DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 2. prosince 2024

Recenze/review - APOCRYPHAL - Facing The End (2024)


APOCRYPHAL - Facing The End
CD 2024, The Circle Music

for english please scroll down

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.

Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album. 


Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř! 

Asphyx says:

A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.

This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album. 


This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!



tracklist:
1. Smells Like The End Of The World
2. All Is Empty
3. He Forgot You
4. It Wasn’t So Complicated
5. Plague Doctor
6. My Hero Inside
7. Just Behind
8. Swallow My Lies
9. Taste My Hate
10. Stella
11. From Depths



pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - RAVENOIR - Nocturne (2024)


RAVENOIR - Nocturne
CD 2024, Gothoom Productions

for english please scroll down

Stínohra, fantasmagorie. Sedím na nemocniční chodbě a promítám si na zeď vzpomínky předešlých dní. Na kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Je to zvláštní pocit, procházet se nekonečnými chodbami s umělým světlem nad hlavou, poslouchat u toho nové album RAVENOIR zrovna na svátek všech mrtvých. Hudba Aleshe,  hlavního autora hudby i textů, je natolik podmanivá, že i výkřiky z nedalekého pavilonu duševně chorých, dostávají zcela jiný rozměr. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem z nemocnice odcházel, ale stejně mi zůstaly šrámy na duši.

Novinka "Nocturne" je volným pokračováním předchozích nahrávek. Ubylo surovosti a zemitosti, přibylo snových pasáží. Nemohl jsem několik dní v kuse spát, bál jsem se každého stínu a když jsem potom znovu vstal a šel šerými ulicemi velmi brzo ráno, vynikla tahle deska ještě více. Kapela vždy měla a stále má svůj jasný, originální a rozeznatelný rukopis. Je mementem, mlhavou vzpomínkou, odkazem bolesti. Autorovi se povedlo do nového alba promítnou velké množství emocí zabarvených do černě šedé palety barev. 


Asi vám je všem jasné, že jsem fanouškem kapely již od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i na předchozí počiny (články jsou odkazovány dole po dnešním textem). Líbí se mi směr, kterým se RAVENOIR vydali. Stále mají perfektní zvuk, mystický obal a i na novince se pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Až půjdete zase jednou na hřbitov, položit květiny na hrob těch, které jste měli tolik rádi, tak si na "Nocturne" určitě vzpomenete. Nové album se pro mě stalo takovým smutně krásným rozjímáním, zastavením v dnešním podivně chaotickém světě. Rád jsem si v jeho přítomnosti četl staré oblíbené knihy nebo se jen tak procházel ulicemi. Vzdušné a nostalgicky zabarvené melodie se zde potkávají s doomovými náladami. Jednou vás do hry uvede tepající klavír, jindy zase šum větru, budou vám tikat hodiny v rytmu srdce. Novou desku vnímám jako opus, jako smutnou symfonii za umírající den, jako šerosvit, jako hodinu mezi člověkem a vlkem. Viděl jsem jednou sedět na náhrobku krkavce, díval se na mě, úplně stejně jako havran ve slavné básni od Alana Edgara Poea. Nemuseli jsme si nic říkat, oba jsme věděli, že tahle deska je zdánlivě klidně plynoucí na povrchu, přesto žhavá i chladná uvnitř. Netuším, co se jednou stane, až zemřeme. Možná přejdeme na druhou stranu, možná jenom shnijeme v zemi, možná po nás zůstane podobný otisk jako po této desce. "Nocturne" je přesně tím druhem hudby, která vás postupně rozdrásá zevnitř. Je stínohrou, fantasmagorií, je mementem, je padajícím listím i vzpomínkou na mlhavá rána. Mrazí mě hluboko v kostech! Melodická, atmosférická death doom black metalová symfonie! Stínohra, fantasmagorie, chlad, tma i mlhavý smutek!


Asphyx says:

Shadowplay, phantasmagoria. I'm sitting in a hospital corridor, projecting memories of the previous days onto the wall. Of friends who are no longer with us. It's a strange feeling, walking down endless corridors with artificial light overhead, listening to the new RAVENOIR album on All Souls' Day. The music of Alesh, the main author of the music and lyrics, is so captivating that even the screams from the nearby mental patients' pavilion take on a completely different dimension. A stone fell from my heart when I left the hospital, but still the scars on my soul remained.

The new release "Nocturne" is a loose continuation of the previous recordings. There is less rawness and earthiness, more dreamy passages. I couldn't sleep for days at a time, I was afraid of every shadow, and then when I got up again and walked through the grey streets very early in the morning, this record stood out even more. The band has always had and still has its clear, original and recognizable signature. It is a memento, a vague memory, a legacy of pain. The author has managed to project a great deal of emotion into the new album, coloured in a black and grey palette of colours. 


It is probably clear to all of you that I have been a fan of the band since their early days. I like the direction RAVENOIR has taken. They still have a perfect sound, mystical cover art and even on the new album they walk the line between our world and the other world. When you go to the cemetery again, to lay flowers on the grave of those you loved so much, you will definitely remember "Nocturne". The new album has become for me such a sadly beautiful contemplation, a pause in today's strangely chaotic world. I loved reading old favourite books or just walking the streets in its presence. Airy and nostalgia tinged melodies meet doom moods here. Sometimes a throbbing piano will bring you in, other times the sound of the wind will have your clock ticking in time with your heartbeat. I see the new album as an opus, a sad symphony for the dying day, a twilight hour between man and wolf. I once saw a raven sitting on a tombstone, looking at me, just like the raven in Alan Edgar Poe's famous poem. We didn't have to say anything to each other, we both knew that this record was seemingly calmly flowing on the surface, yet hot and cold on the inside. I have no idea what will happen when we die. Maybe we'll cross over to the other side, maybe we'll just rot in the ground, maybe we'll be left with an imprint similar to this record. "Nocturne" is exactly the kind of music that gradually tears you apart from the inside. It's a shadow play, a phantasmagoria, a memento, a falling leaf and a memory of misty mornings. It chills me to the bone! Melodic, atmospheric death doom black metal symphony! Shadow, phantasmagoria, coldness, darkness and misty sadness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Beyond the Horizon of Emptiness (Introduction)
2. Reincarnation
3. Aura of Death
4. Flames are Rising Higher
5. Tearful Heavens
6. Veil of Moonlight (Interlude)
7. Convergence of Shadows
8. Far Beyond Eternity
9. Caress of Sorrow
10. My Dying Sun (Farewell)

