Asphyxovy zápisky - Běžky - Šumava - zahájení běžkařské sezóny
Dnes konečně padla. Od léta první den dovolené. Sice jen několik, ale všichni jsou ve středu v práci nebo ve škole. Co sám v Plzni? Vstanu raději ve čtyři ráno, posnídám já už ani nevím co a v pět dvacet vyrážím vlakem do tmy. V osm vystupuji sám v Železné Rudě. Nikde nikdo, jen pár cestářů nadává, kolik je všude kurva sněhu. Musím se tomu smát, já kvůli bílým peřinám právě přijel.
Beru to svěží chůzí pod Debrník, nasazuji běžky už dole u hřbitova, není protaženo a najednou zjišťuji, že se směju jako blázen. Terapie horami, sněhem a tichem může začít. Ve vlaku pořád střídám nové Morbid Angel s letošními Moonspell. Ale jen cestou, v lese už pouze nasávám šustot padání sněhu z větví, vyděšeného tetřeva, kterého jsem ráno vyrušil. Nepotkám nikoho, za celou dobu ani nohu. Krása, nádhera, křišťálově čistý sníh. Čerstvý, našlehaný větrem. Dole Pod Polomy se v údolí válí mrznoucí mlha a slunce vykoukne jen na chvilku, brzy se stmívá. Musím přidat, jede mi vlak nazpátek. Bílá nadílka je čerstvá, těžká.
Očištěn, utahán, znaven, ale spokojený sjíždím dolů. První živáček, mladý Vietnamec. Zdraví mě: "Ahóóóój voléééé." Už jsem zase v civilizaci. Zalezu do vlaku, sním zbytek skvělé svačiny od ženy a koukám do kraje. Běžkařskou sezónu jsem zahájil ve velkém stylu. Už se těším na příště. Mám se hlídat, tak sice nebylo moc kilometrů, ale stejně, na Šumavě je tak krásně!
Více ve fotografiích (jen telefonem):
 |
| je právě 5:20 ráno v Plzni |
 |
| konečně hory |
 |
| můj oblíbený hřbitov, aneb death metal pod sněhem |
 |
| stopááááááá |
 |
| pán hor |
 |
| já su tak šťastné:) |
 |
| tělo znaveno, mysl vyčištěna, mise splněna |
více fotek zde:
