2020, Portál
Nemáte někdo něco ke čtení? Ptám se jedno takové klidné sobotní odpoledne rodiny. Právě jsem dočetl další knihu a několik jich mám někde na cestě. Zvedne se moje dcera, podá mi knížku, kterou si sama koupila z peněz z brigády. Přemýšlím o tom, jestli je to v dnešní době i jejím věku normální, ale asi je. Po návštěvě kina a zhlédnutí Duny II. si šly taky její kamarádky všechny nakoupit knížky. Ještě to není ztraceno, říkám manželce a jsme oba takoví hrdí, protože kdo to má dneska, že jo? Moje oblíbená stará Vídeň, období, ve kterém ještě vládne Václav Procházka, alias Franz Josef. Doba valčíků, ale také Sigmund Freud, který se v knize také několikrát mihne. A je samozřejmě zavrhován a je mu předhazován jeho židovský původ. Jsou to právě podobné střípky a prostředí, které dělají tento příběh výjimečným. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem detektivku z doby, kdy se po ulicích proháněly omnibusy. Pánové nosili cylindry a dámy měly tak málo práv, že se o tom dnešním ženám ani nesní.
Léčí se tu ženská hysterie elektrošoky a lobotomií, zavírají se oči nad nevěrou mužů. Autor nás vezme i do špinavých uliček, ve kterých se prodávají přistěhovalkyně z Čech a Srbska. Zavražděna je žena, médium a provedeno je to samozřejmě hodně záhadným způsobem. Klasika se zamčeným pokojem zevnitř. Případ dostane na starosti inspektor Oskar Rheinhardt, který po večerech muzicíruje s doktorem Maxem Liebermannem, který je psychiatrem. Využije jeho znalosti a vše pomalu plyne ke zdárnému a překvapivému konci. Zajímavé jsou tehdejší vyšetřovací metody. Často jsem si říkal, kolik zločinců muselo uniknout a kolik jich bylo odsouzeno a byli nevinní. Vše plyne tak nějak jinak, autorovi se povedlo tehdejší dobu, se vším, co k ní patřilo, znázornit velmi dobře. Vyloženě jsem se vždy těšil, až se zavřu do své ulity se sluchátky na uších nebo jen tak u reproduktorů a ocitnu se o více než sto let zpátky po časové ose.
Chválím dceru druhý den při obědě, jak je šikovná a protože už mám přes polovinu knihy za sebou, můžeme o některých tématech diskutovat. Samozřejmě si oblíbila jednu z vedlejších postav, Amélii, která je léčena v sanatoriu právě doktorem Maxem. Ten jí pomůže, protože vidí, že je to silná a vzdělaná žena. Ona mu zase pomůže s případem. Má jiný pohled, podívá se na vše z odlišné strany. Často jsem si říkal, jaký byl udělán obrovský kus práce v právech žen. Schválně si knížku přečtěte a uvidíte sami. V některých momentech budete šokováni a budete o tom hodně přemýšlet. Třeba jenom takové studium na vysoké škole byl docela problém. A nejen to. Potom je samozřejmě hodně zajímavý svět iluzionistů, spiritistů a komediantů, mezi které patřila oběť. Zaujmou i detaily, jako americký fotoaparát, různé novátorské postupy i věci, o kterých se mnohdy prohlašuje, že se nemůžou nikdy ujmout. Dnes je běžně používáme.
Mám pro historické detektivky velkou slabost. Shodou náhod se mi poslední roky dostaly do rukou knihy převážně z Vídně nebo konce Druhé světové války. Abych pravdu řekl, tehdejší svět mě fascinoval. Už tenkrát byl mezi Vídeňáky velmi rozšířený antisemitismus. Zlo dávno bublalo pod povrchem. Židé mohli za všechno špatné a přisuzovalo se jim i spojení s ďáblem. Mimochodem, je zmíněn i případ Anežky Hrůzové a Hilsnera. Vždycky, když jsem podobné kapitoly dočetl, říkal jsem si, jak jsme se jako lidé od té doby nezměnili. Jsme pořád ovlivnitelní, stále potřebujeme "nepřítele", na kterého můžeme svést všechny svoje problémy a neschopnost. Historie se opakuje s až děsivou pravidelností. Když jsem tuhle knihu četl, říkal jsem si to opravdu velmi často. Češi tenkrát byli přistěhovalci ve Vídni a valného mínění o nich místní neměli. Pracovalo tam spousta dělníků, kuchařek a služek. A tvářili se na nás hodně nadřazeně. Nepřipomíná vám to něco?
Chodil jsem týden tak nějak lehčeji. Protože mi tuhle knížku doporučila a půjčila moje vlastní dcera. Vše jsem dočetl za tři dny a dodnes ve svých rozhovorech na některé pasáže odkazujeme a diskutujeme o nich. Byl jsem rád ve staré Vídni, s chutí jsem ji navštívil. Možná ani netušíme, kolik toho v sobě z tehdejšího mocnářství máme. S tím bych se s vámi tento týden rozloučil. Jedu totiž na chalupu do Jizerek a v batohu mám další knížku. Tentokrát je to žhavá novinka. Ale o tom až za týden. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Mějte se co nejlépe.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vídeňský policejní inspektor Oskar Rheinhardt je přivolán k nevysvětlitelnému úmrtí proslulého média. Jedná se o klasickou „záhadu zamčeného pokoje“. Zavražděná, půvabná mladá žena, byla středobodem kroužku spiritistů, jehož členy byli odborník na atypické zámky, nevypočitatelný maďarský hrabě, aristokratka – přívrženkyně madame Blavatské, která se považuje za vtělení exotického božstva, a další originální jedinci. Inspektor se radí o případu s doktorem Maxem Liebermannem, který se právě pod mírným nátlakem své rodiny chystá zasnoubit s přitažlivou, avšak povrchní Clarou, ale zároveň je stále více fascinován svou pacientkou slečnou Lydgateovou, vzdělanou a inteligentní anglickou guvernantkou se symptomy hysterie V zakouřených kavárnách mocnářství na konci devatenáctého století vzkvétá zájem o nové umělecké a vědecké směry, ale zároveň se to tu jen hemží jedinci pochybné pověsti. Holmesovskou dvojici vyšetřovatelů spojuje vášeň pro zpěv a klasickou hudbu, při jejímž poslechu se často věnují rozebírání případů, které inspektor právě řeší. Doktor Liebermann se navíc právě seznámil se Sigmundem Freudem a s velkým zájmem navštěvuje středeční schůzky v jeho bytě. Své nemalé znalosti a vhled pak dává k dispozici příteli inspektorovi. Čtenář si tak může kromě napínavého příběhu navíc vychutnat i autentickou atmosféru doby počátků psychoanalýzy ve Vídni s mnoha zajímavými detaily.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
