DEADLY STORM zine: #Mardom

MARDOM - Dead Soul Age

CD 2024, Personal Records

for english please scroll down

Už je to dlouho, co odešla. Pamatuji si její stín, který se postupně ztrácel v mlze. V ruce držela ostrý nůž a měla smutný pohled. Trápila se, sedávala na okraji vany, se žiletkou a zrcadlem, rozbitým na tisíc kousků. Neměla ráda světlo a dodnes, když přijdu na její hrob, tak se mnou rozmlouvá. Listí padá zase jednou dolů a pod nohama mi křupe první sníh. Marně hledám vzpomínky, ztracený v nekonečné bolesti. Jakoby mě někdo rozerval zevnitř. Probodl mi srdce a stáhnul mě z kůže.

Vrátila se, znovu přišla v mlhavých snech. Bylo to ve chvílích, kdy jsem začal poslouchat nové album polských black metalistů MARDOM. Přiznám se, že jsem o jejich existenci nevěděl vůbec nic. Nezbývalo mi, než si doplnit informace. Kapela má na svém kontě již dvě skvělá EP. Letos přichází s dlouhohrajícím debutovým albem, které je po okraj narvané tmou, chladem, smutkem a melancholií. Přízraky z děsivých snů se vrátily.

Často přemýšlím o tom, jak se to vlastně stane, že mě nějaká hudba pohltí. Možná je to sychravým podzimem, ranním smogem v ulicích, možná je to svátkem mrtvých, který jsme před několika dny u nás v Čechách slavili. Vlastně netuším. Vím jenom to, že mě novinka od těchto tmářů oslovila, dostala se mi do žil a obejmula mě jako pevné pavučiny. Základem je klasický, syrový black metal odněkud ze severu, přidávány jsou potom již zmiňované melancholické nálady. "Dead Soul Age" vás, pokud jste vnímaví a citliví, rozerve na kusy. Někdy je tak krásné, být smutný. Sebrat se, nechat za sebou město a jen tak se procházet v lesích, po dávno zapomenutých hřbitovech. Na jednou z nich jsem také potkal šedou postavu bez tváře, která mi vyprávěla příběh z úvodu dnešního článku. Je to i chladný, mrazivý zvuk, jsou to těkavé nálady, zahalené do tisíců odstínů temnoty, jsou to melodie i vokál, pod kterými jsou tito muzikanti podepsáni - tohle vše dohromady tvoří celek, který mě přesvědčil, abych si novou desku pouštěl stále dokola. Dostala se mi postupně do žil, stala se mou ranní mantrou, když jsem se díval na umírající měsíc. Potkávají se zde lehké inspirace od DARK FUNERAL, SHINING, XAHSTUR, STERBEND, SILENCER, FORGOTTEN TOMB, BETHLEHEM. Celé album má potom doomovou atmosféru. V některých momentech naléhavější, jindy zase drásavou, neklidnou. MARDOM se vám dostanou pod kůži i do podvědomí. Alespoň v mém případě to tak platí. Už je to dlouho, co odešla. Pamatuji si její stín, který se postupně ztrácel v mlze. V ruce držela ostrý nůž a měla smutný pohled. Trápila se, sedávala na okraji vany, se žiletkou a zrcadlem, rozbitým na tisíc kousků. Zhasněte všechna světla a pusťte do své duše chlad! Melancholická, temná black metalová mlha!

Asphyx says:

It's been a long time since she left. I remember her shadow fading into the mist. She held a sharp knife in her hand and had a sad look. Sitting on the edge of the bathtub with a razor blade and a mirror broken into a thousand pieces. She didn't like the light and to this day, when I go to her grave, she talks to me. The leaves fall down once more and the first snow crunches under my feet. I search in vain for memories, lost in endless pain. It's as if I've been torn apart from the inside. Pierced my heart and flayed me.

It came back, came again in hazy dreams. It was in the moments when I started listening to the new album of Polish black metallers MARDOM. I admit that I knew nothing about their existence. I had no choice but to fill in the information. The band already has two great EPs to their credit. This year they come with a full-length debut album that is packed to the brim with darkness, coldness, sadness and melancholy. The ghosts of terrifying dreams have returned.

I often think about how it happens that I get absorbed by a piece of music. Maybe it's the chilly autumn, the morning smog in the streets, maybe it's the Day of the Dead, which we celebrated a few days ago in Bohemia. Actually, I have no idea. All I know is that the news from these obscurantists appealed to me, got into my veins and embraced me like tight cobwebs. The basis is classic, raw black metal from somewhere in the north, then the aforementioned melancholic moods are added. "Dead Soul Age" will tear you to pieces if you are receptive and sensitive. Sometimes it's so beautiful to be sad. To pick yourself up, leave the city behind and just walk in the woods, in long forgotten cemeteries. I also met a grey, faceless figure at one of these cemeteries, who told me the story from the beginning of today's article. It's also the cold, chilling sound, it's the volatile moods, shrouded in a thousand shades of darkness, it's the melodies and vocals that these musicians are signed to - all of this combined to form a whole that convinced me to play the new album over and over again. It gradually got into my veins, becoming my morning mantra as I looked at the dying moon. Light inspirations from DARK FUNERAL, SHINING, XAHSTUR, STERBEND, SILENCER, FORGOTTEN TOMB, BETHLEHEM meet here. The whole album has a doom atmosphere. At some moments more urgent, at others more jarring, restless. MARDOM gets under your skin and into your subconscious. At least in my case it's true. It's been a long time since she left. I remember her shadow fading into the mist. She held a sharp knife in her hand and had a sad look. Sitting on the edge of the bathtub with a razor blade and a mirror broken into a thousand pieces. Turn off all the lights and let the cold into your soul! Melancholy, dark black metal fog!