DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#coprolith. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#coprolith. Zobrazit všechny příspěvky

středa 13. září 2023

Recenze/review - COPROLITH - Coprolith (2023)


COPROLITH - Coprolith
demo 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Červi se kroutí v podivných rytmech. Požírají shnilé, rozkládající se maso a mě se tenhle obraz navždy otiskne do paměti. Tělo roztrhané a pohozené kousek od cesty. Kdysi živý tvor, který měl své sny, naděje, rodinu a přátele. Je tak lehké někoho zabít. Otevřu rakev a naložím ostatky dovnitř. Cítím pach smrti a šepot ze záhrobí. Lákají mě k sobě, za oponu, na onen svět. Bráním se, ale není mi to nic platné. Poslouchám totiž demo kanadských death metalistů COPROLITH a ti mi nedávají na výběr. Naplno propadnu temnotě.

Není divu, nahrávka je natolik shnilá a hnilobná, že už během několika prvních poslechů potkáte stejné mršiny jako já. Pokud tenhle styl uctíváte, tak se pohodlně usaďte, přidejte hlasitost a nechte se pozvat na výlet bez konce. Do devadesátých let minulého století. Mezi nemrtvé, mezi zohavená těla obětí. Smrt si tentokrát říká COPROLITH


O kapele toho nelze příliš zjistit. Nemají mimo bandcampu žádné jiné stránky. Je mi to sympatické. Mluví za ně jenom hudba. A ta je skvělá. Napsaná a složená ve starých katakombách. Mezi vyschlými mrtvolami, v chladu a temnotě. Přesně jak to mám nejraději. Chtěli byste nějaké smečky, ke kterým lze COPROLITH přirovnat? Napadají mě SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM a samozřejmě INCANTATION. Potkává se zde taková ta stará prašivina se špinavým a přesto čitelným zvukem. Obal se mimochodem také povedl. Před lety jsem si dal za úkol, že přesně takový druh hudby budu podporovat. A "Coprolith" se mi ihned, bez jakéhokoliv slitování, zadřelo hluboko pod kůži. Pokud má být tohle první demonahrávka, jsem hodně zvědavý, jak bude kapela pokračovat dále. Budu ji bedlivě sledovat. Bývám častým návštěvníkem na hřbitovech, v opuštěných kostelech nebo na pohřebištích, kde se kdysi obětovalo bestiím. A při poslechu téhle desky si připadám jako acheolog, který postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. Nakonec vykopu zpuchřelé kosti a také spoustu morbidních vzpomínek. Líbí se mi jak rychlé pasáže (doslova mi drtí mozek), tak ty pomalejší (u těch se zase připadám jako bych se topil ve smradlavé stoce). Až zase jednou objevím nějaké mrtvé tělo, budu se mít na pozoru. Pokaždé totiž zároveň potkám i dobrou muziku. Temnou a hnisavou. Přesně jako nové demo od COPROLITH. Červi se kroutí v podivných rytmech. Požírají shnilé, rozkládající se maso a mě se tenhle obraz navždy otiskne do paměti. Tělo roztrhané a pohozené kousek od cesty. U tohoto hnisavého a morbidního death metalu shnijete zaživa! Rakev byla otevřena!


Asphyx says:

The worms wriggle in strange rhythms. They devour rotten, decaying flesh and this image is forever imprinted in my memory. A body torn apart and dumped just off the road. A once living creature with dreams, hopes, family and friends. It's so easy to kill someone. I open the coffin and load the remains inside. I smell death and whispers from beyond the grave. They beckon me to themselves, behind the curtain, to the other world. I resist, but it's no use. I'm listening to a demo by Canadian death metallers COPROLITH and they give me no choice. I'm going to fall completely into the darkness.

No wonder, the record is so rotten and putrid that within the first few listens you will meet the same carrion eaters as me. If you worship this style, then sit back, turn up the volume and let yourself be taken on a trip with no end in sight. To the 1990s. Among the undead, among the mutilated bodies of the victims. This time, death calls itself COPROLITH.


Not much can be found out about the band. They don't have any other sites outside of bandcamp. I like it. The music speaks for them. And it's great. Written and composed in the old catacombs. Among the desiccated corpses, in the cold and dark. Just the way I like it best. Would you like some packs to compare COPROLITH to? SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM and of course INCANTATION come to mind. It's kind of the old dirt meets dirty yet legible sound. The cover art is also good, by the way. Years ago I made it my mission to promote exactly this kind of music. And "Coprolith" immediately, without any mercy, got deep under my skin. If this is supposed to be the first demo, I'm very curious to see how the band will go on. I'll be watching her closely. I am a frequent visitor to cemeteries, abandoned churches, or burial grounds where beasts were once sacrificed. And listening to this record, I feel like an archaeologist uncovering layers one by one. I end up digging up rotten bones and a lot of morbid memories. I like both the fast passages (they literally crush my brain) and the slower ones (which again make me feel like I'm drowning in a stinking sewer). When I discover a dead body again, I'll be on the lookout. Because every time I meet good music at the same time. Dark and festering. Just like COPROLITH's new demo. Worms wriggling to strange rhythms. Eating rotten, decomposing flesh, and this image is forever imprinted on my mind. A body torn apart and dumped just off the road. This festering and morbid death metal will rot you alive! The coffin has been opened!


Tracklist:
01. Putrid Cruelty 
02. Killed Twice 
03. Hallucinatory Bloodbath 
04. Disfigured Beyond Recognition 
05. Fields Of Tooth And Bone

band:
G - J.H
G - A.K
V - K.D
B - A.M
D - S.A

TWITTER