Mlha - Ragnar Jónasson
2022, Vendeta
Syn jel ze sedmdesátin mého tchána dřív. Musel na brigádu. A tak stojíme s vlakem někde uprostřed Jižních Čech a posloucháme strojvedoucího, že nemáme propadat panice. Vlak před námi hoří a kolem spěchají hasiči. Nic se nikomu nestane, ale lidi jsou v tomhle zvláštní. Ihned volají na dispečink, na Český dráhy, někdo dokonce na policii. Nestihnu doma seriál, to byla asi největší hláška. Zajímavé bylo, že já a moje manželka s dcerou jsme seděli a každý měl před sebou knihu. Vždyť se nic neděje, pronesl můj potomek. Klimatizace fungovala a jídla a pití jsme také měli dost. Odhlučnil jsem všechno kolem sebe, nevnímal jsem nerváky a stěžovatele. Byl víkend a měli jsme čas. Znovu jsem se začetl do Mlhy. Byl jsem daleko na severu, tentokrát na Islandu, na jednom starém statku, kde jednoho mrazivého dne zaťukal na dveře neznámý tajemný muž.
Přišla bouřka a my stáli pořád v polích. Pak bylo dusno, ale já cítil během celého čtení mráz v zádech. Od autora jsem už četl dvě další knihy a obě se mi líbily. Jen mám pocit, že zase na přeskáčku, jak je mým dobrým zvykem. Ale nijak to nevadilo. Líbí se mi styl vyprávění, povedl se i překlad, mám trošku problém zase jen se jmény. Musím se občas vracet, abych se ujistil, že vnímám správnou postavu. Kolem vlaku padla mlha a já, starý vtipálek, jsem ukázal na obal. Zasmáli jsme se tomu, ale moje dámy nechtěly být rušeny. Konečně jedeme a v Praze máme chvilku na přestup. Vlak do Mnichova je tak plný, že stojíme na jedné noze. Kupé plné Němců s indickými předky, černoši a pár slečen v hábitech, co jim zakrýval obličej. Nikdo se neusmívá, nikdo nepije pivo a nakonec nás vyhodí průvodčí z vlaku. Ne, nepřipojilo se několik dalších vagónů, to raději zrušili celý vlak. Mohli bychom být naštvaní, už takhle jsme na cestě několik hodin navíc. Ale máme čas. Najdeme courák do Berouna, v něm matka s unaveným miminem, které ječí a řve. Jsme jediní, vycvičení kdysi dvojčaty, kteří nepyskujeme. Sedni si, musíš být unavená, říkám manželce a když se v nějaké vsi kousek za Prahou uvolní místo i pro mě, tak nemusím stát s knihou jako nějaký blázen.
Příběh je propracovaný, napínavý, s takovou tou nezaměnitelnou severskou atmosférou, která tenhle styl proslavila. Chtěl už bych být ve svém křesle doma, popíjet vodu, abych se zavodnil a z repráků bych chtěl nějakou dobrou muziku, prosím. Dělám si legraci, že přijde ještě bouřka a vlak zase nepojede. U Hořovic se tak stane a zase jsem někde v lukách, provazce vody bičují vagón a lidé propadají panice. Už se musíme smát, raději už nic neříkej, dělají si ze mě srandu holky a do Plzně, kam dojedeme opět se zpožděním, raději mlčím a čtu si. Na statku jsou bez telefonního spojení (zrovna jako my teď, protože v bouřce není signál), jen ten mráz zatím nepřišel. Spíš je větší vlhkost a musím si otírat čelo kapesníky. Když konečně vystoupíme v Plzni, tak je v trolejbusu agresivní Slovák, takovej ten bezzubej typ. Kope do dveří a v jeho očích je znát, že měl přinejmenším pervitin. Ulice smrdí odpadky, lituji, že nebydlím někde na severu. Co se to s námi stalo? Takový to bývalo hezký město.
Doma vybalíme, dáme se trošku do kupy a já se těším, že knihu dočtu. Jenže se tak nestane. Posledních pár kapitol zhltnu až asi za týden, kdy mám konečně trošku chvilku čas. Znáte to, rodina, práce, spousta dalších povinností. Labely se ptají, kdy už vydám recenzi, odvézt dceru na vlak do Krakova, pokecat se synem a připravovat se pomalu na festival. Dělám všechno zadarmo (tedy kromě práce) a asi jsem si toho naložil moc. Mládí v prdeli, do důchodu daleko, ale nestěžuji si, mě to pořád baví, jen bych potřeboval naklonovat. Knihy jsou pro mě asi největší radostí (samozřejmě spolu s muzikou), když relaxuji. Slíbil jsem si, že Mlhu dočtu ještě před odjezdem na festival Symbolic. Moc dobře vím, že se potom budu zase léčit. Sedím dlouho do noci a nakonec jsem překvapený, jak to dopadlo. Skvělá kniha. Bez debat.
U nás už zase tak často nechumelí, ale pamatuji si na sníh z dětství. Na mráz a chlad, který jsem měl v kostech. Na Island bych se chtěl někdy podívat, snad budou čas a peníze. Zatím jsem v laufu, vstávám velmi brzy a usínám pozdě. Raději si čtu, než abych byl na internetu. Je to vlastně paradox. Psát na webové stránky o tom, že mám raději knížky. Ale taková je momentálně situace. Až budete někdy stát někde v polích ve vlaku plném nervních lidí, mohla by se vám tahle knížka líbit. A když si to vezmu kolem a kolem, tak nemusíte být ani ve vlaku. Můj příběh, spojený s Mlhou, je sice takový, ale vy můžete mít klidně úplně jiný. Mějte se co nejlépe, ať se vám daří a zase za týden u nějaké literární dobroty. Děkuji za pozornost i milé ohlasy.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Těsně před Vánoci roku 1987 zavítá k manželům žijícím na odlehlém statku na východě Islandu neznámý muž a prosí o útočiště před vánicí. Tvrdí, že se v oslepujícím chumelení ztratil svým přátelům, ale hospodářce na jeho příběhu něco nehraje. Postupem času atmosféra v domě houstne, a to nejen kvůli výpadku proudu a telefonního spojení. Ženino neblahé tušení se potvrzuje a ne všichni přežijí nečekanou návštěvu ve zdraví.
Na vyšetřování složitého případu je nasazena kriminální inspektorka Hulda Hermannsdóttir, a to jen
několik měsíců poté, co ji samotnou potkala příšerná rodinná tragédie, jejíž následky si s sebou ponese až do konce života.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