band:
Alesh A.D. – všechny kytary, zpěvy, klávesy a orchestrace, bicí (4)
Igor Hubík – baskytara
Jiří Háb – sólová kytara
Jakub Vašica – bicí

středa 6. listopadu 2024

Recenze/review - ARAWN - Kapitola III (2024)


ARAWN - Kapitola III
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down

Pamatuji si to jako dnes. Psal se rok 2020 a jako každý den jdu do továrny temnou ulicí. Cestou poslouchám nějakou muziku, když tu mi přijde několik hlasových zpráv. On ten ďábel snad nikdy nespí, pomyslím si. Posílá mi je Juraj Immortal Harin, toho času šéf Slovak Metal Army. "Počúvaj kamarát, budem vydávať novú dosku ARAWN, bol by si taký dobrý a napísal recenziu?" Zastavím se a napíšu mu, že samozřejmě. Jurajovi nešlo odmítnout.

Uteklo spousta vody, svět se hodně změnil, Juraj už není mezi námi a ke mě se znovu dostalo nové album. Tentokrát od labelu Smile Music Records. Mám sice s recenzí zpoždění, ale přátelé, mám toho teď opravdu nad hlavu. Rval jsem si novou desku "Kapitola III" do hlavy opět stylově brzy ráno, v ulicích zahalených do smogu, v práci, abych odhlučnil své kolegy, v autě i na nemocničních chodbách. A je velkou pravdou, že tentokrát mi to chvilku trvalo, než jsem se do nahrávky dostal.  

Mám rád, když jsou ARAWN thrashoví, líbí se mi i odkazy na klasický melodický death metal. Je ale pravdou, že takové ty chytlavé refrény příliš nemusím. Berte to ale jenom jako připomínku starého psa, který toho už slyšel tolik, že by to vydalo na několik metalových životů. Jinak je ale vše v nejlepším pořádku. Povedl se jasný, zřetelný a masivní zvuk, i démonický obal. Nápadů je také spousta, během poslechu brzy zjistíte, že se neustále něco děje. Texty by si zasloužily svůj vlastní podrobný rozbor. Na rozdíl od jiných českých kapel mě tentokrát náš rodný jazyk neodrazuje. Obsahově jak mytologická, tak sociálně kritická témata, jsou uchopena s elegancí a vlastní vizí. V mnohém nemohu jinak, než pokývat souhlasně hlavou. Kapela se rozhodně nebojí říznout do živého, což samozřejmě oceňuji. Navíc mají skladby pověstné metalové koule, bez kterých to nejde. Včera našli kousek od cesty, po které chodím do práce, dalšího pobodaného. Je to zvláštní pocit. Zrovna jsem poslouchal album "Kapitola III" a sledoval blikající sanitky. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych se v dnešním světě nezbláznil. ARAWN nejsou dokonalí, ale dávají do toho vše. Vím to já, fanoušci kapely a věděl to i Juraj, kterému kapela věnovala jeden (mimochodem opravdu dobře napsaný) song. Je slyšet, že tahle smečka na sobě poctivě dře a zároveň si zachovává takovou tu opravdovost, živočišnost, nadšení, chcete-li. Pro mě osobně je to mnohdy (v tomto případě určitě) víc, než kdyby pánové předváděli satan ví jaké technické ekvilibristiky. Zkrátka a dobře, nové album se opravdu dobře poslouchá. Venku je smog a sychravo. Vím, co budu poslouchat. Jasně, že "Kapitolu III". Ryzí, upřímný melodický death thrash metal, který řeže do živého! 


Asphyx says:

I remember it like today. It was 2020, and like every day I was walking to the factory down a dark street. I'm listening to some music on the way when I get a few voicemails. The devil never sleeps, I think to myself. They are sent by Juraj Immortal Harin, the head of Slovak Metal Army at that time. "Listen mate, I'm about to release a new ARAWN record, would you be so kind as to write a review?" I stop and text him that of course. Juraj couldn't say no.

A lot of water has passed, the world has changed a lot, Juraj is no longer with us and a new album has come to me again. This time from Smile Music Records. I'm late with the review, but friends, I'm really over my head right now. I've been banging the new album "Kapitola III" into my head again in style early in the morning, in the smog-shrouded streets, at work to drown out my colleagues, in the car and in the hospital corridors. And it's very true that this time it took me a while to get into the record.  


I like ARAWN to be thrashy, I also like the references to classic melodic death metal. But it's true that I don't like those catchy choruses too much. But just think of it as a reminder of an old dog who has heard enough to last several metal lifetimes. But otherwise everything is in the best order. The sound is clear, distinct and massive, and the cover art is demonic. There are plenty of ideas as well, and you'll soon find out that there's always something going on as you listen. The lyrics deserve their own detailed analysis. Unlike other Czech bands, this time I am not discouraged by our native language. Both mythological and socially critical themes are grasped with elegance and their own vision. In many ways, I can't help but nod my head in agreement. The band is certainly not afraid to cut to the chase, which I of course appreciate. Plus, the songs have the proverbial metal balls that you can't do without. Yesterday they found another stabbing not far from the road I walk to work. It's a strange feeling. I was just listening to the "Kapitola III" album and watching the ambulances flash by. I don't know what your setup is, but I need music to keep me from going crazy in today's world. ARAWN aren't perfect, but they give it their all. I know it, the band's fans know it and so did Juraj, to whom the band dedicated one (by the way really well written) song. You can hear that this pack is working hard and at the same time they keep that realness, animalism, enthusiasm, if you want. For me personally, it's often (in this case, certainly) more than if the gentlemen were performing Satan knows what technical equivalencies. In short, the new album is really good to listen to. It's smoggy and drizzly outside. I know what I'm going to listen to. "Kapitolu III", of course. Pure, honest melodic death thrash metal that cuts to the quick!


about ARAWN on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Veď naše lodě (feat. Dahlien) (06:10)
02. Světlo v tmě (03:49)
03. Už tady nechci žít (04:53)
04. Krysy (04:00)
05. Necronomicon l (02:37)
06. Necronomicon ll (04:26)
07. Legenda hory (05:40)
08. Nejhloupější tvor (04:19)
09. Immortal (06:17)

band:
Ďuro Hrča - growl/scream, čistý vokál
Zakk - kytara/scream
Viking - bicí
Hroch - baskytara


pondělí 21. října 2024

Recenze/review - BREEDING CHAOS - Distant Planets (2024)


BREEDING CHAOS - Distant Planets
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Poslední dobou se mi zdají sny o létání. Vznáším se nad naší zničenou zemí a je mi tak nějak divně. Mrtvé oceány, lesy bez stromů, celé mi to připomíná staré sci-fi knihy, které se staly krutou skutečností. Možná ještě existuje naděje. Adrien Bousson totiž namaloval francouzské melodické death metalové kapele BREEDING CHAOS obal, na kterém je snad vstup do jiné, lepší dimenze? Nebo ne? Netuším.

S čím jsem si ale absolutně jistý je, že se mi novinka a zároveň první dlouhohrající album "Distant Planets" líbí. Je po okraj narvané zajímavými motivy. Melodie jsou surové a chladné zároveň. Kapela se zbytečně nepodbízí, když je to potřeba, tak pořádně zatlačí na pilu. Dokáže ale i zjemnit a hrát si s náladami jako šelma se svojí kořistí. Když mě přistálo originální CD v mé poštovní schránce, byl jsem zvědavý. Těšil jsem se a tak trošku se bál zároveň. Mé obavy ale byly rozptýleny hned prvním poslechem. Z reproduktorů se na mě vyvalil melodický death metal, který rozhodně stojí za pozornost. 


Líbí se mi, že si kapela dala záležet na dobrém, masivním a chladném zvuku (Didier Bautzmann - recording, mestering, mixing). O obalu jsem již hovořil, ale víte co mě zaujalo asi nejvíce? Způsob jakým jsou skladby napsány. Novinka je velmi pestrou směsí. Pořád se něco děje, nenudil jsem se ani chvilku. Byl jsem samozřejmě, stejně jako pokaždé, když se mi dostane do rukou nějaká nová kapela, trošku skeptický, protože znáte to, dnes vítězí kvantita nad kvalitou, ale zde jsem spíše nadšený. Kývám se do rytmu, podupávám si nohou, představuji si, jak stojím na koncertě v první řadě. Objevuji spolu s kapelou nové, vzdálené planety, bojuji s vetřelci, nasávám vesmírný prach. Znovu se ptám, odkud pochází temnota a odpovědí jsou mi chladné a ostré melodie. BREEDING CHAOS na to jdou poctivě, nebál bych se napsat postaru. Vyhnuli se současným plastovým a nudným produkcím. Navíc mají rozhodně co říct. A potom ještě jedna drobnost. Mě baví novou desku poslouchat a rád se k ní vracím. A to přesto, že tenhle styl nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Tady ale vše hoří jasným plamenem. Spousta dobrých nápadů se zde potkává se zvláštní podmanivou atmosférou. A tak se vznáším nad naší zničenou zemí a je mi tak nějak divně. Mrtvé oceány, lesy bez stromů, celé mi to připomíná staré sci-fi knihy, které se staly krutou skutečností. Možná ještě existuje naděje. Nebo ne? Odpověď musíme hledat v našem vlastním svědomí. Francouzi mi byli velmi dobrými průvodci při mém letu do neznáma. Rozhodně vám je mohu doporučit. Temný a chladný, mocný a syrový melodický death metal! Na konci vesmíru je absolutní tma! 


Asphyx says:

I've been having dreams about flying lately. I'm floating over our ruined country and I feel kind of weird. Dead oceans, treeless forests, it all reminds me of old science fiction books that have become a harsh reality. Maybe there's still hope. Because Adrien Bousson has painted a cover for the French melodic death metal band BREEDING CHAOS, which perhaps shows an entrance to another, better dimension? Or is it? I have no idea.

But what I am absolutely sure of is that I like the new and first full-length album "Distant Planets". It is packed to the brim with interesting themes. The melodies are raw and cool at the same time. The band doesn't undercut itself unnecessarily, when it needs to, it pushes hard. But it also manages to soften and play with moods like a beast with its prey. When the original CD landed in my mailbox, I was curious. I was excited and a little scared at the same time. But my fears were allayed on the first listen. Melodic death metal rolled out of the speakers and was definitely worth my attention.


I like the fact that the band made sure to have a good, massive and cool sound (Didier Bautzmann - recording, mestering, mixing). I already talked about the cover art, but you know what impressed me the most? The way the songs are written. The new album is a very varied mix. There is always something going on, I wasn't bored for a moment. Of course, like every time I get my hands on a new band, I was a bit skeptical, because you know, nowadays quantity wins over quality, but here I'm rather excited. I'm swaying to the beat, tapping my foot, imagining myself standing in the front row at a concert. Discovering new, distant planets with the band, fighting aliens, sucking in space dust. I ask again where the darkness comes from and the answer is cold and sharp melodies. BREEDING CHAOS go at it honestly, I wouldn't be afraid to write it the old fashioned way. They have avoided the current plastic and boring productions. Plus, they definitely have something to say. And then one more little thing. I enjoy listening to the new album and I like coming back to it. And that's despite the fact that this style is not a frequent guest in my player. But here everything is burning brightly. A lot of good ideas meet here with a strange captivating atmosphere. And so I'm floating above our ruined country and I feel kind of weird. Dead oceans, treeless forests, it all reminds me of old science fiction books that have become a harsh reality. Maybe there's still hope. Or is there? The answer must be found in our own conscience. The French were very good guides on my flight into the unknown. I can certainly recommend them to you. Dark and cold, powerful and raw melodic death metal! There is absolute darkness at the end of the universe!



tracklist:
1- Distant planets
2- Magnetic interactions
3- Among the gods
4- Accretion rate
5- Pillars of creation
6- Gamma afterglow
7- Birth of the abyss
8- Abysmal sorrow
9- Stone cross
10- Bitter closure

Line up:
LUCAS: DRUMS
JE: LEAD GUITAR
MALO: BASS
BRU: GUITAR GROWL

A few questions - interview with melodic death metal band from France - BREEDING CHAOS.


A few questions - interview with melodic death metal band from France - BREEDING CHAOS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave ! We are Breeding Chaos, a band founded in late 2019 by Bruno and I, here in Marseille, in the south of France. We happen to be long time friends and already played in a band together about 25 years back !

We play death metal, mainly influenced by the old school scene (USA, UK, SWE) from the early '90s, with a touch of tech/prog here and there.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We rented a large rehearsal room in Marseille, and recorded the whole album in a short week. We called on Didier, a friend of ours for the recording, mixing and mastering, same as we did for our first release, the 2023 EP "Diffraction Matters". We are very glad of his work and the overall quality of the sound on this new release.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Only 500 copies of this album are available, only on digipack format. Of course, it is also available on any streaming platform, and you can also buy a digital copy on our Bandcamp. So far, we haven't thought of using vinyl or cassette medium, but why not, maybe for future releases, if the audience is intereted !

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Bruno, who is our singer, is the main songwriter, but I also wrote a few songs. We deal with a number of topics : Greek Cosmogony, religion, the decay of mankind, but we have several songs talking about astrophysics, describing some fascinating phenomenons in the observable universe. We also have a song inspired by a poem by T.S.Eliot called "the Hollowmen".


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I made the logo, with hints from Bruno ; we wanted a kind of logo who spoke by itself, readable and with a design identifiable with the death metal style. The cover artwork for Distant Planets was made by Adrien Bousson, who is a professional graphic artist who worked for numerous bands such as Khonsu, And Oceans, the Algorythm, Obsidious...

Bruno runs the Bandcamp website and Youtube profile, and both of us deal with the social networks (Facebook, Instagram mainly). These are necessary media nowadays, to hope and reach out to the whole metal community worldwide.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

We managed to have a deal with Great Dane Records, which is doing an awesome job on promoting our album. Also, the quality of the digipack is great!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration from?

We are all fond of death metal, but really like other metal sub-genres such as black metal, thrash, or prog. Each of us has a particular journey as a music-lover and musician, and I believe that's what enriches and diversifies our composing.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Bruno sent our EP to 3 or 4 labels, but luckily Raphael from Great Dane Records listened to it, he was immediately convinced and offered us to release our first album.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Throughout the past year, we played a dozen of gigs so far, mainly in the south of France, but we are eager to hit the road and explore a much wider area, from small venues to the wildest festivals !

Bruno pretty much handles all of the booking, which is a hard task. Many of the concert halls are uneasy to get to, and some of them didn't survive the Covid time.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are already working on new material for the next album, but we most likely will test the new songs on stage before getting to record them.

Also, we have an unreleased song wich will appear on a compilation in a couple of months, so stay tuned !

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course, we are always happy to exchange with our listeners, by instagram or facebook, or breedingchaos@gmail.com, we will be happy to share with you about music and anything you want. See you soon !





Thanx for the interview.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 13. října 2024

Recenze/review - THE CROWN - Crown of Thorns (2024)


THE CROWN - Crown of Thorns
CD 2024, Metal Blade Records

for english please scroll down

Síla mrazivých melodií znějících ve větru. Ozvěny z temných lesů, z nekonečné nicoty. Těžko definovatelná energie a tlak, vycházející z vlastního nitra. Už jste někdy měli pocit, že na vás všechno padá, že svět je černý a kolem vás jsou jen samí špatní lidé? Těžko se vám vstávalo, nemohli jste jíst, celé vaše tělo svírala tíseň. A potom, najednou a znenadání, jste roztrhli řetězy a byli jste silní jako šelmy připravené k lovu. Na hudbě je nejkrásnější to, že ji lze vnímat různými způsoby. Nové album švédských legendárních THE CROWN na mě působí jako lavina, jako tlaková vlna, která smete vše v okruhu několika kilometrů.

Je až neuvěřitelné, jakou si kapela s takhle dlouhou historií drží stále skvělou formu. Nemusíme se zde bavit o zvuku, který je samozřejmě skvělý (Marko Tervonen - recording, Jonas Kjellgren - mixing, mastering), nemusíme řešit ani stylový "starý" motiv na obalu. Formální, i když velmi důležité věci, jsou v nejlepším pořádku. Ostatně jako vždy.


