Venku se už dávno setmělo a za dveřmi márnice se ozývají podivné zvuky. Beru do rukou lopatu a kopu další hrob. Nerad odcházím od rozdělané práce. Zítra brzy ráno má být pohřeb jedné bestie. Za svého života neudělala nic dobrého, všem ubližovala a obžalovaná byla i z vraždy. Všichni se přijdou přesvědčit, jestli je doopravdy mrtvá. Aby už nikomu nemohla ubližovat. Bohužel, zlo je stále živé, pořád číhá v temnotě. Konečně mám hotovo. Čeká mě dlouhá noc. Pouštím si nové album amerických MOLDER a tančím s nemrtvými nekonečný tanec smrti.
Těmto tmářům jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Troufám si tvrdit, že se jedná o kapelu, která přesně pochopila ducha starých death thrash metalových časů. I letos se jim povedlo vrátit po časové ose zpět a přinést nám skladby, které smrdí zkaženou krví. Jsou napsány s jediným účelem - pohřbít vás zaživa.
Necelých 34 a půl minuty syrových melodií, chorobného vokálu a devastujících bicích. To všechno v podobných rytmech, jako to umí kapely typu CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Jsem při poslechu opravdu zavřený ve staré márnici a rozmlouvám s mrtvolami, čekajícími na pohřeb do země. Každá mi vypráví svůj příběh o bolesti a utrpení, které nám život přináší. A to vše za zvuků ostrých riffů, které se mi postupně zadírají hluboko do hlavy. Mlátím kladivem do prašivých kostí, rovnám lebky na hromadu. Dívám se do tmy a čekám, až se objeví přízraky. Přicházejí pokaždé, když se nějaké album povede. Novinku "Catastrophic Reconfiguration" lze označit vysokou známkou morbidní kvality. Hodně k tomu přispívá plesnivý zvuk (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording), který vás opravdu přenese mezi staré hroby. Mrtvolný obal od Juliana Felipe Mora Ibañeze potom krásně doplňuje celkovou mrtvolnou náladu celé nahrávky. Jsem starý pes, který stále rád ochutnává z podobných, dobře zahraných a složených desek. Pravý, reálný death metal ani thrash nesmí nikdy zemřít. Dokud budou hrát kapely jako MOLDER, tak o to strach nemám. Jedná se o opravdu velmi uvěřitelnou hudbu ze starých katakomb, z pohřebišť, na kterých se obětovalo padlým bohům. Jakoby se probudila nějaká stará choroba, která byla dlouhé roky uložena v jednom prokletém hrobě. Když se jí nakazíte, tak nejen, že tuhle desku naplno pochopíte, ale také zemřete v dlouhých křečích. Dnešní svět už sice hoří zcela jiným plamenem, ale já budu nadále podporovat podobně opravdové a ortodoxní kapely. Satan je mi svědkem! Hnilobou nasáklý, krví znesvěcený death thrash metal, u kterého shnijete zaživa! Masakr v márnici!
Asphyx says:
It's long since dark outside and there are strange noises outside the morgue door. I pick up the shovel and dig another grave. I'm reluctant to leave the work I've done. There's a beast to be buried early tomorrow morning. She did nothing good in her life, hurt everyone and was accused of murder. Everyone's coming to see if she's really dead. So she can't hurt anyone else. Unfortunately, evil is still alive, still lurking in the darkness. I'm finally done. It's going to be a long night. I put on the new American MOLDER album and dance the endless dance of death with the undead.
We've covered these darkies several times in our pages. I dare to say that this is a band that understood exactly the spirit of the old death thrash metal days. This year they managed to go back in time and bring us songs that smell of bad blood. They are written with one purpose - to bury you alive.
Less than 34 and a half minutes of raw melodies, sick vocals and devastating drums. All this in similar rhythms as bands like CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. I'm really locked up in an old morgue while listening, talking to dead bodies waiting to be buried in the ground. Each telling me their story of the pain and suffering that life brings us. And all this to the sound of sharp riffs that gradually dig deep into my head. I'm hammering on the scabby bones, straightening the skulls into a pile. I stare into the darkness, waiting for the ghosts to appear. They come every time an album does well. The new album "Catastrophic Reconfiguration" is a high mark of morbid quality. A lot of it is contributed by the moldy sound (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording) that really transports you among the old graves. The deadpan cover by Julian Felipe Mora Ibañez then beautifully complements the overall deadpan mood of the whole record. I'm an old dog who still likes to sample from similar, well-played and composed records. True, real death metal or thrash must never die. As long as bands like MOLDER keep playing, I'm not worried about it. This is really very believable music from the old catacombs, from the burial grounds where sacrifices were made to the fallen gods. It's like some old disease that has been stored in a cursed grave for years has been awakened. If you contract it, not only will you understand this tablet fully, but you will also die in long spasms. Today's world may be burning with an entirely different flame, but I will continue to support bands of similarly genuine and orthodoxy. Satan is my witness! Rotten, blood-soaked death thrash metal that will rot you alive! Massacre in the morgue!
Ave WITCHTRAP! Greetings to Colombia, hope you are well! I am, because I just got back from work where I spent the whole day listening to your new album "Hungry as the Beast". I'm working on the computer and my headphones were still in my ears. I'm literally fascinated by the energy I feel from the record. I don't think you can tell me the recipe for where it comes from, but I'm sure you'd be happy to describe how the new record was made? Has the way WITCHTRAP composes changed in any way compared to past albums?
W/ Hey Jakub, I’m glad you like our last album “Hungry As The Beast” and let our music gets blow your brain in pieces by the energy we spread on it. There's not actually a recipe or so, we just want to do the music we like inspired by the great music form 70's and early 80's and let play it at 78 RPM with enough fury and anger as we can. About the About the recordings session it was totally differentc in comparisson to the previous albums. I mean, in the past albums, Eps and so, we always had all material written and composed, but this time we only had some guitar riffs and guitar structures. So, we took them to make a sketch with no idea what would be the drums, bass, solos, and lyrics and we started to compose every arrangement on each song during or while we were starting to record them. We thought that it was the right time for the band to have a new album out, due to the good things we realize it was happening with the feedback from fans and live performance about the band. So, we took this idea to begin the recording sessions, besides we were thinking that it would be like great bands like Judas Priest or Iron Maiden made it in early 80's when they rented the studio without any idea what to record. And let me tell you something, this experience was absolutely enriching and full or leaning for us. Now we know we know each other as we have been for more than 20 years together making Metal from the heart and the feeling we have at the heart of the band.
