Válka starého muže - John Scalzi
2016, Classic
Nějak mě štvalo všechno kolem. Na podzim mi bude padesát a to víte, občas se probudím a říkám si, už zase? Práce, a nejen ta, mi připadá jako stereotyp, jako neustále se opakující obřad, ze kterého nelze uniknout. Nebo vlastně, jde to. Jen musíte mít štěstí a sáhnout po dobré knize. Válka starého muže se mi dostala poprvé do rukou v době, když jsem vozil děti v kočárku. Jezdívali jsme tenkrát do lesa za domem. Nekonečné kilometry. V létě i zimě. Pamatuji si, že jsem cestou z práce navštívil antikvariát. Našel jsem již trošku ohmatanou knihu založenou vzadu. Tam se dávají výtisky, které nikdo moc nechce. Jenže mě zaujalo téma i autor. A tak jsem najednou stál kousek pod rozhlednou Krkavec, děti spaly jako dudci a já ve stoje četl. Měl jsem na madlu od kočárku takový vlastnoručně vyrobený držák. Něco podobného, jako mají dnes matky, akorát ony v tom mají mobil a sdílejí celý svůj život. Uplynulo mnoho let ve všech plzeňských řekách a já se ke knize vrátil.
S jedním kamarádem jsme se bavili o tom, že pokud přijde válka i k nám, jsme fakt zvědaví, kdo nás bude bránit. Asi si budeme muset obléknout uniformy a vyrazit. Jako John Perry. Jen nebudeme ve vesmírné lodi, ale někde v blátě a mrazu. Dokonce se mi o tom zdál i sen. Ráno jsem vstal před čtvrtou hodinou. Nějak jsem se najedl i zacvičil rychleji než kdy dřív. Po tmě jsem tuhle knihu znovu nahmatal a v tramvaji ji otevřel. Lidi na mě koukali jako na zjevení. Asi nějakej chudák, co nemá iphone, mysleli si nebo tak alespoň vypadali. Jenže mě i znovu, po letech, tenhle příběh hrozně chytil. Je v něm všechno, co po dobrém sci-fi chci. John Scalzi jej napsal klasicky, tradičně. Žádné zbytečně přetechnizované pasáže, sází se na silné motivy, na emoce. Navíc, asi takhle nějak bych se asi choval já, kdybych musel narukovat. Jen mi není ještě 75, ale skoro padesát. I když, některá rána mluví spíše o opaku. Padá na mě splín a nevím vůbec proč.
Země je přelidněná a víc se množí ti hloupější. To, co naši předci dlouhé roky budovali najednou využívají a ničí jedinci, kteří u sebe doma nemají nic. Různé průzkumy a teorie moc nefungují. Místo dodržování pravidel a jasných přepisů, které nám zařídily a zaručují blahobyt i bezpečnost, se setkáváme s primitivy. Zavíráme oči a nemluvíme o tom, to je asi to nejhorší. A teď si představte, že nás bude už tolik, že se sem nevejdeme. Budeme muset kolonizovat jiné planety. Moc k životu jich ale není. Zákonitě začne boj, válka. Vždycky nakonec přežíval ten silnější, chytřejší. Snad to bude platit i do budoucna. A když ne, tak si můžeme aspoň zanadávat. To je mimochodem velmi osvěžující. John je vtipný, sarkastický a má nadhled, který dnešním lidem tolik chybí. Humor býval vždycky kořením života. Představte si, že zajdete do hospody a u jednoho stolu bude sedět parta pokérovaných dřevorubců s nealko a hlídajícími si každou kalorii. U druhého pár normálních kluků, co budou do sebe klopit jedno pivo za druhým. S kým si myslíte, že bude větší sranda? Ne, schválně, někdy si to zkuste. John Scalzi je přesně moje krevní skupina. A tuhle knížku mě zase opravdu bavilo číst.
Vy si pořád myslíte, že když vám je třeba čtyřicet, že jste odepsaní. Jestliže se začalo v médiích objevovat o hodně víc pestřejších lidí, ras, tak na staré muže cíli snad jen reklamy na prostatu. Jo, po čtyřiceti jste v dnešní době fascinace mládím odepsaní. Netušil jsem to, bylo mi to ale již několikrát řečeno. Přitom to není vůbec pravda. My ještě máme zkušenosti, které nehledáme na google. Možná jsme opatrnější, ale zase na druhou stranu, bojovat asi půjdeme. Jakmile mě planeta povolá, sedám do vesmírné lodě a pak ať si mě vetřelci nepřejou. Netoužím ani po náhrobku, ani po metálech, mě stačí, když přežiju a budu mít klid. Tak nějak jsem Válku starého muže chápal a užíval si ještě víc, než před lety. Líbí se mi způsob, jakým autor vypráví, jak vše graduje, odsýpá. Dovedu si představit, že takhle by to jednou třeba mohlo být. Pro mě je tohle hrozně důležité. Musím být chycený a rád se vracet, těšit se na další kapitolu. Mimochodem, také konečně nějaká série, kterou jsem začal od prvního dílu.
Už jsem zkrátka potřeboval nějaké dobré sci-fi. Něco, u čeho jsem si procvičil fantazii. Nikdy nepodceňujte starý chlápky. Nevíte, co mají za sebou. Je vám asi jasný, že sedím u stolu s těmi, co pijí pivo. A když nepřijdou, tak si zalezu do rohu a čtu si podobné knihy. Možná je to divné, možná působím jak exot, ale je mi to jedno. Mám rád svůj klid a pohodu. Už moc často nezvedám hlavu, nejdu do sporů, ale pokud bude potřeba, tak se mnou počítejte. Zkrátka a dobře, takových jako je John Perry, je spousta. Zatím je čas, ještě mi není 75. Tak uvidíme, kam to naše planeta nasměřuje. Kdyby něco, tak sedím v rohu a piju pivo. Mějte se hezky a snad jsem vám svým dnešním tipem udělal radost. Děkuji!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když člověk konečně dosáhl hvězd, zjistil, že jen málo planet je vhodných k životu a že ve vzdáleném vesmíru zuří o každou z nich krvavá válka mezi mnoha technicky vyspělými rasami. Přestože člověk nepatří mezi ty nejrozvinutější, již desetiletí zuřivě a neúprosně bojuje daleko od domova, aby samotná Země zůstala v bezpečí. Většinu zdrojů ovládají Koloniální obranné síly, ke kterým se může přidat každý, jehož pozemský čas se naplnil. KOS nestojí o mladé lidi, chce již zkušené a vyspělé jedince, kteří se po odchodu ze Země již nikdy na rodnou planetu nevrátí. V bojích si odslouží dva roky, a pokud přežijí, mohou se usadit na jedné z těžce získaných planet. John Perry se rozhodne využít nabízené příležitosti. Myslí si, že ví, co ho čeká. Ale opravdový boj, světelné roky od domova, představuje jeho nejhorší noční můry, a to, co se z něho stává, je ještě mnohem děsivější.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
