Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - RECKLESS MANSLAUGHTER.
Odpovídal Leimy (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth (2024):
Ave RECKLESS MANSLAUGHTER! Zdravím do Německa. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Sinking into Filth“ jsem se neskutečně těšil, předchozí desky mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo dlouhých pět let?
Čau Jakube! Skvělé, že se vám také líbilo naše nové album. První písně byly napsány přímo po našem posledním vydání „Caverns Of Perdition“ v roce 2019, ale kvůli pandemii, uzamčení a zdravotním problémům našeho bubeníka trvalo čtyři roky, než byly dokončeny všechny písně. Ale někdy je lepší vzít si všechen čas, který potřebujete, protože jsme přesvědčeni, že „Sinking Into Filth“ je zatím naše nejsilnější a nejdynamičtější album.
Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Jörg Uken. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?
Mnohokrát děkujeme za tato milá slova, přesně takové pocity jsme chtěli vytvořit naším zvukem. Vyladili jsme kytary a také basy jsou brutálnější než kdykoli předtím. Mělo to znít syrově, autenticky, ale také průhledně a ne příliš zabláceně a Jörg Uken udělal velký kus práce. Nahrávali jsme s ním v jeho studiu Soundlodge, což byla opět skvělá doba (poté dělal i Mix a Mastering). Má byt pro kapelu přímo sousedící se studiem, kde jsme mohli spát, takže jsme mohli začít s nahráváním v 10 hodin ráno do 6 hodin večer, takže jsme měli také spoustu času na party, haha. Tentokrát jsme byli opravdu dobře připraveni, takže jsme měli čas vyladit všechny detaily, jak jsme chtěli, a mám pocit, že to je důvod pro nejlepší práci s kytarou, jakou jsme kdy měli. „Ruf der Leere“ měla být bonusová skladba pro splitrelease, ale se všemi těmi bezútěšnými melodiemi dopadla tak skvěle a tak dobře zapadla do alba, že jsme ji změnili a píseň se stala „Fürchte nicht die Tiefe“ na splitko s DEPRESSION, který vyšel na začátku roku.
Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Lucas Korte patří určitě k mým oblíbeným malířům. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.
Umělecká tvorba je pro nás stejně důležitá jako hudba. Nelíbí se mi, když je hudba prvotřídní, ale kresba vypadá lacině, nepatřičně nebo dětinsky. Hudba a umělecké dílo musí tvořit kompletní umělecké dílo, proto vždy spolupracujeme s renomovanými umělci. Ale po uměleckém díle od Seagrave je opravdu těžké ho dostat na ještě vyšší úroveň, takže jsme se rozhodli jít jiným směrem a hledali skvělého černobílého umělce. V roce 2019 mě demo Malignant Altar naprosto nadchlo, protože kombinace hudby, produkce a úžasného uměleckého díla Lucase byla prostě dokonalá! Jsem kamarád s Kari ze Solothus a tak mi řekl, že Lucas vytvořil kresbu pro CD-reedici debutového alba Solothus. Tak jsem chtěl vědět, jaké to je pracovat s Lucasem. Řekl mi, že je to celkem milý a dobrý chlap, který reaguje na vaše vlastní nápady, což mi znělo lákavě. Začátkem roku 2023 jsem ho tedy kontaktoval a řekl mu o své představě o vertical gatefold-artwork. Zaujalo ho to a poté, co jsem mu poslal náčrt svých nápadů, začal vytvářet nápady a po několika týdnech úžasné umělecké dílo spolu s upraveným logem (chtěl jsem logo, které se perfektně hodí k celému uměleckému dílu!) bylao vše dokončeno. Bylo to jeho první dílo Gatefold a řekl mi, že to bylo opravdu hodně práce, ale zdálo se, že je docela hrdý na to, co vytvořil, a my také! Dokonale se hodí k názvu, produkci a písním :)
Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí válkou, apokalypsou. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Sinking into Filth“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?
Jsem zodpovědný za většinu textů. Nejsem básník, ale texty by měly mít smysluplný obsah, který se hodí k hudbě a tak si s tím vždy dávám hodně práce. Zde máte ke každé písni nějaké poznámky k textům a vložkám :)
Caverns Of Perdition: V souladu s tradicí začíná i čtvrté album písní, která nese název alba posledního. Texty jsou inspirovány úchvatným uměleckým dílem legendárního umělce Dana Seagravea a popisují vulkanickou činnost, ohavné hlubiny a do kamene vytesané hrobky dávno zaniklých civilizací.
Befouled Commandments: Kytarista Dennis kdysi napsal text pod názvem 'Mythdirected', který byl ve skutečnosti určen pro píseň Depravity. Některé pasáže jsem přepsal pod pracovním názvem 'Spoiled By Faith' a skladbu jsem až na úplný závěr pokřtil svižnou 'Befouled Commandments'. Za necelé tři minuty je odsuzováno pokrytectví křesťanství a ukazuje se, že údajně dobré věci páchnou do nebes a jsou založeny na prohnilých lžích.
Awaiting My Demise: Tematicky jde o zanedbávání prosperity v moderním, západním světě materiální hojnosti a s tím spojenou absenci euforie a opravdového štěstí. Starý, zahořklý, pesimistický muž, který (prý) všechno viděl a všechno vlastnil, se ohlíží zpět a touží po konci, protože už nemůže snést prázdnotu a triviálnost ponuré všednosti.
Ústup do nicoty: Nihilistický, depresivní text je o touze po prázdnotě, osamělosti a věčném míru. Návrat do nicoty, v níž tělesná skořápka už nemá žádný význam.
Aktion 1005: Každé album obsahuje píseň o historicky významné vojenské operaci. Tentokrát padla volba na obzvlášť temnou kapitolu německých dějin, která se měla zabývat exhumací a kremací obětí nacistického Aktion Reinhardt. Tento nepochopitelný podnik měl za cíl zakrýt stopy genocidy a byl také známý jako Sonderaktion 1005 nebo Enterdungmission a byl prováděn v letech 1942 až 1944 především na Ukrajině a v Polsku. Slovní zásoba textů byla záměrně udržována střízlivá, chladná, téměř cynická, ale přesto ukazuje jasný postoj k tomuto barbarství našich předků. Hudebně byla proto zvolena obzvláště ponurá, hrozivá nálada, která svého děsivě epochálního vrcholu dosahuje v doomově melancholické střední části. Barbarská píseň o barbarské události, která se snad už nikdy nebude opakovat. Odolávejte začátkům. Teď už nikdy!
Ruf der Leere: Je to německy a znamená volání prázdnoty. V době, kdy svět stojí na okraji propasti vyhynutí, jsou lákavé výzvy ke skoku stále hlasitější. Nietzsche kdysi řekl: „Ten, kdo bojuje s nestvůrami, by měl dbát na to, aby se sám nestal netvorem...když hledíš dlouho do propasti, propast hledí také do tebe“. Odolávat tomuto volání prázdnoty je v dnešní době těžší než kdy jindy a tento pocit, který se těžko popisuje, byl zhudebněn vhodným způsobem. Téměř šestiminutový pád do bezedného - děsivého a krásného zároveň...
Risen From The Mass Grave: Zde jsme našli lyrickou inspiraci v povídce „Bleistiftumriss eines Auferstandenen“ z knihy „Den Löwenzahn zermalmt nicht die Kesselpauke“ od Bernharda Schulze. V tomto příběhu vizuálně silným jazykem vypráví o svých zážitcích během ruského tažení ve druhé světové válce a dává jasně najevo, jak moc ho tyto hrozné zážitky formovaly na celý život a jak se vlastně vrátil jen napůl živý. Příběh, který byl prakticky vytvořen pro pustou smrt/zkázu!
Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří RECKLESS MANSLAUGHTER nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.
Ach ano, vlastně všechno tvoříme společně ve zkušebně a to je důvod, proč vydání nových alb vždy trvá tak dlouho, haha. Snažíme se každý týden zkoušet (což je někdy docela těžké kvůli práci a rodinným záležitostem) a pak společně hledáme cool riffy a snažíme se aranžovat nové písničky. Občas některý z našich kytaristů přinese nějaké nahrávky melodií nebo riffů a my je spojíme dohromady. To vždycky zabere spoustu času, protože každý musí být spokojený, ale většinou neplýtváme riffy. Když máme hrubou představu o písni, Dennis, náš kytarista, zapíše tabulky a naprogramuje nápady do softwaru pro úpravu, takže můžeme optimalizovat rychlost a iterace a také můžeme přidat kliknutí, takže náš bubeník Micha může lépe zapojit jeho nápady. Když máme hotový hrubý nápad, nahrajeme každou skladbu, takže můžeme zkoušet písně, i když se jeden člen nemůže zúčastnit zkoušky, což bylo opravdu užitečné, když Micha nemohl několik měsíců hrát kvůli zranění.
Pocházíte z města Herne, z průmyslového Porůří, kousek od Dortmundu. Jaké je to u vás s koncerty? Hrajete hodně? Kdybys nás měl někam pozvat na undergroundový metal, kam by to bylo? Máte nějakou „základnu“? Hrajete rádi a často? Čím jsou pro vás živá vystoupení?
V Herne vlastně nikdo z nás nebydlí, je to pouze místo naší zkušebny, která je doslova uprostřed Porúří, protože všichni žijeme roztroušeně po celém Porúří. Obvykle hrajeme jen pár víkendových koncertů za rok, protože všichni máme rodinu a náročnou práci. Naše oblíbené místo je AJZ Bahndamm ve Wermelskirchenu, kde jsme párkrát hráli a které je nejlepším místem pro undergroundový death metal se silnou death metalovou základnou, která je jako malá rodina. Milujeme hrát živě a přáli bychom si, aby se to dělo častěji. Naše písně jsou stvořeny tak, aby se hrály naživo a užíváme si každou vteřinu těchto koncertů. Koncert na Dortmund Deathfest letos byl jedním z našich největších a nejúspěšnějších koncertů a doufáme, že takové skvělé koncerty zažijeme i v budoucnu.
A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Chodí fanoušci na koncerty? Podporují kapely? A teď nemyslím jenom sdílení na sociálních sítích, ale koupi fyzických nosičů, triček.
Vzhledem k tomu, že Porúří je opravdu velký metropolitní region, je zde skutečně velká death metalová scéna. Undergroundové koncerty jsou také většinou hojně navštěvované a s radostí můžeme konstatovat, že máme vždy věrné fanoušky, kteří kupují fyzická nosiče a trička. Vždy se snažíme držet ceny co nejnižší, aby i mladší lidé měli možnost si CD, Vinyl nebo triko koupit. Je opravdu směšné, jak drahé se věci staly, když se podíváte na všechny ty známé kapely...
Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají RECKLESS MANSLAUGHTER?
Když budu mluvit za sebe, dosáhli jsme víc, než jsem si kdy dokázal představit. Nahrávali jsme s naším hrdinou Danem Swanem, hráli se známými kapelami, poznali tolik nových přátel a pracovali se skvělými umělci (Seagrave bylo vždy na mém bucket listu!). Pro mě by se splnil sen zahrát si jednoho dne na Party.San Open Air nebo Kill-Town Deathfest. Dva skvělé festivaly, kterých jsem se účastnil a často jsem si je užíval. Také by se splnil sen pracovat s Wesem Benscoterem nebo Andreasem Marshallem na uměleckém díle, doufám, že se to jednou stane :) Malé turné na podporu velké kapely, kterou všichni milujeme, by bylo také úžasné, ale musí se naplánovat mnoho měsíců předtím, kvůli našemu nabitému programu. Ale nikdy neříkej nikdy :) Oh, a mohl bych zemřít okamžitě, kdyby jeden z kluků z Cannibal Corpse nebo Immolation měl na sobě jedno z našich triček na show, haha.
Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.
Páni, to je otázka, kam bych toho mohl tolik napsat, ale pokusím se to zkrátit. Pro mě osobně znamená Death Metal všechno. Objevil jsem jej v roce 1996, když mi bylo 13 a virus mě nakazil až do dneška a všechny peníze utrácím za nové desky nebo trička nejlepších death metalových kapel, protože je to pro mě ta nejemotivnější a nejsilnější hudba na světě. Vždy mě fascinovala morbidní stránka života a to, jak je Death Metal fixován na smrt, ale že je ironicky obrácený tolik k životu. Díky hudbě jsem poznal tolik skvělých lidí a viděl jsem tolik pěkných míst, kam bych jinak necestoval. Často také přemýšlím o smrti a považuji za velmi důležité se s ní vyrovnat. Vždyť je to právě vědomí smrtelnosti, co nás definuje a dává životu mnohem větší hodnotu. V Death Metalu neexistují žádné hranice a kreativita je skutečně neomezená. Nedokázal jsem si představit život bez death metalu a není dne, kdy bych neměl na sobě death metalové triko nebo kdy bych neposlouchal tuto hudbu. Takže pro mě bylo vždy snem hrát v death metalové kapele a protože neumím hrát na žádný nástroj, volím mikrofon, haha. Ale na mém bucket-listu je napsáno, abych se naučil hrát na kytaru, takže doufám, že někdy budu chodit do hudební školy společně se svým synem, haha. Ale nikdy bych se nepovažoval za hudebníka nebo novináře (pracuji také pro německý Metal-magazine DEAF FOREVER) a vždy budu jen fanatickým fanouškem nejlepšího subžánru na světě: Death Fuckin‘ Metal!
Ještě nám prosím prozraď, co chystají RECKLESS MANSLAUGHTER v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.
V tuto chvíli připravujeme skvělý setlist pro budoucí live-show a také jsme právě teď vstoupili do režimu psaní písní. Napsání plného alba bude jistě nějakou dobu trvat, ale stále máme hlad a nejsme unavení! Zůstaňte naladěni!
Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Sinking into Filth“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy zase potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!
Také mnohokrát děkuji! Společné pivo by bylo skvělé, protože Česká republika má nejlepší pivo na světě! :)
Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth (2024):
Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Caverns of Perdition (2019):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