Personally, there's one thing I like most about "Hungry as the Beast" and that's the melodies. Clear, distinct, relying on interesting riffs, the songs gradually graduate, they have drive and power. To me, these are the things that make good music great. I wonder how you know when a song is finished? Who has the final say? And then how do you feel about their live presentation? Does there have to be chemistry between you and then the fans? Do you also have ideas that you then scrap?
W/ Well, it’s kinda hard tough, basically all is based only on we (B. A. Ripper and me) each contribute with 50% on the album music, for example on this “Hungry As The Beast“ each put 4 songs, once we share the riffs and guitar structure, we start to make arregements and a writting lyrics after the music is fixed and done, but the song ends when Ripper & me think the structure is done including arregments, about production and mixing it takes what it derserves until it sounds great for us, we try to make that our music sound like each isntruments sound clear but enouhg rough and the take has gotten the essence we wanted in our music,you know, not over produced at all but enough clear as 80's or 90's was for the listeners and fans.
By the other hand, performance it’s other thing different, we wnat to give a lot of energy and make our fans enjoy the show, leaving on their faces a big smile and satisfaction with the good fury and desplicent evil show we do at stage, you know fans and the band must have a sinergy on live performance just like a love relationship, I absolutely agree chemistry its a fact between band and fans.
I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. What I always liked about WITCHTRAP is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does the inspiration come and how do you fit them into the music? Personally, I think writing lyrics is an insanely difficult discipline and on the new album "Hungry as the Beast" in particular, they're great. I often think to myself, yeah, that's exactly right, that's how I feel too.
W/ When we write a song, we first create the main riffs, and depending on what those riffs make us feel we start to have the ideas for the lyrics.
On our early records, writing lyrics was difficult because our English was lacking, and most of those where constructed with dictionary language. However, with time we got better at it.
It can be a hard process and it will alway require a new level of dextertity and mastery, because you shouldn’t just write for the sake of having a rain of words to fill the song, it needs to be artistic.
On „Hungry as the Beast“ we tried our best to give to the lyrics that poetry touch, and the results were very satisfying. One thing that inspired us and led us to create those type of lyrics was studying those created by excelent lyricists such as Rob Halford and Ronnie J. Dio.
You're from Medellin. I found out that 90% of Colombians are Roman Catholic. Wikipedia even states that 21% of Catholics have witnessed an exorcism. Here in the Czech Republic, where we are almost all atheists, this is almost incomprehensible. How has the Church influenced you? Have you ever been banned from concerts? How is black thrash metal perceived by the mainstream society?
W/ I think all Colombians are catholic indeed hahaha. I have never knew about an exorcism or so, you know google has a lot of bullshit on the web.
Well, in someway the fact that I have stidied in the primary and high school in a catholic college, was a point of growing up in kinda way rebel against to that religious statement, I rmember I use to be against all the bible teachings and in the high school, I have to validate at the end of each scholler year about that matter year after year, so those Incoherentic theories written in that book mades me question agsint the teacher at 9th grade, that's why I was fired from that school hahahaha. So at the same time I was got hocked into Metal and realize the Metal music, it was according of the plenty ideas I had in my mind against religion since some time ago. In 80‘s and 90’s the society wasn’t the real problem although it was too, but specially in some part of our family , and the cops that persecuted metalheads all days, and later the stupid factories' manners, that it was impossible for a Metalhead to find a job due to our way of dressing and long hair.
Our scene we use to hung out in some corners and parks of the city to share and home taping and trading the few records of Metal, or talking about how society, religion and politics were against the people and us, this shit that made us feel kind of agry and feel a lot of rage and courage, I think that’s the real fact that made us stay stronger into Metal.
Today, things has changed, in one way now we aren’t like a drugs addicts from their point of view, anyway they see to us like a good people that only enjoy extreme music, although still a small part of the society keeps all tha crappy shit against us, but being honest in early years it was a real pain in the ass for each metalhead here in Colombia.
A long time ago, when I was still in primary school, a friend of mine once drew the logos of metal bands in a notebook. It was during socialism and I was in detention because of it. Still, it was a beautiful time, you were young and discovering new bands at the turn of the eighties and nineties. VENOM came to me then and then of course our TÖRR. How did you experience your beginnings? Can you tell our readers a little bit about how albums were recorded in your country back then and what it was like in Colombia? Please reminisce.
W/ oh man those years were amazing and wonderful times for sure, I remember how hard was to find a Venom, Sodom, Slayer, even Metallica or Iron Maiden record to do a home taping, you know Colombia isn’t the Rock’n’Roll culture at all, here is Vallenatos, Cumbias, Salsa, and all that crapy music that I actually hate so much, this shit sounds in everywhere, in the downtown streets, the buses, the taxis, the neighbor in their high speakers on high volume, it’s absolutely boring and frustating, So, for example: in the whole city were like 4 or 5 copies maybe less of each album that some maniac got it beacuse their families traveled to USA and brought some copy of any Metal band, and that record could run around the whole scene to each one can do a home recording. So we used to trade records for some few time or days to spread the voice of any good great album or Ep when it arrived to the scene.
About how we recorded our own albums of bands from Ultra Metal I mean bands such as Parabellum, Astaroth, Reencarnacion and Danger amog others, actually it was a pain in the ass for all of them even to us, we use to handcrafted our drumkits and even to build our own distortion pedals with some friends that has some few electronic knowledge done by our self and beleive me or not in some cases we built our onw guitar as well same as we did with the drumkits, about the studios were so expensive to pay but some of those bands tried to find economical resuerses to pay these recordings, unfortunately in Colombia at the recording studios the sound enginneers of that time had nothing of knowlege how to record Metal and that's why those bands sounded like raw and nasty, so it was as it was done, and all this stuff has his enchantment and high value not only for us as patrimonium of our music even for international undeground scene as well.
I keep telling everyone and it's clear that once upon a time there was rock and heavy metal and then thrash and black metal. Without the basics there is no evolution. Staying in the past, what musicians actually brought you to music? Is there anyone you still admire today that you'd like to meet and thank for inspiring you?
W/ Acutally I‘ve hung out with couple of Metal icons such as Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper and they are so humble and kind to me and really nice guys for sure, total respect and I really love these guys. But about the musicians I would like to hang out for at least to share a beer are passed away: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams and Dio. Maybe In Hell I will meet them, if there is a existance after life.
I always take each band as a whole. Not just their music, but their performance, how they treat their fans. Honestly, a band can play like gods, but then I come to a show and they're arrogant and a few slaps and that's it for me. What I've always loved about WITCHTRAP is that you guys are civil, laid back, heartfelt, go-getters. How do you perceive the fans? It seems to me (from what I've seen of the videos) that you enjoy every show immensely. Am I right?
W/ Fuck Off Rock Star attitude, first of all we consider to each one of us as just a Metal fan, we love to go to metal clubs or bars, we go to Metal gigs and festivals to see emerging and local bands and fo course some of the greatest bands we love, so having said this, we think we are just like you or each Metalhead overthere is, we buy physical stuff vinyls, CDs and tapes, and we know we are exactly as a Metalhead that listen and enjoy of our music. So, being among the Metal crowd that come to see us, to share some words, to drink some beers and talking about Metal and so, that 'is one of my favorites times. I mean, when I have had while I'm touring or playing, it's absolutely amazing to feel the love from them to our music but at same time we (they and me) are starting a new frienship, that's something I love to the core even all members in Witchtrap do on every gig.
A band it's something, beacuse the fans give all their support to the music that they do. So the fans deserve to be as closer to them, no matter what happens, fans are everything. I mean, thje fans are loving the music you create for satisfying your self, that's more than enough to understand that the fans are the bigest thing happens to an artist.
How do you perceive contemporary metal? Do you have any favourite bands? I don't know about you, but lately it seems like everyone is playing faster and faster, crazier, more incomprehensible. You stand under the stage, nod your head for a while, what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then he goes home and prefers to listen to good old Saxon.
W/ Yeah, Yeah, I like some good bands from nowadays indeed and specially bands from my country they are still trying to keep the real feeling in Metal alive.
I have some similar thoughts about that, although I would like to add something more, the real problem is the trend nowadays is create music with high levels of techninsim, You know, the drummers are playing hihg metronome bits on blastbeats but the groove have been lost in some way, I think they seems being competing betweem them of whom is playng faster to uncrest other musicians, I find this boring and stupid to be honest, I think they are satisfaying their egos and it goes against the musicality, the feeling or the groove in Metal, that's why there so great bands and musicians, but there aren't great songs.
You're a memory now. Times have changed a lot since the '80s. You're kind of a legendary band, you have a lot of fans, you get invited to gigs. Still, there's a lot that's different. Nowadays you have the internet, new technologies, a lot of people listen to music in the style - download, listen and then either forget or delete. How do you look to the future? Will metal be just for old people anymore? And how do you see the changes as a musician? And where is WITCHTRAP heading at the moment?
W/ Certainly, we don't know what is gonna happen, but in our way to see the movement, probably the Metal scene will turn slowly to only local bands and all the bands while the time is running will stop of touring around the world, but maybe only if a new band with enough charisma to make to all of us and the scene around the world rejoin, just like the early days, besides with no the intervention of main stream labels trends, then the Metal scen will raise again, like a New Renaissement.
About WITCHTRAP, you know we're not pretencious at all, we just will keep doing what we do since the begining, although right now we have found our mature about how keep doing as we wanted to sound and create our music. So, new material of course, it will come and try to spread and playing in other countries as much as we can to all the die hard Witchtrapmaniacs and new Metalheads that hans't still listen to our music that we know there are thousands, this way they can take their chace to hear the Metal noise from Colombia.
I'm sure you still have some dreams, goals, milestones you want to achieve as a band. Can you reveal them to us? You're black thrash veterans, you're recording great albums, you can still hear the enthusiasm for the music. You tour, you play festivals. Is there anything else missing from the puzzle?
W/ Nah(no), there is no missing nothing, we are living our dream, we have gotten more than we ever thought in our lives about having a band, we have even played in many countries, more than many bands in South America have done, this is something that we infintely appreciate deep inside in our minds and heart. Our music is listened by some underground maniacs all around the world, we know they are not a million, but they are truely Headbangers and it means all. So, if the success of being recognized come to our band, it's welcome for sure, but is not our main target, we are gonna keep doing as it goes and it is perfect for us.
We're coming to the end, so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called black thrash metal? What is this music for you and why did you choose this style?
W/ To tag a band or giving a style it’s a big mistake that many of us into Metal do, but if can define Black Thrash Metal, I think it could be like this: Speed music, Catchy riffing, Aggressive voice, Evil lyrics, and No trendy music, Keep it as classic as it was done 40 years ago.
About WITCHTRAP we play Witching Metal.
If you would merge in a boiling cauldron a band with the following characteristics: NWOBHM together some Punk and Satanic lyrism then you would have Witching Metal, we are not Black Thrash Metal, we are Witching Metal.
What is WITCHTRAP going to do in the next few months?
W/ We have been palning some locals shows and showing to the witchtrapmaniacs our recent album “Hungry As The beast“ besides we have being looking for some tours in South America, US and probably Europe ofr next year 2025, we will see what happens. And of course we are conmposing new song, you know, this madness never stops.
Thank you very much for the interview. You don't even know what it means to me. A boyhood dream come true. I wish you many more great ideas, sold out records, sold out shows and may your private lives prosper as well. See you at the concert! WITCHTRAP RULES!
W/ hey Bro, we are tottaly thankful on you to provide us this space to show something about our band and we have been doing throuhg the years. So, belive me this means a lot to us as well, having in mind our words will runs throught the Metaheads overthre in ou country and area because of you, that’s fucking awesome.
Thank you for your good Metal wishes and of course we will meet again.
Stay Evil, Stay Ugly, Stay Metal.
Hugo “Witchhammer“ Uribe & WITCHTRAP
Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):
Ave WITCHTRAP! Zdravím do Kolumbie, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Hungry as the Beast". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na uších. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým WITCHTRAP skládají oproti minulým albům?
