. Já jim prostě to zlo, špínu a zmar
nevěřím. Vím moc dobře, že to nebude spoustě fanoušků po chuti, ale se mnou
vystoupení zkrátka nic nedělalo. Hudebně (technicky) to bylo samozřejmě
v pořádku. Rakušané jsou zkušenými muzikanty a tak to do nás sypali hlava
nehlava. Lidé byli nadšeni, ale mě přišlo, že po mě někdo střílí slepými. Sice
z kulometu, ale bez bolesti. A to je u mě problém. Jak jsem tak koukal,
tak kolega Michal to cítil hodně podobně a proto na sebe na dálku kýveme (oba
nějak automaticky víme, co a jak) a po několika fotkách mizíme ze sálu.
Belphegor
Celé seance se zúčastnilo
odhadem něco kolem 180 lidí. Zvuk byl ošetřen řádně, snad jen HATE se mi zdáli
několik prvních skladeb příliš nahlas. Jinak ale nemám žádných námitek. Pro
nás z daleka, bylo skvělé i to, že se začínalo dříve a dodržovaly se hrací
časy. Klub tak po své druhé návštěvě během tohoto roku mohu doporučit všem fans i kapelám. Od starého Asphyxe Melodka získává plný počet bodů v celkovém hodnocení (být Pohlreich, dám vám samolepku na dveře)!:))
Děkuji všem za osobní a
kladné reakce na můj skromný blog, ani nevíte, jak mě to nabíjí do další
„práce“. Zvláštní poděkování patří za pokec sličné Niviat (bylo mi ctí se seznámit konečně tváří v tvář!), fanouškovské rodinné dvojce z Jablonce nad Nisou a celé řadě dalších kamarádů, známých (ani jsem netušil, kolik se vás v Brně sejde):).
Jedinou skvrnou na celé akci tak zůstává slečna s fotografickým deštníkem, která nám, co jsme si
zaplatili 490,- kč neustále bránila ve výhledu, nedbala žádostí o to, aby
nepřekážela (žádali ji jak lidé z klubu, tak fanoušci i crew od kapel).
Má milá, to ti ještě nikdo neprozradil, že pouštět kapelám přímo do obličejů
blesk je znakem absolutního amatérismu? Jen doufám, že za tenhle přístup a
chování ti nikdo příště žádnou akreditaci (pokud jsi ji měla) nedá. Myslím, že
ten večer jsi zvedla mandle hodně lidem.
Vital Remains
Čeká nás ještě dlouhá cesta
do Plzně a druhý den normální pracovní šichta (od šesti zase u klávesnice, uff).
Opět řešíme muziku, vlníme se po dálnicích, nabíráme podvědomě rychlost a já
neustále opakuji, že pro mě byli VITAL
REMAINS hlavními hvězdami večera. Tušil jsem to sice, už když jsme tam
jeli, ale potvrdil jsem si to vlastní přítomnosti a zhuštěnou krví hezky poctivě na místě. Náš výlet
se rozhodně vydařil, s touhle myšlenkou jsem, po několika hodinách jízdy
za hluboké noci a představou málo (přesněji dvou hodin) spánku, uléhal do postele. Přišlo mi, že jsem
spal tak pět minut, ani mi neuschly umyté vlasy a už jsem šel zase do práce.
Inu metal, vždyť to znáte.
Mr. Asphyx is ready for old school death metal
Pouštím si do uší znovu VITAL REMAINS, zakláním hlavu o
přestávce v práci a jsem opět v Brně na koncertě. Já myslím, že letos
jsme se postavili k adventu opravdu čelem. Jednou nám to u posledního
soudu asi všechno pěkně sečtou. Jenže pomozte si, když je old school death
metal vaší krví. Peklo stejně všechno nakonec schvátí. Byla to krásná
černočerná tečka za letošním rokem. Děkujeme! V Brně bylo hrozně fajn.
OSTATNÍ FOTKYzde/ OTHER PHOTOShere – author of photos Jakub Asphyx
Portugalští milovníci hororů DEMENTIA 13 jsou opět zde. A znovu se vás pokouší vystrašit k smrti svoji death metalovou muzikou. Na minulém EP "Tales for the Carnivoroous" (2013) jasně ukázali, že jejich hudba není z tohoto světa a že pokud byste s nimi rádi strávili nějaký ten čas, musíte za nimi do záhrobí. První dlouhohrající deska je tak plná odkazů na staré osmdesátkové filmy, na náladu krvelačných bestií i krutost vrahů. Vše samozřejmě bráno s nadhledem a nadsázkou. Hudba je zde hodně "švédská", ovlivněná kupříkladu tím, co na svých projektech předvádí Rogga Johansson. Rozhodně se nejedná o nic převratného, skladby jen tak v klidu a pohodě plynou, ale musím uznat, že rozhodně nepostrádají ten správný náboj. Pokud se podíváte na obal "Ways of Enclosure", trošku se zamyslíte a zapátráte v pamětí, tak myslím, že vám bude zcela jasné, co se na novince odehrává. Ano, správně, ti chytřejší už pochopili. Jedná se o plesnivý, starý, ošklivý, mokvající a "strašidelný" smrtící kov. A cože mě vlastně donutilo se o tuhle portugalskou smečku zajímat? Vždyť podobných kapel lze dopočítat deset na jednom uříznutém prstu. Já vlastně ani nevím. Desku jsem si jednoduše pustil a pak čekal, co to se mnou udělá. Najednou mi začala cukat noha, přidala se i ruka a nejednou zjišťuji, že já jsem jednou z postav tohoto krvavého filmu. Jsem zavřený ve staré kobce a čekám, až si pro mě přijdou. Zatím nevím kdo, ale jsem si jistý, že mě to bude hodně bolet. Stejně jako novinka DEMENTIA 13.
DEMENTIA 13 se letošním albem jasně zapsali mezi kapely, které umí velmi dobře navodit atmosféru starých časů. Old school death metal v kombinaci s hororovými filmy by mohl dělat dobře snad každému, kdo má rád plesnivinu, krutost a sílu v death metalu. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale novinka se velmi dobře poslouchá a já bych ji doporučil všem, kdo rádi tráví dlouhé hodiny procházkami po hřbitově. Mocný hlas, ostré riffy, nekompromisní tlak. To jsou DEMENTIA 13. Během poslechu opravdu ožívají postavy z krvavých filmů. Vítejte v záhrobí! Velmi dobrá, krutá deska ze staré death metalové školy!
Asphyx says:
DEMENTIA 13 is the band which proved us that it knows
how to set the old day’s mood this year. Old school death metal in combination
with horror movies could be the right thing for people who likes moldiness,
cruelty and power in death metal. These guys don´t do anything special, however
this new album is very nice to listen and I would recommend it to everyone who
like to spend long hours walking around the graveyard. Powerful voice, sharp riffs and
uncompromising pressure. That is DEMENTIA 13. During the listening you can feel
the horror movies characters becoming live. Welcome to the beyond! Very good
and cruel album from death metal school!
Bylo
to hodně zvláštní. Tenhle hrob jsme našli při odkrývání archeologických
vykopávek. Opatrně jsme zvedli víko staré poctivé dubové rakve a vykouklo na
nás jakési těžko identifikovatelné monstrum. Veškeré bílé části těla byly
pokryty bílými chlupy, oční dutiny zíraly z napuchlé a zpitvořené tváře.
Mrtvý připomínal šílený obraz démona. Jakoby nám naši předkové posílali nějaký
odkaz. Mrtvola nejevila žádné známky rozkladu. Dokonce ani několik staletí
v hrobě zemřelého nijak nepoznamenalo. „Co
to drží v rukou?“: pronesl do ticha kobky kolega. Opatrně jsem
rozlomil křečovité pařáty a vyjmul jsem z nich čtvercový předmět zabalený
do plesnivé tkaniny. Položili jsme jej na stůl a pak jsme byli doslova šokováni.
Jednalo se o letošní CD italských death metalistů GRAVESITE.
První
dlouhohrající album je opravdu takovým velmi příjemným odkazem z dávných
dob. Z vypálených drážek nosiče se na mě ihned vyhrnula smršť riffů a
motivů, podobných těm, které ve svých dílech předkládali takové skupiny, jako
třeba AUTOPSY, DISMEMBER, občas MORBID ANGEL, DEATH, BOLT THROWER, staří
CARCASS. Těch styčných bodů bychom našli asi mnoho. Zkrátka a jednoduše, jedná
se přesně o ten druh old school death metalu, který přesvědčuje spíše svým
zvukem, plesnivinou, syrovostí a nasazením, než moderními proprietami. Pro nás,
staré hrobaře se jedná samozřejmě o velmi dobrou zprávu, GRAVESITE totiž umí vystihnout ducha devadesátých let minulého
století velmi dobře. Pokud bych měl srovnat s ostatními retro kapelami,
tak Italové patří rozhodně k tomu lepšímu, co letos vyšlo. Samozřejmě,
opět je nutné se oprostit od starých pořádků, trošku povolit uzdu fantazii a
soustředit se spíš na náladu, než na to, co jsme kde a u koho už slyšeli. Osobně
se mi nejvíc osvědčil poslech po několika setkáních s techničtějšími
partami. Novinka pak pro mě byla takovým velmi příjemným oddychovým odpočinkem.
Něco
se muselo stát! Druhý den, když jsme sestupovali do odkryté kobky, bylo něco na
našem společném známém jiné. Zdánlivě vypadal stejně, nacházel se dokonce ve
stejné poloze, ale všichni jsme cítili, že něco není v pořádku. „On se usmívá!“: napadlo náhle kolegu a
my jsme si to začali opravdu myslet. Zapnul jsem znovu přehrávač a teď už to
bylo jasně patrné všem. Kolem koutků úst toho starého upíra se opravdu objevily
vrásky smíchu. Byl to přesně takový ten druh obličeje, který se vám vysmívá. GRAVESITE buráceli sklepením a nás
náhle opařila ledová sprcha. Chodbami se začal vznášet neskutečný puch, jakoby
někde něco hnilo a v rakvi bylo najednou slyšet jakési šramocení. „On ožil!“: ječela jedna kolegyně a my
ostatní jsme stáli jako opaření. Neskutečné se stalo opravdu reálným. Objevili
jsme pravého upíra. Už stál na nohou nebo lépe spíše se vznášel pod obloukem
příchodové chodby. Potom nám všem hlavou problesklo něco bolestivého, těžko
definovatelného a nastalo mrtvolné ticho. Přízrak se rozplynul. Deska přestala
hrát.
Máte
rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old
school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a
technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás GRAVESITE
jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá
nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova
uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a
zběsilost. Tohle všechno mě při novince „Horrifying Nightmares….“
napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme
z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při
poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími
zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve!
Velmi dobře!
Asphyx says:
Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to
old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern
and technical death? The GRAVESITE are here for you. This new album doesn´t
make something original, however it brings us the old manners of death metal in
a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive
and furiousness. This is what I think about while listening the “Horrifying
Nightmares…”. We are walking in an old graveyard and we are picking up albums
from the 90th from graves and we adding some more modern sounds.
While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the
most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of
an old coffin! Very good!
Seznam skladeb:
1.
Intro/Anguished Sleep
2. Submerged in Vomit
3. Horrifying Nightmares of Flesh and Blood
4. I Want to Rot
5. The Painter of Agonies
6. Where Mortals Fear to Thread
7. Curse of the Red Moon
8. Worship Death in All its Forms
9. Suscipe Mortem
