MASSACRE - Necrolution
CD 2024, Agonia Records
for english please scroll down
Volání ze tmy. Děsivé a šílené. Jakoby někoho bodali nožem do břicha. Nevidíte ho, ale slyšíte nářek a rány, které narážejí do kostí. Jdete tím směrem a najdete mrtvolu, která ještě trošku dýchá. Někde tu je. Jsi další na řadě, vkrade se vám do hlavy myšlenka. Jeho tichý, zlovolný dech se ozývá odněkud ze stínu. Spatříte oči, žhnoucí a plné nenávisti. Stanete se další obětí, číslem v řadě. Padáte k zemi s proříznutým hrdlem a konečně mu pohlédnete do tváře. Vypadá jako milý chlápek ze sousedství.
Sleduji dráhu téhle kapely již od jejich počátků. Skvělé i slabší nahrávky, různí členové, kteří se podepsali na jejím rukopisu. Vždy se mi líbila jejich tématika hororů, opravdové smrti i H.P. Lovercrafta. Z původní sestavy zbyl nakonec jenom zpěvák Kam Lee, který i na nové desce zcela dominuje, ale také se v roce 2019 navrátivší Mark Borders, se kterým máme i rozhovor (je odkazován spolu s recenzemi dole pod článkem). Z nového alba "Necrolution" je hodně slyšet vliv Roggy Johanssona. Osobně se mi to líbí, i když dovedu pochopit, že to někomu vonět moc nebude. Je to na vkusu každého z vás.
MASSACRE i nadále surfují na staroškolské vlně chladných a surových melodií. Nesnaží se zbytečně experimentovat, fanoušek dostane opravdu poctivou porci toho, co na táhle smečce máme tolik rádi. Hromadu plesnivých kostí, maniakálních riffů, drtivých bicích a samozřejmě jeden z mých nejoblíbenějších vokálů. Je to vlastně velmi dobře zahraná klasika od kapely, která sama stála kdysi dávno u vzniku tohoto stylu jako takového. Možná na mě funguje trošku i nostalgie, ale mě se celková atmosféra alba líbí a s chutí si jej dávám neustále dokola do hlavy. Připadá mi, že si všechno tak nějak krásně morbidně sedlo dohromady. Zvuk je prašivý, přesto dobře čitelný (Jonny Pettersson odvedl opravdu velmi dobrou práci) a obal od Bvllmetalart (Timbul Cahyono původem z Indonésie, jinak také kytarista a zpěvák EPITAPH) sedne k hudbě jako ulitý. Zkrátka a dobře, pokud jste někdy na začátku devadesátých let minulého století přičuchli ke kovu smrti a dívali jste se na staré horory na VHS kazetách, tak není moc co řešit. Dostanete přesně to, co po téhle smečce a chcete - hrubozrnný, surový nářez s podmanivě temnou a chladnou atmosférou. Není to nic nového, ani převratného, ale to ani není účelem. Pro mě je tahle legenda takovou jistotou, záchytným bodem, ke kterému se rád a často vracím. Berte a nebo nechte být. Osobně jsem velmi spokojený a i když vyšlo určitě letos spousta lepších nahrávek, novinku "Necrolution" poslouchám a budu poslouchat stále dokola a častěji. Volání ze tmy. Děsivé a šílené. Jakoby někoho bodali nožem do břicha. Nevidíte ho, ale slyšíte nářek a rány, které narážejí do kostí. Jdete tím směrem a najdete mrtvolu, která ještě trošku dýchá. Někde tu je. Jsi další na řadě, vkrade se vám do hlavy myšlenka. True, orthodox Tampa old school death metal! Zlo se ukrývá ve tmě! Krvavé ozvěny ze záhrobí!
Asphyx says:
A call from the dark. Scary and crazy. Like someone's been stabbed in the stomach with a knife. You can't see him, but you can hear the screams and the blows hitting the bones. You walk in that direction and find the corpse still breathing a little. He's around here somewhere. You're next, a thought creeps into your head. His quiet, malevolent breathing echoes from somewhere in the shadows. You see eyes, glowing and full of hatred. You become the next victim, the number in line. You fall to the ground, your throat slit, and finally look into his face. He looks like a nice guy from the neighborhood.
I've been following this band's trajectory since their early days. Great records and lesser records, different members who've made their mark. I've always liked their themes of horror, real death and H.P. Lovercraft. In the end, all that's left of the original lineup is singer Kam Lee, who also completely dominates the new record, as well as 2019 returnee Mark Borders, who we also have an interview with (linked along with the reviews at the bottom of the article). You can hear a lot of Roggy Johansson's influence on the new album "Necrolution". Personally, I like it, although I can understand that some people won't like it. It's up to everyone's taste.
MASSACRE continue to surf the old school wave of cool and raw melodies. They don't try to experiment unnecessarily, the fan gets a really honest portion of what we love so much about this pack. Lots of moldy bones, manic riffs, crushing drums and of course one of my favorite vocals. It's actually a very well played classic from a band who themselves were at the origin of this style as such a long time ago. Maybe a bit of nostalgia is working on me as well, but I like the overall feel of the album and I'm happy to put it on repeat in my head over and over again. It all seems to fit together in a morbidly beautiful way. The sound is dusty, yet clear (Jonny Pettersson did a very good job indeed) and the artwork by Bvllmetalart (Timbul Cahyono originally from Indonesia, otherwise also guitarist and vocalist of EPITAPH) fits the music like a glove. In short, if you ever sniffed death metal in the early 90s and watched old horror movies on VHS tapes, there's not much to go on. You'll get exactly what you want from this bunch and you want it - a gritty, raw blast with a captivatingly dark and cold atmosphere. It's nothing new or groundbreaking, but that's not the point either. For me, this legend is such a sure thing, a clue that I like to return to often. Take it or leave it. Personally, I'm very satisfied and while there have certainly been a lot of better records released this year, I have and will listen to the new "Necrolution" over and over again and more often. Calling out of the darkness. Scary and crazy. It's like someone's been stabbed in the stomach with a knife. You can't see him, but you can hear the screams and the blows that hit the bones. You walk in that direction and find the corpse still breathing a little. He's around here somewhere. You're next, a thought creeps into your head. True, orthodox Tampa old school death metal! Evil hides in the dark! Bloody echoes from beyond the grave!
Tracklist:
01. Fear Of The Unknown
02. Xenophobia (Prologue)
03. Ritual Of The Abyss
04. Ensnarers Within
05. Death May Die
06. Chasm (Prologue)
07. The Colour Out Of Space
08. In The Lair Of Legacy Leeches
09. The Things That Were And Shall Be Again
10. Xothic (Prologue)
11. Dead-Life: ReAnimator
12. Shriek Of The Castle Freak
13. Curse Of The Resonator
14. Horrors Of Hidden Truth
15. Shroud Of Shadows
16. Ad Infinitum: The Final Hour
band:
Kam Lee - Vocals
Mike Borders - Bass
Rogga Johansson - Guitars
Jonny Pettersson - Guitars
Jon Rudin - Drums
