2024, Vendeta
Seděl jsem před chalupou, četl si tuhle knihu a představoval si některé své kolegy a známé, jak jsou také odtrženi od reality. Je to zvláštní, mám dovolenou a píšu si poznámky o Vražedných číslech do mobilu. Ano, do toho zařízení, které nás čím dál tím víc ovládá. V něm najdete jedinou pravdu. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Ráno v tramvaji listují po modrých stránkách skoro všichni a čile diskutují s umělou inteligencí, která dokáže na povrch vytáhnout jejich nejtemnější myšlenky. Co je a co není pravda? Když dokáže člověk, co má dvě vysoké školy věřit na ilumináty a kecy o světovém spiknutí, tak proč by nemohl začít vraždit? Nepřijde mi to jako zase tak nereálný nápad. Vždyť si vezměte, kolik frustrátů vezme do rukou zbraň. Nedá jim žádná holka, jsou uzavřeni ve svých ulitách a hrabe jim z toho, že se baví po síti jen se stejnými magory. Nikdo jim nedá facku v hospodě jako kdysi. Prober se debile a jdi si raději zaběhat. Přiznám se, že téma téhle knihy mě hodně oslovilo.
Jack Logan je mi sympatický, to je jasná věc. Vyšetřování je složité a vrah totálně vyšinutý. Líbí se mi, že je příběh uvěřitelný, metody logické a souboj dobra a zla jasně čitelný. Je to taková, velmi dobře napsaná klasika, tak jak ji máme od autora všichni rádi. Opět začínám sérii od třetího dílu. Jenže znáte to, balíte se na hory, házíte do batohu knihy, co vám leží na stole už nějaký čas. Teď, když je dovolená, tak si určitě najdu chvilku. Nakonec to bývá úplně jinak. Čím jsem starší, tím raději se jen tak dívám na mraky. Čtu si, ale moje myšlenky někdy létají úplně někde jinde. Myslím na příběh, rozvíjím jej dál, občas se vydám úplně jiným směrem. Mám ale i spoustu momentů, kdy se trefím. To se potom usmívám a jsem rád, že se mi povedlo také odvést nějakou tu detektivní práci. Ano, takhle relaxuji, spolu s dlouhými výlety v lesích a poslechem hudby, jsou to moje asi nejoblíbenější činnosti posledních let. Třeba koncerty si čím dál tím víc vybírám. Vždycky si řeknu - kniha nebo klub? Mnohdy vítězí další nepřečtené stránky. Asi už fakt stárnu. Na čtení musí být klid.
Navíc, co si budeme povídat. Autor popisuje scény, kdy dojde k vraždám tak sugestivně, že se ohlížím často za sebe, když jdu po dovolené poprvé do práce. Už bývá déle tma a v ulicích Plzně to není nijak bezpečné. A to víte, když má člověk bohatou fantazii, tak se mu hlavou míhají všelijaké myšlenky. Drog je mezi lidmi spousta a je to i vidět, když se kývají v půl páté ráno na náměstích jako nějaké zombie. Je mezi nimi někdo, komu už dávno přeskočilo? Netuším a tak raději přecházím na druhou stranu a myslím na ty krásné chvilky, když jsem sedával před chalupou. Chtěl bych být rentiér. Ne kvůli penězům a novým domům, autům. Spíše kvůli času, abych si mohl číst. Kolem mě zuří další války, lidé ve veřejném prostoru hrubnou a bývá čím dál těžší rozlišit, co je pravda a co lež. A tak jsou pro mě knihy pevným záchytným bodem. Nemohl bych být, stejně jako u hudby, placeným kritikem. Neumím číst a poslouchat něco, co mě nebaví. Což se o Vražedných číslech říci nedá. Ty mě chytly hned a držely mě až do konce.
Na někoho to bude možná příliš lehké čtení, možná i oddechové, ale mě to tak nepřišlo. Mám podobný styl, který je ohlodaný na kost, i když trošku předvídatelný, moc rád. Víte, na dovolené potřebuji také odpočívat a nějaké psychologické konstrukce by mě příliš nebavily. Schválně, o kolika lidech kolem sebe si myslíte, že jsou možná lehce vyšinutí? Mluví si pro sebe, reagují divně? Jasně, záleží, kam až to dotáhnou, většinou jsou neškodní, ale to o jednom pánovi ze sousedství říkali taky. Takovej tatík, spíše legrační a přitom to byl jeden z velkých sexuálních pedofilních predátorů. Jeho žena a dcera se musely odstěhovat. Takže ono, Vražedná čísla, ehm. Já bych tomu s klidem věřil, lidem fakt do hlavy nevidíte. Co všechno jsou schopni někteří udělat, když jim je to umožněno? Nemám plané iluze, už dávno ne.
Jsem poštípaný od komárů a pořád před sebou vidím mraky, co se pomalu měnily ve večerní červánky. Louka voněla, stádo krav se páslo nedaleko a mladé holky, co mají tolik rády koně, jezdily po lesních pěšinách. Už nějak nemusím navštěvovat turisticky exponovaná místa s tisíci nevychovanými lidmi z celého světa. Mám raději svůj kaštan, pivo, reprák s dobrou muzikou a knihy, jako je tak od J. D. Kirka. Tahle knížka je jako dělaná na dovolenou. Do vlaku, k vodě. Alespoň tak jsem ji vnímal já. Třeba vám bude také chutnat. Přeji dobré světlo a jasnou mysl. Mějte se co nejlépe a opatrujte se. Tak zase za týden, děkuji za pozornost.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co když nic není skutečné? Co když nikdo z nás neexistuje? A co když můžeme páchat zločiny a ubližovat lidem okolo sebe, aniž bychom se museli bát trestu? Po dvaceti letech ve službách skotské policie má detektiv šéfinspektor Jack Logan pocit, že už ho nic nemůže překvapit. To se však šeredně plete. Když je cestou z noční směny brutálně zavražděna mladá zdravotní sestra, vydá se Jack společně s osvědčeným týmem okamžitě po stopách vraha. On ani jeho kolegové ale netuší, že mají co do činění s vyšinutým pachatelem posedlým neobvyklými představami, jež mu dovolují bez výčitek mrzačit a vraždit další a další nevinné oběti.
Pátrání po vrahovi, který o sobě tvrdí, že neexistuje, navíc ve městě, které nezná, dožene šéfinspektora Jacka Logana až na pokraj sil a k náhlému uvědomění, že i on se má stále co učit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