W/ Ahoj Jakube, jsem rád, že se ti líbí naše poslední album „Hungry As The Beast“ a že ti naše hudba rozmetá mozek na kusy energií, kterou na něm šíříme. Vlastně na to nemáme žádný recept, jen chceme dělat muziku, kterou máme rádi, inspirovanou skvělou hudbou 70. a začátku 80. let, a nechat ji hrát na 78 otáček za minutu s dostatečnou zuřivostí a naštvaností, jak jen to jde. Co se týče nahrávání, bylo to úplně jiné než na předchozích albech. Chci říct, že na minulých albech, Eps a podobně, jsme měli vždycky všechen materiál napsaný a složený, ale tentokrát jsme měli jen nějaké kytarové riffy a kytarové struktury. Takže jsme je vzali a udělali si náčrtek, aniž bychom tušili, jaké budou bicí, basa, sóla a texty, a začali jsme skládat všechny aranže na jednotlivé písničky během nebo v průběhu toho, jak jsme je začali nahrávat. Mysleli jsme si, že nastal ten správný čas, aby kapela vydala nové album, vzhledem k tomu, že jsme si uvědomili, že se to děje díky ohlasům fanoušků a živým vystoupením o kapele. Takže jsme se chopili tohoto nápadu a začali nahrávat, kromě toho jsme si říkali, že by to mohlo být jako u velkých kapel, jako byli Judas Priest nebo Iron Maiden, když si na začátku 80. let pronajali studio, aniž by tušili, co budou nahrávat. A něco vám řeknu, tahle zkušenost pro nás byla naprosto obohacující a plná nebo nakloněná. Teď už víme, že se známe, protože spolu už více než 20 let děláme metal od srdce a pocit, který máme v srdci kapely.
Osobně se mi na "Hungry as the Beast" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?
W/ No, je to docela těžké, v podstatě vše je založeno pouze na nás (B. A. Ripper a já) se každý podílíme 50% na hudbě k albu, například na „Hungry As The Beast“ jsme každý dali 4 písně, jakmile jsme si rozdělili riffy a kytarovou strukturu, začali jsme dělat aranže a psát texty, až když je hudba hotová, ale píseň končí, když si Ripper a já myslíme, že je struktura hotová včetně aranží, co se týče produkce a mixování, tak to trvá, dokud to nezní skvěle, snažíme se, aby naše hudba zněla tak, že každý nástroj zní čistě, ale dostatečně drsně a záběr má tu podstatu, kterou jsme v naší hudbě chtěli, víte, vůbec ne přeprodukovaně, ale dostatečně čistě, jako to bylo v 80. nebo 90. letech pro posluchače a fanoušky.
Na druhou stranu, vystoupení je něco jiného, chceme dát do koncertu hodně energie a přimět naše fanoušky, aby si ho užili a zanechali na svých tvářích široký úsměv a spokojenost s dobrou zuřivostí a jednoduchou zlou show, kterou děláme na pódiu, víte, že fanoušci a kapela musí mít při živém vystoupení synergii, stejně jako milostný vztah, naprosto souhlasím s tím, že chemie je mezi kapelou a fanoušky důležitá.
Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na WITCHTRAP se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Hungry as the Beast" jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.
W/ Když píšeme písničku, nejdřív vytvoříme hlavní riffy a podle toho, co v nás tyto riffy vyvolávají, začínáme mít nápady na text.
Na našich prvních deskách bylo psaní textů obtížné, protože nám chyběla angličtina a většina z nich byla vytvořena slovníkovým jazykem. Postupem času jsme se v tom ale zlepšili.
Může to být těžký proces a vždycky to bude vyžadovat novou úroveň obratnosti a mistrovství, protože byste neměli psát jen kvůli tomu, abyste měli déšť slov, kterými písničku vyplníte, musí to být umělecké.
Na písni „Hungry as the Beast“ jsme se snažili dát textům ten správný nádech poezie a výsledek nás velmi uspokojil. Jednou z věcí, která nás inspirovala a vedla k vytvoření tohoto typu textů, bylo studium textů vytvořených vynikajícími textaři, jako jsou Rob Halford a Ronnie J. Dio.
Pocházíte z Medelinu. Dohledal jsem si, že 90% Kolumbijců se hlásí k římsko-katolické církvi. Wikipedie dokonce uvádí, že 21 % katolíků bylo někdy svědkem exorcismu. U nás v Čechách, kde jsme skoro všichni ateisté, je to až nepochopitelné. Jak vás církev ovlivnila? Měli jste třeba někdy zakázané koncerty? Jak vnímá black thrash metal většinová společnost?
W/ Myslím, že všichni Kolumbijci jsou katolíci, hahaha. Nikdy jsem nevěděl o exorcismu nebo tak, to víš google má na webu spoustu keců.
No, tak nějak skutečnost, že jsem byl na základní a střední škole v katolické koleji, mě ovlivnila v jistém smyslu a stal jsem se rebelem proti tomuto náboženskému studiu, vzpomínám si, že jsem byl proti všemu biblickému učení a na střední škole, musím potvrdit, že na konci každého školního roku, jsem ty pomýlené teorie napsané v této knize zpochybňoval a asistent učitele v 9. třídě si stěžoval, což byl důvod, proč jsem byl vyhozen ze školy hahahaha. Takže ve stejné době jsem se dostal rovnou do metalu a uvědomil si, že metalová hudba, to byla podle mě spousta myšlenek, které jsem měl v mé mysli proti náboženství už nějaký čas. V osmdesátých a devadesátých letech nebyla skutečným problémem společnost, i když ta byla taky, ale speciálně v některých částech naší rodiny, a policajti, kteří metalisty pronásledovali po celé dny, a později ty hloupé manýry v továrnách, že pro metalistu bylo nemožné najít práci kvůli našemu způsobu oblékání a dlouhým vlasům.
Naše scéna se scházela v některých zákoutích a parcích ve městě, kde jsme vše sdíleli a doma nahrávali a vyměňovali si těch pár metalových desek, nebo se bavili o tom, jak je společnost, náboženství a politika proti lidem a proti nám, tyhle sračky v nás vyvolávaly pocit agrese a spoustu vzteku a odvahy, myslím, že to je skutečný fakt, který nás přiměl zůstat v metalu silnější.
Dneska se to změnilo, na jednu stranu už nejsme z jejich pohledu závislí na drogách, každopádně se na nás dívají jako na dobré lidi, kteří si užívají jen extrémní hudbu, i když stále malá část společnosti proti nám udržuje všechny ty sračky, ale upřímně řečeno, v prvních letech to byla pro každého metalistu tady v Kolumbii opravdová osina v zadku.