Soustřeďme se raději na hudbu samotnou. Letos se sice kapela stále drží toho, co umí nejlépe - severského melodického death thrash metalu, ale navíc přidává neopakovatelnou atmosféru. Mám THE CROWN ve svém soukromém žebříčku hodně vysoko, mnohem výše než mnoho o hodně slavnějších kapel. Protože se jedná, jako vždy, o velmi poctivou muziku, o směs talentu, ale i pokory, o vášeň, kterou musíte mít, abyste zasáhli posluchače přímo do srdce. Možná vám bude připadat, že se Švédi drží svých ověřených postupů a budete mít svým způsobem pravdu. Přesto se posouvají, umí zaujmout. Navíc je nové album "Crown of Thorns" takovou kombinací starého i nového. Ctí se zde klasické kořeny, ale zároveň se objevují nová temná zákoutí. Přiznám se bez mučení, jsem velký fanoušek kapely a vždy s napětím očekávám, s čím kapela přijde. Nesu si domů hudební nosič, jsem napnutý, u prvního poslechu. Následuje úleva - vše je v nejlepším pořádku a mě nezbývá, než se opět poklonit až k zemi. Tahle smečka se poslouchá srdcem. Je totiž opravdová, uvěřitelná, syrová. A tak zase jednou stojím na vysoké hoře a dívám se dolů, na lidské snažení. Mezi mraky, v chladu a daleko od všeho, vynikne nové album nejvíce. Najednou mě nic nebolí, jsem jen já a muzika, jenom já a riffy, údery bicích, zpěv a jakýsi neklid, možná i melancholie, které jsou typickým poznávacím znamením těchto švédských démonů. Líbí se mi, že jsem opět dostal velmi pestrou paletu nálad. Skladby jsou někdy mrazivé, jindy vznešené a majestátní, melodie mě drásají do krve, vzduchem se vznáší temná energie. Kývám se ve větru, padám do hlubiny, znovu vstávám. Je to opravdu velmi silná a podmanivá deska. Víc myslím dodávat netřeba. Raději poslouchejte a to pořádně nahlas. A přečtěte si i recenze na starší nahrávky i rozhovor, které jsou odkazovány dole pod článkem. Ozvěny z temných lesů, z nekonečné nicoty. Chladná síla silných death thrash metalových melodií! Vichřice, která vás strhne do podsvětí!

Asphyx says:

The power of frosty melodies sounding in the wind. Echoes from the dark woods, from the endless nothingness. A hard-to-define energy and pressure coming from within. Have you ever had the feeling that everything is falling on you, that the world is black and there are only bad people around you? It was hard to get up, you couldn't eat, your whole body was heavy. And then, suddenly and suddenly, you broke your chains and were as strong as beasts ready for the hunt. The most beautiful thing about music is that it can be perceived in different ways. The new album from Swedish legends THE CROWN has an avalanche effect on me, like a pressure wave that sweeps away everything within a few kilometres.

It's almost unbelievable how a band with such a long history is still in great shape. We don't have to talk about the sound, which is of course great (Marko Tervonen - recording, Jonas Kjellgren - mixing, mastering), we don't even have to deal with the stylish "old" motif on the cover. Formal, though very important things are in the best order. As always.


Let's concentrate instead on the music itself. This year, the band still sticks to what they do best - Nordic melodic death thrash metal, but they also add a unique atmosphere. I have THE CROWN very high in my personal ranking, much higher than many much more famous bands. Because it is, as always, very honest music, a mixture of talent but also humility, the passion you have to have to hit the listener right in the heart. You may feel that the Swedes are sticking to their tried and tested methods, and in a way you would be right. Yet they are pushing themselves, they know how to captivate. Plus, the new album "Crown of Thorns" is such a combination of old and new. It honors the classic roots, but at the same time explores new dark corners. I'll admit without torture, I'm a huge fan of the band and I'm always excited to see what they come up with. Bringing home a music carrier, I am pumped at the first listen. Relief follows - all is well and I have no choice but to bow down to the ground again. This pack listens with the heart. Because it's real, believable, raw. And so once again I stand on a high mountain and look down on the human endeavor. Among the clouds, in the cold and away from everything, the new album stands out the most. Suddenly nothing hurts, it's just me and the music, just me and the riffs, the drum beats, the vocals and a kind of restlessness, maybe even melancholy, that are the typical hallmarks of these Swedish demons. I like that I got a very varied range of moods again. The songs are sometimes chilling, other times sublime and majestic, the melodies tug at my blood, a dark energy hovers in the air. I sway in the wind, I fall into the depths, I get up again. This is a very powerful and captivating record indeed. I think that's all I need to say. You better listen to it, and listen loud. And read the reviews of the earlier recordings and the interview linked at the bottom of the article. Echoes from the dark woods, from the endless nothingness. The cold power of strong death thrash metal melodies! A whirlwind that takes you to the underworld!



about THE CROWN on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. I Hunt with the Devil (04:55)
2. Churchburner (04:14)
3. Martyrian (04:50)
4. Gone to Hell (04:46)
5. Howling at the Warfield (03:52)
6. The Night Is Now (03:10)
7. God-King (03:06)
8. The Agitator (01:49)
9. Where Nightmares Belong (03:50)
10. The Storm That Comes (06:57)
11. Eternally Infernal (Bonus Track) (05:30)
12. No Fuel for God (Bonus Track) (03:46)
13. Mind Collapse (Bonus Track) (03:44)

band:
Marcus Sunesson - Guitars (lead)
Marko Tervonen - Guitars
Johan Lindstrand - Vocals
Mattias Rasmussen - Bass
Mikael Norén - Drums



pátek 9. srpna 2024

Recenze/review - CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh (2024)


CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh
CD 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč mě zavřeli. Vždycky jsem si myslel, že jsme svobodná země, že můžeme v klidu diskutovat a mít jiný názor. Jenže jsem se mýlil. Chytili mě uprostřed krásného dne, svázali a začali mučit. Ptali se mě na otázky, na které nešlo odpovědět dobře. Ve staré plesnivé kobce, s krysami, které mi vyprávějí příběhy mých předchůdců. Sežrali je, když odešli na druhou stranu. Když po nich zůstala jenom hromada kostí a masa. A také názory, které jsou proti Bohu.

Sledovat diskografii dánských CROCELL je velmi  zajímavé. Pánové mají svůj styl, poznáte je během několik okamžiků. Pokud máte rádi mrazivé melodie a temnotu, tak neváhejte ani chvilku. I skladby z nového alba se mi otiskly do mysli jako nějaký krvavý cejch. Zanechali ve mě stopu a rád jsem se toulal tichým městem a u toho poslouchal "Of Frost, Of Flame, Of Flesh".


Dánové mají zkrátka talent na to, napsat dobré motivy. Užívám si chladný a dobře čitelný zvuk, i zvláštní neklid, nebál bych se napsat melancholii, které ze skladeb odkapávají jako krev z čerstvé rány. CROCELL umí být suroví a divocí, nebojí se ale ani přemýšlivějších, naléhavých melodií. Tenhle koktejl mi opravdu chutná, pod to se vám klidně podepíšu. Kapela se volně inspirovala ve stejných katakombách, jako smečky typu GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Navíc přidali pestrou paletu, do šedé a černé zabarvených vlastních nápadů a invence. Poslouchat "Of Frost, Of Flame, Of Flesh" je opravdu jako být zavřený v plesnivé kobce a čekat na poslední soud. Nebo se dívat a mrtvou řeku, jen tak se vznášet. Také cítíte v kostech chlad? Já ano. Nové album je pro mě přesně ten druh muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Pokaždé čekám, až se setmí, až spadnou mraky na zem. Jsem jako šelma na lovu, která pronásleduje svoji kořist. Ano, v téhle nahrávce je něco živočišného, rustikálního a opravdového, něco, co odlišuje dobré desky od těch špatných. Dánům se povedlo mě přikovat na zeď, proklít moji duši a navěky mě spoutat pavučinami. Utíkám lesem a větve mě drásají do krve. Ukrývám se ve stínu. Moc dobře vím, že mě jednou chytí, ale než se tak stane, budu tohle album poslouchat stále dál. Je totiž skvělé nejen po formální stránce (zvuk i obal se opravdu povedly), ale má v sobě něco navíc. Něco magického, co mě stále přitahuje. Mrazivý, temný black death metalový blizzard! Vaše kosti popraskají chladem!


Asphyx says:

Actually, I don't even know why I was arrested. I always thought we were a free country, that we could discuss and have a different opinion in peace. But I was wrong. They caught me in the middle of a beautiful day, tied me up and started torturing me. They asked me questions I couldn't answer well. In a moldy old dungeon, with rats telling me stories of my predecessors. They ate them when they went to the other side. When all that was left was a pile of bones and flesh. And opinions that are against God.

It's very interesting to follow the discography of Danish CROCELL. The gentlemen have their own style, you get to know them in a few moments. If you like chilling melodies and darkness, don't hesitate a moment. Even the tracks from the new album imprinted themselves on my mind like some kind of bloody brand. They left a mark on me and I liked to wander through the silent city listening to "Of Frost, Of Flame, Of Flesh".


The Danes simply have a knack for writing good themes. I enjoy the cool and clear sound, and the strange restlessness, I wouldn't be afraid to write melancholy, that drips from the songs like blood from a fresh wound. CROCELL can be raw and ferocious, but they're not afraid of more thoughtful, urgent melodies either. I really like this cocktail, I'll happily sign my name to that. The band is loosely inspired in the same catacombs as the likes of GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER. And they did it very elegantly and expertly. Plus, they added a colourful palette, tinged in grey and black with their own ideas and inventiveness. Listening to "Of Frost, Of Flame, Of Flesh" is really like being locked in a moldy dungeon and waiting for the last judgement. Or watching and dead river, just floating. Do you feel the cold in your bones too? I do. For me, the new album is exactly the kind of music I prefer to listen to rather than write about. I'm always waiting for it to get dark, for the clouds to fall to the ground. I'm like a beast on the hunt, stalking its prey. Yes, there is something animalistic, rustic and real in this record, something that separates the good records from the bad ones. The Danes have succeeded in nailing me to the wall, cursing my soul, and binding me forever with cobwebs. I'm running through the woods and the branches are tearing my blood. I hide in the shadows. I know very well that one day I'll be caught, but until that happens, I'll keep listening to this album. It's not only great formally (the sound and the cover are really good), but it has something extra. Something magical that still attracts me. A frosty, dark black death metal blizzard! Your bones will crack with cold!



tracklist:
1. Search Of Solace
2. Chanting Fire
3. Claws Of Piety
4. Serpent's Hunger
5. Vortex
6. Of Frost, Of Flame, Of Flesh
7. Fierce Desire
8. Epilogue

Lineup:
Asbjørn Steffensen – vocals
Tommy Christensen – guitar
Mads B. H. Gath – guitar
Uffe Laustsen-Jensen – bass
Andreas Posselt – drums



neděle 4. srpna 2024

Recenze/review - SWELLING REPULSION - Fatally Misguided (2024)


SWELLING REPULSION - Fatally Misguided
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Připadá mi to jako děsivý sen. Z nebe padá černý déšť a Smrt obchází kolem. Tratoliště krve, ještě před chvílí jsi letěl neskutečnou rychlostí. Život před sebou, rovná silnice, volnost a svoboda. Teď tu ležíš a bojíš se tmy. S polámanými kostmi, s krví, vytékající z čerstvých ran. Bolest a utrpení, srážka s krutou realitou. Ne, to není žádná noční můra, ale jenom studená zem a lidé stojící kolem. Natáčejí tě. Nepomůže ti nikdo. Na to nemá nikdo čas, všichni musejí sdílet tvoje utrpení. 

Jsou obrazy, které ze své mysli nedokážu vyhnat. Objevují se znovu a znovu v momentech, když poslouchám nahrávky, jako je tak druhá dlouhohrající od SWELLING REPULSION z Colorada. Jedná se o mé první setkání s touto kapelou a musím hned na začátek napsat, že se jedná o srážku s náklaďákem naloženým prašivými kostmi, zničujícím death metalem a spoustou progresivních prvků. 


Je to jízda na horské dráze. Od začátku do konce. Skladby v sobě mají potřebný drive a sílu, spoustu dobrých nápadů i takový ten zvláštní disonantní neklid, který mám u dobrých kapel rád. Ostré, nekompromisní melodie se zde potkávají s drtivými rytmy i zkaženou krví nasáklým vokálem. Jako celek je potom album velmi bolestivou záležitostí. Nebyl jsem při poslechu ani chvilku v klidu. Kapela mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila mě až do konce. Vymáchala mi obličej ve špinavé kaluži, zaklekla na mě ocelovou botou, až mi vyrazila dech. Díval jsme se zrovna z okna, když narazil těžký náklaďák do osobního vozu. Ihned přijela záchranka a kolem se shromáždil dav toužící po krvi. Všechno - situace i hudba - se mi spojilo v jedno a musel jsem postupně přidávat hlasitost. Pokud máte rádi kapely jako ADRAMELECH, AFFLICTED, ATVM, DISHARMONIC ORCHESTRA, DEFECT DESIGNER, STARGAZER a další, které se nebojí experimentovat, potom jste zde správně. "Fatally Misguided" je deskou, která vám bude hořet v rukou a zadře se vám hluboko pod kůži. Pochválit musím i masivní, dobře čitelný zvuk, líbí se mi i obal (The Masked Observer). Svět je při poslechu velmi temné místo. SWELLING REPULSION se povedlo mě strhnout do hlubin. Připadá mi to jako děsivý sen. Z nebe padá černý déšť a Smrt obchází kolem. Tratoliště krve, ještě před chvílí jsi letěl neskutečnou rychlostí. Bolest a utrpení, srážka s krutou realitou. Ne, to není žádná noční můra, ale jenom studená zem a lidé stojící kolem. Natáčejí tě. Nepomůže ti nikdo. Technický, progresivní death metal, který vám nastaví kruté zrcadlo reality! Dokonalá iluze smrti!


Asphyx says:

It seems like a scary dream. Black rain falls from the sky and Death walks around. A pool of blood, just a moment ago you were flying at incredible speed. Life before you, a straight road, freedom and liberty. Now you lie there, afraid of the dark. With broken bones, blood oozing from fresh wounds. Pain and suffering, a collision with harsh reality. No, it's not a nightmare, just the cold ground and the people standing around. They're filming you. No one can help you. No one has time for that, everyone has to share your suffering. 

There are images I can't get out of my mind. They come up again and again in moments when I listen to records like this second long player from Colorado's SWELLING REPULSION. This is my first encounter with this band, and I have to say right off the bat that it is a truckload of mangy bones, devastating death metal, and plenty of progressive elements. 


It's a roller coaster ride. From start to finish. The songs have the necessary drive and power, a lot of good ideas and that strange dissonant restlessness that I like in good bands. Sharp, uncompromising melodies meet crushing rhythms and wicked blood-soaked vocals. As a whole, then, the album is a very painful affair. I wasn't at peace for a moment while listening to it. The band grabbed me, stuck their claw into me and didn't let go until the end. It washed my face in a filthy puddle, knocked me over with a steel-toed boot until it took my breath away. I was looking out the window when a heavy truck crashed into a passenger car. The ambulance arrived immediately and a crowd gathered around, baying for blood. Everything - the situation and the music - came together and I had to gradually turn up the volume. If you like bands like ADRAMELECH, AFFLICTED, ATVM, DISHARMONIC ORCHESTRA, DEFECT DESIGNER, STARGAZER and others who are not afraid to experiment, then you've come to the right place. "Fatally Misguided" is a record that will burn in your hands and burrow deep under your skin. I must also praise the massive, easy to hear sound, and I like the cover art (The Masked Observer). The world is a very dark place when you listen to it. SWELLING REPULSION managed to pull me into the depths. It feels like a scary dream. Black rain falls from the sky and Death walks around. A pool of blood, just a moment ago you were flying at incredible speed. Pain and suffering, a collision with harsh reality. No, it's not a nightmare, just the cold ground and the people standing around. They're filming you. No one can help you. Technical, progressive death metal that sets you a cruel mirror of reality! The perfect illusion of death!




Track listing
1.Vanquished
2.Basking In Fumes Of Failure
3.Fatally Misguided
4.Sacred Doom
5.Cesspool of Dismembered Memory
6.Drug Induced Anti-Logic view
7.Failure
8.Sullen Light of Expired Stars

Line up -
Bage - Vocals, Drums, FX
Donovan - Vocals, Guitars
Kristian Jablonicky - Bass

Artwork by The Masked Observer

pátek 12. července 2024

Recenze/review - INLANDSYS - The Fallen (2024)


INLANDSYS - The Fallen
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rádi se k textu vracíte. Dole v domě někdo zazvoní a mě se nechce otevřít. Nakonec to udělám, i když jsem chtěl být zalezlý ve své ulitě. Dostanu do rukou nové CD francouzských INLANDSYS. Vrátím se do pokoje, roztrhám obal a chvilku přemýšlím. Ještě nevím, jestli budu album poslouchat. 

