STABWOUND - As Humanity Dies
CD 2024, Iron, Blood and Death Corporation
for english please scroll down
Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Jakási vyšší síla, temnota, touha po záhadách. Nějak podvědomě jsem cítil, vnímal celým tělem, že jednou potkám přízraky. Duše zemřelých, toulajících se navěky mezi naším a oním světem. Poslouchal jsem u toho debutové dlouhohrající album francouzských tmářů STAWBOUND.
Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že se jedná přesně o druh muziky, která koluje i v mých žilách. Sedával jsem na studených lavičkách, kýval se do rytmu a vychutnával si jednotlivé mrazivé melodie. Líbí se mi, že si kapela dala záležet na formálních věcech, jako je zvuk (Camile Giraudeau) i obal (Costin Chioreanu). Všichni odvedli profesionální práci a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je velmi podmanivá, návyková, záhadná a nebál bych se napsat magická.
Syrový, tradiční death metal se zde potkává s chladným black metalem a v některých momentech i doomovými náladami. Skladby se mi pomalu dostávají pod kůži i do podvědomí. Mám to nastavené tak, že nechávám na sebe novou muziku jen tak působit. Pokaždé si nové, neznámé album několikrát poslechu a potom se rozhodnu, jestli budu o kapele psát. STAWBOUND si mě získali nejen svým přístupem, ale také nadšením a schopností navodit záhadnou a velmi temnou atmosféru. Jsem během poslechu opravdu na hřbitově, pomalu se stmívá a já čekám, co se stane. Také cítíte z hudby napětí, takový ten drive, pradávnou sílu a energii? Já ano, Francouzi jsou pro mě opravdoví, uvěřitelní, hrají si s jednotlivými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a ihned jsem je zařadil do nejposlouchanějších nahrávek měsíce. Líbí se mi jejich rukopis, výraz. Zkrátka a dobře, kapela přistupuje ke své hudbě velmi poctivě, s velkou porcí talentu. Ne, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka rozhodně není jenom dobrým řemeslem. Naopak, je v ní něco navíc, jakýsi punc kvality. A také, což je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. V některých momentech si s touhle smečkou zavzpomínáte na kapely jako BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. Těmi se nechali, dle mého skromného úsudku, tihle maniaci volně inspirovat. Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Ano, bylo to tohle album. Starosvětský, tajemný a záhadný death metal s temně podmanivou black doomovou atmosférou!
Asphyx says:
Actually, I don't even know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It's as if something kept drawing me to these cursed places. A higher power, a darkness, a longing for mystery. Somehow, subconsciously, I felt, sensed with my whole body, that one day I would meet ghosts. The souls of the dead, wandering forever between this world and the next. I was listening to the debut long-playing album of French obscurantists STAWBOUND.
The first few notes were enough for me to know that this is exactly the kind of music that runs through my veins. I sat on the cold benches, swaying to the rhythm and enjoying each chilling melody. I like that the band took care with formal things like the sound (Camile Giraudeau) and the cover art (Costin Chioreanu). They all did a professional job so you can focus on the music itself. It is very captivating, addictive, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical.
Raw, traditional death metal meets cold black metal and in some moments even doom moods. The songs are slowly getting under my skin and into my subconscious. I have it set in such a way that I just let new music affect me. Every time I listen to a new, unfamiliar album a few times and then decide if I'm going to write about the band. STAWBOUND won me over not only with their attitude, but also with their enthusiasm and ability to evoke a mysterious and very dark atmosphere. I'm really in a graveyard while listening, it's slowly getting dark and I'm waiting to see what happens. Do you also feel a tension from the music, a kind of drive, an ancient power and energy? I do, for me the French are real, believable, they play with each melody like a beast with its prey. They stuck their claw into me and I immediately put them in my most listened to records of the month. I like their handwriting, their expression. In short, the band approaches their music very honestly, with a great deal of talent. No, the gentlemen are not inventing anything new or groundbreaking, but the novelty is definitely not just good craft. On the contrary, there is something extra in it, a kind of quality stamp. And also, which is very important for me, it is very easy to listen to and I like to come back to it. At some moments with this pack you remember bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. In my humble opinion, these maniacs were freely inspired by them. Actually, I don't know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It was as if something kept drawing me to these cursed places. Yes, it was this album. Old world, mysterious and enigmatic death metal with a darkly captivating black doom atmosphere!
Tracklist:
01. Dies Irae - Intro
02. Thorns
03. Devoured
04. Filth
05. As Humanity Dies
06. Angel Of Lust
07. The Aftermath
08. Steel Coffin
09. Slashed
10. Death Assembly