Kdysi dávno, ještě na základní škole, mi jednou nakreslil do sešitu kamarád loga metalových kapel. Bylo to za socialismu a byl jsem kvůli tomu po škole. Přesto to byla krásná doba, člověk byl mladý a objevoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let nové kapely. Dostali se ke mně tehdy VENOM a potom samozřejmě naši TÖRR. Jak jste své začátky prožívali vy? Můžeš našim čtenářům trošku přiblížit, jakým způsobem se tenkrát nahrávala u vás alba a jaké to bylo v Kolumbii? Zavzpomínej prosím.
W/ Ach jo, ta léta byla určitě úžasná a nádherná, vzpomínám si, jak bylo těžké sehnat desku Venom, Sodom, Slayeru, dokonce i Metallicy nebo Iron Maiden, abychom si ji doma nahráli, víte, v Kolumbii vůbec není rock'n'rollová kultura, Tady je Vallenatos, Cumbias, Salsa, a všechna ta mizerná hudba, kterou vlastně tak nesnáším, tyhle sračky zní všude, v ulicích v centru, v autobusech, v taxících, u sousedů v jejich vysokých reproduktorech ve vysoké hlasitosti, je to naprosto nudné a frustrující, takže např: v celém městě bylo tak 4 nebo 5 kopií možná méně od každého alba, které nějaký maniak dostal, protože jejich rodiny cestovaly do USA a přivezly nějakou kopii nějaké metalové kapely, a že deska mohla běžet po celé scéně, aby si každý mohl udělat domácí nahrávku. Takže jsme si vyměňovali desky na pár dní, abychom se dozvěděli o nějakém skvělém albu nebo desce, když dorazila na scénu.
O tom, jak jsme nahrávali naše vlastní alba kapel z ultra metalu, myslím tím kapely jako Parabellum, Astaroth, Reencarnacion a Danger a další, vlastně to byla pro všechny osina v zadku, dokonce i pro nás, vyráběli jsme si bicí soupravy a dokonce jsme si stavěli vlastní zkreslovací pedály s několika přáteli, kteří mají pár znalostí elektroniky, a věřte mi nebo ne, v některých případech jsme si postavili vlastní kytaru, stejně jako jsme to dělali s bicími soupravami, ale některé z těch kapel se snažily najít úsporné způsoby, jak si ty nahrávky zaplatit, bohužel v Kolumbii v nahrávacích studiích neměli tehdejší zvukaři žádné znalosti o tom, jak nahrávat metal, a proto ty kapely zněly jako syrové a hnusné, takže to bylo tak, jak to bylo uděláno, a všechny tyhle věci mají své kouzlo a vysokou hodnotu nejen pro nás jako dědictví naší hudby, dokonce i pro mezinárodní undegroundovou scénu.
Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash a black metal. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl by ses s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?
W/ Vlastně jsem se stýkal s několika metalovými ikonami, jako jsou Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper, a ti jsou ke mně tak skromní a milí a určitě jsou to fajn kluci, kteří mají můj respekt a já je mám opravdu rád. Ale muzikanti, se kterými bych si rád vyrazil alespoň na společné pivo, už jsou pryč: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams a Dio. Možná se s nimi v pekle setkám, pokud existuje nějaký život po životě.
Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na WITCHTRAP se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá (co jsem viděl videa), že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?
W/ Fuck Off Rock Star přístup, především považujeme každého z nás za fanouška metalu, rádi chodíme do metalových klubů nebo barů, chodíme na metalové koncerty a festivaly, abychom viděli začínající a místní kapely a samozřejmě některé z největších kapel, které milujeme, takže když jsme to řekli, myslíme si, že jsme jako vy nebo každý metalista, kupujeme fyzické věci, vinyly, CD a kazety a víme, že jsme přesně jako metalista, který poslouchá a užívá si naši hudbu. Takže být mezi metalisty, kteří se na nás přijdou podívat, podělit se o pár slov, vypít pár piv a popovídat si o metalu a tak, to je jedna z mých nejoblíbenějších chvil. Myslím tím, že když jsem během turné nebo hraní, cítil od nich lásku k naší hudbě, bylo to úžasné, ale zároveň my (oni a já) jsme začínali nová přátelství, to je něco, co miluji až do morku kostí, dokonce to všichni členové Witchtrap dělají na každém koncertě.
Kapela, to je něco, protože fanoušci dávají veškerou svou podporu hudbě, kterou děláme. Takže fanoušci si zaslouží být nám co nejblíž, ať se děje, co se děje, fanoušci jsou všechno. Chci říct, že fanoušci milují hudbu, kterou vytváříte, abyste uspokojili sami sebe, to je víc než dost na to, abyste pochopili, že fanoušci jsou to největší, co se umělci stane.
W/ Jo, jo, mám rád některé dobré kapely z dnešní doby a speciálně kapely z mé země, které se stále snaží udržet ten pravý metalový feeling naživu.
Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.
Mám na to podobný názor, i když bych chtěl ještě něco dodat, skutečný problém je, že dnešní trend je vytvářet hudbu s vysokou úrovní techniky, víš, bubeníci hrají high metronomické kousky na blastbeaty, ale groove se nějakým způsobem ztratil, Myslím, že mezi sebou soupeří, kdo bude hrát rychleji, aby se zbavil ostatních muzikantů, upřímně řečeno mi to přijde nudné a hloupé, myslím, že si tím uspokojují své ego a jde to proti muzikálnosti, pocitu nebo groovu v metalu, proto jsou tam tak skvělé kapely a muzikanti, ale nejsou tam skvělé písně.
Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, spousta lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří WITCHTRAP?
W/ Jistě, nevíme, co se stane, ale podle našeho názoru se pravděpodobně metalová scéna pomalu obrátí pouze k místním kapelám a všechny kapely, dokud běží čas, přestanou koncertovat po celém světě, ale možná pouze v případě, že se znovu připojí nová kapela s dostatečným charismatem, aby nás všechny a scénu po celém světě přesvědčila, stejně jako v prvních dnech, navíc bez zásahu hlavních trendů vydavatelství, pak se metalová scéna znovu zvedne, jako nová renesance.
Co se týče WITCHTRAP, víte, že se vůbec nepřetvařujeme, prostě budeme pokračovat v tom, co děláme od začátku, i když právě teď jsme dospěli k tomu, jak pokračovat v tom, jak jsme chtěli znít a tvořit naši hudbu. Takže, nový materiál samozřejmě přijde a pokusíme se ho rozšířit a hrát v jiných zemích, jak jen to půjde, pro všechny zaryté Witchtrapmaniaky a nové Metalheads, kteří stále neposlouchají naši hudbu, o které víme, že jich jsou tisíce, a tak mohou využít své šance slyšet metalový hluk z Kolumbie.
Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste black thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Jezdíte turné, vystupujete na festivalech. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?
W/ Nah(no), nic nám nechybí, žijeme svůj sen, získali jsme víc, než jsme si kdy v životě mysleli, že budeme mít kapelu, dokonce jsme hráli v mnoha zemích, víc než mnoho kapel v Jižní Americe, to je něco, čeho si hluboko v našich myslích a srdcích nesmírně vážíme. Naši hudbu poslouchá několik undergroundových maniaků po celém světě, víme, že jich není milion, ale jsou to opravdoví Headbangers a to znamená všechno. Takže pokud k naší kapele přijde úspěch v podobě uznání, určitě to uvítáme, ale není to náš hlavní cíl, budeme pokračovat tak, jak to jde a je to pro nás perfektní.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný black thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
W/ Označit kapelu nebo styl je velká chyba, kterou dělá mnoho z nás, kteří se věnujeme metalu, ale pokud můžeme definovat black thrash metal, myslím, že by to mohlo být takto: Rychlá hudba, chytlavé riffy, agresivní hlas, zlé texty a žádná módní hudba, ať je to klasika jako před 40 lety.
Ve WITCHTRAP hrajeme Witching Metal.
Pokud byste ve vroucím kotli spojili kapelu s následujícími charakteristikami: pak byste dostali Witching Metal, my nejsme Black Thrash Metal, my jsme Witching Metal.
Co chystají WITCHTRAP v nejbližších měsících?
W/ V posledních dnech jsme hráli na několika místních koncertech a ukázali witchtrapmaniakům naše poslední album „Hungry As The beast“, kromě toho se chystáme na nějaké turné v Jižní Americe, USA a pravděpodobně i v Evropě v příštím roce 2025, uvidíme, co se stane. A samozřejmě skládáme nové písně, znáte to, tohle šílenství nikdy nekončí.
Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Splněný klukovský sen. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! WITCHTRAP RULES!
Díky brácho, jsme ti moc vděční, že jsi nám poskytl tento prostor, abychom mohli říct něco o naší kapele a o tom, co jsme dělali po celá léta. Takže věř mi, že to pro nás hodně znamená, protože naše slova se díky tobě budou šířit po celé zemi a všude, což je kurva úžasné.
Děkujeme vám za přání dobrého metalu a samozřejmě se ještě setkáme.
Snažíš se jenom přežít a je to čím dál tím těžší. Ráno vstaneš a chce se ti zvracet. Není to včerejším alkoholem, ale zprávami, které si přečteš. Je to stále dokola, dokud budeš dýchat. Lži a přetvářka, slibují ti krásný život se spoustou úsměvů. Místo toho pochoduješ do práce jako obyčejný otrok. Lepší zítřky, krásné reklamy, před špatným přivíráme oči. Konečně pátek, první pivo si dáš, když vylezeš z továrny. Hospoda, kde hledáš svobodu, abys ji nakonec našel v malém zaplivaném klubu, kde zrovna hrají thrash metal.
Takové to bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Příliš se toho za tu dobu nezměnilo, lidé nejsou ani horší, ani lepší, možná trošku hloupější, ale pořád potřebují záchytný bod ve vesmíru, něco, na co se můžou spolehnout. A proto píšu o kapelách, jako jsou Portugalsko - Švýcarští maniaci SADISTIK WARFARE. Mám tu čest poslouchat jejich nové letošní demo a rovnou na začátek říkám (nebo spíše řvu do tmy) - ano, to je přesně ono, takhle to má vypadat!!!
Prašivinou a vztekem nasáklý thrash metal, volně inspirovaný tím, co kdysi hrávaly kapely typu PROTECTOR, DESTRUCTION, SODOM, KREATOR. Samozřejmě, se současnějším zvukem a spoustou dobrých nápadů. Tenhle styl, když ho chcete dělat dobře, tak mu musíte věřit. Pánové mi nakopali zadek, pustili mi žilou, vymáchali mi ksicht v kaluži plné špíny a krve. Tohle je hudba z periférie, pro lidi, co si potřebují po těžké práci vyčistit hlavu od zbytečností. Je v ní kus rebelie, odporu proti dávno padlým modlám, proti politikům s jedovatými úsměvy. Je vlastně jedno, koho dnes volíš, stejně tě nakonec okradou. Máš sto chutí vyjít do ulic, když posloucháš "Seeds of Hate". Frustrace a vztek, nasbírané se shrbenými zády. Generace prokletých, kurva brácho, na podobné muzice jsem vyrůstal, mě se líbí a jsem rád, že jsou ještě kapely, které umí tenhle styl zahrát pořádně. Bez pozérství, bez přetvářky. Je to tak, z nového dema cítím opravdovost, krutou realitu. A tak zase jednou vstávám brzy a tančím na asfaltu. Lidé na mě koukají úkosem a říkají si, že jsem divnej, ale mýlí se. Já mám aspoň hudbu, já ještě umím na všechny hlupáky ukázat fuck off. Vychází prosím pěkně na kazetě u portugalských maniaků Selvajaria Records. A teď mě prosím omluvte, mám nějakou práci. Musím do hospody a napít se piva. Potom mě čeká malý klub na periferii. Doufám, že v něm budou hrát SADISTIK WARFARE a že to bude pořádně nahlas. Snažím se jenom přežít a je to čím dál tím těžší. Ráno vstanu a chce se mi zvracet. Není to včerejším alkoholem, ale zprávami, které jsem si přečetl. Je to stále dokola, dokud budu dýchat. Starý prašivý thrash metal s velkým množstvím nakumulované temné energie! Tohle demo vám urve hlavu u s páteří!
Asphyx says:
You're just trying to survive, and it's getting harder and harder. You get up in the morning and you want to throw up. It's not last night's alcohol, it's the news you read. It goes on and on as long as you can breathe. Lies and pretence, promising you a beautiful life with lots of smiles. Instead, you march to work like a common slave. Better tomorrows, beautiful ads, we turn a blind eye to the bad. Finally, Friday, the first beer you have when you come out of the factory. A pub where you look for freedom, only to find it in a small, seedy club where they're playing thrash metal.
That's what it was like in the late '80s and early '90s. Not too much has changed in that time, people are neither worse nor better, maybe a bit dumber, but they still need a clue in the universe, something they can rely on. And that's why I write about bands like Portugal's Swiss maniacs SADISTIK WARFARE. I have the privilege of listening to their new demo this year and right off the bat I say (or rather scream into the darkness) - yes, this is it, this is how it should be!!!
Thrash metal soaked in filth and rage, loosely inspired by what bands like PROTECTOR, DESTRUCTION, SODOM, KREATOR used to play. Of course, with a more contemporary sound and lots of good ideas. This style, if you want to do it well, you have to believe in it. Gentlemen kicked my ass, dropped my vein, washed my face in a pool of dirt and blood. This is music from the periphery, for people who need to clear their heads of uselessness after hard work. There's a piece of rebellion in it, a resistance against long fallen idols, against politicians with poisonous smiles. It doesn't really matter who you vote for these days, they'll still steal from you in the end. You feel like taking to the streets listening to "Seeds of Hate". Frustration and anger, collected with a hunched back. Generation of the damned, fuck bro, I grew up on music like that, I like it and I'm glad there are still bands that can play that style properly. No posturing, no pretense. It's true, the new demo makes me feel real, harsh reality. And so once again I get up early and dance on the asphalt. People look at me sideways and think I'm weird, but they're wrong. At least I have music, I can still point the fuck off at all the fools. It's coming out on cassette from Portuguese maniacs Selvajaria Records. Now if you'll excuse me, I'm busy. I have to go to the pub and have a beer. Then I've got a little club on the outskirts. I hope it's SADISTIK WARFARE and it's really loud. I'm just trying to survive and it's getting harder and harder. I get up in the morning and I want to throw up. It's not the alcohol from last night, it's the news I read. It goes on and on for as long as I can breathe. Old dusty thrash metal with a lot of accumulated dark energy! This demo will rip your head off!
Pálili mě rozžhaveným železem, natahovali moje tělo k prasknutí. Lámali mě v kole, nasadili mi španělskou botu. Zmučený a o hladu jsem ležel ve své cele a přesto jsem nikdy neodvolal. Nevěřím na padlé modly, nikdy se nebudu modlit k bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Nechci klečet v kostele a svěřovat se kněžím, kteří po nocích dělají ohavné věci. Jsem možná prokletý, ale nikdy nebudu ovce v davu, která pochoduje na porážku. A stále budu poslouchat desky, jako je ta od legendárních kolumbijských maniaků WITCHRAP.
Kdysi jsem vyrůstal na německé thrash metalové vlně a máme to s touhle kapelou velmi podobně. Pánové velice zkušeně a elegantně kombinují tento styl se starým chladným black metalem. Výsledkem je koktejl, který bude chutnat všem nevěřícím, všem, kteří rád zapalují ohně a kreslí na zdi pentagramy. Jste true a ortodoxní? Potom jste zde správně. Démoni se usmívají!
Kolumbijci vzali starodávné postupy, u jejichž vzniku na začátku sami od roku 1992 stáli a ohlodali je na kost. Vše je syrové, volně inspirované kapelami jako DESTRUCTION, SODOM, VENOM a nebál bych se napsat i legendárními českými TÖRR. Vše je opatřeno prašivým reálným zvukem a pekelným obalem (Juan Felipe Mora Ibanez). Fanoušci tak dostanou poctivou porci syrového, nahrubo nasekaného masa, které když sníte, tak kolem sebe začnete vidět tajemné symboly. Album je spíše starodávným rituálem pro všechny věrné, než jen obyčejnou nahrávkou. Kdo jste jako já vyrůstal hudebně na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, tak mi určitě dáte za pravdu. Líbí se mi, že si WITCHRAP drží víceméně stejnou a velmi dobrou kvalitu. I letos je slyšet, že se jedná o muzikanty, kteří přesně vědí co a jak chtějí hrát. Zároveň si zachovávají takový ten heavy efekt, temnou energii, zdravou naštvanost, jihoamerickou živočišnost, chcete-li. Lituji jen jediného, že je Kolumbie tak daleko a nemůžu si zajít na nějaký koncert. Úplně to před sebou vidím. Malý klub někde v Medelinu, pivo teče proudem a z pódia stéká dolů špína smíchaná se sírou. Jasně, že už tady všechno bylo a pánové nepřinášejí nic nového. Jenže ono taky záleží na přístupu a způsobu, jak kapela ke své morbidní práci přistupuje. A WITCHRAP věřím každé slovo, notu, riff, motiv. Je mi jedno, jestli mě budou pálit rozžhaveným železem, natahovat moje tělo k prasknutí. Lámat mě v kole, jestli mi nasadí španělskou botu. Zmučený a o hladu budu ležet ve své cele. Nikdy neodvolám! Nevěřím na padlé modly, nikdy se nebudu modlit k bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Zůstanu věrný temnotě a téhle hudbě! Ďábelský black thrash metalový rituál ze starých plesnivých katakomb, který smrdí sírou! Budete upáleni na hranici!
Asphyx says:
They were burning me with hot iron, stretching my body to bursting. They broke my wheel, put a Spanish boot on me. Tortured and starving, I lay in my cell, yet I never recanted. I do not believe in fallen idols, I will never pray to a god I have never seen. I will not kneel in a church and confide in priests who do abominable things at night. I may be damned, but I will never be a sheep in the crowd that marches to the slaughter. And I'll still listen to records like the one by legendary Colombian maniacs WITCHRAP.
I once grew up on the German thrash metal wave and we have a very similar thing going with this band. The gents combine this style with old cold black metal very skillfully and elegantly. The result is a cocktail that will be enjoyed by all non-believers, all those who like to light fires and draw pentagrams on the wall. Are you true and orthodox? Then you are right here. The demons are smiling!
The Colombians have taken the ancient practices that they themselves have been at the origin of since 1992 and nibbled them to the bone. Everything is raw, loosely inspired by bands like DESTRUCTION, SODOM, VENOM and I wouldn't be afraid to write the legendary Czech TÖRR. Everything comes with a mangy real sound and a hell of a cover (Juan Felipe Mora Ibanez). Fans get a fair portion of raw, roughly chopped meat that when you eat it you start to see mysterious symbols around you. The album is more of an ancient ritual for all the faithful than a simple recording. If, like me, you grew up musically in the late 1980s/early 1990s, you'll give me credit. I like that WITCHRAP has kept more or less the same and very good quality. Even this year you can hear that these are musicians who know exactly what and how they want to play. At the same time they keep that heavy effect, dark energy, healthy anger, South American animalism if you want. My only regret is that Colombia is so far away and I can't go to a concert. I can totally see it in front of me. A small club somewhere in Medellín, beer flowing and dirt mixed with sulphur dripping down from the stage. Of course, it's all been here before, and the gentlemen bring nothing new. But it also depends on the approach and the way the band approaches their morbid work. And WITCHRAP I believe every word, note, riff, motive. I don't care if they burn me with hot iron, stretch my body to bursting. Break me in a wheel, if they put a Spanish shoe on me. I'll lie tortured and starving in my cell. I will never recant! I will not believe in fallen idols, I will never pray to a god I have never seen. I'll stay true to the darkness and this music! Devilish black thrash metal ritual from the old moldy catacombs that kills with sulfur! You will be burned at the stake!
Mrtvolné pohledy, lidé bloudící bez cíle ulicemi. Někteří již jen tak leží a zvracejí krev. Začalo to nevinně. Spousta dezinformací, protesty. Falešní proroci. Starodávná choroba, uložená v opuštěných katakombách, byla znovu vytažena na světlo, aby zničila náš podivný druh. Přestali jsme věřit v sebe samé, následovali jsme další lháře. Smrt je všude kolem a já poslouchám debutové album DEADSPEAK z Nizozemí. Jedná se o propracovaný, surový death metal se spoustou chladných a temných melodií.
Kapelu jsem objevil na svých nekonečných toulkách v podzemí. Poslechl jsem si ukázky, zaujaly mě a začal jsem se o tyhle maniaky zajímat víc. Teď tu sedím, postupně přidávám hlasitost. Dívám se z okna a na ulicích umírají další lidé. Netuším, jestli už nastala apokalypsa. Jistý jsem si jenom s tím, že tohle album hoří jasným plamenem a dostalo se mi do vnitřností.
Mám již ve svém věku spoustu požadavků, aby se kapela dostala do mé soukromé sbírky. Musí mít dobrý a masivní zvuk (pánové odvedli opravdu skvělou práci - Mixed by Stijn van Gestel and mastered by Greg Wilkinson). Obal, který přesně vystihuje to, co se na albu odehrává (Paolo Girardi je mistr ve svém oboru a potvrzuje to i tentokrát). A hlavně - musím si skladby pamatovat, musím mít chuť zbourat nejbližší zeď, musím z hudby cítit opravdovost a upřímnost. "Plagues of Sulfur Bound" splňuje vše a ještě spoustu věcí navíc. Novinka je ostrá a divoká, živočišná, přesto chladná a temná. DEADSPEAK jsou opravdu jako starodávná choroba, která byla dlouhé roky uložena v záhrobí. Letos se vrátila a vám nezbývá nic jiného, než shnít zaživa. Album jsem zkoušel poslouchat v různých situacích. V autě, v práci, cestou kolem hřbitova i v temné noci. Nejvíce jsem ale vnímal její sílu velmi brzy ráno, když byly v ulicích přízraky a za rohem číhali démoni. Jako bych navštívil podzemí pod naším městem, se vší jeho špínou, hnusem a nenávistí. Hned vedle špinavé stoky, v hlubokém undergroundu, musela tahle nahrávka vznikat. Dívám se do tmy, kývám se do rytmu, prosévám mezi prsty prach svých předků. Smrt je všude kolem a hudba zní éterem jako nějaké děsivé memento. V téhle desce je otištěno naše zlé svědomí, děsivé myšlenky. Nezbývá, než podepsat vlastní krví, že se debutové album povedlo po všech stránkách. Starodávná choroba, uložená v opuštěných katakombách, byla znovu vytažena na světlo, aby zničila náš podivný druh. Přestali jsme věřit v sebe samé, následovali jsme další lháře. Krutý a ostrý, masivní death thrash metal s temně chladnou atmosférou! Lavina z kostí, špíny a zkažené krve!
Asphyx says:
Dead stares, people wandering aimlessly through the streets. Some just lying there, vomiting blood. It started innocently. Lots of misinformation, protests. False prophets. An ancient disease, stored in abandoned catacombs, has been brought to light again to destroy our strange species. We stopped believing in ourselves, we followed other liars. Death is everywhere and I'm listening to the debut album from DEADSPEAK in the Netherlands. This is sophisticated, raw death metal with lots of cold and dark melodies.
I discovered the band on my endless wanderings in the underground. I listened to some samples, got intrigued and became more interested in these maniacs. Now I'm sitting here, gradually turning up the volume. I'm looking out the window and more people are dying in the streets. I don't know if the apocalypse is here yet. The only thing I'm sure of is that this album is burning bright and it's gotten into my guts.
At my age, I already have a lot of requests to get a band into my private collection. It has to have a good and massive sound (the gentlemen did a really great job - Mixed by Stijn van Gestel and mastered by Greg Wilkinson). A cover that accurately describes what is happening on the album (Paolo Girardi is a master in his field and proves it this time). And most importantly - I have to remember the songs, I have to want to tear down the nearest wall, I have to feel the music is real and honest. "Plagues of Sulfur Bound" fulfills all that and a lot more. The new album is edgy and fierce, animalistic yet cold and dark. DEADSPEAK are really like an ancient disease that has been stored in the beyond for many years. This year it has returned and you have no choice but to rot alive. I tried to listen to the album in different situations. In the car, at work, on the way past the cemetery and in the dark of night. But I felt its power the most very early in the morning, when the streets were haunted and demons lurked around the corner. It was like visiting the underground beneath our city, with all its filth, ugliness and hatred. Right next to the filthy sewer, deep in the underground, this record must have been made. I stare into the darkness, swaying to the rhythm, sifting the dust of my ancestors between my fingers. Death is all around and the music sounds through the ether like some eerie memento. Our evil conscience, our terrible thoughts are imprinted in this record. I can't help but sign with my own blood that the debut album has succeeded in every aspect. An ancient disease, stored in abandoned catacombs, has been brought to light once again to destroy our strange species. We stopped believing in ourselves, we followed other liars. Cruel and sharp, massive death thrash metal with a darkly cold atmosphere! An avalanche of bones, filth and corrupted blood!
.JPG)