Nakonec ale udělám správnou věc, i když bych neměl, v pořadí jsou i jiné kapely. Znovu si sednu, zapnu play a dám hudbě čas. Čtu si dál a najednou zjistím, že si nějak podvědomě podupávám nohou, kývu se do rytmu a nedokážu se na text soustředit. Hergot, to je ale dobrý, řeknu si a sednu si k internetu, abych si o kapele něco zjistil. Založena byla v roce 2011 a má na svém kontě ještě jedno album (Carthago - 2018) a EP (Inlandsys - 2014). Melodický death metal se zde potkává s black metalem. Výsledkem je nahrávka, která mě opravdu zaujala. Má v sobě totiž něco zvláštního, neklidného. Venku přestalo pršet a slunce se objevilo nad obzorem. Už jsem si nedokázal číst.


Mám to takhle s hudbou nastavené od doby, kdy jsem ji někdy ve třinácti letech začal poslouchat pozorněji. Musí na mě nějak zapůsobit, přesvědčit mě, probudit ve mě nějaké emoce. Pro mě je vždy hlavní, že se rád nechávám znovu a znovu unášet na vlnách melodií, s chutí se toulám městem se sluchátky na uších. Moje kroky mě pokaždé zavedou do starých chrámů, na hřbitovy. Je zde klid a můžu se soustředit na chladný a masivní (a také krásně čitelný zvuk (Dan Swanö - mixing, mastering), ale třeba i na obal, který se také povedl. Za zmínku stojí rozhodně i texty, ve kterých se kapela zaobírá starými historickými příběhy. Máte rádi staré řecké a římské báje a pověsti? A co ty biblické? Potom jste zde správně, stejně jako všichni, kdo mají rádi kapely AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Jasně, ve svých recenzích nebo spíše příbězích o deskách nikdy moc nekritizuji. Víte proč? Protože nemám čas na to poslouchat a psát o muzice, která mě nebaví. Jsem jen obyčejným starým psem, toulajícím se světem a vyhledávajícím nahrávky, které se mi líbí, ke kterým se rád vracím. INLANDSYS mě přesvědčili na svoji stranu. Líbí se mi jejich rukopis, nálady, které dokáží vytvořit i určitý neklid a melancholie, které se prolínají celým albem jako popínavá rostlina. Pánové umí být vznešení, vše odsýpá lehce, svěže, tak nějak samozřejmě. Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rád se k textu vracíte. Stalo se mi to i s "The Fallen". Novinka mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila. Dnes si zase nebudu číst, ale raději poslouchat. Zhasnu všechna světla a potom je to jenom na mě a na kapele. Chladné a temné, melodické death black metalové příběhy ze starých časů. Album po okraj narvané emocemi!


Asphyx says:

I sit and look out the window. Ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. Someone rings the doorbell downstairs and I don't want to answer it. Eventually I do, even though I wanted to be holed up in my shell. I get my hands on the new CD by French INLANDSYS. I go back to my room, rip the cover and think for a while. I don't know if I'm going to listen to the album yet. 

But in the end I do the right thing, even though I shouldn't, there are other bands on the bill. I sit down again, put it on play and give the music time. I read on and suddenly find myself somehow subconsciously tapping my foot, swaying to the beat and unable to focus on the lyrics. Damn, that's good, I tell myself, and sit down on the internet to find out about the band. Formed in 2011, they have one more album (Carthago - 2018) and an EP (Inlandsys - 2014) to their credit. Melodic death metal meets black metal here. The result is a record that really caught my attention. It has something strange, restless in it. It stopped raining outside and the sun appeared above the horizon. I couldn't read anymore.


I've had it set up that way with music since I started listening to it more closely when I was about thirteen. It has to impress me somehow, convince me, awaken some emotion in me. For me, the main thing is always that I like to let myself be carried away again and again on the waves of melodies, wandering around the city with headphones on. My steps always take me to old temples, to cemeteries. It's quiet here and I can concentrate on the cool and massive (and also beautifully clear sound (Dan Swanö - mixing, mastering), but maybe also on the cover art, which is also good. The lyrics, in which the band deals with old historical stories, are definitely worth mentioning. Do you like old Greek and Roman myths and legends? What about the biblical ones? Then you are right here, as well as all those who like the bands AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Sure, I never criticize much in my reviews or rather stories about albums. Do you know why? Because I don't have time to listen and write about music I don't enjoy. I'm just a plain old dog, wandering the world looking for records that I like, that I like to come back to. INLANDSYS convinced me to their side. I like their handwriting, the moods they can create and a certain restlessness and melancholy that runs through the whole album like a climbing plant. Gentlemen can be sublime, everything flows easily, freshly, somehow naturally. I sit and look out the window. The ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state, familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. It happened to me with "The Fallen". The novel grabbed me, stuck its claw in me and wouldn't let go. Today I won't read again, but rather listen. I'll turn off all the lights and then it's up to me and the band. Cold and dark, melodic death black metal stories from the old days. An album filled to the brim with emotion!


tracklist:
1. Humilliation
2. Mediterranean Hegemony
3. Motherland !
4. Providers of the Great Apocalypse
5. Whores of War
6. Persona
7. Pyramid of the One-Eyed God
8. The bird, the Tower and the Lord
9. Wrong Side of the Century

Line up :
Antonin: Keyboards
Baptiste (Eensayn): Guitar / Vocals
Chris: Drums
Laurent (El Ash): Guitar / Vocals
Yann (Xanyn): Bass / Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine